Všichni blázní po lásce – ať už přináší radost, nebo bolest. Italský seriál. ### Hrají: E. Solfrizzi, S. Roccaová, N. Murgiaová, M. Brenno, C. Natoliová a další. Režie Riccardo Milani
00:00:02 Česká televize uvádí epizodu z italského seriálu
00:00:10 Laura - zelená
00:00:13 Paolo - modrá
00:00:15 Michele - bílá
00:00:18 Monica - žlutá
00:01:37 BLÁZNIVÉ LÁSKY
00:01:41 Když láska končí
00:01:43 -Mrzí mě to, mrzí mě to, mrzí mě to, mrzí mě to, mrzí mě to.
00:01:47 Už jsem to řekl miliónkrát.
00:01:50 Co mám udělat, abych se zase stal součástí tvého života?
00:01:53 Ne, Monico, počkej. Počkej, Monico, mrzí mě to.
00:01:56 Tvrdohlavá a paličatá jako ta skutečná.
00:01:59 -S kým jste tady mluvil?
-S kým bych mluvil?
00:02:03 Nikdo tu není, s nikým.
-Jste v pohodě?
00:02:06 -Ne. Ublížil jsem jediné ženě, na které mi záleží.
00:02:09 A nevím, jak to udělat, aby mi odpustila.
00:02:13 I její mentální představě se hnusím.
00:02:16 -Co to je, že jste z její mentální představy hnusný?-Ale ne.
00:02:19 Já se hnusím její mentální představě, ne že jsem...
00:02:23 Nechme toho.
-To zas bude den.-A sotva začal.
00:03:23 -Výčitka.
-Hm?-Ženské substantivum.
00:03:26 Trápení, způsobené vědomím, že člověk někomu ublížil.
00:03:29 Běžné výrazy: trpět výčitkami,
00:03:32 být pronásledován výčitkami, či být sužován výčitkami.
00:03:35 -Tohle je velká radost života. Ráno se probudit a najít doma
00:03:39 výkladový slovník od Zingarelliho místo svého syna.-Můžeš za to ty.
00:03:44 Kdybys chtěla, mohla ses probudit vedle svého přítele.
00:03:47 To by bylo určitě lepší.
-Co je to za papír?
00:03:51 -To je souhlas se školním výletem. Vzpomínáš si, ne?
00:03:55 Národní park Abruzzo. Odjezd v pátek.
00:03:59 Jako nezletilý bych potřeboval jeden malý podpis.
00:04:03 -Od mámy.
-Od maminky.
00:04:06 -Paolo, slyšíš mě?
00:04:14 -Cri, jdeme.
-Jo, tati.
00:04:17 -Cristino, slyšíš mě? Slyšíš mě? Přepínám.
00:04:20 -Poslyš, mami, ještě něco. Hlídej Ninu.
00:04:24 Podle mě je z toho špatná a nechtěl bych,
00:04:27 aby se v tom zmatku zase vrátil ten její imaginární kamarád.
00:04:31 -Neboj se, Filippo se nevrátí. A s Ninou jsem mluvila, je jí dobře.
00:04:35 Mám pocit, že se nakonec s tou věci vyrovnala líp než ty.
00:04:39 -Haló, haló. Vraťte se sem, prosím. Cristino, slyšíš mě? Přepínám.
00:04:51 -Tati, poslyš.
-Copak, zlato?
00:04:54 -Odpověz mi na tyhle otázky! Zaprvý: udělal jsi všechno, co jsi mohl?
00:04:57 Zadruhý: zkoušel jsi jí dát nějak najevo, že dělá chybu?
00:05:01 Zatřetí: vzal jsi ji za ruku a řekl jí, aby ji nedělala?
00:05:04 Začtvrtý: tati, co se s tebou děje?
00:05:07 Ujíždí ti nejdůležitější vlak v životě! Probuď se!
00:05:12 Tati, poslyš...
00:05:14 Ne, nic.
00:05:18 Dokážu to, dokážu to. Dokážu to.
00:05:21 -Poslyš, na mě se nezlob. Chováš se jako bych tu zeď postavila sama.
00:05:25 Rozhodli jsme se společně, já i Paolo.-Mami, žiju s tebou 16 let.
00:05:30 To je dost dlouho na to, abych pochopil,
00:05:33 kdo rozhoduje o věcech mezi tebou a zbytkem světa, ne?
00:05:37 -Já?
00:05:43 -Jsem přesvědčen o tom, že to bude kluk.
00:05:46 Kde je mezi těmi věcmi můj syn? Tady vidím... To je srdíčko?
00:05:49 -Je to srdce, že?
-Slyšíš, jak silně bije?
00:05:53 Bum, bum, bum! Zní to jako metronom.
00:05:56 -Slyšíte?
00:06:02 -Je to dítě zdravé?
-Jsou tam dvě.-Tak dvě.
00:06:07 -Tady jsou vaše nádherná dvojčata.
00:06:11 -Dvojčata? Proboha. Bože. Udělalo se mi špatně. Je mi špatně.
00:06:16 -Jak je to možné? Nemáte tam náhodou nějaký šum?
00:06:20 -Co se ptáš, jak je to možné? Spočítej si to. Nic tě nenapadá?
00:06:23 Pane doktore, víte, v jejich rodině neexistuje nikdo,
00:06:27 opakuju nikdo, kdo by měl jenom jedno dítě.
00:06:30 Všichni mají dvojčata. Jako by je dělali přes kopírák. Panebože.
00:06:34 Víte, kdy jsem to zjistila? Když už bylo pozdě.
00:06:38 Měl mi to říct předem, že zaplatím jednoho a dostanu minimálně dva.
00:06:43 -Chápu vaše překvapení a obavy,
00:06:45 ale uvidíte, že to nakonec nebude tak obtížné.
00:06:48 Konec konců se všechno naučíte jednou a pěkně při jednom,
00:06:52 a pak už to půjde jako byste to dělala odjakživa.
00:06:55 -Já jsem hrozně šťastná, pane doktore.
00:06:58 Jenže já to prostě... Já to nezvládnu, pane doktore.-Ne.
00:07:02 -Děsilo mě to, když jsem si myslela, že budeme mít jedno. Dvě nezvládnu.
00:07:07 -Miláčku, jsou dvě, ne tři. A navíc ti budu nablízku.
00:07:10 -To by sis mohl zkusit nebýt mi nablízku a někam si odejít!
00:07:14 Za všechno můžeš ty a tvoje rodina plná replikantů!
00:07:22 -Nazdárek, Paolo. Jak se máš?
-Strouhám.
00:07:27 -Strouháš?
-Jo.
00:07:30 -Hm. Když strouháš 20 tužek za sebou, tak jsi nervózní.
00:07:34 Znám tě moc dobře. Dělal jsi to už ve škole.
00:07:38 Chceš si o tom promluvit než pojedeme do tamtoho družstva?
