Zábavný pořad, v němž hosté odhalují neotřelým způsobem svá neuvěřitelná tajemství. Co se líbí Janu Měšťákovi na bolesti při vrtání zubů, proč žebral světoznámý grafik Jiří Anderle peníze na ulici a čím vytáčel zpěvák Antonín Gondolán prezidenta Václava Havla? Režie P. Gerža
00:00:19 Dobrý večer.
00:00:21 Začíná dnešní díl pořadu COPAK BYCH VÁM LHAL?
00:00:24 Zkuste uhodnout, kdo dnes lže a kdo říká pravdu?
00:00:27 Své uvěřitelné lži a neuvěřitelné pravdy
00:00:31 vám dnes předloží muž, kterého zbožňují převážně ženy,
00:00:35 přední český plastický chirurg Doc. JAN MĚŠŤÁK.
00:00:42 partnerem v týmu mu bude muzikantská legenda
00:00:45 ANTONÍN GONDOLÁN!
00:00:48 Jejich kapitánem bude SANDRA POGODOVÁ.-Dobrý večer.
00:00:52 Naproti nim usednou soupeři, kteří se rozhodně nehodlají
00:00:56 nechat porazit.
00:00:58 Světoznámý malíř a grafik, ale také bubeník
00:01:01 a rozhlasový redaktor JIŘÍ ANDRLE!
00:01:05 A zdaleka nejúspěšnější česká modelingová agentka a manažerka,
00:01:09 stále půvabná MILADA KARASOVÁ.
00:01:14 Jejich kapitánem bude MICHAL DLOUHÝ!
00:01:19 Prosím, přivítejte našeho šarmantního moderátora.
00:01:22 Svým elegantním krokem přichází nesmlouvavý rozhodčí IGOR BAREŠ!
00:01:32 -Dámy a pánové, dobrý večer.
00:01:35 Dobrý večer i vám, divákům doma u TV obrazovek.
00:01:39 Vítejte při sledování dalšího dílu pořadu COPAK BYCH VÁM LHAL?
00:01:46 I dnes uslyšíte spoustu neuvěřitelných pravd
00:01:49 a uvěřitelných lží.
00:01:50 Stejně jako když tvrdíte partnerovi, že jste mu nemohli
00:01:54 zavolat, protože celý večer při poradě u šéfa nebyl signál.
00:01:58 Kdo ví, jestli je to pravda, nebo lež?
00:02:01 A stejně na tom budou i naši hosté.
00:02:03 I dnes se, jako vždy, každý z týmů bude usilovně snažit přesvědčit
00:02:08 své protivníky o tom, že právě jejich tvrzení jsou pravdivá.
00:02:12 Pojďme rovnou do 1. kola, Z MÉHO ŽIVOTA.
00:02:14 Na kartičkách mají naši hosté spoustu neuvěřitelných pravd
00:02:18 a spoustu uvěřitelných lží.
00:02:21 Úkolem protihráčů bude vtipně zvolenými otázkami zjistit,
00:02:25 jak je to ve skutečnosti? Začíná pan Jan Měšťák.
00:02:32 -Chtěl jsem, aby mi vrtali do mléčných zubů.
00:02:36 -A to jsem si myslel, že jsem divné dítě.SMÍCH
00:02:41 -Takhle, to jste chtěl někdy v poslední době?
00:02:44 -Když jsem byl malinkej.
-Malinkej, takže opravdu...
00:02:48 Protože občas zbydou mléčný zuby, nebo ne?
00:02:50 -No, v tomhle věku už ne, jestli vám ano, ale mně ne.-Jo.
00:02:55 -Proč jsi to chtěl?
00:02:57 -Mně se to líbí dodneška, když mi vrtaj zuby.-Výborně.
00:03:00 -Řekl jste to své ženě, než jste ji požádal o ruku?
00:03:03 -Řekl jsem jí mnoho věcí, že se divím, že si mě vzala.
00:03:07 SMÍCH, POTLESK
00:03:13 -A tvoje dcera má taky tyhle manýry jako ty? Dědí se to?
00:03:17 -Nikdy nevíte, jestli to je moje dcera.
