Co se děje v literatuře? Jakou právě vycházející knihu byste neměli minout? Spisovatelé, překladatelé, redaktoři a další osobnosti literárního světa v týdeníku U zavěšené knihy. S Jiřím Podzimkem, Petrem Vizinou a dvěma novými moderátorkami
U zavěšené knihy
Premiéra: Středa 24. 9. 2014 na ČT art00:00:25 -Na den přesně před sto lety
00:00:28 se v Protivíně narodil Jiří Kolář.
00:00:31 -U ZAVĚŠENÉ KNIHY vás dnes čeká nová koláž, frotáž,
00:00:35 muchláž, asambláž.
00:00:36 -A samozřejmě konfrontáž literárních novinek. Dobrý večer.
00:00:40 -Dnes U ZAVĚŠENÉ KNIHY:
00:00:42 Životopis Václava Havla od diplomata Žantovského.
00:00:45 Píše diplomaticky?
00:00:47 Já jsem nechtěl napsat knihu "Havel a já".
00:00:52 Co činí knihu krásnou? Odpoví špičková designérka.
00:00:55 Já jsem vizualista, já jsem v podstatě strašně povrchní člověk.
00:00:59 Na co se reportér nikdy nesmí zeptat autora románu?
00:01:02 (slovensky) Tu hlavní myšlenku,
00:01:05 to co si divák z této vaší knihy vezme.
00:01:07 Nahrával své vzpomínky a sny, měly být jeho pozůstalostí.
00:01:11 Ty sny se vracejí ve variacích, vždycky přijdu do krematoria.
00:01:15 Profesor hebrejské univerzity v Jeruzalémě
00:01:18 vytvořil vlastní jazyk, aby popsal 20. století.
00:01:21 Kolapsy intimní a osobní popisuje Marek Šindelka.
00:01:24 Člověk jako strašně touží po druhých,
00:01:27 ale zároveň se jich bojí, takže si vytváří různé takové strategie.
00:01:31 Autora povídek čekáme ve studiu.
00:01:33 V Brně na náměstí Svobody má své dvoupatrové knihkupectví
00:01:37 s literární kavárnou nakladatelství Academia.
00:01:40 Na odbyt jde zvlášť dobře:
00:01:42 Místo 5. Vladimír Filip, Vlastimil Schlidberger:
00:01:45 První světová válka 1914 - 1918.
00:01:48 Hrabě Harrach přítomen sarajevskému atentátu.
00:01:52 4. místo, to je Milan Kundera: Slovy, pojmy, situace.
00:01:56 Interview, ironie, kolaborant, komično, krása, kýč
00:02:00 a další oblíbená slova Milana Kundery.
00:02:05 3. místo je opět Milan Kundera: Zahradou těch, které mám rád.
00:02:09 Fellini, France, Rablais, Malaparte
00:02:12 a další oblíbení lidé Milana Kundery.
00:02:16 2. místo získal Evžen Boček a jeho Aristokratka ve varu.
00:02:20 Vře už pěkně dlouho a ne a ne se vypařit.
00:02:25 A místo 1. Maturita Activator. Are you ready for the show?
00:02:34 -V knižních tipech, tedy v Tlustých a hubených teď trocha kartografie.
00:02:39 Marek Šindelka: Mapa Anny.
00:02:43 -Má současná česká literatura své dítě štěstěny?
00:02:46 Posuďte sami příběh letošního třicátníka Marka Šindelky.
00:02:50 Za básně ze svých sedmnácti, první vydaný text,
00:02:53 dostal Cenu Jiřího Ortena.
00:02:55 Za první román byl nominovaný na Cenu Josefa Škvoreckého.
00:02:59 Před dvěma roky vydal soubor povídek Zůstaňte s námi
00:03:03 a podle Magnesie Litery se stal prozaikem roku.
00:03:07 Tohle je pokračování příběhu spisovatele Šindelky,
00:03:10 povídková Mapa Anny. Jestli Šindelkovi dobře rozumím,
00:03:13 pak je třeba opatrnosti v zacházení právě se slovem příběh.
00:03:19 V době, kdy má každý nový jogurt nebo šampon svůj příběh,
00:03:22 narýsoval Šindelka svými povídkami mapu vztahů, životních strategií
00:03:27 a názorů. Nejde tedy o příběh Anny, ale Mapu Anny.
