Nejvýznamnější operace 2. světové války

Rozsáhlý britský dokumentární cyklus o rozhodujících momentech největšího ozbrojeného konfliktu XX. století

Litujeme, ale video není dostupné
Litujeme, ale video není dostupné

V červnu 1942 došlo u atolu Midway v Tichém oceánu k jedné z nejzásadnějších bitev 2. světové války. Střetly se v ní americké a japonské letadlové lodě. Boj byl veden na vzdálenost téměř dvou set kilometrů a obě bojující strany se ani na okamžik nedostaly do vizuálního kontaktu. Poprvé v historii námořních bojů tak o výsledku nerozhodovala palubní děla bitevních lodí, ale letadla startující z palub letadlových lodí. Japonci měli v plánu vylákat k Midway americkou tichomořskou flotilu z Pearl Harbouru a zničit ji. Vše dopadlo ale jinak. Pro Japonsko životně důležitý svaz letadlových lodí byl zničen a říše vycházejícího slunce utrpěla nejtěžší porážku své historie. Japonské sny o ovládnutí Pacifiku vzaly za své. A historie zaznamenala počátek nová éry námořní války.

Napadení a obsazení životně důležité americké základny na atolu Midway bylo dalším bodem japonského záměru na posunutí hranic císařství hluboko do Tichomoří. Plán současně počítal s vylákáním americké Tichomořské floty, včetně jejích letadlových lodí z Pearl Harboru, a s jejich následným zničením. Pak už by japonské expanzi nestálo nic v cestě. Vše se však nakonec vyvinulo jinak a silný svaz letadlových lodí byl v bitvě u Midway úplně zničen. Japonsko tu utrpělo nejtěžší porážku za poslední tři století. Rozhodujícím způsobem to ovlivnilo výsledek Tichomořské války.

Předehra k bitvě

Od roku 1932 se Japonsko angažovalo v Číně a snažilo se tuto zemi podrobit. A pak ke konci 30. let klesly americko-japonské vztahy pod bod mrazu: v roce 1940 byl zakázán vývoz amerických zbraní, kovů a dalšího strategického materiálu do Japonska, a o rok později bylo na Japonsko uvaleno ropné embargo. Současně byla zmrazena veškerá japonská zámořská aktiva. Tato opatření měla na japonské hospodářství zničující účinek. Zásoby ropy, kterou Japonsko muselo z 90 % dovážet, prudce klesly. Nakonec se japonská vláda rozhodla napadnout a ovládnout oblasti bohaté na ropu a nerostné suroviny v jihovýchodní Asii. Jejímu ctižádostivému plánu ale stála v cestě americká Tichomořská flota na Havaji.

7. prosince 1941 odstartovalo z palub japonských letadlových lodí ve 2 vlnách 360 bombardérů a stíhaček. Zamířily na jih k hlavní základně americké Tichomořského loďstva v havajském přístavu Pearl Harbor. Během 2 hodin bylo potopeno 6 amerických válečných plavidel včetně 4 bitevních lodí, a poškozeno dalších 13 plavidel. Přímo na letištích bylo navíc zničeno přes 180 amerických letadel. Na americké straně bylo přes 3500 mrtvých a raněných, Japonci přišli o 29 letadel. Když ještě téhož dne vyhlásily Spojené státy Japonsku válku, japonským dobyvačným plánům už nestálo nic v cestě. Do několika hodin po náletu na Pearl Harbor zaútočila japonská letadla na americká letiště na ostrovech Wake, Guam a Luzon.

Mezitím japonské síly vpadly do Thajska, Barmy, Malajsie, diverzní oddíly napadly Filipíny a krátce poté následovalo vylodění hlavních sil. V průběhu dalších 3 týdnů obsadili Japonci ostrov Wake a oblast Hong Kongu, vylodili se na ostrovech Borneo a Celebes, okupovali Sumatru, bleskovým náletem vyřadili z provozu australský přístav Darwin. V březnu 1943 japonská invaze vyvrcholila obsazením Holandské východní Indie. Během necelého čtvrt roku se jim tak podařilo dobýt čtvrtinu Tichého oceánu a zajištěním stálých dodávek ropy a rozšířením svého obranného perimetru dosáhli všech primárních válečných cílů.

