Pomocí smyslových vjemů a mozku si vytváříme obraz vnějšího světa. Do jaké míry ale tato představa odpovídá skutečnosti? Americký dokument
00:00:00 Dobře si prohlédněte tento obrázek.
00:00:03 Máme na vás jednoduchou otázku, která se týká těchto dvou čtverců.
00:00:07 Je pravda, že vrchní čtverec je tmavší než spodní?
00:00:14 Zdá se vám to jasné?
00:00:16 Ale možná ne tak docela.
00:00:19 Odpověď totiž zní, že to pravda není.
00:00:22 Věřte nebo ne, ale oba mají úplně stejnou barvu -
00:00:26 a pokud se chcete dozvědět, jak je to možné, dívejte se dál.
00:00:31 Tento pořad je o vnímání a o našem mozku.
00:00:34 V následující hodině si budeme pohrávat s vašimi smysly.
00:00:38 Necháme vás podstoupit několik testů
00:00:40 a pokud budete hrát s námi,
00:00:42 uvidíte věci, které ve skutečnosti neexistují.
00:00:45 Ale ne, to není možné!
00:00:48 Uslyšíte zvláštní zvuky, které ošálí váš mozek.
00:00:52 A prožijete pocity, které se jen těžko dají popsat slovy.
00:00:57 Poslouchejte a pozorně sledujte, co se bude dít.
00:01:05 Česká televize uvádí americký dokumentární cyklus
00:01:09 OTESTUJTE SVŮJ MOZEK Nebudete věřit svým očím
00:01:15 Toto je lidský mozek...
00:01:17 Je uložen v lebce, kde je izolován od vnějšího světa.
00:01:23 Smysly jsou pro něj jediným spojovacím článkem,
00:01:27 který ho informuje, co se děje tam venku.
00:01:30 Jak ale mozek dokáže pomocí omezených informací,
00:01:34 dodávaných smysly, vytvořit důvěryhodnou skutečnost?
00:01:38 Vše se dozvíte, když zůstanete u našeho pořadu.
00:01:41 Ukážeme vám i různé iluze, které vás oklamou,
00:01:44 dokonce i když o nich budete vědět.
00:01:47 Jste připraveni?
00:01:50 Vrátíme se k šedivým čtvercům.
00:01:54 Pořád ještě nevěříte,
00:01:56 že tyto dva čtverce mají stejný odstín šedé?
00:02:00 Tento muž, experimentální neurolog Beau Lotto vám ukáže,
00:02:04 proč je náš mozek neustále klamán tím, co vidí.
00:02:08 Iluze nám prozrazují,
00:02:11 že vidíme okolní svět jiný, než ve skutečnosti je.
00:02:15 Mozek totiž vytváří představy našeho okolí,
00:02:18 které jsou pro nás užitečné.
00:02:20 A tyto představy... nemusí nutně odpovídat skutečnosti.
00:02:24 Pojďte sem. Máme pro vás připravený test.
00:02:27 Beau dokáže vám i skupině dobrovolníků,
00:02:31 že oba čtverce mají stejnou, šedivou barvu.
00:02:34 Když ráno poprvé otevřete oči,
00:02:36 myslíte si, že vidíte svět takový, jaký je?
00:02:39 Řekl bych, že ano.
00:02:41 -Vidíte to a věříte tomu?
-Vidím a věřím.
00:02:43 To záleží, jestli mám brýle nebo ne.
00:02:45 -Ano.
-Ano. Proč taky ne?
00:02:48 Podíváme se teď na tyhle čtverce. Co kdybych vám řekl,
00:02:51 že jejich povrch má naprosto stejnou barvu? Uvěřili byste mi?
00:02:55 Já ne.
00:02:56 Dobře. Pojďte sem. Odlepte tohle kolečko.
00:02:59 Beau přilepil na jednu z ploch stejně barevné šedé kolečko,
00:03:03 aby vám i dobrovolníkům umožnil přesvědčit se na vlastní oči.
00:03:07 Odlepte tohle kolečko a přesuňte ho nahoru. Sem.
00:03:12 To snad ne!
00:03:15 To není možné! Chtěla bych to zkusit znova.
00:03:23 -Neuvěřitelné.
-Úplně to zamotá hlavu.
00:03:27 Také se vám tomu nechce věřit?
00:03:30 Znovu si obrázek prohlédněte.
00:03:33 Jestli chcete, zvedněte ruku a zakryjte tuto část.
00:03:41 Jestli to ještě stále nevidíte, pomůžeme vám.
00:03:47 Neuvěřitelné, viďte?
00:03:50 -Různé... stejné.
-Z toho mám hlavu jak balón.
00:03:54 -Co se tu děje?
-Řekněte nám to.
00:03:57 -Měníme povrchy čtverců?
-Ne.
00:03:59 -Co se tedy mění?
-Naše vnímání.
00:04:01 Naše vnímání se mění. A proč? To je otázka.
00:04:04 Pokud na ní najdeme odpověď,
00:04:05 pochopíme i způsob, jakým funguje náš mozek.
00:04:08 Také se divíte, jak je to možné? Jak to,
00:04:10 že tyto dva výrazně odlišné odstíny šedé
00:04:12 jsou vlastně stejné? Odpověď najdeme ve způsobu,
00:04:16 jakým mozek využívá stíny, aby se rozhodl, co vlastně vidí.
00:04:20 Prohlédněte si tento předmět.
00:04:22 Stačí jeden pohled a víte, co to je...
00:04:26 Ale jak poznáte, co to je a kde v prostoru je to umístěno?
00:04:30 Rozebereme si to.
00:04:32 Světlo odrážené objektem přemění naše oko v elektrický signál,
00:04:37 který putuje dráhou zvanou zrakový nerv do zadní části mozku.
00:04:44 Když se snažíme objekt identifikovat,
00:04:47 je v části zvané zraková oblast mozkové kůry jeho obraz srovnán
00:04:51 se vzpomínkami na zážitky z minulosti,
00:04:53 které jsou uchovávány v mozku.
00:04:55 Jakmile mozek zjistí, o jaký objekt jde,
00:04:58 musí ještě určit, jak je umístěný v prostoru...
00:05:01 A jednou z nejspolehlivějších pomůcek jsou stíny.
00:05:05 Zde je další iluze,
00:05:07 na níž uvidíte, jak tento mechanismus funguje.
00:05:10 Podívejte se znovu na basketbalový míč.
00:05:13 Vhodíme ho na hřiště a budeme s ním kutálet po diagonále.
00:05:17 A teď přidáme stín. Pohybuje se stále stejně, že?
00:05:23 Dobrá. Co kdybychom ale změnili pozici stínu?
00:05:28 Myslíte, že bychom ošálili mozek tak,
00:05:30 aby mu připadal pohyb míče jiný?
00:05:35 Vypadá to, jako by míč vyletěl do vzduchu?
00:05:42 Pojďme stín ještě jednou změnit.
00:05:47 Co dělá míč teď?
00:05:51 Zdá se, že poskakuje, viďte?
