Generál Patton: Vždy v čele

Srpen 1944. Po úspěšné invazi a následném průlomu v Normandii nyní Spojenci pronásledovali německou armádu směrem do vnitrozemí Francie. Za necelé čtyři týdny postoupila 4. obrněná divize o víc než 800 kilometrů. Americká dokumentární rekonstrukce

Litujeme, ale video není dostupné

Litujeme, ale video není dostupné

20. srpen 1944. Po úspěšné invazi a následném průlomu v Normandii, nyní Spojenci pronásledovali německou armádu směrem do vnitrozemí Francie. Na východní frontě postupovali Rusové, a tak byl Hitler v úzkých hned na dvou bojištích. Nad údolím Chambois ve Francii se rozednilo. Tisíce vojáků a obrněných vozidel německé 7. armády kvapně ustupovalo směrem k horské soutěsce, široké pouhé 3 kilometry. Všude už byli prakticky obklíčeni.

Údolí smrti

Úzký Falaiský průsmyk měl brzy dostat nové jméno: Údolí smrti. Generál Patton se hnal plnou parou z jihu a chtěl do Falaiského průsmyku nahnat co nejvíc Němců. Nad vrcholky stromů se přibližovaly americké letouny. P-47 zasypaly spořádaně ustupující vojska krupobitím střel. Všude začaly vybuchovat dělostřelecké granáty. Vysoko ze západních svahů průsmyku stříleli z děl Kanaďané. Z východní strany pálila 3. armáda generála Pattona. Zkázonosné běsnění trvalo celé hodiny. Silnice byly pokryté hořícími vozidly a mrtvolami německých vojáků.

Němci se v Údolí smrti hromadně vzdávali, ale o něco dál, poblíž Chambois se zbytky nepřátelských divizí snažily zoufale probít ze spojenecké smyčky. Když se Němci poblíž Chambois konečně vzdali, jen samotná 90. pěší divize vzala do zajetí 12 000 nepřátel. Dalších 10 000 Němců padlo. Ještě celé týdny po bitvě říkali lidé, že nad Údolím smrti vidí šedý mrak. Ale to nebyl mrak. Byla to hejna much, která hodovala na mrtvých tělech. Ale Patton chce dostat víc Němců. Mrtvých nebo živých. Přesvědčil generála Bradleyho přijmout nový plán. Chtěl postoupit se Třetí armádou až za Seinu, a pak pokračovat dál, v naději, že dostane rozkaz provést rychlý přesun, který by nepřítele opět vehnal do situace, z níž by nemohl uniknout.

Dobytí Paříže

Polní maršál Walther Model chtěl využít široký tok řeky Seiny jako obrannou linii, která Pattona zastaví. Model nahradil von Klugeho ještě týž den, kdy spáchal sebevraždu. Model se osvědčil na ruské frontě. Defenzívní válka s postupným vyhlazováním nepřítele mu šla tak dobře, že mu jeho vojáci přezdívali Frontschwein – „frontové prase“. Patton měl v plánu dobýt několik klíčových mostů přes Seinu, včetně těch u Fontainebleau a Troyes. Uprostřed se nachází francouzské hlavní město Paříž.

9. srpna iniciovalo Hnutí odporu v Paříži povstání proti Němcům. Byl nejvyšší čas. Jestli chtěli Spojenci povstalcům pomoci, museli to udělat rychle. Eisenhower nechtěl Paříž osvobozovat. Věděl, že jakmile ji jednou obsadí, bude muset její obyvatele živit, starat se o ně. Ale Ike čelil politickému tlaku. Pařížský odboj byl pod taktovkou komunistů, a Američané i Britové chtěli, aby v čele nové demokratické vlády stanul generál de Gaulle. Eisenhower proto dovolil jednomu francouzskému oddílu vjet do Paříže, a přisvojit si slávu.

Třetí armádě generála Pattona byla palma vítězství oficiálně upřena. Ale média soudila jinak, jak se dočteme v generálově deníku. „BBC dnes ráno hlásila, že Pattonova Třetí armáda dobyla Paříž. Odměna po zásluze. Ono se to zas popře, ale to už nikoho nebude zajímat.“ Když byla Paříž osvobozena, zavládla obrovská radost, ale pro ty, kdo měli ve spojeneckých vojscích na starosti logistické zabezpečení, to byl zlý sen. Teď museli vymyslet, jak na pevninu dopraví ještě víc zásob, jídla, munice, a pořád neměli zajištěné přístavy.

Přechody přes Seinu

23. srpen. Léto bylo téměř u konce a Pattonova armáda se hnala jako blesk severní Francií. Paříž byla právě osvobozena, a ustupující Němci se zoufale snažili udržet si přechody přes řeku Seinu. Patton ale neměl v úmyslu se zastavit. 5. pěší divize a 735. tankový prapor u města Fontainebleau, pouhých 40 kilometrů od Paříže, právě tuto Pattonovu představu naplňovaly. Když americké tanky vjely na první pole mostu, Němci ho z části vyhodili do povětří. Ale podplukovník Lemmon přeplaval Seinu v dešti nepřátelských kulek, na druhém břehu svázal pět malých člunů dohromady a přetáhl čluny přes řeku k jednotce. Pattonovi muži se pak v těchto člunech přeplavili na druhou stranu. Než skončil den, Američané obsadili východní břeh. Byl to první most přes Seinu jižně od Paříže, který se podaří zajistit.

