Ohlédnutí za milníky v životě a kariéře režiséra Miloše Formana v cyklu Miloslava Šmídmajera
00:00:31 (HUDBA)
00:01:14 To, že jsem ten film dostal k režii,
00:01:18 za to strašně vděčím svému vychování Evropana.
00:01:24 Já vím z Prahy,
00:01:27 že když jsem šel na skupinu a chtěl jsem něco prodat,
00:01:31 že jim to musím všechno říct, co s tím myslím,
00:01:35 a všechno jsem tam vyklopil do detailu.
00:01:38 Druhej den jsem odletěl do New Yorku a než jsem přiletěl,
00:01:42 už mi můj zástupce pan Lentz řekl, že už volali, že mi to nabízej.
00:01:47 Vyhráno nebylo, byl jsem v Americe začínající režisér,
00:01:51 jehož první film byl komerční propadák,
00:01:55 i když měl hezký kritiky.
00:02:01 Musel jsem podepsat smlouvu na velice nízkej honorář,
00:02:07 ale participaci, když ten film vydělá.
00:02:13 Kdyby nevydělal, tak tam žiju dál jako úplnej chudák.
00:02:18 To nikdy nevíte, jestli film vydělá nebo ne.
00:02:23 Žádná velká společnost ho nefinancovala,
00:02:27 nikdo ho nefinancoval.
00:02:30 Nakonec to musel financovat Saul Zaentz
00:02:34 penězma ze svý gramofonový společnosti.
00:02:38 Problém, Indián.
00:02:41 Ale ten Indián je podle knihy obrovskej.
00:02:45 Chlap jako hora.
00:02:48 Tak mi najděte chlapa jako horu.
00:02:51 Já jsem nevěděl, že Indiáni jsou postavy v postatě malé.
00:02:56 Tak jsme vyslali zvědy do Kanady,
00:03:00 kde oni hlavně pracujou na stavbách mrakodrapů,
00:03:05 protože Indiáni nemají závrať.
00:03:08 Oni choděj takhle po tý traverze 150 metrů nad zemí,
00:03:13 jak kdyby se nechumelilo.
00:03:17 Nenašli jsme tam nikoho.
00:03:20 Na rezervace jsme poslali skauty, zvědy, nic.
00:03:26 Najednou volá.
00:03:29 On byl prodavačem ojetých aut, který zdědil po tatínkovi.
00:03:35 Současně taky pilotoval malinký čtyřmístný letadýlko
00:03:40 pro guvernéra státu Oregon, taková Cessna s jednou vrtulkou.
00:03:47 Znal nějak Michaela Douglase, Michael mu o tom říkal.
00:03:52 Jeho tatínek byl člověk, kterej ho naučil indiánský nářečí.
00:04:00 Takže on byl jedinej člověk, kterýmu Indiáni z okolí důvěřovali.
00:04:05 Chodili k němu nakupovat, protože oni nekupujou nový auta,
00:04:09 kupujou ojetý.
00:04:12 Pak to převzal ten syn a ten volá Michaela.
00:04:16 Člověče, teď tady byl hora Indián, to musíte vidět.
00:04:22 Tak jsme se domluvili, že se všichni sletíme v Portlandu,
00:04:28 protože on byl v Portlandu, jmenoval se Lampert.
00:04:33 A odtud on nás odveze svým letadýlkem do Salemu.
00:04:40 Já jsem chtěl...
00:04:44 Ale co velkej Indián, umí hrát, může hrát?
00:04:48 Chtěl jsem taky vyzkoušet ředitele nemocnice,
00:04:53 on byl taky v Salemu.
00:04:56 Byl to nádhernej typ, charakter, jestli ten může hrát?
00:05:00 Dát je dohromady, že budu hrát, nebo improvizovat scénku.
00:05:05 Poprosil jsem Jacka Nicholsona, jestli by neletěl s náma,
00:05:10 že on je vždycky v každý scéně, aby mi pomohl.
00:05:15 Michael Douglas, Saul Zaentz, Jack Nicholson a já,
00:05:19 sedíme a čekáme na letišti v Portlandu na letadlo z Yakimy.
00:05:24 Přiletělo, otevřou se dveře a tam je Indián jako hora.
00:05:30 Wow!
00:05:33 Tak letíme do Salemu, ale letadlo je čtyřmístný.
00:05:37 Tak, tady sedí pilot, to byl ten Mel Lambert,
00:05:41 vedle něj já, tady vedle sebe namačkaný
00:05:45 Michael Douglas, Saul, Jack Nicholson na 2 sedačkách
00:05:51 a přes nás leží Indián.
00:05:57 Myslel jsem, že to letadlo vůbec nevzlítne,
00:06:01 že tam někde narazíme do zdi.
00:06:04 Konečně to vzlítlo, teď to takhle...
00:06:07 No, já jsem se potil.
00:06:10 Teď takhle letíme, to je kousek, tak 20 minut letu.
00:06:14 A najednou pilot říká, já vám ukážu, kde bydlím.
00:06:21 Fí, fí, fí!
00:06:24 Klesne a ukazuje nám takový stavení uprostřed lesa.
00:06:30 Louka, ohrada, tak to je...
00:06:33 Ježíšmarja, kde je můj kůň? Mně utekl kůň!
00:06:38 Ohrada byla prázdná.
00:06:41 A teď jsme začali ze vzduchu hledat koně.
