Ohlédnutí za milníky v životě a kariéře režiséra Miloše Formana v cyklu Miloslava Šmídmajera
00:00:32 (HUDBA)
00:01:11 (HUDBA-TWIST)
00:01:24 -Smím prosit?
-Vždyť nehrajou.
00:01:29 -No jo, tak já přijdu ještě.
-Hm, hm.
00:01:33 Když je člověk takhle mladej, tak je blbej a všechno jde.
00:01:39 Je tak naivní, že všechno je možný.
00:01:43 I ošidit cenzory.
00:01:46 Co chci, to si udělám.
00:01:49 To teprve létama a zkušenostma člověk zkrotne a zpokorní.
00:01:55 Ty 60. léta byly v tomhle fantastický.
00:01:59 Člověk si myslel, že může všechno. A bavilo ho to,
00:02:03 taková ta hra na schovávanou s těma cenzorama.
00:02:10 Taky to bylo zajímavý.
00:02:13 My jsme scénáře v 60. letech dávali umělecké radě schvalovat.
00:02:18 Tam byli fantastický lidi.
00:02:21 Tam seděl Aškenazy, Pujmanová, Majerová, Brousil.
00:02:25 Elita intelektuální české kultury.
00:02:29 Když pak z nich vypadl ten verdikt, na kterém se všichni shodli,
00:02:38 tak to byla úplná blbost, úplná blbost.
00:02:48 Nadělalo se kolem toho řečí.
00:02:51 No, místo kluků záložáci. A jaký pěkný, samý dědové!
00:02:55 Pochod, volno zpívat, raz, dva.
00:02:58 Já jsem tam byl se scénářem,
00:03:01 teď nevím, co to bylo, jestli to byly Štěňata?
00:03:05 Nebo nějakej jinej?
00:03:07 A po tý debatě to všechno shrnul tím,
00:03:12 co jsem si měl vzít k srdci a odejít, Brousil.
00:03:16 Do jednoho slova! On se tak jako díval.
00:03:22 Hlouběji, hlouběji.
00:03:25 Děkuji, soudruzi. A jdeme.
00:03:29 To je výkvět, to je intelektuální elita českého národa?
00:03:34 Když se mají shodnout na tom, co se má říct autorovi - hlouběji.
00:03:38 S tím všichni souhlasili, nikdo nebyl proti.
00:03:42 Odejděte na stranu, kousek!
00:03:44 Vždyť já tady stojím proto, aby neviděl, jak mu hoří barák!
00:03:48 -Taky ho na to necháte koukat!
-Otočte ho aspoň, dyť je to blbý!
00:03:52 Tak se, dědo, otočte!
00:03:59 Sedněte si, dědo! Pomalu.
00:04:02 -Vždyť on se tam stejně dívá.
-No, nedivte se, hoří mu barák.
00:04:07 -Dědo, není vám zima?
-Půjdeme blíž k ohni, ne?
00:04:29 Ale stejně to zakázali.
00:04:31 Tenkrát to holt oficiálně zakázali na věčné časy.
00:04:36 Teď to šlo dál, protože ten film byl v kooprodukci s Carlem Pontim.
00:04:42 No jo, když ten film skončil, Carlo Ponti vstal a odešel.
00:04:46 Druhý den jsem se dozvěděl,
00:04:49 že pan Ponti si žádá svý peníze, který do toho vložil, zpátky.
00:04:55 Museli mu vrátit zpátky 85 000 dolarů,
00:04:59 který už dávno v bance nebyly. Nevím, kde skončily.
00:05:04 Mě žalujou za sabotáž hospodářství socialistické republiky,
00:05:10 za což tenkrát v tý době bylo 10 let kriminálu.
00:05:15 Francois Truffaut a Claude Berri se rozhodli, že ten film odkoupěj.
00:05:22 Vyplatili pana Pontiho, a tím pádem jsem já byl z obliga.
00:05:28 Já jsem měl smlouvu, podepsanou tenkrát Filmexportem a Paramountem.
00:05:34 Takže to vypadalo normálka.
00:05:37 Já tam pojedu, udělám film a vrátím se.
00:05:40 To nebylo nějaký loučení. Hele, vždyť já za chvilku přijedu.
00:05:44 (HUDBA)
00:05:59 Jeden známej Američan,
00:06:02 s kterým jsem se seznámil před tím na newyorském filmovém festivalu,
00:06:07 mě vzal na takovou novou hru se zpěvy.
00:06:11 Já jsem vlastně viděl první předpremiérovou předváděčku
00:06:18 off Broadway, ne na Broadwayi, Hair.
00:06:23 Moje angličtina byla tehdy špatná, skoro jsem tomu vůbec nerozuměl.
00:06:28 Jen jsem se dohadoval, ale ty písničky!
00:06:31 Každá ta písnička je klenot.
