Nejvýznamnější operace 2. světové války

Bitva o Rýn (11/12 – II. řada)

Rozsáhlý britský dokumentární cyklus o rozhodujících momentech největšího ozbrojeného konfliktu XX. století

00:00:28 Česká televize uvádí britský dokumentární cyklus

00:00:33 NEJVÝZNAMNĚJŠÍ OPERACE 2. SVĚTOVÉ VÁLKY

00:00:41 BITVA O RÝN První část

00:00:58 Od září 1944 do dubna 1945 probíhala jedna z nejdelších

00:01:04 a nejtvrdších bitev druhé světové války

00:01:08 mezi Západními spojenci a nacistickým Německem.

00:01:13 V bitvě o Rýn hájil Hitlerův Wehrmacht

00:01:16 poslední přírodní linii obrany.

00:01:19 Chtěl způsobit Spojencům těžké ztráty,

00:01:22 zlomit jejich odhodlání

00:01:25 a rozbít spojenectví mezi Británií a Spojenými státy.

00:01:35 Bitva o Rýn byla sérií dramatických bojových akcí

00:01:39 celé války. U Arnhemu a v Ardenách

00:01:43 se obě strany snažily získat převahu překvapivým útokem.

00:01:49 Hitlerovské Německo vypustilo nový typ dalekonosných zbraní.

00:01:55 Měly terorizovat Británii a donutit ji k vyjednávání.

00:02:05 Pro Spojence měl být postup k Rýnu posledním útokem,

00:02:09 který přinese rychlý a vítězný konec války v Evropě.

00:02:17 Avšak Wehrmacht bojoval o každičký kilometr.

00:02:20 A Spojencům trvalo sedm dlouhých měsíců, než zvítězili.

00:02:36 PŘEDEHRA K BITVĚ

00:02:46 6. června 1944 zahájili Západní spojenci

00:02:50 dlouho očekávanou invazi do Francie okupované Německem.

00:02:56 Do konce prvního dne operace Overlord

00:02:59 se na pěti plážích vylodilo 150 000 vojáků.

00:03:05 Prvním úkolem bylo jednotky spojit a konsolidovat

00:03:09 před obsazením zbytku Normandie.

00:03:16 Na východním křídle si dobře vedly britské a kanadské divize,

00:03:21 ale u města Caen je zastavil protiútok

00:03:24 německé 21. tankové divize Wehrmachtu

00:03:27 a 12. tankové divize SS.

00:03:31 Urputný boj o rozbombardované město se vlekl déle než měsíc.

00:03:42 Na západě postupovaly americké jednotky

00:03:45 podél francouzského pobřeží směrem k přístavu Cherbourg.

00:03:49 Zásobování všech invazních jednotek ve Francii

00:03:53 probíhalo z vyloďovacích pláží

00:03:56 a tak bylo nezbytné zajistit dostatečně velký přístav.

00:04:00 Americká 1. armáda se přiblížila k Cherbourgu 20. června

00:04:05 a probojovávala se houževnatou německou obranou.

00:04:09 Boje v ulicích města byly těžké,

00:04:12 ale po pěti dnech vytrvalých útoků Američanů

00:04:16 se poslední německé jednotky nakonec vzdaly.

00:04:32 Do 28. července 1944, po zuřivých bojích v Normandii,

00:04:38 zabezpečily spojenecké jednotky na severozápadě Francie

00:04:42 oblast od Coutances až po město Caen.

00:04:54 Když Američané obsadili Avranches,

00:04:57 části nově zformované 12. skupiny armád prorazily dál

00:05:01 a rychle se rozvinovaly na jih.

00:05:05 Najednou však bylo zřejmé, že obešly hlavní německé síly

00:05:10 a dostaly rozkaz vydat se na východ

00:05:13 a postupovat ze všech sil k řece Seině.

00:05:20 Jižně od Caen směřovaly britské a kanadské jednotky

00:05:24 k Falaise.

00:05:26 Setkávaly se přitom se zuřivým německým odporem.

00:05:31 Když město nakonec padlo,

00:05:34 německá 7. armáda, sevřená v kleštích, zahájila ústup.

00:05:44 V průběhu dosud nejtvrdších bojů invaze

00:05:47 se Spojenci snažili uzavřít hrdlo, kterým Němci ustupovali.

00:05:53 20. srpna se kleště konečně sevřely.

00:05:57 60 000 vojáků Wehrmachtu bylo zabito nebo zajato.

00:06:02 Spojenecké skupiny armád se spojily

00:06:05 a nová široká fronta postupovala směrem na východ.

00:06:14 19. srpna propuklo ve francouzském hlavním městě povstání.

00:06:20 Spojenečtí velitelé se původně domnívali,

00:06:23 že Paříž je hájena silnou německou posádkou

00:06:27 a město proto chtěli obejít.

00:06:34 Příslušníci francouzského hnutí odporu

00:06:37 počítali s příchodem Spojenců, ale Němce chtěli vyhnat sami.

00:06:42 Bylo to však za cenu krvavých ztrát.

00:06:59 Jednotky Svobodných Francouzů v americké 1. armádě

00:07:03 se o povstání dozvěděly a vydaly se na pomoc.

00:07:11 4. obrněná divize Svobodných Francouzů

00:07:15 se probojovala vnější linií pařížské obrany

00:07:19 a první tanky vjely do centra města 24. srpna 1944.

00:07:25 Francouzskou i americkou divizi, které je následovaly,

00:07:28 přivítal rozjásaný dav

00:07:31 a během jediného dne se zbytky německé posádky vzdaly.

00:07:38 V italských a afrických přístavech vrcholila počátkem srpna

00:07:43 příprava další invaze.

00:07:50 1. armáda Svobodných Francouzů a americká 7. armáda

00:07:54 plánovaly vylodění v jižní Francii

00:07:57 a spojení s hlavními spojeneckými silami v Normandii.

00:08:02 Operace Dragoon začala 15. srpna.

00:08:05 Na francouzské Riviéře se toho dne vylodilo

00:08:09 94 000 mužů a 11 000 vozidel.

00:08:29 Hlavní francouzská a americká vylodění operace Dragoon

00:08:34 proběhla mezi Cannes a Cavalaire.

00:08:37 Oblast byla Němci slabě bráněna a postup byl rychlý.

00:08:44 Velké přístavy Toulon a Marseilles byly brzy dobyty.

00:08:50 Americká 7. armáda se pokusila obklíčit a zajmout

00:08:55 ustupující německou 19. armádu u Montelimar, ale Němci unikli.

00:09:01 7. armáda provedla druhý pokus u Grenoblu,

00:09:04 ale Němci opět velmi rychle ustoupili.

00:09:08 Ačkoli oba pokusy o obklíčení neuspěly,

00:09:12 přinutily Němce k mnohem rychlejšímu ústupu.

00:09:22 12. září 1944 se 6. skupina armád setkala poblíž Dijonu

00:09:29 s pravým křídlem 12. skupiny armád.

00:09:32 Spojenci měli nyní pevnou frontovou linii napříč Francií

00:09:37 podél německých hranic.

00:09:44 Od osvobození Paříže

00:09:47 pokračovaly spojenecké předvoje v postupu směrem k Německu.

00:09:57 Britská 2. armáda překročila francouzskou hranici s Belgií

00:10:01 a 3. září osvobodila Brusel.

00:10:11 Britové byli pouhých 160 kilometrů od Porúří,

00:10:15 srdce německého průmyslu,

00:10:17 a Američané 112 kilometrů od řeky Rýnu.

00:10:23 Rychlý postup Spojenců však působil vážné zásobovací problémy.

00:10:30 Každá tuna paliva a munice

00:10:33 se musela dovážet stovky kilometrů z místa vylodění

00:10:37 a jediný provozuschopný přístav . Cherbourg - byl až v Normandii.

00:10:48 I když Němci ustupovali, ještě zdaleka se nevzdávali.

00:10:52 Čím víc se boje blížily k hranici Říše,

00:10:56 tím byli stále odhodlanější.

00:11:11 VŮDCI

00:11:20 Franklin D. Roosevelt americký prezident

00:11:28 Prezidentem se stal roku 1933.

00:11:31 Byl jedním z nejpopulárnějších státníků v americké historii.

00:11:37 Na konci roku 1944 byl počtvrté zvolen do prezidentského úřadu.

00:11:44 Dvaašedesátiletý Roosevelt však byl vyčerpaný a nemocný.

00:11:49 Veškeré své úsilí zaměřoval na rychlé vítězství ve válce

00:11:54 s co nejmenšími možnými ztrátami.