00:06:44 Vrr, vrr, vrr...
00:06:47 Lítal nad vrškama stromů takhle vysoko.
00:06:51 Indián tam nad náma takhle leží.
00:06:54 Najednou už vůbec nebyl rudoch, byl bílej jak křída.
00:06:58 My jsme byli jak rudoši.
00:07:01 Najednou-ježíšmarjá, snad doletíme, už vůbec nemám benzín.
00:07:06 Takhle si to sunul dolů...
00:07:44 Najednou úspěch.
00:07:47 8 nominací na Oscara a Přelet nad kukaččím hnízdem.
00:07:52 Tak jsem napsal, že bych tenhle okamžik chtěl sdílet se syny,
00:07:56 a oni je pustili.
00:07:59 Tak přijeli, a to byl sen.
00:08:03 My jsme se neviděli jak dlouho? 8 let nebo kolik?
00:08:09 7, 8 let.
00:08:15 Najal jsem tu největší limuzínu, abych na ně udělal dojem.
00:08:19 Čekám na ně na letišti,
00:08:21 to bylo taky dramatický, oni hodinu nešli.
00:08:24 Tam nevidíš, kdo přiletěl.
00:08:27 Konečně se s dědečkem vybatolili.
00:08:31 Pro mě to byli moje děti,
00:08:33 já po nich chňapnul a cejtím,
00:08:36 že mám v náručí cizí lidi.
00:08:39 Ti na mě koukali, jako kdo to seš?
00:08:42 Prostě já jsem pro ně byl cizí člověk.
00:08:46 Druhej den jsem zjistil,
00:08:49 a to bylo celou dobu asi 10 dní, co tam byli.
00:08:53 Jakmile jsme se někde zastavili si sednout, v tu ránu spali.
00:08:57 K snídani, k obědu, k večeři, okamžitě spali.
00:09:03 Dokonce si vlezli pod stůl a spali.
00:09:06 Já jsem si myslel, že to je ten časovej posun.
00:09:12 Pak z nich vylezlo, že oni nespali celou noc.
00:09:18 Jak jsem je opustil a nechal je v pokoji samotný,
00:09:22 tak oni zblbnutý tou komunistickou propagandou o Americe,
00:09:26 že to je země gangsterů, zlodějů a vyděračů,
00:09:30 se stulili k sobě a čekali, kdy ty gangsteři na ně vylezou.
00:09:35 Nespali celý noci.
00:09:39 Tak já, abych jim zaimponoval, koho chcete vidět,
00:09:46 koho chcete potkat, všechno zařídím.
00:09:50 Doufal jsem, že budou chtít vidět ten můj film, že jo.
00:09:53 My bysme chtěli vidět Čelisti.
00:09:57 Tak jsem to spolknul a nechal jsem vám promítnout Čelisti.
00:10:02 Ale jak? V soukromý projekci, ne?
00:10:08 No ale, my jsme chtěli ty bazény, pořád, furt bazény.
00:10:13 Tak jsme jeden den, myslím si, že to nebyla úplná náhoda,
00:10:18 jsme si šli koupit brejle, šnorchl a ploutvičky.
00:10:23 Ráno jsme si to koupili, úplně šťastní.
00:10:27 Táta nám říká, večer půjdeme k nějakýmu kamarádovi,
00:10:30 ten má bazén a tam si zaplavete, ale ten den nás vzal na Čelisti.
00:10:35 My jsme večer po tom filmu šli s ploutvičkama
00:10:40 v noci do osvíceného bazénu, tak běžte, zaplavte si.
00:10:47 A teď jsme tam stáli a za každou tou mřížkou pod vodou
00:10:52 byl ten žralok, byl prostě všude.
00:10:56 Myslím si, že to nebylo jako náhodou, to nikdy nepřiznal.
00:11:00 Samozřejmě jsem najal nejkrásnější apartmán v Season Palace,
00:11:06 kde byl velkej obývák, na jedný straně ložnice, na jedný druhá,
00:11:11 a taková veliká koupelna a taková veliká vana.
00:11:16 To nebyla vana, to byl takovej...
00:11:20 Říkám jim, tady je vaše ložnice, skočte se vykoupat, jestli chcete.
00:11:34 A koukám, oba dva jsou v tý jacuzzi v plavkách.
00:11:39 Co blbnete, proč máte plavky?
00:11:42 No, kdyby se přišli koupat další lidi.
00:11:45 Oni si mysleli, že to je bazén toho hotelu.
00:11:48 Pamatujete?
00:11:49 Amerika velká země, to je všechno úplně jinak.
00:11:52 Já si pamatuju, že táta nám koupil nebo půjčil smokingy...
00:11:57 Smokingy, no bylo na Oscary, protože museli mít smokingy,
00:12:01 když jdou se mnou na Oscary.
00:12:04 Čtou ty nominace a vyhrál to nikoliv Brad Dourif z našeho filmu,
00:12:08 ale myslím ten Burns...
00:12:12 A oni začali šíleně tleskat.
00:12:15 Říkám, to je dobře, že tleskáte, ale to my jsme nevyhráli.
00:12:19 A teď se 4x po sobě prohrálo a oni usnuli.
00:12:23 Já jsem tam šel a oni spali.
00:12:26 Spali jak dudci, prosrali to, neviděli,
00:12:30 takže si mě vlastně nikdy nezačali vážit.