00:06:34 Potom, když jsem se sešel v Cannes v roce 1969 s Charlesem Bluhdornem,
00:06:45 to byl prezident obrovskýho koncernu Gulf and Western,
00:06:50 který kromě toho,
00:06:53 že měli plantáže třtiny v Dominikánské republice,
00:06:58 obrovskou továrnu na kalhoty, tamhle vyráběli zipy,
00:07:02 tak taky vyráběli filmy. On vlastnil Paramount.
00:07:07 Nevím, jestli mu to někdo ukázal, jestli to vůbec viděl,
00:07:11 ale on si mě jednoho dne zavolal.
00:07:13 Já jsem tomu ani nechtěl věřit, ale byl ke mně jako máslo.
00:07:17 Jestli chci dělat filmy v Americe, že mně to Paramount...
00:07:20 A tohle a tohle a tohleto. Samozřejmě, já chci.
00:07:23 No, pak jsem se teprve dozvěděl,
00:07:27 že on přišel do Ameriky a taky neuměl ani slovo anglicky,
00:07:31 když mu bylo asi 14 nebo 15 let.
00:07:34 On měl k emigrantům takovej zvláštní sentimentální vztah.
00:07:38 Jako jim pomoct.
00:07:41 Jemu taky zřejmě někdo pomohl, a je mu za to vděčnej.
00:07:45 Já jsem tedy myslel hned na Hair.
00:07:48 Tak jsem odjel do Los Angeles za tím Jimmym Engerym,
00:07:51 sešel jsem se s ním v bungalovu hotelu Chateau Marmont.
00:07:55 Tam jsem mu vykládal svoje představy,
00:07:58 jak bych si to představoval.
00:08:01 Asi tak půl hodiny poslouchali, já jsem skončil.
00:08:05 Oni pak zavolali, vstoupil takovej vysokej černoch,
00:08:08 říkali mu Earl. Earl, jako hrabě.
00:08:12 Ten si beze slova sednul a začal vykládat karty, tarot.
00:08:16 Asi 15 minut tam bylo úplný ticho.
00:08:21 Jimmy Engery koukal na ty karty, já jsem koukal na ně jako blázen,
00:08:26 Potom po 15 minutách Earl položil ty karty,
00:08:31 podíval se na Jimmyho a udělal...
00:08:37 Ještě to nebylo ve hvězdách.
00:08:43 Takže když ty Hair odpadly, nebyly volný práva a nic,
00:08:47 tak že budeme dělat film o hippies.
00:08:51 Ono to celý začínalo docela slibně.
00:08:53 Když se rozhodlo, že Paramount to dělat bude,
00:08:56 zavolal jsem Jean-Clauda,
00:08:59 aby přijel, že spolu napíšeme scénář.
00:09:14 Tak jsme začali navštěvovat místa jako East Side, St. Mark's Place,
00:09:23 8. ulice a tam Fillmore East, kde koncertovaly rockový kapely.
00:09:32 Crash Pad, tam oni přespávali.
00:09:38 A pomalu jsme zjistili, že nám dochází,
00:09:41 že ty hippies jsou šíleně nudný. Tak oni tam chrápou do dvanácti.
00:09:49 Pak vylezou ven a celý odpoledne tam žebraj,
00:09:54 aby si pak mohli koupit housku a salám k večeři.
00:10:01 Pak jdou na nějakou tu diskotéku, Electric Circle se tomu říkalo.
00:10:07 Tam je hroznej randál.
00:10:12 Oni se tam 3 až 4 hodiny takhle všelijak pohybujou,
00:10:16 aniž si řeknou slovo.
00:10:19 A pak zase jdou odpadnout někam do tý špeluňky a spěj do dvanácti.
00:10:23 A takhle to je každej den, naprostá nuda.
00:10:27 Kdo ale je v úplným traumatu, lítá jak bába na koštěti,
00:10:31 jsou rodiče, který je hledaj.
00:10:34 Ty maj drama, ty maj problém, takže jsme to celý přešoupli,
00:10:39 že je to daleko víc o těch rodičích, než o těch dětech.
00:10:48 Tohle je Leroy Street, tady jsme bydleli.
00:10:53 To nám tenkrát sehnal Voskovec.
00:10:57 Tady ten, pojďte se tam podívat.
00:11:01 Jo, tak tohle je ono.
00:11:04 7+1/2 Leroy Street.
00:11:08 To se takhle projde a tam je takovej dvoreček.
00:11:14 A na tom dvorečku stojí takovej domeček, dvoupatrovej.
00:11:19 Ten jsme měli pronajatej s Ivanem Passerem.
00:11:23 Ty dveře byly mřížovaný, takže bylo přes chodbu vidět.
00:11:27 Tohle je vlastně čtvrť newyorský bohémy.
00:11:31 Tady bydlej ty lidi, který flirtujou s uměním a s kulturou.
00:11:39 To je taková intelektuálská čtvrť.
00:11:44 Ve sklepě byla kuchyně a obývák, v 1. patře jsem měl ložnici já.
00:11:50 Ve 2. patře měl ložnici Ivan.
00:11:53 Jean-Claude, když sem přijel, tak spal v tom obýváku.
00:11:56 Bylo to tady nádherný.