00:05:56 Ve světě s jediným zdrojem světla se náš mozek naučil věřit stínům
00:06:00 jako jednoduchým a spolehlivým projevům
00:06:03 chování předmětů v prostoru.
00:06:05 A v běžném životě se to osvědčuje. Až do této chvíle.
00:06:10 Mozek využívá minulou zkušenost k současnému vnímání světa.
00:06:14 Proto se podívá na tento obrázek a řekne si:
00:06:17 "Á, tahle plocha... je ve stínu."
00:06:20 Kdyby tato plocha byla doopravdy ve stínu...
00:06:23 a vracela do našeho oka stejné množství světla jako tato plocha,
00:06:27 která se zdá být na světle, musela by lépe odrážet světlo.
00:06:31 Dopadá na ni méně světla,
00:06:33 ale stejně množství dopadá do našich očí odsud.
00:06:36 Proto se nám zdá světlejší.
00:06:37 Nedává vám to smysl? Zjednodušíme to.
00:06:40 Beau říká, že sklon plochy a stíny, které tu namaloval,
00:06:43 oznamují mozku, že vrchní plocha je dobře osvětlená a šedivá
00:06:47 a spodní je málo osvětlená a bílá.
00:06:50 Těmto vodítkům mozek věří kvůli svým zkušenostem se stíny.
00:06:54 Jak ale už asi začínáte chápat, stíny nás mohou obelhat...
00:06:59 A také to neustále dělají.
00:07:01 Za mnou jsou dva stíny, které oba vypadají jako šedivé,
00:07:05 protože stojím čelem ke dvěma bílým světlům.
00:07:08 Překryjeme je fialovým filtrem a pojďme se podívat,
00:07:12 co to udělá s barvami, které vidíte.
00:07:14 Stín už se nezdá být šedivý, ale vypadá zeleně.
00:07:17 Otázka je, odkud se to zelené světlo bere?
00:07:21 Žádné tu není.
00:07:23 Stín je šedivý, ale vypadá zeleně. Proč?
00:07:26 Je to kvůli barvě, která ho obklopuje.
00:07:28 Záleží na okolí.
00:07:30 U této iluze jsme využili stíny, abychom vám ukázali,
00:07:34 že i další důvěryhodný zdroj našich informací o světě
00:07:37 může klamat: barva.
00:07:39 Světlo jako takové na světě existuje.
00:07:42 Je to fyzikální jev
00:07:44 a naše zrakové vjemy jsou na něm plně závislé.
00:07:47 Barva však v hmotném světě neexistuje.
00:07:50 Je to pouhý výplod našeho mozku.
00:07:52 Všechny naše vjemy jsou vlastně konstrukcí mozku.
00:07:55 Nic, co vidíme, ve světě reálně neexistuje.
00:07:58 Zdá se, že takové tvrzení popírá naši intuici,
00:08:01 ale barva je toho důkazem.
00:08:03 Nechce se vám věřit, že barva je jen v naší hlavě?
00:08:06 Podívejte se na další Beauovu iluzi.
00:08:08 Vyrobili jsme tuhle kostku, abychom vám ukázali,
00:08:11 že iluze se nijak neliší od našich každodenních vjemů.
00:08:14 Tyto dva čtverce vypadají velmi odlišně.
00:08:16 Čtverec nahoře vypadá jako velmi tmavě hnědý.
00:08:19 Čtverec na boku kostky vypadá jako jasně oranžový.
00:08:23 Co myslíte?
00:08:25 Mají oba čtverce stejnou nebo zcela odlišnou barvu?
00:08:34 Tento čtverec je úplně stejný jako tento čtverec...
00:08:38 a já vám to dokážu tak, že tenhle čtverec sejmu...
00:08:42 a položím ho nahoru. Sami vidíte, že jsou úplně stejné.
00:08:47 Když ho přiložím zpátky na bok kostky,
00:08:50 který se zdá být ve stínu,
00:08:53 opět se bude jevit jako oranžový. Proč?
00:08:56 Asi vás zaskočí, že celá tato kostka je iluze.
00:09:00 Tady totiž není žádný stín.
00:09:03 Tato plocha odpovídá vaším zkušenostem se stíny,
00:09:06 takže ji váš mozek interpretuje jako zastíněnou.
00:09:09 Ale není. vy ji tak jen vidíte.
00:09:13 My si to neuvědomujeme,
00:09:15 ale barva je něco, co náš mozek do okolního světa vkládá -
00:09:19 je to vlastnost světla, která se ukázala jako užitečná,
00:09:22 když potřebujeme odlišit pláž od vody.
00:09:25 Nebo medvěda od stromu.
00:09:27 Vědci, jako je doktor Lotto, přišli na to, jak ošálit mozek,
00:09:32 a tím ukázat, že barva je podobně jako stín
00:09:34 jen pohodlnou zkratkou,
00:09:36 kterou využívá při identifikaci objektů
00:09:39 a pochopení jejich chování ve světě.
00:09:42 Tak a co třeba tenhle obrázek? Jsou na něm dvě kostky.
00:09:46 Jedna vypadá, jako by stála v modrém světle.
00:09:49 A jedna jako by stála ve žlutém světle. Vidíte to?
00:09:52 Podívejte se na tyhle žluté kostičky vlevo...
00:09:54 a pak na tyhle modré kostičky vpravo.
00:09:56 Všichni si je prohlédli? Co byste si pomysleli,
00:09:59 kdybych vám řekl, že mají stejnou barvu?
00:10:00 -To je šílené.
-To tedy je.
00:10:03 Ty zdánlivě žluté nalevo mají stejnou barvu
00:10:05 jako ty zdánlivě modré napravo.
00:10:07 Pojďte sem ke mně. A vezměte tenhle čtvereček.
00:10:11 Vypadá jako žlutý, že?
00:10:13 Zvedněte ho za růžek a přesuňte sem.
00:10:17 -Za tenhle?
-Ano.
00:10:19 -Sem nahoru?
-Ano.
00:10:20 Jakou barvu má teď? Vidíte to všichni?
00:10:22 -Jaká je to barva?
-Šedivá.-Šedivá.
00:10:26 -A tahle?
-Je šedivá.
00:10:31 -Naše oči nás klamou.
-Čím myslíte, že to je?
00:10:36 Je to tím okolním prostředím.
00:10:38 Ano, všechno je to způsobeno okolním prostředím.
00:10:41 Okolí mění vizuální vyznění těchto čtverečků.
00:10:44 Nevidíte je jako takové,
00:10:46 ale působí na vás v kontextu okolního prostředí.
00:10:52 Jsou-li tedy stíny a barva
00:10:55 nedokonalými ukazateli jevů v okolním světě,
00:10:58 jaké další nástroje má náš mozek k dispozici,
00:11:01 aby zjistil, co se ve světě děje? Pojďme se na to podívat.
00:11:06 Máme pro vás jednoduchou otázku. Který z těchto dvou míčů je větší?
00:11:12 Ten fotbalový, že?
00:11:15 Nikoli. Ve skutečnosti je mnohem větší golfový míček.