00:12:45 (HUDBA)
00:13:26 Ono to vlastně dojde až později.
00:13:29 Když si člověk uvědomí takový ty, ano, je to dobrý...
00:13:34 Za prvé, v tu ránu vím, že mám dalších 150 nepřátel,
00:13:39 který vám to nepřejou, což je normální.
00:13:45 Tak co má bejt?
00:13:48 Teprve později, když si člověk uvědomí,
00:13:52 že ten Oscar má velikej význam.
00:13:55 Najednou voláte a oni vám odpovídaj na telefony.
00:13:58 Najednou vám otevřou dveře, který by předtím nikdy neotevřeli.
00:14:04 Najednou vaše hodnota jde nahoru, a příští honorář je zase vyšší.
00:14:09 To je strašně důležitý, protože peníze vám dávaj svobodu.
00:14:14 Můžete dělat jen to, na co máte chuť a troufáte si dělat.
00:14:20 (HUDBA)
00:14:22 Pojď sem, Pepíčku!
00:14:30 Sem mi každej rok lítal párek divokejch hus.
00:14:36 Ten samej párek, to jsem poznal,
00:14:39 protože ten husák měl jednu trošku zmrzačenou ploutev,
00:14:43 poznal jsem, že je ten samej.
00:14:46 Já jsem tam měl uprostřed plovoucí ostrůvek,
00:14:50 kterej byl ukotvenej a dolů z něj vedla plaňka do vody.
00:14:57 Vždycky na jaře přiletěli, husák s paní husákovou,
00:15:02 tejden, dva, tady proplouvali, pak najednou zmizeli.
00:15:08 Nevím kam, jestli do těch močálů.
00:15:13 Za 3 neděle připochodujou a za nimi se batolej malinký housátka.
00:15:19 Na noc vždycky po tý plaňce vylezli na ostrůvek,
00:15:26 aby na ně nemohla liška, ta tady mlsně kolem obcházela.
00:15:32 Každý ráno, už mě znali, každý rok jsou tady,
00:15:39 jsem ráno koupil chleba, když jsem si jel pro noviny.
00:15:44 Tady jsem jim házel chleba a oni už mi žrali z ruky.
00:15:48 Když starý žerou z ruky, tak malý žrali taky.
00:15:52 To byla taková každoroční rodinka.
00:15:55 Vždycky měli takovejch 6 nebo 7 malej housátek.
00:15:59 Najednou jeden rok jich měli asi 12.
00:16:02 Jedno bylo takový slabounký, neduživý.
00:16:06 A teď bylo nádherný, jak je člověk pozoroval,
00:16:10 jak je každej den pomalu učej, jak se lítá.
00:16:15 Nejdřív se ani nevznesou, jen tak mlátěj křidýlkama.
00:16:19 Pak to udělá takovej skok asi 30centimetrovej,
00:16:23 pak metrovej a takhle pomaličku.
00:16:26 A tohleto malinký housátko nějak cejtilo,
00:16:30 že když do podzimku nezesílí, aby mohlo odletět,
00:16:34 takže oni odletěj a nechaj ho tady.
00:16:38 Vždycky utíkalo, bylo první u mě a žralo ten chleba,
00:16:42 úplně se cpalo...
00:16:44 Jednoho dne jim zase házím, už běželo to neduživý housátko,
00:16:50 a najednou se začalo dávit.
00:16:55 Já blbec, kdybych ho nechal,
00:16:58 tak tam v pokoji umře mezi nima a bude všechno v pohodě.
00:17:03 Ale já ho chtěl zachránit!
00:17:06 Takže jsem ho popadl, utíkám s ním k rybníčku,
00:17:10 klapu mu na zádíčka, vodičku mu tam leju, aby ten chleba...
00:17:13 Prostě nic nepomohlo.
00:17:16 A už nikdy se ty husy nevrátily, já jsem pro ně husí vrah.
00:17:22 Kdybych ho nechal, kdybych na něj nešáhl,
00:17:25 tak by zas přiletěly.
00:17:28 V životě, v přírodě je smrt, s tím se musí smířit i ten husák.
00:17:34 To, že jsem ho vzal do ruky, oni si vysvětlili,
00:17:38 že já jsem zavinil tu jeho smrt.
00:17:42 Už nikdy tenhle párek hus, ale žádnej jinej, nepřiletěl.
00:17:47 Teď vám ukážu důkaz o nezničitelnosti,
00:17:52 nesmrtelnosti rodu Schwarzenbergů.
00:17:58 Vašíček se vrátil z Prahy, přiletěl a byl úplně zničenej.
00:18:02 Co se stalo? Ukázal mi igelitovej pytlík,
00:18:06 v tom bylo trošku zeminy. Říkám, co je?
00:18:10 Já jsem ti přivezl, to je strašně vzácnej dub.
00:18:14 To je schwarzenbergskej doubek.
00:18:18 Já se ti přivezl takovouhle tu, takže to zasadím...
00:18:21 Sem se nesměj vozit rostliny a oni mi na celnici na to přišli.
00:18:26 Tak to prostě vytrhli, tady zbylo trošku tý hlíny.
00:18:30 Tak tady vysypu tu hlínu a takhle ji tady vysypal.
00:18:35 Tam byly jenom takový malý vlásečky, jako kořínečky.
00:18:40 Najednou koukám, tady něco vyráží.