00:12:05 Roosevelta frustrovaly nekonečné politické intriky

00:12:09 Stalina a Churchilla.

00:12:12 Jedna z hlavních poválečných záležitostí

00:12:15 se však rozhodnout musela.

00:12:18 Kde se zastaví sovětská a spojenecká vojska

00:12:22 a kdo bude po válce okupovat jednotlivé části Německa?

00:12:29 Na vrcholných setkáních Spojenců v letech 1944 a 1945

00:12:34 bylo dohodnuto, že hlavní město Říše Berlín připadne Sovětům.

00:12:40 Cílem Západních spojenců bude Porúří,

00:12:43 průmyslové srdce Německa, ležící za řekou Rýnem.

00:12:48 Unavený a nemocný Roosevelt hrál při vyjednáváních Spojenců

00:12:53 jen vedlejší roli

00:12:54 a někteří američtí politici byli přesvědčeni,

00:12:58 že Britové a Sověti jeho vyčerpání využívají.

00:13:01 Roosevelt byl také pod tlakem svých vojenských velitelů,

00:13:05 kteří si mysleli,

00:13:06 že Britové mají ve struktuře spojeneckého velení více pravomocí,

00:13:11 než jim náleží s ohledem na velikost jejich ozbrojených sil.

00:13:17 Mezi Brity a Američany narůstal spor,

00:13:20 který vážně ohrozil samotnou existenci jejich spojenectví.

00:13:26 Uprostřed vrůstající nervozity Roosevelt učinil maximum pro to,

00:13:30 aby opatrnou diplomacií spojenectví podpořil.

00:13:35 Prezident byl stále přesvědčený,

00:13:38 že zachování zvláštního vztahu mezi Británií a Amerikou

00:13:42 je jediným způsobem,

00:13:44 jak zaručit co nejrychlejší porážku Třetí říše.

00:13:56 Winston Churchill britský ministerský předseda

00:14:03 V čele své země byl Winston Churchill od května 1940

00:14:08 a vedl ji v době,

00:14:10 kdy všichni její spojenci v Evropě byli poraženi Němci.

00:14:14 Vedl ji nadále i během masivního německého bombardování

00:14:18 a hrozící invaze.

00:14:23 Churchill zarytě odmítal kapitulaci nebo vyjednávání s Německem.

00:14:28 Británie se ubránila hrozící německé invazi

00:14:32 a podílela se na válečných operacích

00:14:35 na Balkáně a v severní Africe.

00:14:40 Když Spojené státy vyhlásily Německu válku

00:14:43 a poskytly své průmyslové a vojenské zdroje

00:14:46 k porážce Hitlera,

00:14:49 byl britský vliv na vedení války nevyhnutelně ohrožen.

00:14:54 Více než dva roky vedli Churchill a jeho vojenští velitelé

00:14:59 úspěšnou kampaň za udržení britského vlivu

00:15:02 ve spojenecké válečné radě.

00:15:04 Avšak počátkem roku 1944 už neshody narůstaly.

00:15:09 Jedna z nejpodstatnějších

00:15:12 se týkala spojenectví se Sovětským svazem.

00:15:15 Winston Churchill byl vždycky hluboce nedůvěřivý

00:15:19 vůči Stalinově zemi.

00:15:24 Postupující Rudá armáda už osvobodila země,

00:15:28 které dříve pod sovětský vliv nespadaly

00:15:31 a Churchill byl přesvědčen,

00:15:33 že Stalin má s těmito národy po válce své plány.

00:15:39 Byl znechucen nedostatkem americké podpory

00:15:43 ve snaze omezit sovětské ambice.

00:15:46 Roosevelt se však nenechal zviklat ničím,

00:15:49 co by mohlo ohrozit brzký konec války.

00:15:54 Churchill chápal, že na Roosevelta je vyvíjen velký protibritský tlak

00:15:59 a i když byl rozhodnutý omezit sovětský poválečný vliv v Evropě,

00:16:04 nemohl na Američany příliš tvrdě naléhat.

00:16:09 Churchilla omezovala ještě další skutečnost.

00:16:13 Velká Británie čelila hospodářskému zhroucení

00:16:16 a potřebovala ukončit válku.

00:16:19 Churchill nakonec musel vzít na vědomí,

00:16:22 že poválečné zájmy půjdou stranou

00:16:24 a poslední bitvu Spojenců v západní Evropě

00:16:27 rozhodnou Američané.

00:16:46 Adolf Hitler německý Führer

00:16:54 Navzdory vojenským nezdarům v roce 1944

00:16:58 na východní i západní frontě,

00:17:01 Adolf Hitler stále doufal ve vítězství.

00:17:05 Pochybnosti vojenských velitelů kategoricky odmítal

00:17:09 jako poraženecké a zrádcovské.

00:17:11 Vyžadoval naprostou loajalitu a fanatismus

00:17:15 na úkor velitelských schopností.

00:17:19 Hitler byl přesvědčen, že Aliance utvořená proti Německu

00:17:23 je v zásadě nepřirozená a byl si jistý,

00:17:27 že spojenectví mezi Sovětským svazem a Západem

00:17:30 nemůže vydržet dlouho.

00:17:32 Hitler také věděl o narůstajícím napětí mezi Británií a Amerikou

00:17:37 a dělal vše, co bylo v jeho silách, aby mezi Spojence vrazil klín.

00:17:44 Vůdce chtěl Západní spojence zničit tím,

00:17:47 že Wehrmacht a Luftwaffe jim způsobí tak těžké ztráty,

00:17:51 že už nebudou mít vůli dál bojovat.

00:17:59 Britové sami válku nevyhrají a budou nuceni vyjednávat.

00:18:04 Až válka na Západě skončí,

00:18:07 Hitler bude moct přesunout všechny své síly na východní frontu

00:18:11 a porazit Rudou armádu.

00:18:14 Hitler nařídil Wehrmachtu, aby se za každou cenu udržel.

00:18:19 Nesměl ustoupit a nesměl se vzdát.

00:18:29 PLÁN ÚTOKU

00:18:40 Spojenecké plány závěrečného útoku na Německo

00:18:44 byly vypracovány před začátkem vylodění v Normandii.

00:18:49 Vysocí armádní velitelé,

00:18:52 usilující o vítězství s co nejmenšími ztrátami na životech,

00:18:57 se domnívali, že Berlín nemá žádný vojenský význam,

00:19:01 který by opodstatnil 200kilometrový postup dále na východ.

00:19:06 Spojenci doufali, že obsazení nebo zničení průmyslového Porúří,

00:19:10 samo o sobě zabrání Němcům v dalších bojích

00:19:14 a válka tak před koncem roku 1944 skončí.

00:19:18 Na cestě do Porúří čekala Spojence řada přírodních překážek.

00:19:23 Největší z nich byl Rýn, symbolická hranice Říše.

00:19:33 Spojenečtí velitelé byli přesvědčeni,

00:19:36 že pouhé překročení řeky způsobí naprostý rozklad německé morálky.

00:19:41 Odpor zeslábne a bude dosaženo rychlého vítězství.

00:19:47 Spojenecké předsunuté jednotky

00:19:50 postupovaly více než 120 kilometrů denně.

00:19:53 Na začátku září 1944

00:19:56 byl Rýn pouhých 112 kilometrů od linie fronty.

00:20:09 Postup Spojenců Francií byl mnohem rychlejší,

00:20:12 než vojenští plánovači předpokládali

00:20:15 a zásobovací linie byly přetížené.

00:20:18 Několik generálů vytvořilo alternativní plán postupu

00:20:22 do Německa.

00:20:23 Nový plán lépe využíval materiální zdroje Spojenců

00:20:27 a udržoval iniciativu

00:20:29 v boji proti ustupujícím německým armádám.

00:20:33 Nedovoloval jim vydechnout a připravit koordinovanou obranu.

00:20:48 Původní spojenecký plán vpádu do Německa

00:20:51 počítal se třemi skupinami armád Američanů, Britů,

00:20:55 Svobodných Francouzů a Kanaďanů,

00:20:58 rozložených souvisle podél německé hranice.

00:21:06 Armády měly nejprve zabezpečit velký přístav Antverpy

00:21:10 a dozásobit se z Británie.

00:21:16 Po doplnění zásob měli Spojenci zahájit postup na široké frontě

00:21:20 ve dvou hlavních proudech ve směru na řeku Rýn.

00:21:27 Po zlomení německého odporu

00:21:30 měli vybudovat na mnoha místech ženijní mosty.

00:21:33 Po překročení Rýna pak obklíčit a obsadit průmyslové Porúří

00:21:38 a tím válku ukončit.

