Podařilo se nám odhalit tajemství atomu i vycestovat do vesmíru, stále nám však zčásti zůstává skryto tajemství našeho původu. Dokument BBC
00:00:06 (žena) Tvar našeho obličeje, vzpřímená chůze,
00:00:12 to, jak vidíme svět, co z nás dělá to, čím jsme?
00:00:23 Příběh každého z nás můžeme sledovat miliony let nazpátek.
00:00:27 Až na africké pláně.
00:00:33 Odpověď na otázku, co z nás dělá lidi, je ukryta pod zemí,
00:00:38 ve fosiliích a dalších pozůstatcích našich předků,
00:00:42 ale také v nás samotných,
00:00:44 hluboko v nás, v našich kostech, svalech a v našich genech.
00:00:51 Jak naše těla utvářel přirozený výběr?
00:00:55 To mě jako anatoma mimořádně zajímá.
00:01:06 Co nás vedlo k tomu, že jsme opustili své příbuzné v pralese
00:01:10 a vyšli jsme do afrických savan?
00:01:18 A jak to změnilo náš vzhled?
00:01:24 Vytvořily se nám vyvinuté svaly
00:01:26 na těch nejnepravděpodobnějších místech
00:01:30 a získali jsme nové úžasné dovednosti.
00:01:36 Historie lidského rodu se začala psát před miliony let,
00:01:42 v době, kdy pralesní primáti získali schopnost vzpřímené chůze.
00:01:51 Česká televize uvádí britský dokumentární cyklus
00:01:55 Náš původ
00:01:58 část 1., Kosti
00:02:28 Náš příběh začal asi před 6 miliony let
00:02:31 v africkém pralese.
00:02:37 Primáti, kteří tu tehdy žili,
00:02:39 se v mnoha směrech podobali současným lidoopům.
00:02:47 Tento prales v ugandské Kibale
00:02:50 se rozkládá asi na 700 čtverečních kilometrech.
00:02:54 Pokouším se tu vystopovat
00:02:57 naše nejbližší žijící příbuzné, šimpanze.
00:03:10 Chtěla bych se k nim dostat tak blízko,
00:03:13 abych mohla pozorovat jejich chování,
00:03:16 ale v tomto hustém, vlhkém porostu to není snadné.
00:03:24 Mým průvodcem je Francis Mugursi.
00:03:28 Francis studuje šimpanze už skoro 20 let.
00:04:09 Je jich tady spousta, jsou všude okolo nás.
00:04:22 To je úžasné! Poprvé vidím šimpanze ve volné přírodě!
00:04:40 Na první pohled je jasné, že jsou to naši příbuzní,
00:04:45 a dokonce nejbližší žijící příbuzní.
00:04:49 Podívejte se třeba na toho šimpanze, který tamhle sedí.
00:04:56 Jsme si tak blízcí, že se naše DNA shoduje téměř na 99 procent.
00:05:06 Ale nějaký rozdíl tu přece jen je!
00:05:10 Ovšem přes veškerou genetickou podobnost nejsme jejich potomky.
00:05:24 Studium šimpanzů nám pomáhá pochopit náš původ.
00:05:28 Ale ne proto, že bychom se z nich snad vyvinuli.
00:05:31 Pokud budeme sledovat náš a jejich rodokmen
00:05:35 dostatečně hluboko do minulosti, dojdeme k místu,
00:05:38 kde se obě větve setkávají. Tehdy, asi před 6 nebo 7 miliony let,
00:05:43 žil společný předek lidí a šimpanzů.
00:05:47 Takže teď jsem vlastně na návštěvě u příbuzných.
00:05:51 Předkové šimpanzů zůstali v pralese, zatímco ti naši odešli.
00:05:55 A pokud dokážeme zjistit, jak a proč jsme to udělali,
00:05:59 dozvíme se, jak jsme se stali lidmi.
00:06:04 Stopy naší evoluční pouti můžeme nalézt v našich tělech
00:06:08 a také v tom, jak je používáme.
00:06:13 Tělo šimpanzů je stavěno pro jiný způsob života.
00:06:26 Tvrdě spí.
00:06:33 Sotva pár metrů ode mě.
00:06:43 Jenom se rychle rozhlédne, ale podřimuje dál.
00:06:47 Leží na zádech, ruce rozhozené.
00:06:50 Jsou úžasně dlouhé, ale zato nohy jsou docela krátké.
00:06:55 Je vidět, že je přizpůsoben ke šplhání.
00:06:59 Prsty na nohou mají dosud chápavou schopnost,
00:07:03 kterou jsme my lidé už dávno ztratili.
00:07:06 Velký palec stojí proti ostatním prstům, a díky tomu může šimpanz
00:07:09 tak dobře šplhat a také uchopit předměty nohama, stejně jako rukou.
00:07:15 Před mnoha miliony let měli naši předci podobné chápavé nohy.
00:07:20 Dnes už je to jinak.
00:07:38 Během milionů let se naše tělo změnilo.
00:07:42 Vytvořily se dlouhé nohy přizpůsobené ke vzpřímené chůzi.