00:18:44 No, podívejte se, tady je schwarzenbergskej doubek.
00:18:49 Nic ho nemůže zničit, vyroste z takovejch vlásečků.
00:18:54 Tohle je jedna ze 3 lip, který jsem si tady vysadil.
00:19:00 To byly takový malý proutečky.
00:19:03 V Čáslavi, kde jsem se narodil a pár let žil,
00:19:08 tam byla proti baráku lípa, vždycky nádherně voněla.
00:19:14 Tak tady je 1 lípa, tamhle je 1 lípa, tamhle je 1 lípa.
00:19:18 Ne, že by smrděly, ale ani nevoněj!
00:19:23 Já nevím proč. Jestli tady nejsou včely?
00:19:28 Tohle byla stodola, tady do roku 1950 byly krávy.
00:19:33 Nahoře seno.
00:19:36 Eric Sloane, kterej to koupil,
00:19:38 tak to celý předělal na takovej svůj ateliér.
00:19:42 On žil v domečku vedle, tohle měl jako ateliér.
00:19:45 Všechno tady je tak, jak se tenkrát tyhle baráky vyráběly.
00:19:49 Tohle je jeho obraz, to bylo jeho přání, aby tady visel.
00:19:54 Také jeho přání bylo, abych tady měl americkou vlajku.
00:20:00 Zajímavý je, že to byla první farma tady v tý části obce.
00:20:08 To si postavil pan farmář,
00:20:12 kterej se jmenoval Carter, v roce 1748.
00:20:18 Já jsem to koupil od pana Sloanea.
00:20:21 A pak zjišťuju, že jedinej přesnej,
00:20:25 doslovnej překlad Carter do češtiny, je Forman.
00:20:29 Tady mám krásný věci.
00:20:31 Tohle měl... Tohle mi dal Kamil Lhoták.
00:20:36 Za komunistů to měl schovaný pod matrací,
00:20:40 aby mu na to nepřišli, protože se strašně bál,
00:20:43 že by ho za to pronásledovali.
00:20:45 Asi jo, protože si dělá srandu z...
00:20:50 Tohle je od Šlitra.
00:20:52 Je to taková karikatura, když jsme dělali Konkurs.
00:21:06 (PÍSNIČKA Z HAIR)
00:21:43 Najednou přišli, že se jim podařilo rozmotat
00:21:46 ty propletence s právama na Hair, a jestli chci dělat Hair?
00:21:52 Pustil jsem si tu desku, jestli písničky mají furt tu sílu.
00:21:57 Měly ještě větší sílu, ony zrajou jako víno.
00:22:05 Ten film se dá dělat dvojím způsobem.
00:22:09 Buď fotografovat scénu, divadlo.
00:22:12 Nebo prostě sednout, celý to přepsat,
00:22:16 protože to nemělo vůbec žádný příběh,
00:22:19 to byly takový viněty, takový...
00:22:22 Na divadle to působilo nádherně, nádherně.
00:22:25 Ale udělat z toho film, to by byla nuda.
00:22:29 Musí se vymyslet novej příběh.
00:22:31 To byla United Artists, což byla fantastická společnost.
00:22:34 To už neexistuje,
00:22:36 Arthur Krim byl prezidentem United Artists, Eric Pleskow...
00:22:40 Oni přišli ke mně do bytu, představ si dneska...
00:22:43 Ty dnešní Murdochové, že by šli k někomu do bytu,
00:22:47 poslouchat, jak pan režisér jim vykládá, co míní, co nemíní,
00:22:52 to je nemyslitelný.
00:22:55 Oni přišli ke mně do bytu, a já jim tam vykládám
00:22:58 2 hodiny jak to, co to...
00:23:00 A oni řekli, tak jo, a dali to výroby ve scénáři.
00:23:06 My jsme napsali scénář a Jimmy a Gerry...
00:23:11 Já jsem jim ho poslal.
00:23:13 To jsem nemusel, oni neměli žádný právo,
00:23:15 protože prodali práva tý společnosti,
00:23:18 ale já jsem jim ho poslal.
00:23:21 No prostě, že s tím vůbec nesouhlasej,
00:23:24 že to s jejich prací nemá vůbec co dělat,
00:23:27 že oni mi napíšou scénář tak, jak si to oni představují.
00:23:31 Tak ho napsali.
00:23:33 Ale to byla další verze hry!
00:23:36 To byla prostě ta hra.
00:23:41 Já jsem tomu začal rozumět, to už jsem se naučil.
00:23:45 Autoři, ať už je to novelista, divadelník,
00:23:48 nebo je to muzikál, když se jim něco povede a má to úspěch,
00:23:53 proč na tom něco měnit?
00:23:57 To je úplná blbost něco měnit.
00:23:59 Podívejte se, jakej to mělo úspěch!
00:24:03 Nebylo možný jim vysvětlit, ti se od toho úplně odtáhli.
00:24:08 Ne Galt MacDermot, ten s námi pořád spolupracoval.
00:24:19 Jimmy a Gerry vůbec nešli ani na premiéru.
00:24:22 Galt přišel a byl strašně spokojenej.
00:24:30 Ale Gerry nevím, protože ten umřel.
00:24:34 Vím, že James Rado změnil názor.
00:24:40 Tam jsem si uvědomil, že každá adaptace musí bejt tak dělaná.
00:24:45 Ilustrovat knihu nebo divadelní představení, to není ono,
00:24:52 protože je velkej rozdíl mezi divadlem a filmem.
