Generál Patton: Nemilosrdný velitel

2. srpen 1943 – postup Sedmé armády Sicílií se zastavil u obranné linie Etna a nejvýše položeného opevněného města Troina. Po prolomení obrany použil generál na pobřeží dvakrát vyloďovací operaci, aby uspíšil dobytí Messiny. Americká dokumentární rekonstrukce

Litujeme, ale video není dostupné

Litujeme, ale video není dostupné

10. červenec 1943. Generál George Patton vedl 90 000 amerických vojáků do bitvy o ostrov Sicílii. Probojoval se z pobřeží, a pak postupoval s obrněnými jednotkami napříč Sicílií, a přitom drtil italská vojska, kterým velel generál Alfredo Guzzoni. Netrvalo ani dva týdny a triumfálně vpochodoval do Palerma. Pattonova armáda obsadila své první nepřátelské hlavní město. Rozdělil ostrov na dvě části, Němci tak byli odříznuti. Patton následně prosadí svůj ambiciózní plán dobýt Messinu. Polní maršál sir Harold Alexandr, velitel všech spojeneckých pozemních sil, nařídil Pattonovi a jeho rivalovi, britskému generálu Bernardu Montgomerymu, dobýt důležité město Messina na severovýchodním cípu ostrova.

Montyho Osmá armáda si razila cestu na sever podél východního pobřeží, zatímco Patton provedl dva útoky ze západu. Na konci téhle bitvy na něj čekal hrnec zlata. Věděl, že jestli dobude Messinu, může dokázat, že jeho armáda bojuje stejně dobře, ne-li lépe než Britové. Patton řekl jednomu diviznímu veliteli: „Tohle jsou dostihy a v sázce je prestiž americké armády. Musíme Messinu obsadit dřív než Britové!“ Pattonovy síly byly rozděleny do dvou sborů. Prvnímu velel generál Lucian Truscott, který měl postupovat po silnici číslo 113 podél severního pobřeží. Druhý sbor pod vedením generála Omara Bradleyho si to namířil po silnici 120 středem ostrova. Cíl: Messina. Strategie: Dobýt nepřátelský přístav a trasy na moři, zajmout Němce, ještě než stačí utéct do Itálie, a v cílové pásce být dřív než Britové. Taktika: Pattonovy armády se přiblíží jako dvě klepeta a Němce mezi ně sevřou. Ale na rozdíl od útoku na Palermo, obsazení Messiny nebyla žádná hračka.

Americké jednotky postupovaly po silnici podél pobřeží. Napravo měly hory, nalevo Středozemní moře. Němci to dobře věděli. Vyhodili do povětří mosty, zničili silnice. Uvědomili si, že americké jednotky budou vtěsnány ve velice úzkém bojišti a byli rozhodnuti využít toho co nejlépe. Vrchním velitelem italsko německých sil byl polní maršál Albert Kesselring, který už byl expertem na to, jak nechat americkou armádu krvácet. Pro Georgee Pattona to byl smrtelný nepřítel. „Usměvavý Albert“ Kesselring naplánoval ze svého velitelství v Itálii defenzívní strategii, která měla získal čas pro hromadný ústup. Vojskům Osy vydal rozkaz vykopat obranné linie na vyvýšených místech nad důležitými silnicemi. Kesselring chtěl, aby Patton za každou píď dobytého území zaplatil krví.

Boje u Troiny

První obrannou linií byla tzv. „Linie Etny“. Táhla se od východního pobřeží Sicílie a kolem úpatí svahů sopky Etny až k Tyrhénskému moři. Ale Patton si byl naprosto jist, že jeho vojáci linii Etny prolomí a předhoní Brity. Pattonovo tažení na Messinu přibrzdilo v obtížně zdolatelném bodě linie Etna ve městě Troina. 2. srpen 1943. Americké dělostřelectvo bombardovalo vyvýšená místa obsazená nepřítelem. Jen pár kilometrů od nich pršel na pozice Němců déšť amerických granátů. Němci byli ale zakopáni velmi dobře, takže je sebevětší americká palebná síla nezlomila. Allen hrubě podcenil, co bude dobytí Troiny stát. Nakonec si uvědomil, že do tohoto útoku musí poslat celou první divizi: 20 000 vojáků. Snažil se provést obchvat zboku, chtěl Troinu obklíčit. Patton a jeho generálové si uvědomili, že dostat se do Messiny si vyžádá velké oběti na technice i na životech.

Generálové Terry Allen a Omar Bradley ze svých velitelských stanovišť pozorovali, jak střelba z amerických děl změnila město v rozvaliny. Ale Allen nebyl stále schopen prolomit německou obranu na linii Etna. Po týdnu heroických bojů o Troinu Pattonovy zbraně získaly převahu. Nakonec všechno to bombardování a děla Němce oslabily a oni se začali stahovat. První pěší divize Terryho Allena otevřela cestu Pattonovu tažení na Messinu. Ale cena za to byla strašlivá. Troina byla naprosto zničená, letectvo a dělostřelectvo na ni útočilo týden, byla tam spousta mrtvých. Mrtvých Němců, mrtvých Italů, mrtvých Američanů.