00:21:51 Nové návrhy požadovaly místo postupu na široké frontě

00:21:55 pouze jeden průlom na úzké frontě do srdce Říše.

00:21:59 Britové chtěli zaútočit přes severní Německo,

00:22:02 zatímco Američané navrhovali vlastní útok více z jihu

00:22:06 s cílem zasáhnout srdce nacistického Německa.

00:22:11 Britští i američtí generálové si byli jisti,

00:22:14 že pokud se uskuteční právě jejich plán,

00:22:18 válka by mohla skončit do konce října 1944.

00:22:27 Nejvyšší velitel Spojenců, zvažující oba návrhy,

00:22:31 viděl zřejmé výhody každého z nich.

00:22:37 Postup na široké frontě vyžadoval mnoho týdnů přípravy,

00:22:42 aby se vyčerpané armády zotavily a doplnily zásoby.

00:22:47 Měl však výhodu jistého výsledku.

00:22:50 Průlom na úzké frontě,

00:22:52 ač měl mnohem méně předvídatelný výsledek,

00:22:56 mohl být zahájen okamžitě.

00:22:58 Takový průlom na úzké frontě, který by rychle ukončil válku,

00:23:02 byl velmi lákavý návrh. Politické důvody však převážily.

00:23:11 Angloamerické vztahy byly už tak napjaté,

00:23:15 že nedovolovaly ani jednomu ze Spojenců,

00:23:18 aby si získal slávu jen pro sebe.

00:23:20 Bylo rozhodnuto držet se původní strategie postupu na široké frontě

00:23:25 a kompletně dozásobit armády před konečným útokem.

00:23:36 PLÁN OBRANY

00:23:47 Hitler a nejvyšší důstojníci Wehrmachtu dobře věděli,

00:23:51 že jedinou možnou nadějí, jak se Říše vyhne porážce,

00:23:55 je oslabit a rozbít spojenectví jejích nepřátel.

00:24:01 Němci toho chtěli dosáhnout kombinací mohutných protiútoků,

00:24:06 nových smrtících zbraní a systémů obranných opevnění.

00:24:11 Aby ještě více demoralizovali americké jednotky,

00:24:14 německá tajná služba využívala chytře cílenou propagandu.

00:24:19 Letáky a rozhlasové vysílání

00:24:22 bez ustání americkým vojákům sdělovaly,

00:24:25 že zatímco oni bojují,

00:24:27 Britové odpočívají v klidných zónách

00:24:30 a zachraňují si své vlastní životy na úkor Američanů.

00:24:37 A pokud se Spojencům podaří proniknout až k hranicím Německa,

00:24:42 narazí na mohutné obranné opevnění.

00:24:45 Ještě před začátkem války začala Třetí říše budovat Západní val,

00:24:49 známý jako Siegfriedova linie. Byl to systém opevnění,

00:24:53 táhnoucí se podél celé německé hranice s Francií.

00:25:01 Tvořily ji pěchotní bunkry, protitankové zátarasy a miny.

00:25:06 Protože Němci počítali s tím, že zastaví Spojence na pobřeží,

00:25:11 Západní val postupně chátral.

00:25:17 Na podzim 1944 val urychleně opravili a posílili.

00:25:23 Většinu posil sice tvořili mladíci a starci,

00:25:26 byli však neobyčejně dobře vyzbrojeni.

00:25:42 Porúří, srdce německého průmyslu,

00:25:45 leželo necelých 80 kilometrů od hranic Říše.

00:25:50 Hlavní ochranou Porúří byl Západní val,

00:25:53 neboli Siegfriedova linie. Byla pět kilometrů hluboká

00:25:57 a táhla se od jižní části hranic až k Nizozemsku.

00:26:02 Spojenci před útokem na Porúří

00:26:04 museli překročit několik přírodních překážek.

00:26:08 Jednou z největších byla řeka Roer.

00:26:12 Roer byla přehrazena na sedmi místech

00:26:15 a největší přehrada Schwammenauel byla vysoká 60 metrů.

00:26:19 Němečtí ženisté mohli tyto přehrady kdykoli otevřít

00:26:23 a vytvořit z řeky nepřekročitelnou překážku,

00:26:27 či odříznout nepřátelské jednotky, které se dostanou na druhý břeh.

00:26:37 40 kilometrů východně od řeky Roer je řeka Rýn,

00:26:41 jeden z nejmohutnějších toků v Evropě.

00:26:48 Všechny mosty na Rýnu byly podminované

00:26:51 a připravené k odpálení, až se Spojenci přiblíží.

00:26:55 Tím by byli donuceni k mnohem nebezpečnějšímu přechodu řeky.

00:27:06 Kromě pevných obranných postavení měli Němci další strategii,

00:27:11 jak Spojencům zabránit v překročení řek Roer a Rýnu.

00:27:16 Na pontonové mosty stavěné nepřáteli

00:27:19 by zamířily motorové čluny naložené trhavinou.

00:27:23 Posádka by na poslední chvíli vyskočila

00:27:26 a loď by pokračovala ke svému cíli.

00:27:37 Němečtí vojáci měli rozkaz neustoupit.

00:27:40 Pokud by však byli k ústupu donuceni,

00:27:43 měli za sebou vše zničit.

00:27:59 Útok na Říši musel stát Spojence co nejvíc času,

00:28:03 bojové techniky i vojáků. Každý den, který válku prodloužil,

00:28:08 byl pro Spojence dalším dnem krvavých bojů

00:28:11 a pro Němce možností změnit porážku ve vítězství.

00:28:24 VELITELÉ

00:28:33 Dwight D. Eisenhower

00:28:35 vrchní velitel spojeneckých expedičních sil

00:28:40 Generál Eisenhower se stal

00:28:43 vrchním velitelem spojeneckých expedičních invazních sil

00:28:47 v lednu 1944, kdy přeskočil stovku služebně starších generálů.

00:28:55 Jako vrchní velitel měl Eisenhower dva obtížné úkoly,

00:28:59 spolupracovat s vrcholnými politiky

00:29:02 a vést Spojeneckou armádu, složenou z mnoha různých národů.

00:29:07 Eisenhower měl však neobyčejné politické

00:29:10 a diplomatické schopnosti.

00:29:15 Eisenhowera velmi obdivoval Roosevelt,

00:29:18 který ho považoval za jednoho z nejschopnějších velitelů

00:29:22 Armády Spojených států.

00:29:24 A také měl skvělé vztahy

00:29:25 s ministerským předsedou Churchillem.

00:29:28 Eisenhower strávil více než rok v Anglii,

00:29:31 kde byl rovněž oblíben.

00:29:33 V důsledku toho byl příznivě nakloněn

00:29:36 specifickým britským potřebám a problémům.

00:29:40 Avšak Eisenhowerův vřelý vztah k Británii

00:29:43 Roosevelta rozčiloval.

00:29:45 Ten se od Británie čím dál víc distancoval,

00:29:49 jelikož měl pocit, že oficiální struktury společného velení

00:29:53 Britové velmi často obcházejí.

00:29:58 Angloamerické spory,

00:30:00 se kterými se Eisenhower musel potýkat na politické úrovni,

00:30:04 narůstaly.

00:30:06 Naprosté nepřátelství však vypuklo

00:30:08 mezi několika společenskými veliteli.

00:30:11 Zcela otevřená rivalita panovala

00:30:13 mezi dvěma Eisenhowerovými nejznámějšími podřízenými.

00:30:17 Britský polní maršál Montgomery byl cílevědomý a odhodlaný velitel,

00:30:22 který vedl všechna pozemní spojenecká vojska

00:30:24 během bitvy o Normandii.

00:30:26 Považoval se za Eisenhowerovu pravou ruku.

00:30:29 Počátkem září však získal americký generál Bradley stejné postavení.

00:30:34 Bradley neměl jiné ambice než porážku Německa.

00:30:39 Avšak jeho skvělý velitel 3. armády generál George Patton

00:30:44 se stal Montgomeryho hlavním sokem v honbě za slávou.

00:30:52 Soupeření mezi Pattonem a Montgomerym o to,

00:30:55 kdo bude úspěšnějším spojeneckým velitelem,

00:30:58 do základu otřáslo spojeneckými silami

00:31:01 a generála Eisenhowera stálo dost energie.

00:31:15 Gerd von Rundstedt vrchni velitel Západ

00:31:25 V roce 1939 byl penzionovaný Gerd von Rundstedt

00:31:30 povolán zpět do armády,

00:31:32 aby velel Armádní skupině A při invazi do Polska.

00:31:36 Rundstedt si vedl skvěle.

