Harley Davidson — Česká televize

Historie motocyklové legendy se začala psát na začátku minulého století, kdy se dva hoši z Milwaukee rozhodli postavit kolo s motorovým pohonem. Americký dokument

Litujeme, ale video není dostupné

Litujeme, ale video není dostupné

Zrození legendy

Legendární firma Harley-Davidson prodává ročně přes 300 000 motocyklů. Láska majitelů Harleyů k těmto silným strojům často hraničí až s posedlostí. V čem ale skutečně tkví kouzlo jejich jedinečnosti? Pokud se na to vůbec musíte ptát, měli byste jezdit radši autobusem.

Harley-Davidson, to je americký příběh o úspěchu. Fenomén. Motorka, která dokáže téměř cokoliv. 2 mladíci, kteří sestrojili prvního Harleye na světě, Arthur Davidson a William Harley, se vlastně chtěli jen trochu pobavit. Přelom 20. století. Průmyslová revoluce měnila ráz celé země. Henry Ford vyráběl vozy bez koní. Wilbur a Orwille Wrihgtovi se učili létat. Technický pokrok byl všudypřítomný. Cítit byl samozřejmě i v Milwaukee ve Wisconsinu, ve městě plynových lamp a dlážděných ulic, které se náhle změnilo v rychle se rozvíjející tovární metropoli. Tisícům imigrantů poskytlo toto prosperující město šanci na uskutečnění svého amerického snu. Každý chtěl tehdy něco vynalézt. A lidé začínali podnikat v malých dílnách na dvorku. William Harley a Arthur Davidson byli Američany druhé generace. Jejich otcové byli řemeslníci, kteří zde našli práci v továrnách, podobně jako řada dalších. Harleyovi se přistěhovali z Anglie, Davidsonovi ze Skotska. William a Arthur se seznámili na základní škole a rychle se spřátelili. Bill Harley byl tichý a klidný, byl umělecky nadaný. Měl rád samotu, kreslení, pěstování květin a rybaření.

Byli to sotva dospívající kluci, když se při jednom zdolávání kopcovité prašné cesty rozhodli vymyslet pohodlnější způsob dopravy. Chtěli se k jezeru dostat co nejdřív, nenadřít se se šlapáním a cestu si pořádně užít. Jaké vymysleli řešení? Rozhodli se ke kolu přišroubovat benzínový motor. O něco podobného se pokusili i jiní, ale motory, které vyrobili, byly slabé a snadno se porouchaly. William a Arthur se rychle pustili do rozkreslování plánů. Po střední škole nastoupili oba chlapci do továrny. Bill Harley začal pracovat jako projektant, Arthur Davidson vyráběl předlohy pro strojové součástky. Po práci se scházeli u Davidsonových, kde pokračovali v práci na svém vynálezu. Zvládat takového koníčka a práci na plný úvazek nebylo jednoduché. Po několika pokusech sestrojit motor, ležel jejich vynález stále ještě nesestaven na podlaze ve sklepě. Jedné zvláštní noci však nalezli inspiraci tam, kde by ji nečekali. V divadle Bijou.

V tomto milwauckém divadle se tehdy uváděla kabaretní čísla z celého světa. V roce 1901 tu vystoupila slavná umělkyně své éry, Anna Heldová. Pěkně stavěná herečka byla proslavena svými obscénnímijo čísly a frivolními kostýmy. Její pověst zřejmě oba mladíky přitáhla do divadla, ale to, co je skutečně zaujalo, byla Annin dramatický vstup na scénu. Anna Heldová vjela na scénu na poniklovaném motocyklu, a to okamžitě vzbudilo jejich zvědavost. Každý den po práci se scházeli u Davidsonů ve sklepě a pokračovali ve svém vynalézání. Práce byla pomalá a otravná. Ještě o 2 roky později nebyl jejich motocykl ničím víc, než kovovými součástkami, rozházenými po sklepní podlaze. Harley a Davidson však byli přesvědčeni, že se jim podaří sestrojit první skutečný motocykl. Vymysleli plán, který jim konečně podařil odstartovat jejich velké dílo.