00:24:56 Na divadle je všechno stylizovaný.
00:24:59 Když je tam strom, každej ví, že to není pravej strom.
00:25:02 Kdežto film je fotografie.
00:25:05 Když vyfotografujete strom, je to pravej strom.
00:25:08 Je to skutečnej strom, to nebe je skutečný.
00:25:11 Takže lidi by taky měli bejt skutečný.
00:25:14 Na divadle můžou bejt stylizovaný,
00:25:17 dokonce musej bejt stylizovaný, protože musej mluvit nahlas.
00:25:20 Ti musej mluvit takhle, aby je každej slyšel!
00:25:23 Kdybych s váma takhle mluvil, tak byste se za chvíli smál.
00:25:28 Ve filmu lidi musej bejt skutečnější, na rozdíl od divadla.
00:25:37 Kniha nebo divadlo se musí vzít a udělat z toho filmovou vizi.
00:25:43 Začali jsme dělat obsazení, udělali jsme otevřenej konkurs.
00:25:50 Z ulice mohl přijít kdokoliv a zazpívat.
00:25:56 Já jsem chtěl, aby ti, co hrajou, taky zpívali.
00:26:03 Ne že to někdo nazpívá
00:26:06 a potom na playback ten herec na to otvírá pusu.
00:26:10 Chtěl jsem, aby ti, co to hrajou, tak to budou zpívat.
00:26:14 Dali jsme 2 řádky do Village Voice,
00:26:17 že děláme otevřenej konkurs ve čtvrtek od 10 hodin.
00:26:20 Budou tam listy papírů a kdo dřív přijde, ten dřív mele.
00:26:26 Napište svoje jméno a tak dále.
00:26:29 Když jsme tam přišli v 10 hodin, tak tam bylo asi 500 jmen.
00:26:34 Ti první tam museli bejt kolem 5 hodiny ráno.
00:26:37 Koukám, v tý době jsem nevěděl, kdo to je,
00:26:41 první jméno na seznamu byla Madonna Ciccone.
00:26:48 Mně ohromně imponuje, že měla tu ctižádost.
00:26:53 Udělat všechno proto, aby tam byla, vstávat ve 3.
00:26:57 Ovšem nebylo to od ní chytrý, bejt první na řadě.
00:27:01 Protože když víte, že bude vidět 500 lidí,
00:27:05 tak si tady vždycky poznamenám od 1 do 10, jak se mi zpěvák líbí,
00:27:10 tak ten první může bejt nejlepší, ale nikdy mu nedáte 10.
00:27:14 Vždycky mu dáte 5 a podle něj hodnotíte dál.
00:27:18 Ona nakonec nebyla vybraná.
00:27:20 Když jsem se rozhodl, že většinu filmu budu natáčet v Central Parku,
00:27:25 tak já bych chtěl bydlet po dobu filmování v Central Parku.
00:27:29 Tak mi producent našel tenhle byt,
00:27:34 kterej jsem si pronajal jen na dobu,
00:27:37 abych tady mohl režírovat z okna.
00:27:41 Spousta agentur má své klienty, který mají nějaký jméno,
00:27:45 který by nešli jako stádo na nějakej konkurs.
00:27:52 Ty musím přijmout osobně. Tak taky chodili sem.
00:27:57 Jednou přišel taky ohromně nadanej mladej novej talent.
00:28:02 Přišel kluk s kytarou,
00:28:06 říkám dobrý den, pojďte dál, vy znáte muzikál Hair, že jo?
00:28:12 Říká jo.
00:28:15 Já dělám ten film, vy byste v tom filmu chtěl hrát?
00:28:19 Ne!
00:28:21 No počkejte, vám se to nelíbí, nebo co?
00:28:24 Ne, vůbec ne.
00:28:27 Proč jste sem přišel?
00:28:29 No, mně agent řekl, abych sem přišel.
00:28:33 Když v tom nechcete hrát, co to má za smysl?
00:28:39 Já nevím... Tak jsme rozloučili.
00:28:43 A to byl Bruce Springsteen!
00:28:45 To samý v tomhle bytě udělala Twyla Tharp, ta choreografka,
00:28:50 ale z jinýho důvodu.
00:28:53 Já ji neznal, že jo.
00:28:56 Ale chodil jsem na všechny možný baletní skupiny v New Yorku.
00:29:04 Nejvíc se mi líbilo,
00:29:06 co udělala pro Míšu Baryšnikova v Metropolitní opeře.
00:29:11 Pozval jsem ji, ona sem přišla.
00:29:14 Podívejte se, já dělám ten film, a mně se strašně líbí, co děláte.
00:29:19 Znáte ten muzikál Hair?
00:29:22 To je hrůza!
00:29:25 Vám se to nelíbí? Ale vůbec ne!
00:29:29 Ale to je krásná hudba, to jsou nádherný písničky.
00:29:32 Ale prosím vás, to jsou takový odrhovačky!
00:29:35 Proč to vůbec chcete dělat? No, proč to chci dělat?
00:29:38 Tak jsem jí začal vykládat a tak jsem se rozvášnil,
00:29:42 že ona koukala a pak říká, tak to budem dělat.
00:29:45 Tak já to budu s vámi dělat.
00:29:47 Ona mě jenom zkoušela, jestli to dělám opravdu s vášní.
