Jsou lesy opravdu plícemi Země? Dokážeme na Zemi překonat zvukovou bariéru? Jak vnímáme bolest? Další otázky, na něž naše trio vědců a pokusných králíků hledá odpověď. Francouzský dokumentární cyklus
00:00:00 V tomto pořadu uvidíte pokusy prováděné profesionály.
00:00:04 V žádném případě se je nesnažte napodobovat.
00:00:12 -Myslíte si, že lesy jsou plícemi země?
00:00:15 -Že na zemi nelze překonat zvukovou bariéru?
00:00:20 -Že všichni vnímáme bolest stejně?
00:00:24 -Je to pravda, nebo není?
00:00:26 O tom vás právě půjdeme přesvědčit pomocí zcela nových experimentů
00:00:30 a bude to zábava. Jak již dobře víte,
00:00:32 naše pokusy jsou originální, neokoukané a velmi náročné.
00:00:36 Od posledně mě stále bolí naražený prst.
00:00:39 Ale pojďme si to užít.
00:00:45 -Sbohem.
00:00:47 -Teď letíme rychlostí sto dvacet uzlů a vzlétáme.
00:00:50 -My, experimentátoři, se pokusíme zviditelnit neviditelné.
00:00:54 A to je velká výzva. Čili překonat zvukovou bariéru na zemi.
00:00:57 -Tak... SMÍCH
00:01:02 -Mučicí křeslo, přátelé.
00:01:04 -Vnímáme bolest všichni stejně? Jsou muži citlivější než ženy?
00:01:09 -Chladí to.
00:01:11 -Abychom se to dozvěděli, nabrali jsme mladé pokusné králíčky.
00:01:15 -Zbožňuju tenhle pokus. Další.
00:01:18 -A nakonec... Čím dýchá naše planeta? Jsou to lesy?
00:01:23 Tohle jsem nikdy nedělal.
00:01:25 -Sbírej to u okraje.
-A co když jsou to oceány?
00:01:30 -Moře je tu pěkně rozbouřený.
00:01:54 Česká televize uvádí francouzský dokumentární cyklus:
00:01:59 VĚDA NA VLASTNÍ KŮŽI
00:02:09 -Letí hrozně rychle.
-Do toho by mě nikdo nedostal.
00:02:12 -Hele...
00:02:17 -To je neuvěřitelný.
00:02:19 -Musíš v tom umět lítat vzhůru nohama.
00:02:21 -Čeká nás nelehký úkol... Překonat na zemi zvukovou bariéru.
00:02:27 -Slyšeli jste o sonickém třesku, ne?
00:02:29 -Ano.
-Je to něco jako pfff...
00:02:33 -Je to pořádná rána, asi tak 140 decibelů.
00:02:36 -Neumím si takových 140 decibelů představit.
00:02:39 -Pustím hudbu na sto, na sto deset...
00:02:41 -Sto, sto deset... Počkej.
-Protože pak už to bolí.
00:02:45 Jste připraveni? První test:
00:02:48 Poslouchat zvuk, který by měl mít skoro stejnou intenzitu
00:02:52 jako aerodynamický třesk.
00:02:54 Jdu na to. Takže jsme na 75 decibelech,
00:02:57 na 80, 90... Na 100 decibelech.
00:03:02 I když se chráníme sluchátky, blížíme se hraniční úrovni bolesti,
00:03:06 jejíž práh se pohybuje kolem 120 decibelů.
00:03:09 Sonický třesk se svými 140 decibely je pořádná rána.
00:03:14 -Jé...
00:03:15 -Tohle bylo 110 decibelů. Zkuste si představit 140.
00:03:19 Zabíjí to slepice. Kvůli tomu hluku padají na zem.
00:03:22 -Při 140 decibelech?
00:03:24 -Komu by se líbilo flirtovat se smrtí? Co takhle Vincent?
00:03:29 A co kdybys ses šel zblízka mrknout na stíhačky?
00:03:33 -Tam se určitě podívám a snad mi vysvětlí,
00:03:36 a já to pochopím, co znamená, když je člověk v letadle
00:03:38 a skutečně překoná zvukovou bariéru.
00:03:40 -Velký třesk.
00:03:45 -Abychom zjistili, co člověk cítí, když překonává zvukovou bariéru,
00:03:49 jedeme na vojenskou leteckou základnu v Saint-Dizier.
00:03:53 Vincent zde má schůzku s majorem Kubiakem,
00:03:55 zkušeným stíhacím pilotem.
00:03:58 -Je tu někdo?
00:04:02 -Dobrý den.
-Dobrý den. Vincent.
00:04:05 -Major Kubiak, velitel perutě Rafale 02 92, Akvitánsko.
00:04:09 -Těší mě.
-Vítejte v Saint-Dizier.
00:04:11 -To je pěkná mašina. Překoná zvuk?
-Naprosto bez problémů.
00:04:15 -Jak rychle to lítá?
00:04:17 -Rafal je zařazený do třídy mach jedna celá osm.
00:04:21 -Kolik je rychlost zvuku?
-Zhruba 330 metrů za sekundu.
00:04:24 -Poletíme-li rychleji, překonáme zvukovou bariéru.
00:04:27 -Ano.
00:04:28 -Když letadlo překonává zvukovou bariéru,
00:04:30 jak si to máme představit? Je vpředu, uprostřed, vzadu?
00:04:35 -Ve skutečnosti překonání zvukové bariéry představuje kompresi,
00:04:39 která vytvoří rázovou vlnu, ta se soustředí na letadlo.
00:04:45 -Podívejte se na tyto neuvěřitelné záběry
00:04:47 natočené bez jakýchkoliv triků.
00:04:50 Jelikož je vzduch vlhký, můžeme spatřit,
00:04:52 jak se za letadlem tvoří mrak. To je právě ona zvuková bariéra.
00:04:59 -Rád bych věděl, jaký pocit má člověk,
00:05:02 který sedí v takovém letadle a překonává zvukovou bariéru.
00:05:06 Vnímá to vůbec?
00:05:08 -Mám pro tebe návrh...
00:05:10 Vezmu tě s sebou a podíváme se do simulátoru.
00:05:13 Tam spolu zvukovou bariéru překonáme.
00:05:15 -Platí. S radostí. Tudy?
-Tudy.
00:05:19 -Dnes jsou zákony velice přísné
00:05:21 a civilisté nesmí do stíhačky nasednout.
00:05:25 Takže náš pokusný králík překoná zvukovou bariéru
00:05:28 v letovém simulátoru.
00:05:31 -Vincente, rač se usadit.
-Prima.
00:05:34 -To je Rafal.
00:05:35 -Fíha... V takovým letadle moc místa není.
00:05:39 -Je ho tam až dost.
00:05:41 -Simulátor představuje dvoumístný Rafal.
00:05:44 -Tady je plynová páka, která nám umožní za chvilku zrychlit tak,
00:05:48 abychom se dostali na nadzvukovou rychlost.
00:05:51 Napravo je řídicí páka... K sobě, když chceš stoupat,
00:05:54 od sebe, když chceš klesat.
00:05:56 Když chceš doprava, dáš rukojeť páky doprava,
00:05:59 když doleva, dáš ji doleva.
00:06:01 Já s letadlem odstartuju, zbytek už je na tobě.
00:06:04 -Přece mě nenecháš spadnout.
00:06:06 To by byla škoda, takový pěkný letadlo.
00:06:10 Sbohem.
00:06:18 Je to jako ve skutečnosti, světlo zhasíná...
00:06:21 A najednou máme před sebou krajinu.
00:06:26 -Vincent přebírá řízení.
00:06:30 -OK, pouštím vás.
-OK, jdeme na to.
00:06:34 -Při jaké rychlosti se letadlo vznese?
00:06:36 -Přibližně při 120 uzlech, to je kolem 200 kilometrů za hodinu.
00:06:40 -Stejně jako u skutečného letu sledují
00:06:43 i teď jeho průběh v kontrolní věži.