Za svou dílnu si zvolili sklep domu Davidsonových. V noci se bušení kladiv rozléhalo celým domem a oba mladíci všude po sobě zanechávali špínu a mastnotu. Jednou se vrtali v jednom ze svých prvních pokusů o karburátor, přičemž došlo k menší nehodě. V domě Davidsonových došlo k výbuchu. Arthurovi rodiče toho měli právě tak akorát. Dílna musela z domu, a to hned. William a Arthur si vykasali rukávy a vrátili se k práci v nové dílně na zahradě. Nicméně vše, co postavili, se buď zadrhávalo, nebo nefungovalo vůbec. Napadlo je však, že někdo by jim pomoci dokázal. Arthurův starší bratr Walter byl mechanikem, pracoval v Kansasu. Arthur věděl, že by to bratr mohl odepsat jako nepodařený pokus, a tak, když se vynálezci dozvěděli, že se bratr chystá do Milwaukee na rodinnou svatbu, rozhodli se na něj připravit past. Napsali mu dopis, ve kterém stálo: „Až přijedeš domů, můžeš se projet na našem novém vynálezu.“ Když Walter dorazil domů, žádný vynález tam nenašel. Jen jeho součástky, válející se na podlaze v dílně. Arthura ovšem instinkt nezklamal. Když Walter viděl nepořádek, který měl na svědomí jeho bratr, neodolal a pustil se do toho.

Harley-Davidson č. 1

Walter se nastěhoval zpět do Milwaukee. Ve svém volném čase pokračoval v práci na tomto projektu. Netrvalo dlouho a tito 3 mladí muži objevili ve svých plánech trhlinu. Používali totiž standardního kola, které nebylo dost silné na to, aby uneslo velký motor. Naše trio tedy sestrojilo masivnější rám, a k němu připojilo 3x silnější motor, než používalo doposud. Walter součástky složil a konečně se na motocyklu poprvé projel. Na podzim roku 1903 už měla trojice skutečný funkční motocykl, nazvaný Harley-Davidson č. 1. Nový motocykl byl přímo technickým zázrakem. Dokázal vyvinout rychlost přes 60 kilometrů za hodinu a jezdil i do kopce. Toho roku vyrobili mladíci ve své kůlně 3 funkční motocykly. První z nich prodali kamarádovi za méně než 200 dolarů. Další dostal chicagský obchodník Lang, který se okamžitě stal prvním obchodním zastupitelem společnosti Harley-Davidson. První Harleye jezdily trochu namáhavě, nebyly celoodpružené, jako bývají dnešní motorky. Walter, Arthur a William tedy vymysleli několik vylepšení. Vyrobili silnější rám a posílili motor. Nejdřív o tom z obchodního hlediska vůbec neuvažovali, to se ale rychle změnilo, protože když koncem roku 1904, nebo začátkem roku 1905 sestrojili nový model, bylo jim jasné, že je opravdu dobrý.

Partneři doufali, že naspoří dostatek peněz, aby mohli motocykly vyrábět ve velkém. V kuchyni na polici měli plechovku, do které ukládali peníze, které chtěli později odnést do banky. 3 přátelé však měli brzy dostat tvrdou lekci. Služebná Davidsonových se vplížila do spíže a ukradla jim veškeré úspory. To mohlo znamenat konec firmy Harley-Davidson. Další výrobci už se začínali rvát o svoje místo na vzkvétajícím trhu s motocykly. Harley-Davidson mohl rychle upadnout v zapomnění. Bylo tedy zapotřebí získat během krátké doby velkou sumu peněz. Naši 3 přátelé se tedy vydali od domu k domu a žádali sousedy o půjčku. Málokdo byl ochoten tuto nezkušenou začínající firmu finančně podpořit. Vynálezci si tedy museli najít jiný způsob, jak své myšlenky financovat.

Strýc Walter se nakonec rozhodl postarat se o finanční záležitosti. pomoci jim měl McLay. 80letý starý mládenec žil sám u jezera nedaleko Milwaukee. Tento výstřední starý pán choval včely, příbuzní ho nazývali Medový strýc. Byl známý také tím, že velmi bedlivě sledoval své finance. Byl tak šetrný, že psal dopisy na čisté strany listů z kalendáře. Měl našetřené pěkné peníze, a tak ho požádali o půjčku. Jejich vynález se musel McLayovi velice zamlouvat, protože jim skutečně půjčil veškeré své životní úspory. Společnost Harley-Davidson měla konečně dost peněz na to, aby mohla začít vyrábět a pustit se do soutěže na zcela novém trhu s motorizovanými dopravními prostředky. První motocykly se daly pořídit za 200–300 dolarů, zatímco pořádné auto stálo nejméně několik tisíc. Řízení nebylo vůbec jednoduché, protože tehdejší silnice byly v opravdu hrozném stavu.