00:29:51 Kdyby to pro mě byl jenom kšeft, tak by to nedělala.
00:29:55 To jsem ocenil, to se mi od ní líbilo.
00:30:00 (HUDBA)
00:30:06 To byla scéna uprostřed filmu, my jsme potřebovali 1000 lidí,
00:30:11 který se za nádhernýho počasí tady sejdou.
00:30:15 Prostě zrekonstruovat to, co jsem tam každou sobotu a neděli zažíval.
00:30:20 Tam hráli všelijaký skupiny, všelijaký žongléři, akrobati.
00:30:35 Koukám, že to je naplánovaný na 6. prosince.
00:30:40 To je divný, 6. prosince to už je zima.
00:30:44 Ne, ne, Miloš, neboj!
00:30:47 V týhle části Ameriky to je indiánský léto.
00:30:51 To je krásně, příjemně, nádherně.
00:30:56 Neboj, lidi přijdou, to bude perfektní.
00:31:00 Co já vím o New Yorku?
00:31:03 Tak 5. prosince že by bylo příjemně,
00:31:09 nějaký teplo to teda nebylo.
00:31:13 Vím, že bylo oznámení v novinách,
00:31:16 aby lidi vytáhli z šatníků šaty z šedesátejch let a přišli,
00:31:22 že jim uděláme zábavu, a přitom si je budem točit.
00:31:30 Tak uvidíme.
00:31:32 Já se 6. prosince probudím, kouknu z okna, a bílo!
00:31:37 Všechno pod sněhem!
00:31:40 Samozřejmě ani noha z dobrovolníků,
00:31:43 akorát asi 50 placenejch komparzistů se tam takhle chvělo
00:31:48 nad barelem se žhavým uhlím, aby si trošičku ohřáli ruce.
00:31:55 Vidím, že tam jsou, jsou tam filmový auta, tak jdu dolů.
00:32:01 Jak jdu dolů, už ke mně běží ten produkční manažer,
00:32:06 byl jen v košili s krátkým rukávem, takhle mu stály chlupy.
00:32:10 Byl modrej a jektal. Miloš, kde chceš tu kameru?
00:32:14 No, počkej, kde chceš tu...
00:32:17 Ty jet motory jsou už na cestě, to do 50 metrů roztaje sníh.
00:32:27 No dobře, ale když mi to říkáš, tak ti jde takováhle pára od pusy.
00:32:35 Neboj, všechno už je taky zajištěný.
00:32:39 Když dáš zpěvákům a tanečníkům do pusy led.
00:32:43 Ten led mají v puse a ty to všechno připravíš.
00:32:47 Když poběží kamera, řekneš akce, oni to vyplivnou
00:32:51 a 6 vteřin žádná pára nejde z pusy.
00:32:56 To je ale 6 vteřin, a co potom?
00:32:59 (PÍSNIČKA Z HAIR)
00:33:08 Film skončil a já jsem najednou dozvěděl, že byt je na prodej.
00:33:14 Je strašněj lacinej, protože majitel bytu,
00:33:18 stařičkej pán, už 20 let žije na Floridě.
00:33:22 Nemá už vůbec představu,
00:33:24 a prodává to za to, za co to před 20 léty koupil.
00:33:28 Tak jsem ho koupil a už jsem tady zůstal.
00:33:42 Ragtime měl zvláštní historii, protože původně Dino De Laurentiis
00:33:47 dělal s Robertem Altmanem toho Buffalo Billa.
00:33:55 A tam se dohodli, že budou spolu dělat Ragtime.
00:33:59 Najednou z ničeho nic, asi o rok později,
00:34:04 mě volá pan Lentz, že De Laurentiis mi nabízí dělat Ragtime.
00:34:10 Ale vždyť to dělá Altman!
00:34:13 Já jediné, co vím, že se strašlivě nepohodli,
00:34:18 a že prostě Altman od toho odstoupil.
00:34:25 Poprosil jsem pana Lentze, aby zavolal Altmana,
00:34:29 a zeptal se ho, jestli by se rád o to ještě jednou pokusil,
00:34:33 protože v tom případě bych šel od toho pryč.
00:34:36 Altman mi vzkázal, že neexistuje,
00:34:39 aby se dal dohromady zpět s Dino De Laurentiisem,
00:34:43 že to nepřátelství do konce života.
00:34:52 Tak jsem si sednul a napsali jsme s Michaelem Wellerem scenář,
00:34:59 kterej se ale Doctorowovi strašně nelíbil.
00:35:03 On chtěl, aby tam byla celá kniha, ale to by nebyl film.
00:35:10 To by ale musel bejt 10dílnej seriál filmů pro televizi.
00:35:17 Tam toho je strašlivý spousty.
00:35:21 Tak jsem se dohodl, že to budu dělat tak,
00:35:27 co je pro mě to hlavní, to jádro pudla toho filmu.
00:35:34 Když jsem četl ten román, tak je tam scéna, která mě vzala.
00:35:42 To je, jak jede ten černoch v autě a zastavěj ho hasiči.
00:35:53 On nemůže jet ani dopředu, ani dozadu, protože ho blokujou.
00:35:57 Jde za roh dovolat se pomoci, nějakýho policajta.
00:36:02 Vrátí se s tím policajtem k autu,
00:36:05 a na sedadle má hovno, oni se mu tam vykadili.
