Přední britský historik kultury o největším dramatikovi světové literatury. Dokument BBC
00:00:06 Klidně nám seberte kriket. Ignorujte závěrečný koncert Proms.
00:00:11 A ať se třeba zhroutí celé impérium.
00:00:14 Ale jestli nám vezmete Shakespeara,
00:00:18 bude po Anglii - alespoň z mého pohledu - veta.
00:00:23 Právě na těchto prknech se zrodila skutečná Anglie.
00:00:28 To tedy jest bič Francie?
00:00:32 Anglie, která přežila války i revoluce,
00:00:35 odolala migracím i emigracím a jež nás nikdy neopustila.
00:00:40 Ten vládný králů trůn, ten ostrov s žezlem,
00:00:44 ta slavná země, sídlo Marsovo, ten znovu jiný Eden, druhý ráj,
00:00:49 to místo požehnané, země ta, to království, ta Anglie.
00:01:03 Jenomže Shakespeare nám nenabízí
00:01:06 pouhé ostrovní fantazie či snění o Albionu.
00:01:10 Nikdo nedokáže zahrát hudbu "ostrova s žezlem" lépe než on.
00:01:16 Ale to není ten pravý důvod,
00:01:19 proč mi Shakespearovy "tóny" znějí libozvučně.
00:01:22 Ve svých historických hrách, především ve znamenitých
00:01:26 mistrovských dílech, jako je Jindřich IV.,
00:01:29 nám předkládá Anglii v neredigované formě.
00:01:32 Nic neopomíjí ani tu nejnižší spodinu.
00:01:36 Nevynechá zablešené pajzly ani studené katedrály,
00:01:41 kde rozmrzelí kněží rupají klouby na rukou a kují pikle.
00:01:46 Seznamuje nás s vytleskávanými herci a hamižnými velkostatkáři.
00:01:50 Realističnost je mu svatá,
00:01:54 a po té my ostatně lačníme, není-liž pravda?
00:01:57 Nuž rány strastné, šklebné, strašidelné, vybavte sester tří!
00:02:05 A předně nám Shakespeare tlumočí hlas Anglie pomocí symfonie klepů,
00:02:10 mocně se řinoucího přívalu tlachání a štiplavých nadávek.
00:02:14 Vrazím nůž do vašich plesnivých dásní,
00:02:17 budete-li ke mně tak nestydatě nevymytou hubu mít.
00:02:19 A tato odvaha pochází od sherry.
00:02:25 Skutečný zázrak tkví v tom, že obecenstvo prožívá atmosféru
00:02:29 Anglie, zachycenou v časech,
00:02:32 kdy její reálná podoba v podstatě neexistovala.
00:02:35 Ustavičně a pořád dokola na prknech duní slova:
00:02:39 "Nic nesklátí nás žalem v žádné době,
00:02:42 když bude Anglie jen věrná sobě."
00:02:47 Právě Shakespeare nám dal zakusit, jací doopravdy jsme.
00:02:51 Jak to dokázal?
00:02:59 Česká televize uvádí 1. část britského dokumentu
00:03:03 SHAKESPEARE A MY
00:03:13 Shakespearovo divadlo mohlo vniknout až poté,
00:03:16 co došlo k odstranění staršího, katolického divadla.
00:03:22 Stovky let Angličané v divadle
00:03:25 sledovali výhradně dramatická zpodobení Písma svatého:
00:03:29 Mirákly, pojednávající o nadpřirozených intervencích
00:03:34 křesťanských světců, nebo Mystéria, nejdramatičtější části Bible,
00:03:39 kde jednotlivé postavy ztvárňovali zástupci různých cechů:
00:03:44 Noa a jeho ženu hráli obchodníci s rybami,
00:03:49 v Poslední večeři vystupovali pekaři
00:03:52 a Tři krále si vystřihli klenotníci.
00:04:03 Současným divákům a posluchačům Mirákly a Mystéria znějí
00:04:07 poněkud slaboduše - primitivní dialogy, plytké postavy,
00:04:10 mizivý poetický či psychologický vhled a ochotnické herecké výkony.
00:04:14 Jenže ve své době byly nesmírně populární.
00:04:18 Lidi byli ochotní urazit velké vzdálenosti,
00:04:21 aby na vlastní oči spatřili živoucí biblické postavy,
00:04:25 senzační kostýmy, fantastický spektákl
00:04:28 a hlavy v nadživotní velikosti dštící plameny.
00:04:31 To vše provázené správně načasovaným hulákáním a vřískotem.
00:04:38 Mystéria a mirákly se vyznačovaly obhroublostí,
00:04:42 nicméně posloužily svému účelu.
00:04:45 Sjednocovaly Angličany,
00:04:47 aby mohli kráčet ruku v ruce vstříc věčným časům křesťanství.
00:04:51 Ty skončily v roce 1530,
00:04:54 kdy v katolickém souznění došlo k rozkolu.
00:05:04 William Shakespeare se narodil
00:05:07 30 let před vypuknutím protestantské reformace.
00:05:11 Tato náboženská revoluce rozdělila nejen Anglii,
00:05:16 ale i Shakespearovu rodinu.
00:05:24 Jeho matka, Mary Arden, pocházela ze zarputilého katolického rodu.
00:05:29 Jeden z jejích příbuzných skončil na popravišti kvůli spiknutí
00:05:34 s cílem zavraždit protestantskou královnu Alžbětu.
00:05:38 Shakespearův otec John, původně obchodník,
00:05:41 se stal starostou Stratfordu nad Avonou.
00:05:45 Nedopustil, aby náboženství bránilo jeho osobnímu úspěchu.
00:05:48 Pokud mu projevy horlivého protestanství
00:05:52 otevíraly dveře - proč ne?
00:05:57 Několik měsíců před Shakespearovým narozením se náboženský rozkol,
00:06:01 který poznamenal jeho vlastní rodinu,
00:06:05 projevil také v Kapli v Guildu, místním chrámu.
00:06:10 Úchvatné religiózní malby na stěnách,
00:06:14 jichž si místní kongregace tolik považovala, kdosi zabílil.
00:06:18 K těm, kteří si toto kulturní barbarství objednali,
00:06:22 patřil i John Shakespeare.
00:06:29 Dávná kultura překypovala obrazy a výjevy.
00:06:33 Ty byly nyní doslova smeteny ze světa.
00:06:36 Ovšem na bílém pozadí se objevilo Slovo.
00:06:39 Protestantští kazatelé neustále připomínali svým ovečkám,
00:06:44 že "na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha
00:06:48 a to Slovo bylo Bůh."
00:06:51 Jenže se jednalo o strohé, neprocítěné poselství.
00:06:55 Existovala i další slova, jež upoutala pozornost Angličanů:
00:06:59 poetická slova, slova dramatická, a ta nejčarovnější slova vůbec:
00:07:04 slova, jež sama o sobě dokázala malovat obrazy.
00:07:08 A tím největším malířem slov byl William Shakespeare,
00:07:13 syn "běliče zdí".
00:07:24 Katolictví vám předkládá pastvu pro oči,
00:07:28 vše je v úžasných technikolorových barvách.