00:07:54 Mohlo by se zdát, že se pohybuje pomalu, ale můžu vás ujistit,
00:07:58 že to tak není. V pralese je tohle velice slušná rychlost.
00:08:04 Jak se stalo, že se naše cesty rozdělily?
00:08:09 Proč jsme my lidé dobyli svět,
00:08:11 zatímco ostatní lidoopi zůstali v pralesích?
00:08:14 A kdy se naši předkové vlastně začali měnit?
00:08:23 Tyto otázky zůstávaly nezodpovězené,
00:08:26 dokud nebyla před několika lety objevena tato fosilie.
00:08:34 Toto je Sahelanthropus tchadensis, známý také jako Toumai.
00:08:39 Nález této lebky způsobil doslova senzaci.
00:08:44 Na první pohled vypadá jako lidoop,
00:08:47 jak ukazuje i srovnání s lebkou dnešního šimpanze.
00:08:50 Vidíte, že jsou si navzájem velice podobné,
00:08:54 i velikost mozkovny je prakticky totožná.
00:08:59 Je tu ale jeden významný rozdíl.
00:09:03 Podívejte se na spodní část lebky šimpanze.
00:09:07 Toto je takzvaný foramen magnum,
00:09:10 týlní otvor, místo, kde vychází z lebky mícha.
00:09:15 Podržím teď lebku ve stejné poloze jako u živého šimpanze.
00:09:18 Vidíte, že mícha vychází z mozku pod tímto úhlem.
00:09:22 U Toumaie je tomu úplně jinak.
00:09:25 Týlní otvor leží na spodní části lebky,
00:09:28 která tak balancuje na kolmo postavené páteři.
00:09:32 Nebyla to tedy jen tak nějaká pravěká opice.
00:09:36 Byl to primát, který stál vzpřímeně na zadních nohách...
00:09:44 ...před 6 až 7 miliony let!
00:09:55 V našem příběhu hraje Toumai velmi důležitou roli.
00:10:00 Jeho lebka totiž dokazuje, že se pohyboval vzpřímeně
00:10:05 přibližně v době, kdy se naši předci oddělili od šimpanzů.
00:10:10 Pochopitelně má pořád ještě mnohem blíže k šimpanzům,
00:10:13 ale byl to on, kdo započal cestu k dnešnímu člověku,
00:10:18 tím, že se vztyčil na zadní nohy.
00:10:33 Během 6 milionů let, které od té doby uplynuly,
00:10:36 prodělala naše kostra řadu změn.
00:10:42 Naše kosti a svaly se přizpůsobily vzpřímené chůzi.
00:10:57 Jako anatom studuji lidské tělo převážně tak,
00:11:00 že ho při pitvě rozebírám na jednotlivé části.
00:11:03 Ostatně výraz "anatomie" pochází z řeckých slov aná-tomé, rozřezat.
00:11:08 Teď si ale zkusím opačný postup.
00:11:11 Lidské tělo, lidskou kostru, z jednotlivých částí sestavím.
00:11:23 Tahle kostra je bílá, ale jen proto, že její kosti jsou už mrtvé.
00:11:28 Živé kosti mají narůžovělou barvu,
00:11:31 protože obsahují velké množství krve.
00:11:33 To dobře ví každý, kdo někdy utrpěl zlomeninu.
00:11:37 Zlomená kost velmi silně krvácí.
00:11:40 Živá kost v našem těle se neustále mění v reakci na zátěž,
00:11:45 které ji vystavujeme. Všechny kosti v našem těle
00:11:49 jsou během několika let kompletně nahrazeny novými.
00:11:57 Náš vzpřímený postoj zajišťuje jeden ústřední,
00:12:00 ale také křehký prvek naší anatomie.
00:12:04 Přímo ve středu kostry je tato úžasná struktura, páteř,
00:12:08 která se skládá z mnoha obratlů.
00:12:11 Spojují se do elegantní esovitě prohnuté křivky.
00:12:19 Ale celá ta krása něco stojí.
00:12:25 Na této izolované páteři můžete krásně vidět nejen její křivky,
00:12:29 ale také to, jak se jednotlivé obratle
00:12:32 směrem dolů postupně zvětšují.
00:12:35 V bederní části jsou už opravdu mohutné.
00:12:38 Je to nutné, protože musí nést poměrně značnou váhu.
00:12:42 Nepřekvapí nás tedy, že právě v bederní oblasti
00:12:46 je naše páteř nejvíc náchylná k různým komplikacím,
00:12:50 kvůli kterým potom musíme navštívit lékaře.
00:12:54 S přibývajícími lety vysychají meziobratlové ploténky,
00:12:57 jejich obsah může vyhřeznout a začít tlačit na páteřní nervy,
00:13:01 a to bývá velmi bolestivé.
00:13:04 Váha, kterou páteř musí nést, se postupně přesouvá,
00:13:08 což zatěžuje kloubní spojení v zadní části obratlů,
00:13:11 a to je také zdrojem bolesti.
00:13:14 Proč tedy stojíme vzpřímeně, když nám to přináší tolik problémů?
00:13:27 Odpověď se skrývá v temnotě věků.