Jižně od Fontainebleau se k mostu u Troyes blížila 4. obrněná divize generála Johna Wooda. Charizmatický velitel Wood přiměl své muže postoupit za pouhých 12 dnů o téměř 550 kilometrů. Základní taktikou generála Wooda bylo zlomit odpor nepřítele co nejrychlejší akcí. Šlo mu o to proniknout do nepřátelského týlu, zničit logistiku, zničit obrněné jednotky, a držet si iniciativu. Rozvědka hlásila, že Troyes bránilo 500 nepřátelských vojáků. Nazítří tanky i pěchota 4. divize zahájily útok na otevřenou, 5 kilometrů širokou pláň před městem. Krýt se nebylo kde a tak tanky jely plnou rychlostí. Americké dělostřelectvo začalo současně ostřelovat obránce města. Když se tanky přiblížily k městu, Němci začali pálit ze svých smrtonosných děl ráže 88 mm. Neuvěřitelně tvrdě se bránili. Informace rozvědky o 500 obráncích byla totiž naprosto mylná. Pattonovy muži totiž narazili na dvoutisícovou brigádu příslušníků SS.

Většina tanků se dostala do města a vypukl boj o každou ulici. Odmítali se vzdát. Museli postupovat dům od domu, aby je odtud vyhnali. Když se Američané přiblížili k mostům, Němci je vyhodili do povětří. Ale Spojencům se podaří zmocnit dvou netknutých menších mostů, a rychlý postup pokračoval. Boje byly tak úporné, že Patton později bitvu o Troyes označí za excelentní vojenský výkon. Za necelé čtyři týdny postoupila 4. obrněná divize na svém tažení Francií o víc než 800 kilometrů. Ale tento bezpříkladný postup měl svoji cenu.

Nedostatek paliva

Pattonovi vojáci se dostali tak rychle tak daleko, že nechali zásobování daleko za sebou. V srpnu 1944 spotřebovávala Pattonova 3. armáda průměrně denně přes milion a čtvrt litrů pohonných hmot. Řešení muselo přijít rychle. Vymysleli takzvaný Red Ball Express, systém nákladních konvojů, které dopravovaly na frontu vojenský materiál. Dělali všechno proto, aby Pattonovu armádu stihli zásobovat. Generál měl však obavy, že se s benzínem děje něco podivného. Když uhodil na Omara Bradleyho, dozvěděl se překvapující zprávu: Eisenhower předisponoval pohonné hmoty určené 3. armádě britskému polnímu maršálovi Bernardu Montgomerymu.

Montgomery generálu Eisenhowerovi předložil tento návrh: zásoby pohonných hmot jsou omezené, tak je nerozdělujte jednotlivým armádním skupinám, ale dejte je všechny 21. skupině. Dejte je polnímu maršálovi Montgomerymu. Monty využíval Kanaďany na severu a americkou 1. armádu na jihu jako podporu, a plánoval útok na Německo ze severu přes Belgii. Všechny příděly tedy šly Montgomerymu, jednomu z hlavních Pattonových rivalů, a to muselo být strašné zklamání.

Nucené stání u Commercy

Nicméně Pattonovy tanky stále ještě nějaké palivo v nádržích měly. Když generál zjistil, že 4. obrněná divize leží u Commercy, blízko řeky Meusy, požádal o souhlas s překročením vodního toku. Do deníku si poznamenal, že generál Manton Eddy se může uchýlit k jeho taktice z 1. světové války. „Musíme most přes řeku dobýt, a dobudeme ho. V minulé válce jsem nechal tři čtvrtiny svých tanků s prázdnými nádržemi, aby zbylá čtvrtina mohla pokračovat dál. Eddy musí udělat totéž.“

V Commercy také skončilo Pattonovo triumfální tažení napříč Francií. Eisenhowerovo rozhodnutí předisponovat Montgomerymu zásoby pohonných hmot, které měla dostat Třetí armáda, bylo pro Pattona velkou ranou. Byl to loajální voják, a tak skutečným pocitům dal průchod pouze ve svém deníku. „Musím bojovat o každou píď, ale ten, kdo se mě snaží zastavit, není nepřítel. Jsou to ONI…“ Třetí armáda se musela zastavit.

Patton si do svého deníku poznamenal, že jeho muži mohou na Eisenhowerovo rozhodnutí krutě doplatit. „Měli bychom překročit Rýn, čím rychleji to uděláme, tím méně životů a munice to bude stát. Nikdo si neuvědomuje strašlivou cenu každé té neúprosné minuty, kromě mne. Nějak je o tom musím přesvědčit.“ Před pouhým týdnem Patton věřil, že válka může skončit za pár dní. Ale Ikeovo rozhodnutí určilo 3. armádě jiný osud. A protože Němci uměli příležitosti využít, na americké vojáky čekalo v příštích dnech mnoho strádání a prolité krve.