Na ptačích křídlech kolem světa: Jižní Amerika

Naše planeta z ptačí perspektivy i přímo z kamer umístěných na jejich těle! Nevídaná a úchvatná podívaná v dokumentu z kolekce BBC Earth

Litujeme, ale video není dostupné

Litujeme, ale video není dostupné

Tierra del Fuego v Patagonii je nejjižnější výběžek jihoamerického kontinentu. Této odlehlé divočině vládne ze vzduchu kondor velký neboli andský.

Je to svět, jemuž dominují ledovce a ledová jezera. Zdejší krajina se od bujných džunglí ve vnitrozemí jihoamerického kontinentu liší jako noc a den.

V hlubokých roklích a ledovcových trhlinách občas uvízne neopatrné zvíře a poskytne králi mrchožroutů vítanou potravu. Je to neustále se měnící svět, z ledovců se odlamují obrovské kusy ledu velké jako několikapatrové domy.

Někdy kondor žádnou potravu nenajde, ale dokáže při pátrání po zdechlinách uletět bez nejmenších potíží i víc než 150 kilometrů.

Kondor velký

Kondoři mají největší rozpětí křídel v ptačí říši. Vynikají ostrým zrakem, který nemá mezi dravci konkurenci, a přesně vědí, kam se mají dívat. Osamoceného kondora tu spatříte jen zřídka, na obloze jich většinou krouží desítky. V hlubokých roklích a ledovcových trhlinách občas uvízne neopatrné zvíře, a tak poskytne vítanou potravu králi mrchožroutů – kondorovi velkému neboli andskému. Když tu žádnou potravu nenajde, vydává hledat do vnitrozemí. Při pátrání po zdechlinách dokáže uletět bez nejmenších potíží i víc než 150 kilometrů.

Kondoři si vybudovali také zvláštní vazby na jiné ptáky: u zdechliny bývají často jako první karančové jižní, které kondoři využívají jako ochutnávače. Pokud se karančové nasytí a nic se jim nestane, kondoři vědí, že potrava je bezpečná. Jako první se obvykle objevují samci, kteří se poznají podle hřebínku na hlavě. Samice přilétají později, hnědá mláďata jsou v hierarchii poslední. Každý zná své místo, je to civilizovaná společnost.

Potravu však kondoři mohou nalézt i na těch nejméně pravděpodobných místech. Zajímavé příležitosti nabízí Santiago, hlavní město Chile, jehož 5 milionů obyvatel produkuje obrovské množství odpadu. Na skládce jednoho z největších jihoamerických měst se setkáváme s největším shromážděním kondorů na světě.

Kondoři tvoří páry na celý život. Ze snůšky vajec se obvykle vylíhne jen jedno mládě, a o to pak pečují celé dva roky, dokud není schopno postarat se o sebe samo. Velice starostliví o mláďata jsou samci, zejména co se potravy týče. Ideální místa pro hnízdění, a tedy i výchovu, se nacházejí v místech, kde stoupají silné proudy teplého vzduchu, které vynášejí mohutná kondoří těla do velké výšky. V Patagonii jsou dokonalé například skalní stěny. V šesti měsících je už mládě připravené učit se létat.

Kondoři žijí velmi dlouho: ve volné přírodě mnoho desítek a v zajetí až 100 let. Starší jedince od mladších zřetelně odlišují obrovský hřeben a laloky. Ostatní kondoři se k němu chovají s respektem.

Na druhé straně And se kondoři mohou pokochat pohledem na jedno z nejbohatších lovišť na světě. Zálivy na pobřeží peruánského distriktu Paracas obývají tisíce lachtanů. Dlouhá cesta sem se vyplatí, protože na tak velkých shromážděních se vždy najde něco na zub. Při zápasech o samice, kdy do sebe s velkou zuřivostí narážejí těla obrovských savců, vážících až 350 kilogramů, jsou zranění nevyhnutelná.

Kondor krocanovitý

Menšími příbuznými kondorů velkých jsou například kondoři krocanovití. V lovu mají společné zájmy. Když kondor krocanovitý dorazí ke zdechlině jako první, snaží se toho sežrat co nejvíc, než přilétnou větší bratranci. Vpravdě majestátnímu kondoru velkému se dostane reakce, kterou zasluhuje. V těchto končinách vládnou kondoři andští a ostatní ptáci vzdávají panovníkovi hold. Žádný kondor krocanovitý si nedovolí ho při hostině rušit.

Kondor havranovitý

Další menší příbuzní kondorů velkých, kondoři havranovití, žijí v níže položených oblastech mimo Andy.

Jedním z míst, kde je možné se s kondorem havranovitým často setkat, je Rio de Janeiro. Podobně jako Santiago je toto velkoměsto obklopené horami, tedy ideální místo pro plachtící ptáky. Městský život má své příjemné stránky, ale jestliže chtějí najít přirozenější potravu, musejí se vydat na rozlehlé travnaté pláně pokrývající většinu kontinentu. Kondoři havranovití ale vydrží bez potravy klidně 2 týdny a v okolí je spousta dalších míst, která si hlídají.

Nejoblíbenější lokalitou kondorů havranovitých je však Iguacú, jeden z největších vodopádů na světě. Táhne se na hranici mezi Argentinou a Brazílií a tvoří ho 275 oddělených proudů. Polovina vodní masy se řítí do obrovské rokle zvané Ďáblův chřtán.