00:13:35 Před 6 miliony let se světové klima změnilo.
00:13:40 Vlivem chladnějšího a suššího podnebí
00:13:44 se zmenšila rozloha afrických pralesů.
00:13:47 Tam, kde se neprostupný prales postupně měnil v řídké porosty,
00:13:51 museli se změnit i místní primáti.
00:14:04 Pochopíme lépe, k čemu vlastně tenkrát došlo,
00:14:07 když se podíváme na dnešní lidoopy.
00:14:16 Ta nejlepší a zároveň nejnedostupnější potrava
00:14:20 se nachází vysoko v korunách stromů.
00:14:23 Ten, kdo se k ní dokáže dostat, získává zřejmou výhodu.
00:14:32 Právě se krmí plody fíkovníku. Fíkovníku?
00:14:36 Ano, je to jejich oblíbená potrava. Takže tam v korunách žerou plody.
00:14:41 Ano, žerou zralé plody.
00:14:44 Tady shodili jednu větev na zem, vidíte?
00:14:48 Můžu ochutnat? Jistě, zkuste to.
00:14:51 Ty žluté jsou zralé? Ano, ty žluté jsou zralé.
00:14:59 Jsou trochu nahořklé. Ano, jsou hořké.
00:15:02 Ale jim chutnají. Mně tedy moc ne.Ani se nedivím.
00:15:16 V postupně řídnoucím pralese musela být schopnost napřímit se
00:15:20 a vestoje dosáhnout na plody
00:15:23 na nejtenčích větvích velkou výhodou.
00:15:29 Možná, že právě tento tlak prostředí způsobil,
00:15:33 že Toumai se nakonec dokázal v korunách stromů
00:15:36 postavit na zadní končetiny.
00:15:46 Nové objevy ukazují, že Toumai byl jen prvním v dlouhé řadě
00:15:51 vzpřímeně stojících lidoopů.
00:15:54 Během následujících dvou milionů let získali podobnou schopnost
00:15:58 i další primáti, například Orrorin tugenensis
00:16:01 a nebo Ardipithecus ramidus.
00:16:05 Stále ještě trávili většinu času šplháním v korunách stromů,
00:16:09 ale jak les řídl, přesouvali se čím dál víc na zem.
00:16:23 Je těžké přesně určit, kdy naši předkové vyměnili život ve větvích
00:16:28 za život na zemi.
00:16:34 Určitá nápověda se ale skrývá v našich kostech.
00:16:42 Sledovala jsem šplhající šimpanze
00:16:45 a zajímaly mě především jejich kotníky.
00:16:47 Podívejte se teď na mou nohu.
00:16:49 Omlouvám se, ale ta bota i ponožka musí dolů.
00:16:53 Při chůzi svírá mé chodidlo s nohou pravý úhel.
00:16:57 Je ale zároveň pohyblivé, má schopnost takzvané dorziflexe,
00:17:01 a tak může tento úhel být až o 20 stupňů menší.
00:17:07 A teď to srovnejme se šimpanzi.
00:17:13 K obratnému šplhání po svislém stromě je potřeba
00:17:17 mít co nejpohyblivější kotníky.
00:17:21 Chodidlo šimpanze má mnohem větší dorziflexi než naše,
00:17:25 může svírat s nohou úhel až 45 stupňů.
00:17:29 A právě rozdíly v pohyblivosti kotníku lidí a šimpanzů
00:17:32 nám pomáhají určit,
00:17:35 kdy naši předkové sestoupili z korun stromů na pevnou zem.
00:17:58 Odborníci z Bostonské univerzity
00:18:01 pečlivě studují kosti našich předků, aby dokázali odhadnout,
00:18:05 kdy u nich převážil pohyb po zadních končetinách.
00:18:14 Analyzovali každý vzorek, který se jim podařilo získat,
00:18:19 a mimo jiné také kosti proslulé Lucy,
00:18:25 která je příslušníkem druhu Australophithecus afarensis.
00:18:36 Toto je replika Lucy, snad nejslavnější kostry
00:18:39 v dějinách paleoantropologie. Lucy je stará 3 miliony a 200 000 let.
00:18:45 Její kostra se zachovala natolik kompletní, že poskytuje
00:18:48 mimořádné množství informací. Byla vysoká jen něco přes metr.
00:18:53 Dlouhé paže a stavba prstů naznačují,
00:18:56 že šplhání byl pro ni dosud velmi využívaný způsob pohybu.
00:19:02 Současné výzkumy ale tento názor zpochybňují.
00:19:13 Profesor Jeremy DeSilva se při svém zkoumání zaměřil
00:19:18 na jednu část kostry Lucy.
00:19:21 Lucy má velmi zajímavý kotník. Srovnejme ho s tímhle vzorkem.
00:19:25 To je šimpanz, že?
00:19:28 Správně, a tento kotník patří člověku.
00:19:30 Šimpanzi dokážou se svýma nohama úžasné věci.
00:19:34 Jejich kotníky jsou mimořádně pohyblivé, mohou se například
00:19:37 dotknout nártem vlastní holeně. Kdybychom to chtěli zkusit my,
00:19:41 praskly by nám vazy a Achillova šlacha.
