Zábavný pořad, v němž neotřelí hosté odhalují svá neuvěřitelná tajemství. Jak získal Lukáš Pavlásek svolení řídit „pod vlivem“, co pro změnu popil Karel Holomek s maršálem Malinowskim a proč dostal pes Heleny Sukové mrtvici? Režie P. Gerža
00:00:21 -Dobrý večer. Začíná dnešní díl pořadu COPAK BYCH VÁM LHAL?
00:00:25 Zkuste uhodnout, kdo dnes lže a kdo říká pravdu.
00:00:29 Své uvěřitelné lži a neuvěřitelné pravdy
00:00:32 vám dnes předloží básník, scenárista, herec
00:00:36 a stand up komik LUKÁŠ PAVLÁSEK!
00:00:42 Publicista a předseda nevládní romské organizace KAREL HOLOMEK!
00:00:49 Jejich kapitánem bude SANDRA POGODOVÁ.-Dobrý večer.
00:00:54 -Naproti nim usednou dva soupeři, přímo hvězdní.
00:00:58 Tenisová hvězda a psycholožka HELENA SUKOVÁ!
00:01:04 Astrofyzik, jenž k hvězdám vzhlíží, profesor JAN PALOUŠ!
00:01:09 -Dobrý večer.
00:01:12 -Jejich kapitánem bude MICHAL DLOUHÝ!
00:01:18 Prosím, přivítejte našeho moderátora.
00:01:21 Svým elegantním krokem přichází náš rozhodčí IGOR BAREŠ!
00:01:33 -Milé dámy a vážení pánové, dobrý večer.
00:01:37 Dobrý večer i vám, našim drahým TV divákům.
00:01:39 Vítejte u dalšího dílu pořadu COPAK BYCH VÁM LHAL?
00:01:44 I dnes uslyšíte pravdu, ale uslyšíte taky lež.
00:01:48 Jako když vám třeba po přijímacím pohovoru řeknou,
00:01:51 díky, my se vám určitě ozveme.
00:01:53 Jak jsou naši hosté se svým vztahem k pravdě a ke lži?
00:01:58 To uvidíme vzápětí.
00:02:00 I dnes se bude každý z týmů snažit usilovně přesvědčit své protivníky
00:02:04 o tom, že právě jejich tvrzení jsou pravdivá.
00:02:07 Pojďme rovnou do 1. kola. Z MÉHO ŽIVOTA.
00:02:09 Na kartičkách před sebou mají naši hosté spoustu neuvěřitelných
00:02:13 pravd a spoustu uvěřitelných lží.
00:02:15 Úkolem jejich protihráčů bude ptát se a otázkami zjistit,
00:02:18 jak to ve skutečnosti je. Začíná pan Pavlásek, prosím.
00:02:23 -Po probdělé noci jsem se šel zeptat na policii, zda mohu řídit.
00:02:32 -Ještě, že jste se nešel zeptat, zda můžete vraždit.
00:02:36 Prosím, ptejte se, je to pravda, nebo lež.
00:02:39 -Mě překvapuje, ty máš řidičák?
-Samozřejmě, mám.
00:02:42 -Kolik času uplynulo od toho posledního panáku
00:02:46 do tý návštěvy policejní stanice?
00:02:49 -Do tý návštěvy?
00:02:52 No, myslím si tak 4 hodiny.
00:02:55 -A prosím pěkně, proč jste tam vůbec chodil?
00:02:58 -To je konečně správná otázka.
00:03:01 Protože jsem nechtěl nikoho ohrozit na silnici.
00:03:05 Potřeboval jsem vědět, jestli můžu jet a...
00:03:09 -Takže jsi šel pěšky a ohrožoval jsi je na chodníku, jo?
00:03:13 -To nebylo tak nebezpečný, na chodníku jsem si jistější.
00:03:18 Takže jsem se tam šel zeptat, protože nemám doma
00:03:22 ten přístroj na to dejchání.
00:03:25 A šel jsem se tam zeptat, aby mi dali dejchnout z toho přístroje.