00:11:59 Tamhle byly všechny možný noviny, časopisy.
00:12:03 Hned za rohem byla delikatesárna, která byla otevřena 24 hodin denně.
00:12:08 Pak jsme si to už nemohli dovolit, tak jsme šli do hotelu Chelsea.
00:12:13 Tady jsme byli a platili jsme to z diet,
00:12:22 který jsem dostával, když jsme připravovali Taking Off.
00:12:29 To byl nějak duben a tam zastřelili Martina Luthera Kinga.
00:12:34 Byly ty vzpoury černochů, ve zprávách to bylo každej den.
00:12:40 Všechno bylo daleko zajímavější, než to, co my tam patláme.
00:12:45 A snažíme se psát nějakej scénář.
00:12:48 Tak říkáme, tady se na to nemůžeme soustředit, jedeme do Francie.
00:13:04 Tak v roce 1968 jedeme do Francie, přijedeme tam začátkem května,
00:13:09 a bum!
00:13:11 Začne revoluce, barikády, policajti všude.
00:13:33 To byl druhej den festivalu, večer měl bejt ten film promítanej.
00:13:38 Já tam jdu už oblečenej ve smokingu, jak to v Cannes chodí.
00:13:43 A tam strašnej šrumec, lidi, davy.
00:13:46 A já koukám, před promítáním toho filmu,
00:13:50 jak tam dole sedí ta snobská premiérová společnost,
00:13:55 všichni ve smokingách.
00:13:58 A ty francouzský filmaři,
00:14:01 že ze solidarity ke stávkujícím a studentům v Paříži
00:14:06 rušej filmovej festival, jako buržoazní ve Francii.
00:14:12 Což pro mě bylo úplně neuvěřitelný, protože to byli naši kamarádi,
00:14:20 Truffaut, Godard, Chabrol, Louis Malle a tak dále.
00:14:28 Oni se pověsili na oponu a film už se nepromítal.
00:14:33 Tam festival skončil ve chvíli, kdy mělo bejt Hoří, má panenko.
00:15:23 Mezitím měli zorganizovaný, že bude za 2 dny premiéra v Paříži.
00:15:37 Takže se to zase nekonalo.
00:16:10 Tak hele, vykašlem se na to, Pražský jaro jede,
00:16:15 tam je pohoda, Dubček, a je tam svoboda.
00:16:18 Jedeme do Prahy.
00:16:21 Přijedem do Prahy a najednou, panečku, bum, Rusové!
00:16:39 Přijedem do Paříže, Jean-Claude bydlel tam u Pigalle,
00:16:43 to je známá čtvrť, spousta bordelů a prostitutek.
00:16:49 A Jean-Pierre Russant, to byl šikovnej, průraznej,
00:16:56 inteligentní kluk, producent, chtěl bejt producent.
00:17:01 Byli jsme večer v podniku, kam taky choděj prostitutky,
00:17:05 taková kavárnička na Pigalle.
00:17:09 A on se ožral, já nevím, kolik chtěla, asi 50 dolarů,
00:17:18 a on jí dal asi 3 stovky.
00:17:21 Ale furt tam seděl a kecal, ta holka se jmenovala Eva,
00:17:25 byla z Izraele.
00:17:28 Tak tam seděla, taková inteligentní holka, celkem.
00:17:32 Jean-Claude najednou říká: "Jdeme spát, je 1 hodina v noci."
00:17:37 Ta Eva prostě říká: "Jean-Pierre, vždyť jsi mi zaplatil!"
00:17:44 "Ale já už jsem..." "Jen pojď!
00:17:47 To bych byla blbá, kdybych ti dala peníze zpátky.
00:17:51 Ale když sis zaplatil, já musím odevzdat práci."
00:17:55 Tak si ho odtáhla k sobě domů.
00:17:58 My jsme šli s Jeanem-Claudem, měl obrovský byt,
00:18:01 zrovna tam spali nějaký jeho příbuzný,
00:18:03 4 nebo 5 lidí v různejch ložnicích.
00:18:06 My si lehnem, dobrou noc, já zhasnu a najednou zvoní telefon.
00:18:10 Ten zvoní ve všech místnostech.
00:18:13 Jean-Claude přijde: "Prosím tě, to je pro tebe,
00:18:16 ať nevolaj, vždyť vzbudíš celej..."
00:18:22 A tam byl ožralej Jean-Pierre:
00:18:26 "Pusť si rádio, Rusáci ti obsazujou Prahu."
00:18:36 Prosím tě, seš ožralej, takovýhle blbý vtipy.
00:18:40 Položil jsem.
00:18:43 Za chvilku telefon znova, vzbudil všechny v tom baráku.
00:18:47 A tam Jean-Pierre, najednou střízlivej, říká:
00:18:51 "Hele, pusť si rádio, opravdu si pusť rádio."
00:18:54 Ona ho dala do studený sprchy, aby vystřízlivěl.
00:18:59 Pustila rádio, hudbu. Najednou přestala hudba hrát.