00:03:20 -Je ti tak podobná, že my všichni víme, že je tvoje dcera.
00:03:24 -Mě by spíš zajímalo, jak na to reagoval ten doktor,
00:03:28 když jste mu to oznámil? Vám třeba mohlo bejt sedm...
00:03:32 -Reagoval na maminku, že má takovýho syna, že teda může vrtat.
00:03:38 A skutečně vrtal mléčný zuby. Byly zdravý, prý, a vrtal.
00:03:45 -No co to bylo za doktora?
-To je strašný.
00:03:49 -On měl rád moji maminku.
-Jo tak to jo.
00:03:52 -Takže vyhověl mamince.
-Tak teď už tomu rozumím.
00:03:55 A mamince to nevadilo, že máte takový zvláštní požadavky?
00:03:58 -Maminka mě znala od narození, tak nevadilo.
00:04:01 -Jo, rozumím, ta už toho s váma zažila víc, tak věděla,
00:04:05 že to je v podstatě v normálu.
-Ano.
00:04:08 -Myslíte, že pan profesor mluví pravdu, nebo ne?
00:04:11 -Já si myslím, že ano.
-Vy si myslíte, že ano, Miládko?
00:04:15 -Já si myslím, že ne.
-Vy si myslíte, že ne.
00:04:21 -Čau, Míšo, já ti to závidím teďka.
-To je pěkné.
00:04:24 -To by si pamatoval.
00:04:26 -Mně to přijde vždycky divný, když doktor lže.
00:04:30 Jako doktor, kterýmu bych měl věřit, obzvlášť, když mi třeba
00:04:34 předělává obličej.
-Jenom ti chci říct,
00:04:36 že když jsi řekl, že ti přijde divný, když doktor lže,
00:04:39 tady vedle mě se ozvalo takový "chm". Tak jen abys byl v obraze.
00:04:43 -To má v náplni práce.
-Co? Tak jako...
00:04:46 No, budu se muset rozhodnout.
00:04:49 A protože dáma má přednost, já za naše družstvo, promiňte, mistře,
00:04:53 ale tentokrát dámě dáme přednost, myslím, že pan profesor lže.
00:04:59 -Pane Jane Měšťáku, jak je to ve skutečnosti, je to pravda,
00:05:03 nebo lež?-Nejsem profesor...
-Ale budete! -Je to pravda.
00:05:10 -A já předávám slovo panu Anderlemu.
00:05:15 -Žebral jsem na ulici peníze od hostů Ladislava Štaidla.
00:05:19 -Tak prosím, ptejte se.
-Kolik jste dostal?
00:05:23 -Já už si tu sumu přesně nepamatuju. Vím, že tam byla
00:05:27 myslím dvacetidolarovka.
00:05:29 Ladislav Štaidl mě navštívil jednou, a bylo jasný, že přijede
00:05:34 mercedesem s přáteli z LA.
00:05:42 Tak jsem si říkal, já jim připravím opravdu něco úžasnýho,
00:05:46 na co nezapomenou.
00:05:48 Jsou to lidi z LA, tak jsem si vzal paruku, foukací harmoniku,
00:05:52 před sebe jsem položil čepici.
00:05:55 Na tu foukací harmoniku, kterou tady mám,
00:05:58 jsem začal hrát nějaký ptákoviny.
00:06:02 A tak dále. A teď oni vystoupili z limuzíny a já jsem měl
00:06:07 tak provokativně natažený nohy a oni ty nohy tak neochotně
00:06:12 překročili, a já těma nohama takhle kopal do podlahy
00:06:16 a ukazoval jsem na čepici, že tam mají dát peníze.
00:06:19 Tak se tam sypaly penízky.
00:06:22 Nejvíc dal, nebyl to Američan z LA, ale český turista,
00:06:25 přítel Ládi Štaidla.
00:06:28 A když Láďa Štaidl objevil, že jsem to já, tak se chytil za hlavu
00:06:33 a říkal, tys nás dostal.
00:06:35 A všude samej smích, ale peníze v čepici zůstaly.
00:06:39 Akorát ten český turista si tu stovku vzal.