00:07:33 Přirozeně vnímáme zkázu vší té nádhery jako děsivý vandalismus
00:07:36 a otřesnou záležitost.
00:07:39 Jenomže současně kdyby k tomuto okamžiku nedošlo,
00:07:42 vypadal by zbytek druhého milénia jinak.
00:07:45 Mluvím vážně, vždyť co je to slovo?
00:07:48 Knížka a slovo vyžadují, abyste zapojili vlastní představivost.
00:07:52 A právě v tomto bodě vstupuje na scénu Shakespeare.
00:07:55 V opačném případě by lidský pokrok nabyl zcela odlišnou formu.
00:07:59 To, že se dítě s geniálním vypravěčským talentem narodilo
00:08:03 v době, kdy se slovo stalo králem,
00:08:06 patří k zázračným historickým shodám okolností.
00:08:12 Tohle je místo, kde se mladý Shakespeare
00:08:15 ztrácel v pavučině slov: jeho školní třída.
00:08:21 Amo, amas, amat. Latinská slovesa, hoši, časujeme, časujeme!
00:08:26 Hrůzu nahánějící kantor s vystouplým čelem,
00:08:30 obrovitá lavice a malý William Shakespeare, časující jak vzteklý.
00:08:35 Když dumáte o Shakespearovi, napadne vás:
00:08:39 "Zvídavá mysl, sbírající vědomosti jako straka třpytky,
00:08:44 s širokým rozhledem, chce se dozvědět o všem všechno."
00:08:48 Jenže v první řadě se musel naučit disciplíně,
00:08:51 připomínající tyhle vzorně seřazené lavice.
00:08:55 Disciplíně, která nutí slova dopadat přesně v žádoucím pořadí.
00:09:01 Mysl však současně připomíná ocelovou past,
00:09:06 a právě v této místnosti si do ní nevštěpujete pouze
00:09:10 Liviova, Plútarchova a Tacitova slovesa.
00:09:14 Jako by se tu před očima promenovali římští císaři,
00:09:18 snad i angličtí králové a královny.
00:09:24 Zmínění králové a královny nebyli pouhými vládci Anglie,
00:09:28 ale hlavně jejími tvůrci.
00:09:35 Reforma, kterou započal v 30. letech 16. století
00:09:39 Jindřich VIII., nesloužila pouze k rozvodu krále s královnou,
00:09:44 ale i k rozchodu Anglie s katolickou Evropou.
00:09:49 "Anglie je impériem sama o sobě," hlásá nápis.
00:09:52 Anglie od této chvíle zůstala sama.
00:09:55 Angličané se potřebovali dozvědět,
00:09:58 co jsou zač a co je činí jedinečnými.
00:10:01 Museli znát svůj vlastní příběh.
00:10:04 A aby toho docílili, obrátili se k historii.
00:10:15 V 16. století se roztrhl pytel s kronikami.
00:10:18 Možná nejslavnější z nich byl spis, z něhož Shakespeare
00:10:23 loupil své příběhy - Kronika Rafaela Holinsheda.
00:10:27 Našel v ní všechno - nejen skutky a pochybení králů a královen,
00:10:32 ale i kompletní anatomii Angličanů.
00:10:36 Mužům, na tomto ostrově zrozeným, dostává se většinou
00:10:40 dobrého vzezření, vysoké postavy...
00:10:43 ...silného těla, bílé barvy kůže.
00:10:46 Navíc velikou statečností se vyznačují...
00:10:50 ...situace v našem regionu, ležícím nedaleko severu, způsobila,
00:10:53 že naše břichy spaluje větší žár...
00:10:57 ...tudíž těla naše lační po výživě vydatnější,
00:11:00 než jak tomu jest u obyvatelů teplejších oblastí...
00:11:03 ...naše řeč jest mírná, ni příliš drsná,
00:11:06 ni přehnaně jemná při vyjadřování.
00:11:10 Angličtí protestanti se museli dozvědět, jakým způsobem
00:11:13 se mají sjednotit proti katolickým rebelům doma i v cizině.
00:11:17 Jenomže jen hrstka z nich dokázala číst.
00:11:23 Jedinou možností, jak oslovit prostý lid,
00:11:26 bylo uspořádat nový druh pokoukání.
00:11:30 Pryč s kultem panenky Marie! Šup sem s kultem panenské královny!
00:11:34 Za celou anglickou historii
00:11:36 si žádný monarcha nedokázal lépe uvědomit,
00:11:40 jakou moc skrývá královské divadelní představení,
00:11:43 než Alžběta I.
00:11:46 Královské divadlo pravidelně objíždělo zemi.
00:11:49 V roce 1572 dorazilo do Warwicku,
00:11:53 vzdáleného několik kilometrů od Shakespearova rodného města.
00:11:57 Možná tehdy královnu na vlastní oči spatřil i osmiletý William.
00:12:02 Davy zde měla pobavit dramaticky ztvárněná výpravná bitva.
00:12:06 Zlatý hřeb tvořil drak, plivající ohnivé koule.
00:12:10 Leč pyrotechnika se poněkud vymkla kontrole a nedaleký domek,
00:12:14 obývaný starším manželským párem, lehl popelem.
00:12:21 Warwický archiv s názvem Černá kniha uvádí:
00:12:24 "Zrána onen nebohý muž i jeho ženština, jejichž dům sežehly
00:12:28 plameny, plni radosti stanuli před Její milostí Veličenstvem
00:12:33 a dostalo se jim slov útěchy."
00:12:35 Nejvíc jim ovšem pomohlo,
00:12:39 že jim královna věnovala 25 liber na stavbu nového domku.
00:12:45 Jednalo se o velkolepé veřejné představení,
00:12:49 pořádané na oslavu souznění královny s lidem.
00:12:52 Takhle se to má dělat!
00:12:58 Alžběta nemohla být na jevišti pořád,
00:13:01 takže vlastenecké protestantské poselství šířily
00:13:04 koncesované divadelní společnosti, jež kočovaly po celé zemi
00:13:08 a vystupovaly na dvorcích krčem.
00:13:11 Jejich patrony a ochránci se stali
00:13:14 Alžbětini nejdůvěryhodnější dvořané.
00:13:18 Nikdy nelze naprosto přesně určit,
00:13:21 proč v kultuře dochází k radikálním obratům.
00:13:24 Každopádně koncem 60. let 16. století někdo dostal
00:13:28 geniální nápad:
00:13:30 "Což takhle namísto putování divadla za divákem přimět diváka,
00:13:34 aby za divadlem putoval on?"
00:13:43 A kam jinam než do Londýna, kde se v předměstských brlozích
00:13:48 hemží tisíce potenciálních diváků?"
00:13:57 Téhle Zemi nikoho se přezdívalo "Liberties".
00:14:01 Neplatily tu městské zákony a vše bylo dovoleno.
00:14:04 Na jedné straně se tyčily londýnské hradby,
00:14:08 na druhé straně se rozprostírala pole, vinuly živé ploty a cesty
00:14:12 vedoucí někam a nikam - ke značnému potěšení všemožných lapků.