00:07:43 Vzorky osiva jsem už vyzvedla.
00:07:47 -Co ti mám vykládat? Všechno je v pořádku.
00:07:51 Tak například dneska ráno jsem byl doma,
00:07:54 vychutnával jsem si kafe a bylo mi fajn.
00:07:58 Cristina byla ve svém pokoji, nikde ani moucha, jenom já s tou kávou.
00:08:02 A bylo mi dobře.
-No a dál?
00:08:05 -Nemělo by mi být dobře.
-Ne?
00:08:08 -Mělo by mi to být líto, že všechno skončilo.
00:08:11 Místo toho jsem jako omámený, jako by se ta věc ani nestala mně.
00:08:15 -Potřebujete s Laurou jen nějaký čas, období klidu.
00:08:20 Třeba zjistíte, že nemůžete jeden bez druhého žít a dáte to dohromady.
00:08:24 -Možná máš pravdu.
-Určitě mám pravdu.
00:08:28 -Pojedeme?-Jo.-Čím dřív vyjedem, tím dřív se vrátíme.
00:08:32 Aspoň ty máš svůj citový život v pořádku a nechci tě okrádat o čas.
00:08:36 Kdy odjíždí tvůj snoubenec do Pescasseroli?-Je to Stefano.
00:08:40 V pátek.-Pokud bych potřeboval psychologickou pomoc,
00:08:44 počkám do pátku, abych vás neokrádal o společný čas.-Výborně. Tak jo.
00:08:50 -Ale všechno je v pořádku. Fakt.
00:08:55 -No tak, Elio, ještě jednou od začátku.
00:08:58 -Ano, a se všemi podrobnostmi.
-Co mám vyprávět? Manu mě nechala.
00:09:02 Říkala, že se náš vztah nikam nevyvíjí, tak sbohem a šáteček.
00:09:06 Nashle a díky, dobrou noc. A od té doby jsem ji už neviděl.
00:09:09 -A ty? Jak jsi to přijal?
-Špatně. -Špatně?
00:09:13 -Aha, vidíš.
-Docela špatně. Manu se mi líbí.
00:09:17 -Přijala jsem to s velkým nadšením.
-A co na tom vzbuzuje tvoje nadšení?
00:09:22 -To je jasné. Fakt, že jsi dostal kopačky. Statisticky je to událost.
00:09:27 -Budící nadšení.
-Muži ve tvém věku, zdravému,
00:09:30 který má stálou práci, je fyzicky přijatelný
00:09:34 a nemá žádné mentální problémy, se to prakticky nikdy nestává.
00:09:37 Každá žena ví, že se ho musí dobře držet,
00:09:40 protože podle statistiky je pravděpodobnější,
00:09:44 že ji zasáhne třeba blesk z čistého nebe
00:09:47 než by našla dalšího podobného volného.
00:09:51 Ledaže...
-Elio?
00:09:55 Provedl jsi něco, co se nedá napravit?
00:09:58 -Ale ne. Nechala mě a hotovo. A podle mě jsem si to nezasloužil.
00:10:03 -Výjimka potvrzující pravidlo. Nespravedlivě opuštěný muž.
00:10:07 Poslední před tebou byl Werther v 18. století. -Správně.-Přesně.
00:10:12 Cítíš se na to, že bys nám poskytl rozhovor?-Výborný nápad.
00:10:15 -Nechte toho, jo?
-Ale proč?
00:10:18 Úúú, Manu.
-Ahoj, holky.
00:10:21 -Drahá, moc ráda tě vidím. Tobě to ale sluší.
00:10:24 -Já se nechci ohlížet. Zdá se vám, že ji mrzí to, co se stalo?
00:10:28 -Ne, nemyslím, že by ji to mrzelo. Vypadá docela veselá.
00:10:33 Jo, veselá jako Velikonoce.
-Ale určitě trpí uvnitř.
00:10:37 -Musí to být hodně uvnitř, zvenku nevidím nic.
00:10:40 Ahoj, Manu.
-Ahoj, Manu.
00:10:43 Je opravdu moc milá a dnes jí to fakt hrozně sluší.
00:10:47 MOBILNeber si to tak, to se stává každému. Prosím?
00:10:51 -Uklidni se, Elio.
-Ano, Lauro. Kde jsi? -Nech mě!
00:10:56 -Dobře, jedu tam.
-Řekl jsem dost!-Tak jo.
00:11:10 -Proboha!
00:11:12 -Kdy se to stalo?
-Včera. Ušetřím tě dalších historek.
00:11:16 Jako že jsem v koupelně a pospíchám,
00:11:19 protože si myslím, že on chce jít dovnitř.
00:11:22 Že každý druhý den prostírám i pro něho
00:11:26 a že v noci natahuju ruku, abych si na něho mohla sáhnout.
00:11:29 -Proč se ženská cítí jako válečná oběť, když ji opustí její muž?
00:11:34 Je to jakoby ti amputovali ruku. Cítíš, že tě svědí, ale už ji nemáš.
00:11:38 -A co mám dělat?-Připomínám ti, že ty dáváš rady v časopise.
00:11:43 Já mám tolik milostných katastrof, že je to do Guinessovy knihy.
00:11:48 Vezmi si to. Napřed ten skrček Gabriele, ničemný Michele,
00:11:53 potom ten hrozný kozel Ermanno a podvodník Ernesto.
00:11:58 -Musíme prostě začít znovu. Jak to ne? V jakém smyslu?
00:12:02 -V tom smyslu, že to může být moje cesta, ale ne tvoje.
00:12:06 Já nemám co ztratit, ale ty ano. Promyslela sis tu věc s Paolem?
00:12:10 Ten rozchod, zeď, předstírání, že pro sebe nejste stvořeni?
00:12:14 -Kdybychom pro sebe byli stvořeni, nejsme v takové situaci.
00:12:17 -Kromě nejlepších Leloucheových filmů jste už jenom vy dva důkazem,
00:12:21 že láska skutečně existuje.
00:12:24 Děláš hloupost, když to chceš jen tak zahodit.
00:12:26 -Takže upřímnost za upřímnost? Ty taky děláš s Michelem chybu.
00:12:30 -Ne, zadrž! Je to parchant, který mě dostal do postele
00:12:33 a potom utekl jako zajíc před smečkou foxteriérů.
00:12:37 Začali jsme se spolu hádat od chvíle, co jsme se seznámili.
00:12:41 Hádali jsme se celou tu dobu, co jsme se stýkali. Prostě pořád.
00:12:45 -Podle mě je z toho taky špatný.
00:12:47 -Podle mě se utěšuje s nějakou hezkou a vysokou holkou.
00:12:53 -Jedem! Zaber, zaber! Ještě, ještě! Raz, dva, tři a přidej!
00:12:58 Raz, dva, tři a přidej! Zaber, zaber! Ještě! Ještě!