00:03:31 -"Nestyď se, Anno, v tobě je celý svět, celý vesmír,
00:03:35 v každém milimetru tvé kůže je nekonečno -
00:03:38 políbil jsem ji na nekonečno -
00:03:41 Anno, lásko, vyprávěj mi o sobě, napíšu o tobě knihu
00:03:45 (Anna se smíchy chytá desky stolu, zaklání se a roní slzy),
00:03:49 přísahám, ty mi to nebudeš věřit, ale jsem spisovatel,
00:03:53 příběhy se mi hnusí, je jich moc a skoro všechny jsou stejné,
00:03:57 ale tvůj ne, tvůj příběh totiž vlastně není, neexistuje,
00:04:01 tvůj příběh je, že toužíš po nějakém příběhu,
00:04:05 po romantice, vášni, toužíš se urvat ze řetězů, jenže problém je,
00:04:09 že žádné řetězy nejsou, romantika je stará a směšná,
00:04:13 všechny příběhy jsou použité, ošoupané strojem,
00:04:16 a ty nechceš nakupovat v tomhle naftalínem páchnoucím bordelu,
00:04:20 kde se konvence prohání jak syfilis.
00:04:23 -Marek Šindelka: Mapa Anny.
00:04:31 Jak jsme slíbili na začátku, autor Mapy Anny Marek Šindelka
00:04:35 je tu s námi ve studiu. Dobrý večer.-Dobrý večer.
00:04:38 Dobrý večer. Proč tedy ne vhled? Proč ne portrét? Proč mapa?
00:04:42 Aha! No protože to je opravdu taková mapa v nějakém nejasném měřítku.
00:04:49 Ta Anna, ta hlavní hrdinka, ona se tam tak zakresluje,
00:04:52 jako by se postupně zviditelňovaly nějaké kontinenty
00:04:56 na nějaké slepé mapě.
00:04:58 Vlastně já jsem se snažil mapovat nějaký její vnitřní svět,
00:05:02 její pohled na život, na sebe samu, na lidi, které má kolem sebe.
00:05:06 A jako ta kniha je svým způsobem mapa,
00:05:08 kterou může člověk číst z různých stran,
00:05:11 může ji otáčet vzhůru nohama.
00:05:13 Tam není v podstatě ani tolik důležité,
00:05:15 v jakém pořadí člověk ty texty čte, ale to co nakonec vytvoří dohromady,
00:05:20 jak to zaklapne a jaký obraz nebo mapu to teda dohromady vytvoří.
00:05:24 Marku, my jsme si četli ukázku z vaší knihy.
00:05:27 Ten hlas tam říká, že ty příběhy nemá moc rád.
00:05:30 On je to vlastně teror, protože když vyprávíte příběh,
00:05:34 tak čtenář si všímá toho, co vy říkáte,
00:05:36 kdežto na mapě se může pohybovat sám.
00:05:39 Je to ten důvod, proč jste psal mapu?
00:05:41 Asi z velké části. Já obecně jsem nějakým způsobem unavený
00:05:45 z toho jakoby otročit tomu příběhu, nebo respektive jenom futrovat
00:05:50 zase tady tenhle zvláštní... toho molocha, tu jakoby naraci.
00:05:54 Já si myslím, že ty příběhy se pořád opakují,
00:05:57 jsou to staré fígle, které člověk se naučí velice rychle
00:06:01 a velice rychle jakoby mu začnou smrdět.
00:06:04 A já jsem chtěl v téhle knize být svobodný
00:06:07 nebo nějakým způsobem mluvit svobodně,
00:06:10 najít si nějaké pole, na kterém mě nikdo nebude tlačit z nějaké strany,
00:06:15 na kterém budu opravdu mluvit sám za sebe,
00:06:18 tak jak to cítím.
00:06:19 Proto jsem tam dal i tu postavu, která...
00:06:22 to nejsem já, to není moje alter ego,
00:06:25 to je prostě určitý takový chodící manifest,
00:06:28 který jako by měl vysvětlit tady tenhle postoj,
00:06:31 proč není tahle knížka postavená jenom čistě na příběhu,
00:06:35 ale i třeba na formě, která je takhle svobodná nějakým způsobem.
00:06:39 Ještě k těm příběhům.
00:06:41 Když říkáte, že jste z nich unavený,
00:06:43 napadají mě dvě věci, jestli to není generační věc,
00:06:47 že ta mapa přece jenom nabízí větší svobodu,
00:06:50 kterou neznám od starších spisovatelů,
00:06:52 pohybovat se po mapě a vysvětlovat si ty věci.
