Druhý americký boj za nezávislost v anglo-americkém konfliktu. Americký dokument
00:00:02 V červnu 1812 vyhlásily mladé Spojené státy válku
00:00:06 největší světové velmoci, Velké Británii.
00:00:15 Dva a půl roku bojovali Američané proti Britům,
00:00:18 kanadským osadníkům a původním národům
00:00:21 v malé, zato však urputné válce. A přesto o válce z roku 1812
00:00:26 ví dnes ve Spojených státech jen málokdo.
00:00:33 Je to pozapomenutá válka. Válka, o které toho moc nevíme.
00:00:39 Proč k ní došlo? Kde se vedla? Proč je důležitá?
00:00:48 Američané na ni prakticky zapomněli.
00:00:51 Ale nepamatují si ji ani Britové.
00:00:55 Pro Brity znamená rok 1812 Napoleonův pochod k Moskvě.
00:01:00 O téhle válce nemají ani tušení.
00:01:03 Ale zatímco v Británii i ve Spojených státech
00:01:06 upadla v zapomnění,
00:01:08 někde na ni přece jen vzpomínají: v Kanadě.
00:01:11 Ve válce 1812 jsme bránili vlastní verzi svobody a demokracie.
00:01:21 Indiánské kmeny, bojující na britské straně,
00:01:24 na ni také vzpomínají, ale ne jako na vítězství.
00:01:28 Máme pocit, že jsme prohráli, poněvadž jsme ztratili schopnost
00:01:33 vládnout sami sobě na vlastní půdě.
00:01:38 Na obou stranách přetrvala bájná verze dějin.
00:01:43 Příběhy narůstaly a stále víc se vzdalovaly pravdě.
00:01:48 Píše se o nich v učebnicích dějepisu.
00:01:51 Byla to doba,
00:01:54 kdy pověst často nahrazovala ověřitelnou dějinnou událost.
00:01:59 I skutečné příběhy se měnily v legendy.
00:02:02 Žena z kanadského pohraničí a britský generál
00:02:05 se stali národními hrdiny.
00:02:08 Ve Spojených státech dodnes obdivují náčelníka kmene Šónijů,
00:02:13 ačkoliv bojoval na opačné straně.
00:02:15 A válku, složenou převážně z amerických porážek,
00:02:18 si dnes pamatují jen kvůli vítězné bitvě u New Orleans,
00:02:22 lodi "Silák s železnými boky", krédu "Nevzdávej loď",
00:02:25 a vlajce s hvězdami, vlající za úsvitu.
00:02:30 Válka v roce 1812 je ve světovém měřítku nepatrně malá.
00:02:36 Obě strany se v bojích snažily ubránit vlastní hranice
00:02:40 a napadat nepřítele.
00:02:42 Počet padlých je ve srovnání s většími světovými konflikty
00:02:45 zanedbatelný.
00:02:47 A přece utvářela dějiny jednoho světadílu dalších dvě stě roků.
00:02:53 Česká televize uvádí americký dokument
00:02:56 VÁLKA V ROCE 1812
00:02:59 Část 2
00:03:04 Podzim 1813.
00:03:06 Američané zvítězili nad Brity a indiány
00:03:09 v bitvě na řece Thames.
00:03:11 Tecumseh, vůdce indiánských kmenů, v bitvě padl
00:03:15 a stal se hrdinskou postavou kanadských dějin.
00:03:19 Na podzim téhož roku
00:03:22 už William Atherton nebyl členem kmene Padawadami.
00:03:25 Po měsících strávených v Michiganských lesích
00:03:28 oznámil své indiánské rodině, že chce domů.
00:03:31 William Atherton: "Všechny pohledy se upíraly na mne,
00:03:35 některé užaslé, jiné plné hněvu,
00:03:38 jak mohu pomýšlet na odchod, když mě přijali za člena rodiny.
00:03:42 Ale brzo mi všichni dali najevo, že mohu odejít."
00:03:45 Nejprve byl předán Britům a stal se jejich válečným zajatcem.
00:03:50 Život ve vojenském vězení byl na obou stranách otázkou přežití -
00:03:54 v tom lepším případě.
00:03:59 "Když mě předali Britům, strčili mě do vězení
00:04:03 a celou dobu nesvobody jsem trpěl hlady.
00:04:06 Mým lůžkem byla podlaha, mým polštářem špalek dřeva."
00:04:17 Na podzim roku 1813
00:04:20 odvedli Athertona do vojenské věznice v Québecu.
00:04:23 Ale na sever pochodovali další Američané.
00:04:27 Po zajištění Erijského jezera
00:04:29 se Spojené státy mohly opět pokusit o dobytí
00:04:31 východního srdce kanadských kolonií -
00:04:34 Montrealu i celého Québecu.
00:04:40 Na podzim 1813 byla nejvážněji ohrožena existence Kanady
00:04:45 jakožto britské kolonie.
00:04:47 Američané vyslali sedmitisícovou armádu
00:04:51 po řece Svatého Vavřince k Montrealu,
00:04:54 a pětitisícovou armádu údolím Champlain směrem k Montrealu.
00:05:00 Akce se stala největší americkou operací této války.
00:05:04 Jenže i tentokrát vložili Američané osud invaze
00:05:08 do rukou neschopných důstojníků.
00:05:11 Větší armádě velel James Wilkinson,
00:05:14 úplatný veterán z války za nezávislost.
00:05:18 Druhé armádě velel plantážník z Karolíny
00:05:21 jménem Wade Hampton,
00:05:23 jehož nejvýraznějším rysem bylo to, že nesnášel Wilkinsona.
00:05:28 Ti dva se nemohli vystát.
00:05:32 Obě křídla americké invaze 1813 se nedokázala sladit.
00:05:37 Wilkinson i Hampton vedli vlastní soukromou válku.
00:05:42 25. října dovedl Hampton svou armádu k řece Chateaugay
00:05:47 kousek za kanadskou hranicí.
00:05:49 Tam se utkal s nepřítelem, ovšem nebyli to Britové.
00:05:54 Nebyly to britské jednotky.
00:05:57 U řeky Chateaugay tábořila jednotka,
00:05:59 složená převážně z frankofonních obyvatel Kanady.
00:06:03 Lidé, pocházející z Francie, v podstatě fandili Britům,
00:06:06 poněvadž řečeno ústy jednoho britského důstojníka
00:06:09 důvěřovali Američanům ještě méně než Britům.
00:06:13 Frankofonnímu kanadskému pěchotnímu pluku u Chateaugay,
00:06:16 takzvaným "voltižérům", neboli skokanům, jak si říkali,
00:06:20 velel poručík Charles Michel de Salaberry.
00:06:24 Američané doufali, že ani on, ani dobrovolníci
00:06:26 nepůjdou do bitvy naplno.
00:06:29 Hampton vyslal francouzsky mluvícího důstojníka,
00:06:32 a požádal ho, aby frankofonní Kanaďany přemluvil ke kapitulaci.