00:11:23 Zmátla vás tato iluze? Jak to, že je golfový míček větší?
00:11:29 Pojďme si to ukázat.
00:11:33 Připadá vám to jako laciný trik? Ano, to je.
00:11:38 Nedali jsme vašemu mozku informace potřebné pro to,
00:11:42 aby mohl úkol vyřešit.
00:11:44 Měl k dispozici stíny a barvy, ale až poté,
00:11:47 co jsme dodali přímky vykreslující perspektivu,
00:11:50 bylo jasné, o co se na obrázku jedná.
00:11:53 Bas Rokers působí na Wisconsinské univerzitě.
00:11:58 Zkoumá způsoby, kterými mozek využívá perspektivu,
00:12:01 aby se zorientoval v okolním světě.
00:12:05 Máme dvě oči
00:12:07 a informace jimi získané se dále zpracovávají v mozku.
00:12:10 Díky nim se orientujeme ve viděném světě.
00:12:13 Dozvídáme se z nich, jak daleko od nás jsou dané objekty
00:12:16 a jak rychle se k nám pohybují.
00:12:18 Doktor Rokers má zvláštní povolení
00:12:20 ke vstupu do kolejišť losangeleského nádraží,
00:12:23 může nám proto ukázat, jak mozek převádí
00:12:25 dvourozměrnou informaci, získanou pomocí našich očí,
00:12:28 na trojrozměrnou skutečnost.
00:12:30 Existuje mnoho vodítek, která nás informují o hloubce prostoru,
00:12:34 a mozek se je pokouší sesadit dohromady.
00:12:36 Přímky, které jsou rovnoběžné,
00:12:38 se díky perspektivě sbíhají na obzoru v úběžníku.
00:12:42 Jak už jsme viděli na iluzích s šedými čtverci
00:12:45 nebo Rubikovou kostkou,
00:12:47 náš mozek se spoléhá na dřívější zkušenosti,
00:12:49 podle nichž usuzuje, jak jsou předměty rozmístěné.
00:12:52 Rozhlédněte se po místnosti, v níž sedíte.
00:12:56 Zadívejte se na linie,
00:12:58 které vyznačují spojení stěn se stropem
00:13:01 nebo na hrany dveří a oken.
00:13:03 A teď se podívejte zpátky.
00:13:06 Pomocí zrakové oblasti mozkové kůry
00:13:09 využívá mozek povědomá schémata, která vidí v liniích,
00:13:12 aby zmapoval místnost, v níž jste.
00:13:15 Mozek to provádí tak zdatně,
00:13:17 že občas vytváří představy o tvarech ve vašem okolí,
00:13:20 které vůbec nejsou přesné.
00:13:22 Chcete se podívat, jak to myslíme?
00:13:26 Doktor Rokers vám to ukáže na jednom pokusu.
00:13:30 Podívejte se na tyto dvě tyče. Mají stejnou velikost.
00:13:35 A teď si je prohlédněte znovu. Nezdá se vám jedna větší než druhá?
00:13:42 Pokud vám ta horní připadá větší,
00:13:45 váš mozek si utvořil domněnku, že je umístěna dál na kolejích.
00:13:49 Kdyby opravdu ležela dál,
00:13:51 musela by být výrazně větší, aby vypadala tak, jak vypadá.
00:13:55 Takže váš mozek přehnaně interpretoval to, co vidí,
00:13:59 a vám se zdá horní tyč větší. Zvláštní, viďte?
00:14:05 Máme pro vás další iluzi... dobře se dívejte.
00:14:10 Který stůl je užší a delší, ten vlevo nebo ten vpravo?
00:14:26 Jsou úplně stejně velké.
00:14:29 Ale tyto vertikální linie zdánlivě ubíhají daleko dozadu
00:14:33 a matou mozek, který je vidí jako delší než tyto horizontální.
00:14:39 Vjemy související s perspektivou zpracovává mozek tak účinně,
00:14:44 že o ní přemýšlíme jen výjimečně.
00:14:47 A vnímání pohybu objektů v trojrozměrném světě
00:14:50 by bez perspektivy ani nebylo možné.
00:14:53 Vidět jak se pohybují,
00:14:55 je jednou z nejdůležitějších schopností,
00:14:57 kterou mozek disponuje.
00:14:59 Určit rychlost a směr pohybu předmětů,
00:15:01 ať už se pohybují směrem k nám nebo od nás,
00:15:04 může být otázkou života a smrti.
00:15:11 Jak dokáže náš mozek spojit jednotlivé okamžiky
00:15:15 v jedinou, plynule se pohybující skutečnost?
00:15:20 Ukažme si to na této iluzi.
00:15:23 Dívejte se soustředěně na X uprostřed obrázku.
00:15:27 Vidíte zelený puntík, který se pohybuje po kruhu?
00:15:32 Nyní se ho pokuste sledovat očima.
00:15:39 Není tam, viďte?
00:15:43 Tato iluze nám pomohla ukázat,
00:15:46 jak rychle dokáže mozek zaznamenat pohyb v našem okolí.
00:15:50 Chcete se podívat, jak to dělá?
00:15:54 Když se díváte na X,
00:15:56 neurony v zrakové oblasti mozku srovnávají obrazy,
00:16:00 které vidíte ve dvou po sobě následujících okamžicích.
00:16:03 Určité neurony zjišťují změnu pozice objektů v obou okamžicích,
00:16:07 což nám umožňuje vnímat jejich pohyb v prostoru.
00:16:12 V tomto testu
00:16:14 chybějící kolečko po sobě zanechává přetrvávající vjem.
00:16:18 V tom, jak tento vjem mění polohu, spatřuje mozek schéma,
00:16:22 které si vykládá jako pohyb, a jednotlivé obrazy si spojí tak,
00:16:26 že vidíme pohybující se zelené kolečko. Dobré, ne?
00:16:30 Patrně si to neuvědomujete,
00:16:33 ale váš mozek vytváří iluze pohybu každý den.
00:16:36 Jednu vlastně prožíváte právě teď, při pohledu na obrazovku.
00:16:41 Filmy se skládají z množství statických políček,
00:16:44 která běží v rychlém sledu za sebou,
00:16:47 takže se mozek domnívá,
00:16:48 že musí být vytvářena něčím, co se pohybuje.
00:16:52 Chcete se podívat na další iluzi pohybu?
00:16:55 Dívejte se na bílé čáry
00:16:57 a zkuste najít skrytý geometrický tvar,
00:17:00 který se pohybuje záhadným způsobem.
00:17:03 Co vidíte teď?
00:17:05 Čtverec, který se pohybuje po směru hodinových ručiček?
00:17:09 Pohyb čar se nezměnil. Změnilo se pouze vaše vnímání.
00:17:13 Jak to, že to tak mozek nevidí bez bílých obdélníků?
00:17:17 Ukazuje se, že když tento pohyb nevidíme,
00:17:20 je nutné změnit vnímání mozku. Jednou z metod je hypnóza.