00:06:42 SMÍCH, POTLESK
00:06:48 -Myslíte si, že je to pravda, nebo že pan Anderle lže?
00:06:52 -Já si myslím, že by to mohla být pravda.
00:06:55 -Pane docente, co vy myslíte?
-Řekl bych, že má pravdu.
00:06:59 -Myslíte, že pravda? Dobrá, pánové.
00:07:02 Tak my si myslíme, že tato historka je pravdivá.
00:07:05 -A vy nám řekněte, je to pravda, nebo lež?
00:07:08 -Pravda je to.
-Je to pravda.
00:07:15 Na řadě je pan Antonín Goldolán.
00:07:19 -V nejlepších létech Ljuby Hermanové mě vytáčel Václav Havel.
00:07:24 -Jako vytáčel dokola?
-To by ho vytáčela Ljuba Hermanová.
00:07:29 -Ale jak vás vytáčel, telefonicky?
-Ne, na praktikable.
00:07:38 -Jo takhle!-V divadle.
-Aha! Odtud vítr fouká.
00:07:44 -On dělal kulisáka.
-Takhle, takhle...
00:07:50 -Nedávejte jim to zadarmo, ať si to vyšťouraj,
00:07:53 jestli to je pravda.
-Já se zeptám.
00:07:56 Jako že jste třeba vyjížděl nahoru na jeviště? Nebo naopak dolů?
00:08:00 -Bylo to tak, že jsem opravdu byl otáčen.
00:08:07 To znamená, že jsem stál na praktikable... -S točnou? Aha!
00:08:12 -A pan... Já jinak nemůžu než pan prezident mě otáčel.
00:08:20 -Zní to logicky, protože Václav Havel nastoupil jako jevištní
00:08:24 technik do Divadla na Zábradlí v roce 1961, potom se stal
00:08:33 dramaturgem, já si myslím, že i takovej úkon pro jevištního
00:08:39 technika, otáčet točnu na jevišti s panem Gondolánem,
00:08:44 bylo pro pana prezidenta Havla naprosto přirozený, ano.-Ano.
00:08:51 -Takže já bych tomu věřil.
00:08:53 -Točil vás ještě potom, když už byl ve funkci prezidenta?
00:08:57 -Představte si, že jsem po létech byl pozván na nějakou recepci,
00:09:02 když už byl pan prezident, a my jsme se dlouhá léta neviděli.
00:09:08 A on mi řekl, jé, já jsem vás tenkrát otáčel.
00:09:14 -Je to pravda. To je hezký, děkujem.
00:09:17 -No tak, Michale, máte už dost informací?
00:09:20 -Ano, myslím, že jsme se shodli na tom, mistře, že pan Gondolán
00:09:24 mluví pravdu?-Určitě.
-Jak víte, že nekecá?
00:09:27 -To právě zjistíme. Takže my za naše družstvo tvrdíme,
00:09:31 že to je pravda.
00:09:32 -Pane Gondoláne, je to pravda, nebo lež? -Je to pravda.
00:09:41 -Takže to bylo 1. kolo, v kterém vítězí tým Sandry.
00:09:50 Ve 2. kole s názvem MŮJ HOST si naši soutěžící pozvali do studia
00:09:54 jednoho ze svých zajímavých přátel. Přichází pan Miroslav. POTLESK
00:10:03 Jen jeden ze soutěžících Sandřina týmu má k panu Miroslavovi
00:10:07 skutečný vztah. Takže nevěřte všemu, co vám o něm budou tvrdit.
00:10:11 Pane Měšťáku?
00:10:16 -Pan Miroslav je zarputilý volejbalista, který nechce uvolnit
00:10:20 místo nikomu mladšímu v našem týmu, protože chce zemřít na hřišti.
00:10:24 -Sandro, prosím.
00:10:26 -Pan Miroslav je můj strýček, kterému docent Měšťák přišil ucho.
00:10:31 -Pane Gondoláne.
00:10:33 -Pan Miroslav je poslední člen původní sestavy Orchestru Gustava
00:10:38 Broma, se kterým jsme měli v nahrávce písně:
00:10:41 DOBRÝ DEN, MAJORE GAGARINE part pro dva kontrabasy.