00:06:36 Důstojník poslušně přicválal k pluku a řekl:
00:06:40 "Milí Kanaďané, vzdejte se, my s vámi nejsme ve sporu.
00:06:43 Přinášíme vám svobodu!"
00:06:46 Salaberry vytrhl jednomu ze svých mužů pušku
00:06:49 a vystřelil z velké dálky ránu,
00:06:51 která amerického důstojníka skolila v půli věty.
00:06:55 Zformovali se a zaútočili.
00:06:57 Zatlačili Američany na západní stranu řeky.
00:07:00 Na východní straně řeky
00:07:02 se Američané pokusili kanadský pluk obklíčit.
00:07:05 I tam byli přepadeni ze zálohy a poraženi.
00:07:11 Američané měli nad Kanaďany početní převahu v poměru 5:1,
00:07:16 a přece se jejich jednotky v čele s Hamptonem
00:07:19 stáhly za hranici.
00:07:21 První část invaze v roce 1813 tím skončila.
00:07:25 Bitva u Chateaugay je slavnou kapitolou kanadské historie.
00:07:29 Bitvu vybojovali hlavně Kanaďané a jejich indiánští spojenci.
00:07:39 Proto... je právem označována jako velké kanadské vítězství.
00:07:46 Byli tam převážně frankofonní Kanaďané,
00:07:50 ale bitvy se účastnili taky Skotové, Irové i Němci.
00:07:53 Všichni se dorozumívali francouzsky, tehdy běžným jazykem,
00:07:57 a společně dobře bránili své farmy.
00:08:01 Bylo to patrně poprvé v kanadských dějinách,
00:08:05 co Kanaďané různých národností spolu bojovali za společnou věc.
00:08:12 Hamptonovo invazní křídlo bylo zatlačeno zpět,
00:08:15 zato generál Wilkinson se stále ještě plavil
00:08:18 se svou sedmitisícovou armádou k Montrealu.
00:08:21 Wilkinson mířil na východ po řece Svatého Vavřince.
00:08:25 Traduje se, že i kus dřeva by plaval rychleji
00:08:29 než Wilkinsonova flotila.
00:08:32 Hned od prvního dne se generál Wilkinson začal krmit
00:08:36 velkými dávkami laudana proti úplavici.
00:08:39 Podle svědků se však předávkoval...
00:08:43 a čas od času se prý pouštěl do zpěvu
00:08:46 nebo vyprávěl veselé historky z předešlých tažení,
00:08:50 místo aby se řádně věnoval velení.
00:08:55 Wilkinson předtím nevelel ani pluku.
00:08:58 V případě nezdaru byl rozhodnut kapitulovat s celou armádou.
00:09:02 Když se jeho jednotky utkaly s Brity u Cryslerovy farmy,
00:09:06 Wilkinson se do bojů nezapojil.
00:09:09 Jeho armáda měla číselnou převahu tři ku jedné.
00:09:12 Wilkinson tuto obrovskou číselnou výhodu zcela zahodil tím,
00:09:17 že se osobně neujal vedení bitvy.
00:09:20 Američané útočili přes blátivá pole u Cryslerovy farmy
00:09:24 a byli zaháněni zpět salvami přesné dělostřelecké palby.
00:09:30 Nakonec byli nuceni ustoupit.
00:09:35 Wilkinson prostě útok vzdal. Jeho armáda nebyla rozprášena,
00:09:40 sám neměl žaludek na to, aby bojoval dál.
00:09:44 Hampton se vzdal velení a vrátil se do Jižní Karolíny.
00:09:48 Wilkinsona postavili před vojenský soud,
00:09:51 ale byl zproštěn viny.
00:09:53 Ve Spojených státech
00:09:55 na invazi z roku 1813 všichni co nejrychleji zapomněli;
00:09:59 zato v Kanadě dodnes vzpomínají na roli domobrany
00:10:02 v bitvě u Chateaugay a Cryslerovy farmy.
00:10:08 Kanaďané si nebyli jisti, kdo vlastně jsou.
00:10:11 Ale po této válce věděla většina obyvatel,
00:10:15 kdo nejsou: že totiž nejsou Američané.
00:10:17 V Kanadě se po této válce začalo šířit něco,
00:10:21 co je označováno jako mýtus o domobraně
00:10:24 a co sužovalo kanadskou armádu až do první světové války.
00:10:29 Totiž, že každý farmář, úředník, každý obyčejný člověk
00:10:33 může být povolán do zbraně, vyslán na pole
00:10:36 a tam porazí každého, kdo se mu postaví do cesty.
00:10:42 Také Laura Secordová ve válce v roce 1812
00:10:45 stála na britské straně.
00:10:48 Tato 37letá žena z Queenstonu proslula tím,
00:10:51 že se třicet kilometrů prodírala divočinou,
00:10:54 jen aby varovala Brity před hrozícím útokem.
00:10:58 Vedly se sice debaty, zda její čin splnil svůj cíl,
00:11:01 ale časem se stala legendou.
00:11:03 V den stého výročí jejího putování si jedna kanadská firma na čokoládu
00:11:08 dala do názvu její jméno a její podobiznu jako logo.
00:11:12 V roce 1992 se objevila na poštovní známce
00:11:15 jako skutečná národní hrdinka.
00:11:18 Moderní historikové ji vnímají jako symbol ženské emancipace.
00:11:23 V té době bylo v Kanadě zapotřebí hodně odvahy a houževnatosti,
00:11:27 aby člověk přežil.
00:11:29 Tehdy se stala představitelkou této kolektivní zkušenosti.
00:11:35 Je to příznačné i pro poválečné myšlení...
00:11:41 obou národů: jak Kanada, tak i Spojené státy
00:11:45 přímo lační po národních hrdinech.
00:11:53 Koncem roku 1813 se však hrdinové na americké straně
00:11:57 stávali nedostatkovým zbožím. Američané získali Velká jezera,
00:12:01 ale vzápětí se jejich další invaze zhroutila.
00:12:05 Morálka v americké armádě byla na bodě mrazu;
00:12:08 tak bylo i mladému Williamu Athertonovi,
00:12:11 mrznoucímu v Québecu.
00:12:13 "Na nás, otrhané a vyhladovělé hochy z Kentucky,
00:12:16 se do vězení lidé často chodili dívat.
00:12:19 Převládal názor, že jsme divoši
00:12:21 či jakýsi řád tvorů, kteří stěží náleží na tuto zem."
00:12:29 Atherton se další rok snažil přežít hrůzy vojenské káznice.
00:12:34 Na niagarské hranici to byla zima plná hrůz.
00:12:40 Válčení se tehdy mezi křesťanskými národy
00:12:43 řídilo určitými konvencemi a pravidly.
00:12:47 A jedním z nich bylo i to, že civilní obyvatelstvo
00:12:51 je v rámci možností nutno nechat na pokoji.