00:06:55 A potom jestli nejste unavený z toho,
00:06:58 že vlastně všechno má dneska svůj příběh,
00:07:00 že vlastně skoro až infantilně
00:07:02 musíme všechno vyprávět přes příběhy jako dětem pohádky.
00:07:06 Mýdlo má příběh, šampón má příběh, tento med má příběh.-Jasně, no.
00:07:10 Celý obchod je založený na příběhu, aby se nám to lépe spotřebovávalo.
00:07:15 No, rozhodně, já si myslím, že je to určitý druh infekce.
00:07:19 My potřebujeme jako opravdu infantilně ty pohádky.
00:07:22 To člověk vidí všude, v kinematografii,
00:07:24 vidí to v reklamě, vidí to vlastně v tom,
00:07:27 jakým způsobem lidi spolu komunikují, jak se to dostává,
00:07:31 opravdu to prosakuje do mezilidských vztahů,
00:07:34 jak my si potřebujeme zjednodušovat všechno,
00:07:37 jakoby nějakým způsobem opravdu si vyprávět pohádky.
00:07:40 A mě vždycky třeba zajímalo, jakým způsobem pracuje Hollywood,
00:07:44 jakým způsobem zjednodušuje
00:07:46 nebo jak kopíruje pořád dokola jednu a tu samou formu
00:07:49 a pořád se daří to prodávat.
00:07:51 Nebo pořád je v tom vlastně úspěšný a dokáže to znova v novém obalu,
00:07:55 tu samou starou zdechlinu prodat zase dalším nadšeným konzumentům.
00:08:00 A tahle kniha měla být opravdu něco, co...
00:08:03 Nebo já jsem od začátku věděl, že to chci udělat jinak,
00:08:06 že chci opravdu vytvořit nějakou spíš plochu,
00:08:09 nějakou krajinu, ve které se člověk bude moct svobodně pohybovat,
00:08:14 která ho nebude nutit hrát tady ty staré, prastaré hry
00:08:17 na nějaký aha efekt a na nějaké prozření,
00:08:20 prostě jako chtěl jsem tu knihu napsat tady tímhle,
00:08:24 aby dýchala, aby opravdu nějak žila, aby se v ní člověku dobře dýchalo.
00:08:30 Vy jste zmiňoval svobodu, plochu, kde by se člověk mohl pohybovat,
00:08:35 ale zároveň kartografie, mapy, to jsou mantinely.
00:08:38 Jak to tedy zvládnout, aby se člověk neztratil v té mapě?
00:08:42 Jak to narýsovat správně.
-To je dobrá otázka.
00:08:45 Já věřím tomu, že v té knize jsou průvodci,
00:08:48 kteří jakoby člověka můžou skrz tu knihu správně jako provést.
00:08:52 Tam jsou vypravěči, kteří se střídají,
00:08:55 kteří na tu ústřední postavu, na tu Annu,
00:08:58 pohlížejí z různých perspektiv, které o ní mluví.
00:09:01 Tam je jakoby zajímavý takový motiv, který mě hrozně bavilo rozvíjet,
00:09:06 že vlastně ta hlavní hrdinka se generuje postupně.
00:09:09 Ona se stane aktivní až úplně v posledním textu,
00:09:12 do té doby se tam pořád vyskytují postavy,
00:09:15 které na ni odněkud pohlížejí, nějak na ni vzpomínají
00:09:19 nebo o ní vyprávějí někomu.
00:09:21 Nebo nějakým způsobem je nahlížená spíš z odstupu
00:09:24 a sama není aktivní.
00:09:26 A tady tihle průvodci, nebo respektive tady tihle vypravěči
00:09:30 toho čtenáře podle mě vedou tady tou mapou
00:09:33 nebo po nějakých cestách.
00:09:34 A člověk se může chytnout jednoho z nich,
00:09:37 může fandit... nebo fandit, může se ztotožnit s jedním z nich,
00:09:41 jiného odmítnout,
00:09:43 prostě je tam podle mě určité orientační značení nějaké
00:09:47 v té knize, doufám.