00:10:45 -Kdo je tedy pan Miroslav? Bezuchý strýček?
00:10:49 Volejbalista toužící zemřít na kurtu? Nebo poslední Mohykán
00:10:53 z legendárního orchestru? Ptejte se.
00:10:57 -Pane docente, vy sám hrajete volejbal?
00:11:00 -Taky chci zemřít na kurtu.
00:11:07 -Sandro, kdo mu trhal nebo natrh to ucho?
00:11:13 -No, strýček je malíř amatér, a má hodně rád Van Gogha.
00:11:18 Strýček se nám takhle jednou namazal a přišel ve dvě ráno
00:11:22 s uřízlým uchem. A způsobil si to sám.
00:11:28 -Tak moh vzít momentový lepidlo a normálně si ho přilepit.
00:11:31 SMÍCH, POTLESK
00:11:39 A tady to byl člen souboru Gustava Broma... -Ano.
00:11:44 -Víte, kdo propůjčil hlas nahrávce český verze DOBRÝ DEN,
00:11:48 MAJORE GAGARINE?-Kdo to zpíval?
-Hm. -Já to vím, samozřejmě.
00:11:54 -Kdo?
-Pan Gustav Brom.
00:11:59 -Ne, ne, ne, ne...
-Ne, ne, ne, ne...
00:12:02 Nahrávku máme v autě a stále ji posloucháme.
00:12:05 -To posloucháte pěkný...
00:12:09 -No jasný, my to učili vnučku.
00:12:11 -To byl náš kolega kamarád, takže tohle...-Kdo to zpíval?
00:12:15 -Hanuš Bor.-Kdo?-Hanuš Bor. To byl chlapec, který nazpíval
00:12:19 tuhle slavnou verzi DOBRÝ DEN, MAJORE GAGARINE.-Ne.
00:12:23 -Tak kdo to zpíval?
-Gustav Brom.-Tak jsou dvě verze.
00:12:27 -Jsou tři verze, ono jich je asi víc.-Víc, že jo?
00:12:30 Co myslíte? Jako volejbalista vypadá, vejškově...
00:12:34 -Výbornej. Já si ho představuju, toho pána, jak smečuje,
00:12:38 jak krásně podává.
00:12:41 -Vidíš to, strejdo, jak tě viděj? Jak smečuješ, no.
00:12:46 -To, co jsem vždycky nerad vybíral, ten míč, protože mě to vždycky
00:12:50 bolelo do těch rukou, volejbalista.
00:12:52 -Figura je krásná, sportovní, vidím ramena, štíhlej, úplně ho vidím,
00:12:57 jak míč dobíhá...
00:12:58 -Úplně je vidět, jak touží po tom kurtu, čiší mu to z očí.
00:13:02 Pan Miroslav patří k panu docentovi Měšťákovi.
00:13:06 -Pane Miroslave, teď nám prosím beze slov naznačte,
00:13:09 ke kterému z našich hostů patříte?
00:13:24 Získali jste bod. A já panu Miroslavovi moc děkuju.
00:13:28 -Ono mu je 85!
-Gratuluju. To je úžasný.
00:13:31 -To je hezký.
00:13:34 -Nyní bude úkolem Michalova týmu zmást svým hostem své soupeře.
00:13:38 Přichází pan Leoš.
00:13:43 Michale, prosím, kým je pro tebe pan Leoš?-Ano.
00:13:47 Pan Leoš je můj zubař, který místo anestezie používá hypnózu.
00:13:55 -Pane Anderle.
00:13:57 -Pan Leoš je myslivec z mojí rodné vesnice, který si kdysi sám sobě
00:14:03 prostřelil záda.
00:14:07 -A paní Karasová?
00:14:09 -Leoš je můj letitý přítel, který mi v roce 1967 vytáhl
00:14:13 na ostrově Korčula asi 30 bodlin mořského ježka z mého pozadí.
00:14:19 -Kdo je tedy pan Leoš? Zubař hypnotizér?
00:14:23 Nešikovný myslivec? Nebo trpělivý přítel? Ptejte se.