Klikněte pro větší obrázek Navzdory oslnivým vítězstvím se jim ale nepodařilo zničit 3 americké letadlové lodě, které v době japonského náletu v Pearl Harboru byly na moři. Ty během několika týdnů vytvořily jádro nového operačního svazu. Dvě se pak po několika menších akcích u Marshallových a Gilbertových ostrovů podílely i na jedné z nejodvážnějších akcí tichomořské války, náletu na Tokio.

Začátkem dubna 1942 opustila letadlová loď Hornet kalifornskou námořní základnu a v Tichém oceánu se měla setkat se sesterskou lodí Enterprise, která dosud kotvila v Pearl Harboru. Ze vzdálenosti asi 1200 km od japonského pobřeží z ní 18. dubna odstartovalo 16 bombardérů B-25B Mitchell. Podařilo se jim uniknout pozornosti japonských stíhaček a pumy na Tokio svrhnout. Japonce nálet zaskočil. Pumy sice způsobily jen zanedbatelné materiální škody, ale o to větší ránu však utrpěla japonská národní hrdost. Velení císařské armády dospělo k závěru, že bez posunutí obranného perimetru dál do Tichomoří není možné Japonské ostrovy ani císařskou rodinu účinně chránit.

Plán útoku

Rozšíření japonského obranného perimetru, připravované na jaře 1942, představovalo tvrdý logistický oříšek, ale jinak nemělo být podle názoru císařské armády příliš obtížné. Síly, hájící vybraná území, byly povětšinou slabé, a americké a britské námořní síly nepředstavovaly z pohledu japonského válečného loďstva vážnější hrozbu. Japonci chtěli nejprve dokončit okupaci Nové Guiney, kterou částečně ovládali od dubna 1942. První část japonského invazního svazu měla obsadit ostrov Tulagi, patřící do řetězce Šalomounových ostrovů, druhá, podporovaná jednou letadlovou lodí, by obsadila přístav Port Moresby. Dobytí Nové Kaledonie, Fidži a Samoy by pak už mělo být pouhou formalitou.

Daleko na severu Japonci připravovali útok proti Aleutským ostrovům. Dostali by se tak do nebezpečné blízkosti amerického území. Dalším krokem mělo být obsazení atolu Midway, což by byl odrazový můstek pro budoucí akce proti 1800 km vzdálené Havaji. Neméně důležitý byl ale i druhý cíl operace, a sice vylákání amerických letadlových lodí z Pearl Harboru a jejich následné zničení.

Součástí první fáze Midwayské ofenzívy bylo vytvoření dvou ponorkových kordonů. První se měl rozmístit 900 km západně od Pearl Harboru, druhý přehradit trasu mezi Havají a Midwayí. Ze souostroví Mariany by pak vypluly japonské invazní síly, sestávající z transportních plavidel a divize těžkých křižníků. Zamířily by na severovýchod k Midwayi. O zničení obrany atolu a vlákání amerických letadlových lodí do pasti se měl postarat úderný svaz 4 letadlových lodí, podporovaný bitevními loděmi a těžkými křižníky.

Plán obrany

Americké námořní zpravodajské službě se sice na jaře 1942 podařilo alespoň částečně rozluštit velmi složitý japonský námořní kód JN25, ale řada zpráv zůstávala i navzdory tomu jen obtížně srozumitelná. Počátkem května upozornil Fregatní kapitán Joseph Rochefort na chystanou rozsáhlou operaci proti Midwayi. Potvrzení této informace bylo ale obtížné, protože zprávy nabízely řadu dalších výkladů. Američané sice neznali kódové označení atolu, ale podle jejich dosavadních poznatků se mohlo jednat o zkratku „AF“. Rochefort proto přišel s jednoduchou lstí, která byla okamžitě provedena. Midway postrádal vlastní zdroj pitné vody a Rochefort zařídil, aby Midwayská radiostanice odvysílala v otevřené řeči hlášení o poruše destilačního zařízení. Za 2 dny, 12. května, zachytili Američané japonskou rádiovou depeši: „AF hlásí nedostatek vody“. V tu chvíli bylo jasné, že cílem nadcházející operace je skutečně Midway. Japonský plán dostal osudovou trhlinu.