00:06:46 -Cítím malé vibrace v sedačce.
00:06:49 -Správně. Teď máme rychlost 120 uzlů, vzlétáme.
00:06:53 -To je neuvěřitelný.
00:06:55 -Podvozek zatažený. Předávám ti řízení.
00:06:58 -Ajéje...
00:07:00 -Takže jsi přebral řízení. Páku vlevo můžeš zatlačit,
00:07:03 tím trochu přidáš plyn. Zatlač na plynovou páku.
00:07:08 -Plynová páka... Neměl jsem tu správnou.
00:07:10 -Dobrý.
00:07:12 -A teď budu lehce zrychlovat.
-Výborně. Udělej pár zatáček,
00:07:16 abys to letadlo dostal trochu do rukou.
00:07:21 -Je to hodně citlivý. To zírám.
-Reaguje to strašně rychle.
00:07:29 -Překonáváš zvukovou bariéru při každém letu?
00:07:33 -Vůbec ne. Překonání bariéry vytvoří u letadla rázovou vlnu.
00:07:37 Ta vyvolá nepříjemný zvuk pro lidi na zemi.
00:07:43 -Předpisy jsou velmi přísné. Vojenská letadla můžou překonávat
00:07:47 zvukovou bariéru jen ve velmi vysoké výšce. Nebo nad mořem.
00:07:51 -Můžeš ho stabilizovat.
00:07:52 Dej si vektor osm na horizont. Trochu na tu páku zatlač.
00:07:57 -A je to.
-A teď letíme rychlostí mach jedna.
00:08:05 -Právě jsme překonali zvukovou bariéru, Thierry.
00:08:08 V simulátoru jsem nic necítil, ale jak je to v letadle?
00:08:13 -Informují nás o tom přístroje.
00:08:16 Ukážou nám, že jsme přešli na nadzvukovou rychlost.
00:08:20 Ale v moderních letadlech nic necítíme.
00:08:24 Žádné vibrace v tom okamžiku. Prostě nic.
00:08:28 -A slyšíš něco zvláštního nebo ne?
00:08:32 -U letadla se vytvoří rázová vlna, ale je v zadní části.
00:08:36 V letadle jen slyšíš hluk okolí. A ten je stále stejný.
00:08:41 -A je to. Přistáváme na pevné zemi.
00:08:50 Zvukovou bariéru jsme překonali.
00:08:54 -Teď se Vincent pokusí tento jev znázornit.
00:08:56 Vybral si proto centrum ONERA...
00:08:58 Středisko letecké a raketové techniky.
00:09:01 Zdejší tým vědců studuje chování letadel na maketách.
00:09:08 -Dobrý den. Já jsem Vincent.
-Dobrý den.
00:09:12 -Ahoj, Vincente.
00:09:14 -Analyzují pohyb vzduchu kolem pilotní kabiny.
00:09:17 Zvláště aerodynamiku. Výzkumníci nejdříve Vincentovi ukážou,
00:09:20 co se odehrává ve vzduchu kolem nadzvukového letadla.
00:09:24 -Tady máme gumičky...
-Hm.
00:09:28 -Představují vzduchové vrstvy,
00:09:30 které malé letadlo během svého letu naruší.
00:09:34 Když se všechny vzduchové vrstvy shluknou,
00:09:36 vytvoří dokonalé "V". Ty uslyšíš velký třesk... "bang",
00:09:39 čili jsi překonal zvukovou bariéru.
00:09:41 -To je ten slavný třesk.
-Ano.
00:09:43 -Na tom si představíme, že letadlo stojí...
00:09:46 -Teď zrychluje, letí dopředu, stále nemá rychlost zvuku
00:09:49 a všechny ty malé vlny se v jednom okamžiku shluknou,
00:09:53 vytvoří kužel... A pozor! Bang!
-Jasně.
00:09:56 -Právě jsi překročil zvukovou bariéru.
00:09:58 -Měl jsem problém pochopit, jak všechny provázky,
00:10:01 které tady představují vzduch, se můžou shluknout.
00:10:04 Tohle člověk nikdy neuvidí. Čili se zdeformují?
00:10:07 -Tlačíš je, tlačíš a tlačíš...
00:10:10 -Kdyby se Vincentovi podařilo, aby se tyto stlačené vlny daly vidět,
00:10:15 byl by to důkaz slavného překonání bariéry.
00:10:17 Existuje totiž technika, která to dokáže: strioskopie.
00:10:21 Jde o výjimečné zařízení schopné nafilmovat pohyby vzduchu
00:10:25 a turbulencí spojených se změnami tepla.
00:10:31 Abychom spatřili neviditelné,
00:10:33 musíme mít sofistikované optické zařízení a velmi rychlou kameru.
00:10:37 -Dám sem ruku.
-Ano.
00:10:39 -Tady vůbec nic nevidíš, ale na obrazovce se to vlní.
00:10:43 -Tak tohle ta kamera vidí.
00:10:45 -Tato technika umožňuje na záběrech izolovat detaily,
00:10:48 jako je chvění vzduchu. Používá se především v aeronautice.
00:10:52 -Aspoň se tu něčemu přiučím. To je fakt síla.
00:10:56 Mám pocit, že ohřívám atmosféru.
00:11:03 -Další příklad: Máme zde studenou pizzu
00:11:05 a vidíme studený vzduch. Ten je těžší a klesá dolů.
00:11:10 -A když nad ni položím ruku...
00:11:12 -Teplý vzduch z tvé ruky stoupá nahoru.
00:11:14 A studený vzduch z pizzy klesá. Dochází ke vzájemnému smísení.
00:11:18 -U teplé pizzy je tomu obráceně.
00:11:20 Tentokrát teplý vzduch stoupá nahoru.
00:11:23 Pohyby vzduchu jsou na vzestupu.
00:11:30 Díky této technice je možné vidět to,
00:11:33 co člověk pouhým okem nevidí... Pohyby vzduchu a turbulence,
00:11:36 které vyvolal Vincent svým dechem.
00:11:46 Teď se pokusíme zviditelnit zvukovou bariéru
00:11:49 pomocí tohoto systému.
00:11:51 Jsme v místnosti s aerodynamickým tunelem.
00:11:53 Maketa křídla letadla bude podrobena rychlosti větší
00:11:56 než 1 200 kilometrů za hodinu,
00:11:58 tedy rychlosti vyšší, než je rychlost zvuku.
00:12:01 Celý experiment bude nafilmován technikou strioskopie.
00:12:04 Postřehneme rázové vlny?
00:12:10 -To, co vidíme, nejsou vlny. To jsou jen stopy vzduchu.
00:12:14 -Čili proudění vzduchu?
-Přesně tak.
00:12:17 To, co můžeme vidět vzadu za křídlem.
00:12:19 -Tohle jsou akustické vlny?
-Správně.
00:12:21 Akustické vlny, které se začínají objevovat.
00:12:28 -Jean-Michel zvýší rychlost větru, aby překonal zvukovou bariéru.
00:12:32 -Teď se všechny zóny shlukly do jedné.
00:12:35 A tady vidíme zvukovou bariéru.
-To je geniální.
00:12:39 Takže ta čára, kterou tu vidíme, je ta slavná zvuková bariéra?
00:12:43 -Přesně tak.
00:12:46 -Poprvé můžu spatřit zvukovou bariéru.
00:12:50 -A podívejte... Po straně se nám skutečně zviditelnila bariéra,
00:12:54 ale když se letadlo posune dál, uvědomíme si,
00:12:57 že ta vlna je kruhová. Vincent má konečně optický důkaz,
00:13:01 že předmět může překonat hranici 1 200 kilometrů za hodinu.
00:13:13 -Existuje na zemi způsob, jak překonat rychlost zvuku?
00:13:18 -Třeba projektily do pušky, ale sem se pušky nehodí.
00:13:21 -Ten letí hodně rychle a překoná zvukovou bariéru.
00:13:24 -To ano, ano.
-Co dalšího?
00:13:26 -Co třeba práskání bičem?
