Generál Patton: Americký blitzkrieg

28. července 1944. Znovu byla aktivována Třetí armáda a George Patton se stal jejím velitelem. Se svými obrněnými divizemi schopnými rychlého přesunu měl nejdříve vyčistit a ovládnout bretaňské přístavy. Americká dokumentární rekonstrukce

Litujeme, ale video není dostupné

Litujeme, ale video není dostupné

Leden 1944. Po incidentu na Sicílii byl Patton zbaven velení. Washington vyvíjel na degradování Pattona obrovský tlak, ale Eisenhower jeho chladnokrevnost a bojové schopnosti pro invazi do Evropy potřeboval. Když Patton přijel do Británie, dostal rozkaz ujmout se velení, ale jen dílčí části příprav invaze, totiž operace Fortitude. Měl být velitelem fiktivní 1. skupiny armád. Cílem léčky bylo Němce zmást, aby si mysleli, že Američané a Britové zaútočí na francouzské pobřeží u Pas-De-Calais. A tato lest při největší obojživelné invazi v dějinách vyšla.

6. června 1944, Den D. Tisíce amerických vojáků se vylodily na plážích Utah a Omaha. Ztráty Spojenců přesáhly během jediného dne deset tisíc mužů. A Patton nesměl dělat nic, aby pomohl. Červenec 1944. Za sedm týdnů Spojenci postoupili do vnitrozemí Francie jen o 16 kilometrů. Potřebovali Němcům zasadit s velkou převahou zdrcující úder. Z letišť v Normandii a Anglii proto vystartovaly desítky perutí amerických bombardérů. Byl první den operace Kobra, a nálety těžkých bombardérů na taktické cíle měly být součástí snahy prolomit německé linie poblíž města Saint Lö. Z plánování operace Kobra byl Patton zprvu vyloučen. Dříve on velel Bradlymu, teď se karta obrátila. Přesto si Patton nenechal ujít zážitek z vyloďovací operace a tajně do Normandie přiletěl. Jeho improvizovaný projev na pláži svědčil o tom, že „starý krev a kuráž“ je zpátky v akci: „Poslouchejte, vy bastardi, chci, abyste věděli, že jsem hrdý, že právě vás mohu vést do boje. Chytíme skopčáky za koule a nakopeme jim zadky. A až se dostaneme do Berlína, tak Hitlera, toho zatracenýho prolhanýho šmejda, osobně zastřelím.“

Za sedm týdnů od zahájení bitvy o Normandii Spojenci postoupili do vnitrozemí jen o 16 km. Jediný způsob, jak Němce ze země vytlačit, bylo zasadit jim s velkou převahou zdrcující úder. 24. červenec 1944 byl prvním dnem operace Cobra, jejímž smyslem bylo prolomit německé linie poblíž města St. Lö a ukončit tak patovou situaci. Z letišť v Normandii a Anglii startovala jedna peruť amerických bombardérů a bojových letounů za druhou. Cílem byla německá pěchota, obrněné jednotky a dělostřelecké baterie, které blokovaly postup Spojenců v Normandii, základem strategie bylo rozdrtit německé pozice na prach a proniknout průlomem z Normandie.

3. července 1944 dorazily jednotky z 90. pěší divize, kterým měl brzy velet Patton, ke kótě 122 s palebnou podporou minometů a děl. Jednomu praporu 359. pluku velel šestadvacetilý major Orwin Talbott. O 3 dny později už jednotka bojovala o vrcholek hory. Pak ji však spolu s dalším praporem odřízl německý protiútok. Čtyři tanky z roty A 712. tankového praporu se pokoušely dostat se k odříznutým druhům. Severně od mužstva zuřil boj o kótu 122 ve městě Beaucoudray, kde na nepřítele útočil 357. pluk. Během 2 dnů vypálili 6 tisíc nábojů z 81milimetrového minometu a odrazili 14 různých protiútoků. Američané odolávali na západním křídle v obklíčení po celý den a noc. Němci požadovali jejich kapitulaci, ale spojenečtí vojáci jim nehodlali skvělé vyvýšené stanoviště přenechat. Po 30 hodinách Talbotta a obklíčené jednotky konečně vysvobodili jejich kamarádi z 90. pěší divize.

