Zábavné seznamování s historií. Animovaný seriál
Představte si poušť. Obrovskou poušť s dunami táhnoucími se až k horizontu, které vypadají jako vlny gigantického oceánu, ale oceánu písku. Tak to je Arabská poušť. Ale písek není všude. Sem tam můžeme najít přírodní zdroje vody, zvané oázy. A právě kolem nich se usídlovaly první arabské kmeny. Po celé poušti byly ve značné vzdálenosti od sebe rozesety skupiny lidí, pastevci a obchodníci, které spolu často příliš dobře nevycházely. Neustále se spolu dohadovali. Až jednoho dne přišla úžasná neviditelná síla. Vynořila se z moře tohoto písku jako pramen čerstvé vody. Touto silou byla víra, nesmírně silná víra, schopná hory přenášet. Tato víra byla novým náboženstvím zvaným islám. Spojila arabský lid ve společném cíli a vytvořila se nová říše. Říše, která se stala jednou z nejbohatších, nejkomplexnějších a nejvytříbenějších říší v historii civilizace.
Prorok Mohamed
Kolem roku 500 byla Mekka jedním z mnoha měst rozesetých po celé poušti. Ale oproti ostatním měla něco výjimečného: byl tu obrovský černý kámen, o kterém se věřilo, že spadl z nebes. Do Mekky tak putovalo mnoho lidí ze všech různých koutů světa, aby zde meditovali a modlili se. V roce 570 se v Mekce narodil Mohamed, syn skromného obchodníka. Protože mu otec zemřel, když byl ještě velmi malý, byl vychováván svým strýcem. Stal se kupcem a pastevcem. Mohamed měl rád lidi, kteří podnikali poutě do jeho města, a celé hodiny si s nimi povídal. Přestože neuměl číst, líbily se mu příběhy o Abrahamovi a Ježíšovi a tyto příběhy si lehce zapamatoval.
Jednou večer, když bylo Mohamedovi 40 let, meditoval v jeskyni na hoře Hirá a měl zjevení archanděla Gabriela. Mohamed měl strach. Nevěděl, jestli to, co viděl, bylo skutečné a nebo se mu to jen zdálo. Po nějakém čase se mu archanděl zjevil znovu a řekl: „Neexistuje žádný jiný bůh kromě Alláha a Mohamed je jeho prorokem.“ Archanděl mu pak předal 6232 posvátných veršů a pověřil ho, aby o nich pověděl ostatním a zajistil, aby se toto nové učení rozšířilo po celém světě. Když to udělá, zachrání lidstvo před peklem. Tak se Mohamed stal prorokem Alláha, jediného boha a tvůrce všeho na světě. A tak, stejně jako židé a křesťané, začali i Arabové věřit v jednoho jediného boha. Mohamed učil o velikosti Alláha a odmítl uctívat kamenné modly. Mnoho lidí začalo jeho učení následovat.
Zatímco za ním chodilo čím dál tím víc lidí, k proslulé svatyni z černého kamene jich přicházelo stále méně a méně, a to se místním vůdcům vůbec nelíbilo. Mohamedovi a jeho stoupencům bylo vyhrožováno a byli pronásledováni. A v roce 622 musel Mohamed uprchnout do města Medíny, kde se po mnoho let schovával. Této emigraci do Medíny se říká „Hidžra“. V islámu je hidžra považována za rok 0 a od tohoto okamžiku začíná islámský kalendář. Stejně jako narozením Ježíše začíná křesťanský kalendář. A nebo dnem, kdy byli židé osvobozeni z egyptského otroctví, začíná židovský kalendář.
Síla víry
Islám znamená „podrobení se vůli boha“ a všichni ti, kdo začali následovat učení Mohameda, byli nazýváni muslimové, což znamená „věřící“. Islám je založen na koránu, svaté knize obsahující učení, které archanděl Gabriel nadiktoval Mohamedovi. Nejdůležitějším příkazem, který Mohamed svým následovníkům dával, bylo, aby šířili tuto víru do všech koutů světa. Muslimové také věřili v posmrtný život. Ráj, kam se dostanou skuteční následovníci této víry, až zemřou. Tam naleznou vodopády mléka a medu a budou moct mít, cokoli si jen budou přát. Víra, kterou Mohamed kázal se stala pevnou jako ocel.