00:13:29 -Agáta si chce ověřit,
00:13:31 zda bič skutečně vyvine nadzvukovou rychlost.
00:13:33 Ve zkoumání jí pomůže Jérome, šampion v práskání bičem.
00:13:37 -Unaví tohle člověka?
-Jen trochu.
00:13:40 -Takže ano. A to je sport?
-Rozhodně.
00:13:42 -Můžete mi něco říct o vaší disciplíně?
00:13:44 -U nás se jmenuje "umělecký bič". Sport je původně z Austrálie.
00:13:50 -Vincente!
-Á... Ty sis přivedla kovboje.
00:13:54 -Tato disciplína se jmenuje Whip Cracking.
00:13:57 Jde o sestavu pohybů s práskáním bičem.
00:14:03 OBDIVNÉ VÝKŘIKY, POTLESK
00:14:06 -Jste šampioni! Udělalo to na mě dojem.
00:14:08 Ruka jde pomalu, ale na konci biče je to fofr.
00:14:11 -To máš pravdu.
-Ten zvuk, prásknutí, dělá tohle?
00:14:15 -Vyloudí ho práskačka připevněná na konci biče.
00:14:18 Překoná zvukovou bariéru v okamžiku, kdy se rozvine.
00:14:21 -Ano, ovšem.
00:14:24 -Jérome si narychlo připravil soukromou hodinu.
00:14:27 -V okamžiku, kdy se bič dotkne země, šlehneme s ním dopředu.
00:14:32 -Takže takhle? Au!
-SMÍCH
00:14:37 -Pěkně jsem si napráskal. Ale tebe to rozesmálo.
00:14:41 -Miluju tenhle pořad.
00:14:43 -Je to skutečně mučicí nástroj. Pěkně ho cítím.
00:14:46 -Zbývá ještě dokázat,
00:14:48 že rychlost při prásknutí bičem překoná zvukovou bariéru.
00:14:52 Vracíme se zpátky do hangáru, abychom udělali poslední pokus.
00:14:55 Pierre, náš specialista, připraví svíčku.
00:14:58 Jérome, náš šampion, mezitím trénuje.
00:15:05 -Jérome, víte, co máte dělat...
00:15:07 Pomocí biče překonat zvukovou bariéru.
00:15:13 -Svíce nám pomůže vizuálně sledovat překonání zvukové bariéry bičem.
00:15:17 Vzdušný pohyb vytvořený rázovou vlnou svíčku zhasne.
00:15:30 NADŠENÉ VÝKŘIKY, POTLESK
00:15:32 -Neuvěřitelný.
00:15:35 Když po mně někdo chce, abych sehnala šampiona, je tu.
00:15:38 -Pana šampiona! Podívej se na obrazovku. Co vidíš?
00:15:44 -Na prvních záběrech je vidět pouze bič,
00:15:46 jak se nenápadně pohybuje a proudění vzduchu,
00:15:49 které způsobí zhasnutí svíčky.
00:15:54 -Je to tak neuvěřitelně rychlé.
00:15:57 Za normální situace nelze pohyb biče zachytit.
00:16:01 -Musíme sledovat nahrávku záběr po záběru,
00:16:03 abychom spatřili rázovou vlnu, která je vidět za svíčkou.
00:16:09 Dráha koncové části biče se nedá ovládat,
00:16:12 proto teď stlačení vln není vidět ze strany, ale zepředu.
00:16:15 Proto je vidět kruh, nikoliv čára.
00:16:23 Poslední důkaz překonání zvukové bariéry
00:16:25 představují turbulence způsobené rázovou vlnou,
00:16:29 které svíčku zhasly.
00:16:31 Jérome nevychází z údivu. Je to poprvé, kdy vidí,
00:16:34 jak jeho bič vyvolá rázovou vlnu.
00:16:38 -To je důkaz, že prásknutí bičem může překonat rychlost zvuku.
00:16:43 -Samozřejmě, ano.
-To je dobře,
00:16:45 protože před chvílí jsme viděli rázovou vlnu u letadla, teď u biče.
00:16:49 Na otázku, zda lze překonat zvukovou bariéru na zemi,
00:16:52 zní odpověď: ano, díky prásknutí bičem,
00:16:55 díky Jéromovi a díky nám...
-Snad taky trochu.
00:16:57 -Jsme pokusní králíci.
-Snad ta snaha stačila.
00:17:00 Myslím, že jo.
00:17:07 -Co nás čeká ve třetí části...
00:17:10 Tohle jsem v životě nedělal.
00:17:12 Plíce naší planety... Jsou to lesy, nebo oceány?
00:17:19 -Tohle je salát? Fuj!
00:17:22 -Mučicí křeslo, přátelé.
00:17:25 -Nyní se ale budeme zabývat složitým jevem zvaným bolest.
00:17:31 -Dane, nemůžu mu ublížit? I když to byl vždycky můj sen.
00:17:40 -Udeř mě. No tak, plácni mě!
00:17:43 Silněji. Tohle nebolí.
-Já nemůžu.
00:17:45 -Silněji.
-Na to tě mám moc ráda.
00:17:47 -Ale to mě nebolí.
-Tak dobře.
00:17:50 Na to si dej bacha!
00:17:52 -V rámci druhého pokusu si položíme otázku,
00:17:55 zda jsme na tom s bolestí všichni stejně.
00:17:57 -Ženy jsou mnohem odolnější vůči bolesti než muži.
00:18:02 -To není pravda.
-Uděláme pár testů.
00:18:05 -Schválně, kdo má pravdu.
-Ale já nejsem na "maso".
00:18:09 -Ne?
-Já testovat bolest nebudu.
00:18:13 -Pro tento pokus jsme přijali několik nových králíků.
00:18:17 Tedy spíš králíčků... Čtyři dívky a čtyři chlapce.
00:18:20 Potřebujeme také lékaře. A tak přichází Julien Nizard,
00:18:24 specialista na léčbu bolesti.
00:18:26 Přivedl jsem čtyři ženy.
00:18:28 Ne, budeme se bavit na vědecké úrovni...
00:18:31 Čtyři samice a čtyři samce svého druhu.
00:18:33 Kdo z nich bude cítit bolest víc?
00:18:37 Zkraje si náhodně vybírám jednu dívku a chlapce.
00:18:42 První experiment:
00:18:43 Porovnat odolnost vůči bolesti u dívek a u chlapců.
00:18:47 Směr... Sál s mučicími nástroji.
00:18:49 -Co tady budeme dělat? S tím křeslem a tak vůbec?
00:18:53 -Vezmeme přístroj,
00:18:54 který skutečně v medicíně při léčbě bolestí používáme.
00:18:58 Elektrostimulátor.
00:19:00 Otestujeme u každého z pokusných králíků
00:19:03 jejich práh vnímání bolesti.
00:19:05 -Mathieu bude testovat svůj práh bolesti jako první.
00:19:08 Doktor Nizard mu na ruku umístí elektrody.
00:19:10 Pak vyšle bolestivé elektrické impulzy
00:19:13 o intenzitě od šesti do patnácti miliampér,
00:19:15 což vyvolá svalovou kontrakci,
00:19:17 která se může projevit až pocitem křeče.
00:19:20 Mathieu musí vnímání bolesti označit
00:19:23 na stupnici číslem od 1 do 10.
00:19:33 -Začneme stimulací na úrovni 6 miliampér.
00:19:36 Jakou hodnotu bys dal?
00:19:40 -Jedna.
-Čili jedna na stupnici od 1 do 10.
00:19:44 Cítíš to, ale nebolí to.
00:19:46 -Cítím, ale nic to nedělá.
-Takže to zvýším na 9 miliampér.
00:19:54 -Dva.
-Dobře. Teď dvanáct.
00:19:59 -Tři.
-Zvyšujeme to skoro lineárně.
00:20:03 Patnáct miliampér.
00:20:06 -Teď bych řekl spíš čtyři.
00:20:09 -Mathieu se jeví jako odolný jedinec.