Kraj smrtonosných živých plotů

Normandští zemědělci už před staletími vybudovali ve své zemi strmé náspy a vysadili na nich keře, aby ohraničili svá políčka a ohradili dobytek. Mazaně toho při protahujících se bojích využili Němci ve své obraně v Normandii. Hlavní silnice byly pod palbou obávaných německých děl ráže 88milimetrů, která byla též hlavní zbraní tanků Tiger, připravených v záloze. Američtí tankisté velmi rychle zjistili, že osmaosmdesátka proti Shermanovu tanku s pětasedmdesátkou je nerovný boj. Tanky, které se snažily vyjet na valy se živým plotem, odkryly své tenké pancéřování dna korby, a to byla příležitost pro německou pancéřovou pěst. Startovací nábojka vymetla z krátké hlavně střelu a kumulativní tříkilová hlavice pak po dopadu pancíř propálila.

Další dny přinesly v kraji smrtonosných živých plotů ještě tvrdší boje. Spojenci nebyli od začátku invaze schopni postoupit o mnoho dál. A dny se zoufale vlekly i generálu Pattonovi, který bezmocně čekal na rozkaz od generála Omar Bradleyho. Ten velel 1. americké armádě ve Francii a bleskový začátek invaze do Evropy byl jeho velkým plánem. Selhání nepřicházelo v úvahu, zato generál Patton, jenž se už téměř rok neúčastnil válečných operací, se ve svém hlavním stanu v Normandii cítil jako lev v kleci. Byl to disciplinární trest, který dostal za incident během sicilského tažení. Dřív on velel Bradleymu, teď byly karty obráceny.

Jen o několik dní později, 17. července, byl vážně raněn polní maršál Erwin Rommel, když na jeho vůz zaútočila spojenecká stíhačka. Byl převezen do Německa, a 7. armádu, které velel, zanechal v chaosu. A pak se, 20. července, v den, kdy Američané dobyli město St. Lö, město ležící 30 km ve vnitrozemí, pokusili němečtí spiklenci zavraždit Adolfa Hitlera. Unikl smrti o vlásek. Na každého ve Wehrmachtu pak ale hleděl s podezřením, a tak osobně převzal velení válečných operací na bojištích ve Francii.

Neblahý začátek operace Cobra

24. července už Spojenci začínali být zoufalí. Jen Američané už v Normandii ztratili víc než 20 tisíc vojáků. Záchranou měly být těžké bombardéry B-17 s doletem 3000 km. Když je plně naložili šesti a půl tunami vysoce explozívních a tříštivých bomb, úderná síla každé z nich se rovnala stovce houfnic. Aby zasáhly cíl, potřebují bombardéry dobrou viditelnost. Toho dne ale bylo nebe zakryto neprodyšnou clonou mraků. Bradley tak nakonec neochotně útok odvolal, ale jedna peruť nedostala zprávu včas. Výsledek byl tragický. Bomby dopadly na 30. pěší divizi. Vybuchl sklad munice, a muži se rozprchli, aby se ukryli. Palba do vlastních řad zabila 29 amerických vojáků a dalších 145 zranila.

25. července již byla obloha jasná a generál Bradley dal opět rozkaz k leteckému útoku. Byl to začátek operace Cobra. Během dvou hodin bylo svrženo přes 4700 tun bomb. A v této ohnivé bouři použily letouny P-47 novou efektivní zbraň: napalmové bomby, tvořené benzínem zahuštěným kyselinou palmitovou. Při nárazu se napalm vznítí, rozstřikuje se, ulpívá na všem, co zasáhne, a zapaluje to. Jenže při bombardování německých pozic se zopakoval tragický omyl. Bomby shozené na nesprávném místě nešťastně zasáhly opět tytéž jednotky 30. pěší divize jako předchozího dne a zabily americké vojáky i vysoké důstojníky, včetně generálporučíka Lesley McNaira. Špatná komunikace stála život 111 Američanů, dalších 490 bylo raněno.

Ale útok musel pokračovat. Během kobercového bombardování operace Cobra bylo na německá postavení poblíž města St. Lö shozeno víc než 4000 tun bomb. Po týdnech urputných bojů o každé pole projížděly americké tanky konečně osvobozenými francouzskými městy.

Zelená pro Pattona

28. července dostal George Patton zelenou a po téměř roce byl zpátky v boji. Měl ovšem se svými obrněnými divizemi, schopnými rychlého přesunu, předhonit Bradleyho 1. armádu a dostal rozkaz ovládnout bretaňské přístavy St. Malo, Brest a Lorient. Patton se nezapřel, i když plánem nesouhlasil. Byl přesvědčen, že útočit na přístavy na západě nemá smysl, když je rozklížená německá armáda na východě zralá na porážku. Přesto na Bretaň svého poštval „pitbula“ – generála Johna Wooda a jeho 4. obrněnou divizi. Stejně jako Patton nesouhlasil s rozkazem zaútočit na západě, ale na rozdíl od Pattona se nebál o místo.