00:31:38 V roce 1940 pomohly jeho jednotky porazit Francouze

00:31:42 za pouhých šest týdnů.

00:31:45 V dalších čtyřech letech

00:31:47 působil Rundstedt na východní frontě a v Itálii

00:31:50 a nikdy neprohrál jedinou bitvu.

00:31:53 V lednu 1944 se Rundstedt stal velitelem Wehrmachtu na západě

00:31:58 s rozkazem zabránit vstupu Spojenců na francouzské území.

00:32:03 V červnu 1944 díky naprosté letecké převaze Spojenců

00:32:08 bylo zřejmé, že Rundstedt neuspěl.

00:32:12 Hitler neustále zasahoval do velení a dokonce Rundstedtovi nedovolil

00:32:17 využít v bitvě zálohy bez výslovného svolení.

00:32:21 Hitler maršála obvinil z poraženectví

00:32:24 a na konci června ho odvolal.

00:32:27 Rundstedt tak odešel po třetí ve své kariéře do penze,

00:32:31 ale o dva měsíce později ho najednou bylo opět třeba.

00:32:37 20. července 1944 nastražili spiklenci v Hitlerově štábu bombu.

00:32:43 Von Kluge, Rundstedtův nástupce ve Francii,

00:32:46 byl do atentátu zapleten a spáchal sebevraždu.

00:32:50 Hitler začal hluboce nedůvěřovat většině důstojníků Wehrmachtu.

00:32:55 Ačkoli považoval Rundstedta za poražence,

00:32:58 věděl, že je loajální.

00:33:00 A tak se Rundstedt stal 5. září 1944

00:33:03 znovu vrchním velitelem všech vojsk Wehrmachtu na západě.

00:33:07 Rundstedtovi bylo v té době 69 let a v armádě sloužil už 52 let.

00:33:14 Mnoho důstojníků Wehrmachtu si myslelo,

00:33:17 že už je příliš vyčerpaný

00:33:19 a k životně důležité obraně hranice Říše se nehodí.

00:33:25 Rundstedt věděl, že čelí nebezpečné situaci

00:33:29 a nakonec bude poražen.

00:33:32 Nicméně začal okamžitě přeskupovat svá vojska

00:33:36 a posiloval nejslabší sektory na západní frontě.

00:33:49 SÍLY PROTIVNÍKŮ

00:33:52 SPOJENCI

00:33:59 Postup Spojenců od června do září 1944

00:34:03 byl mnohem rychlejší, než sami očekávali.

00:34:07 Spojence však nyní ohrožovaly příliš dlouhé zásobovací linie.

00:34:15 Každá pěší divize potřebovala denně 20 000 tun materiálu,

00:34:20 který se stále dovážel až z Normandie.

00:34:23 Na zajištění dodávek potřebného paliva a munice

00:34:26 pro spojenecké předvoje se vynakládalo veškeré úsilí.

00:34:32 V rámci takzvané Operace Pluto bylo na dno moře položeno potrubí

00:34:37 spojující Británii s Francií. Jeho délka byla 112 kilometrů.

00:34:46 Jakmile byl Pluto funkční,

00:34:48 byl prodlužován přes celou Francii až k frontovým jednotkám.

00:35:00 Během příprav na vylodění v den D

00:35:03 shodilo letectvo Spojených států a Británie

00:35:06 tisíce tun trhavin na silnice, železnice

00:35:10 a komunikační sítě Wehrmachtu.

00:35:13 Když byly pozemní síly na francouzské půdě

00:35:16 dobře zajištěné,

00:35:18 mohly se bombardéry vrátit k původnímu úkolu:

00:35:22 ničit německý průmysl.

00:35:28 Nejvyšší velitelé byli přesvědčeni, že zničení průmyslového Porúří

00:35:33 by způsobilo naprosté zhroucení Německa,

00:35:36 bez nutnosti jeho obsazení.

00:35:45 Francie byla postupně osvobozována.

00:35:48 Aktivita spojeneckého letectva se přesouvala k německým hranicím.

00:36:07 Spojenci Výzbroj

00:36:10 P-38 Lightning

00:36:16 P-38 Lightning byl navržen v roce 1936

00:36:19 jako výškový stíhací letoun.

00:36:22 Vyrobila ho firma Lockheed jako svůj první vojenský model.

00:36:27 Dvouocasý Lightning vzlétl poprvé v roce 1939

00:36:32 a dosáhl na tu dobu výjimečnou nejvyšší rychlost

00:36:35 640 kilometrů za hodinu.

00:36:38 Lightning, vyzbrojený čtyřmi těžkými kulomety v přídi,

00:36:42 se dostal do první bojové akce v Evropě v srpnu 1941.

00:36:47 Stal se prvním americkým bojovým letounem,

00:36:50 který zničil německé letadlo.

00:36:53 P-38 byl velmi univerzální

00:36:57 a účastnil se s úspěchem všech spojeneckých operací.

00:37:00 Díky své vysoké rychlosti

00:37:03 se osvědčil nejen jako výškový stíhací letoun,

00:37:06 ale používal se i k průzkumným letům,

00:37:09 jako doprovodný stíhací letoun

00:37:11 a vyzbrojený čtrnácti raketami také k ničení pozemních cílů.

00:37:16 Němci mu říkali Gabelschwanzteufel, Dvouocasý ďábel.

00:37:21 Byl jediným americkým letadlem,

00:37:23 které se vyrábělo po celou dobu války.

00:37:29 Střední tank M4 Sherman

00:37:35 Střední tank M4, Britům známý jako Sherman,

00:37:39 byl standardním tankem Spojenců za druhé světové války.

00:37:43 V důsledku předválečného nezájmu o vývoj tankových motorů,

00:37:47 použili konstruktéři letecký motor,

00:37:49 který dal Shermanu jeho charakteristický vysoký profil.

00:37:54 To ale z Shermana dělalo mnohem snadnější cíl.

00:38:03 Sherman však byl jednoduchý, nenáročný na údržbu

00:38:07 a vysoce adaptabilní.

00:38:10 Do konce roku 1944 bylo vyrobeno 40 000 kusů.

00:38:24 Jednou z nejúspěšnějších úprav M4 byl stíhací tank M10 Wolverine.

00:38:31 M10, vybavený kanónem ráže 76,2 mm, měl shora otevřenou věž.

00:38:37 Osádce skýtal jen slabou ochranu,

00:38:40 to však kompenzovala velká výsledná rychlost a skvělý rozhled.

00:38:46 V srpnu 1944

00:38:48 byl však Sherman naprosto deklasován německými tanky.

00:38:53 Měl totiž slabší pancéřování i palebnou sílu.

00:39:02 Willys MB Jeep

00:39:10 Willys MB nebo také univerzální vozidlo "Dží Pí"

00:39:15 byl spojeneckým vojákům známý jako džíp.

00:39:19 Měl pohon na všechna čtyři kola,

00:39:21 což mu umožňovalo zvládat drsný terén

00:39:24 a na silnici dosahoval rychlosti 105 km/h.

00:39:28 Džíp byl velmi ceněn

00:39:30 jako průzkumné vozidlo předsunutých jednotek,

00:39:33 byl však víceúčelový.

00:39:36 Využíval se také hodně jako polní ambulance a velitelské vozidlo.

00:39:47 Pro vyloďovací operace byl džíp vybaven prodlouženým výfukem,

00:39:52 takže mohl vyjet z vyloďovacího plavidla

00:39:55 přímo na pláž bez zalití motoru.

00:39:59 To bylo velmi důležité při překračování řek a kanálů

00:40:03 chránících německou hranici.

00:40:06 Do konce války bylo vyrobeno 400 000 džípů.

00:40:19 Avro Lancaster MK III

00:40:24 Bombardér Avro Lancaster byl navržen v roce 1940

00:40:29 a první let provedl počátkem roku 1941.

00:40:33 Poháněly ho čtyři motory Rolls Royce Merlin.

00:40:37 Stejným motorem byla vybavena stíhačka Spitfire.

00:40:44 Lancaster byl nesmírně rychlý a skvěle ovladatelný.

00:40:48 Byl vyzbrojen osmi kulomety

00:40:50 ve čtyřech hydraulicky ovládaných střeleckých věžích

00:40:54 a měl jednu z největších pumovnic ze všech letadel vůbec.

00:41:02 Do služby Královského letectva byl zaveden v roce 1942

00:41:07 a do konce války se vyrobilo 7000 kusů.

00:41:17 Lancaster se snadno uzpůsobil na řadu speciálních úkolů.

00:41:24 Modifikované Lancastery nesly tzv. skákací bomby

00:41:29 k ničení německých přehrad.