00:20:11 Při této intenzitě již dochází ke svalovým kontrakcím.
00:20:14 -Teď je řada na Amélii. Převezme místo v mučicím křesle.
00:20:20 -Kolik bodů bys dala při šesti miliampérech?
00:20:23 -Dva.
00:20:24 -Takže ji to bolí víc, než to bolelo toho chlapce.
00:20:28 -Není to moc příjemný.
-Takže zvýšíme na devět.
00:20:33 -To se mi nelíbí. Čtyři, jde mi to až sem.
00:20:38 -Řekni mi, kdy to stopnout.
00:20:40 Nejsme tady proto, abychom někomu ubližovali.
00:20:43 -Nebolí to, je to nepříjemný.
00:20:45 -Amélie má větší problémy s odolností.
00:20:48 -Tak teď 12 miliampér.
-Šest.
00:20:52 -Dobře. Poslední pokus... Patnáct miliampér.
00:20:55 Vidíte, prsty se hýbají. Jakou bys dala hodnotu?
00:21:01 -Osm.
00:21:02 -Osm z deseti. Už to vypadá, že tě to bolí.
00:21:05 -Nebolí, ale je to nepříjemný.
00:21:08 -Skončíme to.
-To bych ráda.
00:21:10 -Dobře. Tak děkuju, Amélie. Zatím ahoj.
00:21:14 -Díky.
00:21:16 -Já prostě tenhle pokus baštím. Další.
00:21:19 -Když jsme pochopili princip experimentu,
00:21:22 vrhnou se naši mladí pokusní králíci
00:21:24 na testování úrovně prahu bolesti.
00:21:27 -Řeknu ti, až dosáhneme první hranice... šesti miliampér.
00:21:32 -To vůbec není příjemný.
00:21:36 -Jeden.
-Dobře.
00:21:38 -Nic necítím. Jen malý pink, pink.
00:21:40 -Dobře. Takže nula.
00:21:42 -Jedna.
-Jedna, dobře.
00:21:45 -Druhý test... Úroveň devět.
00:21:50 -A pokračujeme ve zvyšování intenzity.
00:21:52 Jsme na 12 miliampérech.
00:21:54 -Čtyři.
-Stejně bych řekl čtyři.
00:21:58 -Ne...
-Poslední měření.
00:22:00 -Osm.
-Tak sedm.
00:22:02 -Tři. Ani to není moc nepříjemný. Je to sranda. Dělá to puuu.
00:22:06 -Šest.
-Chcete s tím skončit?
00:22:08 -Ano, začíná mi to vadit.
-Dobře.
00:22:11 -Davide, cítí bolest všichni stejně, když porovnáš výsledky,
00:22:14 které jsi zjistil?
00:22:16 -Všechny výsledky jsem hodil do počítače, tedy do mého mozku.
00:22:20 -To je tedy počítač!
00:22:22 -Ano, to tedy je. A vypočítal jsem průměr.
00:22:25 Celkově udávali chlapci hodnoty vnímání bolesti nižší než dívky.
00:22:29 Čím byla bolest větší, tím se rozestupy zvětšovaly.
00:22:35 -Všichni necítí bolest stejně. Nejde jen o to,
00:22:37 zda jde o dívku či chlapce.
00:22:39 U dívek zjišťujeme, že existují biologické faktory
00:22:42 v podobě vyšší citlivosti na bolest.
00:22:44 Mají více receptorů, více hormonálních faktorů.
00:22:47 Jako třeba estrogeny,
00:22:48 které možná způsobují menší vylučování endorfinů.
00:22:52 -Takže bylo dokázáno i vědecky,
00:22:54 že jsme kvůli hormonům citlivější na bolest? To se mi líbí.
00:22:59 -Doufám, že nebudeš mluvit o svých hormonech, Agáto.
00:23:03 -Hlavně to ukazuje na další důležité faktory,
00:23:05 jimiž jsou úzkost, deprese, pak tu máme faktory kulturní,
00:23:09 či faktory týkající se historie bolesti,
00:23:11 jak už jste před chvíli zmiňovali.
00:23:15 Bolest musíme brát jako celek. Je to vyvážená záležitost.
00:23:21 -Když si pomyslím, že dívky jsou fyziologicky citlivější...
00:23:25 -Zatím to nemažme, musíme se na to pak ještě podívat.
00:23:31 Během druhého pokusu se s Agátou,
00:23:33 ještě stále za přítomnosti doktora Nizarda, pokusíme ukázat,
00:23:37 které části těla jsou na bolest nejcitlivější.
00:23:41 Nechceš mě do toho ponořit?
00:23:43 -Stále probíráme téma bolesti, tak chci ukázat,
00:23:46 že partie nejcitlivější na chlad,
00:23:48 jsou zároveň i nejcitlivější na bolest.
00:23:53 -Tak to je. Stejné cesty přenášejí jak bolest, tak i teplo a chlad.
00:23:57 Když nám je velká zima, tak nás to většinou i dost bolí.
00:24:02 -Jako důkaz potřebujeme bazén
00:24:04 a dva pokusné králíky, Mathieua a Inés,
00:24:06 kteří s touto hrou souhlasili.
00:24:10 I termokamera má svou stupnici. Vyznáte se v tom?
00:24:13 -Trochu ano.
-Když jsou modří, je jim zima.
00:24:16 -S termokamerou máme přehled.
00:24:21 -Člověk má dojem, jako byste měli ponožky.
00:24:23 -Ale tak to vůbec není.
-Legrační.
00:24:26 Voda má 14 stupňů Celsia. Pustíme je do vody. Co vy na to?
00:24:30 -Do toho!
-Co, doktore?
00:24:33 -Určitě.
-Nevypadají moc šťastně.
00:24:37 -Trochu života do toho.
00:24:39 -Tak vidíte, co s těmi kamerami dokážeme.
00:24:42 -Ano.
00:24:43 -I kdyby měla pláž v Bassin d Arcachon o 5 stupňů víc,
00:24:46 tak bych tam nevlezla. To vám slibuju.
00:24:49 Mathieu se celý třese. Podívejte se na to.
00:24:52 Ne, ne, nepokoušej se to překonat.
00:24:55 Dýchej klidně.
00:24:57 -Potřebujeme, aby se úplně potopili, kvůli experimentu.
00:25:00 -David je ale sadista! Tohle je šílenost.
00:25:04 Potopíte se? Když máte odvahu...
00:25:07 Chudáček se úplně třese. Tak do toho, zlomte vaz. Na shledanou.
00:25:12 -To mně ale nestačí.
00:25:14 Chci, aby se naši pokusní králíčci ponořili
00:25:16 do ještě studenější vody. Do bazénu přidám suchý led,
00:25:20 aby se teplota vody ještě snížila.
00:25:23 -Jak se cítíte, králíčci?
-Ochladilo se to.
00:25:27 -Opravdu máte pocit, že je to studenější?
00:25:29 -Jak jste na tom?
-Teď máme 10 stupňů.
00:25:33 Myslím, že už můžete ven.
00:25:36 Inés, Mathieu, přináším vám jen samé dobré zprávy.
00:25:40 Mají tmavomodrou barvu. Páni!
00:25:44 To je šílený. Tak vidíte, že jsme vám nelhali.
00:25:47 Jsou tmavomodří jako námořníci.
00:25:51 -I po několika minutách dobře vidíme,
00:25:53 že ruce a nohy jsou ještě modré,
00:25:55 což jsou nejcitlivější zóny na chlad a tedy i na bolest.
00:26:01 V končetinách je velký počet termoreceptorů,
00:26:03 to znamená nervových vláken,
00:26:05 která přenášejí informaci o bolesti směrem do mozku.
00:26:09 -Podařilo se nám dokázat, že skutečně na místech,
00:26:12 kde pociťujeme největší chlad, vnímáme i nejvíce bolest.
00:26:16 Jsme tam prostě citlivější.
00:26:21 -Teď se pokusím zjistit, zda existuje způsob,
00:26:23 jak bolesti ulevit.