00:12:55 Čili mohla se dobýt nepřátelská vesnice,
00:12:58 ale nesměly se vyplenit domy.
00:13:00 Nesměl se zapalovat civilní majetek.
00:13:07 Jenže předtím podpálili američtí vojáci veřejné budovy
00:13:11 v hlavním městě Horní Kanady Yorku,
00:13:14 v městečku, z něhož se nakonec stalo Toronto.
00:13:17 To byl však pouze prolog v řetězci událostí,
00:13:20 v důsledku nichž se tato válka stala milníkem
00:13:23 v dějinách rostoucí válečné krutosti.
00:13:27 10. prosince 1813 vypálili Američané město Newark,
00:13:33 dnešní Niagara-on-the-Lake.
00:13:37 Byl mrazivý den, padal sníh
00:13:39 a z města zbyly odpoledne jen doutnající trosky;
00:13:43 lidé přišli o střechu nad hlavou, ponecháni napospas tuhé zimě.
00:13:50 (KŘIK)
00:13:56 Za jediný den vypálili Britové tři města.
00:14:00 Situaci v Lewistonu jeden Američan popsal slovy:
00:14:04 "Naši sousedé leželi mrtví na polích a silnicích,
00:14:07 někteří zohaveni k nepoznání, jiné ožírali vepři."
00:14:11 Pak přišlo na řadu Buffalo. Byl u toho i Shadrach Byfield.
00:14:17 "Zmocnili jsme se města. Byl vydán rozkaz,
00:14:20 že jediné obydlí nesmí zůstat ušetřeno
00:14:23 s výjimkou domu, kde leželo tělíčko mrtvého dítěte,
00:14:26 které zastřelili na ulici,
00:14:29 na znamení soucitu s truchlící matkou."
00:14:33 Lidi nejenže požár vyhnal z domu, ale když se ocitli na ulici,
00:14:38 byli zabíjeni a mrzačeni těmi nejotřesnějšími způsoby.
00:14:43 Skalpovali je, mučili, unášeli.
00:14:45 Bylo to z obou stran vskutku otřesné jednání.
00:14:50 Když válka vypukla,
00:14:52 důstojníci z americké posádky u Pevnosti Niagara
00:14:55 byli spolu s britskými důstojníky v kostele svatého Marka v Newarku
00:14:59 na druhé straně řeky.
00:15:01 Byli to sousedé, přátelé, obchodovali spolu přes hranici,
00:15:05 vdávali a ženili se...
00:15:08 ale na konci roku 1813 to byla poušť a zmar,
00:15:13 na kanadské i americké straně řeky nic než spoušť.
00:15:20 Na konci roku 1813
00:15:23 si prezident James Madison dělal velké naděje na mír.
00:15:27 30. prosince přišla zpráva, že Británie chce vyjednávat,
00:15:30 a Madison poslal do Evropy své zástupce;
00:15:33 jenže jednání začala až po sedmi měsících.
00:15:39 Zatímco Spojené státy doufaly v mír,
00:15:42 země konečně začínala vést účinnou válku.
00:15:46 To už není ta americká armáda,
00:15:49 která šla do války na podzim roku 1812.
00:15:53 Objevuje se nová, mladší a útočněji laděná sorta
00:15:56 amerických důstojníků.
00:15:59 Jacob Brown a Winfield Scott odvedli pod svým velením
00:16:02 velký kus práce, pokud jde o výcvik a dril.
00:16:05 V této době americká armáda vyspěla a dozrála.
00:16:12 A svou bojovnost prokázala v létě 1814.
00:16:16 Brownova vojska v červenci dvakrát porazila britské vojáky
00:16:20 na Niagarském poloostrově.
00:16:23 5. července zaútočil Winfield Scott se svou brigádou
00:16:27 přes pole u řeky Chippewa, a přiměl Brity ustoupit.
00:16:33 Tři týdny nato se obě armády znovu utkaly u kanadského hřbitova
00:16:37 kousek od Niagarských vodopádů
00:16:39 v jedné z nejkrvavějších bitev celé války:
00:16:42 v zoufalém střetu u Lundys Lane.
00:16:46 Byla to strašná bitva, byl to neplánovaný střet
00:16:50 s nepřetržitým přísunem posil na obou stranách.
00:16:54 Navíc, což bylo na tu dobu velmi neobvyklé,
00:16:57 se boje protáhly až do noci.
00:17:00 Jeden americký účastník to nazval "nepopsatelně urputný konflikt".
00:17:08 Obě strany se do sebe zaklesly a ani jedna nechtěla pustit.
00:17:18 Jednotky americké armády si v bitvách u Chippewy
00:17:22 i u Lundys Lane vedly velmi dobře.
00:17:25 Jejich výkon museli uznat i sami Britové.
00:17:29 Američané stáli na bitevním poli pod těžkou palbou,
00:17:32 ale ani se nehnuli.
00:17:34 Podle Britů se právě tehdy naučili, jak se válčí.
00:17:37 Po pěti a půl hodinách bojů měly obě armády zhruba
00:17:41 třetinu padlých nebo raněných, anebo uprchlých.
00:17:46 Brown utrpěl v bitvě těžká zranění, Scott také.
00:17:51 Na britské straně utrpěl vážná zranění generál Drummond,
00:17:55 stejně jako generálmajor Riel, který navíc padl do zajetí.
00:18:00 Byla to zlá noc pro generály. Byla to zlá noc pro všechny.
00:18:07 Shadrach Byfield: "49. pluk utrpěl těžké ztráty.
00:18:13 Ráno jsme posbírali raněné,
00:18:15 potom jsme dostali rozkaz spálit mrtvé."
00:18:19 Shadrach Byfield vyvázl
00:18:22 z jedné z nejkrvavějších bitev ve válce bez jediného škrábance.
00:18:26 Dva týdny nato, v mnohem menším boji,
00:18:29 ho zasáhla do lokte střela z pušky.
00:18:32 Když byla vážně zasažena některá končetina,
00:18:36 tak se to obvykle řešilo amputací.
00:18:40 Dělalo se to bez anestetik. Chirurgové byli velmi rychlí.
00:18:45 Pomáhali jim chlapi, kteří raněného drželi,
00:18:48 zatímco lékař odřezával ruku nebo nohu nástrojem,
00:18:52 který obvykle vídáte v železářství.
00:18:58 "Lékař mi oznámil, že mi budou muset vzít paži.
00:19:02 Stáli tam chlapi, aby mě drželi,
00:19:04 ale já mu řekl, že to není zapotřebí.
00:19:07 Operace byla bolestivá a vyčerpávající."
00:19:10 Byfieldovi paži amputovali, ale on udělal něco nezvyklého;
00:19:15 když ji po operaci chtěli vyhodit na hromadu,
00:19:18 řekl: "Ne, ne, přineste mi ji zpátky.
00:19:20 Chci ji důstojně pohřbít," a taky to udělal.