00:19:44 Pro podobný druh pohybu nejsme zkrátka vybaveni.
00:19:47 Šimpanzi a další lidoopi
00:19:50 přenášejí při šplhání veškerou váhu na chodidlo a kotník,
00:19:54 a to se odráží i na stavbě jejich kostí.
00:19:57 Nalevo je spodní konec šimpanzí holenní kosti,
00:20:00 který je součástí hlezenního kloubu.
00:20:03 Vidíte, že má tvar lichoběžníku.
00:20:07 Napravo je stejná část lidské holenní kosti,
00:20:10 která má čtvercový tvar. Podle tvaru těchto kostí
00:20:14 lze určit, zda noha slouží ke šplhání nebo k chůzi.
00:20:21 Podívejme se tedy na holenní kost Lucy.
00:20:25 Přestože je drobná,
00:20:28 tvar tohoto kloubu se mnohem více blíží lidskému.
00:20:35 Ano, a znamená to, že její chodidla stála pevně na zemi
00:20:39 a svírala s nohama pravý úhel.
00:20:42 Je to jasné přizpůsobení ke vzpřímené chůzi, podobné lidské.
00:20:46 To je úžasné, kolik toho může říct malá část jediné kosti.
00:20:49 Ano, ale na Lucy je výjimečné,
00:20:52 že se nám zachovalo tolik jejích kostí,
00:20:55 a každá vypráví fascinující příběh.
00:21:02 Lucy ještě vypadá spíš jako lidoop. Také její mozek byl svou velikostí
00:21:07 dosud srovnatelný s mozkem šimpanze.
00:21:14 Ale vzpřímená chůze od základu změnila podobu jejího těla.
00:21:24 Když se podíváme na Australopitéky,
00:21:27 jako například Lucy, můžeme s jistotou říci,
00:21:31 že naši předkové se pohybovali vzpřímeně po zadních končetinách.
00:21:37 A nejen to, vzpřímená chůze pro ně byla základním druhem pohybu.
00:21:48 Přechod od šplhání ke vzpřímené chůzi napovídá,
00:21:52 že naši předkové opustili les a začali využívat nové prostředí.
00:21:58 Ale naučit se chodit, to není tak jednoduché.
00:22:17 Podívejte se na tyhle děti.
00:22:20 Potácejí se na malých nožičkách a bojují se zemskou přitažlivostí.
00:22:41 Některé se naučí chodit brzo...
00:22:51 ...a jiné zase nikam nespěchají.
00:22:59 Ale většina z nás se v určité fázi raného dětství postaví na nohy
00:23:03 a začne chodit.
00:23:08 Tihle prckové se právě pokoušejí o něco nesmírně obtížného.
00:23:14 Pár měsíců jim stačilo, když mohli lézt po čtyřech,
00:23:17 ale teď se ze všech sil snaží postavit na nohy a začít chodit.
00:23:21 Znamená to ovšem,
00:23:23 že musí na okamžik udržet rovnováhu jen na jedné noze.
00:23:33 A při každém kroku je v činnosti na dvě stovky svalů,
00:23:37 které navzájem spolupracují.
00:23:43 Je velice obtížné se takové koordinaci naučit,
00:23:47 ale podobný výkon vyžaduje i tělesné změny.
00:23:56 Těla těchto batolat se mění, svaly se přizpůsobují novému pohybu
00:24:01 a změnám podléhají i jejich kosti. Spodní část páteře se vyklenuje
00:24:06 a tlačí se dolů mezi pánevní kosti, mezi kyčle.
00:24:10 Oblast dolní páteře se zakřivuje
00:24:12 a spodek páteře se vtlačí mezi kyčelní kosti.
00:24:15 Ty se vytáčejí dopředu, stejně jako stehenní kosti,
00:24:19 které se navíc stáčejí dovnitř.
00:24:22 Pozoruhodné ale je, že dosud nevíme,
00:24:25 nakolik jsou tyto změny geneticky naprogramované
00:24:28 a nakolik jde o reakce na nový způsob pohybu, chůzi.
00:24:35 A skákání!
00:24:44 Je jasné, že vznik chůze měl na lidské tělo velmi významný vliv.
00:24:52 A všechno začal jakýsi náš předek,
00:24:55 který jako první položil jednu nohu před druhou.
00:25:14 Ale než si jeho následníci osvojili schopnost stát
00:25:18 a posléze i chodit vzpřímeně, uplynuly miliony let.
00:25:32 Pak ovšem chůze zcela změnila směr lidské evoluce.
00:25:48 Další zásadní krok na této dlouhé pouti ovlivnila
00:25:52 nová prudká změna klimatu.
00:25:56 Asi před 3 miliony let začala východní Afrika vysychat
00:26:00 a lesy zmizely.
00:26:04 Zrodilo se zcela jiné prostředí, savana.
00:26:17 Tento odlišný svět nabízel řadu nových příležitostí,
00:26:21 které urychlily evoluci. Vznikla záplava druhů,
00:26:26 přizpůsobených novému prostředí, travnaté stepi.