00:36:13 Policajt se na to kouká a říká,
00:36:17 vidíte, autu se nic nestalo, ukliďte to a jeďte.
00:36:23 V něm se najednou vzbouří hrdost, že to je něco tak ponižující,
00:36:28 vlastníma rukama aby uklízel hovno, který mu tam někdo udělal.
00:36:37 Ne, já chci, aby to vyčistil ten, kdo to udělal!
00:36:41 Ten policajt, samozřejmě běloch, k němu hezky mluví a povídá,
00:36:47 vždyť o nic nejde, ukliďte to a jeďte, já vám dobře radím.
00:36:52 On se prostě zašprajcne, protože to je ponížení.
00:36:57 Člověk, který má trošku sebeúcty a hrdosti, to nemůže spolknout.
00:37:04 Tahle scéna, to je něco, čím člověk žil neustále.
00:37:10 Za toho komunismu byl člověk furt ponižovanej tím,
00:37:15 že buďto se ho na něco zeptaj,
00:37:18 já vím, co chci říct, ale já se to neodvážím říct.
00:37:24 Uškodil bych si, rodině bych uškodil a všechno to...
00:37:29 A nakonec tě donutěj říct něco, co nechceš říct,
00:37:33 což je něco tak ponižujícího!
00:37:36 Vždycky ti někdo někam nakadil
00:37:40 a tys to musel vlastníma rukama utírat.
00:37:44 Tahle scéna mě prostě... Tak jo, to chci dělat.
00:37:49 To je film o něčem, co znám.
00:37:54 Ten film byl strašně dlouhej. De Laurentiis přišel s tím,
00:37:58 aby se vystřihla celá sekvence s tou Emmou Goldman.
00:38:03 Mně to bylo podezřelý, protože to byla jedna scéna uprostřed,
00:38:07 při které se podle mého názoru divák opravdu zasměje,
00:38:11 když se ten mladej schová ve skříni u Emmy Goldman,
00:38:16 která si tam přivede tu Evelynn, aby se domluvily,
00:38:21 že spolu budou dělat a burcovat lidi.
00:38:26 Říkal jsem, to by se ale vystřihovat nemělo.
00:38:30 Myslel jsem si, že...
00:38:32 Ale Dino trval na tom, že se to musí vystřihnout.
00:38:36 Myslel jsem si, že jsem děsně chytrej.
00:38:38 Tak jsem říkal, víte co, ukážeme to Doctorowovi,
00:38:41 ať rozhodne, jestli to tam má bejt, nebo nemá.
00:38:44 No tak dobře. Ukázali jsme to Doctorowovi.
00:38:49 Byl tam jenom Doctorow, Dino, já a Doctorowův agent, Sam Cohen.
00:38:56 A Doctorow se prostě přidal k Dino De Laurentiisovi.
00:39:02 Řekl jsem, ať on to rozhodne.
00:39:06 Tak jsem to prostě vystřihl, protože jsem mu dal na to slovo.
00:39:10 Proč, jestli se mu to opravdu nelíbilo,
00:39:14 nebo jestli to bylo z jinejch důvodu, nevím.
00:39:17 Fakt je ten, že druhej den jsem se dozvěděl,
00:39:20 že den předtím, než to viděl,
00:39:23 od něj Dino De Laurentiis koupil opci na jeho novej román.
00:39:28 Nevím, jestli to mělo nějakej vliv, nebo nemělo.
00:39:32 (HUDBA)
00:39:48 Ta loď je v počítači, tak to bysme měli vidět.
00:39:54 Dobrý den, dobrý den!
00:40:00 Prosím vás, teď je důležitý,
00:40:03 abyste se tady neztratili, já už jsem se ztratil 4x.
00:40:09 Že to bylo moc rychlý, tam?
00:40:11 Pomalý! Teď, ale před tím?
00:40:14 Cože? Zpívejte podle něj!
00:40:18 Většinou to ve slušnejch souborech bývá tak,
00:40:21 že se hraje a zpívá podle dirigenta!
00:40:24 A kdo to chtěl hrát pomalejší?
00:40:26 Nikdo do toho nemluví, sbohem!
00:40:31 Když tě opravdu takhle neodstrčí, tak nemarkýruj, že padáš!
00:40:35 On jenom takhle udělal
00:40:37 a ty jsi dělal, jako že tě praštil.
00:40:40 Tak vůbec nepadej, když do tebe nestrčí.
00:40:44 Prosím tě, Libore, ne že bych tě chtěl to...
00:40:48 Jano, poslouchej!
00:40:52 Jak se dotkne toho závěsu, začni předehru a pak to odtrhneš.
00:40:57 Vypadá to trošičku blbě,
00:41:00 když to otevřeš a oni tam seděj, hudba hraje a nezpívaj.
00:41:09 (LADĚNÍ ORCHESTRU)
00:41:13 Zkusíme všechno, ale nemůžem se zdržovat na tom,
00:41:17 co nepůjde hned, musíme nechat na zejtra.
00:41:22 Takže, to není standardní opona, to musej oni vyladit.
00:41:26 Teď to zjišťovat? No.
00:41:37 To to trvá!
00:41:50 Tak máme to zopakovat, aby si to lidi uvědomili?
00:42:10 To nikdo z nich nevěděl, že to nepůjde pro 3 lidi?