00:19:06 A ve francouzským rádiu ohlásili, že sovětská, německá, já nevím,
00:19:13 že armády Varšavské smlouvy vstupujou do Československa.
00:19:17 On vylezl a začal mně ožralej volat.
00:19:21 Za chvilku ho znova strčila pod studenou sprchu, vystřízlivěl.
00:19:26 Teď jsem si pustil rádio a slyším to tam.
00:19:29 Jean-Claude a lidi ze Západu to prostě věděli.
00:19:33 My jsme měli klapky na očích, všichni.
00:19:36 Nikdo tomu nevěřil, že by něco tak hnusnýho ty Rusáci udělali.
00:19:40 (HUDBA)
00:20:19 Rodina byla v Praze
00:20:22 a já jako správnej zbabělec jsem se neodvážil tam jet.
00:20:26 Jean-Pierre a Claude Berri se nabídli,
00:20:29 že tam prostě pro rodinu pojedou. Měli ale rozbitý auto,
00:20:33 tak si půjčili nové auto Francoise Truffauta.
00:20:37 To byl nějakej Bentley, nebo takový honosný auto,
00:20:41 a s tím odjeli.
00:20:44 Oni mně pak vyprávěli, že než dojeli do Prahy,
00:20:47 viděli cedule Praha a jezdili a jezdili
00:20:52 a furt se vraceli na to samý místo.
00:20:55 Tenkrát Češi, koumáci, aby Rusáci nenašli to, co hledali,
00:21:00 tak otočili všechny ukazatele, tak to byl naprostej bordel.
00:22:33 Tak je dotáhli do Paříže, kde nám pronajali malou vilku.
00:22:38 Akorát se pamatuju, že najednou byl obrovskej poplach.
00:22:45 Tyhle dva si hráli se sirkama a začaly hořet záclony.
00:22:50 To si pamatuješ?
00:22:52 Jo, to si pamatuju, jak jsme to tam málem zapálili.
00:22:56 (HUDBA)
00:23:10 Věra tenkrát byla zpěvačka a herečka v Semaforu.
00:23:14 Neuměla žádnej cizí jazyk, tak bylo jasný,
00:23:18 že stane ženou v domácnosti, což by ji nebavilo.
00:23:22 Tak se rozhodla vrátit.
00:23:24 A v tý době si je sám táhnout do Ameriky a brát je matce,
00:23:28 to by byla úplná blbost.
00:23:31 Takže oni odjeli zpátky s ní.
00:23:34 (HUDBA)
00:23:38 Když jsem scénář na Taking Off, můj první americký film, odevzdal,
00:23:43 tak Robert Evans, kterej byl prezidentem Paramountu,
00:23:52 v tom Gulf and Westernu,
00:23:55 mi řekl, že to četl a dal číst několika dalším lidem,
00:24:01 a že se jim to nelíbí, že to nechtěj dělat.
00:24:06 Já jsem zavolal toho Charlieho Bluhdorna,
00:24:11 a říkal jsem mu: "Mám udělat něco jinýho?"
00:24:15 Počkej, počkej, tak uděláme schůzku.
00:24:18 Sešli jsme se v hotelu Sherry Netherland.
00:24:22 Přišel tam Bluhdorn, přišel taky Evans
00:24:25 a ještě nějaký lidi.
00:24:29 Charlie Bluhdorn říká, "Vám se to nelíbí?"
00:24:35 Oni slušně vykládali, že se jim to nelíbí,
00:24:41 že si nemyslej, že to je dobrej film pro Paramount.
00:24:47 A najednou je Charlie Bluhdorn utnul a povídá:
00:24:51 "Podívejte se, já tomu nechci věřit,
00:24:54 že pan Forman by sem přijel, aby naschvál udělal blbej film.
00:24:59 Takže my to uděláme."
00:25:01 Sklapli a rozešlo se to.
00:25:04 A oni najednou, že mi dají production manažera.
00:25:08 Nikdo mě zatím neplatil ani cent. Najednou to všechno jako vyšumělo.
00:25:14 A nic, že to dělat nebudu.
00:25:19 A Charlieho Bluhdorna jsem se už nikdy nedovolal.
00:25:23 Pak díky Helen Scott, to byla asistentka Truffauta,
00:25:27 která znala lidi v Universalu.
00:25:30 Zrovna v té době měl v Universalu obrovský úspěch film Easy Rider,
00:25:35 kterej stál 700 000 dolarů a vydělal prostě asi 20 milionů.
00:25:40 Universal se rozhodl, že když to bude stát pod milion,
00:25:45 že chtějí vidět až hotovej film.
00:25:51 Vůbec se do toho nebudou plést.
00:25:54 Žádnej producent nebyl ochotnej to pod milion dolarů dělat,
00:25:58 když si přečetl ten scénář.
00:26:01 Akorát Michael Hausman,
00:26:04 kterého jsem zrovna poznal, říkal: "Jo, já to klidně udělám.
00:26:08 Kolik ti daj, za to to uděláme!"
00:26:12 Ten film jsme udělali asi za 840 000 dolarů.