00:03:29 -A dali vám dejchnout?
-Nedali.
00:03:32 -A proč? Svým způsobem to byl dobrej úmysl.
00:03:36 -Právě, ode mě to bylo velice dobrý a poctivý.
00:03:40 A potom se mě zeptali, jestli jsem opilej? Já jsem řek, že ne.
00:03:44 Oni mi řekli, že tomu nevěří.
00:03:48 A pak jsem odjel, protože mi to povolili.
00:03:52 Oni mi doslova řekli:
00:03:55 Heleďte, my dneska nemáme nikde žádný kontroly, můžete jet.
00:04:00 -Tak co na to říkáte? Je to pravda, nebo lež?
00:04:04 -Já myslím, že tohle je logický. Já bych udělal to samý totiž.
00:04:08 -Cha cha cha cha!
00:04:10 -Kdybych měl někde blízko služebnu.
-Jo takhle, ano, tak to jo.
00:04:14 -Někde u baráku přímo.
00:04:17 -No, já bych řek..., že je to pravda.
00:04:20 -Já si myslím, proč by se tím chlubil,
00:04:22 když je to takovejhle zajímavej počin.
00:04:25 -To je teda ale váhačka teď.
00:04:28 -Tak jo, tak za náš tým můžeme říct, že my Lukášovi věříme,
00:04:33 že se šel sám udat na služebnu.
00:04:36 -Myslíte, že je to pravda?
-Ano.
00:04:39 -Pane Pavlásku, je to pravda, nebo lež?
00:04:42 -No, tak já samozřejmě vždycky, když udělám něco dobrýho,
00:04:47 tak samozřejmě to je prostě jasný, že to musí bejt pravda.
00:04:54 -Je to pravda!
00:04:57 Teď je na řadě paní Helena Suková, prosím.
00:05:03 -Po mé psychoterapii ranila našeho psa mrtvice.
00:05:07 -To bych se jako psycholog cítil pod psa. Je to pravda, nebo lež?
00:05:14 -Pravda.
-Počkejte s tím ještě.
00:05:18 -To si teprv zjistíme, teď bude rešerše.
00:05:21 Vy jste prováděla psychoterapii na svém psu?
00:05:25 -Ne, ono to bylo tak, že já jsem přinesla domů kočku,
00:05:29 on nemá rád kočky, já jsem si říkala,
00:05:32 tak je skamarádím, jsem ten psycholog.
00:05:36 A když byla kočka doma asi měsíc, tak psa ranila mrtvice.
00:05:40 -A to jste si měla promluvit s tím psem přímo jako?
00:05:44 Jako že jste mu mluvila do duše?
-No, i tak jsem to dělala.
00:05:48 -Jak to vypadá?
00:05:50 -Bylo to hrozný, protože on byl naježenej,
00:05:53 zuřivej, chtěl ji zabít.
00:05:56 -A stalo se vám to u lidskýho pacienta, že by ho po vaší
00:05:59 psychoterapii ranila mrtvice?
00:06:04 -To jsem zase... Musím držet mlčenlivost.
00:06:08 -Aha, takže ano.
00:06:11 Co myslíte, pánové? Karle?
00:06:14 -Těch nedůvěryhodných příznaků je tam několik.
00:06:17 A že by si dělala takovou špatnou reklamu?
00:06:20 Já bych řekl, že to je spíš lež. Ale nevím. -Já tady říkám,
00:06:24 že dělám dobro, a ona tady bude psům ordinovat mrtvici.
00:06:29 -Vy jste naznačil taky, že by to mohla být lež, ne?
00:06:32 -Dobře, pánové, přijde nám to spíš jako lež?
00:06:35 -Já tomu nevěřím.-Dobře. Tak my si myslíme, že to je lež.
00:06:39 -A paní Suková nám teď řekne, jestli je to lež, nebo pravda.
00:06:43 -Já bych ráda, abysme vedli.
-Jo!-Takže je to pravda!
00:06:50 Na řadě je pan Karel Holomek. Prosím.