00:14:17 Jámy, kde se štvali psi na uvázané medvědy,
00:14:20 krčmy s kbelíky na pomyje, nevěstince a oplocené dvorky,
00:14:24 kde jste mohli vydělat či ztratit celé jmění.
00:14:28 A právě tady se odehrála kulturní revoluce.
00:14:36 V 50. letech 16. století se davy
00:14:39 nejvíce bavily štvaním psů na medvěda a kohoutími zápasy.
00:14:43 Na konci 90. let zhlédlo průměrně 15-20 tisíc Londýňanů
00:14:47 jednu divadelní hru týdně.
00:14:58 Během několika desetiletí se zrodilo moderní divadlo.
00:15:02 Na předměstích začala vyrůstat poprvé od dob antického Říma
00:15:06 účelově budovaná divadla.
00:15:09 Vlivem náboženské reformy zazvonil umíráček mystériím a miráklům.
00:15:13 Vystřídala je jiná představení a shromáždění a vznikala nová,
00:15:17 podomácku ukutá víra.
00:15:26 Divadlo se nyní stalo místem nového typu souznění -
00:15:29 souznění po anglicku.
00:15:32 To, co dnes prožíváte při fotbalu ve Wembley,
00:15:35 tehdy lidé vnímali v auditoriu
00:15:38 při pohledu na tlumeně nasvícenou oponu.
00:15:40 Samozřejmě plebs a gentlemani stále seděli odděleně -
00:15:43 vybraná společnost platila 4 pence, my ostatní jednu.
00:15:48 Ale všechny bez rozdílu zaplavila smršť emocí, krve a slz.
00:15:52 A navíc si tu mohli dovolit to, co v katedrále nepřicházelo
00:15:57 v úvahu - hlasitě se smát.
00:16:05 A s divadlem se nevyhnutelně objevily celebrity a superhvězdy.
00:16:16 Většinou šlo o Londýňany.
00:16:19 Spousta dalších patřila mezi hochy z Oxbridge - muže žijící na hraně.
00:16:24 Christopher "Kit" Marlow, dvojitý agent, ateista,
00:16:28 autor her "Tamburlaine Veliký", "Doktor Faust", "Maltský žid".
00:16:34 Thomas Kidd, mistr dramat o krvavých odplatách.
00:16:39 Robert Greene, zhýralý kořala,
00:16:42 specialista na alžbětinské romantické komedie.
00:16:46 Vtom se mezi nimi vynořila osoba,
00:16:49 jež do jejich spolku rozhodně nezapadala.
00:16:52 Téměř celá 80. léta 16. století Shakespeare strávil ve Stratfordu.
00:16:55 Byl ženatý a měl tři děti: Susannu, Judith a chlapce Hamneta.
00:17:01 Zničehonic svou rodinu opustil.
00:17:05 První zmínky o Shakespearovi v Londýně pocházejí z roku 1592.
00:17:10 Působil zde jako herec a nadějný dramatik.
00:17:14 Svými divadelními ambicemi se hluboce dotkl Roberta Greena.
00:17:20 Ten prohlásil:
00:17:22 "Přistála tu namyšlená vrána, chlubící se naším peřím,
00:17:25 jež s tygřím srdcem obaleným rubášem herce nabubřele míní,
00:17:28 že vládne blankversem tak jako ti nejlepší z nás,
00:17:33 přičemž se ještě ve své vlastní domýšlivosti považuje
00:17:37 za nejbravurnějšího pisálka v zemi."
00:17:48 Shakespearova první historická hra Jindřich VI. nepatří mezi klasiku.
00:17:53 Obsahuje příliš mnoho bitev
00:17:55 a postrádá intenzivní poetičnost pozdějších her.
00:17:58 Ovšem coby důkaz rodícího se tvůrčího génia je k nezaplacení.
00:18:01 Lidi tehdy historii doslova hltali a Shakespeare naservíroval lačnému
00:18:07 publiku plný talíř příběhů o Plantagenetech, Lancasterech
00:18:12 a Yorcích: krevní msty, války, masakry.
00:18:17 Vládnoucí elita si na tom zgustla.
00:18:19 Poselství Jindřicha VI. zní: "Už žádné občanské války!"
00:18:23 Takové rozbroje byly za vlády Alžběty,
00:18:26 královny bez následníka trůnu, na spadnutí.
00:18:31 Lidi ty příběhy hltali, až se jim dělaly boule za ušima.
00:18:35 Shakespeare připravil punčochovou verzi filmu Kill Bill.
00:18:38 Tedy spíš: "Zabte Humphreyho, Jindru a Ríšu".
00:18:47 Jindřich VI., část první. Dějiště: Francie za stoleté války.
00:18:50 Styl: akční.
00:18:53 Mydlí se to tam každých 5 minut, přes mrtvoly už se ani nedá chodit,
00:18:57 do toho kýble krve.
00:19:00 Postavy: neduživý a otřesně váhavý král Jindřich VI., skučící:
00:19:04 "Já nebožák měl býti mnichem!"
00:19:09 Ovšem jako protiklad je tu nefalšovaný anglický hrdina:
00:19:14 chrabrý válečník Talbot s ostře řezanými rysy
00:19:20 a nabouchanou muskulaturou.
00:19:23 Uťáplí Francouzi z něj mají nahnáno i ve chvíli, kdy ho zatýkají.
00:19:42 To tedy jest bič Francie?
00:19:46 To jest Talbot, z něhož všude hrůza,
00:19:49 že i matky jím své děti straší!
00:19:54 Tu já se vyrvav strážím, nehty svými ze země kamení
00:20:01 jsem vyhrabával a házel je na diváky hanby mé!
00:20:07 Jiné můj děsný vzhled na útěk hnal,
00:20:10 nikdo se nesměl blížit pro strach smrti!
00:20:17 V zdech železných mne jista neměli,
00:20:23 tak strašlivé jim bylo moje jméno,
00:20:28 jako bych lámal pruty z ocele
00:20:34 a drtil démantové veřeje."
00:20:43 Ptáte se: "Takže Angličané stoletou válku nevyhráli?"
00:20:47 Ne, nevyhráli.
00:20:49 Ke své smůle ještě totiž stačili
00:20:52 kromě Francouzů mlátit jeden druhého.
00:20:55 A protože král Jindřich VI. nedokázal rozhodnout naprosto nic,
00:20:58 vypukla občanská válka mezi rody Lancasterů a Yorků.
00:21:06 Náboženské řeči vás v alžbětinské Anglii mohly dostat do vězení,
00:21:11 nebo ještě na horší místo.
00:21:14 Shakespeare využil Válku Růží jako zástěrku k rozpitvání
00:21:18 náboženského rozkolu své doby.
00:21:25 Jeden z důvodů oblíbenosti historických her spočíval v tom,
00:21:31 že nabízely příležitost bezpečně hovořit o přítomnosti
00:21:35 pomocí optiky minulosti.
00:21:38 Anglie zápolila s vlastním sebeurčením,
00:21:42 jenže při snaze o nalezení její definice jste si museli dávat
00:21:46 pozor na jazyk hovořit v metaforách,
00:21:49 používat eufemismy nebo dvojsmysly.