Klikněte pro větší obrázek Japonci sice disponovali značnou početní převahou, ale Američané díky dobré práci svých šifrantů věděli, že invaze na Aleuty je pouhým zastíracím manévrem a mezi 4. a 8. červnem dojde k útoku na Mindway, stejně tak o číhajících japonských letadlových lodích. Tichomořská flota tak dobře věděla, kam soustředit síly.

Atol Midway byl strategicky velmi významný, protože z jeho letiště mohly na japonské loďstvo útočit nejenom střemhlavé a torpédové bombardéry, ale dokonce i těžké B-17. Přistávací dráhu mohli navíc využít i piloti poškozených palubních letounů, případně strojů, kterým došlo palivo. Obrana atolu mimoto disponovala dvěma zastaralými, ale stále velmi výkonnými radary, které bylo možné využít ke zjištění a sledování japonských útoků.

Americká obrana Midway byla zcela závislá na schopnosti operačních svazů letadlových lodí vyhledat a zničit nepřátelské loďstvo. Na začátku června Pearl Harbor opustil nejprve 16. operační svaz s letadlovými loděmi Enterprise a Hornet, a později vyplul i 17. operační svaz s letadlovou lodí Yorktown. Oba svazy se měly setkat 600 km severovýchodně od Midwaye a okamžitě zahájit pátrání po protivníkovi. Radary na amerických letadlových lodích však měly dosah do 300 km, a pokud by jejich průzkumné letouny nepřátelské lodě nenašly, musely se spolehnout na pomoc letounů s dlouhým doletem z Midwaye. Průzkumné létající čluny Catalina z Midwaye se mohly při hledání japonských letadlových lodí vydávat až do vzdálenosti 1300 km od atolu. V případě jejich nalezení by je sledovaly až do okamžiku, kdy se objeví na obrazovkách midwayských radarů.

Síly protivníků

Klikněte pro větší obrázek Z pohledu japonského válečného loďstva byl výsledek nadcházející bitvy naprosto jasný. Spojené loďstvo šlo od vítězství k vítězství, a všichni velitelé byli přesvědčeni, že zvítězí i příště. Japonci byli sebevědomí. Někteří vysocí důstojníci byli dokonce přesvědčeni, že Američané se neodváží opustit relativní bezpečí Pearl Harboru, další navrhovali, aby byla veškerá pošta od této chvíle posílána přímo na Midway. Japonci ignorovali i výsledek štábního cvičení simulujícího nadcházející bitvu, během kterého americké bombardéry startující z Midway zasáhly a potopily dvě japonské letadlové lodi. Takový výsledek byl zcela nepřijatelný a velitel cvičení nakonec možné americké zásahy zcela vyloučil. Japoncům se podařilo shromáždit mohutné uskupení sestávající z 11 bitevních a 5 letadlových lodí. Boje u Midway se ale nakonec zúčastnily jen letadlové lodě Akagi, Kaga, Sórjú a Hirjú.

Japonští námořní piloti patřili k ostříleným veteránům, kteří za sebou měli útok na Pearl Harbor i další bojové akce v Tichém a Indickém oceánu. Výcvik nových pilotů byl zdlouhavý a drahý, navíc letecká učiliště opouštělo každoročně jen 100 námořních pilotů. A výcvik japonských námořníků a palubního personálu byl možná ještě těžší. Noví branci byli od počátku vystaveni tuhé disciplíně, aby byli schopni uvést loď do plné bojové pohotovosti během 5 minut. Bojová letadla musela být do hodiny zpátky ve vzduchu i s doplněným palivem a výzbrojí. Japonské válečné loďstvo se ale potýkalo s rostoucími problémy. Před útokem na Pearl Harbor zvládli námořní letci čtyři nálety denně s více než 80% úspěšností. Po vstupu Spojených států do války bylo nutné kvůli tenčícím se zásobám pohonných hmot omezit jak rozsáhlá námořní cvičení, tak i výcvik letců. A to vše nakonec přispělo ke katastrofickému průběhu bojů u Midway.

