Generál Patton: Křest krví

10. července 1943 Spojenci zahájili invazi na Sicílii. Obří flotila 2500 válečných lodí vezla i 90 000 Pattonových mužů, kterým tehdy velel v hodnosti generálporučíka jako armádní velitel amerických expedičních sil. Americká dokumentární rekonstrukce

Litujeme, ale video není dostupné

Litujeme, ale video není dostupné

Útok na Sicílii

Spojenci oslavovali své první skvělé vítězství nad Němci v severní Africe. Hitlerův sen o nadvládě nad Středomořím byl v troskách a 250 000 německých a italských vojáků padlo do zajetí. Franklin Roosevelt a Winston Churchill museli na schůzce v Casablance rozhodnout, kde spojenecké armády na síly Osy zaútočí příště. V tomhle okamžiku měli v severní Africe půl milionu vojáků. Museli něco udělat, a Sicílie se jevila jako další logický krok. Sicílie je od severní Afriky vzdálena jen 160 kilometrů. Může se stát základnou pro bombardování Německa. Je to také odrazový můstek k invazi do Itálie, a ta by vyvolala tlak na diktátora Benita Mussoliniho. Všem spojeneckým vojskům v oblasti velel generál Dwight Eisenhower a britský polní maršál Sir Harold Alexander. Ale velitelem amerických jednotek, které se mají vylodit na Sicílii, nebyl nikdo jiný než generál George Patton.

Spojenci plánovali dvojitý útok na Sicílii. Krycí název: operace Husky. Britské síly pod vedením Montgomeryho měly zaútočit na jihovýchodní pobřeží, Pattonova 7. armáda měla přistát na třech klíčových místech jihozápadního pobřeží ostrova. Plán upřednostňoval Montgomeryho, který měl postupovat na Messinu, zatímco Patton měl chránit jeho křídlo. V Pattonových invazních jednotkách v 7. armádě byli veteráni z 1. pěší divize, 3. pěší divize Luciana Truscotta, 2. obrněné divize, a nováčci z nezkušené 45. pěší divize.

Vylodění

9. červenec 1943. Pattonovi vojáci nastoupili na transportní lodě, které je měly převézt přes Středozemní moře do bitvy o Sicílii. Každá loď měla svůj přehradný balon. Měly zabránit německým letadlům letět nízko a bombardovat. A skutečně německým střemhlavým bombardérům, Stukám, nedovolily spustit se tak nízko, jak by chtěly. Patton odeslal svým vojákům z paluby ještě poslední zprávu. Napsal jim, že se narodí na moři a budou pokřtěni krví. Pattonovi vojáci se připravili vystoupit na břeh. Ve 3 hodiny ráno vypuklo peklo. Křižníky Boisy a Savannah zahájily palbu. Během několika minut vtrhly útočné síly na pobřeží. A v časných raných hodinách připravila kolona italských obrněnců mužům z 1. pěší divize vřelé přivítání.

Americké válečné lodě pálily boční salvy na palebná postavení, a bunkry italské obrany podél skalnatého pobřeží. Hned za nimi následovaly vyloďovací čluny s americkými vojáky pod velením George Pattona. Jeli odhodláni dobýt pláže. Výsadkáři už se mezitím pokusili obsadit letiště a další klíčové cíle ve vnitrozemí. Zatímco Britové přistávali na jihovýchodě, Američané podnikali invazi na jihozápadě. Patton ze svého stanoviště na lodi USS Monrovia sledoval, jak první výsadkové čluny směřovaly k nepřátelskému pobřeží u Gely. Dva kilometry odtud vojáci útočné vlny pozorovali, jak jim nad hlavami létají salvy z lodních děl a dopadají na pobřeží.