00:21:52 Starý svět sdílených hodnot byl načichlý katolickou Anglií,
00:21:56 sužovanou korupcí a poznamenanou hroucením ryzích autorit.
00:22:08 Nyní zemi vymetalo nové koště - přinejlepším reformní a kritické
00:22:14 vůči starému, prohnilému, samolibému světu - a přinejhorším
00:22:20 se měnilo do machiavelistického "Já jsem sám."
00:22:34 Nemám žádného bratra. Žádnému bratru nejsem podoben.
00:22:42 A to slovo - láska -
00:22:46 již kmeti nazývají božskou,
00:22:50 nechť dlí v mužích jiných a ne ve mně.
00:22:54 Já jsem sám.
00:23:02 Pokud Jindřich VI. a jeho hroutící se dvůr
00:23:06 ztělesňují starou katolickou Anglii,
00:23:09 pak v Richardovi, vévodovi z Gloucesteru,
00:23:13 spatřujeme nový svět, kde se počítají pouze peníze a moc.
00:23:16 Pokud se vám tato postava zdá povědomá, je to proto,
00:23:20 že jde o první nástin Richarda III., hrbatého krále.
00:23:26 Často jsem slýchal svou matku říkat,
00:23:30 jak jsem přišel na svět nohama napřed.
00:23:33 Porodní bába vyjekla: 'Ach, Ježíši nás chraň.
00:23:38 Už má zuby!'
00:23:47 Což značilo, že jsem měl vrčet a kousat a hrát si jako pes.
00:24:03 A když mi nebe znetvořilo tělo, ať peklo zkroutí moji mysl stejně."
00:24:13 Už ve své první historické hře
00:24:16 Shakespeare brilantně popisuje postavy.
00:24:22 Ale v Jindřichu VI. najdeme i další Shakespearův
00:24:26 charakteristický rys, jehož smělost nám vyráží dech.
00:24:34 Na konci druhého dílu umístí
00:24:37 do středu jeviště a centra pozornosti prostý lid.
00:24:40 Ba co víc, vstupují na scénu
00:24:43 jako rebelové - špinaví, klející, zuřiví.
00:24:46 Ztělesnění nočních můr obecenstva.
00:24:54 Vede je charismatický buřič Jack Cade.
00:25:01 Jděte a spalte všecky listiny říšské!
00:25:05 Moje ústa mají býti parlamentem anglickým!
00:25:10 A kdo je s národem, ten za mnou pojď! Teď mužnost dokažte:
00:25:15 o volnost nám jde!
00:25:17 Ni pán ni šlechtic nemá zůstat živ. Nešetřete nikoho!
00:25:24 "Moje ústa mají býti parlamentem anglickým."
00:25:27 Úchvatná shakespearovská průpovídka.
00:25:31 Cade nesnáší politiky a byrokraty.
00:25:34 Touží po primitivní spravedlnosti,
00:25:37 jeho ústa jsou jedinou soudní síní v zemi.
00:25:42 Davové scény existovaly už předtím, přesto jich nebylo mnoho.
00:25:47 Tohle byla jiná káva.
00:25:49 Shakespeare ovanul zkaženým dechem své Richardy a George
00:25:52 a nechal ho pocítit i střední vrstvu.
00:25:56 Byl to první básník třídního boje.
00:26:04 Teď někteří jděte strhnout Savoyskou čtvrť
00:26:08 a jiní táhněte k soudnicím!
00:26:12 Nedbám já na otroky v hedvábném oděvu.
00:26:17 K vám, dobří lidé, mluvit chci, nad nimiž doufám panovat budoucně,
00:26:23 jsa pravý dědic této koruny.
00:26:32 Jack Cade vám umožní spatřit Londýn srovnaný se zemí.
00:26:37 Koně se pasou na louce na místech, kde stávaly budovy.
00:26:42 Je to takový rok nula, jehož návrat si přeje.
00:26:47 Součástí Cadovy vzpoury je výjev, kdy k lidu pronáší:
00:26:51 "My jsme nejlíp sešikování, když nejsme v žádném šiku.
00:26:55 Pojďte, kupředu."
00:27:00 V době, kdy se učedníci při každém masopustu bouřili
00:27:04 a kdy bylo v Londýně pravidelně uplatňováno stanné právo,
00:27:08 Shakespeare dramatizoval revoluci.
00:27:13 Ale nebyl hloupý,
00:27:16 a aby se vyhnul sebemenšímu podezření, že schvaluje vzpouru,
00:27:20 vtiskl postavě Cada tupé velikášství.
00:27:27 Děkuji vám, dobří lidé:
00:27:30 nebude žádných peněz, všichni budou jíst a pít na moje útraty,
00:27:36 a všem dám šít stejný oděv, aby se srovnávali jako bratři
00:27:42 a mne co pána svého ctili.
00:27:52 Vzpoura je rozdrcena a Jack je popraven.
00:28:00 Cadova zuřivost, Talbotovo hrdinství a podlost Richarda,
00:28:04 vévody z Gloucesteru, publikum doslova přikovala.
00:28:08 Jindřicha VI. zhlédlo přes 10 tisíc lidí,
00:28:12 tedy každý 20. Londýňan.
00:28:16 Jindřich VI. připomíná rozepsanou práci dramatika,
00:28:21 zvláště při srovnání s elektrizujícími
00:28:25 mistrovskými díly, jež měla teprve přijít.
00:28:28 Hra podle mě sloužila především k potěšení davů.
00:28:31 Diváci v přízemí se váleli smíchy při Cadových replikách typu:
00:28:35 "Nejprve pobijeme všechny právníky,"
00:28:37 zatímco snobové a obchodníci se pochechtávali tupým rebelům.
00:28:42 Z komerčního hlediska je to naprosto geniální hra.
00:28:49 Mezi svými současníky byl Shakespeare téměř jediný,
00:28:53 kdo psal hry k potěše stojících i sedících diváků.
00:28:56 Jak to dokázal?
00:29:07 Pocházel ze srdce Anglie a zdálo se,
00:29:10 že má zemi přečtenou skrznaskrz - katolíky i protestanty,
00:29:13 město i venkov, prostý lid i urozené panstvo.
00:29:20 Všechny totožnosti skvěle zužitkoval,
00:29:24 když se stal opravdovým dramatikem, jakýmsi obyčejným člověkem.
00:29:30 Dokázal mluvit nejen s gentlemany, ale i s diváky v přízemí.
00:29:36 Věděl, čím je rozesměje i co jim vžene slzy do očí.
00:29:40 Dokázal jim hnout žlučí i přimět je k potlesku a nadšenému podupávání.
00:29:49 Právě ve chvíli, kdy si Shakespearovo jméno
00:29:53 začínalo získávat věhlas, nastala pohroma.
00:29:58 Morová rána. Divadla zavřela brány.
00:30:03 Shakespearova divadelní společnost přestala hrát.
00:30:10 Téměř celý rok strávil mimo divadlo.
00:30:16 Pak se v roce 1594 připojil k nové, prestižní kočovné herecké
00:30:22 společnosti s názvem Muži Lorda Chamberlaina,
00:30:27 a to nikoli jako herec na půl úvazku a korektor textů,
00:30:31 ale jako hlavní autor a partner.