00:26:24 Musím zjistit, jak je informace o bolesti přenášená
00:26:28 mezi senzorickými receptory a mozkem.
00:26:33 Vyzkouším si magnetickou rezonanci ve Fakultní nemocnici v Nantes.
00:26:40 Podle výsledků lékaři vytvoří model mého mozku
00:26:43 a zjistí oblasti bolesti.
00:26:48 Zdejší lékaři používají 3D magnetickou rezonanci,
00:26:51 velmi výkonný přístroj.
00:26:55 -Vyšetření skončilo.
-Hotovo?
00:27:02 Jsem tady.
00:27:03 -Jaké to bylo?
-Vlastně jsem nic necítil.
00:27:06 -Byl jste hodný.
-Nic jsem necítil.
00:27:08 -Tady je CD s nahrávkou vašeho vyšetření.
00:27:11 -To je cédéčko mého mozku?
-Přesně tak.
00:27:14 -Díky tomuto CD, které obsahuje trojrozměrný obraz mého mozku,
00:27:18 budou moct specialisté přesně identifikovat zóny bolesti
00:27:22 a ulevit mi pomocí elektrické stimulace.
00:27:26 Tato metoda se používá pro četné patologické jevy.
00:27:29 Doktorka Helbertová mi nasazuje brýle se snímači.
00:27:32 Tato čidla jsou napojená na kamery,
00:27:35 které propojí můj mozek a obrázky z magnetické rezonance.
00:27:39 -Budeme vycházet z toho, že máte neurologickou bolest v ruce.
00:27:44 Na základě magnetické rezonance se zaměříme na zónu,
00:27:48 která odpovídá motorice ruky,
00:27:50 která způsobí modulaci kontroly bolesti pro tuto zónu.
00:27:56 -Fajn.
00:27:57 Podle obrázků z magnetické rezonance
00:28:00 umístí doktorka Herbertová na mou hlavu cívku
00:28:02 a pošle elektrickou stimulaci do oblasti mozku,
00:28:06 která odpovídá za ruku. A teď se dobře dívejte.
00:28:11 -Pouštím impulz.
00:28:15 Ještě jednou.
00:28:18 A je to.
00:28:20 -Na tomto obrázku, který představuje příčný řez mou lebkou,
00:28:24 můžete vidět mozkové zóny odpovídající bolesti.
00:28:29 Napravo je thalamus, nalevo oblast somato-senzorické kůry.
00:28:33 Tím, že do mozku vyšleme elektrickou stimulaci,
00:28:36 můžeme i určit cestu bolesti. A nakonec ji i obejít.
00:28:42 Hypnóza je jedním ze způsobů, jak je možné tuto informaci
00:28:46 o bolesti zablokovat. Chci se o tom dozvědět víc.
00:28:49 Tak se opět obracím na doktora Nizarda.
00:28:51 -Můžeme využívat i takové techniky, jako je hypnóza.
00:28:56 Jistým způsobem tyto zóny zóny odpojíme
00:28:58 a upravíme vnímání bolestivých signálů.
00:29:03 -Opravdu to funguje?
-Opravdu to funguje.
00:29:06 -Tak bychom si mohli udělat pokus, ne?
00:29:08 -To by bylo velmi zajímavé.
00:29:11 -Vracím se do hangáru k dalšímu experimentu.
00:29:14 Rád bych si ještě ověřil,
00:29:16 zda hypnóza skutečně u bolesti funguje,
00:29:18 tak pro to využiju i naše pokusné králíčky.
00:29:21 Pozval jsem si rovněž Dana Debeixa,
00:29:23 zakladatele francouzské školy hypnózy.
00:29:26 Podrobím se testu jako první.
00:29:28 Princip hypnózy je odvrátit pozornost pomocí čichových,
00:29:31 zrakových a sluchových prostředků. Dan v mém případě použije hudbu.
00:29:39 -Zavřete oči a představte si před sebou dlouhou stromovou alej.
00:29:43 Stromy na jedné i druhé straně. A tam daleko před vámi,
00:29:47 na obzoru, vidíte vzpínajícího se bílého hřebce.
00:29:52 -Dane, můžu mu nějak ublížit?
00:29:54 Protože o tomhle jsem vždycky snila.
00:29:57 -Pořádně ho štípněte. Nebojte se zakroutit kůží.
00:30:00 -Ale já ho mám ráda.
-Nebojte se, nic to není.
00:30:03 -To je hrůza. Chudáček můj...
-Kdepak, protože teď může,
00:30:07 pokud si to bude přát,
00:30:09 jednoduše odečítat od sedmi do nuly,
00:30:11 v klidu, a vrátí se sem k nám.
00:30:14 Když se dopočítá do nuly, je to nový začátek.
00:30:17 Může zase otevřít oči.
00:30:20 -Ahoj, Davide. Jsem Agáta z Paříže.
00:30:24 -Nějak nám to zařízení zapadlo. Omlouvám se.
00:30:28 -Davide, malá bilance...
00:30:30 Cítil jsi, že jsem tě pořádně štípla do ruky?
00:30:33 -Je to jako s anestézií...
-Ano.
00:30:35 -Jako by se tě to netýkalo, ale malinko to cítíš.
00:30:38 -Ale nebolelo tě to, když jsem tě štípala.
00:30:41 -Ne.
-Opravdu jsi to necítil? Vůbec?
00:30:45 -To bych se určitě ozval.
-Tak pojďme na králíčky.
00:30:50 -Naši králíčci z prvního pokusu se vrací.
00:30:53 Cílem je otestovat jejich práh odolnosti vůči bolesti,
00:30:56 ale tentokrát v hypnóze.
00:31:00 Xavier se nechá zhypnotizovat,
00:31:02 a zároveň dostane elektrickou stimulaci.
00:31:05 -Před chvilkou jste při dvanácti miliampérech cítil bolest
00:31:08 nebo něco nepříjemného,
00:31:10 co jste pak označil sedmičkou z deseti možných bodů.
00:31:13 Teď, při stejné stimulaci dvanácti miliampér,
00:31:15 můžete nám říct, jakou hodnotu byste dal?
00:31:17 -Tentokrát bych řekl, že jsem to vnímal míň.
00:31:21 Dal bych něco mezi dvojkou a trojkou, víc ne.
00:31:24 Je fakt, že ve srovnání s tím, co jsme dělali předtím,
00:31:27 byl pocit bolesti určitě mírnější.
00:31:30 -Takže to bylo příjemné? Pokud to tak mohu nazvat?
00:31:34 -Cítil jsem elektrický proud, nebylo to o moc příjemnější,
00:31:37 ale bylo to výrazně snesitelnější než předtím.
00:31:41 -Dobře. Mockrát děkuju, Xaviere.
-Není zač.
00:31:45 -Jestli Xavier snížil hodnocení ze sedmi na pouhé dva body,
00:31:49 jak na tom budou ostatní pokusní králíčci?
00:31:52 Všichni se podrobí hypnóze.
00:31:54 Já pak porovnám jejich hodnocení s předchozím testováním.
00:31:58 Inés dosáhla mezi dívkami průměru. Co bude cítit v hypnóze?
00:32:05 -V žádném případě jsem necítila stejnou bolest jako předtím.
00:32:09 Bylo to... Moje ruka byla naprosto necitlivá.
00:32:14 -Inés dala dvojku stejné bolesti,
00:32:16 kterou bez hypnózy označila čtyřkou.
00:32:18 Rozdíl dvou bodů představoval průměr u všech pokusných králíčků.
00:32:23 Hypnóza má tedy skutečně reálný dopad na vnímání bolesti.
00:32:28 -Když to shrneme, bolest je komplexní záležitost,
00:32:31 existují psychologické či fyziologické parametry,
00:32:35 a jak jsme vypozorovali, dívky jsou citlivější než chlapci.
00:32:39 Je to kromě jiného i otázka hormonů.