00:19:27 "Stloukli jsme pár prken a zhotovili malou rakvičku;
00:19:31 do ní jsme položili mou paži a pohřbili ji na náspu.
00:19:35 Pahýl se mi brzo zahojil,
00:19:38 takže za tři dny jsem si mohl zahrát partičku karet o litr rumu."
00:19:46 Niagarské válčiště bylo dějištěm mnoha krvavých bojů.
00:19:50 Američané se tudy opakovaně marně snažili probít do Kanady.
00:19:54 Rok 1814 však přece jen zaznamenal jedno jasné vítězství.
00:19:59 Britové se spojenci porazili Francouze a zajali Napoleona.
00:20:04 Světová válka, která se vlekla téměř 20 let,
00:20:08 byla očividně u konce.
00:20:15 Prezident Madison si uvědomil, že těch 60 000 vojáků,
00:20:19 kteří dosud bojovali proti Napoleonovi,
00:20:22 může být nasazeno do bojů jinde.
00:20:26 Pokud by největší světová velmoc
00:20:28 nasadila všechny síly do bojů proti Spojeným státům,
00:20:32 mohlo by to vést k vážným územním ztrátám.
00:20:39 Po pádu Napoleona mohli Britové rozšířit bojové operace
00:20:43 na východním pobřeží.
00:20:45 Na jejich přítomnost v Chesapeake Bay
00:20:48 byli už všichni zvyklí. Rok předtím křižoval záliv
00:20:51 nemilosrdný admirál George Cockburn.
00:20:59 Stačilo vyslovit jeho jméno a lidem to nahánělo strach.
00:21:04 Měl ztrpčovat lidem v oblasti život,
00:21:07 získávat zpravodajské informace, zabavovat a ničit lodi a obchod.
00:21:13 Britové přepadávali západní břehy zálivu Chesapeake Bay.
00:21:18 Z větších lodí přestoupili do člunů,
00:21:20 kterými se dovezli na pevninu.
00:21:23 Tam plenili plantáže, kradli stříbro a dobytek,
00:21:26 vypalovali farmy a brali otroky.
00:21:32 Během války osvobodili Britové na 4000 amerických otroků.
00:21:37 Část z nich neutekla
00:21:39 a zapojila se do bojů na britské straně.
00:21:46 Koloniální námořníci, bývalí otroci,
00:21:50 od dubna 1814 rukovali do zvláštního námořního sboru
00:21:54 v britských službách.
00:21:57 Královští námořní kapitáni s velkou chutí a radostí
00:22:01 pomáhali otrokům utéct.
00:22:05 Otroci v Americe se už dlouho pokoušeli
00:22:08 najít nějaký prostředek k získání svobody,
00:22:11 a právě ten jim nabízeli Britové.
00:22:15 Britové chtěli ukázat, že Američané jsou pokrytci.
00:22:19 Tehdejší prezident Spojených států držel otroky.
00:22:23 Hlavní město Washington bylo místem otrokářů.
00:22:32 George Cockburn,
00:22:34 třebaže zpočátku striktně odmítal verbovat uprchlé otroky,
00:22:38 měl pro ně už za pár týdnů jen slova uznání;
00:22:41 zjistil, že jsou velmi bojovní.
00:22:44 Rozhodně z nich šel větší strach než z britských vojáků.
00:22:51 Černoši v červených kabátcích dodávali válce silný náboj.
00:22:56 Americký jih jímala hrůza, když si představil množství
00:23:00 disciplinovaných ozbrojených černochů.
00:23:06 V srpnu 1814 proplulo zálivem Chesapeake 4500 britských vojáků
00:23:12 a přistálo v Marylandu.
00:23:15 Britové byli jen den pochodu od hlavního města.
00:23:18 Washington byl hlavním městem jen necelých patnáct let;
00:23:24 tvořily ho prašné silnice, bláto a pár vládních budov.
00:23:31 Washington byl tehdy bažinaté, komáry zamořené město,
00:23:35 sužované malárií, kde žilo jen 8000 lidí.
00:23:39 Dokonce i John Armstrong, tehdejší americký ministr války,
00:23:42 nazval Washington "ovčí loukou".
00:23:45 Tvrdil, že pro Brity to nebude žádný vojenský cíl.
00:23:49 Avšak admirál Cockburn vyvíjel na Brity velký tlak.
00:23:52 Prohlašoval, že Washington lze bez potíží dobýt do 24 hodin.
00:23:56 Hlavní město bylo skutečně prakticky nechráněné.
00:24:00 Madison přímo posedle bránil bojiště na severu.
00:24:05 To vedlo k tomu,
00:24:06 že když se k Washingtonu blížila britská armáda,
00:24:09 nejlepší vojenské jednotky Spojených států
00:24:12 byly 1500 kilometrů daleko.
00:24:17 Britové poprvé stanuli tváří v tvář americké domobraně
00:24:21 u Bladensburgu, nedaleko hlavního města.
00:24:25 Američané měli početní převahu,
00:24:27 ale dobře vycvičení britští vojáci postupovali hladce vpřed
00:24:31 a domobrana se nakonec rozpadla a rozutekla.
00:24:34 Američané si uvědomili, že se nemůžou spoléhat jen na domobranu,
00:24:40 když dostali takový výprask a otevřeli cestu zkáze Washingtonu.
00:24:46 Od té chvíle země pochopila,
00:24:48 že potřebuje profesionální armádu a námořnictvo.
00:24:53 Ale američtí domobranci nebyli jediní, kdo vzal nohy na ramena.
00:24:58 Obyvatelé Washingtonu
00:25:00 rychle balili všechno, co se dalo odnést,
00:25:03 a opouštěli město.
00:25:05 Dolly Madisonová zůstala v prezidentském domě
00:25:08 s manželovými pokyny, aby byla připravená okamžitě uprchnout.
00:25:14 Dolly Madisonová:
00:25:16 "Od východu slunce se rozhlížím všemi směry v naději,
00:25:20 že uvidím přijíždět drahého chotě.
00:25:23 Avšak po panu Madisonovi ani vidu, ani slechu.
00:25:27 Přijíždějí dva poslové a vybízejí mne, abych uprchla."
00:25:31 Dolly Madisonovou opustily stráže, které měly zajišťovat její bezpečí.
00:25:36 Doly byla kvakerka, byť ne fanatická.
00:25:40 Spala se šavlí pod postelí
00:25:42 a vyznávala heslo "oko za oko, zub za zub".
00:25:47 "Byla jsem až nežensky prosta strachu
00:25:50 a toužila jsem zůstat v Bílém domě.
00:25:53 Kéž bych měla v každém okně kanón,
00:25:56 ale ti, kteří je měli rozmístit, uprchli dřív než já...
00:26:00 Dvě hodiny před vstupem nepřítele do města
00:26:04 jsem poslala pryč stříbro, sametové závěsy,
00:26:06 kabinetní dokumenty a obraz generála Washingtona."