00:30:35 Připravil nový trhák a mistrovské dílo - Jindřich IV.
00:30:45 Jindřich IV. svrhl Richarda z trůnu.
00:30:49 Nesmírně ho tíží výčitky svědomí.
00:30:51 Ovšem převratnost hry spočívá ve skutečnosti,
00:30:55 že vlastně vůbec nepojednává o králích.
00:30:58 Prostí Angličané a Angličanky se neobjevují pouze
00:31:02 při davových scénách nebo v důmyslných epizodních rolích.
00:31:07 V Jindřichu IV. jsou z nich neurvalé, prostořeké,
00:31:10 skvostné hvězdy.
00:31:18 Možná je to proto, že Shakespeare se nyní stal dvorním autorem
00:31:23 Mužů Lorda Chamberlaina a pocítil nával sebedůvěry.
00:31:27 Ten mu umožnil začlenit do Jindřicha IV. scény,
00:31:31 jež by si v Jindřichu VI. nikdy nedovolil.
00:31:34 Skutečnou akci nyní zastupuje
00:31:37 samotný jazyk - výbušný, dynamický, s drásavou ironií.
00:31:42 A vychází z úst člověka, brutálního pouze svou upřímností.
00:31:47 Jeho ostřím je nabroušený vtip.
00:31:51 Jeho pomocí roztíná pokrytecké fráze,
00:31:55 jež hrály prim v pozdní alžbětinské epoše na téma moc a peníze.
00:31:59 Sir John Falstaff.
00:32:06 Co jest ale čest? Slovo.
00:32:11 Co obsahuje slovo čest, co jest tato "čest?"
00:32:20 Vítr.
00:32:23 Pěkně děkuji! Kdo ji má? Ten, kdo ve středu umřel.
00:32:28 Cítí-liž ji? Necítí. Slyší-liž ji? Neslyší.
00:32:33 Tedy nelze o ní mít vědomí?
00:32:39 Ovšem, mrtvému nelze.
00:32:43 Ale nežije-liž snad s živým?
00:32:53 Nežije.
00:32:55 Proč to?
00:32:57 Závist tomu nedopouští - tedy s ní ničeho nemám,
00:33:02 čest jest pouhý náhrobek, a s tím se můj katechismus skoncuje.
00:33:16 V Jindřichu IV. Shakespeare tvaruje celkový obraz anglického
00:33:20 světa - královský dvůr i venkov, šlechtice i členy podsvětí.
00:33:26 Jde o autentický portrét Anglie bez příkras.
00:33:31 A pro nikoho jiného to neplatí více než pro postavu Falstaffa.
00:33:36 Jde o rozporuplného člověka - je zbabělý, cynický a vypočítavý.
00:33:41 Jenže zároveň je i pronikavě inteligentní,
00:33:46 srdečný a překypuje bodrostí.
00:33:53 Druhá vlastnost výborného sherry vám jest - že zahřívá krev,
00:34:00 kterážto, prve studená a usedavá, nechala játra bělavá a bledá,
00:34:07 což jest znamením malomyslnosti a ohroženosti:
00:34:13 ale sherry, to ji ohřívá a žene v oběh ze vnitřností
00:34:19 do končin tělesných.
00:34:22 Ono osvětluje obličej, kterýž, jako svítilna na věži,
00:34:26 všemu ostatnímu království, jež člověk slove,
00:34:30 dává napomenutí do zbraně po tom všichni těla žitelé
00:34:35 a drobní duchové z vlastí svých se dostavují vesměs náčelníku svému,
00:34:41 srdci - ten zveličen a napit tímto sborem všeliké skutky srdnatosti
00:34:46 koná, a tato odvaha pochází od sherry.
00:34:55 U Falstaffa najdeme všechny tři charakteristické znaky Angličanů -
00:34:59 vtip, ironii a nevážnost.
00:35:05 Od dob reformace přetrvává otázka: "Co je to Anglie?"
00:35:09 V Jindřichu IV., Shakespeare na tuhle otázku
00:35:13 odpovídá jediným slovem: Falstaff.
00:35:17 Falstaff musí být velkou postavou,
00:35:21 neboť téměř celá Anglie se svým tepajícím, obsažným, bujarým,
00:35:25 nezkrotným životem proudí přímo skrz něj.
00:35:29 Je živoucím ztělesněním malé země, jež si náhle uvědomí svou velikost.
00:35:35 Jeho typicky anglickou vlastností je bohorovnost.
00:35:40 Chcete svět? Tak si ho vezměte.
00:35:43 Chcete moc Tudorovců, Plantagenetů nebo někoho dalšího? Berte si ji.
00:35:49 V životě totiž jde o něco jiného. O co?
00:35:54 Apetit, zábavu... A lásku.
00:36:00 Lásku a erotiku. Kumpánství.
00:36:10 Falstaff se okamžitě stal nesmírně oblíbenou postavou.
00:36:14 Kdekoli se objevil, divadla měla vyprodáno. Je to pochopitelné.
00:36:20 V alžbětinských dobách jste potřebovali něco,
00:36:23 čemu byste se mohli zasmát.
00:36:28 V polovině 90. let 16. století došlo k obrovské inflaci.
00:36:33 Tu navíc zhoršila série špatných úrod.
00:36:36 Když Shakespeare psal Jindřicha IV.,
00:36:40 Londýnem zmítaly nepokoje vyvolané raketovým nárůstem cen potravin.
00:36:48 Falstaffův pupek možná působil
00:36:52 jako připomínka starších dobrých časů, dob hojnosti.
00:37:00 A není to jen Falstaffovo panděro, z čeho praskají švy.
00:37:04 Je to i jeho mluva tryskavě opulentní a hutná.
00:37:08 Překypuje opojnou a povznášející slovesnou šťavnatostí.
00:37:14 Shakespeare nechává z jeho úst plynout lahodnou angličtinu
00:37:18 tak vykutáleně, že se v jejích zvucích publikum přímo rochní
00:37:22 a vyžívá se v její obrazivosti.
00:37:25 Jako byste sami mohli na jazyku
00:37:28 poválet příchuť a vdechnout aroma Anglie.
00:37:34 "Není v tobě více věrnosti nežli v dušené švestce."
00:37:39 Jeho vtip je tak tupý jako hořčice.
00:37:42 "Pověs si mne za nohy jako králíka u zvěřináře."
00:37:51 V Jindřichu IV. dává Shakespeare naplno zaznít hlasu Anglie,
00:37:56 i když jde o gurmety na Eastcheapu nebo o ty nejurozenější
00:38:01 a nejmocnější aristokraty - ale ať už popisuje hospodskou Anglii
00:38:06 nebo panskou Anglii, pochopíte, že pozorně naslouchal.
00:38:09 Rozmařilý karneval anglické dikce
00:38:12 totiž dokáže mistrně zachytit pouze ucho herce.
00:38:16 Nikdo se pod kůži a do hlavy jakéhokoli Brita nezaryl líp.
00:38:22 Na sklonku 90. let 16. století se Shakespeare zabydlel
00:38:27 v Southwarku na jižním břehu Temže,
00:38:31 doslova přecpaném stovkami nevěstinců a náleven.