00:13:03 -Doktore Freissi, vy jste náš přední odborník
00:13:06 na zamilovanost, lásku a dynamiku vztahu.
00:13:10 Můžete nám říci, zda existuje nějaký účinný způsob,
00:13:13 jak napravit závažnou chybu v lásce?
00:13:17 -Carlo...
-Freissi...
00:13:20 -V lásce je možné napravit jakoukoliv chybu,
00:13:23 které jsme se dopustili.
00:13:26 Stačí vědět, co chceme.
00:13:29 Pokud muž ví, co chce nebo žena ví, co chce,
00:13:32 nemůže je nic zastavit.
00:13:36 A zdůrazňuji "nic".
00:13:39 Jasné?
00:13:41 Je to jasné? Jde jen o to, aby měl člověk dost sebedůvěry.
00:13:45 Když ví, co chce, dokáže všechno.
00:13:48 Pomohl jsem desítkám a desítkám mužů, aby se mohli vrátit zpátky.
00:13:52 Vedl jsem je k tomu,
00:13:55 aby si znovu vzali to, na co mají nezadatelné právo.
00:13:58 Na životní lásku. Věřte mi.
00:14:01 Nic není ztraceno. Věřte mi. Nic není ztraceno.
00:14:05 -Nic není ztraceno. Hm.
00:14:08 -Hm? Hm.
-Hm.
00:14:15 -Myslíš, že matka něco udělá?
-To teda nevím. Můj otec určitě ne.
00:14:20 Zdá se mi nějak podezřele klidnej. Jestli to hraje, je dobrej.
00:14:25 -Je to všechno nějaké divné, ne?
-Co jako?
00:14:28 -Co já vím. Je divné, že už nežiju vedle tebe.
00:14:32 Když například s mámou a Ninou večeříme, je absolutní ticho.
00:14:37 Dřív celý byt naplňovalo tvoje mlaskání a polykání.
00:14:41 Tvoje roztomilé zvířecí zvuky.
00:14:44 -Mně se zase zdá divný, že je volná koupelna. Že v ní nejsi celý hodiny.
00:14:48 Ale neboj se, prej to dělají všichni puberťáci.
00:14:51 Říkají to i doktoři.
-Já se tam zavírám proto,
00:14:54 že pečuji o svoji hygienu, ne kvůli tomu, co si myslíš ty.
00:14:57 Jistě, představa, že bys přemýšlela o hygieně, je ti na hony vzdálená.
00:15:01 -Bacha, já se myju jako všichni normální lidi.
00:15:04 Akorát si nesterilizuju pozadí jako ty.
00:15:10 -Pravda je, že život bez vás je dost otrava.
00:15:15 -Bez vás taky. Jako bychom se vrátili zpátky v čase.
00:15:20 Zase jsme sami.
00:15:22 Ale my zůstaneme kámoši, že jo?
00:15:25 -Jo, stačí, když na mě nebudeš moc sahat.
00:15:39 Tak co? Jdeme se učit? Tak dobře, zopakujeme si řeckou filozofii.
00:15:44 Co o ní víš?
00:15:47 -Já nic.-Tak přemýšlej. No tak, Platóna snad znáš.
00:15:51 Je to řecký filozof, narozený roku 427 před naším letopočtem
00:15:55 ve významné rodině v Aténách.
00:15:58 Ve svých dvaceti letech potkal Sokrata
00:16:01 a zůstal u něj po zbývajících osm let jeho života.
00:16:05 Od něj také převzal metodu učení v rozhovorech,
00:16:08 kterou provozoval v zahradě nazvané Akadéma.
00:16:11 A co tedy říká Platón o ideální představě?-Co já vím?
00:16:15 Nemůžu vědět, co všechno řekl. Víš, co toho namluvil?
00:16:19 Najdeme dvě nebo tři nejzásadnější věci.
00:16:22 -Čokoládové bonbóny.
00:16:24 To není nejzásadnější, ale přímo ústřední myšlenka jeho filozofie.
00:16:28 -Tak proč jsi mě nechal, abych se učila všechny ty kecy o jeskyni?
00:16:32 Vyberem nejdůležitější věci. Třeba, že Epikurovi jde jenom o potěšení.
00:16:36 No díky, na to potřebujem filozofa. Kdo je tam ještě? Sokrates?
00:16:40 Spáchal sebevraždu. Měl nějaký problémy.
00:16:43 A pak tam byl Platón s těma kecama o jeskyni.-Nééé!
00:16:47 Řekl jsem, že to nejsou žádné kecy!
-Co na mě řveš?
00:16:50 Uklidni se a nekřič.-Kvůli tobě mě přešla chuť.-Seš blbej.
00:16:55 Tvoje matka nás špehuje z balkónu.
00:16:59 -Bože.
00:17:02 Mami?
00:17:05 -Promiňte. Nevím, co mě to popadlo,
00:17:09 ale viděla jsem, jak se tam spolu hezky učíte.
00:17:13 Moc vám to sluší. No, možná jsme s Paolem
00:17:17 nedokázali vytvořit nic dobrého, ale aspoň jednu věc jsme udělali.
00:17:23 Dali jsme vás dohromady.
00:17:26 Vy dokážete dělat všechno, co my jsme nedokázali.
00:17:30 Pomáháte si, vycházíte spolu, jste jako sourozenci.
00:17:35 -Upřímně řečeno, já bych měl výhrady k tomu,
00:17:38 abych byl spřízněný s někým, kdo si myslí,
00:17:42 že Sokrates spáchal sebevraždu, protože se hádal s manželkou.
00:17:45 Au. Už mlčím.
-Promiň, Lauro,
00:17:48 ale proč všechny tyhle věci říkáš nám a ne tátovi?
00:18:01 -Nedokážu to.
00:18:03 -Hlavní je začít od vlastních chyb. To je jediná cesta k poznání.
00:18:08 To říká Aristides.-Ne, promiň. Kdo?-Aristarchos, to je jedno.
00:18:12 -Ale proboha. Aristoteles. Aristoteles!-Ššš!
00:18:16 Myslíš si, že jsi udělala chybu? A jestli jo, tak něco udělej, Lauro.
00:18:29 -Trenére, už jste takovej jako dřív.
-Jak to myslíš, Capone?
00:18:33 -Nedělejte skromnýho. Co jsme dnes udělali?
00:18:36 -Prohráli, jako vždycky.
-No jasně, ale o kolik?
00:18:39 -Dvanáct sedm. O pět gólů.
-Přesně tak.
00:18:41 Obvykle je to tak o deset nebo o dvanáct.
00:18:44 Takže jdeme nahoru. A víte proč, trenére?
00:18:47 Cítíme, že jste s náma, trenére. Řekněte pravdu.
00:18:50 Já vidím, že jste vyrovnanější. Usmířil jste se s Laurou.
00:18:53 -Ne. Už týden jsem ji neviděl.
-No jo, trenére, takže...