00:17:25 Neurolog Amir Raz se pokouší pomocí hypnózy změnit způsob,
00:17:30 jakým mozek vnímá okolní svět.
00:17:33 S dobrovolnicí z řad studentů chce zjistit,
00:17:36 zda pomocí hypnózy dokáže spatřit pohybující se čtverec.
00:17:40 Když se díváte na monitor,
00:17:43 vidíte nějaký konkrétní pohyb, který probíhá určitým směrem?
00:17:47 Ne.
00:17:48 Doktor Raz chce nejprve zjistit,
00:17:50 jak dívka bude reagovat bez hypnózy.
00:17:52 A když přidám pomocné kosočtverce? Už ho vidíte?
00:17:56 -Zleva doprava.
-Ano, správně.
00:17:58 A když bílé kosočtverce zmizí? Vidíte pohyb?
00:18:03 Ne.
00:18:05 Můžete se přinutit, abyste ten pohyb viděla,
00:18:07 když teď víte, že tam je? Nebo se ten pohyb rozpadl?
00:18:11 Rozpadl se.
00:18:12 Studentka, podobně jako většina lidí,
00:18:15 nedokáže rozpoznat směr pohybu.
00:18:17 Pohodlně se nadechněte a vydechněte.
00:18:20 Teď uvádí doktor Raz studentku do hypnózy,
00:18:23 aby zjistil, jestli dokáže odhalit skrytý čtverec.
00:18:27 Uvolněte se... a...
00:18:29 v duchu sem nalepte pomocné obrazce,
00:18:32 které překryjí mezery mezi čárami.
00:18:35 Ty vám pomohou, abyste zřetelně viděla pohyb.
00:18:38 Uvidíte ho velmi snadno.
00:18:41 A teď mi řeknete, jakým směrem se daný tvar bude pohybovat.
00:18:50 -Teď.
-Zleva doprava.
00:18:52 Jakmile přidám pomocné obrazce,
00:18:54 vidíte, že jste určila směr správně.
00:18:57 Dáme si další obrázek.
00:19:03 Zprava doleva.
00:19:05 Máte pravdu. Říkejte směr.
00:19:09 Zleva doprava.
00:19:13 Zprava doleva.
00:19:18 Zleva doprava.
00:19:23 Zprava doleva.
00:19:28 Zprava doleva.
00:19:30 Hotovo.
00:19:31 Úžasné, viďte? Výzkum doktora Raze ukazuje,
00:19:34 že si pacienti v hypnóze vytvářejí v mozku vizuální signály,
00:19:38 které jim umožňují určovat pohyb obrazců.
00:19:41 Stejně jako u testu s kolečkem vidí vlastně něco, co neexistuje.
00:19:45 Tyto iluze nám ukazují,
00:19:47 že se náš mozek snaží rozluštit pohyb v našem okolí.
00:19:51 A má k tomu dobrý důvod.
00:19:57 Lidský mozek neustále analyzuje pohyb,
00:20:00 aby zachytil známky nebezpečí, které se vyskytuje okolo nás.
00:20:04 Kromě toho se vyvinul tak,
00:20:06 aby byl schopen vyčíst velké množství informací
00:20:09 z jednoho určitého druhu pohybu: pohybu člověka.
00:20:14 Podívejte se na tyto tečky.
00:20:17 Jste schopni rozeznat, že jde o siluety dvou lidských těl?
00:20:21 Máme pro vás otázku - co tito dva lidé dělají?
00:20:31 Jestli jste řekli, že se hádají, bylo to správně.
00:20:38 Jak to, že váš mozek dokázal poznat tak složitý děj
00:20:42 z jednoduchého souboru bodů?
00:20:46 Lidský mozek je utvořen tak,
00:20:48 aby dokázal rozeznat biologický pohyb.
00:20:51 Nejde přitom jen o pohyb lidí, ale i zvířat nebo čehokoli živého.
00:20:56 Určité části mozku jsou speciálně uspořádány takovým způsobem,
00:21:00 aby analyzovaly pohyb dokonce ještě dříve, než si ho uvědomíme.
00:21:06 John Crawford je profesorem tance a mediálních studií
00:21:10 na Kalifornské univerzitě v Irvinu.
00:21:12 S pomocí dvou herců se pokusí zjistit,
00:21:15 jak dobře dokážete odhadnout, co dělají,
00:21:18 pouze podle těchto bodů.
00:21:22 Značky, které mají herci umístěné na kloubech,
00:21:25 snímají kamery, rozmístěné po celém studiu.
00:21:30 Speciální zobrazovací technika nám ukáže pohyblivé body,
00:21:34 kterým říkáme bodové mraky.
00:21:37 Když je sledujeme způsobem, jakým jsme zvyklí,
00:21:40 je pro náš mozek překvapivě snadné zachytit detaily pohybu.
00:21:45 Chcete si dát další tečkový test?
00:21:49 Profesor Crawford dal hercům za úkol provádět různé činnosti.
00:21:53 Vy zkuste odhadnout, co dělají, a my vám ukážeme odpovědi.
00:21:57 Připraveni?
00:21:59 Počítejte, kolik jste jich určili správně.
00:22:33 Jak se vám povedl tenhle test? Teď vám dáme ještě jeden.
00:22:39 Co dělají herci teď?
00:22:49 Už víte, co naši herci dělají?
00:22:58 Bylo to pro vás těžké?
00:23:02 Není to nijak překvapivé.
00:23:05 Nejlépe poznáváme činnosti, které dobře známe.
00:23:09 Když hrajete basketbal nebo šermujete,
00:23:12 je pravděpodobnější,
00:23:13 že tyto specifické aktivity určíte správně.
00:23:17 Pohyb je mocným komunikačním nástrojem
00:23:21 a my využíváme možnost jeho zjednodušeného zachycení,
00:23:24 abychom pochopili,
00:23:26 co je na konkrétním typu pohybu tak silného,
00:23:29 že na něj reagujeme emocionálně.
00:23:35 Jaké děje v mozku nám umožňují vidět ve shluku světlých bodů
00:23:39 konkrétní význam?
00:23:45 Naši herci teď sehrají scénku
00:23:48 a pomohou tak na tuto otázku odpovědět.
00:23:51 Dobře se dívejte -
00:23:53 až scénka skončí, na něco se vás zeptáme.
00:24:00 -Co to bylo za chlapa včera večer?
-Ale, snad nežárlíš?
00:24:06 Jenom se mě ptal, kudy se jde na záchod.
00:24:10 -No... tak to nevypadalo. Au!
-Panebože!
00:24:15 Stop! Pojďme se na to podívat ještě jednou.
00:24:19 Ale, snad nežárlíš?
00:24:21 Jenom se mě ptal, kudy se jde na záchod.
00:24:24 No, tak to nevypadalo. Au!
00:24:28 Au! Jak to vypadalo? Bolestivě?
00:24:32 Důležitější je, jak jste to cítili?
00:24:36 Mnozí z vás patrně zažili pocit bolesti
00:24:39 při pouhém pohledu na říznutí.