00:26:38 Patřily k nim i nové druhy vzpřímených primátů,
00:26:42 kteří vytvořili další větev našeho rodokmenu.
00:26:48 Dá se říci, že se ocitli ve správnou chvíli na pravém místě.
00:27:08 Jak pralesy postupně mizely,
00:27:11 dařilo se vzpřímeným primátům stále lépe.
00:27:15 Fosilní nálezy ukazují, že asi před 2 miliony let tu žilo
00:27:18 nejméně 6 druhů hominidů, tedy vzpřímených primátů,
00:27:22 blízkých dnešnímu člověku. Většina z nich dříve nebo později vyhynula,
00:27:28 ale jeden zaznamenal neobyčejný úspěch.
00:27:43 Neznáme přesné důvody,
00:27:46 proč ostatní linie těchto primátů zmizely,
00:27:49 ale nevíme ani, jak někteří z našich předků
00:27:53 dokázali v této suché otevřené krajině přežít.
00:27:57 Pro zakrslé pralesní lidoopy
00:28:00 musel být život v savaně náročný a plný nebezpečí.
00:28:05 Na téhle otevřené pláni se cítím nesvá a velmi zranitelná.
00:28:10 Neustále sleduju okolí, tamhle vidím stádo gazel
00:28:15 a tady zas nějaké zebry. Vím ale, že tu žijí
00:28:20 i daleko nebezpečnější tvorové, zahlédla jsem lvy a také geparda.
00:28:27 A protože před 2 miliony let žily na tehdejších savanách
00:28:31 podobně nebezpečné šelmy,
00:28:34 nechápu, jak tu naši předkové dokázali přežít.
00:28:54 Tato výjimečná fosilie mladého samce, objevená zde v Keni,
00:28:59 nám umožní pochopit, jak naši předci dokázali
00:29:02 v savaně úspěšně přežít, ale i prosperovat.
00:29:09 Jsem opravdu ráda, že jsem si mohla tuhle kostru složit.
00:29:13 Znám ji z mnoha fotografií, ale držet v rukou
00:29:16 jednu z nejznámějších fosilií raného člověka,
00:29:19 tomu se nic nevyrovná, i když tohle je pochopitelně jen replika.
00:29:28 Výjimečně zachovalá a kompletní kostra
00:29:31 je stará asi 1,5 milionu let.
00:29:35 Má prozaické inventární číslo KNMWT 15000,
00:29:41 ale je známa spíše pod jménem chlapec z Nariokotome.
00:29:45 A právě jeho kosti nám poskytují důležité informace o zásadní změně,
00:29:50 kterou v průběhu evoluce naše tělo prošlo.
00:29:58 Svědectví poskytuje celá kostra,
00:30:01 ale to hlavní najdeme v dolní části těla.
00:30:05 Podívejte se na délku jeho nohou, je doslova ohromující.
00:30:11 Když přiložím svou nohu k noze chlapce z Nariokotome, vidíte,
00:30:16 že je prakticky stejně dlouhá.
00:30:19 Stehenní kost, holenní kost, všechno se shoduje.
00:30:26 A právě tyto dlouhé nohy jsou mezníkem v lidské evoluci.
00:30:33 Poprvé se setkáváme s bytostí, která se nám podobá.
00:30:39 Klidně by mohl kráčet někde po téhle pláni
00:30:42 a my bychom na první pohled nepoznali, že není jedním z nás.
00:30:52 Chlapec z Nariokotome byl zástupcem druhu raného člověka
00:30:56 známého jako Homo erectus.
00:31:01 Přestože žil skoro před 2 miliony let,
00:31:04 blíží se stavbou svého těla současnému člověku.
00:31:08 Objem jeho mozku byl ovšem proti našemu jen dvoutřetinový.
00:31:24 Může nám jeho kostra prozradit ještě něco víc o schopnostech,
00:31:28 které mu umožnily přežít ve zdejším prostředí?
00:31:32 Nalezneme tu řadu adaptací ke vzpřímené chůzi,
00:31:35 ale také některé překvapivé změny, které s pohybem nijak nesouvisejí.
00:31:41 Měl mohutná kolena a boky, ale také dlouhý a úzký pas,
00:31:48 s jakým jsme se v evoluci dosud nesetkali.
00:31:53 Ramena se přesunula trochu níže
00:31:56 a na zadní straně lebky jsou stopy po úponu zvláštního vazu.
00:32:02 Všechny tyto změny souvisejí s rovnováhou těla,
00:32:07 a to určitě není při chůzi ten hlavní problém.
00:32:14 K čemu tedy tento chlapec potřeboval udržovat stabilitu?
00:32:29 Nejlepší místo na světě k pochopení záhadné stavby těla
00:32:32 chlapce z Nariokotome není v Africe, ale ve Spojených státech
00:32:37 na Harvardově univerzitě v Bostonu.
00:32:45 Zúčastním se tu zajímavého experimentu jako pokusný objekt.
00:32:50 Mám na sobě tyhle zvláštní boty, které připomínají spíš rukavice.
00:32:55 Jsem v nich vlastně bosá, podobně jako naši předkové.
