Příběhy evropských dětí v nejkrvavějším konfliktu všech dob. Německý cyklus
00:00:03 -V roce 1914 začala první světová válka.
00:00:11 Bezpočtu mužů, žen i dětí změnila život.
00:00:16 Své zážitky zachytily děti v mnoha svých deníčcích a dopisech,
00:00:21 protože poprvé v dějinách uměly mnohé z nich číst a psát.
00:00:29 Jako tento rakouský chlapec z jihotyrolské vesnice,
00:00:33 desetiletý Tobias Klein.
00:00:37 -Byli jsme na cestě do hor,
00:00:39 kam jsme dopravovali vodu a mouku bratrovi, dědečkovi
00:00:43 a dalším bojovníkům, ale něco nám zkřížilo plány.
00:00:49 Že se nestydíš! Dal jsem ti všechno.
00:00:53 Koukni, nic víc nemám.
00:01:01 Italové! To nebyl moc dobrý nápad!
00:01:10 -Italové Rakušanům slíbili,
00:01:13 že jim v případě války přijdou na pomoc.
00:01:17 Ale po začátku první světové války nejen že tu pomoc odmítli,
00:01:22 ale dokonce na Rakousku nárokovali některá jeho území.
00:01:27 Rakouský císař se však nechtěl Jižního Tyrolska vzdát.
00:01:32 Italský král se proto přidal k jeho nepřátelům
00:01:35 a vyhlásil válku Rakousko-Uhersku.
00:01:38 A do Jižního Tyrolska vpochodovala italská armáda.
00:01:48 -Au, to bolí. To je ale hloupý zvíře.
00:01:53 Au, počkej, toho budeš litovat.
00:01:57 -Nech ho na pokoji!
00:02:02 -Kde jsou všichni muži? Kde je tvůj táta?
00:02:08 Nebo snad bráníš Rakousko úplně sám?
00:02:12 -Všichni bojují na východě proti Rusům a proti Srbům.
00:02:16 Tady nikdo není.
00:02:18 -Opravdu? A kam teda neseš tohle?
00:02:21 -Do hor.
00:02:23 -To je skvělé. Zrovna tam jdeme i my.
00:02:26 -Tak hodně štěstí.
00:02:28 -Ne... ukážeš nám cestu.
00:02:31 Jak vidíš, náš průvodce se vážně zranil.
00:02:38 -Ani nápad!
00:02:40 Nepřátelům Rakouska nepomáhám, i kdybyste mě zbili do krve.
00:02:44 -Neboj se. Co si o nás myslíš?
00:02:47 Italové nikdy nebijí malé děti.
00:02:51 Máme jiné prostředky, jak je přesvědčit.
00:03:00 -Tak já to udělám!
00:03:03 -Jseš si jistý?
00:03:06 -Kam teda chcete?
00:03:08 -K hoře Col di Lana.
00:03:11 -A jéje, musím něco vymyslet.
00:03:14 Na hoře Col di Lana se schovávali naši.
00:03:18 -Kdo chce dobýt údolí, musí dobýt hory kolem.
00:03:21 Proto byla hora Col di Lana důležitá jak pro Italy,
00:03:25 tak i pro Rakušany.
00:03:27 Císař povolal své národy do boje.
00:03:30 Byl si zcela jistý, že Italy z Jižního Tyrolska vyženou.
00:03:35 Jeho vojáci však zrovna bojovali na jiných frontách
00:03:39 a přesunout je by trvalo dlouho.
00:03:42 Italové toho dokonale využili.
00:03:46 Jejich armáda táhla jihotyrolskými údolími
00:03:49 a ničila jednu ves za druhou. Rakušané je nemohli zastavit.
00:03:58 -Tohle byla naše vesnice! Italové ji úplně zničili.
00:04:05 -Takový ohňostroj jsi ještě neviděl, co?
00:04:09 -Jen my Italové umíme dělat tak krásný věci i za války.
00:04:16 Ztratil jsi řeč, co?
00:04:19 -Shořela naše škola. I náš dům... Náš dům už nebyl.
00:04:25 (italští vojáci zpívají)
00:04:29 -Co je s maminkou a se sestrou?
00:04:32 Podařilo se jim utéct? Zachránily se včas? Žijí ještě?
00:04:40 Za to nám Italové tvrdě zaplatí!
00:04:44 -Kudy máme jít? Kupředu!
00:04:51 Kupředu!