00:09:49 Důležitým motivem je to, jak představujeme sami sebe druhým,
00:09:53 taková určitá virtualita toho,
00:09:55 jak vašimi slovy vytuníme facebookovou stránku,
00:09:58 jak ji uděláme pěknou na pohled. A často nás tam zrazuje tělo,
00:10:03 protože ono se do té virtuality nevejde,
00:10:06 ale zároveň to tělo je nadějí, že se úplně neodloučíme od toho,
00:10:10 kdo jsme. Je to, znova, jakýsi generační moment,
00:10:13 který ta přichází? Protože ten Facebook přece jen má...
00:10:17 Internet a virtuální realita tohoto druhu jsou novinky přece jenom.
00:10:22 Rozhodně, ale já si myslím,
00:10:24 že prostě se změnila vůbec komunikace mezilidská,
00:10:27 že se změnil úplně status quo lidských kontaktů,
00:10:31 že se mezi nás postavila spousta nových bariér,
00:10:34 vznikly úplně nové světy,
00:10:36 ve kterých se dá jakoby navazovat kontakt.
00:10:39 To je něco, co mě strašně zajímá
00:10:41 a co já jsem v té knize chtěl tematizovat,
00:10:44 že my zčásti už jsme se posunuli na nějakou virtuální rovinu,
00:10:47 ve které prostě si můžeme leštit to svoje ego, že jo,
00:10:51 a nějak jako ho tam prezentovat tak.
00:10:54 Protože máme nad tím zdánlivě mnohem větší kontrolu,
00:10:57 jenomže ono je to samozřejmě - je to druh samoty, no, osamělosti.
00:11:01 Prostě ty facebookové profily, já vždycky když to vidím,
00:11:05 tak z drtivé většiny je to jenom jakoby nějaká samota
00:11:09 a strach tak trochu, strach vlastně ukázat tu svoji pravou tvář.
00:11:13 No a to tělo, jak jste se ptal, tak to je něco,
00:11:16 co podle mě nás stejně vždycky usvědčí z toho života,
00:11:22 že prostě tady jsme, že máme nějaký čas,
00:11:24 který musíme prožít, a že jednou nebudeme.
00:11:27 A na tom nezmění nic žádné sociální sítě, nic podobného.
00:11:31 Takže to mě zajímalo, jako tahle kotva vlastně té reality,
00:11:34 to tělo, které tady zůstává jako důkaz toho, že žijeme prostě.
00:11:38 Marku, děkujeme, že jste přišel v těle,
00:11:41 že jsme si nepovídali jenom virtuálně.
00:11:43 Díky moc a hodně úspěchů.
-Děkuju za pozvání.-Hezký večer.
00:11:50 Kde se vzal ten paradox, že Óda na radost
00:11:53 zněla jen pár metrů od plynových komor?
00:11:55 Historik Otto Dov Kulka, jeden z přeživších,
00:11:58 hledá odpovědi v knize Krajiny metropole mrti
00:12:02 s podtitulem Zkoumání paměti a imaginace.
00:12:05 Nejde o to, že se holocaust odehrál,
00:12:07 ale jak vůbec se mohl odehrát?
00:12:11 Ten nápěv zněl asi nějak takto:
00:12:17 (zpívá) To do do do...
00:12:25 Ta kniha sama je něco dost neobvyklého.
00:12:31 To bylo založeno na existenci mých deníků a monologů,
00:12:39 které jsem v určité situaci natočil sám pro sebe.
00:12:46 Já jsem myslel nejdřív,
00:12:48 že ty nahrávky půjdou do mé pozůstalosti.
00:12:51 Protože jsem si nedovedl představit,
00:12:54 že já jsem ochoten, to co jsem svěřil papíru nebo těm nahrávkám,
00:12:59 že jsem ochoten o tom mluvit.
00:13:13 Když koncem minulého tisíciletí byl objeven u mě -
00:13:16 byla to rakovina,
00:13:18 v tom okamžiku jsem se rozhodl digitalizovat ty nahrávky zvukové,
00:13:23 nechat opsat deníky a vybral jsem několik kapitol
00:13:27 a začal jsem uvažovat o tom, že se to může k někomu mluvit.
00:13:38 Tu odpověď mám teď. Asi jo.
00:13:48 Jsou to krajiny dětství v té metropoli smrti,
00:13:52 kdy jako devítiletý a desetiletý s údivem pozoruju všechno,
00:13:56 co je kolem, a nechápu ještě ten dalekosáhlý význam toho,
00:14:01 co se děje.
00:14:05 Já jsem si vytvořil svou - já tomu říkám privátní mytologii.