00:41:37 A ke konci války byl Lancaster jediným bombardérem,

00:41:41 který unesl těžkou průbojnou bombu Grand Slam

00:41:45 o váze 10 000 kg.

00:42:01 Lancastery jako stěžejní letouny strategického bombardování

00:42:06 Královského letectva pro strategické bombardování,

00:42:09 svrhly 600 000 tun bomb.

00:42:12 Tedy více než dvě třetiny celkové tonáže

00:42:15 shozené britským letectvem za druhé světové války.

00:42:24 Spojenci Mužstvo

00:42:33 Počátkem září 1944

00:42:36 bylo ve Francii přes dva miliony spojeneckých vojáků,

00:42:40 čtyři americké armády a tři další armády,

00:42:43 složené hlavně z Britů, Kanaďanů a Francouzů.

00:42:48 Od vylodění v Normandii Spojenci utrpěli ztráty

00:42:52 čítající téměř čtvrt milionu mrtvých, zraněných a nezvěstných.

00:42:59 Pro většinu spojeneckých vojáků byl boj v Normandii

00:43:03 první vojenskou akcí.

00:43:06 Jejich bojový výcvik v měsících před vyloděním

00:43:09 byl tvrdý a náročný.

00:43:13 Byli také velmi dobře vyzbrojeni, většinou americkými zbraněmi.

00:43:18 Během osvobozovaní Francie dostával každý spojenecký voják

00:43:22 dvakrát více proviantu a munice než jeho německý protivník.

00:43:32 V následujících třech měsících Spojenci postoupili o 480 km.

00:43:38 Všichni pevně věřili, že by válka mohla do konce roku skončit.

00:43:43 Avšak tento optimismus se někdy změnil až v lhostejnost.

00:43:50 Mnohým spojeneckým vojákům se Němci zdáli jasně poraženi,

00:43:55 a tak se jim příliš nechtělo nasazovat život,

00:43:58 když už byla válka téměř vyhrána.

00:44:01 Během bitvy o Rýn této slabosti Wehrmacht plně využil.

00:44:16 SÍLY PROTIVNÍKA

00:44:20 WEHRMACHT

00:44:26 Na svém vrcholu měla německá armáda v poli

00:44:29 více až 224 kompletních divizí. Pět a půl let neustálých bojů

00:44:34 se však na bojových schopnostech Wehrmachtu podepsalo.

00:44:41 V září 1944 nich zbývaly už jen části původních formací.

00:44:56 Od vylodění Spojenců v Normandii

00:44:59 ztratil Wehrmacht v západní Evropě více než 2000 obrněných vozidel.

00:45:09 Komunikační sítě německé armády

00:45:12 byly také těžce zasaženy spojeneckým letectvem

00:45:16 a její zásoby se značně snížily.

00:45:18 Zbylé jednotky Wehrmachtu se přesouvaly,

00:45:21 nebo dokonce už přesunuly zpět do Německa.

00:45:25 To znamenalo, že byly blíž k hlavnímu štábu,

00:45:28 což zlepšilo jejich koordinaci, a měly kratší zásobovací linie,

00:45:33 umožňující rychlejší nasazení náhradníků a záloh.

00:45:41 Německá výroba obrněných vozidel a letadel

00:45:44 byla vážně narušena strategickým bombardováním Spojenců.

00:45:49 Když však v první polovině roku 1944,

00:45:52 během příprav na den D,

00:45:55 přešli Spojenci od strategického bombardování

00:45:59 k útokům na francouzské přepravní a komunikační cíle,

00:46:02 německý průmysl se rychle vzpamatoval.

00:46:06 Od června 1944 však výroba opět poklesla.

00:46:10 Francouzské továrny a suroviny padly do rukou

00:46:14 postupujícím Spojencům

00:46:16 a spojenecké letectvo obnovilo bombardování německého průmyslu.

00:46:21 Zásoby zbraní se tenčily.

00:46:23 Vše ještě zhoršilo nacistické velení,

00:46:26 které vybavilo čerstvé posily tím nejlepším,

00:46:29 zatímco hladovějící divize veteránů zanedbávalo.

00:46:33 V první polovině roku 1944

00:46:36 ztratila Luftwaffe nadvládu nad vzdušným prostorem.

00:46:40 V den D uskutečnila pouhých 250 vzletů,

00:46:44 ve srovnání se 14 000 vzlety Spojenců.

00:46:49 Ačkoli Luftwaffe disponovala moderními letadly,

00:46:53 v průběhu dalších měsíců vedla už jen opotřebovací boj.

00:46:57 Stíhací letouny Luftwaffe však i nadále ničily

00:47:01 spojenecké bombardovací formace. A to až do doby,

00:47:04 dokud jejich letiště nezabrala postupující spojenecká vojska,

00:47:09 anebo už nevzlétly kvůli nedostatku paliva.

00:47:14 Wehrmacht Výzbroj

00:47:17 Střední tank Panzer V. Panther

00:47:23 Tank Panzer V, neboli Panther, byl navržen v roce 1942

00:47:28 v reakci na mnohem výkonnější sovětské tanky.

00:47:32 Výrobu Pantheru zpomalovaly postupné úpravy specifikací.

00:47:37 Jeho hmotnost vzrostla o 9 tun.

00:47:41 To mělo neblahý vliv na mnoho původních součástek

00:47:45 a Panther byl zpočátku nespolehlivý a vyžadoval kvalitní údržbu.

00:47:56 Panther byl vyzbrojen novým kanonem ráže 75 mm

00:48:01 s vysokou úsťovou rychlostí,

00:48:03 který měl větší průbojnost než většina ostatních tanků.

00:48:10 Díky skvělému kanonu

00:48:12 V kombinaci s dobrou ovladatelností a silným pancéřováním

00:48:16 byl Panther lepší než britské nebo americké tanky.

00:48:32 Focke Wulf 190A.4

00:48:38 Focke-Wulf 190 byl navržený v roce 1938

00:48:43 jako páteřní stíhací letoun Luftwaffe.

00:48:46 Jeho největší předností byl výkonný hvězdicový motor BMW.

00:48:51 Stodevadesátka byla jedním z nejrychlejších letadel

00:48:55 s pístovým motorem. Byla elegantní a obratná.

00:49:00 Do konce války bylo vyrobeno 20 000 kusů.

00:49:12 Když byla stodevadesátka poprvé nasazena do bojové akce

00:49:15 v roce 1941,

00:49:17 ihned dokázala svou převahu nad ostatními stíhačkami Spojenců.

00:49:23 Byla rychlejší, ovladatelnější a také byla lépe vyzbrojena.

00:49:35 Stodevadesátka byla průběžně zdokonalována

00:49:38 a poslední verze z konce roku 1944

00:49:42 patřila k nejlepším letadlům druhé světové války.

00:49:50 Messerschmitt 262A

00:49:58 Messerschmitt 262

00:50:01 byl první bojově nasazenou proudovou stíhačkou na světě.

00:50:06 Dvě stě šedesát dvojka dosahovala rychlosti 870 km/h,

00:50:11 což z ní činilo nejrychlejší bojové letadlo celé války.

00:50:20 Letoun měl čtyřmi kanony umístěné v přídi

00:50:23 a bublinový překryt umožňoval pilotovi mimořádně dobrý rozhled.

00:50:30 Výroba byla levná, byl však nedostatek kovů

00:50:33 na lopatky turbín proudových motorů.

00:50:37 Samotné motory byly nespolehlivé a měly životnost pouhých 25 hodin.

00:50:46 Do služby bylo zařazeno 1500 těchto stíhaček,

00:50:50 ale ani tento počet nemohl změnit výsledek války.

00:50:54 Navíc jejich bojové nasazení silně omezoval nedostatek paliva.

00:50:59 Když se však dvě stě šedesát dvojka dostala do akce,

00:51:02 byla nebezpečným protivníkem hlavně pro bombardéry.

00:51:09 Raketa V2

00:51:15 Raketa V2 byla navržena k ostřelování na velkou vzdálenost.

00:51:19 Představovala jeden z největších pokroků

00:51:22 ve vývoji zbraňových technologií.

00:51:24 Vývoj rakety začal v roce 1936 v Peenemünde

00:51:28 na pobřeží Baltského moře.

00:51:36 Při startu měla raketa hmotnost 12,5 tuny

00:51:40 a poháněl ji motor spalující směs ethanolu a kapalného kyslíku.

00:51:45 Raketu stabilizovala soustava gyroskopů,

00:51:48 která ji udržovala na balistické dráze.