První továrna

V roce 1906 už se 3 vynálezcům objednávky jen hrnuly a firma se rozrostla na 6 zaměstnanců na plný úvazek. Rozšířili boudu u Davidsonů, která jim sloužila jako dílna, návrhářský ateliér i obchodní kancelář. Společnost se nadále rozrůstala a za rok už jim byla bouda malá. Arthur, Bill a Walter se rozhodli, že je na čase postavit továrnu. Koupili si půdu od železnice, na dohled od domova. Na tomto místě sídlí společnost dodnes. Je to roh 37. ulice a Juneau Avenue. Tam postavili svoji první továrnu. Byli na ni pyšní, fotili se před ní a předváděli lidem. Ale původní majitelé pozemku jim oznámili, že musejí továrnu zbourat, protože stojí železnici v cestě. Dnes byste volali právníky. Co udělali oni? Svolali si přátele, zdvihli dům a přesunuli ho o půl metru. Během dalšího roku se továrna dále rozrůstala a zakladatelé potřebovali zkušeného vedoucího, který by měl na starost dělníky a provoz. Tím se stal starší bratr Arthura a Waltera Davidsonových, Bill, který byl uznávaným mistrem výroby na železnici. Bill se stal po všech stránkách dobrým šéfem. Neustále byl mezi zaměstnanci, chválil je za práci, vyptával se na rodiny, rád je poklepal po zádech. Všichni 4 byli ve firmě nezastupitelní. Bill Davidson byl nástrojář, Walter mechanik a strojník, Bill Harley byl projektant, který kreslil návrhy. A Arthur měl neuvěřitelnou vyřídilku. Dokázal by prodat cokoliv.

Arthur využil své otevřené povahy k vytvoření celé obchodní sítě. Walter Davidson se stal prezidentem společnosti. Bylo mu jasné, že fungující firma, kterou Harley-Davidson rozhodně byla, vyžadovala nový přístup. Když se práce v továrně dařila, vylezl na střechu a vyvěsil vlajku. Fritzi Gattleman přitáhl sud piva a všichni zaměstnanci mohli úspěch společně oslavit. Věděl, že když budou společně slavit, budou spolu potom i mnohem lépe pracovat. Walter se také pustil do velice účinné marketingové strategie. Závody na motocyklech se v té době staly novou mánií, vzrušující a nebezpečnou. Každé vítězství znamenalo reklamu pro výrobce zdarma. Společnost Harley-Davidson nemohla zůstat pozadu. Pokoušela se překonávat rychlostní rekordy, a úspěšně! Sám Walter se stal odvážným vytrvalostním jezdcem. V roce 1908 se zúčastnil 2denního závodu ve státě New York, téměř 600 kilometrové trasy v pohoří Catskill. Jiní jezdci se museli cestou zastavovat a opravovat stroje. Walter se však hnal přímo k cílové rovince. Zvítězil a oznámil divákům, že s sebou neměl jedinou náhradní součástku. Walter a jeho motocykl se stali senzací.

Nejlepší motorky na světě

Bylo to fantastické, vynikající reklama. Walter si vedl během závodu tak dobře, že mu bylo uděleno ještě 5 bodů navíc, přestože jeho skóre bylo už tak dokonalé, plných 1000 bodů. Díky Walterovým pozoruhodným výkonům reputace firmy stoupala a obchody po celé zemi jen kvetly. V roce 1908 vyrobil Harley-Davidson 450 strojů. V roce 1909 se toto číslo více než zdvojnásobilo a v roce 1910 už společnost vyrobila přes 3000 motocyklů. V roce 1914 už měla společnost vlastní závodní tým, později známý jako „Demoliční četa“, protože tito závodníci běžně rozdrtili všechny ostatní jezdce. Jejich maskotem bylo prasátko, které s nimi oslavovalo veškerá vítězství. Brzy se podle něj začalo říkat hog – tedy prase, i motocyklům. Snažili se své stroje prodávat jako závodní motorky, se kterými nenechávali zákazníky na pochybách, jak dobré skutečně jsou, a co dokážou. Teď, když společnost prosperovala, začali se její zakladatelé starat i o další záležitosti. Bylo na čase oženit se a založit rodiny. Jejich ženy rychle pochopily, že budou muset vždy soupeřit s největší láskou svých mužů, kterou byla jejich společnost. Všichni pořád pracovali, 7 dní v týdnu.