00:26:10 O portrét George Washingtona rozhodně nehodlala přijít.
00:26:15 Obraz visel ve vstupní hale a byl na něm prezident vestoje.
00:26:19 Věděla, že pro Brity, kteří Washingtona považovali
00:26:23 za jednoho z největších zrádců v dějinách,
00:26:26 by portrét byl největší válečnou kořistí.
00:26:33 Obraz byl přišroubovaný ke zdi. Nebyl čas odšroubovat ho,
00:26:37 a tak nařídila, aby rozřízli rám a vyndali plátno,
00:26:41 které pak odevzdala dvěma džentlmenům v New Yorku
00:26:45 do bezpečné úschovy. Potom odjela na venkov.
00:26:49 24. srpna 1814 za soumraku
00:26:52 byly jednotky v červených kabátcích ve městě
00:26:56 a pochodovaly Pennsylvánskou třídou.
00:27:00 Zapálili město a pak pochodovali skoro dva kilometry
00:27:04 Pennsylvánskou třídou až do Bílého domu.
00:27:07 Našli tam stůl prostřený pro čtyřicet osob,
00:27:11 protože Dolly Madisonová, první dáma,
00:27:14 čekala k večeři důstojníky a členy kabinetu.
00:27:18 Vojáci se pustili do hodování.
00:27:21 Připíjeli na zdraví svého prince-regenta,
00:27:24 budoucího krále Jiřího IV.,
00:27:27 dokonce pili na mír s Američany a odstranění Madisona.
00:27:32 Když jeden z mužů našel prezidentův obřadní klobouk,
00:27:36 zvedl ho špičkou bajonetu a prohlásil,
00:27:39 že když nemohou zatknout toho "prťavého prezidentíka",
00:27:43 tak aspoň vystaví jeho klobouk v Anglii.
00:27:47 Rozsekali dveře a okenní rámy a snesli všechen nábytek;
00:27:50 v tu noc podpálili Bílý dům.
00:27:55 Té noci mohli lidé ve Washingtonu číst u světla požárů.
00:27:59 Prezident Spojených států, který ujížděl na koni,
00:28:02 se ohlížel na plameny, šlehající z jeho města.
00:28:06 Washington před válkou teprve vznikal,
00:28:10 vyvíjel se a budoval. To všechno bylo zničeno.
00:28:17 Americký tisk byl vypálením Washingtonu pobouřený;
00:28:22 otřeseny byly i londýnské deníky: "Kozáci ušetřili Paříž,
00:28:25 zato my jsme neušetřili hlavní město Ameriky.
00:28:29 Je to určitě opodstatněná metoda válčení?"
00:28:34 Američané předtím vypálili veřejné budovy v Yorku,
00:28:38 v dnešním Torontu. Tohle byla jasná odplata.
00:28:42 V roce 1814 převládal v Británii názor,
00:28:46 že Amerika si zaslouží trest.
00:28:49 Amerika vrazila Británii kudlu do zad,
00:28:52 zatímco Británie bojovala proti Napoleonovi.
00:28:56 V Británii pohlíželi na válku proti Francouzům a Napoleonovi
00:29:01 jako na bitvu celého světa, nejen Británie.
00:29:04 Britové se snažili vzdorovat tyranii v Evropě.
00:29:08 A zatímco oni chrabře bojovali,
00:29:10 Spojené státy jim vrazily kudlu do zad snahou o dobytí Kanady.
00:29:15 Britové obsadili Washington na jediný den.
00:29:18 Prezident Madison se brzo vrátil do spáleného a zjizveného města.
00:29:23 Všechno lehlo popelem,
00:29:25 ale prezidenta čekaly ještě horší chvíle.
00:29:31 Vláda neměla na podzim 1814 jak financovat válku.
00:29:36 To vedlo k tomu, že nesplatila národní dluh,
00:29:39 naopak, zažádala o další půjčku...
00:29:42 Veřejné úvěry se zhroutily
00:29:44 a dá se říct, že americká vláda byla na pokraji bankrotu.
00:29:49 "Jsme na mizině," napsaly jedny noviny v Massachusetts.
00:29:53 "Naše zboží leží ve skladech, naše lodě práchnivějí v docích,
00:29:56 náš obchod je mrtev."
00:29:59 Lidé ve Spojených státech neměli v té době peníze v hotovosti.
00:30:04 Obchodníci přitom měli radši, když se jim platilo na dřevo.
00:30:08 Britové toho využili a platili americkým farmářům penězi.
00:30:17 Do Kanady proudilo
00:30:19 obrovské množství amerických plodin a potravin,
00:30:22 které v podstatě krmily britskou armádu.
00:30:26 A taky válečné zajatce.
00:30:28 William Atherton, zavřený v Québeckém vězení,
00:30:31 zakusil protiválečnou náladu Nové Anglie na vlastní kůži.
00:30:36 William Atherton: "Ve vězení si nás Britové dobírali
00:30:40 a říkali nám, že jíme americké hovězí.
00:30:43 Většina zásob pocházela ze Států.
00:30:45 Takové věci se stávají často
00:30:48 u lidí, kteří se hlásí k vlastenectví
00:30:50 a občas se mu zcela oddají.
00:30:52 Takové vlastenectví se jen stěží najde v Kentucky."
00:30:57 Na podzim roku 1814 vyslal Madison dva pluky
00:31:01 do Hartfordu v Connecticutu,
00:31:04 kde teoreticky nebyli žádní nepřátelé.
00:31:07 Ale zřejmě bylo zapotřebí posil k potlačení vzpoury
00:31:10 proti Spojeným státům.
00:31:13 Skupina novoanglických vůdců tam svolala na podzim shromáždění;
00:31:18 obyvatelé Nové Anglie si nepřáli válku,
00:31:21 mnozí otevřeně žádali její konec.
00:31:24 Madison a většina republikánů se obávali, že Harfordský sněm
00:31:28 je součástí většího separatistického spiknutí.
00:31:32 "Skoncujme s unií!" napsal jeden vůdce v Massachusetts.
00:31:36 Zdálo se, že Spojené státy jsou na pokraji zkázy zvenčí i zevnitř.
00:31:41 Amerika si lízala rány; hlavní město lehlo popelem.
00:31:46 Britové vyhráli válku.
00:31:48 Teď už šlo jen o to, jaké podmínky byli ochotni přijmout.
00:31:53 Britové byli připraveni získat velké části amerického území,
00:31:57 včetně dnešního Maine a Minnesoty,
00:31:59 a požadovali,
00:32:01 aby kolem Velkých jezer vznikl rozlehlý indiánský stát,
00:32:04 tedy chtěli skoncovat s americkou expanzí na západ.
00:32:13 V září 1814 vedl generální guvernér Kanady Georges Prevost
00:32:18 britskou armádu do severní části New Yorku.
00:32:21 Byla to největší síla, jaká kdy vtrhla
00:32:24 do kontinentálních Spojených států.
00:32:34 To měl být smrtící úder.