00:04:55 (italští vojáci zpívají)
00:05:01 -Italové počítali s rychlým vítězstvím.
00:05:05 Údolí řeky Isonzo chtěli překonat do čtyř týdnů
00:05:09 a následně dobýt Vídeň. Přehlédli však drobný detail: Alpy.
00:05:17 I když do Jižních Tyrol ještě nedorazili žádní rakouští vojáci,
00:05:22 hory byly bráněny... Zcela prostými Rakušany.
00:05:26 Muži, příliš starými k vojenské službě, a dětmi.
00:05:33 -Opravdu si mysleli, že bych mohl zradit vlastní zem?
00:05:38 Italové by to udělali, ale Rakušané za svou vlast bojují.
00:05:42 Jako můj dědeček a bratr.
00:05:45 Jsou na hoře Col di Lana, aby Italy zastavili.
00:05:48 -Stát!
00:05:51 -Kde je ten kluk?
00:05:54 -Řekl jsi, že na něj dáš pozor.
00:05:57 -Teď tady ještě byl.
00:06:00 -Zatracený kluk! Říkal jsem ti, že se mu nedá věřit.
00:06:06 Měli jsme se ho už dávno zbavit.
00:06:09 Rakušáci tady budou dřív, než se nadějeme.
00:06:12 -Uklidni se, klid. Radši pojďme.
00:06:17 Toho kluka už vlastně nepotřebujeme.
00:06:23 Ani toho osla už nepotřebujeme.
00:06:30 Je to pro něj moc strmé.
00:06:33 -Ne! Nechte ho být. Je to jen osel.
00:06:40 -Necháme toho tvého osla, ale jen pro tentokrát, rozumíš?
00:06:46 Dej mi provaz.
00:06:48 Kamarády bych nikdy nenechal ve štychu.
00:06:51 -Odstrojte toho osla.
00:06:53 -I kdyby mi Italové udělali cokoliv.
00:07:03 -Odteď... se ode mě nehneš!
00:07:10 Kupředu. Kupředu!
00:07:20 -Italská zrada Rakušany velmi rozhněvala.
00:07:24 Stáhli se do hor bránit svou zemi.
00:07:27 V malých skupinách se přemisťovali z hory na horu,
00:07:30 aby měli Italové dojem, že počet obránců je větší,
00:07:34 než ve skutečnosti.
00:07:37 Rakušané sice neměli vojenský výcvik,
00:07:39 ale se svými loveckými puškami zacházeli skvěle
00:07:43 a hory znali jako své boty.
00:07:46 Jejich znalosti a zkušenosti byly v horách mnohem důležitější,
00:07:50 než děla a cizí vojáci,
00:07:53 kteří tam byli bez horského vůdce ztracení.
00:08:01 -Když mě svázali tím provazem, nemohl jsem utéct.
00:08:06 Přesto jsem chtěl krajany nějak varovat, že se blíží Italové.
00:08:16 Ticho! Všichni musíte být zticha!
00:08:23 -Oni na nás střílejí!
00:08:26 -Ticho, nebo nás uslyší!
00:08:29 -Ale jsme tady pro ně jako živé terče!
00:08:32 -Paolo, dělej, co říká ten kluk!
00:08:39 -Otče náš, jenž jsi na nebesích,
00:08:42 posvěť se jméno tvé, přijď království tvé,
00:08:47 buď vůle tvá, jak v nebi, tak i na zemi...
00:08:51 -Už přestali.
00:08:54 Kde je Fábio? Fábio!
00:08:57 -Fábio, ozvi se!
00:08:59 -Uslyší nás!
00:09:03 -Nemohl se přece jen tak vypařit.
00:09:05 -Buď už zticha!
00:09:07 -Dostal jsem nápad, jak se vyhnout smrtelnému boji.
00:09:11 Měly mi v tom pomoct hory.
00:09:15 -Poprvé v dějinách se bojovalo tisíce metrů vysoko.
00:09:20 Pro vojáky to byla velká zátěž.
00:09:23 Na vrcholcích hor nebylo vůbec nic,
00:09:26 a tak se tam musel vynést každý granát,
00:09:29 každý kousek chleba i každý litr vody.
00:09:33 A právě tomu chtěl protivník zabránit.
00:09:37 Ze vzdálenosti mnoha kilometrů sledovali jeho vojáci každý pohyb.
00:09:41 Dokonce i v noci.
00:09:57 V horách nebyla největším nepřítelem armáda protivníka,
00:10:02 nýbrž příroda.