00:06:54 -Popil jsem 100 gramů vodky s maršálem Malinovským.
00:07:02 -A plival jste oheň, stejně jako Donutil v Pelíškách?
00:07:05 -Plival, plival.
-Je to pravda, nebo lež? Ptejte se.
00:07:09 -Kde jste se potkali?-V Brně.
-Když kluci přijeli na tancích...
00:07:14 -Já jsem Brňák.
-Říkal jste 100 gramů?
00:07:17 -100 gramů. Fronťáci pijou jenom 100 gramů.
00:07:21 -Litr?
-To je deci.-Aha.
00:07:24 -Rusové to počítají na gramy. To je normální.
00:07:28 -Další už jste si nedali potom? Jenom těch 100 gramů?-100 gramů.
00:07:32 -To je asi jeden přípitek, to je ta hořčicová sklenička, ne?
00:07:36 -No, vždyť se podívejte na moji postavu, co to se mnou udělalo.
00:07:40 -A on už vám potom nenabídnul, nebo vy už jste nechtěl?
00:07:44 -Ne, to byla jenom ta příležitost.
00:07:46 -Vy už jste ležel po těch 100 gramech tý vodky, že jo?-Tak.
00:07:51 -Mě by zajímalo, co měl na sobě?
-Uniformu. -To jsem si myslel.
00:07:55 -A vy?
-To je správná otázka! Já taky.
00:08:00 -A ruskou? Sovětskou teda.
00:08:05 -Tak to už je, pane kolego, úder pod pás.
00:08:11 -A tam mohl každý za ním přijít a říct mu něco?-Jistě.
00:08:16 Protože to bylo na myslivně, která byla veřejně přístupná komukoliv.
00:08:21 -A jak jste ho oslovil?
-Rusky.-Jak?
00:08:25 -Tavaryš maršál, ja pazdravlaju vas kak osvabaditělja goroda Brno.
00:08:35 -Tomu se dá věřit.
00:08:38 -Vypadá to velmi pravděpodobně, až bych skoro řek, že to je lež.
00:08:42 -Že jo?-Jsem pro lež.
-Já jsem pro lež.
00:08:45 -Jo? Dobře, dám na vás.
00:08:48 Tak za náš tým tvrdíme, že pan Holomek nám krásně lže.
00:08:53 -A pan Holomek nám teď řekne pravdu.
00:08:58 Je to pravda!
00:09:05 Teď je na řadě pan Jan Palouš, prosím.
00:09:09 -Obědval jsem s astronautem, který, kdyby nespadl z nebe,
00:09:14 nesetkal by se s prezidentem Havlem.
00:09:19 -Cože? Cože?-Astronautem. A to jméno toho astronauta?
00:09:24 -On se původně jmenoval Evžen Čerňan.
00:09:29 -A nespadl náhodou z nebe vrtulníkem?
00:09:33 -Bylo to z vrtulníku, ano, je to tak.
00:09:38 -Ty to znáš, tu historku?
00:09:40 -Bylo to z vrtulníku, když tady byl na státní návštěvě
00:09:44 a zřítil se tady s ním náš vrtulník.
00:09:46 Byl to náš vrtulník, tedy naší armády.
00:09:48 Kvalitní vrtulník, českej tady.
00:09:51 To jsme nakoupili dráž, než nakupujou jiný státy,
00:09:55 ty vrtulníky, většinou.
00:09:57 -My všecko nakupujeme dráž, protože my máme víc peněz.
00:10:00 SMÍCH, POTLESK
00:10:05 -To byl ten kvalitnější vrtulník.
00:10:08 Tam prostě nějaký součástky chyběj, protože z toho
00:10:11 se potom dávají ty pokoje do Dalíkovy vily třeba.
00:10:16 -Ale vy jste s ním přece nejedl ten den, co spadl s tím vrtulníkem?
00:10:20 -To bylo ten den. Ale ten oběd v tom asi nehrál takovou roli.
00:10:25 -Jo pozor, tak on se s váma naobědval
00:10:28 a pak s ním spad vrtulník?