00:24:44 Je velkým tajemstvím, proč nás lidi tolik těší být diváky.
00:24:48 Když se na něco díváme,
00:24:50 náš mozek si totiž nemyslí, že jsme pouze přihlížející.
00:24:53 Je přesvědčen, že sledovanou činnost vykonáváme i my.
00:24:57 Jonah Lehrer je publicista a přispívá do časopisu Wired.
00:25:02 Jednou z oblastí jeho zájmu jsou takzvané "zrcadlové neurony".
00:25:08 Zrcadlové neurony představují zajímavou kategorii neuronů.
00:25:12 Díky nim pokaždé, když vás vidím usmívat se,
00:25:15 prožije můj mozek libý pocit, stejně jako bych se usmál já sám.
00:25:19 Když vás uvidím skočit, hodit míčem,
00:25:22 vnímám to, jako bych to udělal i já.
00:25:24 Vědci jsou přesvědčeni, že díky zrcadlovým neuronům
00:25:28 dokážeme odhalit činnosti
00:25:30 v testech se světlými body na tělech herců...
00:25:33 Tak to nevypadalo.
00:25:35 ... a cítit bolest, když se někdo poraní.
00:25:38 Vědci se také domnívají,
00:25:40 že tyto neurony jsou důležité v dalších aspektech našeho života.
00:25:44 Usnadňují nám jednání s druhými a pomáhají nám třeba při učení.
00:25:48 Jedna teorie říká:
00:25:50 jestli porozumím tomu, co si myslíte a říkáte,
00:25:52 mohu na vás lépe reagovat.
00:25:55 Podle další teorie
00:25:56 hrají zrcadlové neurony velkou roli při učení pohybů.
00:26:00 Motorická oblast mozku, která plánuje naše pohyby,
00:26:03 se neučí jen vykonáváním těchto pohybů,
00:26:05 ale i při sledování druhých. Takže se dá říci,
00:26:08 že moje hra na golfovém hřišti se výrazně zlepší,
00:26:11 když se budu dívat, jak Tiger Woods švihá golfovou holí.
00:26:16 Náš mozek tedy dokáže dobře zrcadlit zkušenosti druhých,
00:26:20 a dokonce je možné ho zmást tak,
00:26:22 aby vnímal vjemy z neživých objektů.
00:26:25 Jak to funguje, vám předvede Jonah na klasickém psychologickém pokusu.
00:26:31 Iluze s gumovou rukou dokáže snadno oklamat mozek,
00:26:35 takže můžete lidi velmi rychle přesvědčit,
00:26:38 že tato ruka je jejich.
00:26:41 Jonah na pláži Venice staví stánek,
00:26:44 ve kterém bude na dobrovolnících zjišťovat,
00:26:47 zda něco ucítí v ruce, která není jejich.
00:26:50 Vítejte U gumové ruky.
00:26:52 Položte prosím svou levou ruku sem a pravou ruku sem.
00:26:56 Jonah chce,
00:26:58 aby účastníci na pravou ruku za zástěnou neviděli.
00:27:01 Zahalím vám ji, aby vypadala jako vaše.
00:27:04 A gumovou ruku pokládá na stůl před ně.
00:27:07 Dívejte se na tuhle ruku.
00:27:09 Jonah začíná tím,
00:27:11 že se štětcem dotýká současně skutečné i umělé ruky.
00:27:15 Mozek si přitom spojuje pocit dotyku s gumovou rukou.
00:27:19 Mám pocit, jako byste se dotýkal mojí ruky,
00:27:21 ale moje ruka to není. Je to divné.
00:27:24 Je to divné.
00:27:25 Jonah teď propojil mozek dobrovolnice s novou rukou
00:27:29 a má pro ni ještě větší překvapení.
00:27:36 -To byl trochu šok.
-Ale dobrý vtip, ne?
00:27:41 Když jste do ní praštil,
00:27:43 myslela jsem, že přijdu o svojí ruku.
00:27:46 Bylo to hrozné. Měla jsem pocit,
00:27:49 že kdybych chtěla, mohla bych těmi prsty hýbat.
00:27:53 Můj mozek se rozhodl, že to můžu cítit,
00:27:56 a když jste do té ruky bouchnul, bouchnul jste do mně.
00:28:00 Je to divné.
00:28:02 Neuvěřitelné, že?
00:28:04 Pojďme se podívat, kolik dalších lidí tato hra oklame.
00:28:08 Jmenuju se Jonah. Teď se dívejte na tuhle ruku.
00:28:15 To bylo šílené. Naprosto šílené.
00:28:21 Páni. To mě vyděsilo.
00:28:24 Deset procent účastníků
00:28:26 ale gumovou ruku mentálně připojit k tělu nedokázalo.
00:28:30 Měl jste pocit, že jsem vás uhodil do ruky?
00:28:32 Ne.
00:28:34 Většina však měla klamné pocity, nebo dokonce cítili bolest.
00:28:41 Jonah pronikl do jejich mentální tělesné mapy
00:28:45 a tím přinutil mozek, aby si nepřesně spojoval informace.
00:28:50 Teď vám ukážeme, co si můžete vyzkoušet doma.
00:28:54 Zahrajte si tuto hru s našimi herci.
00:28:57 Zkuste tohle. Předpažte, zkřižte ruce.
00:29:00 Vzpomínáte si na tuhle hru z dětství?
00:29:04 Předpažte, zkřižte paže
00:29:06 a přiložte ruce dlaněmi k sobě s palci směřujícími dolů.
00:29:10 Prsty k sobě a ruce zvedněte.
00:29:12 Propleťte prsty, dejte ruce dolů a protočte k sobě.
00:29:16 A teď požádejte někoho, aby ukázal na jeden z vašich prstů,
00:29:20 nebo si ho vyberte sami a pokuste se ho zvednout.
00:29:22 Tenhle. Vidíte?
00:29:24 Pohnuli jste tím správným? Zkuste další.
00:29:27 A další.
00:29:31 No vida.
00:29:33 Je to těžší, než jste čekali?
00:29:36 Stejně jako u iluze s gumovou rukou
00:29:39 jsme i zde dezorientovali mentální mapu vašeho těla
00:29:42 a způsobili tím, že si mnozí spletli jednu ruku s druhou.
00:29:48 Na iluzi s gumovou rukou je asi nejvíc překvapivé,
00:29:52 že na ní můžeme vidět, jak zvláštně vnímáme své tělo.
00:29:57 Dochází k tomu vždy,
00:29:59 kdy u předmětů, které nepatří k našemu tělu,
00:30:02 cítíme, jako kdyby byly jeho součástí.
00:30:05 Vezměte si například houslistu. Podle výsledků různých studií,
00:30:09 část mozku věnovaná levé ruce, která tvoří tóny,
00:30:14 se podstatně zvětší,
00:30:16 a hudební nástroj tak změní způsob, jakým mozek vnímá tělo.
00:30:23 Ukazuje se, že asi 30 % mozku se zaobírá zrakovými vjemy.