00:33:03 Jsme v laboratoři profesora Dana Liebermana.
00:33:11 Profesor Lieberman zjistil, že způsob našeho pohybu
00:33:16 může mít významný vliv i na stavbu a tvar našeho těla.
00:33:22 Představte si, že se procházíte africkou savanou.
00:33:26 A teď se rozběhnete, možná jste zahlédla antilopu kudu
00:33:30 a chcete ji ulovit. Je to vaše večeře.
00:33:34 Nastavíme vám rychlost běhu, třeba takových 10 kilometrů v hodině.
00:33:37 Připravena? Ano.
00:33:48 Máte pěkné držení těla, pěkný došlap.
00:33:52 Při běhu jste mnohem stabilnější než při chůzi.
00:33:55 Ale to není vůbec samozřejmé,
00:33:58 při každém došlápnutí trup pokračuje setrvačností dopředu.
00:34:02 A přesto nepřepadnete.
00:34:08 Udržet stabilitu při běhu je obtížné.
00:34:12 Nohy vychylují tělo střídavě do stran
00:34:16 a ramena a paže kmitají proti nim, a vyrovnávají tak výchylky.
00:34:27 Ale to by nestačilo,
00:34:30 dalším prvkem k udržení rovnováhy je náš dlouhý úzký pas.
00:34:35 Ten dovoluje vytáčet tělo do stran
00:34:39 a vyrovnává tak destabilizující vliv nohou.
00:34:50 Dalším problémem při běhu je vaše hlava.
00:34:53 Při každém došlápnutí má tendenci sebou trhnout velmi rychle dopředu.
00:34:57 Proto ji spojuje s pažemi takzvaný šíjový vaz, jedinečný útvar,
00:35:01 který ostatní primáti postrádají. Šíjový vaz stabilizuje hlavu.
00:35:05 Když při došlápnutí letí vaše hlava kupředu,
00:35:08 váha paží ji stáhne zpátky.
00:35:12 Šíjový vaz není nijak velký,
00:35:14 ale pro udržení rovnováhy při běhu je nepostradatelný.
00:35:20 A právě úpon tohoto vazu vidíme na lebce chlapce z Nariokotome.
00:35:27 Upínal se v tomto místě. Měl tedy šíjový vaz,
00:35:31 stejně jako my, a stejně jako nám pomáhal při běhu i jemu.
00:35:39 Všechny tyto prvky naší tělesné stavby, dlouhý pas, nízká ramena
00:35:44 a šíjový vaz, jsou adaptacemi k běhu.
00:35:49 A stejná přizpůsobení měl i chlapec z Nariokotome.
00:35:53 Základní stavební plán našeho těla
00:35:56 byl hotový už téměř před 2 miliony let.
00:36:00 Toto tělo ovšem nebylo stvořeno pro sprint,
00:36:04 ale běh na dlouhé vzdálenosti.
00:36:08 Naši předci byli vytrvalostní běžci.
00:36:14 Jen málo z nás dnes pravidelně běhá.
00:36:17 Možná vás proto překvapí,
00:36:20 jak dalece byla naše tělesná stavba ovlivněna právě během.
00:36:24 Myslím, že i ti největší polykači kilometrů
00:36:27 vedou poměrně usedlý život
00:36:30 ve srovnání s našimi dávnými předky.
00:36:33 Pro ně nebyl běh dobrovolnou zábavou,
00:36:36 ale základním prostředkem pro přežití.
00:36:43 Schopnost vytrvalého běhu
00:36:46 mohla být pro chlapce z Nariokotome důležitou výhodou.
00:36:52 Mohl lovit nebo soupeřit s ostatními mrchožrouty.
00:36:58 Ale běh v takovém horkém podnebí
00:37:02 mohl naše těla nečekaným způsobem pozměnit.
00:37:26 I krátký běh ve spalujícím horku africké savany může být smrtící.
00:37:34 Zabránit přehřátí je zásadní pro přežití.
00:37:41 Ostatní živočichové odvádějí
00:37:43 přebytečné teplo zrychleným dýcháním.
00:37:47 Kromě toho tráví nejteplejší část dne ve stínu.
00:37:51 Jen několik málo druhů predátorů loví i v poledním žáru.
00:37:56 Naši předci dokázali využít tuto mrtvou hodinu,
00:38:00 obsadit tuto volnou niku. Umožnila jim to jedna zvláštní schopnost.
00:38:08 Tohle je jeden z nejdokonalejších prostředků
00:38:12 k odvádění tělesného tepla. Pot.
00:38:21 Ale abychom ho mohli využít,
00:38:24 museli jsme se nejprve zbavit opičí srsti.
00:38:29 To, že nemáme srst, nás na první pohled
00:38:32 odlišuje od ostatních primátů.
00:38:35 Ale ve skutečnosti nejsme tak úplně nahé opice.
00:38:39 Naše tělo pokrývají tyto jemné chloupky.
00:38:46 A mezi nimi je v naší kůži na 4 miliony potních žláz,
00:38:51 které mohou vyloučit až 3 litry potu za hodinu.