00:26:16 (HUDBA)
00:29:10 (HUDBA)
00:29:30 Rozumíte, ten problém byl v tom, že to je film dělanej Evropanama,
00:29:35 kteří si myslej, že obecenstvo je stejný všude ve světě.
00:29:40 Já jsem byl několikrát na tom filmu s divákama.
00:29:47 Oni se bavili během filmu, ale ten film nekončí, on přestane.
00:29:52 To je konec? Kdo vlastně je...?
00:29:59 Co si o tom mám myslet?
00:30:03 A to byl průser!
00:30:06 To jde v Evropě. V Americe... takhle dolů!
00:31:16 Já jsem osobně na ten film děsně pyšnej.
00:31:20 Ale finančně to byl úplnej průser.
00:31:23 Tak jsem si říkal, to teda ne, s prohrou se domů nevrátím.
00:31:27 Abych mohl Taking Off udělat,
00:31:30 musel jsem odložit svůj honorář, kterej stejně nebyl velikej.
00:31:35 Až si film na sebe vydělá zpátky těch 850 000 dolarů,
00:31:39 potom já dostanu ty svoje peníze. Takže já jsem neměl ani vindru.
00:31:44 Tady se nedá umřít hlady.
00:31:47 Já jsem koukal do toho kšeftu, tam dávaj ochutnávat sýry.
00:31:52 Mám hlad, nemám prachy,
00:31:55 tak tam zajdu a ochutnám 20 sýrů a jsem po obědě.
00:32:00 Komunisti strašně obdivovali ty, kdo na Západě uspěl.
00:32:05 Kdo měl úspěch na Západě.
00:32:08 Ale když jste tam propadli, tak jsi byl nepřítel komunismu,
00:32:13 příznivec imperialismu, tajný agent CIA, nevím, co ještě...
00:32:20 Kdybych přijel bez úspěchu, s prohrou, tak se mnou zatočili.
00:32:27 Zejména proto, že Hoří má panenko bylo oficiálně daný k ledu,
00:32:32 oficiálně na věčné časy.
00:32:35 Napsal jsem tedy do Prahy,
00:32:38 že bych rád tady chtěl udělat ještě jeden film, abych uspěl,
00:32:43 aby mně prodloužili výjezdní doložku.
00:32:46 Jo, přijeďte si pro ni do Prahy.
00:32:49 Já jsem jim napsal, za prvé nemám na letenku,
00:32:53 za druhý to stejný razítko máte ve Washingtonu na velvyslanectví.
00:32:57 Já si tam prostě zajedu, ať mi to tam dají.
00:33:02 Přišel dopis, že se mnou rozvazujou pracovní poměr,
00:33:07 abych se hlásil na nějakým pracovním úřadě, já nevím...
00:33:12 Tak jsem se už nevrátil, oni rozhodli za mě!
00:33:20 Když mně ten úředník oznamoval, že mi to nedaj,
00:33:24 tamhle v Down Town je ten emigrační office.
00:33:28 Sdělil mi: "Pane Formane,
00:33:31 my vám nedáme zelenou kartu, protože vy jste nám lhal."
00:33:36 V čem jsem lhal?
00:33:38 Vy jste lhal, že jste nikdy nebyl člen komunistické strany.
00:33:43 Říkal jsem: "Já nevím jaké vy máte informace,
00:33:47 ale pokud vím, tak jsem nebyl členem žádné politické strany,
00:33:52 natož komunistické!"
00:33:55 Bohužel, je mi líto, my máme své informace.
00:34:01 Tak jsem měl do týdne deportaci.
00:34:05 Díky lidem jako Sidney Lumet, Mike Nichols a několika dalších,
00:34:12 se to odložilo.
00:34:14 Asi po 4 měsících mě zavolal ten samej úředník.
00:34:18 Přišel jsem tam, nevěděl jsem ještě, o co jde.
00:34:21 On mně říká: "Pane Formane, jsem rád, že vám mohu oznámit,
00:34:25 že jste nikdy nebyl členem komunistické strany."
00:34:29 Oni zřejmě měli svý informátory, kteří si mysleli,
00:34:33 že pracuju pro ně v Praze. Ti hlavně pracovali pro STB.
00:34:36 A když český úřady měly zájem na tom, jako někoho skrouhnout,
00:34:42 tak sem pošlou falešnou informaci.
00:34:46 (HUDBA)
00:34:56 Tenkrát to byla ubohá čtvrť, kde se tady váleli ožralý.
00:35:00 Někdo mi to doporučil, že to je relativně laciný.
00:35:05 Majitel Stanley Bard, to byl takovej mecenáš.
00:35:10 Co tam bydlelo malířů, co neměli na činži!
00:35:14 Dali mu za to obraz.
00:35:17 Mě tam nechal asi rok bydlet na dluh.
00:35:20 Když jsem konečně vydělal, tak jsem mu to splatil.
00:35:24 Než jsem vydělal, tak jsem tam bydlel, všechno v pohodě.