00:38:34 Výtržnosti, jež Shakespeare slýchával na ulicích,
00:38:38 zachytil ve scénkách v krčmě U kančí hlavy,
00:38:42 hospodě na ulici Eastcheap, jež se stala Falstaffovým domovem.
00:38:47 Vystupuje zde hostinská Obratná, Falstaffův kumpán Pistol
00:38:51 a vůbec nejpodmanivější postava: Dorka Drchotova,
00:38:55 místní kurážná poběhlice.
00:38:58 V jedné scéně Pistol činí Dorce nemravné návrhy.
00:39:02 Ta reaguje sžíravou salvou slov.
00:39:07 Cože? Pryč, vy zlodějský hamižníku, vy špinavý špunte, pryč!
00:39:13 Při tomto víně, že vrazím svůj nůž do vašich plesnivých dásní,
00:39:19 budete-li ke mně tak nestydatě nevymytou hubu mít.
00:39:28 Jako by tyhle postavy Shakespeare potají poslouchal a dobře je znal.
00:39:34 Jako by psal o svých známých.
00:39:36 Ostatně to byl herec, běhal po krčmách a divadlech,
00:39:39 kde se takoví lidi pohybovali a konverzovali.
00:39:43 Zahrnul do hry celou společnost, odshora až na dno.
00:39:47 Každá kategorie je odlišná a pravdivě vylíčená,
00:39:50 především v Jindřichu IV.,
00:39:52 reflektujícím všechny společenské vrstvy.
00:39:56 Prostě obrovský, chorálně symfonický obraz Anglie.
00:40:04 Nešlo jen o dokumentaci tlachů a klábosení Angličanů.
00:40:08 Shakespeare tím současně umožnil národu doopravdy vzniknout.
00:40:14 Na Shakespearově jazyku je současně pozoruhodné, že se stává -
00:40:21 aniž bychom to tušili - součástí našeho způsobu uvažování.
00:40:25 A nejde jen o slovní zásobu, ale také o fráze, okřídlené hlášky.
00:40:30 Má to co dočinění s rytmikou.
00:40:33 Shakespeare používá jazyk natolik rytmicky,
00:40:36 že se bez našeho vědomí stává podstatnou složkou vyjadřování.
00:40:40 Zrod naší národní povahy možná souvisí s tím,
00:40:44 že Shakespeare je poloviční součástí proudu našeho jazyka.
00:40:49 Ve 2. polovině 16. století došlo k proměně angličtiny.
00:40:53 Každým rokem přibývaly v tištěné podobě stovky nových slov a frází,
00:40:57 a spousta těchto slovíček se poprvé objevila
00:41:01 právě v Shakespearových hrách.
00:41:05 Výrazy typu "huba nevymáchaná",
00:41:09 "zblitky", "žaludek na vodě", "odšoupnout", nebo "tím to hasne"
00:41:15 Shakespeare s největší pravděpodobností nevymyslel.
00:41:19 Ty už tvořily součást lidské mluvy a pouličního slangu.
00:41:24 Díky Shakespearovi však pronikly na jeviště.
00:41:28 Tam se výrazově prolnuly dva naprosto odlišné světy -
00:41:31 svět význačných osob a svět galerky.
00:41:35 Rozšířil tím původní literární angličtinu a z této expanze vzešly
00:41:39 obrazotvorné postřehy - "nepřející potvora", "okázalost",
00:41:45 "pověst bez poskvrnky", "nedozírné možnosti".
00:41:51 Díky této jazykové revoluci my všichni uvažujeme v pestřejších,
00:41:57 sytějších a jasnějších barvách.
00:42:10 V první části Jindřicha IV. ztělesňuje Falstaff životní sílu -
00:42:15 koláče a pivo, smích a kamarádství, hříšnou nevinnost.
00:42:21 A jeho hříšným kamarádem je Hal, princ z Walesu.
00:42:25 Shakespeare psal Jindřicha IV. ve stínu smrti svého syna Hamneta,
00:42:30 který v pouhých 11 letech podlehl morové nákaze.
00:42:37 Netušíme, jak moc ho Hamnetova smrt poznamenala,
00:42:41 ale možná ho to vedlo k truchlivému přemítání nad vztahy
00:42:45 mezi otci a syny, jež tvoří srdce celé hry.
00:42:50 Mezi Halem a jeho otcem panuje děsivá hořkost.
00:42:55 Zločin činí z Jindřicha IV. Falstaffův protipól.
00:42:59 Stává se popíratelem života.
00:43:09 "Pak znamenáte, jak tělo našeho království zhnusnělo,
00:43:13 jak bujně mor v něm řádí," praví sklíčeně král Jindřich IV.
00:43:19 "Jak nebezpečně blízko jeho srdce."
00:43:23 Na rozdíl od Falstaffa žijícího v bodře karnevalové Anglii
00:43:28 od jedné bujaré pitky ke druhé a sršícího vtipem
00:43:32 stíhá Jindřicha nespavost a užírá ho pocit viny.
00:43:37 Je mu souzeno, aby nikdy neochutnal ovoce jím uchváceného trůnu.
00:43:41 Je v pasti stejně jako všichni jeho dvořané, věrní i proradní,
00:43:46 uvězněn na Hvězdě smrti, kde každý jen běduje a pletichaří
00:43:51 zpoza ocelového pláště temného brnění.
00:44:00 Jindřich IV. si přeje,
00:44:03 aby se jeho syn Hal stal ideálem ctnosti a vykompenzoval
00:44:07 tak jeho vlastní zločiny.
00:44:10 Hal čelí tlaku tím, že záměrně uráží všechno,
00:44:13 co jeho otec symbolizuje.
00:44:17 Protože jeho tatík je velký křivák, z Hala se stane malý křivák -
00:44:21 nasává, smilní, lže a krade.
00:44:24 A protože Hal nedokáže mít rád skutečného otce,
00:44:27 obrátí se na falešného.
00:44:30 Falstaffovi Hal přiroste k srdci,
00:44:33 ovšem ten se zčásti stále chová jako vypočítavý politik.
00:44:38 Dokonce i v nejvyšším bodě jejich přátelství plánuje,
00:44:42 jak tento vztah utnout.
00:44:49 V jedné z nejlepších scén Hal napodobuje krále, svého otce,
00:44:53 a Falstaff předstírá, že je Hal, hříšný syn.
00:44:57 A jako obvykle obsahuje urputně sehrané divadelní drama podtext.
00:45:08 Hal rozpoutá palbu urážek, a s každou přibývající nadávkou
00:45:13 Shakespeare píše divočeji a pronikavěji:
00:45:16 "Sám ďábel se tě chytá v podobě starého, tlustého muže
00:45:20 taková bečka mezi muži je tvým společníkem.
00:45:23 Nač zacházíš s takovými troskami zhýralosti,
00:45:27 s takovou moučnicí surovosti, s tím šeredným vinným korbelem,
00:45:31 vycpaným bachorovitým tlumokem?"
00:45:36 Jde o jednu z nejzábavnějších a současně nejbrutálnějších scén.