00:39:03 Spojením holé kůže a potních žláz jsme získali
00:39:07 velice účinný způsob regulace tělesné teploty.
00:39:11 Pot odpařující se z pokožky odvádí přebytečné teplo.
00:39:15 Při běhu tělo vytváří mnohem více tepla než při chůzi.
00:39:20 A v tomto prostředí je potřeba odvádět tělesné teplo
00:39:25 ještě naléhavější.
00:39:28 Kombinace holé kůže a potních žláz je tedy adaptací
00:39:33 pro vytrvalostní běh, která se vyvinula u našich předků.
00:39:45 Znamená to, že v horkém počasí
00:39:49 můžeme ve vytrvaleckém závodě porazit každé zvíře na světě,
00:39:53 protože dokážeme chránit tělo před přehřátím.
00:39:59 Naší tajnou evoluční zbraní se stalo tělo maratonce.
00:40:10 Mezi Toumaiem a chlapcem z Nariokotome
00:40:14 leží téměř 5 milionů let vývoje.
00:40:19 Za tu dobu naši předci opustili prales a přesunuli se do savan
00:40:26 a ze čtyřnohých šplhajících lidoopů se stali dvounozí běžci.
00:40:37 A vzpřímená chůze měla i další důležitý efekt, uvolnila nám ruce.
00:40:46 Když se z našich předků stali výteční běžci a chodci,
00:40:50 zcela to změnilo stavbu jejich dolních končetin.
00:40:54 Ale co ruce? Máme mimořádně pohyblivý ramenní kloub,
00:40:59 předloktí dokážeme otočit o 180 stupňů
00:41:03 a naše ruce mají chápavou schopnost.
00:41:08 Je to dědictví po našich stromových předcích,
00:41:12 my jsme je ale přetvořili v něco zcela nového,
00:41:16 v něco, co změnilo náš osud.
00:41:24 Abych se dozvěděla víc o tom, jak jsme začali používat ruce,
00:41:30 přijela jsem do hlavního města Spojených států, do Washingtonu.
00:41:38 Právě tady probíhá výzkum evoluce lidské ruky.
00:41:57 V laboratoři profesora Briana Richmonda podstoupím zkoušku,
00:42:01 nejdřív si ale musím navléknout na ruku
00:42:04 speciální elektronické zařízení.
00:42:13 Tahle podivná rukavice vypadá jako pomůcka
00:42:16 k nějaké bizarní počítačové hře.
00:42:19 Ale ve skutečnosti slouží k přenosu informací
00:42:23 pomocí těchto tlakových vodičů.
00:42:26 V reálném čase uvidíte, jak vlastně moje ruka pracuje.
00:42:30 Výsledky se okamžitě objeví na monitoru.
00:42:35 Rukavice měří tlak, který vyvíjí každý z mých prstů.
00:42:42 Na obrazovce můžete vidět, jakou sílu právě vyvíjejí můj malíček,
00:42:47 prsteník, prostředník, ukazovák a palec.
00:42:52 Kosti, klouby, svaly a nervy naší ruky tvoří systém,
00:42:57 který nám umožňuje kontrolu i těch nejjemnějších pohybů.
00:43:03 Nejde přitom ani tak o pohyb, jako spíše o tlak,
00:43:08 jakým působíme na předměty.
00:43:16 Vypadá to jednoduše, ale zkuste to říct šimpanzovi!
00:43:21 Když šimpanz kouše do nějakého plodu,
00:43:24 drží ho většinou v obou rukách.
00:43:28 Prsty totiž nevyvinou dostatečný tlak,
00:43:30 aby ho při kousání udržel jednou rukou.
00:43:34 Šimpanzi mají prsty velmi pevně připojené k dlani.
00:43:38 U naší ruky je ale pevně připojený jen prostředník,
00:43:42 ostatní jsou volné, zejména malíček.
00:43:45 Právě malíčkem můžeme pohybovat v daleko větší míře než lidoopi,
00:43:48 a dokonce s ním můžeme otáčet a ohnout ho tak,
00:43:52 že se dotkne palce.
00:43:55 Malíček je skoro jako takový malý palec na druhé straně ruky.
00:43:58 Ano, je postaven proti palci. Přesně tak, a to nám dovoluje
00:44:01 obemknout předmět prsty.
00:44:04 Teď vyzkouším pomocí elektronické rukavice, kolik síly mám v malíčku.
00:44:10 Vidíte, že největší tlak vyvíjí právě malíček
00:44:14 a pak palec na druhé straně ruky.
00:44:20 Naše ruce jsou tak pohyblivé,
00:44:24 že se dokážou přizpůsobit každému předmětu, který uchopíte.
00:44:28 A právě tím se tak liší od rukou ostatních primátů.
00:44:34 Ale je tu ještě něco, co máme oproti šimpanzům navíc.
00:44:38 Na kostře je jasně vidět, že náš palec je daleko delší a silnější.
00:44:46 Když pomyslíte, jak silná je ruka šimpanze,
00:44:49 je to vlastně docela zvláštní,
00:44:53 že jejich palec je mnohem slabší než náš.