Vleklé dobývání Troiny mělo důsledky i pro Terryho Allena a Teddyho Roosevelta mladšího: byli odvoláni z velení. Kolují dohady, že je vyhodil Patton. To ale není pravda. Byl to Omar Bradley, ale z nějakých důvodů byl vyhazov Terryho Allena vždycky přisuzován Pattonovi. A 1. pěší divize od té doby ze všeho zlého, co ji potkalo, vinila Pattona. 32 kilometrů severně se Patton snažil postupovat po silnici 113. Němci byli na vyvýšeninách a stříleli z děl. Také se neustále zdokonalovali v nástrahách a ničení komunikací. Obětí přibývalo. A generál Lucian Truscott, bývalý kavalerista, který bojoval po boku Pattona při invazi do severní Afriky, si také uvědomoval nutnost být v Messině dřív než Britové. Truscott přišel se smělým plánem, jak se dostat z patové situace na pobřeží a Němce porazit.

Obeplutí obranné linie

Truscott přišel s plánem zkombinovat pozemní a námořní operaci. Rozhodl se vyslat své vojáky do další vyloďovací operace za nepřátelské pozice. Když nemohl jejich obrannou linii prolomit, tak ji prostě objede lodí. Pod rouškou tmy se spojenecké lodi a výsadkové čluny přesunují na pozice těsně u pobřeží. Útok německé obránce naprosto překvapil. O nějakých 900 metrů dál němečtí vojáci na svých pozicích netušili, kdo na ně útočí, a Pattonovy jednotky zajaly přes tisíc mužů. Velitelé Osy stáhli rovněž pod rouškou noci většinu svých jednotek do města Brolo a na vyvýšené území u Monte Cipolla. Pravé křídlo obranné linie Etna se tím zhroutilo.

Vyzkoušeli novou taktiku, a i když výsledky nebyly úplně jednoznačné, na pobřeží se dostali efektivně. Pattonovi se to zalíbilo, a hodlal to zopakovat, tentokrát u Brolo. Pattonovi vojáci s obrněnými vozidly znovu provedli přesun po moři za nepřátelskou linii a spojenecké válečné lodě je přitom podpořily palbou. Truscott řekl, že na to nejsou připravení, že potřebují víc času. Pattonovi to ale bylo jedno. Chtěl pokračovat v ofenzívě, potřeboval svou armádu udržet v pohybu, aby neztratila tempo. Truscott si dokonce v jednu chvíli myslel, že to Patton dělá pro kamery, pro svou vlastní slávu. V tu dobu už většina Pattonových generálů i vojáků, kterým velel, začínala mít toho starého "Krev a kuráž" plné zuby. Mysleli si, že za Patronovou obsedantní strategií je možná víc touhy předhonit Brity než porazit Němce.

Hlavní motivací všeho, co Patton dělal, bylo jeho vůdcovství. A metodou jeho vůdcovství byla schopnost přimět vojáky dělat věci, o nichž si mnozí z nich nemysleli, že by jich byli vůbec schopni. Někdy používal správné metody. A někdy si vybral metodu špatnou. Jen o pár dní později Patton zfackoval v jiné polní nemocnici dělostřelce, který tvrdil, že je unaven z boje. V záchvatu vzteku sáhl Patton po svém proslaveném koltu Peacemaker, ale lékař Pattona zadržel dřív, než někdo přišel k úhoně. To, jak ty vojáky urážel, patřilo k věcem, které jeho pověst velitele ve 2. světové válce kazily nejvíc. Zprávy o Pattonových excesech se držely pod pokličkou. Ale průměrný voják v Pattonově armádě byl na konci sil. A generál Patton nyní hodlal poslat tyhle vyčerpané vojáky zlikvidovat další „hnízdo sršňů“: v Brolo.

Vylodění u Brolo

11. srpen 1943. Bernardovy jednotky se objevily na pobřeží u Brolo a Monte Cipolla. Doprovázelo je 5 torpédoborců a lehký křižník USS Philadelphia. Útok na pobřeží vedl Bernard. Námořní děla kryla jejich vylodění a zasypávala těžkou palbou německou linii i oblohu, kde by se mohla objevit letadla Osy. Vylodění u Brolo se konalo v noci. Cílem bylo proniknout na vrchol hory, ze které byl výhled na silnici vedoucí podél pobřeží. Ale tenhle prapor se dostal velmi rychle do problémů. Tanky ze zabořily v bahnitém terénu a celý útok zpomalil. Každá minuta zpoždění připravovala Pattonovy vojáky o výhodu momentu překvapení.