00:14:13 Snad ten jazyk, který jsem vyvinul, ten abstrahující, ten symbolizující.
00:14:18 Já tam nepíšu o utrpení jednotlivce ani o utrpení mém,
00:14:26 nýbrž se snažím přemýšlet o významu, o historickém, filosofickém,
00:14:30 antropologickém, nad stvořitelem, nad etiketou,
00:14:34 něco, co je vrozeného v člověku, jestli má hranice nebo ne.
00:14:38 To je ta mytologie a já používám řecké mytologie, biblické mytologie
00:14:43 a mytologie moji privátní.
00:14:53 Ty sny se vracejí ve variacích, vždycky přijdu do krematoria
00:14:58 a uprchnu v poslední chvíli.
00:15:00 A jako Tantalus, jako Sisyfos jsem přiveden zpět
00:15:04 a vím, že tam musím, uteču, ale skončí to všechno.
00:15:12 V tom snu bylo jenom, že ty útěky, věčné útěky z toho musí končit,
00:15:17 že se zapojím a podrobím tomuto neúprosnému zákonu.
00:15:24 A tím by to končilo.
00:15:37 Jsou tady události, Literární události.
00:15:41 -Nakladatelství Camera Obscura informovalo,
00:15:45 že ruší vydání knižního rozhovoru s režisérem Janem Němcem
00:15:49 a vrací dotaci 320 000 korun. Pan režisér si to totiž rozmyslel.
00:15:55 -Vítězem slovenských literárních cen Anasoft Litera
00:15:59 se stal už podruhé Pavel Vilikovský,
00:16:01 tentokrát s knihou Prvá a posledná láska.
00:16:04 A z večera jedno poučení -
00:16:07 takhle by se reportér nikdy neměl ptát,
00:16:09 pokud tedy autor nevydal pamflet nebo provolání.
00:16:13 (slovensky) Jak byste vy charakterizoval
00:16:16 to hlavní poselství nebo tu hlavní myšlenku,
00:16:18 to co si divák z této vaší knihy vezme?
00:16:24 -To bych si nikdy nedovolil. Čtenář je pánem textu,
00:16:27 on si odnese poselství anebo neodnese a zahodí knihu.
00:16:30 Je to svobodný člověk a já mu opravdu nebudu radit, jak...
00:16:41 Co se dalo, to jsem udělal, když jsem to psal.
00:16:45 A dál už bych nerad do toho zasahoval,
00:16:48 ta knížka si už žije svůj život, a když si najde svého čtenáře,
00:16:53 tak má štěstí. A když si ho nenajde, má smůlu.
00:16:57 Ale já už s tím nechci nic mít.
00:17:04 -V listopadu uběhne čtvrtstoletí od sametové revoluce.
00:17:08 Ideální příležitost vydat biografii Václava Havla.
00:17:11 Michael Žantovský má dvě velké výhody:
00:17:14 byl blízko a umí zacházet s jazykem.
00:17:18 Práva na knihu byla už před jejím vydáním prodána do deseti zemí.
00:17:22 Chystá se velká literární událost?
00:17:25 Co čtete vy? Jestli máte čas?
00:17:30 Telegramy, zápisy z jednání a tak dále.
00:17:33 Tak že jo, já mám denní džob
00:17:39 a tohle jsem dokázal napsat jedině díky tomu,
00:17:42 že prostě čím člověk je starší, tak tím míň potřebuje spát.
00:17:46 Takže, takže...-Noční práce?
-Noční práce.
00:17:52 Vy se na začátku té knihy vlastně vymezujete vůči tomu,
00:17:56 co o Václavu Havlovi vyšlo.
00:17:58 Jednak se sympatiemi přijímáte knihu Martina Putny,
00:18:02 ten duchovní portrét.
00:18:04 Zároveň se vymezujete třeba vůči Johnu Keanovi,
00:18:07 té jeho publikaci, nebo vůči Lídě Rakušanové,
00:18:10 kde říkáte, kde říkáte, že to je přece jenom taková hagiografie.
00:18:15 Kam byste tu svou knihu zařadil vy?
00:18:18 No tak v první řadě v tom úvodu se zmiňuju o těch ostatních knihách,
00:18:23 nerad bych, aby to znělo, jako že se vůči nim vymezuju.