00:51:53 Zásoba paliva stačila na minutu hoření motoru,

00:51:56 pak raketa dopadla na zem. V2 měly dolet 320 kilometrů.

00:52:03 S tunovou bojovou hlavicí

00:52:05 dopadly na cíl rychlostí téměř 6000 km/h.

00:52:17 Do konce války se vyrobilo téměř 6000 raket V2.

00:52:28 Mohly být odpalovány z mobilních ramp

00:52:31 nebo pevných palebných stanovišť

00:52:33 a na britská a evropská města jich dopadlo více než 2500.

00:52:43 Během bitvy o Rýn byly V2 využívány

00:52:47 k útokům i na jiná města než Londýn.

00:52:58 Pro Hitlera byla V2 ideální zbraní odplaty.

00:53:02 Měla sloužit k zastrašení civilního obyvatelstva

00:53:05 a podlomení jeho morálky.

00:53:07 V plánu byla dokonce i verze, která měla zasáhnout Spojené státy.

00:53:14 Němci do svého raketového programu

00:53:17 vložili obrovské množství prostředků.

00:53:20 Doufali, že právě V2 nakonec Západní spojence rozdělí.

00:53:35 Wehrmacht Mužstvo

00:53:42 Za tři měsíce bojů ode dne D utrpěla německá armáda ztráty

00:53:47 čítající více než 600 000 zabitých, zraněných nebo zajatých.

00:53:52 Většina ze čtvrt milionu zbývajících vojáků na západě

00:53:56 urychleně ustupovala do Německa.

00:54:00 Jednotky tvořily pouhý zlomek své původní síly.

00:54:05 Velitelé naléhavě žádali generální štáb

00:54:08 o více mužů a vybavení,

00:54:10 ale Německu zbývaly už jen velmi malé rezervy.

00:54:14 Místa štábních důstojníků Wehrmachtu a Luftwaffe,

00:54:17 kteří byli posláni na frontu, zaujaly ženy.

00:54:20 Do uniforem byli oblečeni starci, chlapci, tovární dělníci,

00:54:25 dobrovolníci z východní Evropy a dokonce lehce zranění.

00:54:38 Ačkoli většina zbývajících německých vojáků

00:54:42 byla špatně vycvičena a neměla zkušenosti,

00:54:45 v ustupujících jednotkách byly skupiny ostřílených veteránů

00:54:49 Wehrmachtu a Waffen SS.

00:54:53 Velitelé, kteří přežili,

00:54:55 patřili k nejzkušenějším a takticky nejobratnějším.

00:54:59 I při ústupu dokázali své jednotky přeskupit

00:55:02 a rychle provádět náhlé protiútoky.

00:55:06 Nejtvrdší jádro Wehrmachtu a SS prokázalo svoje schopnosti

00:55:10 při hledání slabých míst Spojenců

00:55:13 a v nečekaných zuřivých protiútocích.

00:55:22 PŘEDVEČER BITVY

00:55:33 Po osvobození Bruselu 3. září 1944

00:55:37 vyrazila britská armáda ihned k Antverpám,

00:55:41 druhému největšímu přístavu v Evropě.

00:55:44 Dobytí Antverp bylo klíčové.

00:55:47 Spojenci museli shromáždit obrovské množství zásob,

00:55:51 potřebných k obsazení Německa.

00:55:54 Britská 11. tanková divize osvobodila Antverpy 4. září,

00:55:59 Němci však drželi několik ostrovů v ústí řeky Šeldy poblíž města.

00:56:05 Dokud nebyla německá opevnění zničena,

00:56:09 Spojenci nemohli řeku využívat a přístav zůstal uzavřen.

00:56:19 Druhý týden v září,

00:56:21 když se stále zdálo, že Antverpy nebudou brzy zprovozněny,

00:56:25 přišli Britové s důmyslným plánem neprodleně překročit řeku Rýn.

00:56:30 Aby předešli americkým protestům,

00:56:33 předložili modifikovanou verzi svého původního plánu,

00:56:37 kompromis, který nespotřeboval všechny dostupné zásoby.

00:56:46 Dostal krycí název Market Garden a mohl být zahájen

00:56:50 bez rozsáhlé a časově náročné logistické přípravy.

00:56:55 A nejen to,

00:56:57 Market Garden počítal s obchvatem německé Siegfriedovy linie.

00:57:04 10. září 1944 dal Eisenhower operaci Market Garden zelenou.

00:57:11 Generál Montgomery měl jen sedm dní na to,

00:57:15 aby dokončil přípravu největší výsadkové operace v dějinách.

00:57:53 Titulky: Marie Luzarová Česká televize 2013

Od 1944 do dubna 1945 probíhala jedna z nejdelších a nejtvrdších bitev druhé 2. války mezi Spojenci a nacistickým Německem. V bitvě o Rýn hájil Hitlerův Wehrmacht poslední přírodní linii obrany. Chtěl způsobit Spojencům těžké ztráty, zlomit jejich odhodlání a rozbít spojenectví mezi Británií a Spojenými státy. Bitva o Rýn byla sérií dramatických bojových akcí celé války.

• Předehra k bitvě
• Plán útoku
• Plán obrany
• Velitelé
• Síly protivníků
• Výzbroj
• Předvečer bitvy

U Arnhemu a v Ardenách se obě strany snažily získat převahu překvapivým útokem. Hitlerovské Německo vypustilo nový typ dalekonosných zbraní, které měly terorizovat Británii a donutit ji k vyjednávání. Pro Spojence měl být postup k Rýnu posledním útokem, který přinese rychlý a vítězný konec války v Evropě. Wehrmacht však bojoval o každičký kilometr, a Spojencům tak trvalo sedm dlouhých měsíců, než zvítězili.

Předehra k bitvě

V červnu 1944 zahájili Spojenci operaci Overlord, očekávanou invazi do Německem okupované Francie. Do konce prvního dne se na pěti plážích vylodilo 150 tisíc vojáků. O dva měsíce později vrcholila v italských a afrických přístavech také příprava invaze z jihu. Hlavní francouzská a americká vylodění operace Dragoon proběhla mezi Cannes a Cavalaire. Oblast byla Němci slabě bráněna a postup byl rychlý. Už 12. září měli Spojenci pevnou frontovou linii napříč Francií podél německých hranic. Od osvobození Paříže pokračovaly spojenecké předvoje v postupu směrem k Německu. Britská 2. armáda překročila francouzskou hranici s Belgií a 3. září osvobodila Brusel. Britové byli pouhých 160 km od Porúří, srdce německého průmyslu, a Američané 112 km od řeky Rýnu. Rychlý postup Spojenců však působil vážné zásobovací problémy. Každá tuna paliva a munice se musela dovážet stovky kilometrů z místa vylodění a jediný provozuschopný přístav, Cherbourg, byl až v Normandii. I když Němci ustupovali, ještě zdaleka se nevzdávali. Čím víc se boje blížily k hranici Říše, tím byli stále odhodlanější.

Plán útoku

Spojenecké plány závěrečného útoku na Německo byly vypracovány před začátkem vylodění v Normandii. Vysocí armádní velitelé, usilující o vítězství s co nejmenšími ztrátami na životech, se domnívali, že Berlín nemá žádný vojenský význam, který by opodstatnil 200kilometrový postup dále na východ. Spojenci doufali, že obsazení nebo zničení průmyslového Porúří samo o sobě zabrání Němcům v dalších bojích a válka tak před koncem roku 1944 skončí.

Na cestě do Porúří čekala Spojence řada přírodních překážek. Největší z nich byl Rýn, symbolická hranice Říše. Spojenečtí velitelé byli přesvědčeni, že pouhé její překročení způsobí naprostý rozklad německé morálky. Předsunuté jednotky postupovaly více než 120 km denně, mnohem rychlejší, než vojenští plánovači předpokládali. Zásobovací linie proto byly přetížené. Několik generálů proto vytvořilo alternativní plán postupu do Německa, lépe využívající materiální zdroje Spojenců a udržující iniciativu v boji proti ustupujícím německým armádám.

Původní plán vpádu do Německa počítal se třemi skupinami armád Američanů, Britů, Svobodných Francouzů a Kanaďanů, rozložených souvisle podél německé hranice, zatímco nové návrhy požadovaly místo postupu na široké frontě pouze jeden průlom na úzké frontě do srdce Říše. Postup na široké frontě vyžadoval mnoho týdnů přípravy, aby se vyčerpané armády zotavily a doplnily zásoby. Měl však výhodu jistého výsledku. Průlom na úzké frontě, ač měl mnohem méně předvídatelný výsledek, mohl být zahájen okamžitě. Takový průlom na úzké frontě, který by rychle ukončil válku, byl velmi lákavý návrh. Politické důvody však převážily. Bylo rozhodnuto držet se původní strategie postupu na široké frontě a kompletně dozásobit armády před konečným útokem.