Vojáci z „Velké rudé jedničky“, první pěší divize, čelili stále tvrdšímu odporu nepřátel. Stály proti nim italské jednotky podporované tanky Renault R35. Italský generál Alfredo Guzzoni měl v plánu vytlačil Pattona z pobřeží dřív, než si na Sicílii stihne vybudovat pevné předmostí. Guzzoni poslal k pobřeží u Gely kolonu obrněnců. A ta vjela přímo do americké léčky. Kousek od pobřeží kotvila USS Boisy… a proti italským obrněncům, které se snažily prorazit si cestu do Gely, zahájila uzavírací palbu. Pattonovy jednotky s dělostřeleckou podporou námořnictva zastavily Guzzoniho protiútok.

Tažení vnitrozemím

Teď přišel čas, aby se Patron vydal do vnitrozemí a zahájil zničující útok na nepřítele. Ale Patton a americké velení netušili, že Němci připravili protiútok, a to vším, co měli k dispozici. Vrchním velitelem sil Osy ve Středomoří byl polní maršál Albert Kesselring, přezdívaný „usměvavý Albert“. Byl nadřízeným Afreda Guzzoniho a podléhali mu všichni vojáci Osy na Sicílii. Kesselring neměl v úmyslu utkávat se s Pattonem v boji o Sicílii v bitvě za bitvou. Strategií „usměvavého Alberta“ bylo Pattonovi pustit žilou, a tak ho zbrzdit. Kesselring ze svého velitelství v Římě nařídil zahájit okamžitě útok na Pattonovy síly v Gele, a snažit se je zatlačit zpátky do moře. V 6 hodin 45 minut ráno se muži z 1. pěší divize generála Terryho Allena střetli s ostřílenými vojáky z elitní divize Herman Göring.

Američané neměli na pevnině téměř žádné obrněné jednotky. Allen už měl v jednu chvíli opravdu obavy, že bude přemožen. Říkal Pattonovi, že potřebuje tanky tak rychle, jak je tam může dostat. Z pozic za frontou pálilo americké dělostřelectvo přímo na nepřátelské tanky. Když se dělostřelectvo dostane do přímé palby, je důležité, aby útok bylo schopno odrazit dřív, než se protivník přiblíží, protože pak je velmi zranitelné. 105 a 155milimetrové granáty zpomalily postup sil Osy a zničily všechny tankové jednotky v prostoru. Ale to nestačilo. V 9 hodin 30 minut generál George Smith Patton s jezdeckým bičíkem v ruce vstupil na pevninu u Gely. Patton si v jezdeckých botách, v pečlivě vyžehlené khaki uniformě vykračuje po pláži, a bafá přitom z doutníku. Je mokrý, jak se brodil ke břehu. Spouště cvakají, jak ho fotografové fotí, a on mluví o tom, že zaslechl v dálce střelbu z kulometů. Stál tam a snažil se všechny důstojníky donutit, aby vojáky odtamtud dostali.

Patton věděl, že na to, aby zastavil Tigery, bude potřebovat víc než pěchotu a dělostřelectvo. Během několika minut křižník Boise a další bitevní lodě spustily uzavírací palbu a zasypaly nepřítele granáty. Německé tanky ničila drtivá palba lodních děl a Patton zamířil přímo do těch míst. Osobně řídil minometnou palbu na německé jednotky v rokli poblíž Gely. Minometčíci odpalovali na pěšáky a tanky zápalné střely s bílým fosforem. Když bílý fosfor exploduje, tak ulpí na člověku a způsobí vážné popáleniny. Situace, kdy na vás prší ohnivý déšť, je naprosto demoralizující. Patton si později zapsal do deníku: „Bílý fosfor měl pozoruhodný účinek. Chovali se jako šílení, vybíhali z rokle, vyli, točili se jak derviši s rukama nad hlavou. Nepřátele, Italy i Němce, bílý fosfor děsil, a co se mě týče, ani se jim nedivím.“

Pattonova Sedmá armáda zvrátila průběh bitvy u Gely. Nepřátelský protiútok byl rozdrcen. Spojenci předmostí udrželi. Patton oslavoval s generály Allenem a Teddym Rooseveltem juniorem, jejichž první pěší divize čelila nejhoršímu útoku Němců. Uvědomoval si, že Allen se ocitl opravdu v hodně nebezpečné situaci, a že si za daných okolností vedl velmi dobře. Šel si zapsat do deníku: „Myslím, že dnes jsem si svůj plat zasloužil.“ Patton a jeho velitelé si u Gely oddechli úlevou, ale na Sedmou armádu už se řítila další katastrofa. Transportní letouny C-47 s posilami vzlétly ze spojeneckých letišť v severní Africe, a jejich piloti a lidský náklad neměli ani tušení, jaké peklo je čeká.