00:35:29 Výtah zastavil v 6. patře, otevřou se dveře,
00:35:32 tam úplně nahatá, zděšená holka, vletí do výtahu a zmáčkne knoflík.
00:35:38 Než jsem se stačil na něco zeptat, tak o patro níž zas vyběhla.
00:35:46 No, tak to se v Alcronu nestává, nebo ve Four Seasons.
00:35:53 Nade mnou bydlel pán,
00:35:56 ten v bytě choval krokodýla, 3 opice, papoušky a hady.
00:36:04 Stanley Bard, tomu to nevadilo, ať si tam dělá, co chce.
00:36:09 Tady v tom hotelu tenkrát ustřelili Andymu Warholovi varle.
00:36:19 Dneska to je historickej monument.
00:36:23 Dylan Thomas, Arthur Miller...
00:36:29 Na rohu, tam už nic není, tam jsem nakupoval.
00:36:34 Chilli con carne a flašku piva, chleba.
00:36:42 Tady jsem najednou začal všechno objevovat.
00:36:47 Doslechl jsem se, že tamhle je taková podivná hospoda,
00:36:51 kam choděj všelijaký malíři...
00:36:55 A tak to člověk začne objevovat.
00:36:59 (HUDBA)
00:37:07 Já jsem tam bydlel rok.
00:37:10 Pak mě trošku vytrhl trn z paty David Wolper,
00:37:16 který mě pozval, abych za Československo natáčel
00:37:20 část filmu o olympiádě v Mnichově v roce 1972.
00:37:25 Já jsem si řekl, dali mně sice vyhazov z Barrandova,
00:37:32 ale požádám o Mirka Ondříčka.
00:37:35 Oni mi ho tenkrát poslali, ale to jsem byl legálně venku.
00:37:41 Tak jsem jim napsal a oni mně odpověděli,
00:37:46 že teda Mirek Ondříček nemůže, což nebyla pravda,
00:37:49 ale že mi pošlou Jana Kališe.
00:37:52 Tak jsem řekl, to ne.
00:37:55 Ale že budu za Československo já, emigrant,
00:37:59 kterýho oni vyhodili z Barrandova a zbavili občanství!
00:38:04 Tak tam za Československo pošlou českýho kameramana...
00:38:12 Když jsem bydlel v Náchodě u strejdy za války,
00:38:16 tak já mám šíleně rád fotbal.
00:38:20 Náchod tehdy hrál v divizi a koupili novýho brankáře Morávka.
00:38:28 Já jsem neměl prachy na tu vstupenku na hřiště.
00:38:33 Každou neděli, když se hrál fotbal, tak jsem přelejzal ploty.
00:38:39 Vždycky tak 8x z 10 pokusů mě tam chytli pořadatelé
00:38:45 a takhle za ucho mě vyvedli ven. Já je nenáviděl!
00:38:50 Tak jsem tam seděl před stadionem a poslouchal, jak lidi řvou.
00:38:56 Ne, jako že bych se jim mstil, je na tom něco ohromně...
00:39:05 Taková metafora celýho toho, jak si na tom světě žijeme.
00:39:10 Tam jsou ti, který nás bavěj, který pro nás pracujou,
00:39:15 abysme se nenudili, ti tam plivaj krev.
00:39:20 Třeba na konci desetiboje, těch 1500 metrů,
00:39:25 opravdu padají vysílením k zemi.
00:39:29 Dělají všechno možný, stojí to léta tréninku a námahy.
00:39:34 A teď tam přijde 50 nebo 100 pořadatelů, a ti si tam sednou.
00:39:42 Tváří se tak blaženě a když se jim zachce, zdřímnou si.
00:39:48 Tak jsem to prostě takhle natočil.
00:39:53 Mělo to nádhernou dohru, že slavnostní premiéra filmu,
00:39:59 pořádaná Mezinárodním olympijským výborem, byla v Bonnu.
00:40:07 To bylo tenkrát hlavní město Západního Německa.
00:40:12 Pozvali tam všechny předsedy olympijských výborů z celýho světa,
00:40:17 pozvali tam prostě kdekoho, vítěze závodů a tak dále.
00:40:22 Pozvali všechny režiséry, kromě mě.
00:40:27 Mně volal David Wolper a smál se.
00:40:30 Miloši, nezlob se, oni tě tam ti pořadatelé nechtějí.
00:40:39 To mě vytrhlo, protože jsem za to dostal honorář 10 000.
00:40:43 Zaplatil jsem část dluhu v hotelu.
00:40:47 Koupil si novou košili a šel do restaurace.
00:40:53 Předtím jsem si kupoval jen konzervy chilli con carne,
00:40:58 jedno pivo a byla perfektní večeře.
00:41:04 Já jsem v tý době nezpanikařil z jednoho důvodu.
00:41:08 Psal jsem tehdy Bulletproof.
00:41:12 Ten jsme dopsali, ale z nějakýho důvodu se to neuskutečnilo.
00:41:17 Na takovým městečku na Long Islandu se první den konaly dvě oslavy.
00:41:30 Jedna ta oslava byla Bar micva, židovská rodinná.