00:18:57 -Takže je mi takhle líp, než mi bylo předtím? To jsi mi tím chtěl říct?
00:19:01 -Ne, trenére, já jsem tím nechtěl říct nic. Nemůžete se zlobit na mě.
00:19:06 Nemám jít do sprchy a přemýšlet o tom, že bych měl radši mlčet?
00:19:11 Jdu do sprchy, trenére.
00:19:18 -Ty už sis obul boty?
-Jo.
00:19:21 -A kalhoty?
-Ne.
00:19:29 -Stefi, už toho nech. To přece není špatná zpráva, ne?
00:19:32 Představ si, co se mohlo na ultrazvuku objevit.
00:19:36 Nemoci, dysfunkce, vrozené vady. Řekli nám jenom to, že jsou tam dvě.
00:19:40 A že jsou zdravé. Můžeme být spokojení.-Spokojení s čím?
00:19:43 Copak ty si neuvědomuješ, jak to bude vypadat?
00:19:46 Já jsem viděla Lauru, když byl Emanuele malý.
00:19:50 Bylo to k zbláznění. A to byl jenom jeden. Jeden jediný.
00:19:53 Laura se prakticky narodila proto, aby byla matkou.
00:19:57 Jenže tihleti jsou dva! Rozumíš, jsou dva!
00:20:00 A když jsem byla malá, neuměla jsem převlíct ani mrkací pannu.
00:20:04 -Zvládneme to. Málokdo ví na začátku jak na to.
00:20:07 Ale jakmile budeš mít dítě v náručí.
-Jaké dítě? Děti. Plurál.-Děti.
00:20:13 -Ráno jsem myslela na to,
00:20:16 že když budu držet jedno v pravé a druhé v levé,
00:20:19 nebudu se moct ani vysmrkat.
00:20:22 A jak jim budu třeba chystat jídlo? Jak zapnu sporák?
00:20:26 Jak napustím vodu do hrnce? A co kaše? Jak asi budu míchat kaši?
00:20:30 Já přece nemám tři ruce!
-Lásko, takové problémy mít nebudeš,
00:20:34 protože na začátku se to vyřeší kojením, ne?
00:20:37 Takže je to normální.
00:20:42 -Giulio?
00:20:44 Jak se to dělá, když jsou dvě?
00:20:47 Z každé strany jedno nebo se střídají?
00:20:51 -To teda nevím. Ale myslím, že z každé strany jedno.
00:20:57 -Prosím tě, nezačínej s tím zase.
-Budeme potřebovat nějakou pomoc.
00:21:02 -Miláčku, najdeme si pomoc. Najmeme si nějakou chůvu.-Ne!
00:21:07 Já svoje vlastní dítě nenechám přece nějaké bláznivé holce,
00:21:12 která si k nám domů navíc bude tahat svého kluka,
00:21:16 zatímco moje dítě bude strkat prsty do zásuvky a zabije ho elektřina!
00:21:21 To bych neudělala ani kdyby bylo jedno!-Natož dvě.
00:21:25 Tak jak to uděláme?
-Tak jako mafiáni.
00:21:30 Požádáme o pomoc rodinu.
00:24:58 -Ne!
00:25:06 Proboha, je mi špatně. Tak to dál nejde.
00:25:17 -Dobrý den, italská televize.
-Haló? Jo, dobrý den, jo.
00:25:21 Potřebuji jedno číslo.-A jaké?
-Jistý doktor Freiss.
00:25:25 -Chcete mluvit s doktorem Freissem osobně?
00:25:30 -Dobře, udělala jsem s Paolem chybu. Co mám dělat?-První krok.
00:25:35 -Ne, o tom nemůže být ani řeč. To musí on.
00:25:38 -Pokud budeš čekat, až přijde on, to se načekáš.
00:25:41 -Muži jsou tvrdohlaví, hrdí, umínění, paličatí, neústupní.
00:25:45 Zkrátka jedním slovem jsou nesnesitelní.
00:25:48 -Muž nikdy nepřizná jako první, že udělal chybu.
00:25:51 To spíš zůstane úplně potichu doma, bude se vnitřně užírat,
00:25:54 bude se trápit, ale radši umře bolestí,
00:25:57 než aby první zvedl telefon a něco řekl.
00:26:00 Pokud nechceš dopadnout jako
00:26:03 hrdinové románu Láska za časů cholery,
00:26:06 kteří se sešli až v osmdesáti pěti letech,
00:26:09 tak udělej první krok a vyplatí se to.
00:26:12 -Ale proč jste vy muži takoví?
-To bych taky rád věděl.
00:26:16 Ani největšímu nepříteli bych nepřál, aby si něco začal s mužem.
00:26:20 -Co to povídáte?
-Právě my to můžeme říct.
00:26:23 Mezi muži a ženami není srovnání.
00:26:27 Vy ženy jste citlivější, pozornější, inteligentnější.
00:26:30 Jste lepší. My jsme ve všem horší.
00:26:33 -Pokud jsi jednou muž a k tomu, abys realizovala svůj citový vztah
00:26:38 potřebuješ dalšího muže, máš dvojitou smůlu.
00:26:42 Je to apokalypsa. Je to Boží trest.
00:26:45 Zkrátka, všechno se násobí dvěma, rozumíš?-Ne.-Ale ano.
00:26:50 -Ale jestli je to tak, potom je lepší jít do kláštera.
00:26:54 Tak co mám dělat s Paolem?
00:26:56 -Potřebuješ plán jak ho dostat z ulity.-Jaký?
00:27:02 Dobrý den.-Lauro.-To je čest.
-Promiňte, že obtěžuji.-Ale ne.
00:27:06 -Nemáte trochu cukru, abych nemusela jít ven?
00:27:10 -Jistěže ano.
-Máme.-Děkuju.
00:27:13 -Počkej. Ty bys byla schopná dát do toho šálku místo cukru sůl.
00:27:18 Jsi hrozně roztržitá.
-Jo, jistě.
00:27:21 -Já počkám tady.
-Ano, počkej tady.
00:27:36 -Děkuji.-Je to tak dobře?
-Ano, to je až moc. Děkuji.
00:27:40 A kdybyste něco potřebovaly, víte kde mě najít.
00:27:43 -Děkujeme.-Ne, já děkuji vám. A ty bačkory nechám tam.-Jo, jo.
00:27:47 -Ještě jednou díky.-Ahoj.
-Ahoj, Lauro.-Ahoj.-Ahoj.
00:27:52 -Ahoj, Lauro, ahoj.
00:27:56 -Chudinky tety, tak snadno se dají oblafnout.
00:28:00 Je to jako bych střílela na Červený kříž.
00:28:06 -Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, šest.
-Jedna, dvě, tři, čtyři, jo, šest.
00:28:12 Kolikrát je chceš ještě počítat. Je jich šest.
00:28:16 Bylo jich sedm a teď je jich jenom šest.-Ano, šest.
00:28:20 Ááá...