00:32:37 Pokud by byl vykonán účinně proti malé americké posádce,
00:32:40 Britové by tady vyhráli rozhodující bitvu
00:32:43 a přiměli Američany k souhlasu s podmínkami.
00:32:48 Prevost měl v plánu přepadnout a obsadit
00:32:51 americkou pevnost v Plattsburghu.
00:32:54 Kvůli přísunům zásob
00:32:55 potřeboval ovládnout také Champlainovo jezero.
00:32:58 V cestě mu stála malá americká eskadra
00:33:01 pod velením Thomase Macdonougha.
00:33:06 Ten se rozhodl zakotvit americkou vlajkovou loď Saratoga
00:33:11 a bojovat z kotviště v Plattsburghském zálivu.
00:33:15 Chtěl ze svých lodí jednoduše udělat plovoucí dělové plošiny.
00:33:20 Jelikož po souši se blížila silná vojska
00:33:24 a po moři loďstvo možná stejně velké jako Macdonoughova flotila,
00:33:29 měl v plánu ustoupit do rohu a tam bojovat a zvítězit.
00:33:33 11. září vyplula britská flotila,
00:33:36 aby se utkala s Macdonoughovými loděmi.
00:33:39 Britové museli plout po jezeře proti větru.
00:33:43 Jen s námahou se prodrali do zálivu
00:33:46 a začaly první přestřelky.
00:33:49 Lodě měly poměrně lehkou konstrukci,
00:33:52 a přitom nesly těžká děla.
00:33:54 V každé palbě by byly rozmetány na kusy
00:33:57 a děla na jedné straně by byla vyřazena z boje.
00:34:00 Macdonough na to byl připravený. Když už jeho lodě nemohly bojovat,
00:34:05 jednoduše je stočil neporušenou stranou k nepříteli,
00:34:09 který už byl značně pošramocený.
00:34:14 Britský velitel to udělat nemohl.
00:34:17 Kotvil na jedné straně a nemohl své lodě otočit,
00:34:20 a tak prohrál.
00:34:23 Po necelých třech hodinách boje stáhli Britové vlajku
00:34:27 na znamení kapitulace.
00:34:29 Jediná námořní bitva rozhodla o náhlém konci největší invaze
00:34:32 do kontinentálních Spojených států.
00:34:37 Prevost odvolal útok a nařídil návrat do Kanady,
00:34:41 kde zničil dostupné sklady a odešel.
00:34:45 A nikdo, od vojáků až po vyšší důstojníky a velitele
00:34:49 nechápal, proč to udělal.
00:34:51 Až do té chvíle byl nucen vést obrannou kampaň.
00:34:56 Když bylo na Champlainově jezeře poraženo i námořnictvo,
00:34:59 usoudil, že nemá smysl riskovat další britské životy
00:35:03 dobýváním Plattsburghu, což mohl klidně udělat.
00:35:07 A tak stáhl armádu kvůli ochraně Kanady v budoucnosti.
00:35:12 Prevost je tragická, smutná postava.
00:35:16 Měl rozkaz bránit linii a udržet ji, což vykonal.
00:35:20 Plnil rozkazy.
00:35:22 To mu zničilo vojenskou kariéru.
00:35:25 Když se vrátil do Montrealu,
00:35:27 nespokojení důstojníci bombardovali Londýn dopisy,
00:35:30 ve kterých kritizovali Prevostovo velení.
00:35:34 V důsledku této kampaně Prevosta poslali zpět do Londýna,
00:35:38 kde sklidil výsměch.
00:35:43 Prevostův ústup znamenal konec britského smrtícího úderu
00:35:47 v invazi do státu New York. Dva dny po Macdonoughově vítězství
00:35:51 zahájily britské síly další odvážný útok.
00:35:55 Britové převálcovali Bladensburg, vyplenili Washington D.C.,
00:36:00 ale největší kořistí byl Baltimore.
00:36:03 Bylo to mezinárodní město, přístaviště, středisko obchodu.
00:36:10 A byl to taky domov mnoha korzárů, kteří jim dělali velké potíže.
00:36:14 Baltimore je velké město s loděnicemi,
00:36:17 a tak by se hodilo proniknout do centra Baltimoru,
00:36:20 zapálit doky a korzáry zničit.
00:36:22 Město chránila zejména hvězdicovitá pevnost McHenry
00:36:26 nad zálivem.
00:36:28 Stačilo zničit pevnost, a město by padlo.
00:36:30 13. září ráno zaútočilo na pevnost britské námořnictvo.
00:36:34 Ve vzduchu začaly vybuchovat bomby.
00:36:43 Britové vypálili na pevnost během 48 hodin
00:36:47 na 1400 litinových explodujících střel.
00:36:51 To odpovídá asi 133 tunám vybuchujícího kovu nad přístavem,
00:36:57 což bylo slyšet na 160 kilometrů odsud v centru Filadelfie.
00:37:05 Američané si z té noci
00:37:08 nejvíc pamatují dílo právníka Francise Scotta Key,
00:37:11 který vše pozoroval ze své lodi asi patnáct kilometrů odsud.
00:37:16 Před západem slunce viděl Key vlát nad pevností McHenry velkou vlajku.
00:37:23 Celou noc se procházel po palubě své lodi
00:37:26 a jen se modlil, aby exploze neutichly,
00:37:30 poněvadž to by znamenalo, že pevnost kapitulovala.
00:37:35 Když se zvedla ranní mlha, jak popisuje ve své básni,
00:37:38 uviděl americkou vlajku.
00:37:41 Nikdy předtím se na symbol své vlasti nedíval s takovou úctou.
00:37:46 Z kapsy vyndal dopis
00:37:48 a na zadní stranu začal chvatně čmárat všechno,
00:37:52 co se mu v těch pohnutých chvílích honilo hlavou.
00:37:57 Báseň byla pak upravena
00:37:59 na melodii staré irské pijácké písně
00:38:02 "Anakreónovi v nebi".
00:38:07 Týden po bitvě o Baltimore
00:38:10 se píseň o čtyřech strofách objevila v tisku;
00:38:13 do měsíce ji otiskly všechny noviny ve Spojených státech.
00:38:24 The Star-Spangled Banner, "Hvězdami posetý prapor"
00:38:28 se později stal státní hymnou Spojených států.
00:38:32 Pevnost McHenry se tehdy ubránila a Britové se stáhli.
00:38:38 Výsledky bitev v Plattsburghu a Baltimoru
00:38:41 změnily politické ovzduší, dokonce i v Nové Anglii.
00:38:44 Hartfordský sněm se potají scházel tři týdny.
00:38:48 Jeho zpráva sice válku zavrhla,
00:38:50 ale slovo "odtržení se" v ní nezaznělo.
00:38:53 Obě americká vítězství také změnila tón
00:38:55 na mírových jednáních v Belgii.
00:38:58 Požadavek Británie na indiánský stát
00:39:01 už nebyl podložen sílou vítězství.