00:32:42 Když jsme se pokusili bolest potlačit, ukázalo se,
00:32:45 že vhodnou metodou je i hypnóza.
00:32:48 Davide, pojď sem. Mravní poučení:
00:32:51 Jsme sice pokusní králíci, ale ne stoprocentní.
00:32:57 -Ale bylo to dobré.
00:32:58 -Dokázali jsme, že nás to nebolí. A to je úspěch.
00:33:02 -Báli jsme se zbytečně.
00:33:03 -Stačí jen mít dost pokusných králíčků.
00:33:05 -Mám tě odnést do skladiště?
00:33:07 -Panebože, ty stále ještě necítíš žádnou tíhu!
00:33:17 -Dnes se budeme snažit zodpovědět otázku,
00:33:19 zda jsou lesy skutečně plícemi země.
00:33:24 Na začátku se pokusím Agátě a Vincentovi dokázat,
00:33:27 že rostliny dýchají.
00:33:29 -To je krása, to je tak romantický. Co to provádíš?
00:33:34 -Jde o experiment, ve kterém chci předvést,
00:33:37 že aby svíčka mohla hořet, musí mít ve zvonu kyslík,
00:33:40 protože ten se spaluje. V okamžiku, kdy už pod zvonem není, zhasne.
00:33:45 -Podívej, tamhle právě...
-Konec.-A je to.
00:33:48 -Spotřebovala veškerý kyslík, co v báni měla.
00:33:51 -Kyslík došel.
-Jak dlouho to trvalo?
00:33:53 -Několik minut, už tu stojím nějakou chvíli.
00:33:56 -Počkej, co když to odklopíme? Fuj, to je smrad.
00:34:00 -Jako v tvým pokoji, když vstaneš ve dvě odpoledne.
00:34:04 -Byla jsi u mě někdy ve dvě odpoledne?
00:34:05 -Ne, ale dovedu si to představit.
-A co s tou rostlinkou?
00:34:08 -Proč ji David má?
-To proto, že rostlina,
00:34:12 tedy rostliny všeobecně, na rozdíl od nás,
00:34:15 protože my vdechujeme kyslík a vydechujeme, promiň mi ten výraz,
00:34:19 oxid uhličitý, a rostlina to dělá obráceně.
00:34:22 -Čili vdechuje veškerý oxid uhličitý.
00:34:25 -A uvolňuje kyslík.
-Jasně.
00:34:28 -Jestliže dám rostlinu sem do toho, plamen bude dál normálně hořet.
00:34:32 -Takže plamen nezhasne.
-Ano.
00:34:34 -Pokud ji tam necháme.
-Pokládám na to zvon.
00:34:38 -Přidám trochu světla kvůli fotosyntéze,
00:34:41 protože světlo je zapotřebí. Pak trochu vody, půdy... Paráda.
00:34:47 -Tahle rostlina normálně uvolňuje spoustu kyslíku?
00:34:50 -Ano.
-Spoustu kyslíku...
00:34:52 -A ke své spokojenosti.
-I svíčka je ráda.
00:34:54 -Proto se říká, že lesy jsou plícemi planety. Uvolňují kyslík.
00:34:58 -Jsou lesy jediným zdrojem, který uvolňuje kyslík?
00:35:01 -Co vzít například v úvahu rostliny v řekách nebo v moři.
00:35:05 Ty by taky mohly uvolňovat kyslík?
00:35:08 -Ano, protože představuje 70 procent...
00:35:10 -Zemské plochy.
-Ano.
00:35:12 Čili máme tu víc moře či mořských řas než lesů.
00:35:15 -Myslím si,
00:35:16 že teď máme spoustu podnětů pro další experimenty a úvahy.
00:35:20 Vincente, ty si vezmeš na starost oceány, je to tvé hobby.
00:35:24 Víš, on si ochočil žraloky. Ty se postaráš o lesy, Davide.
00:35:33 -Při prvním pokusu budu zjišťovat, kolik CO2 takový list absorbuje.
00:35:42 Vydávám se tedy do lesa nedaleko Lille,
00:35:44 kde na mě čeká Damien Cuny,
00:35:47 rostlinný fyziolog a jeho podivný přístroj zvaný "vegetor".
00:35:52 Damiene! Vy už jste tady...
-Dobrý den, Davide.
00:35:56 -Dobrý den. Ten váš přístroj, to je... Co nám o tom zjistil?
00:36:01 -Přístroj nám ve skutečnosti poslouží k tomu,
00:36:04 abychom zjistili, jak u listů probíhá výměna plynů.
00:36:08 -Jen u listů?
00:36:09 -Ano, protože na fotosyntéze se podílejí hlavně listy.
00:36:12 Ve skutečnosti budeme měřit spotřebu oxidu uhličitého.
00:36:15 -Tak přístroj spusťme.
-Na to potřebujeme listy.
00:36:18 -Pojďme je sehnat.
-Nahoře.
00:36:21 -Teprve nám začíná jaro.
-Přesně tak.
00:36:23 -Listy vyrůstají jen nahoře, kde je víc sluníčka.
00:36:27 -Jenže právě o ně mám zájem.
-Umíte šplhat?
00:36:29 -Ne, ne, spoléhal jsem na vás. Já budu mít na starosti přístroj.
00:36:34 -Tak jo. Nemůžu přece odmítnout.
00:36:36 Jelikož vy jste sehnal přístroj, já musím sehnat listy.
00:36:40 -Přesně tak. Díky.
00:36:43 -Co k tomu můžu dodat... Trochu se na to upravím.
00:36:48 Tohle jsem v životě nedělal.
00:36:53 Víte, co by se nemělo dělat? Trhat listí!
00:36:57 -Nemůžete vyšplhat výš?
-Ne, ne.
00:37:00 -Co se dá dělat.
00:37:03 Takže...
00:37:05 -Kvůli úspěchu experimentu neváhám riskovat. Lezu do korun stromů,
00:37:09 abych sebral pěkně zelené listy obsahující chlorofyl.
00:37:14 OK, zatím to jde.
00:37:19 Zelené barvivo zachytává světelnou energii nutnou k fotosyntéze,
00:37:23 která umožňuje rostlinám vázat oxid uhličitý a uvolňovat kyslík.
00:37:30 Tady... Zapomněl jsem na nůžky.
00:37:33 Nemáte zahradnické nůžky?
00:37:36 Tohle by šlo?
-Perfektní.
00:37:42 -Úkol splněn.
-Díky, Davide.
00:37:48 -Promiňte.
-Ne, ne...-Moje bunda.
00:37:51 -Jsem sice doktor, ale fyziolog, ne lékař.
00:37:54 -Ale já se rostlině podobám. Hezké rostlině. To listí stačí?
00:37:59 -Nějak si už poradíme.
00:38:00 -Co budeme s tím přístrojem dělat?
-Dáme je tady do té komory.
00:38:04 Uvnitř změříme výměnu plynů.
00:38:06 Takže co tam za výměnu plynů vlastně probíhá...
00:38:09 Hlavně se spotřebuje oxid uhličitý,
00:38:11 během fotosyntézy. A uvolní se kyslík.
00:38:14 To, co tady vidíš, je proudění oxidu uhličitého.
00:38:17 Ve chvíli, kdy ho ubývá, rostlina spotřebovává CO2.
00:38:27 -U takového listu koncentrace CO2 překonává 270 ppm.
00:38:32 Tedy 270 molekul CO2 na jeden milion molekul
00:38:35 všech přítomných plynů. Toto zařízení zaznamenalo 250 ppm,
00:38:40 čili pár částic oxidu uhličitého už náš list absorboval.
00:38:45 V měřítku celého lesa to představuje ohromné množství.
00:38:48 Odhaduje se, že jeden hektar stromů
00:38:50 absorbuje kolem jedné tuny CO2 a uvolní 15 tun O2.
00:38:56 Vincent chce naopak pozorovat fotosyntézu v oceánech.
00:38:59 A tak se vydává do Oceanopolisu v Brestu.
00:39:06 -Yanne, ahoj.