Plán obrany

Hitler a nejvyšší důstojníci Wehrmachtu dobře věděli, že jedinou možnou nadějí, jak se Říše může vyhnout porážce, je oslabit a rozbít spojenectví jejích nepřátel. Němci toho chtěli dosáhnout kombinací mohutných protiútoků, nových smrtících zbraní a systémů obranných opevnění. Aby ještě více demoralizovali americké jednotky, německá tajná služba využívala chytře cílenou propagandu. Letáky a rozhlasové vysílání bez ustání americkým vojákům sdělovaly, že zatímco oni bojují, Britové odpočívají v klidných zónách a zachraňují si své vlastní životy na úkor Američanů. A pokud se Spojencům podaří proniknout až k hranicím Německa, narazí na mohutné obranné opevnění.

Ještě před začátkem války začala Třetí říše budovat Siegfriedovu linii. Byl to systém opevnění táhnoucí se podél celé německé hranice s Francií. Linie byla 5 km hluboká a tvořily ji pěchotní bunkry, protitankové zátarasy a miny. Protože ale Němci počítali s tím, že zastaví Spojence na pobřeží, postupně val chátral. Jeho čas přišel na podzim 1944, kdy byl urychleně opraven a posílen. Většinu posil sice tvořili mladíci a starci, byli však neobyčejně dobře vyzbrojeni.

Porúří, srdce německého průmyslu, leželo necelých 80 km od hranic Říše. Spojenci před útokem na Porúří museli překročit několik přírodních překážek. Jednou z největších byla řeka Roer, na sedmi místech přehrazená, přičemž největší přehrada Schwammenauel byla vysoká 60 metrů. Němečtí ženisté mohli tyto přehrady kdykoli otevřít a vytvořit z řeky nepřekročitelnou překážku. 40 km východně pak leží řeka Rýn. Všechny mosty na Rýnu byly podminované a připravené k odpálení, až se Spojenci přiblíží, čímž by byli donuceni k mnohem nebezpečnějšímu přechodu řeky. Na pontonové mosty stavěné nepřáteli by navíc zamířily motorové čluny naložené trhavinou, jejichž posádka by na poslední chvíli vyskočila a loď by pokračovala ke svému cíli. A pokud by už němečtí vojáci byli přeci jen donuceni k ústupu, měli za sebou vše zničit.

Velitelé

Dwight D. Eisenhower, vrchní velitel spojeneckých expedičních sil

Generál Eisenhower se stal vrchním velitelem spojeneckých expedičních invazních sil v lednu 1944, kdy přeskočil stovku služebně starších generálů. Jako vrchní velitel měl dva obtížné úkoly, spolupracovat s vrcholnými politiky a vést Spojeneckou armádu, složenou z mnoha různých národů. Eisenhower měl však neobyčejné politické a diplomatické schopnosti. Velmi ho obdivoval Roosevelt, jenž ho považoval za jednoho z nejschopnějších velitelů americké armády. Kromě toho byl oblíben v Anglii a měl skvělé vztahy s tamním ministerským předsedou Churchillem. Eisenhowerův vřelý vztah k Británii Roosevelta rozčiloval. Ten se od Británie čím dál víc distancoval, jelikož měl pocit, že oficiální struktury společného velení Britové velmi často obcházejí. Angloamerické spory, se kterými se Eisenhower musel potýkat na politické úrovni, narůstaly. Naprosté nepřátelství však vypuklo mezi několika společenskými veliteli. Soupeření mezi Pattonem a Montgomerym o to, kdo bude úspěšnějším spojeneckým velitelem, do základu otřáslo spojeneckými silami a generála Eisenhowera stálo dost energie.

Gerd von Rundstedt, vrchni velitel Západ

V roce 1939 byl penzionovaný Gerd von Rundstedt povolán zpět do armády, aby velel Armádní skupině A při invazi do Polska. Rundstedt si vedl skvěle. V roce 1940 pomohly jeho jednotky porazit Francouze za pouhých 6 týdnů. V dalších 4 letech působil Rundstedt na východní frontě a v Itálii a nikdy neprohrál jedinou bitvu, až se v lednu 1944 stal velitelem Wehrmachtu na západě s rozkazem zabránit vstupu Spojenců na francouzské území. V červnu 1944 díky naprosté letecké převaze Spojenců bylo zřejmé, že Rundstedt neuspěl. Hitler neustále zasahoval do velení, dokonce Rundstedtovi nedovolil využít v bitvě zálohy bez výslovného svolení, až nakonec maršála obvinil z poraženectví a odvolal ho. Rundstedt tak odešel potřetí ve své kariéře do penze, ale o už 2 měsíce později ho najednou bylo opět třeba. Ačkoli Hitler považoval Rundstedta za poražence, věděl, že je loajální. Tak se Rundstedt stal 5. září 1944 znovu vrchním velitelem všech vojsk Wehrmachtu na západě. Rundstedt věděl, že čelí nebezpečné situaci a nakonec bude poražen. Nicméně začal okamžitě přeskupovat svá vojska a posiloval nejslabší sektory na západní frontě.

Síly protivníků

Spojenci

Postup Spojenců od června do září 1944 byl mnohem rychlejší, než sami očekávali. Nyní je však ohrožovaly příliš dlouhé zásobovací linie. Každá pěší divize potřebovala denně 20 tisíc tun materiálu, který se stále dovážel až z Normandie. Na zajištění dodávek potřebného paliva a munice pro spojenecké předvoje se vynakládalo veškeré úsilí. V rámci tzv. operace Pluto bylo na dno moře položeno 112 km dlouhé potrubí spojující Británii s Francií. Jakmile byl Pluto funkční, byl prodlužován přes celou Francii až k frontovým jednotkám. Během příprav na vylodění v den D shodilo letectvo Spojených států a Británie tisíce tun trhavin na silnice, železnice a komunikační sítě Wehrmachtu. Když byly pozemní síly na francouzské půdě dobře zajištěné, mohly se bombardéry vrátit k původnímu úkolu: ničit německý průmysl. Nejvyšší velitelé byli přesvědčeni, že zničení průmyslového Porúří by způsobilo naprosté zhroucení Německa, bez nutnosti jeho obsazení. Francie byla postupně osvobozována a aktivita spojeneckého letectva se přesouvala k německým hranicím.

Počátkem září 1944 bylo ve Francii přes dva miliony spojeneckých vojáků, 4 americké armády a 3 další, složené hlavně z Britů, Kanaďanů a Francouzů. Od vylodění v Normandii Spojenci utrpěli ztráty čítající téměř čtvrt milionu mrtvých, zraněných a nezvěstných. Pro většinu spojeneckých vojáků byl boj v Normandii první vojenskou akcí. Jejich bojový výcvik v měsících před vyloděním byl tvrdý a náročný. Byli také velmi dobře vyzbrojeni, většinou americkými zbraněmi. Během osvobozování Francie dostával každý spojenecký voják dvakrát více proviantu a munice než jeho německý protivník. V následujících 3 měsících Spojenci postoupili o 480 km. Všichni pevně věřili, že by válka mohla do konce roku skončit, jenže někdy se tento optimismus měnil až v lhostejnost. Mnohým spojeneckým vojákům se Němci zdáli jasně poraženi, a tak se jim příliš nechtělo nasazovat život, když už byla válka téměř vyhrána. Během bitvy o Rýn této slabosti Wehrmacht plně využil.

Wermacht

Na svém vrcholu měla německá armáda v poli až 224 kompletních divizí. Pět a půl let neustálých bojů se však na bojových schopnostech Wehrmachtu podepsalo. V září 1944 z nich zbývaly už jen části původních formací. Od vylodění Spojenců v Normandii ztratil Wehrmacht v západní Evropě více než 2000 obrněných vozidel, komunikační sítě německé armády byly také těžce zasaženy spojeneckým letectvem a její zásoby se značně snížily. Zbylé jednotky Wehrmachtu se přesouvaly, nebo dokonce už přesunuly zpět do Německa. To znamenalo, že byly blíž k hlavnímu štábu, což zlepšilo jejich koordinaci, a měly kratší zásobovací linie, umožňující rychlejší nasazení náhradníků a záloh. Německá výroba obrněných vozidel a letadel byla vážně narušena strategickým bombardováním Spojenců. Když však v první polovině roku 1944 přešli Spojenci od strategického bombardování k útokům na francouzské přepravní a komunikační cíle, německý průmysl se rychle vzpamatoval. Od června 1944 však výroba opět poklesla. Francouzské továrny a suroviny padly do rukou postupujícím Spojencům a spojenecké letectvo obnovilo bombardování německého průmyslu. Vše ještě zhoršilo nacistické velení, které vybavilo čerstvé posily tím nejlepším, zatímco hladovějící divize veteránů zanedbávalo. V první polovině roku 1944 ztratila Luftwaffe nadvládu nad vzdušným prostorem. V den D uskutečnila pouhých 250 vzletů, ve srovnání se 14 tisíci vzlety Spojenců. Ačkoli Luftwaffe disponovala moderními letadly, v průběhu dalších měsíců vedla už jen opotřebovací boj.