00:28:22 Takže jednu košili si odnesla ona.
-To je jasné.
00:28:27 Konečně pochopila, že tu záležitost s tou zdí pořádně přehnala.
00:28:32 Teď se snaží najít záminku, aby mohla Paola zavolat.-Ááá.
00:28:36 -Aby s ním zase mohla navázat kontakt.-Ta je mazaná.
00:28:41 Takže použije tu košili jako záminku, aby s ním mohla mluvit.
00:28:47 -Výborně.
-Je to tak jednoduché.
00:28:50 -Kam se na nás hrabe ta ženská, slečna Marpleová.-Jistě.
00:29:00 BOUCHNUTÍ
00:29:13 -"Drahý Paolo, našla jsem košili, která musí být tvoje."
00:29:17 "Chtěla bych ti ji předat. Nesejdeme se zítra ráno v bistru?"
00:29:21 "Mohli bychom toho využít a dát si spolu kávu."
00:29:36 Vyprala jsem ji a vyžehlila.
00:29:39 -Děkuju.
00:29:45 Jak se máš?
-Jde to.
00:29:51 A ty?
-Taky to jde.
00:30:00 -Víš, stávají se mi zvláštní věci.
00:30:06 Vidím tě doma jako bys tam pořád byl.
00:30:11 Slyším tě.
-Taky se mi to stává.
00:30:17 Víš, možná je to nevyhnutelné po tom všem, co se stalo.
00:30:21 Nakonec jsem pochopil, že jsi měla pravdu.
00:30:25 Možná si oba potřebujeme dát pauzu. Oba dva.
00:30:29 Stalo se to všechno moc rychle. Mluvili jsme o tom tolikrát, ne?
00:30:33 -Ano, řekli jsme to... Řekla jsem to už tolikrát. Ano.
00:30:40 -Možná nám odloučení udělá dobře.
00:30:46 Zkusíme to pár měsíců a potom možná za čas,
00:30:50 když budeme oba cítit, že to chceme...
00:30:54 -Ano. Ano, máš pravdu. Bude lepší, když počkáme.-Dobře.
00:30:59 -Tak děkuju za tu košili.
-Tu košili jsi přece přinesla ty.
00:31:03 Já bych měl poděkovat tobě.
-Dobře, už musím jít.
00:31:06 Mám nějakou práci, čekají na mě. Vlastně už mám zpoždění.
00:31:10 Ahoj, Paolo.
-Lauro?
00:31:14 -Slyšeli jste shrnutí situace. Kdo z vás je přesvědčen o tom,
00:31:18 že Paolo si myslí, že ten rozchod byl dobrý nápad?
00:31:22 Jeden, dva, tři, čtyři, pět.
00:31:29 Šest. No dobře.
00:31:31 Kdyby šlo o normálního chlapa, mysleli bychom si, že má jinou.
00:31:34 -Já ne.
-Řekla jsem normální chlap.
00:31:37 Jeden z těch parchantů, na které vždycky narazím já.
00:31:40 V tom případě bychom měli jistotu, že je to tak. Ale Paolo?
00:31:44 Mně se nezdá, že by jen tak skočil do postele s první, kterou potká.
00:31:48 V tom je úplně jiný než ten odporný parchant,
00:31:52 ten jeho kamarád restauratér.
-A co když třeba má jinou?
00:31:56 To by vysvětlovalo, proč chce zůstat sám.-Ne! Ne a ne.
00:31:59 Rozmyslí si to a vrátí se k tobě. Jsem si tím zcela jistá.
00:32:03 -Nicméně se od něho nesmíš vzdalovat. Kontroluj ho.
00:32:07 -Všichni muži jsou ničemní, hrubí a průměrní. -To je pravda.
00:32:14 -Co proti mně máš?
-Ááá...
00:32:16 Ty jsi ale vztahovačný.
00:32:19 Elio, prosím tě, Manu mluvila všeobecně, všeobecně. Chápeš?
00:32:24 -Nevíš, o čem se ty dvě pořád baví?
00:32:27 Celý den si povídají, chichotají se a baví se.
00:32:30 Podle mě něco připravují.
-Co takhle změnit účes?
00:32:34 -Ty víš všechno a neřekneš. Nenávidím vás. Ženská solidarita.
00:32:41 -Košile. Slipy.
00:32:45 Perfektní.
00:32:47 Pono"ž"ky.
-Jak to mluvíš?
00:32:50 -Rouška.
-Je to jak kufr nějakýho zabijáka.
00:32:54 -Děkuji.
-To nebyl kompliment.
00:32:57 -Tak jo, mám všechno. Perfektní.
-Co sis vzal na čtení?
00:33:01 -Myslím, že si vezmu Parerga a paralipomena.
00:33:04 -Nádhera, lehký čtení. To můžeme číst všichni v autobusu.
00:33:08 -Schopenhauer je lehké čtení?
-Kdo?-Schopenhauer. No nic.
00:33:13 -Víš, přemýšlela jsem o tom.
00:33:16 Myslíš, že je správný, abychom odjeli teď?
00:33:18 Myslím jako že ten rozchod, tvoje plačící matka,
00:33:22 můj otec, kterej nemluví, všechny tyhle věci.
00:33:25 -Víš, Cris, sleduj moji logiku.
-Neotravuj! Nech toho, prosím tě!
00:33:30 -V posledních týdnech jsem zažil jednak vztah se starší ženou,
00:33:33 matku, která je v depresi,
00:33:36 sestru, která zabila imaginárního kamaráda
00:33:39 a jakoby to nestačilo,
00:33:41 hejno zedníků mi postavilo zeď uprostřed našeho bytu.
00:33:44 Když vezmu v úvahu předcházející traumata,
00:33:48 třeba svého homosexuálního otce, je toho příliš.
00:33:51 Chci mít taky prázdniny.-Pokud jde o prázdniny, já odsud uteču.
00:33:55 Dojedu na pobřeží, sednu na trajekt a pojedu za Davidem do Atén.
00:33:59 Dneska už jsem mu to řekla.
00:34:02 -Utečeš?-Jo.
-Za svým klukem?-Jo.
00:34:07 -Dobře. Konečně přivedeme svoje rodiče k zoufalství. Jako puberťáci.
00:34:12 Už jsem se cítil docela divně.
00:34:16 -Ještě 500 metrů a měli bychom narazit na polní cestu.
00:34:22 -Jak je ti, Paolo?
00:34:25 -No, je to lepší. To příměří jsem potřeboval.
00:34:28 Hádali jsme se v poslední době tolik, že se teď cítím líp.
00:34:32 -Kdybych byla ještě studentka, zamilovaná do svého profesora,
00:34:35 hned bych tě někam pozvala.
-Vlastně by to mělo být naopak.
00:34:38 Právě proto, že už nejsi zamilovaná do svého profesora,
00:34:41 měla bys ho někam pozvat,
00:34:43 protože už víš, že teď k ničemu nemůže dojít.