-Ahoj, Vincente.
00:39:10 -Co to děláš? Mluvíš s tuleni?
00:39:13 -Ne, nemluvím s tuleni, jen je prostě pozdravím.
00:39:16 -To je paráda.
-Jsou zvědaví.
00:39:19 -Přijel jsem do Oceanopolisu, abych odebral fytoplankton
00:39:23 a makroskopické řasy a dozvěděl se,
00:39:25 v jaké míře se podílí na tvorbě kyslíku pro naši planetu.
00:39:29 Jestli plíce země představují lesy, nebo oceány.
00:39:33 -Dobře.
00:39:35 -Mohli bychom například tady v tom bazénu odebrat
00:39:38 vzorky pro naše pokusy a dozvědět se, jestli moře uvolňuje kyslík?
00:39:44 -Beze všeho.
00:39:45 -Můžu ti s tím odběrem pomoct?
-Posluž si.
00:39:48 Cílem je nabrat vodu z povrchu. A taky něco u zábradlí.
00:39:52 -Jasně.
00:39:54 Zatím si s tím hrají tuleni.
-Jsou to hravá zvířata.
00:40:04 Teď se vrať na začátek, uděláme to sem a tam.
00:40:07 -Mám to nabrat tady u kraje?
-Jo, naber to.
00:40:10 -A je to.
-Myslím, že to stačí.
00:40:15 -Co nám tahle sklizeň ukáže?
-Musíme s tím pod mikroskop.
00:40:18 -Pouhým okem to vidět není?
-Okem toho moc neuvidíš.
00:40:22 -Dobrá, půjdu s tebou.
00:40:30 Je to do čtverce.
00:40:31 -Jeden je čtvercový, další do protáhlého obdélníku.
00:40:35 -To je legrační... Fytoplankton do pravýho úhlu.
00:40:38 -Má několik tvarů.
-Přímo do pravýho úhlu.
00:40:41 Je tu i další. Ten má spíš kónický nebo kuželovitý tvar.
00:40:44 -Fytoplankton je tvořen mikrořasami,
00:40:46 které se nachází v horních vrstvách oceánu.
00:40:49 Jde o první článek potravního řetězce.
00:40:51 Slouží k vyživování zooplanktonu,
00:40:54 který je zase sám o sobě hlavní potravou ryb.
00:40:56 Další funkcí fytoplanktonu je zajištění fotosyntézy.
00:41:02 -Takže všechny ty různorodé podoby fytoplanktonu
00:41:05 jsou schopné uvolňovat kyslík?
-Ano, tak to přesně je.
00:41:11 -Na důkaz toho Vincent a Yann provedou experiment
00:41:14 s dalším druhem řasy, makroskopickou řasou,
00:41:16 kterou odebrali v jedné z nádrží Oceanopolisu.
00:41:27 -Kam to jdeme? To je parádní sál. Co tady všechno máš?
00:41:31 -Tady kultivujeme makrořasy.
00:41:34 -To jsou řasy? To na člověka udělá dojem...
00:41:37 Vstoupíte a hned se ptáte, co to je.
00:41:40 Ale my jsme přišli právě kvůli tady tomu.
00:41:44 Vypadá to jako salát. Fuj, není to dobrý.
00:41:48 -Je to slané.
00:41:50 -Hodně, hodně slané.
-Budeš do toho foukat.
00:41:53 Strčíš hadičku do vody, budeš do ní foukat oxid uhličitý.
00:41:57 -Už mi došel dech.
-Teď tam dáme trychtýř.
00:42:00 -Takhle obráceně.
-Správně.
00:42:05 -Co nám k pokusu ještě chybí?
-Světlo.
00:42:08 -Ale tady je světla dost.
00:42:11 -Vezmeme tamto.
-Ten boďák?
00:42:13 -Ano.
00:42:15 -Ale tohle není ledajaký reflektor. Je to "HMíčko".
00:42:19 -Máš pravdu.
00:42:20 -Znám ho, používá se v televizi.
00:42:22 Má teplotu denního světla, je to tak?
00:42:25 -Je to tak.
00:42:27 -Takže tenhle malý reflektor stačí jako zdroj slunečního světla.
00:42:32 Jak dlouho budeme tady s tím čekat?
00:42:37 -Počkáme několik minut.
-Dobře.
00:42:40 -Určitě zpozorujeme první malé bublinky kyslíku.
00:42:43 -Už to začíná, podívej.
00:42:45 Je to vidět, ale zatím je to bída.
00:42:48 Tyhle malé bublinky jsou vzduch?
00:42:51 -Ne vzduch, kyslík.
-Čistý kyslík?
00:42:53 -Nic než kyslík.
-Tak to jo.
00:42:55 -A kam zmizel oxid uhličitý?
-Pohltila ho řasa.
00:42:59 -Řasa absorbovala oxid uhličitý a přeměnila jej na kyslík.
00:43:04 Ty bublinky... To je ten kyslík.
-Jen čistý kyslík.
00:43:11 -Vincent dokázal,
00:43:12 že stejně jako stromy i fytoplankton a makrořasy
00:43:16 pohlcují oxid uhličitý a produkují kyslík.
00:43:21 Ale souboj ještě neskončil.
00:43:23 Chceme vědět, kdo představuje plíce země...
00:43:26 Zda lesy, nebo oceány.
00:43:28 Vracím se na sever Francie do Roubaix,
00:43:31 kde provedeme druhý pokus.
00:43:33 Tentokrát si vytvořím v laboratoři miniaturní les.
00:43:36 S pomocí Julese přeměním tuto ohromnou průhlednou kouli
00:43:39 ve skleník plný rostlin.
00:43:46 Dal jsem to všechno přesně tak, jak jsi chtěl.
00:43:50 -Máme tu ve skutečnosti redukovaný model naší planety
00:43:54 a naším úkolem je zjistit,
00:43:56 jestli rostliny skutečně představují úložiště uhlíku.
00:44:00 -Společně s Damienem Cuny se pokusíme změřit,
00:44:02 v jakém poměru si rostliny skladují uhlík.
00:44:05 Mám ho dát vedle rostlin?
00:44:08 Doprostřed laboratoře se nainstalovala sonda.
00:44:11 Já teď vyšlu silnou dávku CO2, protože chci vidět,
00:44:15 jak se pak budou rostliny chovat.
00:44:17 A co když dáme hodně CO2?
-Uvidíme.
00:44:20 -Ano.
-Můžeš začít, budeme měřit.
00:44:23 Možná bys mohl malinko ubrat tlak.
00:44:25 -Změříme úroveň spotřeby ve dvou časových rovinách.
00:44:28 Pokus nechceme znehodnotit, tak raději odcházíme.
00:44:33 Po třiceti minutách jsou údaje jasné.
00:44:36 Rostliny vzduch výrazně vyčistily.
00:44:40 -To je vše, můžeš přestat. Podívej, snižuje se.
00:44:43 -Myslíš?
-Vstříknul jsi tam hodně CO2.
00:44:46 -Ano.
-A vidíš, právě už to klesá.
00:44:49 -Už to klesá. A rostliny si právě říkají: mňam...
00:44:55 -Rostliny ho právě absorbují.
00:44:57 -Ale o hodinu a půl později se rostliny nasytí,
00:45:00 což znamená, že fotosyntéza má svoje hranice.
00:45:03 Opravdu, rostliny mohou využít jen určité omezené množství uhlíku.
00:45:14 -I když rostliny můžou hrát roli "úložiště",
00:45:16 neboli "sink" uhlíku a oxid uhličitý akumulují,
00:45:20 viděli jsme, že to má hranice. Nemůžeme spoléhat jen na lesy,
00:45:24 abychom regulovali množství CO2 v ovzduší.
00:45:27 -Lesy kvůli tomuto omezení a svému povrchu
00:45:30 absorbují z atmosféry pouze třetinu oxidu uhličitého.