00:18:27 Já jsem z nich čerpal vlastně ze všech,
00:18:29 takže by to bylo ode mě nevděčné. Já jsem se snažil napsat -
00:18:34 vlastně jediná výhoda, kterou jsem měl,
00:18:37 je, že jsem psal tu knihu až poté, co Havel umřel,
00:18:41 takže jsem mohl zachytit celý ten život.
00:18:44 Snažil jsem se napsat celkem standardní životopis
00:18:47 z nesubjektivního pohledu, nezaujatý.
00:18:55 Říkáte nesubjektivní portrét, vy jste zároveň člověk,
00:18:59 který byl při tom.
00:19:01 Buď je to skromnost, anebo to je špatná reklamní kampaň,
00:19:05 protože vy byste mohl říct, byl jsem při tom,
00:19:08 takovýhle byl Havel, viděl jsem ho z pěti centimetrů.
00:19:12 Ano, to je pravda, ale byla by to jiná kniha.
00:19:15 Já jsem nechtěl napsat knihu "Havel a já" už jenom z toho důvodu,
00:19:20 že by to byla daleko kratší kniha.
00:19:23 Mně všechny babičky píšou, že nemám kouřit.
00:19:25 Aspoň budu mít někoho, kdo mě nemiluje, ale odsuzuje.
00:19:32 Já jsem původním povoláním klinický psycholog
00:19:36 a to, co se kliničtí psychologové čí, je takzvaný klinický postoj.
00:19:41 To znamená, i člověka, kterého znáte, máte rád,
00:19:44 dokážete od něj odstoupit natolik,
00:19:47 abyste ho vnímal jako ne subjekt, ale jako objekt.
00:19:52 Někdo by mohl říci, no tak ten Michael Žantovský,
00:19:56 on si tak 25 let poté řekl, tak uděláme to na to výročí,
00:19:59 aby se to dobře prodávalo, o Havla bude znovu zájem.
00:20:03 A v anglosaském světě není žádná taková publikace,
00:20:06 kde by člověk, který byl blízko Havla,
00:20:09 napsal publikaci s odstupem klinického psychologa.
00:20:13 No kdybych si to takhle řekl,
00:20:15 tak jsem asi stěží stačil napsat 600stránkovou knihu.
00:20:19 Já jsem tu knihu začal psát v lednu 2012,
00:20:22 v té chvíli jsem vůbec neuvažoval o tom, kdy přesně vyjde
00:20:26 nebo jestli vyjde k nějakému výročí.
00:20:29 To, že nakonec skutečně se ta publikace shoduje
00:20:33 s tím 25. výročím, není úplná náhoda,
00:20:36 ale není to něco, co by napadlo mě, to napadlo spíše mé nakladatele.
00:20:43 Čili váš pohled je řekněme smířlivý,
00:20:46 jako Havlův člověk vlastně uzavíráte ten jeho život tím,
00:20:50 že vlastně představujete jeho život v kontextu těch formativních let.
00:20:55 Co přináší ta kniha nového, co jsme nečetli u Martina Putny,
00:20:59 co jsme nečetli u Johna Keana, co jsme nečetli u té Rakušanové,
00:21:03 u Daniela Kaisera?
00:21:06 Asi bych se ohradil. Havel hrozně neměl rád nálepky.
00:21:13 A já je nemám rád stejně, já, když někdo řekne,
00:21:17 vy jste Havlův člověk, tak je to nálepka,
00:21:20 která je pro mě jako... nic mi neříká,
00:21:23 já jsem svůj člověk, tak jako Havel byl svůj člověk.
00:21:27 A to, že jsem ho měl rád, a to, že mně byl velice blízký,
00:21:31 to vůbec nezakrývám, to je pravda,
00:21:34 ale jako nejsem jeho člověk,
00:21:37 stejně jako on nebyl člověk někoho jiného.
00:21:49 Další knižní tip je román z temné budoucnosti,
00:21:53 Paul Auster: V krajině posledních věcí.
00:21:55 -Zhruba ve stejné době,
00:21:58 kdy Paul Auster vydal postmoderní krimi sérii Newyorská trilogie,
00:22:02 napsal ještě jinou knihu o New Yorku.
00:22:05 Jenže to město byste nepoznali: podél pobřeží se staví velká zeď,
00:22:09 centrum se odevzdalo chaosu, supermarkety vzaly za své
00:22:12 a zbyly jen nákupní vozíky, které bezdomovci tlačí sutinami.
00:22:16 Anna sem přijela hledat svého bratra, zmizelého novináře,
00:22:20 ale sama se ocitla v pasti.