00:30:28 Když se tedy tělo musí rozhodnout, zda věří tomu, co vidí,
00:30:32 nebo tomu, co mu říkají ostatní smysly,
00:30:35 bezvýhradně uvěří očím a často jde o mylnou volbu.
00:30:42 Teď se podíváme na naši herečku. Dobře ji poslouchejte.
00:30:49 Jaký zvuk vydává?
00:30:52 Říká slabiku "ba"...
00:30:55 "fa"...
00:30:57 nebo "ga?"
00:31:01 Proč je odpověď tak těžká?
00:31:11 Už víte, jakou slabiku herečka vyslovuje...
00:31:14 ga, fa nebo ba?
00:31:21 Zavřete na chvíli oči a jen poslouchejte.
00:31:27 Nechte oči zavřené.
00:31:31 Už je to jasnější?
00:31:35 Je to slabika "ba".
00:31:38 Proč to bylo snadnější se zavřenýma očima?
00:31:43 Tento test ilustruje takzvaný McGurkův efekt.
00:31:47 Stop.
00:31:50 Pustili jsme vám obrazový záznam herečky vyslovující "ga",
00:31:54 se zvukovým záznamem, kde vyslovuje "ba".
00:32:01 Stejně jako v iluzi s gumovou rukou
00:32:04 mozek uvěřil bezvýhradně očím
00:32:06 a v tom směru pozměnil vnímání ostatních smyslů.
00:32:11 Váš mozek doslova mění to, co slyšíte,
00:32:14 tak, abyste slyšeli jinou slabiku, než je "ba".
00:32:17 Stop.
00:32:18 Ukazuje se, že uším, stejně tak jako očím,
00:32:21 se nadá vždy věřit.
00:32:25 Znovu zavřete oči a poslouchejte pozorně tento zvuk:
00:32:33 Chvilku se zamyslete - co je asi jeho zdrojem?
00:32:39 Je to žena fackující muže?
00:32:42 Nebo vlna dopadající na skálu?
00:32:45 Nikoli. Dívejte se.
00:32:49 Je to zvuk cheesburgerů,
00:32:52 dopadajících na molo ve filmu "Zataženo, občas trakaře".
00:32:56 Ať byla vaše odpověď jakákoli, mohla být klidně správná.
00:33:01 Zvuky ve filmech často nepocházejí ze zdroje,
00:33:05 který vidíme na plátně.
00:33:10 Někdy skutečný předmět nevydává tak takový zvuk,
00:33:13 jak bychom očekávali.
00:33:16 Robin Harlanová a Sarah Monat-Jacobsová
00:33:19 pracují jako ruchařky.
00:33:21 Vytvářejí zvukové efekty pro filmy.
00:33:24 Každá z nich pracovala na více než dvou stovkách filmů
00:33:28 včetně Titaniku a seriálu Mission Impossible.
00:33:31 Teď budeme dělat scénu s padajícími hamburgery.
00:33:34 Chceme tam dostat to pleskání, protože je to déšť hamburgerů.
00:33:38 Takže musíme mozek obelhat, aby slyšel pleskání.
00:33:45 Jdeme na to. Zkuste to.
00:33:55 A máme to. Přehrál bys nám to?
00:34:04 -Déšť hamburgerů.
-Déšť rozbředlých hamburgerů.
00:34:09 Myslím, že tvorba ruchů je trochu jako kouzlení,
00:34:12 protože musíme oklamat mysl, aby uvěřila tomu, co vidíme.
00:34:16 Tvoříme všechny organické zvuky, jako je lidská chůze...
00:34:21 ... nebo pták vylétávající ze sudu.
00:34:26 Zvuky, které vytváříme v ruchařském studiu,
00:34:29 vnášejí do filmu život.
00:34:32 To bylo skvělé.
00:34:35 Filmové ruchy nám ukazují,
00:34:37 že mozek je utvářen tak, aby ve zvuku rychle našel význam.
00:34:41 Neustále prohledává databázi zkušeností,
00:34:44 aby nám pomohl určit, co je zdrojem zvuku...
00:34:48 ... a my se tak mohli rychle rozhodnout,
00:34:50 zda tomu věnovat pozornost či nikoli.
00:34:53 Jsme připravení.
00:34:55 Robin se Sarou vytvářejí takové zvuky,
00:34:57 které mozek snadno pozná...
00:34:59 nikdy se nezarazíte a neřeknete si:
00:35:02 "Zněl by takhle opravdu déšť hamburgerů?"
00:35:04 Vážně pršíííí!
00:35:10 Když teď už víte, jak ruchy fungují,
00:35:13 zkuste uhodnout zdroje dalších dvou zvuků.
00:35:16 Připraveni?
00:35:18 Zavřete oči...
00:35:19 Co si představíte pod tímto zvukem?
00:35:26 Je to člověk beroucí si klíče?
00:35:29 Kůň s kočárem?
00:35:30 Teď otevřete oči.
00:35:33 Ruchařky používají oblepené rukavice a obojek,
00:35:37 aby napodobily zvuk rozradostněného psa.
00:35:40 To bylo těžké. Tady je další.
00:35:42 Jaký obraz ve vás vyvolává tento zvuk?
00:35:46 Padající strom?
00:35:48 Praskající led?
00:35:51 Ruchařky lámou řapíkatý celer,
00:35:54 aby získaly zvuk křupnutí v páteři.
00:35:57 Vidíte něco na plátně
00:36:00 a vnímání tohoto obrazu je ovlivněno zvukem,
00:36:02 který k tomu přiřadíte.
00:36:05 Pokud začínáte pochybovat o svém sluchu, ještě počkejte.
00:36:10 Flexibilními interpretacemi zvuku nám mozek pomáhá zjistit,
00:36:14 co se děje kolem nás.
00:36:17 Na další iluzi vám ukážeme, co tím myslíme.
00:36:21 Znovu zavřete oči... a pozorně poslouchejte.
00:36:25 Představujte si, na jakém místě se nacházíte,
00:36:28 a my vám pak řekneme, kde jsme zvuky natočili.
00:36:39 Už máte odpověď?
00:36:41 Kde si myslíte, že jste?
00:36:45 Naslouchejte dál těmto zvukům.
00:36:50 Asi jste si představovali,
00:36:52 že sedíte zde, v pařížské pouliční kavárně.
00:36:56 I když jste v Paříži možná nikdy nebyli,
00:36:58 váš mozek dokáže v těchto zvucích najít velmi konkrétní význam.
00:37:03 Jak to dokáže?
00:37:06 Tohle Josh McDermott, dýdžej,
00:37:08 který se stal vědeckým pracovníkem na Newyorské univerzitě.
00:37:13 Zkoumá způsoby, jakými mozek chápe zvuky a hudbu.
00:37:17 Sluch má několik funkcí. Podle zvuku se dozvídáme,
00:37:21 co se děje za námi, kam nedohlédneme.
00:37:24 Sluch je také cenný, když se zhasne a my nic nevidíme.
00:37:28 Za určitých okolností nám poskytuje informace,
00:37:31 které nemůžeme získat jiným způsobem.