Hned po útoku na Pearl Harbor bylo jasné, že japonský úder nebyl ani zdaleka tak osudový, jak Japonci předpokládali. Životně důležité letadlové lodě v okamžiku útoku v Pearl Harboru nebyly, a zničení ušly i opravárenské doky a zásobníky s pohonnými hmotami. Důležitý přístav tak nebyl vyřazen z provozu a americké Tichomořské loďstvo jej mohlo i nadále využívat. Havaj byla hlavní základnou 3 letadlových lodí amerického Tichomořského loďstva. Zanedlouho se k němu připojila i čtvrtá letadlová loď, odvelená z atlantské floty. Každé plavidlo mělo k dispozici ochrannou clonu, sestávající až ze 2 těžkých křižníků a pěti torpédoborců. Vody kolem ostrovů Oahu a Midway navíc hlídaly americké ponorky. Admirál Nimitz věděl, že vzhledem k drtivé japonské převaze přichází v úvahu pouze bleskový útok, který předem vylučoval nasazení pomalých bitevních lodí. Ty proto hned po opravě zamířily do San Franciska, kde posílily obranu západního pobřeží Spojených států. Od této chvíle tak vše záviselo na rychlosti a úderné síle amerických palubních letounů.

Klikněte pro větší obrázek Američané se po útoku na Pearl Harbor semkli a náborová střediska po celé zemi praskala ve švech. Zákeřný japonský útok rozhořčil zejména příslušníky amerického válečného loďstva, kteří byli odhodláni se pomstít. Učiliště japonského námořního letectva přijímala jen pečlivě vybrané čtrnáctileté chlapce, ale Američané byli méně nároční a adeptům stačily průměrné duševní a fyzické předpoklady. Po vstupu Spojených států do války se kapacita amerických pilotních učilišť zvýšila, aniž by se to ale nějak výrazněji projevilo na kvalitě absolventů. Budoucí američtí piloti nejprve absolvovali tříměsíční základní pilotní výcvik, a pak prošli tříměsíčním námořním výcvikem. Po něm následovala závěrečná fáze studia. Palubními piloty se mohli stát jen ti nejlepší z nejlepších. Výcvik amerických palubních pilotů byl sice velmi kvalitní, ale muži měli po jeho absolvování nalétáno jen polovinu ze 700 letových hodin, které měli za sebou Japonci. I ti však měli jen minimum bojových zkušeností. Jen část japonských pilotů se totiž zúčastnila útoků na Gilbertovy a Marshallovy ostrovy, jejichž obránci kladli pouze symbolický odpor. Tyto bojové akce tak sloužily spíš k upevnění morálky. Dovednosti amerického palubního personálu byly srovnatelné s dovednostmi protivníka. Američané dokázali také bleskově zajistit start nové útočné vlny, a v odstraňování následků škod byli dokonce efektivnější. Dokonale sehrané americké havarijní čety si dokázaly poradit i s většinou požárů, které byly postrachem posádek všech válečných lodí. Lepší výkonnost amerických havarijních čet byla také jedním z rozhodujících faktorů v bitvě u Midway.

Předvečer bitvy

Japonské přípravy na dobytí Nové Guineje a Tulagi vyvrcholily koncem dubna 1942. Rabaulský přístav na Nové Británii byl značně rozšířen, do města proudily tisíce vojáků. Invazní lodě i jejich doprovodné křižníky a torpédoborce byly připraveny k vyplutí. Japonci počítali při invazi na Tulagi s minimálním odporem, a okamžitě po jeho obsazení mělo následovat obsazení přístavu Port Moresby. V obou případech měl svou úlohu sehrát i moment překvapení. Na ostrově Truk se mezitím připravovaly japonské letadlové lodě. Jedna z nich se měla podílet na dobytí Port Moresby, cílem zbývajících dvou bylo Korálové moře. Nezaháleli však ani Američané. Operační svaz letadlových lodí Yorktown a Lexington vyrazil vstříc nepříteli. 1. května se jižně od Šalomounových ostrovů setkal se silným australským křižníkovým svazem. Nadcházející bitva v Korálovém moři měla být předehrou bitvy, která zcela změnila ráz Tichomořské války.