00:41:37 Oni si tam pozvali zpěvačku židovských písní.
00:41:43 A na druhým konci městečka
00:41:46 místní hasiči dělali večírek na rozloučenou pro mladýho kluka,
00:41:51 kterej druhej den rukoval do armády, do války ve Vietnamu.
00:41:57 A aby tomu vojáčkovi udělali radost, tak pozvali striptérku.
00:42:04 Tyhle dvě holky si spletly adresy.
00:42:11 Takže striptérka přišla na oslavu toho židovskýho chlapečka,
00:42:16 zatímco židovská zpěvačka přišla
00:42:21 a začala zpívat na večírku pro toho brance,
00:42:27 což způsobilo různé komické situace.
00:42:32 Ale z nějakýho důvodu se ten film potom nedělal.
00:42:36 (HUDBA)
00:42:46 V roce 1966 byl v Praze Kirk Douglas,
00:42:51 kterej v roce 1962 koupil práva
00:42:55 na zfilmování One Flew Over the Cuckoo's Nest.
00:43:00 Byl v tý době obrovská hvězda a s velikým zděšením zjistil,
00:43:05 že to nikdo, ani s ním v hlavní roli, nechce financovat.
00:43:10 Ani jedna velká společnost.
00:43:13 A on ve své pozici superstar si nemohl dovolit dělat to
00:43:18 jako nezávislej filmeček za pár šupů.
00:43:21 To už musel bejt opravdu biograf.
00:43:24 On zahořkl, nechal z toho udělat divadelní hru a rozhodl se,
00:43:29 že rozčísne Broadway a bude tam 3 roky hrát tu roli McMurphyo.
00:43:34 Hra byla napsaná.
00:43:37 Mezitím, to ještě žil Kennedy, byl požádán, jestli by nejel...
00:43:42 On to bohužel odmítl, protože bude teď 3 roky hrát na Broadwayi.
00:43:48 Najednou se stalo, že to propadlo.
00:43:53 Za pár tejdnů na to lidi přestali chodit.
00:43:57 A najednou tady byl Kirk Douglas, měl plno času, nic naplánovanýho.
00:44:02 Mezitím Kennedy umřel, ale on řekl, že na cestu pojede.
00:44:06 Přijel do Prahy, ukázali mu tam pár českejch filmů.
00:44:09 Ukazovali mu taky Plavovlásky.
00:44:12 Byla taková malá party u americkýho kulturního atašé.
00:44:16 Tam bylo víc fízlů než filmařů.
00:44:21 Ke mně přijde Kirk Douglas a říká, jestli mi může poslat knihu.
00:44:54 Za 10 let poté, ležím v hotelu Chelsea na posteli,
00:45:00 koukám do stropu a přijde obálka.
00:45:05 Od Michaela Douglase, syna Kirka Doglase, a Saula Zaentze,
00:45:10 a tam je kniha One Flew Over the Cuckoo's Nest.
00:45:14 Byla zdaleka nejzajímavější literatura,
00:45:18 kterou jsem v několika posledních měsících četl.
00:45:22 Ale hlavně, to bylo o nás!
00:45:25 Pro mě Komunistická strana Československa
00:45:29 byla moje velká sestra,
00:45:33 která ti říkala, co můžeš, co nesmíš, co máš, kde budeš,
00:45:38 co jíš, všechno tohle za tebe... To byla moje Big Nurse!
00:46:13 Pak jsem se dozvěděl, když jsem se sešel s Kirkem Douglasem,
00:46:18 tak on mi řekl: "Ty hajzle, já ti pošlu knihu,
00:46:22 a ty nemáš ani tolik zdvořilosti, abys mi napsal,
00:46:26 abych si ji strčil do prdele."
00:46:29 Já na něj koukám a říkám:
00:46:32 "Kirku, já jsem si přesně to samý myslel o tobě.
00:46:36 Zblbneš kluka, mladýho českýho filmaře, že se mu točí hlava,
00:46:41 čeká denně u schránky, až mu pošťák přinese knihu.
00:46:45 A nikdy jsi mi ji neposlal."
00:46:48 Prostě, co se stalo?
00:46:50 On tu knihu poslal, jenže cenzoři ji zabavili,
00:46:53 ale neřekli to ani jemu, ani mně!
00:47:41 To, že jsem ten film dostal režírovat,
00:47:45 za to vděčím svýmu vychování Evropana.
00:47:51 Tady v Americe, to jsem potom pochopil,
00:47:56 přečti si to a chci vědět, jak bys to dělal?
00:48:01 Nikdo ti to neřekne.
00:48:04 To je moje, jak já si to představuju.
00:48:08 Dejte mi smlouvu, zaplaťte mi, a pak vám to řeknu.
00:48:12 Já vám to tady řeknu, a co?
00:48:15 Vy to necháte udělat někoho jinýho a ukradnete mi to.
00:48:20 Já vím z Prahy,
00:48:22 že když jsem šel na skupinu a chtěl jsem něco prodat,
00:48:26 že jim to musím celý říct.