00:14:30 -Já si myslím, že ty dvě verze, kromě Michala,
00:14:33 jsou dost nepravděpodobný, takže bych se přikláněl k tomu...
00:14:37 -Hypnotizérovi? No počkejte, opravdu?
00:14:40 To mi přišlo úplně nejvíc absurdní.
00:14:43 -Jestli to dělá vždycky, Michale?
00:14:45 -Já jsem tak trošku vaší povahy.
00:14:47 Já nemám rád umrtvení, nemám rád léky, takže se snažím vyhnout
00:14:51 všem těmhle chemiím.
00:14:53 Takže já trpím, nechám si vrtat zuby bez umrtvení.
00:14:57 Ale Leoš mi nabídl, že se zajímá o hypnózu, takže mi nabídl terč,
00:15:02 který se sjíždí do toho, že mi ho roztočí a při tom bude
00:15:06 vrtat ty zuby.
00:15:09 -Bezvadný, tak tuhle historku si vem na nádraží
00:15:12 a dostaneš za ni pětikorunu. SMÍCH, POTLESK
00:15:19 Přemejšlím o paní Miládce, o těch ježcích.
00:15:22 -Ona ten zadek možná má docela dobrej,
00:15:24 a když tam měla ty trny v tom... Možná bych to taky dělal.
00:15:29 -Že jo? Takovejhle zadek sundávat ježky, to musí bejt radost. -Hm.
00:15:34 -Ale pan Leoš nehne ani brvou.
-To víš, zubař.
00:15:39 -Miládko, jak se vám to přihodilo, že se vám ocitlo 30 exemplářů
00:15:44 ježka mořského na zadnici?
00:15:46 -V moři jsem seděla, bohužel jsem se nerozhlédla a sedla jsem si
00:15:50 na toho ježka.
-Jednoho pochopím.
00:15:52 -No tam byl hrozen těch ježků. Já jsem měla boty,
00:15:55 aby se mi nedostali do nohou, ale zapomněla jsem,
00:15:58 že na zadečku...
-Že nemám plavky.
00:16:00 -Že nemám boty na zadečku.
00:16:06 -Teď ještě přemejšlím, jak si prostřelil ty záda,
00:16:09 tak to by asi brokovnicí nešlo. To tak maximálně nějaká pistolka.
00:16:14 Čím to bylo? Čím se postřelil ten váš kamarád?
00:16:17 -To bylo nezapomenutelný.
00:16:19 Krátká hlaveň, se kterou chodil pytlačit.
00:16:27 A dával si tu brokovnici takhle na záda pod sako.
00:16:31 A najednou udělal špatnej krok, vyšla rána a prošlo mu to kůží
00:16:37 zádovou, a on to nemoh nikomu říct, tak si zavolal svý kluky,
00:16:42 kteří nás - nám bylo tenkrát patnáct šestnáct let - měl tam
00:16:47 provaz namočenej v lysolu a říkal, kluci, musíte mi ten provaz
00:16:53 protáhnout skrz ránu pod kůží, aby se mně to nezanítilo.
00:16:58 Já nemůžu jít za doktorem, musíte mě vyléčit vy.
00:17:03 To bylo už po roce 1948.
00:17:05 -Vám bylo pak patnáct šestnáct?
-No, to bylo...
00:17:08 -A stalo se to tady panu Leošovi.
00:17:11 -Po osmačtyřicátým roce, kdy už byly zbraně evidovaný.
00:17:16 -Aha, a panu Leošovi v tý době bylo kolik, když vám bylo patnáct?
00:17:20 -To si spočítejte, to mu bylo takovejch pětačtyřicet, že?
00:17:24 -Počkejte...
00:17:27 No, už nemusíte říkat nic dál, dobrý. Já se začínám orientovat
00:17:31 na ty ježky, pánové, co vy? Antoníne, vy vůbec nemluvíte,
00:17:34 vy si tady v klidu pro sebe přemejšlíte.
00:17:36 -Já jsem překvapenej, jak umějí lhát, to je neuvěřitelný.
00:17:39 -Že? To by jeden od nich nečekal, podívejte se.