00:44:56 Ale velký lidský palec se objevil poměrně nedávno,
00:45:00 asi před 2,5 miliony let u druhu Homo habilis,
00:45:04 který začal jako první vyrábět kamenné nástroje.
00:45:14 Je to jenom náhoda? Už dlouho vědci předpokládali,
00:45:18 že výroba nástrojů a vznik velkého palce spolu souvisejí,
00:45:23 ale teprve dnes máme k dispozici metodu,
00:45:27 která nám umožní tuto teorii ověřit.
00:45:30 Dobře, můžeme začít. Otloukač mám v ruce,
00:45:33 která je připojena k monitorům, takže prosím ustupte.
00:45:45 Pokud je pro výrobu kamenných nástrojů náš velký palec
00:45:49 opravdu tak důležitý, měl by teď vyvíjet největší tlak.
00:45:57 Jak to vypadá s mými prsty?
00:46:00 Vidíte, že síla, kterou působí palec,
00:46:04 se výrazně neliší od ostatních prstů.
00:46:10 Tak proč tedy náš palec tak vyrostl a zesílil?
00:46:14 Výroba nástrojů s tím nemá nic společného,
00:46:17 ale nesouvisí to se způsobem jejich použití?
00:46:22 Podívejme se, co se stane, když uříznu kousek masa.
00:46:25 Řeže docela dobře. Je opravdu ostrý.
00:46:28 Neuvěřitelné!
00:46:31 Tak, a teď se podíváme, jak si vede váš palec.
00:46:35 Ano, jeho tlak je velmi vysoký,
00:46:38 stejný jako u ostatních prstů nebo vyšší.
00:46:45 Vypadá to úplně jinak než při výrobě nástroje.
00:46:49 Tenhle pokus ukázal, že palec drží nástroj velkou silou,
00:46:53 mnohem větší než při otloukání kamene.
00:46:57 Velký palec je pravděpodobně důsledkem používání nástrojů,
00:47:02 a ne jejich výroby.
00:47:10 Je to první důkaz.
00:47:13 Používání nástrojů ovlivnilo lidskou anatomii.
00:47:18 Změna v chování našich předků způsobila změnu kostí lidské ruky.
00:47:30 Když se podíváme na naše ruce a uvědomíme si,
00:47:33 jak jejich tvar a funkci změnila evoluce, je to doslova fascinující.
00:47:39 Pokládali jsme za nejdůležitější prst palec, ale ukázalo se,
00:47:44 že stejně důležitý je i malíček. A nejzajímavější na tom je,
00:47:48 že změny naší ruky nejsou výsledkem adaptací
00:47:52 k okolnímu prostředí, ale že je změnilo naše chování.
00:47:57 To, co jsme s nimi dělali.
00:47:59 Nástroje, které jsme vyrobili, přetvořily naše ruce.
00:48:08 A schopnost používat nástroje nezměnila jen naši anatomii,
00:48:13 změnila celý svět.
00:48:26 Strůjcem úspěchu našich předků byly jejich zručné a silné ruce.
00:48:38 Náš druh, Homo sapiens,
00:48:41 se na Zemi objevil teprve asi před 200 000 let,
00:48:45 ale evolučně je ze všech lidských druhů nejúspěšnější.
00:49:11 Naše ruce nám umožnily dobýt celý svět.
00:49:16 Ale nejen to, díky nim dokážeme svět kolem nás měnit.
00:49:58 A všechno to začalo tady, v Africe,
00:50:01 když se jeden lidoop postavil na zadní a začal chodit.
00:50:12 Naše kosti a svaly tvoří základ dvou znaků,
00:50:16 které charakterizují člověka.
00:50:19 Jsme vzpřímení primáti, kteří dovedou vyrábět nástroje.
00:50:24 Naše dlouhé nohy nám dovolily opustit rodný kontinent
00:50:28 a kolonizovat zbytek Země.
00:50:31 A naše obratné ruce zase umožnily vyrábět nástroje a přetvářet okolí.
00:50:37 Myslím, že by nás mělo naplňovat pokorou pomyšlení,
00:50:41 že naše největší úspěchy, vyspělé technologie,
00:50:46 vznosná architektura, nádherné umění a hudba, to všechno vzniklo
00:50:51 jen díky řadě nepředvídatelných změn naší anatomie,
00:50:56 která učinila z našich předků chodce, běžce a tvůrce nástrojů.
00:51:18 Skryté titulky: Václav Píbl Česká televize 2013
Stěžejní otázkou britského dokumentu je tajemství našeho původu. Co ovlivnilo náš vývoj a naši současnou podobu? Drobné posuny anatomie umožňovaly předchůdcům člověka přizpůsobit se změnám okolního prostředí. Každý sebemenší tělesný rys přesně odpovídá proměnlivým požadavkům, které byly na naše předky kladeny. Především naše kosti a svaly došly výrazných změn a tvoří základ dvou znaků, které charakterizují člověka. Jsme vzpřímení primáti, kteří dovedou vyrábět nástroje. Naše dlouhé nohy nám dovolily opustit rodný kontinent a kolonizovat zbytek Země. A naše obratné ruce zase umožnily vyrábět nástroje a přetvářet okolí.