Poté, co žil Mohamed 7 let v Medíně, podařilo se mu naverbovat tisíce svých následovníků a vytvořit tak mocné vojsko. V roce 630 Mohamed zaútočil na Mekku, porazil původní kněze, kteří ho odtud předtím vyhnali, a převzal vládu nad městem. Poté, co se zmocnil Mekky, stalo se Mohamedovo rodné město svatým centrem pro následovníky islámu a tak je tomu dodnes. Když prorok Mohamed v roce 632 zemřel, islámské náboženství sloužilo jako hnací síla ke sjednocení všech měst na Arabském poloostrově. Muslimové se pak vydali dobýt obrovské území a vytvořili říši, která se za méně než sto let rozprostírala od Španělska po Indii.
Bazary a mešity
Mešita bylo hlavní náboženské centrum ve městě. Byly to obrovské budovy s velmi vysokými věžemi. Ať byla mešita na světě postavena kdekoli, vždy směřovala čelem k Mekce. Tak se mohli věřící každičký den svého života modlit tímto směrem. Jednou z prvních mešit byla mešita ve městě Damašku, postavená na rozvalinách křesťanského kostela. Tato mešita sloužila jako vzor pro všechny ostatní. Města na Arabském poloostrově se stavěla kolem mešit a bazarů. Bazar byl obrovský trh, kde jste si mohli koupit cokoli, od ovoce a koření až po velmi nádherné koberečky. Bazar byl něco jako malé město ve městě. Místo, kde se prodávalo a nakupovalo, plné úchvatného zboží, barev a vůní. Ale nešlo zde jen o prodávání a nakupování. Lidé sem chodili také diskutovat o náboženství, politice a samozřejmě se dohadovat o cenách. Všechny ulice města začínaly v bazaru a pak se různě klikatily městem, sem a tam, až na jeho okraj. Bazar byl srdcem každého města.
Pojďme se nyní ponořit trochu hlouběji v čase a zjistit, co jiného se dělo ve světě přibližně v tu samou dobu. Podívejme se blíže na expanzi arabského světa do Evropy. Muslimské vojsko postupovalo stále dál od Arabského poloostrova. Tito vojáci dobývali území po celé Africe a Pyrenejském poloostrově. Odtud byli přichystaní dobýt celou Evropu. Arabská vojska se zdála být nezastavitelná. Jejich odhodlaní a disciplinovaní vojáci porazili všechny, proti komu vytáhli do boje. Ale v roce 732 došlo k rozhodující bitvě, která zastavila jejich postup do západní Evropy.
Byla to bitva u Poitiers. Arabové bojovali proti vojsku Franků po celých 6 dní bez jediné přestávky. Sedmý den nastal zvrat. Vojsko muslimů mělo silnou kavalérii. Vojáci byli oděni do brnění. Zatímco vojsko Franků se skládalo většinou jen z pěšáků s meči, kopími a štíty. Frankové byli sice v nevýhodě, ale měli skvělého velitele jménem Karel. Karlovi se podařilo zaútočit s částí svého vojska v týlu nepřítele a konečně Araby porazit. Díky tomu si Karel vysloužil přezdívku Martel, což znamená kladivo. Vnuk Karla Martela se jmenoval Karel Veliký. Karel Veliký navázal strategické spojenectví s Papežem, který vládl z Vatikánu a jmenoval Karla Velikého „Ochráncem církve římské“. Vyzbrojen tímto titulem a svojí křesťanskou vírou vytáhl Karel Veliký do mnoha vítězných bitev. S plnou podporou Vatikánu vytvořil obrovskou říši, která ovládala celou západní Evropu.