00:45:40 "V čem jiném jest výtečný nežli v okoušení a pití sektu,
00:45:44 v čem obratný než ve lstivosti, v čem zlopověstný než ve všem,
00:45:49 v čem chvályhodný než v ničem?"
00:45:52 Připomíná to fyzické napadení, nešetrné a nemilosrdné,
00:45:57 až se nám zcela vytratí úsměv z tváří.
00:46:01 Úplně to k tomu stačí.
00:46:04 Pak to Falstaffa trkne.
00:46:07 Uvědomí si, že v této komediální výměně rolí jde o něco víc,
00:46:10 a tak se začne hlásit k tomu, co sám reprezentuje -
00:46:14 lásce a životu.
00:46:18 Kdybych ale řekl, že znám do něho více zlého než do sebe,
00:46:23 říkal bych více, nežli mi známo.
00:46:27 Že jest stár, o tom svědčí jeho bělavý vlas,
00:46:31 ale že by měl být - s odpuštěním, svůdníkem, to dokonce upírám.
00:46:41 Je-li sekt s cukrem nedovolená věc, bůh pomoz viníkovi.
00:46:46 Pakli jest s hříchem býti stár a vesel,
00:46:50 tedy znám několik starých krčmářů, kteří neujdou věčnému plamenu,
00:46:55 a je-li nenávisti hodno býti tlustým,
00:46:59 tedy jsou faraonovy hubené krávy k pomilování.
00:47:03 Jen to nečiňte, milostivý otče zapovězte mi Peta,
00:47:06 zapovězte Bardolfa, zapovězte Poinsa.
00:47:10 Ale mého milého Jacka Falstaffa, šlechetného Jacka Falstaffa,
00:47:16 věrného Jacka Falstaffa, udatného Jacka Falstaffa -
00:47:22 tím udatnějšího, že jest už starý Jack Falstaff...
00:47:27 Toho neodlučujte ze spolku vašeho Jindřicha.
00:47:33 neodlučujte svého Jindřicha od něho.
00:47:38 Odloučíte-li mne od upřímného Jacka,
00:47:42 odloučíte mne od celého světa.
00:47:51 Pak přijde Halova odpověď - dýka do zad.
00:47:55 "Tak tomu chci, tak se stane."
00:48:05 Falstaff odchází do války,
00:48:08 takže tráví poslední večer se svou Dorkou.
00:48:10 V Jindřichu IV. působí spodina chytřeji a vtipněji
00:48:14 než výkvět společnosti, a v následující scéně
00:48:18 ji Shakespeare zároveň prezentuje i jako útlocitnější.
00:48:22 Ty prožluklé, hbité bartolomějské podsvinčátko,
00:48:26 kdypak necháš šermování ve dne a rvaček v noci a počneš spravovat
00:48:30 své staré tělo pro nebeské království?
00:48:35 Ticho, dobrá Dorko, nerozprávěj jako umrlčí hlava,
00:48:39 nekaž mi vzpomínat na poslední hodinku.
00:48:43 Polib mne, Dorko. Ty mi dáváš lichotivé hubičky.
00:48:48 Ba věru, že tě líbám s přeupřímným srdcem.
00:48:52 Jsem stár, jsem stár.
00:48:55 Já tě mám radši než kohokoli ze všech těch všivých holobrádků.
00:49:01 Zapomeneš, až mne nebude.
00:49:04 Na mou duši že mne rozpláčeš, budeš-li tak mluvit.
00:49:09 A všichni začnou slzet.
00:49:14 Působí trošku hloupě, pošetile, leccos mu odpustí.
00:49:19 Prostě to chápe.
00:49:26 "Vím, že jsi starší, ale radši budu s tebou,
00:49:29 protože jsi osoba, kterou miluju."
00:49:33 Tím vystavuje její zranitelnost, s níž si získá jeho srdce.
00:49:39 Shakespeare se odvážil vetknout něco neskutečně dojemného
00:49:43 do nadmíru zábavné situace.
00:49:51 Falstaff představuje lásku a citlivost,
00:49:54 ovšem současně se vyzná ve světě bezcitného profitu
00:49:58 a ctižádostivosti a hodlá si pro sebe urvat díl.
00:50:02 Celý jeho život je jeden velký zápas o peníze,
00:50:05 vždy je sotva o krok před svými věřiteli.
00:50:09 Oškube hostinskou, klame zákon, je kořistník i kumpán současně.
00:50:14 Jako vojenský verbíř pročesává venkov,
00:50:18 cpe si kapsy úplatky od mužů, aby se vyhnuli povinnosti,
00:50:22 zatímco zásobuje armádu zbídačelými nuzáky.
00:50:35 Během jedné z těchto mrchožroutských loveckých výprav
00:50:38 se ocitne v Gloucestershiru
00:50:42 na statku dávného přítele, Sudího Nehluby.
00:50:45 I když Falstaff zase šije nějakou boudu,
00:50:48 určitým způsobem se společně s ním utopíme ve snovém světě
00:50:52 selské hojnosti.
00:50:58 Jsme hluboko v srdci Anglie, ve světě Shakespearova dětství.
00:51:03 Nabízí nám lahodností kypící anglický venkov,
00:51:06 idylickou sféru, kde všude kolem procházejí krátkonohé slípky,
00:51:10 kde renety jsou vždy šťavnaté
00:51:14 a pole jsou stále plná zlaté pšenice.
00:51:18 Sudí Nehluba nařizuje svému majordomovi Davidovi,
00:51:22 aby zasel souvrať rudozrnnou pšenicí, poručí si jehněčí pečínku,
00:51:28 trvá na tom, aby se s ním Falstaff vydal do ovocného sadu
00:51:34 a snědl letošní poslední "vlastnoručně naroubované renety".
00:51:42 Zatoužili v té chvíli diváci v přízemí uvěznění ve svých
00:51:47 hlodavci zamořených dírách, sklepech a podkrovích
00:51:51 po ztracené zemi,
00:51:54 kterou jim Shakespeare tak štědře předložil?
00:51:58 Právě během pobytu na Nehlubově statku udeří blesk z čistého nebe.
00:52:03 Falstaff obdrží zprávu, že Jindřich IV. skonal.
00:52:13 Sedlá koně a jede celou noc.
00:52:16 Jakmile bude Hal korunován, jeho nesnáze skončí.
00:52:23 Jenže když dorazí do Londýna, zjistí,
00:52:27 že má k zaslíbené zemi daleko.
00:52:30 Těhotnou Dorku Drchotovu odvlečou, aby ji zbičovali.
00:52:33 Dorka je Halova přítelkyně, ale namísto toho,
00:52:36 co by s Nejvyšším soudcem, který její potrestání nařídil,
00:52:40 Hal vyrazil dveře,
00:52:44 si s ním jako král Jindřich V. padne do náruče.
00:52:48 Už takhle je to nesnesitelné, ale bude mnohem hůř. Nemilosrdně.
00:52:56 Jsme svědky nejen odvržení Falstaffa, otcovské postavy,
00:53:01 přítele a starého flamendra.