-Tak nějak to bylo.
00:10:31 -Pozor, pozor.
00:10:35 Co jste jedli?
-To je těžká otázka.
00:10:38 -Svíčkovou s dvanácti.-Ale...
-Takový ty tuby měli, kosmický.
00:10:45 -Jestli to náhodou nebyla nějaká slepice. Kuře možná.
00:10:50 -Jak se to stalo, že vy jste byl pozván
00:10:53 do téhle společnosti, do tohohle úzkého okruhu?
00:10:57 -Ty ses zeptala dobře, jak se tam dostal.
00:11:01 Mě to taky zajímá, jak se tam dostal.
00:11:04 Ale mě tam asi nepozvou.
00:11:07 -Já jsem se tam dostal, protože jsem tou dobou byl
00:11:10 ředitelem Astronomického ústavu Akademie věd.
00:11:14 -Jak se to stane, že se člověk stane ředitelem astronomického centra?
00:11:18 -Já ani nevím. To tak nějak přijde samo.
00:11:22 -Může se mi to ještě podařit?
00:11:25 -Já si myslím, že... Víte, kdy končí mládí?
00:11:31 -Ne.
-Ne? V hrobě.
00:11:33 Čili máte ještě dost času. Pořád můžete.
00:11:37 -Já myslím, že vzhledem k tomu, co se v tomhle státě poslední
00:11:40 dobou děje, tak je všechno možný.
00:11:42 -Byl na tom obědě i Vladimír Remek?
-Vladimír Remek tam byl také, ano.
00:11:48 -Jedinej, kdo chyběl, byl Gagarin.
00:11:53 -To není českýho původu, že jo, jinak by tam byl.
00:11:59 -Karle, připadá vám to...
00:12:01 -No, připadá to velmi pravděpodobně, až tak, že to je nedůvěryhodné.
00:12:07 -Lukáši?
00:12:09 -No, jsem teda opravdu teďka jako půl na půl.
00:12:13 -Dáme ještě klidně doplňující otázku.
00:12:17 -Ti akademici uměj dost mást.
-Někteří.
00:12:20 -Já jsem velkej fanda do astronomie a do kosmonautiky,
00:12:25 tak já budu panu profesorovi věřit.
00:12:28 Ale jestli mě zklame, tak přestanu být fanda.
00:12:32 -Vzhledem k té budoucnosti, kterou chcete mít před sebou,
00:12:35 v tý astronomii a v tom ústavu, to je dobrej počin.
00:12:38 -Tak my si myslíme, že je to pravda.
00:12:40 -A pan Palouš nám řekne, že to je...
-Ano, je to... pravda.-Pravda!
00:12:52 -Chcete k tomu něco?
00:12:54 -Ono to bylo 28. října, kdy je státní svátek.
00:12:58 A mezi tím naším obědem na Nebozízku a recepcí
00:13:02 na Pražském hradě oni si tedy chtěli odskočit vrtulníkem
00:13:06 do svých rodišť. Jenže spadli u města Tábor.
00:13:10 A tudíž pana astronauta odvezli do Vojenské nemocnice Střešovice.
00:13:15 Kam ovšem také odvezli prezidenta Václava Havla,
00:13:20 takže kdyby byl býval nespadl a šel na Pražský hrad na recepci,
00:13:25 tak by nepotkal pana Václava Havla.
00:13:29 Protože oni se pak v té střešovické nemocnici potkali.
00:13:35 -Děkujeme.
00:13:38 To bylo, přátelé, tedy úvodní kolo, které skončilo nerozhodně.
00:13:45 Do dalšího kola s názvem KÝM NEBO ČÍM SE CHLUBÍM SVÝM PŘÁTELŮM
00:13:49 si naši soutěžící pozvali někoho ze svých zajímavých známých,
00:13:53 a nebo si přinesli svůj oblíbený předmět.
00:13:56 Nevěřte jim však všechno, co vám o nich budou tvrdit.
00:14:00 Uhodnout tady pravdu není nic, co bych jim záviděl.