Zatímco Pattonovi muži se hnali kolem Rennes, rota B narazila na smrtící zátaras. Čtvrtá postupovala tak rychle, že Němci byli zaskočeni, ale 4 smrtonosná 88milimetrová děla byla připravena a nabita. Pak se 35. tankový prapor pokusil vzít dělostřelecké postavení útokem, ale osmaosmdesátky z vyvýšeného stanoviště v okamžiku zlikvidovaly 9 Shermanů. Vzápětí ale dorazily další jednotky 4. obrněné divize, a zasypaly německá děla přívalem střel ze svých pětasedmdesátek. Patton nechtěl připustit, že by někdo z jeho lidí neuspěl.

Němci ochromeni obklíčeným praporem

Polní maršál Günther von Kluge velel tomu, co z německé armády ve Francii zbylo. Byl to klidný, chladně uvažující velitel, který si uvědomoval, že jeho jednotky jsou na tom špatně. Situace byla zoufalá a on se potřeboval stáhnout. Jenže teď frontě velel Hitler, a ten 6. srpna nařídil von Klugemu zaútočit.

Německá 15. armáda byla držena v Calais, takže k útoku bylo možné použít jen oslabenou 7. armádu, což mělo jen velmi malou naději na úspěch. Plánem bylo dostat se do Avranche přes město Mortain, které bylo 20 km směrem na západ. Čtyři obrněné divize měly zaútočit z východu a obklíčit vysoký hřeben, kterému Američané říkali kóta 314. Vysílačku nesl nadporučík Robert Weiss z 2. praporu 120. pěšího pluku, předsunutý dělostřelecký pozorovatel, jenž svým hlášením informoval americké dělostřelectvo o postupu německých divizí. Jeho praporu však brzy docházely zásoby, dokonce i baterie ve vysílačce už byly skoro vybité. A Němci nepřestávali dotírat. Mezitím se 16 km východně odtud hnal 737. tankový prapor seržanta Freda Cottriela směrem na jih přes Avranche, když přišel rozkaz od Pattona. Generál naplánoval pokus o záchranu praporu, který na kótě 314 zůstal odříznutý.

Zatímco se bojovalo o kótu 314, Patton s 15. sborem útočil východně od Mortain na město Le Mans. To dobyl Patton poměrně snadno, ale velká část jeho 3. armády byla ještě vázána v Bretani, zatímco většina nepřátelských jednotek nyní byla na východě. V tu chvíli Patton konečně přesvědčil Bradleyho, aby jeho tvrdě bojující divize pro boj na východě uvolnil. Zdrojem Pattonova optimismu bylo úzké údolí mezi městy Argentan a Falais, jež představovalo pro německou 7. armádu jedinou únikovou cestu. Zatímco se Pattonova 3. armáda obrátila na sever k Alenconu, Britové a Kanaďané útočili na jihu směrem na Falais. Patton spěchal, aby uzavřel mezeru, stiskl kleště a zničil Němce, ale generál Bradley mu najednou opět přikázal zastavit. Chtěl předejít tomu, aby dvě spojenecké armády střílely do vlastních řad. Navzdory své frustraci se Patton rozhodl neprotestovat proti Bradleyho rozkazu, nicméně přemítal, jestli se ten slavný osud, který sám sobě předpověděl, nerozplývá v oblacích prachu za prchající německou 7. armádou.

Čtvrtý den bojů u Mortain, 10. srpna, se čtyři obrněné divize polního maršála von Klugeho pokoušely získat znovu město Avranche, které už obsadila americká 1. armáda, a rozdělit Pattonovu 3. armádu na dvě části. Odříznutý prapor nadporučíka Roberta Weisse na kótě 314, vysoko nad městem, ale, ačkoliv jeho situace byla kritická a zoufale potřeboval vodu a jídlo, naváděl dělostřeleckou palbu na Němce. Ke konci dne se Pattonovi muži na úpatí pahorku s kótou 314 dostali. 320. pěší pluk konečně pronikl k 6 dní obklíčenému praporu. Nadporučík Weiss za tu dobu, co byl na kótě 314 uvězněn, navedl a korigoval 193 dělostřeleckých útoků, a Němce tak u Mortain doslova ochromil.