00:17:41 -Já jsem z toho teď úplně vyděšenej, opravdu.
00:17:43 -A co se vám nejvíc tak pozdává?
-No, Michal.
00:17:46 -Opravdu? Doktor hypnotizér?
-Jo.-Miládko, když vám vytahal
00:17:49 potom ty ježky, tak jak dlouho jste se na ten zadek nemohla
00:17:52 sednout, nebo jak to vypadalo? Měla jste to oteklý?
00:17:56 -No, měla jsem oteklý a trvalo to chviličku, než jsem si na něj
00:17:59 sedla. No sedla, seděla jsem na něm, ale bolelo to.
00:18:03 -A to už jste se s panem Měšťákem znali? -Neznali právě, bohužel.
00:18:07 -Ale jizvičky má.
-Jizvičky mám.
00:18:09 -Ježiš, vy víte všechno!
-Možná, že jsou to strie už.
00:18:14 -Vidíte, pane docente, tak vy byste na základě toho,
00:18:17 že to máte odpozorovaný, jestli to jsou jizvičky po ježcích, myslíte?
00:18:22 -To nevím.
-Ale bylo jich 30, těch ježků, 30!
00:18:25 -Jestli jsou to broky, nebo ježci...-30 bodlinek.
00:18:28 -Tak, Sandro, prosím, uzavřeme to.
-Dobře. Tak, pane docente,
00:18:31 co vám připadá nejvěrohodnější, myslivec, zubař hypnotizér,
00:18:34 nebo sundavač ježků?
-Já bych řekl ten hypnotizér.
00:18:39 -Co myslíte, Antoníne, vy?
-Zubař.-Zubař?
00:18:42 Pánové, vy jste takhle zajedno?
00:18:44 No tak v pořádku, tak to já taky zajedno, tak zubař, k Míšovi.
00:18:50 -Pane Leoši, buďte tak laskav a naznačte nám,
00:18:52 ke komu z našich hostů patříte?
00:18:57 -Ježci. Ježišmarjá.
00:19:02 To jsou ty jizvičky.
00:19:05 -Takže to bylo další kolo, ve kterém zvítězil tým Michala.
00:19:14 V dalším kole si vyslechneme citáty z médií, které jsem hledal u našich
00:19:18 i zahraničních zahrádkářů.
00:19:20 Na řadě je tým Sandry.
00:19:26 Fantazie českých kutilů nezná mezí.
00:19:29 Mezi poslední hity letošní sezony patří vaky obepínající koruny
00:19:33 stromů, které zachytávají čistý kyslík, který lze následně použít
00:19:38 pro domácí překysličování.
00:19:43 SMÍCH
00:19:48 Je tohle pravda, a nebo lež?
00:19:50 -No, pánové, co myslíte?
00:19:54 -Je to blbost.
-No ale...
00:19:56 -Tak když se můžou prodávat plechovky s kyslíkem,
00:19:59 což jsem viděl, normální plechovka s kyslíkem.
00:20:03 -Vidíš ty vaky na těch stromech? Vidíš tu fotku?
00:20:05 -Vidím. No právě proto.
00:20:07 -Je to novinka teď, já už jsem to taky někde viděla.
00:20:10 V zahraničí teda, u nás ještě ne, protože přece jenom tady je to
00:20:13 trošku na dlouhou dobu.
00:20:15 -Pánové, vy už jste to někdy slyšeli?-Vůbec.
00:20:18 -Pan docent pátrá v paměti, já to úplně vidím...
00:20:21 -Ne, to jsem nikdy neslyšel.
00:20:23 -My si myslíme, že to je kec mec lívanec, že to není pravda.
00:20:27 -Máte pravdu, ona je to lež.
00:20:34 Pro Michalův tým jsem připravil opravdu převratný
00:20:37 mičurinský zlepšovák.
00:20:38 Britští obchodníci přišli s technikou původem z Japonska,
00:20:43 díky které je možné vypěstovat hranaté melouny.
00:20:47 Jsou skladnější a mohou se krájet jako běžný chléb.
00:20:51 Je to pravda, nebo lež?
00:20:55 -A že se to nedostalo k nám ještě?