00:37:35 Chcete se dozvědět, jak mozek přiřazuje význam
00:37:38 zdánlivě náhodným vibracím vzduchu?
00:37:41 Zvuk je nejprve převeden nervovými zakončeními ve vnitřním uchu
00:37:45 na elektrické signály.
00:37:48 Tyto signály putují mozkem do sluchové oblasti mozkové kůry,
00:37:52 která je umístěna zde po stranách hlavy.
00:37:56 Společně s okolními oblastmi mozku prověřuje,
00:37:59 zda se v příchozích elektrických signálech neobjeví schémata,
00:38:03 která připomínají známé zvuky.
00:38:07 Jeden konkrétní zvuk dokáže lidské ucho dešifrovat velmi dobře -
00:38:11 je to řeč.
00:38:13 Tuto skutečnost chce McDermott prověřit se skupinou dobrovolníků.
00:38:17 Uslyšíte dvě slabiky, které se budou stále opakovat,
00:38:21 a my chceme, abyste je poslouchali
00:38:23 a zkusili porozumět tomu, co slyšíte.
00:38:26 McDermott bude účastníkům přehrávat zvuk...
00:38:30 Zkuste spolu s nimi zjistit,
00:38:32 zda v tomto zvuku uslyšíte něco konkrétního.
00:38:43 Takže co jste slyšeli, pokud jste něco slyšeli?
00:38:46 Třeba vy.
00:38:47 -Slyšel jsem "Batman".
-Batman, výborně. Co další?
00:38:51 That way...
00:38:54 Back home...
00:38:57 A co vy?
00:38:59 Slyšeli jste některá slova jako dobrovolníci?
00:39:04 Ve skutečnosti to bylo "go back".
00:39:11 Tady jsme dostali nejednoznačný signál.
00:39:14 Mozek se snaží co nejlépe odhadnout význam zvuku,
00:39:17 ale ne vždy správně.
00:39:19 Proto ho různí lidé interpretují různě.
00:39:22 Bez ohledu na vaši odpověď je váš mozek tak nastaven na řeč,
00:39:25 že jste pravděpodobně slyšeli kombinaci slov.
00:39:28 A teď něco těžšího.
00:39:31 Poslouchejte pozorně, zda v tomto zvuku zaslechnete slova.
00:39:39 Zní to jako science fiction?
00:39:44 -Znělo to jako řeč?
-Trochu.
00:39:47 Teď si přehrajeme, jak to zní skutečně.
00:39:51 "She comes with the knife..."
00:39:55 Slyšeli jste tak tuto větu? Většina publika to neslyšela.
00:40:00 Je neuvěřitelné, že jakmile rozeznáme v šumu slova,
00:40:04 už je nemůžeme neslyšet.
00:40:07 Teď vám pustíme zkreslenou verzi.
00:40:15 -Slyšíte slova?
-Ano.
00:40:18 Řečová centra v mozku označila tyto zvuky jako slova,
00:40:21 která se aktivují, kdykoli uslyšíte zkreslenou verzi.
00:40:26 Řeč je pro lidi nesmírně důležitým signálem.
00:40:30 Takže velká část mozku se věnuje jejímu rozumění,
00:40:33 protože je to velmi důležité pro komunikaci.
00:40:36 Doktorka Lara Boroditsková
00:40:38 je profesorkou psychologie na Stanfordově univerzitě,
00:40:41 kde zkoumá, jak řeč formuje naše myšlení.
00:40:44 Řekněte, jaké je to písmeno.
00:40:49 Jestli jste řekli "A", je to správně.
00:40:53 Někteří mohli říct "H"...
00:40:56 a to by bylo také správně. Záleží na kontextu.
00:41:03 Vidíme dvě písmena, která jsou vizuálně totožná,
00:41:06 ale jejich okolí určuje že jednou to bude H a jednou A.
00:41:13 Kdykoli se mozek setká s něčím nejednoznačným,
00:41:16 pátrá po dalších informacích, které mu pomohou určit
00:41:20 nejpravděpodobnější nebo nejpřijatelnější řešení problému.
00:41:24 Řeč je pro lidi zcela zásadní.
00:41:26 Bez řeči bychom nedokázali získat společenské zkušenosti.
00:41:30 Neměli bychom přátele,
00:41:32 nezískali bychom vzdělání ani zaměstnání.
00:41:35 Bereme řeč jako samozřejmost. Jako vzduch, který dýcháme.
00:41:40 Řeč je dalším z mnoha nástrojů, jejichž prostřednictvím
00:41:43 se s pomocí smyslů orientujeme v okolním světě.
00:41:47 Co se stane, když některé smysly chybí?
00:41:51 Jak se tomu mozek přizpůsobuje?
00:41:55 Seznamte se s Danielem Kishem.
00:41:58 Právě provádí něco pozoruhodného. Jede na kole.
00:42:04 Daniel je slepý.
00:42:08 Jak to dokáže?
00:42:13 Oslepl jsem v důsledku retinoblastomu.
00:42:16 O první oko jsem přišel v sedmi měsících věku
00:42:19 a o druhé ve 13 měsících.
00:42:22 Moje rodiče ale chtěli,
00:42:24 abych prožíval svoje dětství stejně jako ostatní děti.
00:42:32 Když jde Daniel na nákup, musí projít dvě městské čtvrti,
00:42:36 park, parkoviště a přejít dvě rušné ulice.
00:42:43 Hůlka mu pomáhá zjišťovat, které předměty má přímo před sebou,
00:42:48 Daniel ale používá k orientaci ve své čtvrti
00:42:51 i jemnější pomůcku - svůj sluch. Daniel pomocí sluchu vidí.
00:42:58 Echolokaci používám tak dlouho, jak si pamatuju,
00:43:01 nejméně od jednoho roku. Velmi brzy jsem se naučil cvakat
00:43:05 a z tohoto cvakání jsem si udělal své světlo.
00:43:13 Dokázal jsem si vytvořit představu o tvaru věcí kolem sebe
00:43:17 pomocí sonaru.
00:43:19 Daniel poslouchá ozvěny zvuků, které vydává,
00:43:23 jež se odrážejí od okolních objektů,
00:43:25 a zjišťuje tak nejen jejich polohu, ale i vlastnosti.
00:43:32 Procházím kolem průchodu a pak je tu živý plot.
00:43:38 Vzadu jsou pilíře...
00:43:44 a tyto pilíře rámují průchod. Ten mě navádí do jiného světa.
00:43:52 Danielova technika se podobá způsobu,
00:43:55 jakým využívají zvuk k orientaci ve tmě netopýři.
00:43:59 Zaujala proto odbornici na netopýry, Cynthii Mossovou.
00:44:03 To, jak se orientuje Daniel Kish,
00:44:05 se v mnohém podobá echolokaci netopýrů.
00:44:08 Daniel vydává cvakavé zvuky a jejich ozvěnu využívá
00:44:12 ke zjišťování přítomnosti předmětů.
00:44:16 Netopýři většinou používají svůj hlas místo jazyka.