Střelba do vlastních řad

Sicílie, 11. červenec 1943. Ještě téměř dva dny se budou americké a britské síly probíjet z pláží do sicilského vnitrozemí. Po těžkých bojích, které svedli s Hitlerovou elitní divizí Herman Göring, povolal generál Patton čerstvé výsadkové jednotky ze severní Afriky. A pak o tom začal pochybovat, částečně proto, že letecké koridory vedly právě nad obrovským spojeneckým loďstvem, které bylo od prvního dne pod soustředěným leteckým útokem. Patton se pokusil příkaz odvolat, ale zjistil, že 504. výsadkový pluk už je na cestě. Bylo vyhlášeno radiové ticho, a on je už nemohl kontaktovat. Bylo 22 hodin 40 minut, američtí dělostřelci na lodi i na pobřeží napjatě pozorovali oblohu a čekali na další německý útok. Náhle se mezi mraky objevily tmavé siluety přibližujících se letadel. Nervózní dělostřelci okamžitě vypálili sérii výstřelů, která spustila smrtící řetězovou reakci. Nikdo v té chvíli netušil, že právě zahájili palbu na vlastní transportní letadla C-47.

Ve výšce 300 metrů zasahovala jednu C-47 za druhou palba amerického dělostřelectva. Piloti, kteří měli to štěstí, že unikli hrůznému přivítání, vysadili parašutisty po celé invazní zóně, a rychle odlétli. Velitelé námořních i pozemních baterií si konečně uvědomili, jak strašlivého omylu se dopustili. Když palba utichla, Pattonova armáda si musela na svůj účet připsat zdrcující ztráty. 23 C-47 bylo sestřeleno a 37 dalších bylo vážně poškozeno. Zahynulo 318 vojáků. Záchranné oddíly a zdravotníci vyrazili na pomoc. Pomáhali raněným, vytahovali vojáky z vody a shromažďovali mrtvé.Generál Patton zuřil. Ale velitelé Spojenců taky. Generál Dwight Eisenhower na Pattona tvrdě udeřil. Poslal Pattonovi jedovatý vzkaz: „Když jste se mi za to zaručil, souhlasil jsem, protože jste mi garantoval přijetí opatření, která by takovou katastrofu vyloučila.“ Patton si později zapsal do deníku: „Toto velitelství přijalo veškerá myslitelná opatření, aby předešla střelbě na vlastní letadla, a jestliže k selhání došlo, byla to prostě nešťastná událost, jaké se v bojové akci někdy nelze vyhnout. Muže, kteří jsou celé dny vystaveni bombardování, svědí prsty na spoušti.“

Útok na Palermo

Těsně po incidentu se střelbou do vlastních řad 11. července Patton došel k názoru, že musí udělat něco, co by očistilo reputaci nejen jeho, ale i celé jeho armády. 17. červenec 1943. Spojenecká vojska už týden válčila o Sicílii. Patton svých invazních cílů dosáhl, a teď čekal, jak si generál Montgomery probojuje svou cestu na sever. Pattonovi se v tuto chvíli zdálo, že Američané jsou snad odsunuti do pozadí, že mají být jakýmsi zadním vojem britské armády, a že Britové chtějí slíznout všechnu smetanu. Patton prahnul po tom, aby mohl se svou armádou vyrazit dál. Odletěl do Tunisu za velitelem invazních spojeneckých armád na Sicílii, britským generálem Haroldem Alexandrem se žádostí o povolení k boji. Patton představí Alexanderovi smělý plán útoku. „Monty“ se bude probojovávat do Messiny z jihu, a Patton povede 7. armádou rychlým tempem k hlavnímu městu Palermu na severním pobřeží ostrova. Kdyby Palermo dobyl, získala by spojenecká flota důležitou základnu pro své operace. Alexander moc nevěřil, že jsou Američané schopni vést válku. Ale myslel si: „Když řeknu ne, Patton to stejně udělá.“ Takže souhlasil s tím, aby nejdříve provedli průzkum bojem, což ve vojenské terminologii znamená vypravit takovou velkou průzkumnou hlídku. A tak začal nezadržitelný postup Pattonových vojsk západní Sicílií.