00:42:15 (SÓLOVÝ ZPĚV)
00:42:39 (POKYNY VE ŠPANĚLŠTINĚ)
00:42:55 (HUDBA Z AMADEA)
00:47:24 Každej tak trošičku to nadšení trochu tlumil,
00:47:29 protože nám bylo líto, že to nedostal Mirek.
00:47:44 (HUDBA Z AMADEA)
00:48:05 Táta byl slavnej, ale o tom se tady oficiálně nemluvilo.
00:48:10 Žili jsme takovej nějakej svůj vztah a život,
00:48:17 ale na nás ta sláva, nebo to, co by mohlo na nás působit,
00:48:23 nikdy na nás pořádně nedopadlo, dokud se to úplně nezměnilo.
00:48:28 V tý době se tátovy filmy, ani ty český, skoro nepouštěly.
00:48:33 Oni na mě doplatili.
00:48:37 Když se hlásili na vysokou, tak je nevzali.
00:48:41 Za tátou jsme občas jezdili, ale...
00:48:45 Blbě, ale tenkrát jednou pustili tebe, tam študovat.
00:48:49 No, to už ale bylo...
00:48:52 No, byl začátek školního roku v září roku 1989.
00:48:58 Prožil jsem tam zlomové okamžiky, pak jsem se zase musel vrátit.
00:49:05 Ne musel, pak bych bejval se nemusel vrátit,
00:49:09 ale vrátil jsem se, protože to tady v tu chvíli bylo zajímavější.
00:49:15 Ten rok byl krásnej, ta škola, pro mě to bylo perfektní.
00:49:26 Jednou za mnou přišli,
00:49:28 jestli bych nedělal adaptaci tý hry, co napsal Hampton.
00:49:33 Šel jsem se na to podívat.
00:49:36 Pak jsem si řekl, co to ten Hampton tady napsal?
00:49:40 To s tou knihou nemá vůbec co dělat.
00:49:43 Vždyť si to přece pamatuju, to bylo úplně jinak.
00:49:48 Tak jsem tu knihu vzal a ke svýmu zděšení jsem zjistil,
00:49:52 že ten Hampton je tý knize ohromně věrnej.
00:49:56 Se mnou ta paměť sehrála podivnou hru.
00:49:59 Já jsem si tu knihu zapamatoval úplně jinak.
00:50:03 A teď jsem ještě ve svý aroganci zjistil,
00:50:06 že jsem si ji zapamatoval líp.
00:50:10 Já to chci dělat, ale chci to dělat tak,
00:50:13 jak já si ji pamatuju, nezajímá mě ta hra.
00:50:17 Ta kniha je formou dopisů, jenom dopisů.
00:50:20 Tam není žádný komentář k tomu.
00:50:23 Jenom dopisy, který si dva lidi píšou.
00:50:25 Dva lidi, který spolu soupeřej.
00:50:28 Tak samozřejmě, já když budu někomu psát,
00:50:30 tak mu píšu jenom to, co já chci, aby se o mně dozvěděl,
00:50:33 protože já s ním soupeřím.
00:50:35 A on mně taky zase jenom píše to, co on chce, nebo ona chce,
00:50:38 protože taky spolu soupeříme.
00:50:40 Něco zamlčím, něco přeženu...
00:50:44 Já jsem si říkal, dobře, mě zajímá to, o čem ty lidi nepíšou,
00:50:52 jaký jsou a co dělaj?
00:50:55 Jinak tomu nerozumím. Jak je to možný?
00:50:59 Představ si, že ta madame de Merteuil
00:51:02 by se opravdu chovala tak, jak se popisuje sama v dopisech?
00:51:09 To ta madame de Volanges musí bejt úplně pitomá,
00:51:13 úplně blbá, že jí svěří dceru.
00:51:17 To prostě musela vědět,
00:51:20 že to je ženská, která..., že to je prostě predátor.
00:51:24 To samý o Valmontovi.
00:51:27 Ten, kdyby se choval, jak je popisovanej v tý knížce.
00:51:33 To by už signalizoval,
00:51:35 prosím vás, dejte si na mě pozor na hony dopředu.
00:51:39 Ale jeho měl každej rád.
00:51:50 Monsieur! Bonjour!
00:52:00 Šéfové, kuchaři.
00:52:03 Tady, když si poručíte českou minerálku,
00:52:06 tak vám přinesou tohle.
00:52:10 L eau minérale tcheque.
00:52:13 To je Sandrine Dumas,
00:52:15 ale nemá s tím Alexandrem Dumasem nic společnýho,
00:52:19 ona hrála ve Valmontovi takovou tu služtičku.
00:52:22 A to je producent Valmonta Paul Rassam.
00:54:07 (HUDBA)
00:56:36 (HUDBA)
00:56:49 Skryté titulky: Matěj Hodr Česká televize 2013
V třetím dílu dokumentu Miloš Forman odhaluje zrod oscarového režiséra. Vzpomíná na práci na filmu Přelet nad kukaččím hnízdem a společně se staršími syny, dvojčaty Matějem a Petrem, vzpomíná, jak ho konečně mohli navštívit v Americe a účastnit se oscarového večera. Jak potrápil Louise Fletcherovou, než jí svěřil roli Big Nurse. Ukazuje svůj ranč v Connecticutu. Vzpomíná dále na práci na filmech Hair, Ragtime a Amadeus. Společně s Jean-Claudem Carrierem a Paulem Rassamem rozebírá kultovního Valmonta.