00:34:46 -A víš, že máš pravdu? Jo. Třeba k tomu ještě dojde.
00:34:49 -Ovšem i se Stefanem. Ty, Stefano, já a nějaký kamarád.
00:34:52 -No jo, jasně. Takže teď se pojedeme podívat,
00:34:55 jestli nemůžou pěstovat to, co jsme jim navrhli,
00:34:58 nebo nás chtějí převézt a získat další dotace.
00:35:05 -Je to poněkud surreálná situace. Víte, viděl jsem vás už
00:35:10 tolikrát v televizi, že jsem ani nevěřil, že existujete.
00:35:14 -To je normální, je to mediální popularita,
00:35:18 která povyšuje lidi do jiné úrovně, takže jsme potom přesvědčeni,
00:35:22 že existují jenom na magické obrazovce televizoru.
00:35:26 -Promiňte, ale já bych skutečně potřeboval pomoc.
00:35:29 -Myslíte s vašimi citovými problémy?
-Jistě.
00:35:32 Přece tu nebudeme mlátit prázdnou slámu.-"Mlátit prázdnou slámu."
00:35:36 -Ano, to je takové rčení, když chceme říct, že bychom ztráceli čas.
00:35:40 -Ano, ano, nicméně problém je už vyřešený.-Cože?
00:35:44 -Ta neblaze proslulá Monica dokázala,
00:35:47 že jste vystoupil z té skořápky, do které jste se stále uzavíral.
00:35:52 To ona drží v ruce klíč ke všemu.
-Já vím, to mi taky došlo, ale...
00:35:57 -Skutečně?
00:36:05 Řešení máte v sobě, Michele. Vy víte, co máte dělat.
00:36:09 Musíte koupit pořádnou kytku,
00:36:12 ta už od doby Junga funguje naprosto dokonale.
00:36:16 Zajít prostě za tou dívkou a otevřít jí své srdce.
00:36:20 Vaše kráska vám neodolá.-Myslíte?
-Myslím, že přišla chvíle,
00:36:24 abyste jí dal najevo, že už nechcete ztrácet čas, že už nemáte strach.
00:36:28 Musíte jít za tou Monicou a říci jí, že už se nechcete skrývat.
00:36:31 Že nadešla chvíle, kdy jste překonal překážky vedoucí od vašeho srdce.
00:36:35 Nezáleží na tom, jak je ta překážka vysoká.
00:36:39 Deset, sto, tisíc, deset tisíc metrů. Vy je hravě překonáte.
00:36:42 A s rozběhem.
-Jo!
00:36:45 Myslíte, že to bude stačit? GONG Co to?
00:36:49 -Bohužel, náš čas je u konce.
-Už mi neodpovíte?
00:36:54 -Jistě, že to bude stačit. Věřte mi. Odvahu, no tak.
00:36:57 -Děkuju vám, doktore.
-Pojďte, pojďte, pojďte, pojďte.
00:37:01 To je ale provoz. Hrůza. Pojďte, pojďte. Penízky.
00:37:05 -Ano. To víte, v televizi stačí přepnout na jiný kanál, ale tady...
00:37:10 -Tady nejsme v televizi.
-To opravdu ne.
00:37:13 Říkali jsme dvě stě padesát, ne?
-Dvě stě pade.
00:37:16 Tady, tady, tady, tady.
-Jistě, tady jsou.-Hopla, a je to!
00:37:28 -Gabriele?
00:37:32 -Sláva novomanželům!
00:37:35 -Co tady děláš?
00:37:41 -Chtěl jsem tě vidět.
-Aha. Proto.
00:37:48 -Ne, tohle nosím jenom ze zvyku, protože už nic neznamená.
00:37:52 -Jak to myslíš?-Manželství mezi mnou a Delfinou šlo do kytek.
00:37:58 Křik, diskuze, hádky a nakonec mě opustila.
00:38:02 -To je mi moc líto.
00:38:18 Opravdu je mi to moc líto, ale život jde dál.
00:38:23 -Teď už vím, že jsi ta nejlepší žena a já ji jako hlupák opustil!
00:38:28 -Poslyš, není třeba křičet. Promluvíme si o tom, ano?
00:38:33 Řekneš mi to.
-Dobře.-Pojď, pojď.
00:38:45 -Hele, nejezdi nikam.
-A co mám dělat?
00:38:49 Na tenhle seminář jsem se přihlásil už před rokem.
00:38:53 -Tak to zruš.
-Bude tam mistr z Nepálu.
00:38:56 Bude přednášet o základních technikách vyrovnání čaker.
00:39:00 Vždyť jsou to jenom tři dny.
-Jo, ale já nechci, abys odjel.
00:39:03 Chci, abys byl se mnou.
00:39:05 -Ale já s tebou zůstanu, i když tady nebudu. Buď klidná.
00:39:09 Přikláním se k duchu univerzální lásky.
00:39:11 A jak učí Guru San, ta neumírá.
00:39:14 Natož aby umřela proto, že jedu do Lyonu.
00:39:17 -Tak dobře.
00:39:29 Prosím tě, neodjížděj.
00:39:32 Prosím tě, nejezdi nikam.
00:39:35 Bojím se, že se znovu zamiluju do Paola.
00:39:38 -Tak děti, nastupovat. Pojďte, nezdržovat. Vezměte zavazadla.
00:39:44 Vlastně naopak. Zavazadla dolů, vy nahoru. Spočítali jste se?
00:39:48 -Stát!-Co je?
-Rozloučíme se tady.-A proč?
00:39:50 -Snad nechceš jít až k autobusu? Je tam půlka školy.
00:39:54 Nebudu jako tvůj mazánek. Půjdu tam s Emanuelem. Jo.
00:39:58 -Nech telefon zapnutý.
-Á, už jde.-Budu klidnější.
00:40:01 -Naložte zavazadla.
-Už se stalo.-Výborně.
00:40:04 -Budeš klidnější, že budeš vědět, že se mi vybíjí baterie v mobilu?
00:40:07 -Budu vědět, že ti můžu zavolat.
-Ty víš, že mi můžeš zavolat.
00:40:10 Jedu jen do Abruzza, nejedu do Himalájí.
00:40:13 -Ahoj.-Ahoj.
-Ahoj.-Ahoj.-Ahoj.
00:40:16 -Nevím jak ty, ale já dostal spoustu rad.
00:40:19 I tu, že mám před spaním zavřít plyn, přestože spíme v hotelu.
00:40:23 -Albanese, Marconiová, De Marchi, Venyero, Imperiali.
00:40:26 Pojďte, mládeži.
00:40:29 -Rozloučíme se tady, ne?-Dobře.
-Ahoj, mami.-Rozlučte se rychle.
00:40:33 -Jdeme, Cri. Jdeme, nebo to už nevydržím.
00:40:37 -Vypadají jako sourozenci.
-Jo.