00:10:04 Po celé týdny byli vojáci vystaveni bouřím
00:10:08 a neustálému dešti.
00:10:10 Často bylo přes deset metrů sněhu
00:10:13 a teplota klesala pod dvacet stupňů Celsia.
00:10:19 -Vedl jsem ty italské vojáky
00:10:22 po horách schválně dlouhou a kamenitou cestou.
00:10:25 -Jak je to daleko?
00:10:27 -Abych je oslabil a přiměl je kapitulovat.
00:10:32 -Je to Col di Lana?
00:10:35 -Vojáci strádali hladem a zimou, ale museli dál bojovat.
00:10:40 Tvrdost bojů byla patrná ze jmen, která vojáci těm horám dali:
00:10:45 třeba Hora smrti, nebo Proklatá světice.
00:10:50 Nejobávanější byla dva a půl tisíce metrů vysoká hora v Dolomitech,
00:10:55 o kterou se zuřivě bojovalo celé dva roky.
00:11:01 Col di Lana, či jak jí říkali vojáci, Krvavá hora.
00:11:07 Kdo ovládal vrcholek této hory,
00:11:10 kontroloval dvě cesty do Rakouska.
00:11:13 Bez dobytí této hory nebyl další postup Italů možný.
00:11:20 -Kde jsou ti Rakušáci?
-Támhle.
00:11:24 -Jsme na nesprávné hoře!
00:11:28 Zavedl jsi nás na špatnou horu!
00:11:32 -To není pravda! To je její východní strana!
00:11:35 -Táhl jsi nás přes všechny ty skály zbytečně,
00:11:38 a úplně k ničemu!
00:11:39 -Uklidni se!
00:11:41 -To byl nejhorší úsek. Odsud už to bude o dost lehčí.
00:11:45 -Ten kluk má pravdu. Tady je to mnohem rovnější.
00:11:48 -Dobře, ale to tedy znamená, že ho už nepotřebujeme.
00:11:51 -Mohl by nám pomoct vláčet všechny ty krámy.
00:11:53 -Ticho!
-Buď zticha!
00:11:55 -Už jsi nás zradil několikrát!
-Mlč!
00:12:02 -Lavina!
00:12:07 -Většina vojáků nezahynula v boji, ani hladem či zimou,
00:12:13 nýbrž v lavinách.
00:12:15 Do pohybu se dávaly tisíce tun kamení a sněhu
00:12:19 následkem sebemenšího hluku, především však po výbuchu granátu.
00:12:28 Laviny ničily vše, co jim stálo v cestě.
00:12:32 Domy, mosty, silnice.
00:12:34 Ale také celé tisícové armády mužů, zvířata i děla,
00:12:39 které smetaly v pár vteřinách.
00:12:46 Ve válce v horách přišly v lavinách o život tisíce vojáků.
00:13:21 -Lorenzo!
00:13:26 Mário, Lorenzo?
00:13:39 Lorenzo...
00:13:43 Slyšíš mě?
00:13:47 Lorenzo...
00:14:00 -Pomalu, moje noha! Nechte mě být!
00:14:06 Já už nemůžu, ale vy musíte dál.
00:14:26 -Lorenzo, z Col di Lana se pro tebe vrátíme.
00:14:35 Vrátíme se. Vrátíme.
00:14:41 Jeden špatný krok, a je s tebou konec!
00:14:44 -Teď jsem byl provazem přivázaný k Paolovi.
00:14:49 A důstojníka Lorenza tam nechali ležet.
00:14:53 Sám se nijak nemohl dostat dolů a hrozilo mu, že umře hlady.
00:15:01 -Aby se ochránili před lavinami a nepřítelem,
00:15:05 schovávali se vojáci v jeskyních, nebo si kopali tunely.
00:15:09 Čím déle válka trvala, tím hlouběji se zakopávali do hor.
00:15:14 Byly vykopány sklady
00:15:16 a zřízena palebná postavení pro kulomety, a dokonce i děla.
00:15:21 Nejpůsobivější však bylo celé podzemní město
00:15:25 vytesané v ledovci.
00:15:27 Čtyřicet metrů hluboko pod povrchem žilo ve městě z ledu
00:15:32 na sedm set Rakušanů.
00:15:36 Vojáky, kteří se zakopali v nějaké hoře,
00:15:40 bylo velice těžké odtamtud vypudit.
00:15:43 A to zvlášť platilo pro Col di Lana.