Za tři měsíce bojů ode dne D utrpěla německá armáda ztráty čítající více než 600 tisíc zabitých, zraněných nebo zajatých. Velitelé naléhavě žádali generální štáb o více mužů a vybavení, ale Německu zbývaly už jen velmi malé rezervy. Místa štábních důstojníků Wehrmachtu a Luftwaffe, kteří byli posláni na frontu, zaujaly ženy. Do uniforem byli oblečeni starci, chlapci, tovární dělníci, dobrovolníci z východní Evropy a dokonce lehce zranění. Ačkoli většina zbývajících německých vojáků byla špatně vycvičena a neměla zkušenosti, v ustupujících jednotkách byly skupiny ostřílených veteránů Wehrmachtu a Waffen SS. Velitelé, kteří přežili, patřili k nejzkušenějším a takticky nejobratnějším. Nejtvrdší jádro Wehrmachtu a SS prokázalo svoje schopnosti při hledání slabých míst Spojenců a v nečekaných zuřivých protiútocích.

Výzbroj

Spojenci

Dvouocasý P-38 Lightning, vyzbrojený čtyřmi těžkými kulomety v přídi, byl navržen v roce 1936 jako výškový stíhací letoun. Dosáhl na tu dobu výjimečnou nejvyšší rychlost 640 km/h a stal se prvním americkým bojovým letounem, který zničil německé letadlo. Díky své vysoké rychlosti se osvědčil nejen jako výškový stíhací letoun, ale používal se i k průzkumným letům, jako doprovodný stíhací letoun a vyzbrojený čtrnácti raketami také k ničení pozemních cílů. Byl jediným americkým letadlem, které se vyrábělo po celou dobu války.

M4 Sherman byl standardním středním tankem Spojenců za 2. světové války. V důsledku předválečného nezájmu o vývoj tankových motorů použili konstruktéři letecký motor, který dal Shermanu jeho charakteristický vysoký profil. To z něj sice dělalo poměrně snadný cíl. Byl ovšem jednoduchý, nenáročný na údržbu a vysoce adaptabilní. Jednou z nejúspěšnějších úprav M4 byl stíhací tank M10 Wolverine, jenž byl vybaven kanónem ráže 76,2 mm a měl shora otevřenou věž. Osádce skýtal jen slabou ochranu, to však kompenzovala velká výsledná rychlost a skvělý rozhled. V srpnu 1944 byl však Sherman naprosto deklasován německými tanky.

Willys MB Jeep měl pohon na všechna čtyři kola, což mu umožňovalo zvládat drsný terén a na silnici dosahoval rychlosti 105 km/h. Byl velmi ceněn jako průzkumné vozidlo předsunutých jednotek, využíval se také hodně jako polní ambulance a velitelské vozidlo. Pro vyloďovací operace byl vybaven prodlouženým výfukem, takže mohl vyjet z vyloďovacího plavidla přímo na pláž bez zalití motoru. To bylo velmi důležité při překračování řek a kanálů chránících německou hranici. Do konce války bylo vyrobeno 400 tisíc džípů.

Bombardér Avro Lancaster MK III poháněly 4 motory Rolls Royce Merlin, stejné, jakými byla vybavena i stíhačka Spitfire. Lancaster byl nesmírně rychlý a skvěle ovladatelný. Byl vyzbrojen 8 kulomety ve 4 hydraulicky ovládaných střeleckých věžích a měl jednu z největších pumovnic ze všech letadel vůbec. Do služby Královského letectva byl zaveden v roce 1942 a do konce války se vyrobilo 7000 kusů. Lancaster se snadno uzpůsobil na řadu speciálních úkolů. Ke konci války byl jediným bombardérem, který unesl těžkou průbojnou bombu Grand Slam o váze 10 tisíc kg. Celkem Lancastery svrhly 600 tisíc tun bomb, tedy více než dvě třetiny celkové tonáže shozené britským letectvem za celé války.

Wehrmacht

Střední tank Panzer V Panther byl navržen v roce 1942 v reakci na mnohem výkonnější sovětské tanky. Výrobu Pantheru zpomalovaly postupné úpravy specifikací. Jeho hmotnost vzrostla o 9 tun, což mělo neblahý vliv na mnoho původních součástek. Panther byl zpočátku nespolehlivý a vyžadoval kvalitní údržbu. Byl nicméně vyzbrojen novým kanonem ráže 75 mm s vysokou úsťovou rychlostí, který měl větší průbojnost než většina ostatních tanků.

Focke Wulf 190A.4 byl navržený v roce 1938 jako páteřní stíhací letoun Luftwaffe. Jeho největší předností byl výkonný hvězdicový motor BMW, díky čemuž byl jedním z nejrychlejších letadel s pístovým motorem. Do konce války bylo vyrobeno 20 tisíc kusů. Když byla stodevadesátka poprvé nasazena do bojové akce v roce 1941, ihned dokázala svou převahu nad ostatními stíhačkami Spojenců. Byla rychlejší, ovladatelnější a také byla lépe vyzbrojena.

Messerschmitt 262A byl první bojově nasazenou proudovou stíhačkou na světě. Dosahovala rychlosti 870 km/h, což z ní činilo nejrychlejší bojové letadlo celé války. Měl čtyřmi kanony umístěné v přídi a bublinový překryt umožňoval pilotovi mimořádně dobrý rozhled. Výroba byla levná, byl však nedostatek kovů na lopatky turbín proudových motorů. Samotné motory byly nespolehlivé a měly životnost pouhých 25 hodin. Do služby bylo zařazeno 1500 těchto stíhaček, ale ani tento počet nemohl změnit výsledek války, navíc jejich bojové nasazení silně omezoval nedostatek paliva. Když se však dostala do akce, byla nebezpečným protivníkem hlavně pro bombardéry.

Raketa V2 byla navržena k ostřelování na velkou vzdálenost. Představovala jeden z největších pokroků ve vývoji zbraňových technologií. Při startu měla hmotnost 12,5 tuny a poháněl ji motor spalující směs ethanolu a kapalného kyslíku. Raketu stabilizovala soustava gyroskopů, která ji udržovala na balistické dráze. Zásoba paliva stačila na minutu hoření motoru, pak raketa dopadla na zem. V2 měly dolet 320 km a s tunovou bojovou hlavicí dopadly na cíl rychlostí téměř 6000 km/h. Do konce války se jich vyrobilo téměř 6000. Mohly být odpalovány z mobilních ramp nebo pevných palebných stanovišť. Na britská a evropská města jich dopadlo více než 2500. Pro Hitlera byla V2 ideální zbraní odplaty. V plánu byla dokonce i verze, která měla zasáhnout Spojené státy.

Předvečer bitvy

Po osvobození Bruselu 3. září 1944 vyrazila britská armáda ihned k Antverpám, druhému největšímu přístavu v Evropě. Jeho dobytí bylo klíčové. Spojenci museli shromáždit obrovské množství zásob, potřebných k obsazení Německa. Britská 11. tanková divize osvobodila Antverpy 4. září, Němci však drželi několik ostrovů v ústí řeky Šeldy poblíž města. Dokud nebyla německá opevnění zničena, Spojenci nemohli řeku využívat a přístav zůstal uzavřen. Druhý týden v září, když se stále zdálo, že Antverpy nebudou brzy zprovozněny, přišli Britové s důmyslným plánem neprodleně překročit řeku Rýn. Aby předešli americkým protestům, předložili modifikovanou verzi svého původního plánu, kompromis, který nespotřeboval všechny dostupné zásoby. Dostal krycí název Market Garden a mohl být zahájen bez rozsáhlé a časově náročné logistické přípravy. A nejen to, Market Garden počítal s obchvatem německé Siegfriedovy linie. 10. září 1944 dal Eisenhower operaci Market Garden zelenou. Generál Montgomery měl jen 7 dní na to, aby dokončil přípravu největší výsadkové operace v dějinách.