00:40:40 Kteří byli rozdělení po narození a vyrostli
00:40:44 na jiných a vzdálených kontinentech.
-Ano.-Jsme všichni, jedeme.
00:40:49 -Tak dobře, já zase jedu. Nechceš taky svézt?
00:40:53 -Ne, děkuju, nedělej si starosti.
-Já si nedělám starosti. Jedu domů.
00:40:58 Můžu tě svézt, nic mě to nestojí. Proč bys jezdil autobusem?
00:41:02 Nepromluvíme si?
-Ne, já nejedu přímo domů.-Aha.
00:41:08 A kam jedeš?! S tou čúzou, děvkou a kurvičkou Natasciou Leonardiovou?!
00:41:16 Tak tedy ahoj příště.-Tak jo.
-Ahoj.-Ahoj.-A hezký den.
00:41:26 -No tak mládeži, sotva jsme vyjeli. Chovejte se slušně.
00:41:32 -Zvoní to.-Nezapomeň, jako by se nic nedělo. Přirozeně, klidně.
00:41:37 -Haló?-Haló, mami?
-Ano?-Ahoj.-Ahoj.
00:41:41 -Poslyš, já a Giulio jsme vás chtěli pozvat na večeři. Dnes večer.
00:41:46 -Aha.-Tebe i tátu.
-A co tak najednou?
00:41:50 -Není to žádná zvláštní příležitost.
-Jo, jo.
00:41:53 -Ne, mami, jenom tak, abychom byli trochu spolu.
00:41:57 -Byla jsi na ultrazvuku?
-Na ultrazvuku?-Jo.-Jo.
00:42:00 Jo, byla jsem tam.
-A jak to dopadlo?
00:42:03 -Všechno v pořádku. Všechno je v normě.-Tak večer.
00:42:13 -Hned uvidíme, jakou má práci.
00:42:18 -Paolo, omlouvám se za zpoždění.
-Ahoj.
00:42:22 -Jdeme.
-Jo, tudy.-Dobře.
00:42:42 -Co tady děláš?
-Musím s tebou mluvit.-Ne.
00:42:44 -Chci se otevřít, říct ti, co si doopravdy myslím.
00:42:47 Teď už vím, že můžu být šťastný jen když se nebudu schovávat
00:42:50 a odstraním překážky vedoucí od mého srdce.
00:42:52 -Jo.-A je jedno, jak je ta překážka vysoká.
00:42:55 Dám je do vázy. Musíš mě vyslechnout.
00:42:57 -Nemohli bychom si o tom promluvit jindy?-Proč jindy?
00:43:01 Je mi 40 a mohlo by být pozdě.
-Zítra ti bude 40 a jeden den.
00:43:05 Nic se nezmění.-Gabriele?
-Co se děje?-Nedělej žádné závěry.
00:43:11 -Co tady děláš?! Copak ses neoženil s tou káčou s modrou krví?
00:43:15 -Cos to řekl?
-Jo, káča.-Co tady dělá?
00:43:18 Copak se neoženil s tou káčou, která má údajně modrou krev?
00:43:22 A podtext této věty zní: proč je tady se mnou,
00:43:25 s takovou chudinkou, když má k dispozici tak úžasnou manželku?!
00:43:29 -Co s tím má společnýho podtext?
-Hodně společného.
00:43:32 Oni se rozcházejí.
-Rozešli.-Přesně tak.-Rozešli?
00:43:35 -Štíhlé nohy a pevný zadek nemusí být zárukou štěstí.-Evidentně.
00:43:39 -Evidentně to tak pro některé je.
-Dobře, tak se ti omlouvám!-Ano.
00:43:43 -Pane, omlouvám se i vám.
-Byla jsem z něho celá pryč.
00:43:46 Ale stačí. Prosím. Promiň.
00:43:49 -Přišel jsem ti něco říct, ale zřejmě to nebyl vhodný okamžik.
00:43:53 -Jo, nebyl to vhodný okamžik. A víš, co ti řeknu?
00:43:56 Ty jsi svůj okamžik už měl!
-Tak si teda tu kytku vem. A sbohem!
00:44:00 -Víš, co jsi? Víš, co jsi udělal? Všechno jsi zničil! Sbohem!
00:44:06 -Omlouvám se. To byl tvůj přítel?
00:44:10 -Ne, to nebyl můj přítel, a ty taky nejsi můj přítel.
00:44:13 Zajímalo by mě, proč tady dřepím
00:44:16 a ničím si život dvěma chlapy, se kterými navíc ani nechodím?
00:44:20 -Monico, poslyš, já tě teď hrozně potřebuju. Ty nevíš, jak se cítím.
00:44:26 -Já ti kašlu na to, Gabriele, jak se cítíš.
00:44:28 Kdepak jsi byl, když jsem potřebovala já tebe?
00:44:31 Kdepak jsi byl, když jsem trpěla jako pes?
00:44:34 Kde jsi byl, když jsi mě opustil? Co?
00:44:36 -Dobře, udělal jsem chybu, ale teď jsem tady.
00:44:39 -Neměl ses vracet. Měl jsi zůstat. To je něco jiného, Gabriele.
00:44:44 Je konec.
-Co to povídáš?
00:44:47 -Vy dva musíte odejít. Já už prostě nemůžu dál.
00:44:51 Jeden už vypadl, takže teď musíš jít i ty.-Ne. Proč? To přece...
00:44:55 -Jo, jdi taky pryč. Tenhle gauč ti nepatří.
00:44:59 Nic z mého života ti nepatří.
-Monico, mrzí mě to.
00:45:02 Snaž se mě pochopit. Mrzí mě to.
-Přivedli jste mě k zoufalství.
00:45:05 Jestli ještě jednou řekneš "mrzí mě to",
00:45:08 přísahám, že tě praštím tímhle telefonem.
00:45:11 Přísahám při všem, co je mi nejdražší! Ven. Dělej.
00:45:14 -Čiči.
-Jaká čiči? Vypadni už!-Čiči?
00:45:19 -Nech toho. To už stačilo. Svobodu.
00:45:50 -Ne, stačí, Giulio, už tak jsem dost zmatená.
00:45:54 -To je pravda. Hodně jsme pili.
-Musíme to oslavit, ne?
00:45:57 -Ale nemusí z nás být alkoholici jen proto, že se nám narodí vnuk.
00:46:01 -Ano, a přesně o tom jsme s vámi chtěli mluvit.
00:46:05 Neřekli jsme vám ještě jednu věc.
-Je vše v pořádku? Nesmíš nás děsit.
00:46:11 -Ve skutečnosti nebudete mít jenom jednoho vnuka. Narodí se totiž dva.
00:46:17 Dvojčata. Malincí, roztomilí. Není to fantastické?
00:46:22 Bude s nimi sice trochu práce, ale je to nádherné, ne?
00:46:29 -Snaží se na nás ušít boudu.