00:39:06 Anglie chtěla, aby Amerika ponechala
00:39:10 mezi americkým osídlením a Kanadou indiánské nárazníkové pásmo.
00:39:14 Spojené státy to odmítly s odvoláním na vlastnická práva.
00:39:19 Smlouvy, které ukončily válku za nezávislost
00:39:23 i válku v roce 1812,
00:39:25 nás v mnoha ohledech přehlížely jako hlavní účastníky.
00:39:29 V závěrečné mírové rezoluci se o nás nemluví jako o národech,
00:39:33 a přece rozhodují o našich právech.
00:39:36 A pak, po válce, si rozdělili naše území.
00:39:46 Na jednáních v Gentu se už nikdo nezajímal o nábor vojáků.
00:39:51 Teď už Britové nepotřebovali námořníky verbovat.
00:39:54 Klíčová otázka zněla: kde by měly být vytyčeny hranice?
00:39:57 Vyjednávání se táhlo až do prosince,
00:40:00 zatímco mohutná britská flotila zamířila k New Orleans.
00:40:11 New Orleans bylo bránou do půlky světadílu.
00:40:15 Město leželo v ústí řeky Mississippi.
00:40:18 Britové se ho chtěli zmocnit jako strategického místa,
00:40:22 odkud by mohli ovládat nejen ústí,
00:40:24 ale i celou oblast kolem řeky Mississippi,
00:40:27 včetně Louisiany.
00:40:30 Bitva o New Orleans tvoří v dějinách této války
00:40:34 zvláštní kapitolu.
00:40:36 Kanaďané se do ní nezapojili, Britové na ni rychle zapomněli,
00:40:39 a přece je pověst o ní v paměti Američanů stále živá.
00:40:45 Vyprávěly se a košatěly historky o hrdinském generálovi z Tennessee,
00:40:50 o střelcích z Kentucky, sedících za poli s bavlnou,
00:40:54 o masakru.
00:40:56 Příběh samotný se začal odehrávat 1. prosince 1814,
00:41:00 když se velení obrany města ujal Andrew Jackson.
00:41:04 Jackson je patrně jeden z nejstatečnějších mužů
00:41:08 v amerických dějinách: odvážný, impulzivní,
00:41:11 od mládí sirotek, nevzdělaný, zato plný ctižádosti.
00:41:19 Jako třináctiletý kluk
00:41:22 byl poslíčkem v americké válce za nezávislost,
00:41:25 během níž mu zemřela matka i oba bratři.
00:41:28 Jednou ho zajali Britové a vsadili do vězení.
00:41:33 Tam ho jeden důstojník uhodil šavlí za to,
00:41:36 že mu Jackson odmítl vyčistit holínky.
00:41:39 Od té doby choval vůči Britům velkou zášť.
00:41:43 Nenáviděl je, a že uměl pořádně nenávidět!
00:41:47 Nebyl to muž příliš hloubavý; měl rád činy.
00:41:51 Jacksonovým nedávným činem
00:41:54 byl krutý masakr indiánů kmene Kríků v Alabamě a Georgii.
00:41:58 Když převzal velení v New Orleans,
00:42:00 celé město vědělo, že se blíží Britové.
00:42:06 Nebyli v žádném ohledu připraveni na invazi.
00:42:10 Věděli to, a tak když přijel Jackson s domobranou
00:42:14 a vojáky stálé armády, nastolil stanné právo.
00:42:21 Zatímco louisianští zákonodárci jednali o kapitulaci,
00:42:26 Jackson vyhrožoval, že vyhodí do povětří celý zákonodárný sbor.
00:42:31 Směsí výhrůžek a násilí verboval vojáky
00:42:34 a vytvořil vysoce neobvyklé spojenectví s piráty
00:42:37 v nedaleké Baratarijské zátoce.
00:42:40 Přijímal do armády i černochy, třebaže sám měl otroky.
00:42:46 Jackson dokázal shromáždit armádu proti Britům,
00:42:50 složenou s mnoha různých frakcí.
00:42:53 To je patrně jeden z důvodů, proč ta bitva tolik vypovídá
00:42:58 o vznikání nové americké identity a nového amerického národa.
00:43:06 Jacksonova armáda byla tak různorodá,
00:43:09 že bylo nutné vydávat rozkazy v angličtině, francouzštině,
00:43:13 španělštině a v řeči kmene Choctaw.
00:43:16 Většinu jeho sedmisetčlenné armády
00:43:18 tvořili domobranci, právníci, korzáři, farmáři a kupci.
00:43:22 Britové měli 5300 profesionálních vojáků.
00:43:31 Britové museli postupovat proti proudu řeky,
00:43:35 zlikvidovat Jacksonovy tři obranné pozice a dobýt město.
00:43:38 Docela jasný úkol.
00:43:41 8. ledna 1815 pochodoval britský generál Pakenham
00:43:45 v čele svých vojsk přes pole u Chalmetteovy plantáže.
00:43:49 Jackson rozestavěl své převážně nevycvičené vojáky
00:43:53 za silnými pozicemi. Na otevřeném poli
00:43:56 by britským vojákům nevzdorovali ani pět minut.
00:44:00 Britové postupovali podle osvědčené, starosvětské taktiky
00:44:05 v řadách a šicích přes pole pokryté mlhou.
00:44:10 Kráčeli přímo proti americkým liniím.
00:44:15 Salva za salvou kosila britské řady.
00:44:21 Britové tvořili na otevřeném poli dokonalé terče
00:44:25 a Jackson rozpoznal svou příležitost.
00:44:28 "Nandejte jim to, hoši!" zvolal a jeho děla zahřměla;
00:44:32 Britové zůstali stát, aby palbu opětovali.
00:44:36 Pakenham se pokusil sešikovat své vojáky;
00:44:39 a byl zastřelen.
00:44:42 Na chvíli nikdo nevěděl, kdo bitvě velí,
00:44:45 a tak útok nikdo neodvolal.
00:44:48 Bitva byla krátká a překvapivě jednostranná:
00:44:51 Američané měli za 25 minut boje jen sedmdesát mrtvých a raněných,
00:44:56 Britové přes dva tisíce.
00:45:05 Většina Britů na tuto válku zapomněla.
00:45:09 V roce 1959 se k jejich údivu stala hitem balada
00:45:13 "Bitva o New Orleans".
00:45:16 Jejím autorem je Johny Horton, hvězda country and westernu.
00:45:20 Zpívá se v ní asi toto:
00:45:23 "V roce 1814 jsme vyrazili na výlet do New Orleans
00:45:27 k mohutné Mississippi.
00:45:29 Vzali jsme si trochu šunky a pár fazolí
00:45:31 a vyprášili jsme kožich zatraceným Britům
00:45:34 v bitvě o New Orleans."
00:45:47 Píseň byla součástí celkového překrucování pravdy,
00:45:51 součástí pověsti o New Orleans.