00:44:20 Vydávají zvuky o vysoké frekvenci, které se k nim vracejí jako ozvěna.
00:44:25 Ve své laboratoři na Marylandské univerzitě
00:44:28 dnes Cynthie s Danielem zjišťují,
00:44:31 jak podrobný prostorový obraz dokáže získat pomocí zvuku.
00:44:36 Na různá místa jsme rozestavili trubice
00:44:39 a vy se nám pokusíte říct,
00:44:42 co vidíte nebo vnímáte pomocí echolokace,
00:44:45 když se k těmto překážkám budete blížit.
00:44:52 Kolem jedné procházím, tedy dotknul jsem se jí rukávem,
00:44:56 ale o téhle také vím.
00:44:58 A cítím ještě jednu, takže budou asi dvě vedle sebe.
00:45:02 Správně.
00:45:03 Skupiny trubic Daniel vnímá relativně snadno,
00:45:07 ale jednotlivé trubice zjišťuje obtížněji.
00:45:10 -Je někde tady.
-Mm-hm.
00:45:13 To znamená, že jeho prostorová představa
00:45:16 je méně podrobná než u netopýra.
00:45:18 Netopýři tenhle problém nemají. Všimnou si i rybářského vlasce.
00:45:22 To není fér.
00:45:23 Danielova schopnost rozeznat různé kvality zvuku
00:45:26 je přesto vysoce nadprůměrná.
00:45:29 Jeden s kolegů prováděl s Danielem sluchové testy.
00:45:34 Ve všech prokázal výtečnou schopnost zpracovávat informace,
00:45:38 které mu dávají akustické signály.
00:45:41 Z toho vyplývá, že dokáže vyvozovat závěry z odrazu zvuků,
00:45:45 což je ve srovnání s průměrným posluchačem velmi neobvyklé.
00:45:51 Jestliže Daniel dokáže analyzovat zvuky lépe než většina z nás,
00:45:55 co v jeho mozku mu k tomu pomáhá?
00:45:57 Ukazuje se, že zraková oblast mozkové kůry,
00:46:01 která u většiny lidí zpracovává informace přijaté očima,
00:46:05 se u něj podílí na vyhodnocování zvuků.
00:46:09 Vědci se dlouho domnívali,
00:46:12 že u slepých lidí je zraková kůra neaktivní.
00:46:16 Tato část mozku však dostává nový úkol
00:46:18 a pomáhá s informacemi z jiných smyslů.
00:46:22 Výzkum ukazuje, že Danielův mozek se přebudoval tak,
00:46:26 aby vnímal svým sluchem cosi,
00:46:28 co bychom mohli nazvat vizuálními signály.
00:46:32 Tak jako my používáme k získání informací o svém okolí
00:46:35 stínů, barev a perspektivy...
00:46:38 Daniel naslouchá rozdílům ve zvucích,
00:46:41 které mu dodávají poznatky o vzdálenosti a velikosti objektů.
00:46:46 Jedna otázka však zůstává nezodpovězená:
00:46:49 lze se tuto dovednost naučit, i když nejsme slepí?
00:46:54 Myslím si, že odpověď zní "ano". Naučit se to ale trvá dlouho.
00:47:00 A lépe se to daří v mládí než později,
00:47:04 protože mladý mozek je přizpůsobivější než starší.
00:47:10 Syn doktorky Mossové, Peter, se naučil echolokaci poté,
00:47:13 co slyšel Daniela o této technice mluvit.
00:47:17 Peter nyní dokáže s pomocí klikátka
00:47:19 projít bludiště se zavázanýma očima.
00:47:22 Pomocí sluchu je možné prostor vizualizovat,
00:47:25 někteří lidé se to ale asi učí snadněji než druzí.
00:47:29 Vědci jako doktorka Mossová pokračují v hledání důkazů
00:47:32 o pozoruhodných možnostech přizpůsobivosti mozku.
00:47:35 Je zřejmé, že vytrvalým tréninkem ho můžeme přeprogramovat,
00:47:39 aby viděl...
00:47:41 Jiné, stejné.
00:47:42 To jsem blázen.
00:47:44 ... slyšel... (She comes with the knife...)
00:47:49 ... a cítil úplně jinými způsoby.
00:47:52 Naprosto šílené. Já to cítil.
00:47:56 V uplynulé hodině jsme vás klamali různými iluzemi,
00:47:59 abychom vám umožnili nahlédnout do vašeho mozku.
00:48:03 Narušili jsme některé z nejhlouběji zakořeněných spojení,
00:48:07 abychom vám ukázali, jak vytváří souvislou skutečnost.
00:48:10 Když teď rozumíte tomu, jak to mozek dělá,
00:48:13 měli byste si snadno poradit i s naší poslední iluzí.
00:48:19 Naše herce jsme uvedli do dekorací,
00:48:22 které ve všem připomínají náš každodenní život.
00:48:26 S jednou velmi výraznou výjimkou.
00:48:28 Je na vás, abyste zjistili, co nesouhlasí.
00:48:31 Pouštíme zvuk.
00:48:34 Kde se asi nacházíme?
00:48:39 V parku... ano, a zní tu zvuky,
00:48:43 které byste na takovém místě očekávali, viďte?
00:48:46 A co pozadí, nic zvláštního?
00:48:49 Barva dává smysl, stíny sedí, perspektiva odpovídá.
00:48:54 Co je tu tedy špatně?
00:49:07 Už jste na to přišli?
00:49:11 Hej, co to děláš?
00:49:14 Jestli jste na to nepřišli, nic si z toho nedělejte.
00:49:18 Jen málokdy si musíme lámat hlavu s tím,
00:49:21 že by svět ležel na boku.
00:49:23 Nebo že zvuk deště je vlastně škvířící se slanina.
00:49:27 Náš mozek se snaží, jak dovede,
00:49:30 aby nám předkládal jasný a spolehlivý obraz světa,
00:49:33 který tak dobře známe.
00:49:35 Přestože naše skutečnost není ve skutečnosti
00:49:38 ani skutečná a ani dokonalá, má k tomu blízko.
00:49:41 A může nás uklidnit,
00:49:43 že je zapotřebí opravdu promyšlených triků,
00:49:46 abychom poznali,
00:49:47 jak umělá a halucinatorní tato naše skutečnost je.
00:49:55 Omlouvám se za titulky, které pro neslyšící postrádaly význam.
00:50:05 Titulky: Marie Luzarová Česká televize 2013
Smysly jsou jediným spojovacím článkem našeho mozku s vnějším světem. Podle jejich signálů si tvoříme obraz bezprostředního okolí, který je pro nás užitečný a vychází z našich předchozích zkušeností. Ovšem tato představa, formovaná přednostně ze zrakových vjemů, nemusí nutně odpovídat současné skutečnosti. Právě této vlastnosti mozku využívají kouzelníci při vytváření vizuálních klamů. Jaké je ovšem jejich vědecké vysvětlení a lze tyto reakce a vlastnosti našeho mozku nějak ovlivnit? Otestujme, zda se vyplatí věřit vlastním očím.