-Ano?-Došlo ti to, že?
00:46:32 -Ne, ne, vlastně jistě. Ano, jistě.
-Proč boudu? Co tím myslíš?
00:46:37 -Myslím tím, že jste nás sem pozvali proto,
00:46:40 abyste nás požádali o pomoc s Giorgem a Siergem.
00:46:43 -Je to tak, že my toho o výchově dítěte moc nevíme, natož dvou dětí.
00:46:46 Tak jsme si mysleli, že se svěříme někomu,
00:46:49 kdo o tom něco ví, kdo má víc zkušeností.
00:46:52 -Houby zkušeností. To jsme si tedy nerozuměli.
00:46:55 My se rozhodně nevzdáme všeho proto, abychom vychovávali vaše děti.
00:47:00 -Říkala jsi mi, že přemýšlíš o tom, že půjdeš do penze.
00:47:04 -Jenomže do penze chci jít jenom proto, abych cestovala,
00:47:07 naučila se salsu, nechala si udělat lifting
00:47:10 a každý druhý den chodila na kosmetiku.
00:47:13 Ne proto, abych vychovávala dvojčata.-Tati, domluv jí.
00:47:16 Potřebuju, aby mě někdo podržel.
-Jistě, broučku, jistě.
00:47:20 Ale nechcete nám strčit svoje potomstvo, že ne?
00:47:23 -Ne, ne, o tom nikdo nemluvil. Ale kdyby se vám podařilo slíbit
00:47:28 tři nebo čtyři dny v týdnu, však víte, že já už nemám rodiče.
00:47:32 -Nesnaž se nás dojmout historkou o sirotkovi.
00:47:36 Mně ubozí sirotečci z pohádek lezli na nervy už když jsem byla dítě.
00:47:40 Ani náhodou. Víc než jeden večer v týdnu vám věnovat nemůžu.
00:47:44 -To jsi slíbila, když šlo o jedno. Když jsou dvě, nejmíň tři večery.
00:47:48 -Ne, ne, drahá, na to zapomeň.
00:47:51 -Jeden večer. A jedno odpoledne. Jeden večer a odpoledne.
00:47:55 -Ne. Byli bychom jako starci z reklamy na neziskovku.
00:47:59 Nebo jako z písničky Claudia Baglioniho.
00:48:02 Sedí na lavičce, cucají nit větru a vítr vzpomínek.
00:48:05 O to nestojím.
-Mami, to jsi přehnala.
00:48:08 -Ty nemluv o přehánění. Ty, která si uděláš dvě děti jedním vrzem.
00:48:12 TELEFON Kdo tady přehání, co?
00:48:15 (ze záznamníku)-Dobrý den, tady je Vittoria Raffoniová.
00:48:19 Volám z úřadu pro adopce. Mám pro vás dobrou zprávu.
00:48:22 Váš spis byl vyhodnocen pozitivně. Zkrátka máme pro vás dítě.
00:48:27 Zavolejte mi zítra ráno pro detailní informace.
00:48:30 Na shledanou.
00:48:35 -Giulio, ty jsi odeslal na úřad adopcí ten dopis,
00:48:39 ve kterém jsme oznamovali, že už si dítě nemůžeme vzít, že?
00:48:42 -Jistě.-Protože já jsem těhotná, dvojitě těhotná.
00:48:49 -Jistě, že jsem ho poslal. Poslal jsem ho.
00:48:59 -Proboha.
00:49:03 -Pane Mario, pojďme se teď soustředit na ta dvojčata.
00:49:06 -Rychle, Mario. Jdeme pryč.
-Paní Clelie, nechcete ještě nalít?
00:49:10 -Každou vteřinu, která uběhne, se tu objeví další dítě.
00:49:14 Ještě dopadneme jako Julie Andrewsová ve filmu Za zvuků hudby.
00:49:17 Já, ty a s námi zástup řvoucích nacistických dětí. O to nestojím.
00:49:21 -Držím vám palce, děti. Jak se říká: "Každý svého štěstí strůjcem."
00:49:35 ZVUK VÝTAHU
00:49:38 -To skončil večer nějak brzy.
00:49:41 Možná jsem mu chyběla. Možná, že ho hryže svědomí.
00:49:47 -Klíč. Nikdy nemůžu najít ten správný. Pojď dál.
00:50:06 Nechceš něco...
00:50:09 Nechceš něco k pití?
00:50:14 Šli jsme nahoru, abychom se napili.
00:50:19 Nechceš pít?
00:51:03 Ano.
00:51:06 Děláme velkou hloupost, že?
-Ano.-Jo, jo.
00:51:10 Ty jsi zamilovaná do Stefana
00:51:13 a já jsem se ještě nevzpamatoval ze vztahu s Laurou.
00:51:17 -Jo, to je fakt. Radši už půjdu.
-Natascio?
00:51:25 -Víš, Paolo, já jsem roky snila o tom,
00:51:29 že s tebou budu o samotě, moc jsem to chtěla.
00:51:32 A i když mi došlo, že to není možné, tak jsem se tě snažila dostat.
00:51:37 Ale teď už je pozdě. Necháme toho, než dojde k něčemu, co nechceme.
00:51:41 -Máš pravdu.
00:51:44 Mohlo by to zničit náš vztah. Mně na tobě záleží a nechtěl bych...
00:51:48 -Zůstaneme přáteli. Tak se to říká, ne?
00:51:52 Jsi úžasný muž.
00:51:54 Nemůžu říct "úžasný kluk", protože tomu výrazu jsi trochu odrostl.
00:51:58 -Zatímco ty jsi úžasná holka. Půjdeme?
00:52:15 Ahoj.
00:53:14 -Mami, mami, co je? Zdál se ti ošklivý sen?
00:53:20 -Ano, zdál se mi ošklivý sen. Ale to hned přejde.
00:54:15 Připravili Překlad: Hana Fialová
00:54:18 Dramaturgie: Klára Mathé
00:54:21 Asistentka režie: Hana Zapletalová
00:54:25 Vedoucí produkce: Miloslava Herynková
00:54:28 Vedoucí dramaturg: Alena Poledňáková
00:54:32 Šéfproducent: Vladimír Tišnovský
00:54:35 Dialogy: Mikuláš Pánek
00:54:38 Skryté titulky: Zuzka Kmentová Vyrobila Česká televize, 2012
Stefania a Giulio zjistí, že čekají dvojčata, a propadnou hysterii. K dovršení všeho se ukáže, že Giulio neodeslal dopis, kterým rušili žádost o adopci. Michele je beznadějně zamilován do Moniky, u které však již ztratil byť i jen mikroskopickou šanci na úspěch. Rozhodne se k rafinovanému nouzovému kroku – povolat na pomoc doktora Freisse. Laura, která lituje ukončení vztahu s Paolem a strašlivě žárlí, se k němu pokusí proniknout zdánlivě nejsnadnější cestou – přes tetičky.