00:14:04 Za tým Sandry Pogodové do soutěže přinesl předmět pan Holomek.
00:14:08 Prosím, představte nám ho.
00:14:11 -Toto je vycházkový kordík, který jsem v roce 1943 vzal
00:14:15 jednomu důstojníkovi wehrmachtu.
00:14:21 -To se nedivím, že nevyhráli válku.
-To byl nějaký pěšák, voják?
00:14:26 -Je to... je to kordík wehrmachtu, čili poddůstojníků wehrmachtu.
00:14:31 -Poddůstojníků. Ten poddůstojník byl už mrtvej?
00:14:35 -Ne, byl neobyčejně živý v tom okamžiku, kdy jsem mu to...,
00:14:40 abych zůstal věren odkazu svých předků, čornul.
00:14:44 -Kde to bylo?
00:14:47 -Bylo to v místě, kde jsem se narodil a prožil mládí.
00:14:51 V této době mně bylo šest sedm roků.
00:14:55 -On měl na sobě ten kordík, když jste mu ho bral? Čoroval, pardon.
00:15:00 -Ne, v tom okamžiku ho na sobě neměl.-Neměl, tak.
00:15:03 -A kde ho měl?
-Byl pověšen na věšáku.
00:15:06 -V hospodě?
-V hospodě.
00:15:09 -Samozřejmě, kde jinde. No?
-Já myslím, že to je pravda.
00:15:13 -Radši pro jistotu pravdu, pravdu a jen pravdu. -Tak.
00:15:17 -Teda, ale je to trošku riskantní.
-A to bylo předtím taky.
00:15:22 -Já vím. Ale ta zodpovědnost. I když v 8 letech ji člověk nemá.
00:15:26 -Ne, říkal šest sedm. -Šest sedm.
-Šest sedm dokonce.
00:15:29 -Copak bych vám lhal?
00:15:33 -Já bych to nechala na kapitánovi.
-Tak, kapitáne, dejte tam...
00:15:38 -Dejte tam, co myslíte, kapitáne.
-No, neulehčili jste mi to.
00:15:42 Ale takhle, předtím jsme měli jednu pravdu, zkusíme na to jít logicky.
00:15:47 Tak řekneme, že tentokrát se konečně trefíme,
00:15:51 že pan Holomek nám zase lže.
-Pane Holomku, pravda, nebo lež?
00:16:00 Je to lež.
-Hezky, dobrý, krásně, hezky.
00:16:04 -A když jste nám lhal, tak nám teď řekněte pravdu.
00:16:07 -Ale doufám, že jsem lhal přesvědčivě?-Jo, velmi těžké.
00:16:11 -Pravda je ale jaká? Protože to je pravý.
00:16:14 -Já jsem sběratel starožitných zbraní, a toto je jeden z mých
00:16:19 artefaktů, kterých mám jako bývalý voják kolem sta.
00:16:26 -Nyní bude úkolem Michalova týmu zmást svým hostem svého soupeře.
00:16:31 Přichází paní Ivana.
00:16:39 Jen jeden ze soutěžících Michalova týmu má k paní Ivaně osobní vztah.
00:16:43 Úkolem soutěžících ze Sandřina týmu je zjistit, který z nich to je?
00:16:48 Helena Suková, prosím.
00:16:51 -Ivana je moje kamarádka, traumatoložka.
00:16:53 -Michal Dlouhý, prosím.
00:16:56 -Ivana je moje kamarádka, astroložka.
00:16:58 -Jan Palouš, prosím.
00:17:00 -Ivana je moje kamarádka, speleoložka.
00:17:04 -Takže kdo je paní Ivana? Každopádně víme, že je to ožka.
00:17:08 Teď jde jenom o to, ke komu patří?
00:17:11 -Kde jste se seznámili spolu?
00:17:14 -Když jsem dělala školu, tak jsme museli mít různě praxe.
00:17:19 Vlastně na jedné z praxí v nemocnici jsme se potkaly,
00:17:23 protože nás tam zaškolovala.