00:20:58 -No, vždyť to říkám, že tady to bývá všechno na dlouhý lokte.
00:21:02 Ale jsou hezký.
-Ale to je pěkný. A logiku to má.
00:21:04 -Co už dneska ta grafika dokáže.
00:21:07 -Britské ostrovy zaplavily praktické hranaté melouny.
00:21:11 -Já myslím, že to je blbost.
-No! No!
00:21:14 -Tak v Británii jsem nedávno byla, že bych je tam viděla, to ne.
00:21:18 Pravda, ale nebyla jsem v období melounů.
00:21:21 -V období melounů. Mistře, co myslíte?-Dalo by se to.
00:21:24 Tím nátlakem, jak ty plody rostou.
-Že jo? Já si taky myslím.
00:21:27 -Tak to uspořádat tak, aby rostly hranatý.
00:21:30 -Proč by to dělali? Je tolik jinejch důležitějších prací.
00:21:33 -Kvůli uskladnění.
00:21:35 -Jako jsme fantastové, myslíme si, že by to šlo...
00:21:38 -Jo ale... těch ale je tam mnoho.
-No právě, proč v dnešní době?
00:21:42 Navíc nevím, jestli Evropská unie by tohle všechno schválila?
00:21:46 -No dneska lidi vymýšlej všelijaký blbosti.
00:21:48 -To je velmi moudrý. Já myslím tedy, že ne.
00:21:51 -Hm, ano, to je správná připomínka.
00:21:53 Za naše družstvo říkáme, je to lež.
00:21:55 A sakra.-A těbůh.
-Je to pravda.
00:21:59 -Já jsem to věděl.-Jo?
-Takže to bylo další kolo,
00:22:02 ve kterém zvítězil tým Sandry Pogodové.
00:22:08 A následuje závěrečný rozstřel s názvem KDO S KOHO.
00:22:12 A opět budeme hledat pravdu.
00:22:14 Tentokrát se ovšem zúčastní i kapitáni našich týmů.
00:22:17 Jaké je tvoje tvrzení, Sandro?
00:22:21 -Vyhrála jsem soutěž o kompost roku. Kompost roku! -Jako vzorek?
00:22:27 -Ne můj, kompost, co mám na zahradě.
00:22:32 -A ty jsi zahrádkář?
-No! -To jsem nevěděl.
00:22:36 -Já jsem velkem mičurinec, po mamince.
00:22:39 Ale až poslední roky mě to chytlo.
-Z čeho se dělá kompost?
00:22:43 -Prosím tě, základ je, že do toho nesmíš nastrkat
00:22:46 samozřejmě žádný plasty, žádný věci... No to lidi dělaj!
00:22:50 To bys viděl, protože lidi se dneska naučili, že mají pocit,
00:22:54 že kompost je, že zatlučeš dvě..., na to dáš prkno a začneš na to
00:22:58 házet všechno, co jde z kuchyně, takzvaně všechno,
00:23:01 co jde ven z baráku.
-Kde probíhala ta soutěž?
00:23:04 -Prosím tě, probíhalo to na rádiu, ale já jsem to zjistila v tramvaji.
00:23:08 V tramvaji byly letáčky.
00:23:10 A to se dal vyhrát víkend na Lipně v chatce.
00:23:14 -A tam jsi poslala svůj vzorek?
00:23:16 -Ty pošleš fotku toho kompostu, protože záleží i na tom,
00:23:20 jak celej ten kompost vypadá.
-Jo, jo, i designově.
00:23:24 -Pošleš fotku toho kompostu a pak pošleš vzorek.
00:23:27 -Zeptejte se jí na cokoliv.
-Tak, Michale, poprosím.
00:23:31 -Co myslíte, Miládko, já si myslím, že...
00:23:34 -Já si myslím, že je ještě příliš mladá na to, aby zahradničila.
00:23:39 -Jako mohla by mít zážitky z kompostu, jako na něm, ale...
00:23:43 SMÍCH, POTLESK
00:23:48 -Můžu se ještě zeptat, Snadro, kde bydlíte? -Na kompostu.