V deset třicet dopoledne bylo jasné, že Bernardův útok byl neúspěšný. O pár set metrů dál zahájily křižník Philadelphia a další americké lodě palbu, aby ostřelovaly pozice nepřítele a ulevily útočícím jednotkám. Lodě pálily po všem hlava nehlava. Ale právě tak rychle jako se Philadelphia na bojišti objevila, tak se taky stáhla z obavy z leteckého útoku. Američtí vojáci byli v nejhorší situaci, jakou si lze představit. Přesunuli se do pozice, kde je měli Němci na dostřel. Byli nekrytí. Nemohli postupovat dopředu. Nakonec se v 17:45 USS Philadelphia vrátila. Během několika minut pak křižník vystřelil přes tisíc granátů. Ale na nebi nad ním se objevily nepřátelské bombardéry z Itálie a chystaly se na spojenecké válečné lodě zaútočit. Hlavní děla Philadelphie pálila ze všech sil, aby podpořila útok pěchoty, protiletadlová děla rvala na kusy oblohu. Philadelphii se podařilo letecký útok odrazit, ale plující pevnost se znovu stáhla z boje.

Bernardovi muži už mleli z posledního. Za rozbřesku 12. srpna 1943 vyrazili vyčerpaní vojáci ze zákopů, připravení na další den krveprolévání u Brolo. Ale všude bylo ticho. Nepřítel prostě zmizel. Němce přinutil k ústupu hlavní voj 3. pěší divize, který se přibližoval po silnici. Bernardovi muži byli zachráněni, i když ztráty byly značné, padlo několik set mužů. Ale navzdory velkým ztrátám byla Pattonova strategie obklíčení nepřítele úspěšná. Němci už Sicílii považovali za ztracenou. Polní maršál Albert Kesselring ze svého velitelství v Římě začal plánovat definitivní evakuaci celé armády na pevninskou Itálii. Tisíce německých vojáků zahájilo boj o ústup. Při stahování dělali vše, jen aby získali na únik ze Sicílie více času.

Hořká příchuť vítěztví

17. srpna 1943. Nepřátelské lodě pendlovaly mezi Sicílií a Itálií. Evakuovaly chloubu armády Alberta Kesselringa. Příchod amerických a britských jednotek byl už na spadnutí. Strategie Alberta Kesselringa „zdržet a ustoupit“ se vyplatila. O několik hodin později dorazili unavení američtí vojáci konečně na předměstí Messiny. Měli rozkaz zabránit jakékoli britské jednotce ve vstupu do města, dokud do něj nebude moci osobně triumfálně vpochodovat starý „Krev a kuráž“. Patton měl vysokou horečku, ale to mu nezabránilo, aby v 10 hodin dopoledne nevyhlásil obsazení Messiny armádou Spojených států.

Ale vítězství mělo hořkou příchuť. Nebyl to nezkalený triumf. Ostrov byl obsazen, pro Pattona je to slavný den, ale zároveň stojí před nejhorším problémem v životě. Před několika dny Patton zfackoval dva vojáky, kteří trpěli posttraumatickým syndromem. Nejdřív se to tajilo. Ale pak se informace o incidentu dostaly do novin a reakce veřejnosti byla bouřlivá. Eisenhower napsal Pattonovi ostrý dopis. Stálo v něm: „Nic mě za celou mou vojenskou kariéru tolik nezarmoutilo. Mám pochybnosti, zda můžete nadále zastávat funkci vrchního velitele.“ Eisenhower, velitel spojeneckých armád, nařídil Pattonovi, aby se dvěma vojákům, které zfackoval, omluvil. A Patton sám zašel ještě dál. Omluvil se všem divizím, kterým velel. První vítězství americké armády na jevišti zvaném Evropa se konalo v jeho režii. Jeho Sedmá armáda neprohrála jedinou bitvu. Ale protože nafackoval dvěma vojákům, musí se teď Patron stáhnout do ústraní.

I když americké a britské armády vybojovaly cennou základnu pro operace v Evropě, cena za vítězství na Sicílii byla strašlivá. V bitvě, která trvala 38 dní, padlo v Pattonově armádě 2237 mužů a dalších 6500 bylo zraněno. Celkem ztratili Spojenci 24 000 mužů: zemřeli v boji, v důsledku zranění nebo na následky chorob. Sicílie bývá nazývána hořkým vítězstvím, protože i když bylo porážky německých sil na ostrově dosaženo, německým jednotkám se z velké části podařilo uprchnout a beze ztrát. Byly to právě tyto jednotky, tyto velmi dobře vycvičené, dobře vyzbrojené divize, kterým pak Američané museli čelit v Itálii. Patton byl zbaven velení a většina jeho vojáků zamířila do bitev pod velením jiných generálů.

Patton nyní mohl jen doufat, že za čas v jeho hodnocení převáží vojenské kvality a on dostane další příležitost utkat se s nepřítelem. V listopadu si Patton sebevědomě zapsal do svého deníku: „Pod mým vedením bylo až doposud zabito, raněno nebo zajato 177 000 Němců, Italů a Francouzů. Přijít o velitele, který má tohle na svém kontě, by byla národní katastrofa.“ Obával se, že když bude zbaven velení, nikdy se už do války nevrátí. Už nikdy si nevystřelí na nepřítele. Spojenci pokračovali ve velkém tažení za osvobození Evropy a zničení Hitlerovy nacistické Třetí říše. Válka zuřila dál, a generál Patton nyní bude čelit výzvě svého života. Udržet si kariéru a smysl svého života.