00:17:26 Já jsem dělala školu, až když jsem skončila s kariérou.
00:17:30 -Tys říkal, Míšo, že... astroložka?
-Ano.
00:17:34 -Takže ty sis nechal dělat horoskop?
-Ne. Je to přes práci.
00:17:38 Já jsem dělal komentář ve hvězdárně k jednomu krásnému dokumentu.
00:17:43 -Dobrý, už nemusíš. Už se práší, dobrý.
00:17:49 A speleoložka?
-Speleoložka.
00:17:52 -To jsou jeskyňáři?
-Jeskyňáři, no.-Aha!
00:17:56 -Co vy máte s jeskyněmi společného, pane profesore?
00:18:00 -Celkem nic moc.
00:18:03 Teda byl jsem jednou v Macoše, pak jsem taky navštívil
00:18:07 Demänovské jeskyně na Slovensku. My Ivaně říkáme někdy Jeskyňka.
00:18:12 -A vy jste ji potkal v jeskyni?
00:18:15 -No, já myslím, že v jeskyni to nebylo.
00:18:18 Ani v těch Demänovských jeskyních. My tak občas chodíme na pivo.
00:18:23 -Pánové, ještě doplňující otázky, nebo už máte tip,
00:18:26 ke komu paní Ivana patří.
00:18:28 -Já si myslím, Helena, Ivana, to zní prostě jako kamarádky.
00:18:33 -To je usvědčující argument, ano.
-To je prostě jasný.
00:18:37 -Tak co?-Já bych řek, že k paní Heleně Sukové.
00:18:42 -Lukáši?-Já si taky myslím, že k paní Heleně.
00:18:46 -To je vzácná shoda, pánové.
00:18:49 Takže když to projedem, tak je to na nás všech třech.
00:18:53 Tak my si myslíme, že paní Ivanka patří k paní Heleně.
00:18:56 -A paní Ivana nám teď beze slov naznačí, ke komu vlastně patří.
00:19:05 -Jeskyňka! Jeskyňka!
00:19:08 -Takže paní Ivana je speleoložka. A patří k panu Janu Paloušovi.
00:19:14 Po tomto kole vítězí tým Michala Dlouhého.
00:19:23 A následuje závěrečný rozstřel s názvem KDO S KOHO.
00:19:27 A opět budeme hledat pravdu. Jaká je tvoje pravda, Sandro?
00:19:31 -Vánočním kaprem jsem rozbila okno.
00:19:34 -Takže jste z něj místo kostí tahali střepy. Je to pravda, nebo lež?
00:19:39 Ptejte se.
-Byl mražený?-Ano.
00:19:42 -To jste musela mít velký vztek.
-To jsem teda měla.
00:19:48 -Proč? Vy kupujete mraženýho kapra na Vánoce?
00:19:53 -Ne, ale měli jsme kapry dva.
00:19:56 A jeden skončil v mražáku.
00:19:59 -A proč letěl do okna?
00:20:02 -Protože jsem se pohádala s přítelem,
00:20:05 rozcházeli jsme se a byla rvačka o... -O kapra.
00:20:10 -Byla rvačka o jídlo v ledničce, kterou jsem se rozhodla odvézt.
00:20:15 -Hele, a když jsi ho házela, chytla jsi ho za ocas, toho kapra?
00:20:19 Nebo jsi ho vzala jako Fibingerová?
00:20:23 -Ne, já jsem prostě vytáhla ten šuplík z toho mražáku.
00:20:27 Tam byly tři. A hystericky jsem křičela: "Tak si to sežer!"
00:20:31 A takhle jsem vyhazovala ty věci. A najednou se ozvala rána...
00:20:38 -Já teda... Hlavně zaprvé, Sandra nevaří...
00:20:42 -Tak to já zase nevím teda.
-To je druhá věc.
00:20:47 Nevím, no. Co?
00:20:49 -Ale vždyť neříkala, že vařila, ale, že ho vyhodila oknem.
00:20:53 -Nech je.