V roce 1916 získala firma Harley-Davidson svého zatím největšího obchodního partnera, vládu Spojených států. Americká armáda použila motocyklů Harley-Davidson například ke stíhání mexického revolucionáře Pancho Villy, který přepadal pohraniční města na jihozápadě Spojených států. Bill Harley navrhl sajdkáru, ke které byl připevněn kulomet. Motocykly s tímto vylepšením pak byly dovezeny do Mexika a na nich byl také dopaden Pancho Villa. Když v roce 1917 vstoupily Spojené státy do války, obrátila se armáda opět k ověřeným strojům od firmy Harley-Davidson. V této válce bylo použito 15000 až 20000 těchto motocyklů. Po podepsání příměří v roce 1918 si společnost užívala velké slávy. Byla totiž zveřejněna fotografie, jak první americký voják vjíždí na Harleyi do Německa. Počátkem 20. let se společnost mohla pyšnit více než 2000 obchodními partnery na celém světě. Stala se největším výrobcem motocyklů na zeměkouli. Mezitím se začal vzmáhat starý konkurent, který si postavil své výrobní linky v Detroitu. Harley-Davidson bude muset brzy dokázat, že jeho motocykly nejsou zastaralé.

Pomoc z Japonska

V roce 1931, kdy se země potýkala s největší ekonomickou krizí v historii, bojovala o přežité i společnost Harley-Davidson. Velká hospodářská krize se na stavu firmy samozřejmě podepsala. V roce 1933 už měla roční provozní ztrátu 300 000 dolarů. Zakladatelé se o osud firmy začali obávat. Za pouhých pár let zbankrotovali téměř všichni američtí výrobci motocyklů. Harley-Davidson se však odmítl vzdát. Zakladatelé firmy se rozhodli, že pro záchranu udělají cokoliv, a v roce 1935 podnikli riskantní krok. Dodali veškeré podklady k výrobě svých motocyklů Japoncům. Ti začali jejich stroje vyrábět v licenci. Tuto licenci zakoupila japonská firma Sankyo. Technologie společnosti Harley-Davidson tak napomohla nastartovat japonskou výrobu motocyklů.

Mezitím se společnost nasměrovala novým směrem a začala vyvíjet plány na přepracování vzhledu svých slavných motocyklů. Byl by to býval velký risk i v době, kdy společnost vynášela. Ale v době hospodářské krize to byl risk ještě mnohem větší. Ale podařilo se jim vytvořit motocykl, jaký tu ještě nebyl. Motor byl větší a silnější, a také design byl nepřehlédnutelný. Byl navržen ve zmodernizovaném stylu art deco, s benzínovou nádrží ve tvaru slzy. Pojmenovali ho EL, ale podle tvaru hlavy válců se mu začalo přezdívat Knucklehead. Šlo o skutečně zlomovou záležitost. Motor tohoto stroje byl prostě překrásný. Dodnes je považován za největšího krasavce ve sbírkách. Tento motocykl vypadal velice rychlý. Vzbuzoval dojem, že se na něm dá uniknout hospodářské krizi. Když se v roce 1936 dostal na trh, okamžitě se stal senzací. Když Spojené státy vstoupily do 2. světové války, objednala si armáda od společnosti téměř 90 000 motocyklů. Obchodu se opět začalo mimořádně dařit. Společnost však vstupovala do období velmi zásadních změn.

Nová krev

V roce 1937 zemřel ve věku 66 let Bill Davidson. Byla to obrovská ztráta pro rodinu i pro jeho zaměstnance. Pořád byl v továrně mezi lidmi. Těm zaměstnancům, kteří to potřebovali, dokonce půjčoval peníze. A nikdy si neříkal o jejich vrácení. V továrně například pracoval jeden muž, který žil se svou rodinou ve velice nuzném, polorozbořeném stavení. William Davidson sám nakoupil veškerý materiál a nechal postavit tomuto muži nový dům. Pouze za slib, že se na jeho stavbě budou podílet i další zaměstnanci. O 5 let později, v roce 1942, prezident společnosti Walter Davidson vážně onemocněl a byl převezen do místní nemocnice. Walter nechtěl, aby ho v tomto stavu rodina viděla. Postavil ke dveřím stráž, která neměla nikoho pouštět dovnitř, a to ani jeho synovce Arthura. Walterův stav se zhoršil a tak k sobě povolal starší členy rodiny, aby jim oznámil jméno svého nástupce. Zvolil si svého synovce Williama Davidsona, nejstaršího mužského potomka druhé generace. Firma potřebovala mladou krev a nové myšlenky, a tak všichni souhlasili.