00:15:47 Pokud ji chtěli Italové dobýt, museli mít nějaký nový plán.
00:16:09 -Co je to? Co chcete udělat?
00:16:11 -Bud zticha!
00:16:14 -Dělej! Jdeme!
00:16:46 -Když se Rakušané nechtěli vzdát,
00:16:50 vyrazili Italové v té hoře stovky metrů dlouhý tunel,
00:16:54 který naplnili trhavinami.
00:16:58 Ale ani Rakušané nesložili ruce v klín
00:17:02 a pokusili se ten italský tunel podkopat ze své strany.
00:17:07 Podle úderů a klepání totiž věděli, kde je protivník.
00:17:17 -Ten tunel jsem neznal. Proč ho vykopali?
00:17:24 Co s ním mají za lubem?
00:17:40 -Italové naplnili celou tu horu výbušninami,
00:17:44 aby vyhodili nepřítele do povětří.
00:17:47 -To ne! To nesmí udělat! Musím varovat bratra a dědu!
00:18:00 -Jdi! Jdi!
00:18:02 -Nemůžete vyhodit do povětří celou horu!
00:18:05 -Ale jo, můžeme.
00:18:07 -Dělej, jdi!Jdi!
00:18:11 -Když ustalo bušení kladiv a vrtání,
00:18:15 byli obránci hory ve velkém nebezpečí.
00:18:18 Znamenalo to, že každou chvíli dojde k výbuchu.
00:18:37 -To jsem nemohl připustit. Musel jsem něco udělat.
00:18:44 Ale co?
00:18:48 -V té hoře je můj bratr a děda!
-Tak se měli vzdát!
00:18:53 -Musím je aspoň varovat!
-Na to je pozdě!
00:18:58 -Ne!
-Stůj!
00:19:13 -17. dubna 1916 byla Krvavá hora pomocí pěti tun dynamitu
00:19:20 vyhozena do povětří.
00:19:33 Většině Rakušanů se podařilo dostat včas do bezpečí.
00:19:40 -Následkem toho výbuchu se uvolnila hora kamení
00:19:44 a Italy pohřbila. Já a Paolo jsme byli pořád svázaní provazem.
00:19:48 Pomoc!
00:19:54 -Pomoz mi!
00:19:56 -Pomoc!
-Dělej něco!
00:20:00 -Pomoc!
00:20:02 -Pomoz mi!
00:20:08 -Nenechám tě spadnout!
00:20:11 -Chlapče, to je v pořádku. Splnil jsem svou povinnost,
00:20:15 ale ty... ty máš ještě celý život před sebou.
00:20:24 -Ne!
00:20:30 Ne... ne!
00:20:43 -Přes mnoho krvavých bojů a stovky tisíc padlých
00:20:48 se Italům nepodařilo Rakušany porazit.
00:20:52 Na horské frontě v Alpách se brzy vedla poziční válka
00:20:56 jako na západní frontě ve Francii.
00:20:59 Přesto na ní probíhaly ostré boje ještě celé dva roky.
00:21:07 -Zvládls to, Hermane. Brzo budeme doma.
00:21:19 -Herman a já jsme důstojníka Lorenza dovlekli z hor dolů.
00:21:23 Byl jediný ze své jednotky, kdo to přežil.
00:21:35 Přinesu vám pití.
00:21:45 Děda mně a bratrovi později řekl,
00:21:48 že v horách jsou si všichni rovní.
00:21:51 Je jedno, jestli to jsou Italové nebo Rakušani.
00:21:55 Aby přežili, musejí si tam pomáhat všichni.
00:22:08 Skryté titulky Vojtech Kollár Česká televize 2014
Dnešní válečný příběh se odehrává v Tyrolsku a jeho hrdinou je desetiletý Tobias. Italští vojáci povraždili celou jeho rodinu a on zůstal sám, zcela odkázaný sám na sebe. Jednoho dne padne nepřátelům do rukou a je nucen je vést členitým alpským terénem. Italská armáda totiž tehdy doufala, že se během čtyř týdnů dostane do Vídně a dobude ji. Nepočítala ovšem s Alpami a hlavně se statečnými místními obyvateli, kteří se usídlili na hoře Col di Lana a po dva roky tam vzdorovali útokům. Italská cesta do Vídně se tak dost prodloužila. Svým dílem k tomu jistě přispěl i malý Tobias, který se nakonec spřátelil s jedním z Italů a i díky němu pochopil, že nenávist nikdy nepovede k míru.