00:20:55 -No, normálně vím, že lže, ale protože jí chceme
00:20:59 jednou udělat radost, aby taky jednou měla pocit,
00:21:03 že je dobrá herečka, tak tvrdíme, že Sandra mluví pravdu.
00:21:06 A Sandra nám teď řekne, jestli lže, nebo mluví pravdu?
00:21:11 -Zásadně se takto nerozcházím.
00:21:14 Dávám klíče do schránky, odcházím. Takže je to lež.
00:21:19 -Díky, teď je na řadě pan Pavlásek, prosím.
00:21:23 -Grebeníčkovy slzy mě dostaly na ostrov v Karibiku.
00:21:28 -To je nějakej lék?
-A proč plakal?
00:21:31 -Protože to byla fotografie, na který plakal.
00:21:35 Slzy tam byly udělaný.
00:21:37 -Ty nosíš u sebe fotografii pana Grebeníčka, kterej slzí?
00:21:41 -No, nenosím ji běžně, tady jsem ji měl.
00:21:44 -Ale na tento výlet jste si ji vzal.
-Tady jsem si ji vzal.
00:21:48 To byla v hospodě moje sázka, že jsem říkal...
00:21:53 To byl ostrov na Kubu.
00:21:56 A já jsem říkal, než jsem tam jel, že tam ty komouše odvezu zpátky.
00:22:01 -Takhle, jo takhle.
-Jasně.
00:22:04 -Tak jsem si vyrobil plakátek, takovou montáž,
00:22:08 kde jsem udělal Lenina, normálně v mauzoleu Lenina.
00:22:12 A tam jsem mu dal kamarády, že tam byl Grebeníček, Filip,
00:22:16 Jirka Dolejšů, takhle, že pláčou u toho Lenina.
00:22:20 A to jsem měl s sebou. Na tu Kubu jsem si to vzal.
00:22:23 -Takže ne, že byste tam přijel a dával jim to na pasovce?
00:22:27 -Když se přijede, oni tam kontrolujou všechny,
00:22:31 turisty a lidi, co tam jedou a...
00:22:33 -Takže oni koukali na váš pas a pak jste jim ještě ukázal...
00:22:37 -Tam se normálně prochází, kouknou se do pasu a pustěj vás.
00:22:41 Ale zpětně jsem se dozvěděl, že oni si třeba každýho
00:22:45 500. člověka vezmou stranou a trošku ho tam jako víc vyslýchaj.
00:22:50 A nevím, čím to je, ale všichni, co tam byli se mnou, prošli.
00:22:55 Stály tam davy cizinců, teď jdu já, říkám si,
00:22:57 to je lehký, to normálně projdu.
00:23:00 Potom za mnou přišli dva trošku větší pánové,
00:23:03 a odvedli si mě, začali mě vyslýchat,
00:23:05 proč tam jedu, co tam jedu dělat. A tahle fotka mě zachránila.
00:23:09 -V rámci toho výslechu jste jim ji ukázal.
00:23:12 -V rámci toho se mě ptali, co mám v příručním zavazadle.
00:23:15 Já jsem tam měl kvůli tý svý sázce tu svoji montáž.
00:23:18 Takhle jsem to vytáh.
00:23:21 A oni, jak tam viděli toho Lenina, rudou hvězdu a tak,
00:23:25 nevím, jestli znali přímo Grebeníčka, ale jak tohle viděli,
00:23:30 tak mě normálně pustili a už se na nic neptali.
00:23:33 Prostě viděli, že jsem jejich.
00:23:39 Ten výslech byl opravdu nepříjemný.
00:23:42 -To je hezkej nápad, jo, tomu bych věřil.
00:23:45 To si myslím, že je věrohodná historka.
00:23:48 -Já si taky myslím, že to je pravda.
00:23:50 -Já si myslím, že bude jenom půlka pravdy.
00:23:52 -A která?-Ale to nejde.
-Takže ve finále to je lež.
00:23:56 -Takže já za naše družstvo si myslím...
00:23:58 Nebo teda se s dovolením rozhodnu, že to je pravda.