V únoru 1942 Walter Davidson zemřel. Byl to muž, který dokázal sestrojit první fungující motocykl značky Harley-Davidson. Bill Harley, muž, který navrhl původní design motocyklu Harley-Davidson, zemřel o rok později. Na svém kontě měl více než 60 patentů. Poslední ze zakladatelů, veselý společník Arthur Davidson, který vytvořil celou obchodní síť, zahynul v roce 1950 při autonehodě. Společnost Harley-Davidson se rychle proměňovala. U moci byla nová generace. A poprvé za celou svou historii se Harley-Davidson stal také kontroverzním tématem.

Po 2. světové válce se firmě Harley-Davidson nebývale dařilo. Vojáci, kteří na Harleyích jezdili v armádě, se vraceli domů a kupovali si své vlastní. V roce 1947 otevřela společnost nedaleko původní továrny na Juneau Avenue další závod, aby byla vůbec schopna pokrýt poptávku. O několik měsíců později však byla postavena před neočekávané dilema. Od chvíle, kdy byl vynalezen první motocykl, existovala malá skupina nadšenců, kteří měli rádi přílišný rozruch. Po 2. světové válce si začali říkat „Jednoprocentníci“.

Negativní reklama

Po celou dobu existence se firma Harley-Davidson musela vyrovnávat s mladíky na motocyklech, kteří se chovali poněkud výstředně. Jezdci a členové motorkářských spolků tropili občas výtržnosti, ale v podstatě byli neškodní. Během víkendu okolo 4. července 1947 se v Hollisteru nedaleko San Franciska v Kalifornii konalo shromáždění motorkářů. Ke konci tohoto setkání si začalo pár zúčastněných říkat o malér. Proháněli se na motorkách po městě a chovali se poněkud výstředněji. Došlo také k řadě zranění i k zatýkání. Tato událost se ještě vyhrotila o 2 týdny později, kdy časopis Life Magazin uveřejnil fotografii jednoho hýřila, sedícího na Harleyi s hromadou rozbitých lahví od piva u nohou. Titulek zněl „Motorkářova dovolená“. Tahle zinscenovaná fotka chlapíka na Harleyi vypadala opravdu jako nejhorší noční můra všech pokojných obyvatel.

Společnost Harley-Davidson nebyla připravena na dopad této fotografie z Hollisteru. Sdělovací prostředky si ji vypůjčily a brzy byla vidět všude. To ovšem dalo podnět ke vzniku hollywoodských filmů, jako byl Divoch a řada dalších, které byly natočeny během několika následujících let. Film Divoch s Marlonem Brandem v hlavní roli byl natočen podle hollisterské události. Brando na Harleyi ve filmu nejezdil, ale záporný hrdina, kterého představoval Lee Marvin, ano. A tak vznikla image motorkáře-desperáta. Tahle image, která je spojována speciálně s jezdci na Harleyích, vznikala postupně a časem začala žít svým vlastním životem. Společnost Harley-Davidson byla rozpolcená. Strávila celá léta na vytváření obrazu bezpečné rodinné motorky, a přitom tuto motorku nový stereotyp zlého muže zpopularizoval víc, než cokoli předtím. Na Harleyi se nechávala fotit řada slavných osobností, mezi nimi i nový idol a lamač dívčích srdcí. V roce 1956 pózoval Elvis Presley na modelu KH-1956 pro titulní stránku časopisu pro nadšené harleyisty – Enthusiast.