00:45:34 Jak jsou na tom oceány? Za odpovědí se vracíme do Bretaně,
00:45:38 na palubu lodi Národní společnosti záchranářů moře,
00:45:41 kde už je připraven Vincent
00:45:44 a tým Francouzského výzkumného institutu pro využití moře IFREMER.
00:45:49 -Sbohem, pevnino. Páni, moře je tu pěkně rozbouřený.
00:46:01 Takové vyjížďky děláte často?
00:46:03 -Každý týden.
-Každý týden...
00:46:07 -Cílem vyjížďky je odebrat na moři fytoplankton
00:46:10 a spočítat podíl jednotlivých mikrořas.
00:46:12 Rovněž posoudíme jejich roli ve fotosyntéze.
00:46:16 -Tady to znáš, ne?
00:46:18 -Po půlhodinové plavbě připlouvá tým k místu výzkumů.
00:46:22 -Říkal jsi mi, že... Kolik tam je? Dvanáct stupňů?
00:46:26 -Ano, dvanáct.
-To je ale zima.
00:46:28 Docela slušná klendra.
00:46:31 Dvanáct stupňů, je to tak?
00:46:33 Vzal jsem si dobrý potápěčský oblek.
00:46:36 Zkusím souběžně nafilmovat plankton touto malou kamerou,
00:46:39 pokud se mi to podaří. Rád bych ho viděl ve vodě na vlastní oči.
00:46:43 -Hodně štěstí.
00:46:48 -Jo, má dvanáct stupňů, potvrzuju. To je kosa.
00:46:56 -Zatímco se Vincent vrhl do vody,
00:46:58 aby pozoroval fytoplankton v jeho přirozeném prostředí,
00:47:02 badatelé provádějí odběr pomocí sondy.
00:47:07 Ta zachytí do pasti mikrořasy,
00:47:09 které se pak budou zkoumat v laboratoři.
00:47:12 -Raphaeli, prozatím žádný fytoplankton nevidím.
00:47:17 -Zkus to ještě jednou. Musíš to dokázat.
00:47:20 -Mám pocit, že si ze mě děláš legraci. Vracím se dolů.
00:47:33 Raphaeli, voda je moc kalná.
00:47:36 -Ano.
00:47:37 -To, co tady vidím, tu kalnou vodu, není to fytoplankton?
00:47:42 -No... Ne, ne... Ne, tohle není fytoplankton.
00:47:47 Není tu dost světla, proto ho nevidíš.
00:47:49 Vidíš jen kalnou vodu, ale není to fytoplankton.
00:47:53 Naopak. Fytoplankton může někdy způsobovat výrazné zbarvení vody,
00:47:57 kterému říkáme vodní květ.
-OK, chápu.
00:48:05 -Stop, stop, to stačí.
00:48:09 -Můžu vám potvrdit, pánové, že jsem vůbec nic neviděl.
00:48:12 -Toho jsme se obávali.
-Mluvil jsi přece o vodním květu.
00:48:16 -Ano, někdy se vytvoří, to jo. Ale dneska ne.
00:48:18 -Dobře, tak dneska ne.
00:48:21 Dneska žádný fytoplankton na širým moři neuvidím.
00:48:23 -Obávám se, že ne.
-Jaký další postup nás čeká?
00:48:26 -Vrátíme se na pevninu, vezmeme odtud všechny vzorky
00:48:29 a půjdeme je do laboratoře prozkoumat.
00:48:32 -Já se půjdu převlíknout.
00:48:35 -Nyní směřujeme zpátky do laboratoře Institutu IFREMER.
00:48:40 Vincent a Daniel budou analyzovat svoje vzorky.
00:48:44 -Analytická fáze je nejdůležitější.
-Nejdříve namontujeme filtry.
00:48:49 Vezmeme vzorky, které byly uchovávány ve tmě,
00:48:52 aby nedocházelo k fotosyntéze.
00:49:00 -Daniel nejdříve vzorek vody z moře přefiltruje,
00:49:04 aby z něho získal fytoplankton.
00:49:10 Odebraný vzorek pak umístí do přístroje,
00:49:13 který dokáže změřit úroveň absorbovaného oxidu uhličitého.
00:49:17 -Dáme vzorky do přístroje...
00:49:20 a normálně si to všechno už zařídí sám.
00:49:23 -Všechno je plně automatické.
00:49:27 Tak co výsledky měření?
00:49:30 -Tady vidíme, že čím větší hloubka, tím je méně fytoplanktonu.
00:49:34 -Čím větší hloubka, tím menší absorpce CO2.
00:49:36 -Fotosyntéza funguje za přítomnosti světla.
00:49:39 Bude intenzivnější v povrchové vodě než ve větší hloubce.
00:49:43 -Třeba zde.
00:49:44 Největší hodnota na povrchu je 324 mikrogramů uhlíku na litr.
00:49:48 To mi nepřipadá moc,
00:49:50 ale přepočítáme-li to na celou planetu, je to hodně.
00:49:53 -Je to ohromný objem. Když se vrátím k těm objemům,
00:49:57 pak nám vyjde roční bilance více než padesát miliard tun uhlíku.
00:50:02 -Aha. A jelikož oceány představují dvě třetiny povrchu naší planety,
00:50:07 tak nám z toho jasně vychází, že na jedné straně fytoplankton
00:50:10 a makrořasy vyrábějí slušné množství kyslíku.
00:50:13 A hlavně představují ohromné úložiště uhlíku,
00:50:16 což ve skutečnosti znamená,
00:50:18 že opravdické plíce země se nacházejí v oceánech.
00:50:30 -Dámy a pánové, nepřináším vám dobré zprávy.
00:50:33 Ne, protože tento pořad je u konce.
00:50:36 Naštěstí se sejdeme příště u dalších praštěných pokusů.
00:50:40 -Mám dojem, že uvnitř číhá velká inteligence.
00:50:43 Příští týden se budeme zajímat o inteligenci zvířat.
00:50:48 Ano, je rozčilený.
00:50:50 Jsou schopná používat nástroje jako člověk?
00:50:56 -Jo, dobrá práce.
00:50:58 -Agáta si splní jeden sen.
00:51:01 -Pojďme.
-Ano.
00:51:03 -Ověříme si, jestli diamanty vydrží navěky.
00:51:06 Když namířím oheň směrem ke kyslíku, co se stane?
00:51:09 -Bude to tvůj poslední pohyb.
-Tak to neudělám.
00:51:12 -Pozor, dopadne to špatně!
00:51:16 -A konečně tu máme další výzvu...
00:51:18 Jak stáhnout ubrus, aby přitom nespadlo prostřené nádobí?
00:51:22 -Ó... To snad není možný.
00:51:24 Než se dočkáte příštího dílu, můžete se podívat
00:51:26 na již odvysílané epizody z našeho cyklu
00:51:29 na našich webových stránkách.
00:51:33 Stačí vyťukat: www.ceskatelevize.cz,
00:51:36 kliknout na archiv a zadat jméno pořadu "Věda na vlastní kůži".
00:51:41 A nezapomeňte se dívat příště. Hezký zbytek dne a na shledanou.
00:52:14 Titulky: Milada Sládková Česká televize 2014
Dnes na Vincenta, Agátu a Davida čeká velká výzva – překonat zvukovou bariéru. Aby zjistili, co skutečně člověk slyší a zažívá při překročení této hranice, vydává se naše trojice vědců nejdříve na vojenskou leteckou základnu. A když už je kvůli bezpečnostním opatřením nepustí do stíhačky, vyzkoušejí si to alespoň na simulátoru. Čekají nás také vizualizace zvukové bariéry a mnoho dalších názorných ukázek. V druhé části si pak posvítíme na bolest. Je opravdu možné, že ji každý prožíváme jinak a máme odlišně stanovené prahy bolestivosti? Co o tomto pocitu prozradí magnetická rezonance? A v posledním experimentu nás čeká ověření, zda jsou lesy skutečně jediným přirozeným „výrobcem“ kyslíku v přírodě. Nemůže nám pomáhat třeba i oceán a v něm bující rostliny?