00:48:29 A vím, že to nikdo neukradne.
00:48:33 Než jsem jel na tu první schůzku, tak jsem tu knihu přečetl.
00:48:38 Pak jsem strávil několik dní, že jsem si z toho sumíroval,
00:48:43 jak bych to chtěl filmovat. To se nedalo filmovat jako knížka.
00:48:50 Dalo, ale byl by to surrealistickej film.
00:48:54 Velká sestra, Big Nurse, takhle jde,
00:48:58 takhle škrábne po zdi, a ze zdi začne téct krev.
00:49:02 Nebo z nosu jí jde kouř jako dračici.
00:49:06 A pak jí najednou vyrostou takový dráty z hlavy,
00:49:10 kterýma ovládá ty svoje pacienty.
00:49:14 To by byl možná ohromně zajímavej film a la Murnau.
00:49:19 Surrealistickej, ale to není moje parketa.
00:49:24 Já jsem si to nějak udělal a sešel jsem se s Saulem Zaentzem.
00:49:30 A všechno jsem jim to tam vyklopil, jak to chci dělat, do detailu.
00:49:36 Asi 4 hodiny jsme tam seděli.
00:49:40 Já jsem druhej den odletěl do New Yorku a než jsem přiletěl,
00:49:44 tak mi můj zástupce pan Lentz řekl, že už volali, že mi to nabízej.
00:49:54 Jack Nicholson byl vždycky moje první volba.
00:49:58 Ale zjistili jsme, že když chceme Jacka Nicholsona,
00:50:01 musíme čekat 8 měsíců, že má smlouvu na jinej film.
00:50:05 Začal jsem se rozhlížet po jiných, kdo by tu roli mohl hrát.
00:50:11 To bylo velice zajímavý.
00:50:14 Například Marlon Brando.
00:50:16 Vůbec, ten odmítl číst scénář.
00:50:20 Strašně to chtěl dělat Bobby Blake, ale byl to malej prcek.
00:50:28 Já jsem potom přišel za Saulem a Michaelem,
00:50:32 podívejte, tihle a tihle to odmítli.
00:50:36 Tihle a tihle... Mohli by to dělat, samozřejmě.
00:50:40 Kdokoli... já to můžu hrát, ale nebude to ono.
00:50:44 Já bych navrhoval počkat na Nicholsona.
00:50:47 A oni řekli: "Jo."
00:50:55 Teď Velká sestra.
00:50:57 Tam to bylo ještě horší,
00:50:59 protože takový ty prototypy týhle dominantní ženský,
00:51:05 která to všechno manipuluje...
00:51:12 Anne Bancroft, velká herečka, odmítla.
00:51:16 Colleen Dewhurst, odmítla.
00:51:18 Geraldine Page, velká herečka, odmítla.
00:51:21 Angela Lansbury, odmítla.
00:51:24 Všechny to odmítly,
00:51:26 protože v tý době nechtěla žádná ženská hrát zápornou postavu.
00:51:31 Prostě v povědomí obecenstva bylo,
00:51:39 že když viděj zlou ženskou postavu na plátně,
00:51:43 tak se to obrátí proti tý herečce. To žádná herečka nechtěla,
00:51:47 aby si obecenstvo myslelo, že je to mrcha zlá.
00:51:51 Až přišla Louise Fletcher.
00:51:55 Já jsem ji viděl v jednom filmu Roberta Altmana.
00:51:59 Vidím, že to je dobrá herečka, ale je taková něžná.
00:54:09 Zkusím to.
00:54:11 Tak jsem ji pozval a najednou jsem věděl, to je ono.
00:54:16 To musí bejt takováhle něžná ženská,
00:54:19 u který člověka nenapadne, že může páchat takový zlo.
00:54:23 Ale navíc jí věřím, že si myslí, že dělá dobro.
00:54:31 Vyhráno nebylo,
00:54:33 protože žádná velká společnost film nefinancovala.
00:54:37 Nikdo ho nefinancoval!
00:54:42 (HUDBA)
00:55:01 Skryté titulky: Matěj Hodr Česká televize 2013
V druhém dílu dokumentu Miloš Forman vzpomíná s nadsázkou, humorem i životním nadhledem na svoje zkušenosti s dobovou komunistickou cenzurou, jak v 60. letech hledali cestu, jak ji obejít a přeci jen propašovat do filmu svobodnější myšlenky. Poodhaluje zákulisí natáčení filmu Hoří, má panenko a rozchod s producentem Carlem Pontim, především však, jak se zrodilo jedinečné umělecké přátelství s Francoisem Truffautem a Claude Berrim, kteří se rozhodli film od Pontiho odkoupit a zachránit Miloše Formana před komunistickým kriminálem. První pobyt v Americe, první flirt s Hair a práce na Taking Off v bouřlivém roce 1968 v letu mezi Cannes a New Yorkem. Jak se film Hoří, má panenko nepromítal v Cannes kvůli studentským nepokojům a jak ho právě zde zastihl zlomový srpen 1968.