00:24:02 -Je to pravda, nebo lež, pane Pavlásku?-Mám...
00:24:07 -Je to lež!
-Á, to je škoda!
00:24:13 -Na řadě je pan Jan Palouš. Prosím.
00:24:18 -Dvakrát ztracený diaprojektor mě trvale znemožnil
00:24:23 u řidičů pražské MHD.
00:24:26 -To jsou ty noční jízdy tramvají. Já už tam taky nechala věcí.
00:24:32 -Takže jste zapomněl diaprojektor v nějakým dopravním prostředku.
00:24:36 -Dvakrát. Asi neplatilo tenkrát ještě třikrát a dost.
00:24:40 -To neplatilo. Byla to tramvaj č. 22.
00:24:44 -Takže to byla opravdu otázka vaší roztržitosti jako vědce,
00:24:47 což se často stává.
00:24:50 -Tak každý ten případ byl trošku jiný.
00:24:53 Neustále se jednalo o jeden přístroj, který jako...
00:24:56 -Je drahý ten přístroj?
00:24:59 -Byl to, bych řekl, Kodak Carousel. Takový ten na diáky, kulatý to bylo.
00:25:06 Já jsem jel, že pozvu kamarády, aby se podívali na diáky z Ameriky.
00:25:13 A teď v tom návalu v tramvaji jeden kolega mi začal povídat
00:25:18 o tom, jak Kepler v Praze objevil ten 2. Keplerův zákon.
00:25:26 Já jsem vystoupil a diaprojektor jsem tam zapomněl.
00:25:30 -A podruhé jste přišel o ten stejný přístroj?
00:25:33 -Ano, to byl ten stejný.
00:25:36 -Počkejte, stejný prototyp, nebo úplně fakticky stejný?
00:25:39 -Úplně fakticky stejný.
00:25:42 -A když se poprvý nenašel?
-No on se potom našel.-Aha!
00:25:46 -Ale až tak za 3 týdny. To bylo v Bolzanově ulici, Ztráty a nálezy.
00:25:51 -Hele, já se na nic neptám, podle mě je to prostě pravda.
00:25:56 -Nechceš žádnou rozčesávací otázku?
-Tady v tom případě ne.
00:26:00 To je přesně taková ta historka, to si vypráví potom...
00:26:04 -Jo, na večírcích, jako třešinka na dortu.
00:26:08 -To je taková vědecká historka, to je prostě tak.-Tak, Sandro?
00:26:13 -Dobře, tak my si myslíme, že to je pravda.
00:26:16 -A pan Palouš nám řekne, jestli to pravda je, nebo není? Prosím.
00:26:20 -Ano, je to pravda.
-Je to pravda!
00:26:23 Chcete k tomu ještě něco dodat, pane profesore?
00:26:28 -No jedině snad mohu dodat, že tou nálezkyní v prvním případě
00:26:33 byla řidička té tramvaje. A můžu říct, že ten den,
00:26:37 protože jsem chtěl této poctivé nálezkyni dát malý dáreček,
00:26:42 tak to byl ten den, kdy jsem ten diaprojektor
00:26:47 nechal v té tramvaji podruhé. A já jsem váhal velice...
00:26:58 Já jsem velice váhal, jestli té slečně to mám říct.
00:27:03 A já jsem jí to nakonec řekl.
00:27:06 A ona propadla jakémusi vnitřnímu zmatku a rychle odešla.
00:27:13 -Milí diváci, tohle byl tedy dnešní díl,
00:27:16 ve kterém zvítězil tým Sandry Pogodové!
00:27:22 Anglický novinář a TV moderátor Davis Frost kdysi řekl:
00:27:26 "Televize je vynález, který umožňuje,
00:27:29 aby vás ve vašem obýváku bavili lidé, které byste si tam
00:27:32 normálně nepustili."
00:27:34 My děkujeme, že jste si nás tam pustili, užijte si prázdniny
00:27:38 a někdy třeba zase na shledanou. Copak bych vám lhal?
00:27:42 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská Česká televize, 2013