Společnost Harley-Davidson měla jasno. Mít Elvise na své straně bylo terno. Bylo jasné, že pro obchod je tato divočejší stránka věci prospěšná. A lidé začali toužit po drsnějším vzhledu, po kůži. jakémsi rebelském, nebo dokonce renegátském postoji. Brzy bylo jasné, že to vůbec není špatný nápad. Tahle nekonformní image byla pro Harley vysloveně prospěšná. V 60. letech se objevila nová silná cílová skupina. Mladí jezdci, kteří se narodili během poválečné populační exploze. Harley-Davidson se tedy musel nové vlně přizpůsobit. Willie G. Davidson, syn prezidenta firmy Billa Davidsona, byl na změny připraven. Motorky ho fascinovaly od dětství. V roce 1963 pomohl Willie G. založit návrhářské oddělení firmy, které mělo být součástí dlouhodobé firemní strategie, zaměřující se na design motocyklu. Zatímco společnost pracovala na nových modelech, musela se postavit tváří v tvář konkurenci z dovozu. Japonští výrobci produkovali spolehlivé stroje za nižší ceny. Pokles prodeje firmu oslabil vůči společnostem, které se nad ní snažili získat kontrolu skupováním akcií. Bylo to období častých fúzí. Společnosti pohlcovaly jiné společnosti, skupovaly je, a Harley-Davidson se stal přitažlivým cílem pro několik různých zájemců.

Rozkol a návrat ke kořenům

Poprvé od založení v roce 1903 došlo k zásadním neshodám mezi členy rodiny ve věci budoucnosti firmy. Někteří chtěli prodávat, a jiní ne. Bylo to napjaté období. Všichni byli ve stresu. Harley-Davidson byl poslední velký americký výrobce motocyklů, a všichni se obávali, že by mohl nakonec úplně zaniknout. V roce 1969 došlo k převzetí společnosti Harley-Davidson. Pro lidi, jako Willie G. Davidson a jeho otec Bill Davidson, byla představa prodeje naprosto srdcervoucí. Nakonec ale došli k závěru, že je to jejich jediná šance na záchranu svého díla. Z nabídky si vybrali společnost American Machine & Foundry Company, neboli AMF. Společnost AMF vyráběla širokou škálu zboží, včetně člunů, golfových holí a bowlingových koulí. William Davidson ji zvolil, protože šlo o respektovanou americkou firmu, která se zabývala výrobky pro rekreaci. myslel si, že přesto, že se AMF stane jejich partnerem a vloží do firmy peníze, rodina bude i nadále firmu řídit. Noví majitelé přišli s obrovskými zdroji, které měly Harley-Davidson oživit. Přinesli také vlastní filozofii, která byla pro starou generaci velmi těžce přijatelná.

Společnost AMF zvýšila produkci, čímž ovšem utrpěla kvalita. Z motocyklů začal vytékat olej. A když AMF přidala na stroje své logo, byli zaměstnanci a věrní nadšenci Harleyů zděšeni. Ta společnost vůbec nechápala emocionální stránku věci. Hospodářský pokles a zvyšování ceny pohonných hmot v 70. letech se také podepsaly na prodeji motocyklů. Pro AMF už firma Harley-Davidson nepředstavovala dobrou investici. V roce 1980 nabídla firma AMF svou motocyklovou divizi, bojující o přežití, k prodeji. V té době přišel Vaughn Beals, který byl na špici jejich firemní hierarchie, s nápadem prodat firmu původním majitelům. V červnu 1981 se 13 řídících pracovníků firmy Harley-Davidson rozhodlo pro nesmírně riskantní krok.

Shromáždili veškeré finance, které se daly sehnat, a za 82 miliony dolarů odkoupili od AMF svou firmu zpátky. Noví majitelé oznámili svůj návrat k nezávislosti příznačným sloganem: „Orel létá sám.“ Kdysi Harley-Davidson prodal svou technologii do zámoří, teď si naopak vypůjčil know-how na řízení firmy a výroby z Japonska. Továrna zmodernizovala výrobu a propustila 40 % zaměstnanců. Kvalita motocyklů byla nejlepší, jakou firma pamatovala. Najednou už z motorů žádný olej nekapal. Harley dokázel jet bez přestání a bez problémů mnoho kilometrů. Nové návrhy strojů, které vytvořil Willie G., byly stylovější, modernější, prostě krásné. Společnost se také rozhodla znovu obnovit své vztahy se zákazníky. Založila Hog, společnost majitelů Harleyů.

V roce 1986 se Harley-Davidson stal veřejnou společností, která během dalších 10 let opět rapidně vzrostla. V roce 2003 oslavila 100. výročí svojí existence. Dnes jsou jedinými členy původních zakladatelských rodin, kteří pracují pro firmu, už jen Willie G. a jeho děti, Bill Davidson a jeho sestra Karen. Rodinný duch společnosti Harley-Davidson žije dál.