00:23:52 SMÍCH, POTLESK
00:23:56 -Já bydllím teď na Žižkově, ale mám kompost u maminky
00:24:00 v Olomouci, protože tam má dům s tátou a mají zahradu.
00:24:03 -Ale Sandra nedávno šla pěšky do Compostely.-To je pravda.
00:24:07 Do Santiaga de Compostelo jsem šla právě z toho, že jsem vyhrála
00:24:11 ten kompost, tak se mi to spojilo a šla jsem tam tohle léto.
00:24:15 -Takže napřed chatička na Lipně a pak teda Compostela.
00:24:18 -Ano.-Výborně.
-Teď jsme vám hodně pomohli, že?
00:24:21 -Ano.-Tak jak je to? Pravda, nebo lež?
00:24:24 -Je to jasný, já si myslím, že lže, jako každá žena. E, pardon!
00:24:28 SMÍCH, POTLESK
00:24:30 -Skoro každá. Bude to lež, že jo?
-Sandro, je to pravda, nebo lež?
00:24:35 -No, a víte co? Je to lež.
00:24:39 -To byly nervy!
-Dobrá.
00:24:41 -Michale, tvoje tvrzení?
00:24:45 -Karel Gott mě vozil po moravských vinných sklípcích na koni.
00:24:49 -Kdo to vzdal první, kůň, nebo Karel?
00:24:52 -Kolik ti bylo, Míšo?
-Deset.
00:24:58 -Hm, to bylo v rámci nějakýho Karlova turné po Moravě? -Ne.
00:25:04 -To bylo v rámci tvého turné po Moravě?
00:25:07 -Ne.-V rámci toho turné koňova?
-Ne.
00:25:15 -A co jsi preferoval v té době, bílý, nebo červený?
00:25:18 -Já jsem byl vždycky na červený.
-Jo? Pánové, jestli vás cokoli
00:25:22 napadne, jděte do toho, klidně se ptejte.
00:25:25 -No, já o tom furt přemejšlím, ale co ho znám, a znám ho dlouho,
00:25:30 tak jsem ho nikdy na koních neviděl. -Karla, že?
00:25:34 -To je dost nepravděpodobný.
00:25:36 -Já mám pana Gotta spojeného s koněm jenom s KDEPAK TY PTÁČKU
00:25:40 HNÍZDO MÁŠ, ale to seděl na koni pan Trávníček a paní Šafránková.
00:25:44 Karel jim k tomu jenom zpíval, takže já jsem ho taky nikdy na koni
00:25:48 neviděla; ještě tak Jirku Pomeje, když si vzal paní Bartošovou,
00:25:52 tak to seděl taky na koni. SMÍCH, POTLESK
00:25:55 Pane docente, co myslíte vy?
-Lež.-Lež, že?
00:25:57 Antoníne, co myslíte?
-Je to nepravděpodobné.-Že?
00:26:01 Tak my si myslíme, že to je velmi, velmi, velmi nepravděpodobné,
00:26:05 takže to bude lež.
-Michale, je to pravda, nebo lež?
00:26:09 -Je to pravda.
00:26:15 -Jak to bylo?
00:26:17 -Bylo to při natáčení televizního takovýho zpívanýho filmu
00:26:21 pro německou televizi POZDRAVY Z MORAVY OD KARLA GOTTA,
00:26:25 já jsem mu hrál průvodce moravskými sklípky.
00:26:28 Probíhal masopust, takže jsme to točili v malé vesničce na Moravě,
00:26:32 kousek od Hodonína, kde je vlastně rodiště mojí mámy.
00:26:36 A tam mě vozil na koni mistr.
-Tak takhle to bylo. Díky.
00:26:43 Tohle byl, dámy a pánové, milí televizní diváci, dnešní díl,
00:26:46 ve kterém zvítězil tým Michala Dlouhého.
00:26:54 Anatol France kdysi řekl, že jedině lékaři a ženy vědí,
00:26:58 kdy je lež milosrdná.
00:27:01 Přesvědčte se o tom už příští týden, kdy tady zase budeme
00:27:04 s pořadem COPAK BYCH VÁM LHAL?
00:27:09 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská Česká televize, 2013