00:45:54 Britové neběželi přes trnité keře, ale umírali.
00:45:58 Náspy nebyly z žoků bavlny,
00:46:00 a největší škodu napáchalo americké dělostřelectvo,
00:46:03 a ne střelci z Kentucky.
00:46:09 O necelý měsíc později se zpráva donesla do Washingtonu
00:46:12 a město bylo na nohou.
00:46:14 "Báječná novina!" volaly všechny noviny.
00:46:17 Devět dnů nato doplula na západní stranu Atlantiku
00:46:20 loď s mírovým poselstvím.
00:46:29 Na Štědrý den roku 1814, dva týdny před bitvou o New Orleans,
00:46:34 byla v Gentu podepsána mírová smlouva.
00:46:36 Jenže většina lidí ve Spojených státech
00:46:39 se doslechla o vítězství v New Orleans
00:46:41 dřív než o konci války. A tak se Američanům zdálo,
00:46:44 že mír jim přineslo Jacksonovo velkolepé vítězství.
00:46:49 Byl to velký propagandistický tah pro Republikánskou stranu.
00:46:54 Vítězství jim pomohlo udržet se u moci
00:46:57 další jedno či dvě volební období. Z bitvy se stal ústřední příběh
00:47:01 o americkém vítězství ve válce z roku 1812.
00:47:07 Podmínky Gentské smlouvy byly jednoznačné:
00:47:11 válka skončila remízou, takže hranice zůstanou stejné.
00:47:15 Zahynulo mnoho lidí, a přece Spojené státy nic nezískaly.
00:47:19 Přesto vládla euforie:
00:47:21 Senát smlouvu jednohlasně schválil.
00:47:24 Z Jamese Madisona byl najednou oblíbený prezident.
00:47:34 Mír oslavovali i v Kanadě: kolonie zůstaly zčásti zachovány,
00:47:39 protože Kanaďané pomáhali odvracet opakované pokusy o invazi.
00:47:43 Časem se Kanada stala svrchovaným státem.
00:47:52 Kanaďané budou tvrdit, že vyhráli,
00:47:54 protože zabránili invazi a skutečně odrazili útočníky;
00:47:58 tak to stálo i v učebnicích.
00:48:01 Američané říkají, že válku z roku 1812 vyhráli oni,
00:48:05 ale pak narazí na Kanaďana, který jim připomene,
00:48:08 že tu válku vyhráli Kanaďané.
00:48:10 Ale obecná shoda panuje myslím v tom,
00:48:13 že těmi, kdo válku prohrál,
00:48:15 byly určitě indiánské kmeny v Severní Americe.
00:48:18 V červenci 1815 opustili Britové pevnost Mackinac,
00:48:22 kterou dobyli v první bitvě války.
00:48:25 Náčelník Sausamauee z kmene Winnebago
00:48:29 křičel na britské důstojníky:
00:48:31 "Slibovali jste, že toto místo nevydáme!
00:48:34 Udělali byste líp, kdybyste nás na místě zabili,
00:48:37 než nás vystavit pomalé smrti."
00:48:43 Přišli jsme o svou základnu, o svou kulturu.
00:48:48 Už nepotřebovali, abychom bojovali v jejich válkách.
00:48:52 A oni, naši spojenci,
00:48:54 z nás pomalu dělali děti pod dohledem rodičů.
00:49:00 Naše území se najednou začala zmenšovat a zmenšovat.
00:49:05 To vyvolalo společenský, politický, kulturní
00:49:08 i duchovní úpadek.
00:49:10 Na lidi padly chmury, zlomilo jim to ducha i srdce.
00:49:16 Bojovníci a vojáci, kteří válku přežili,
00:49:20 se vrátili domů, zestárli a zemřeli.
00:49:25 Nakonec žil dál jen příběh o tom,
00:49:28 jak si národ v srdcích hýčká její slavná vítězství,
00:49:32 jak zapomněl na prohry;
00:49:34 jak jsou nepohodlné pravdy překrucovány nebo přehlíženy.
00:49:41 Kdo vyhrál válku z roku 1812? Já říkám, že Britové.
00:49:47 Neříkám Británie, říkám britská armáda,
00:49:50 protože britský voják vždycky vykonal to, co dostal rozkazem.
00:49:55 Shadrach Byfield se vrátil do Anglie na sklonku roku 1814.
00:49:59 Se svou rodinou třel bídu. Pak zkonstruoval zařízení,
00:50:03 s jehož pomocí mohl tkát jednou rukou.
00:50:08 "Zašel jsem za kovářem a on mi ukul jeden nástroj.
00:50:12 S radostí mohu říci, že mi to umožnilo pracovat pro rodinu
00:50:15 a pohodlně ji uživit dalších dvacet let."
00:50:20 Obě strany mohou poukazovat na jasná vítězství.
00:50:24 Obě strany pár bitev vyhrály a pár prohrály.
00:50:29 Britský důstojník z této války,
00:50:31 poručík John LaCouture ze 104. pěšího pluku
00:50:35 v jednom dopise líčil konec války a vyjadřoval radost nad tím,
00:50:39 že už skončila.
00:50:42 Napsal, že podle něj to byla
00:50:44 drsná a nepřirozená válka mezi příbuznými.
00:50:50 Williama Athertona v květnu 1814
00:50:52 konečně pustili z Québeckého vězení.
00:50:56 Do svého rodného města v Kentucky se poté vydal pěšky.
00:51:00 "Tak dlouho jsme byli zavření, tak dlouho jsme trpěli,
00:51:04 až jako bychom dosáhli nového světa.
00:51:07 Sotva jsem pletl nohama,
00:51:09 byl jsem skoro 1700 kilometrů od domova, bez peněz,
00:51:12 šatů či přátel, a přece jsem neklesal na duchu...
00:51:17 Vyprávěl jsem do puntíku pravdivý příběh.
00:51:21 Nechť moji mladí krajané poznají utrpení otců."
00:52:24 Titulky: Marie Luzarová Česká televize 2013
Podzim 1813. Američané zvítězili nad Brity a indiány v bitvě na řece Thames. Tekumseh, vůdce indiánských kmenů, v bitvě padl a stal se hrdinskou postavou kanadských dějin. V dokumentární rekonstrukci (dokudrama) na podzim téhož roku už William Atherton nebyl členem kmene Padawadami. Po měsících strávených v michiganských lesích oznámil své indiánské rodině, že chce domů. Sám řekl: „Všechny pohledy se upíraly na mne, některé užaslé, jiné plné hněvu, jak mohu pomýšlet na odchod, když mě přijali jako člena rodiny. Ale brzo mi dali najevo, že mohu odejít.“ Nejprve byl předán Britům a stal se jejich válečným zajatcem. Život ve vojenském vězení byl na obou stranách otázkou přežití – v tom lepším případě. Celou dobu nesvobody trpěl hladem. Spal na podlaze, namísto polštáře měl špalek dřeva.