Rorýs šedý

Rorýsi šedí žijí v opravdu těsné blízkosti padající vody. Ve vodní tříšti se záhadně ztrácejí rorýsi šedí. Používají malý trik: v padajících proudech jsou mezery, kterými pronikají ke skále za vodou. Jejich riskantní kousky mají svůj smysl. Ve skále jsou hnízda, která vodní stěna chrání před predátory jako mohutná opona. Časně zrána rorýsi vodopády opouštějí a vydávají se lovit hmyz. Než se v podvečer vrátí přes vodní stěnu ke skále, shromáždí se jich tu tisíce a snaží se vzájemně se zahřát a poskytnout si vzájemnou ochranu.

Kolibříci

Kaňony naplněné mlhou skoro nikdy neopouštějí ani kolibříci. Milují květy, kterým se ve vodním oparu velmi dobře daří. Jejich mozek je sice velký sotva jako hrášek, přesto si dokážou zapamatovat umístění každé rostliny, a také přesnou dobu, kdy květy tvoří nektar. Při každém krmení spouští jejich mozek vnitřní hodiny, které mu oznámí, kdy bude mít květ doplněné zásoby. Dělají to tak u stovek květů a vytvářejí si v hlavě časový harmonogram, s jehož sestavením by se zapotil i člověk.

Ara arakanga

Střed kontinentu je pokrytý rozsáhlými amazonskými pralesy. Džungle pokrývá 40 % kontinentu a papoušci ara obývají všechny její části. Tito vysoce inteligentní ptáci žijí v rodinách a na svých cestách učí mláďata, jak to chodí v největším deštném lese světa. Ptáci vždy táhnou tam, kde jim les nabízí nejlepší potravu. Vědí, na kterých stromech rostou chutná a výživná semena a kdy dozrávají různé druhy plodů.

Mnohé rostliny se ale brání jedem. Po ranní hostině se proto arové snaží najít lék na uklidnění žaludku – jíl. Neutralizuje jedy, které zkonzumovali v potravě, a zároveň funguje jako potravinový doplněk poskytující ptákům sodík a vápník. Ze stejného důvodu jej zde vyhledávají i mnohé další druhy zvířat, ať opice, nebo motýli. Jsou tu i menší druhy papoušků, jako například amazoňan pomoučený nebo pyrura rudohlavý, které se arayové naučili používat jako jakýsi živý štít. Chvíli čekají, jestli na ně nezaútočí nějací predátoři, a teprve pak se na jíl vypraví.

Buřňák obrovský

Podobně jako kondor velký, i buřňák obrovský má mezi svými oblíbenými místy kolonie lachtanů. Na východním patagonském pobřeží buřňáci jako své pomocníky využívají kosatky, které se zde v Patagonii živí lachtaními mláďaty. Kosatky se spoléhají na rychlost a moment překvapení. Buřňák sleduje kosatky a čeká, až zaútočí. Úspěch poskytne hostinu i jemu.

Dravci míří do Severní Ameriky…

Než kondoři havranovití odtáhnou do Severní Ameriky, řada z nich se zastaví na jedněch z nejkrásnějších mokřadů na světě, v Los Llanos ve Venezuele. Tato Mekka volně žijících ptáků pokrývá území téměř dvakrát tak velké, jako je rozloha Velké Británie, a žije na ní víc ptačích druhů než v celých Spojených státech. Většina ptáků se sem slétá za 300 druhy ryb, jimiž překypují zdejší laguny. Nejbarevnějšími návštěvníky jsou ibisové rudí, kteří zde najdou spousty svých milovaných obrovských vodních brouků. Zobouni používají při lovu velice nezvyklý způsob: pročesávají hladinu podivným zobákem, jehož spodní částí, která je delší než horní, nabírají za letu drobné rybky, skrývající se těsně pod hladinou. Kolpíci zase vybírají ryby a drobné živočichy z vody placatým zobákem jako velkou pinzetou.

S jarem pro mnoho mrchožroutů nastává čas vydat se podél pobřeží na sever. Ptáci z celé Jižní Ameriky směřují k Panamskému průplavu, umělé vodní cestě, spojující Tichý a Atlantský oceán. Každoročně se během masového tahu z kontinentu setkávají mimo jiné kondoři havranovití, supi a jestřábi, jichž jsou zde přes 2 miliony. Jde o největší shluk dravých ptáků na světě.

V Kostarice, kousek za hranicemi, přichází čas oběda. Mrchožrouti se slétají k pláži. Na ní čekají na chutnou a výživnou potravu. Stačí vydržet, až nastane příliv a z moře se vynoří kareta zelenavá. Začíná proslulá Arribada – masová invaze želv na pláže. Jen co vylezou výš z vody, vyhrabou v písku jámy a začnou do nich klást vejce. Stejně rychle, jako se vejce objevují, také mizí – v žaludcích hladových mrchožroutů. Připlouvají stále další a další želvy, aniž by se staraly o loupeživé hordy, které je obklopují. Když se snaží zahrabat vlastní vejce, občas vyhrabou snůšku své předchůdkyně - vítaný dárek pro supy.

Na ptačích křídlech kolem světa

Jižní Amerika (4/6)