Patton své jednotky rozdělil na dva hlavní proudy. Generál Omar Bradley vedl jeden americký sbor směrem na sever k městečku Nicosia. Druhý sbor pěchoty s podporou dělostřelectva, vedený samotným Pattonem, zaútočí zároveň přímo na Palermo. Tak rozdělí nepřátelský ostrov na dvě poloviny. Pattonova armáda zamířila odhodlaně k Palermu, připravená střetnout se v bitvě s nepřítelem. Albert Kesselring neměl naprosto v úmyslu výkvět své armády obětovat za Sicílii. Svým elitním německým jednotkám dal rozkaz ustoupit na severovýchod, a zakopat se na vyvýšeném stanovišti poblíž sopky Etny. Na cestě k Palermu teď stály proti Pattonovi jen deprimované, chabě vycvičené italské jednotky. Jakmile se dostali do zajetí a dostali tři teplá jídla denně, bylo vymalováno. Jistě, nepřítel je nepřítel. Ale oni nebyli nepřátelé, nepřátelé byli Němci, ti je donutili bojovat.

Ale na východě se jednotky Omara Bradleyho dostaly dál do vnitrozemí a střetly se znovu se zkušenými vojáky německé tankové divize. Vojáci z Rudé jedničky dobyli další město. O necelých 100 kilometrů dále na sever stála Pattonova armáda přímo před branami Palerma. Byl houževnatý, takže to byla jen otázka času, kdy se vzdají. George Pattona nikdo nezastaví. A tak 23. července 1943, čtyři dny poté, co zahájil svůj „útok kavalerie“, vpochodoval Patton s vítěznou 7. armádou do Palerma. Americké dělostřelectvo hlavní město Sicílie bombardovalo, ale lidé Pattona a jeho armádu vítali jako hrdinné vítěze.

Italové nechtěli proti Američanům bojovat. Polovičku příbuzných měli ve Spojených státech. Patton se vyhříval na výsluní svého úspěchu a Spojenci se dozvěděli, že král Emmanuel III. sesadil diktátora Benita Mussoliniho. Mussolini byl zatčen a držen ve vězení v izolaci. Italsko-německá aliance se začala hroutit. Když byl Mussolini zbaven moci, všichni se mysleli, že válka skončí. Ale to se nestalo. Pro Pattonovu 7. armádu válka zdaleka neskončila. Pattonův sok Montgomery uvízl na druhé straně ostrova, a tak Patton upřel svůj zrak na Messinu, což byl další stupeň k vítězství. Pokud by Patton byl u Messiny dřív než Montgomery, mohl by slávu na sicilských bojištích připsat především sobě a americké armádě.

Navzdory strašlivé tragédii s palbou do vlastních řad na nebi nad Sicílií byl Patton očištěn. Během méně než dvou týdnů velel dosud největší americké invazi v době 2. světové války, čelil tankům divize Herman Göring, a dobyl hlavní město Palermo. Pattonova 7. armáda prodělala krvavý křest. Ale bitva o Sicílii zdaleka neskončila. Většina Němců už tam nebyla. Německý plán byl ustoupit za řadu obranných linií. Ale Patton byl připraven čelit všemu, co pro něj Kesselring a Guzzoni nachystali. V dopise své ženě Beatrice Patton napsal: „Válka ještě zdaleka neskončila, ale my ji vyhrajeme, a bude to velké vítězství. Nemám nejmenší tušení, k čemu dojde příště, ale je mi jedno, kde, kdy a s kým bojuju, dokud bojuju. Je to ta nejskvělejší hra…“