00:53:04 Čeká nás i devastace, živoucí smrt a výlučně anglický typ
00:53:09 společenského radikálního řezu, ostrého a smrtonosného jako břitva.
00:53:14 "Můj králi, mé srdce," volá Falstaff úpěnlivě.
00:53:25 Neznám tě, starče, jdi na modlení.
00:53:34 Vlas bílý špatně sluší šprýmaři.
00:53:40 Já dlouho snil o muži podobném, tak naduřeném, starém, světačivém.
00:53:51 Však procitnuv opovrhám svým snem.
00:53:59 Své tělo příště zmenši, zmnož si milost, zanech hýření.
00:54:04 Věz, že zívá hrob třikrát šíř na tebe než na jiné.
00:54:10 Neodpovídej šprýmem blázna mne, i nemni, že jsem tentýž,
00:54:16 jenž jsem byl, neboť nebe ví a svět to zakusí,
00:54:21 že odvrhl jsem svou bytost bývalou, tak ty odmrštím,
00:54:27 s nimiž jsem byl spolčen.
00:54:35 Cítíme, jak z Falstaffa vysají vzduch, bublina splaskne.
00:54:39 A co je nejhorší, samotné podstatě Falstaffova génia,
00:54:44 jeho důvtipu, zatne tipec královský příkaz.
00:54:47 "Neodpovídej mi šprýmem blázna," tvrdí král Jindřich V.
00:54:58 Nevěřím, že by Shakespeare podal zavržení Falstaffa tímto způsobem,
00:55:03 kdyby nechtěl, abyste pocítili dvě věci:
00:55:06 zaprvé: aby vám Falstaffa bylo vážně líto,
00:55:10 a zadruhé: že Hal obětoval veledůležitou součást sebe sama.
00:55:15 Musí se od Falstaffa odříznout.
00:55:18 Je to chirurgický řez, který se nepodaří,
00:55:21 pokud ho neprovede krutě.
00:55:25 Falstaffova velikost už není měřítkem jeho životní síly.
00:55:30 V podstatě slouží už jen ke změření šířky a délky jeho rakve.
00:55:40 V epilogu se dozvíme, že se tučný rytíř vrátí.
00:55:45 Alžbětinské obecenstvo ho zbožňovalo natolik,
00:55:49 že si královna objednala další falstaffovskou hru.
00:55:53 Ovšem namísto toho jí Shakespeare nabídl groteskního Falstaffa
00:55:58 ve Veselých paničkách Windsorských.
00:56:02 Skutečný Falstaff by se nikdy nevrátil,
00:56:06 s výjimkou scény vlastní smrti, kterou líčí truchlící
00:56:09 hostinská Obratná v Jindřichu V.
00:56:13 "Královo zavrhnutí," říká,
00:56:15 "zasadilo jeho srdci smrtelnou ránu".
00:56:19 Přes všechny své chyby je Falstaff ztělesněním Anglie,
00:56:22 jíž jsme součástí.
00:56:24 Připomíná střet chladné, utlačované Anglie s vřelou,
00:56:29 jadrnou a pivo popíjející Anglií, kterou dodnes najdeme tam venku.
00:56:37 Je vždy na pováženou tvrdit:
00:56:40 "Toto vystihuje Shakespearovu duši."
00:56:43 Pokud by mělo existovat místo, kde byl by nejšťastnější,
00:56:47 nacházelo by se na obří bujaré hostině,
00:56:51 jíž vládne Falstaffovo panděro.
00:56:54 A kdyby měl Shakespeare na nějakém místě - nedej Bože - pronášet
00:56:59 zdrcující kritiku, bylo by to tam, kde lidé příliš spoléhají
00:57:04 na racionální uvažování a chladnou, účelově rozumovou rozvahu.
00:57:30 Shakespeare dokázal na jevišti stvořit Anglii,
00:57:34 jenže jak se ukázalo, existovaly Anglie dvě.
00:57:38 V té první bylo neustále léto, pátek večer, všude hojnost piva,
00:57:42 k tomu láskyplný chtíč a spousta vtipů.
00:57:45 Ovšem v druhé Anglii panovalo zimní podnebí,
00:57:49 vládli jí neoblomní muži, jež zajímala pouze moc a peníze.
00:57:54 Nyní stála bota druhé Anglie na krku té první.
00:58:01 Ačkoli Falstaff je po smrti, šok z jeho zavržení přetrvává.
00:58:07 Přízračná ozvěna otázky, zda přátelství vždy skončí
00:58:11 na obětním oltáři v případě, že se přítel stane monarchou.
00:58:16 Jsou králové schopni lidskosti, nebo ji musí odvrhnout,
00:58:20 když nastoupí na trůn?
00:58:23 Ani v novém století a za nového panovnictví
00:58:27 Shakespeare nepřestal být posedlý ošemetnou dimenzí,
00:58:30 natěsnanou mezi humanitou a královským majestátem.
00:58:34 Z této obsese vzešly jedny z nejlepších her,
00:58:37 jaké on sám či jakýkoli jiný dramatik,
00:58:40 zabývající se tragédií moci, kdy vytvořil.
00:59:13 Skryté titulky Tomáš Pechoušek
00:59:14 ČESKÁ TELEVIZE 2014
Simon Schama, autor a průvodce znamenitého osmidílného cyklu „Síla umění“ význačný, britský historik a kulturní antropolog, působil na předních světových univerzitách, je autorem kroniky francouzské revoluce „Občané“ (Prostor, 1966), patnáctidílného televizního seriálu BBC „Historie Británie“ (2000) a esejistické obrazové publikace Krajina a paměť (Argo/Dokořán, 2007).
Nikdo nedokáže zahrát hudbu „ostrova s žezlem“ lépe než Shakespeare. Ale to není ten pravý důvod, proč Schamovi Shakespearovy „tóny“ znějí libozvučně. Ve svých historických hrách – především ve znamenitých mistrovských dílech, jako je Jindřich IV. – nám předkládá Anglii v neredigované formě. Nic neopomíjí; šlehačku na dortu, ani tu nejnižší spodinu. Nevynechá zablešené pajzly na London Road ani studené katedrály, kde rozmrzelí kněží rupají klouby na rukou a kují pikle. Seznamuje nás s vytleskávanými herci a hamižnými velkostatkáři.
Reál je mu svatý, a po tom ostatně lačníme, není-liž pravda? Hltáme špínu i darebáctví. Shakespeare nám tlumočí hlas Anglie pomocí symfonie klepů, mocně se řinoucího přívalu tlachání a štiplavých nadávek. Skutečný zázrak tkví v tom, že obecenstvo prožívá atmosféru Anglie, zachycenou v časech, kdy její reálná podoba v podstatě neexistovala. Ustavičně a pořád dokola na prknech duní slova: „Nic nesklátí nás žalem v žádné době, když bude Anglie jen věrná sobě.“
* 26. 4. 1564
† 23. 4. 1616
Kdo by neznal asi nejznámějšího básníka a dramatika všech dob. Je však fascinující, jak málo se toho ví o jeho soukromém životě. I přes velkou proslulost se po něm dochovalo pouze pár smluv. A pak jeho díla, která dodnes řadíme ke skvostům světové literatury.