00:22:22 Svět prodělal kolaps a lidé se dělí do sekt podle toho,
00:22:26 jakému způsobu smrti dávají přednost.
00:22:28 -"Tak jsou tu například Běžci, sekta lidí,
00:22:31 kteří běží ulicemi co nejrychleji a ječí,
00:22:34 seč jim síly stačí. Povětšinou se pohybují v tlupách:
00:22:38 šest, deset, někdy i dvacet se jich společně řítí ulicí,
00:22:42 neuhnou před ničím, co se jim postaví do cesty,
00:22:45 běží a běží, až nakonec padnou vysílením.
00:22:49 Jde o to, umřít co nejrychleji, uhnat se do té míry,
00:22:52 že to srdce prostě nevydrží. Je v tom kus ironie.
00:22:56 Aby člověk mohl sám sebe zabít,
00:22:58 musí se nejdřív vypracovat v dobrého běžce.
00:23:02 Jinak nebude mít dost sil, aby se vypjal k dostatečnému výkonu.
00:23:06 A tak Běžci procházejí náročnou přípravou,
00:23:09 aby dosáhli svého.
00:23:11 A když náhodou v cestě k cíli upadnou,
00:23:14 dokážou se okamžitě zvednout a pokračovat.
00:23:17 Řekla bych, že je to určitý druh náboženství."
00:23:20 -Paul Auster: V krajině posledních věcí.
00:23:29 A teď, čeho si na knize jako první všimne profesionál?
00:23:32 Knihu Orbis cirkus graficky upravil Martin Groch
00:23:36 a předvede nám ji Klára Kvízová.
00:23:39 Čeho si všimnu prvního?
00:23:42 Asi jak se mi drží a jak je udělaná?
00:23:44 To člověk pozná, vzhledem k tomu, že to děláme dlouho už,
00:23:48 na první pohled, no.
00:23:50 A pak mě vždycky úplně nejvíc překvapí
00:23:53 a mám z toho největší radost, když to dělá někdo,
00:23:56 koho vlastně třeba vůbec neznám.
00:23:58 Díky tomu tématu, že to je o cirkusu,
00:24:00 tak ta kniha působí velmi střídmě,
00:24:02 že vlastně mohla být udělaná i trochu jinak.
00:24:07 Ale vzhledem k tomu, že to je sborník,
00:24:09 a je to první sborník svého druhu,
00:24:11 protože vlastně kultura nového cirkusu i v českých zemích
00:24:15 poměrně hodně díky třeba Letní Letné hodně povyrostla,
00:24:18 takže už o tom lidé vědí víc, ale je to první kniha,
00:24:21 která tady tady takhle vyšla, tak eventuálně názor může být,
00:24:24 že mohla vypadat jako bombastičtěji nebo že to mohly být noviny,
00:24:28 které mohly mít provázky já nevím z čeho všeho,
00:24:30 že se tam dalo na tom skákat nějaké postavičky.
00:24:33 Ale ona není.
00:24:35 Mně se strašně líbí tenhle cíp jako, který je jako velmi důležitý,
00:24:39 protože to je taková...
00:24:40 Já si představuju, že to je natažené nějaké plátno,
00:24:43 které tam někdo tahá. Tak to mně přijde pěkný detail.
00:24:46 Já jsem vizualista, já jsem v podstatě strašně povrchní člověk,
00:24:50 mně se líbí tyhle úplně jednoduché věci,
00:24:52 které napadnou v podstatě každého, ale takhle je odvážně přiznat,
00:24:56 to nedokáže každý.
00:24:58 Asi nejvíc mě baví to, že to je nevyčerpatelné,
00:25:01 to že takovéhle jednoduché tvary,
00:25:03 že ta práce s nimi je v podstatě nekonečná.
00:25:05 A to je pro mě hrozná výzva, že tady stačí udělat jeden detail,
00:25:10 který vypadá jinak, a hned jste v jiném světě.
00:25:16 V jednoduchosti je krása a tyhle věci pro mě jsou...
00:25:19 Prostě to se nepřekoná, no.
00:25:27 -Snad jsme vám dnešní literární muchláží příliš nepomuchlali vkus.
00:25:32 -Příští týden vám ho když tak napaří a vyžehlí
00:25:35 Kristýna Večeřová a Jiří Podzimek.
00:25:40 Skryté titulky: Alena Kardová, Česká televize 2014