Draví dinosauři nežili jen na souši. Poslední nálezy paleontologů pomohly objevit nový druh mezi obrovitými mořskými predátory. Vládl oceánům v období konce jury, tedy asi před 150 miliony let. Dokumentární cyklus z kolekce BBC Earth

Litujeme, ale video není dostupné
Litujeme, ale video není dostupné

Dnes se budeme věnovat dravým dinosaurům. Vrátíme se zpátky v čase do dob, kdy po zemi kráčeli první obrovití predátoři. Během druhohor se vyvíjely nové a nové druhy masožravých dinosaurů, které se šířily do všech koutů této planety, dokud jejich poslední generace nepozvedla lovecké umění na tu nejvyšší roveň – slavní tyranosauři. Draví dinosauři ale nežili jen na souši. Poslední nálezy paleontologů pomohly objevit nový druh mezi obrovitými mořskými predátory. Vládl oceánům v období konce jury, tedy asi před 150ti miliony let, kdy většina Evropy připomínala dnešní Bahamské ostrovy. V té době byly zdejší teplé mořské vody domovem i jiných velkých predátorů. Někteří z nich po sobě zanechali zvláštní stopy.

Více než 100 milionů let ovládali draví plazi všechny světadíly naší planety. Na zemi se nikdy nic podobného neobjevilo. Ani předtím, ani potom.

Mořští predátoři

Predátor X

V roce 2008 byly na Špicberkách, daleko za severním polárním kruhem, vykopány ze zmrzlé horniny pozůstatky podivného tvora s lebkou téměř dvakrát větší než tyranosauří. Délka přes 15 metrů a váha kolem 45 tun ho pasuje na nejmohutnějšího mořského plaza, jaký byl dosud objeven. Vědci mu dali jméno predátor X.

Tito draví plazi vládli mořím a oceánům více než sto milionů let. Jeho skus byl dokonce čtyřikrát silnější, než měl tyrannosaurus rex. Velké zuby se probodávaly kůží do svalů a kostí a porcovaly tělo kořisti na kusy.

Mezi jeho kořist nejčastěji patřili plesiosauři, jako například kimmerosauři. Zkoumání lebek velkých mořských dravců ukázalo, že se při lovu řídili především čichem. Voda proudila do speciálně uzpůsobených vnitřních nozder, které jim umožňovaly v tichosti se zaměřit na svůj cíl. Z analýzy tělesné stavby vědci spočítali, že se Predátor X mohl pohybovat rychlostí až 5 m/s.

Kimmerosaurus

Kimmerosaurus, teprve nedávno objevený druh obrovitých mořských predátorů, patří do skupiny plazů zvaných plesiosauři. Byl dlouhý okolo šesti metrů a řadil se k nejrozšířenějším a nejúspěšnějším mořským lovcům v období konce jury, tedy asi před 150 miliony let. Tento druh mořského dinosaura se vyznačoval zvláštní neobvyklou loveckou metodou, při níž se vrhl střemhlav ke dnu, z čehož v mořském dně zůstávaly dlouhé rýhy. Ve Švýcarsku byla dokonce nalezena skalní stěna plná takových pozůstatků.

Kimmerosauři patřili na jídelníček predátora X. Jejich jedinou obranou byl únik do bezpečí mělkých vod, kde se obrovská velikost predátora X měnila v nevýhodu. Neuměl se v ní totiž dobře pohybovat a hrozilo mu, že zde uvízne.

Severní Amerika a Evropa

Stegosaurus a camptosaurus

Klikněte pro větší obrázek Horniny v americké oblasti známé jako Morrisonova formace v nedávné době poskytly důkazy o spolupráci dvou dinosaurů, kteří se společně bránili dalšímu smrtelně nebezpečnému predátorovi. Byli to stegosaurus a camptosaurus, jejichž zkameněliny se téměř vždy nacházejí ve stejné oblasti. Proč by ale zástupci dvou tak odlišných druhů býložravých dinosaurů vyhledávali jeden druhého?

Stegosaurus vypadal jako těžce ozbrojený tank se smrtelně nebezpečnou zbraní na konci ocasu, která připomínala něco jako palcát. Camptosaurus byl mnohem menší a bez jakékoli účinné obranné výzbroje, zato s většími oči a mozkem. Zdá se tedy, že úkolem camptosaurů bylo sledovat okolí, naopak obrnění stegosaurové zase mohli nabídnout svou sílu. Zezadu byli tito obrněnci prakticky nenapadnutelní. Je pravděpodobné, že tyto dva druhy zůstávaly spolu proto, že se vzájemně pomáhaly chránit.

Allosaurus

Klikněte pro větší obrázek Půl druhé tuny vážící allosauři měli obrovskou sílu, lovili ze zálohy a byli rychlí. Zuby s vroubkovaným předním a zadním okrajem byly dokonale tvarované k trhání měkkých tkání, ovšem jejich skus byl překvapivě slabý, dokonce slabší, než jaký dokáže vyvinout dnešní lev, přestože byl sedmkrát mohutnější. Přestože allosaurovy čelisti mohly vyvinout jen slabý stisk, měl k zabíjení kořisti účinnou smrtící metodu. S pomocí silných krčních svalů se jeho horní čelist doslova zasekávala do těla kořisti, a při každém útoku jeho vroubkované zuby pronikly hluboko do měkkých tkání. Oběť umírala v důsledku kombinace šoku a velké ztráty krve.

O takových soubojích máme k dispozici fascinující důkazy. Fosílie nalezené v roce 2005 jednoznačně ukazují na zranění, která si způsobili allosaurus a stegosaurus: na jednom hřbetním plátu stegosaura vědci našli vykousnutí ve tvaru U. Když do něj vložili allosaurovu čelist, dokonale tam zapadla. Snad ještě překvapivější byl nález allosaurova páteřního obratle, na němž bylo patrné vážné zranění vyvolané silným úderem stegosaurova ocasního palcátu. Rána byla tak prudká, že bodec obratel prorazil a vytvořil v něm díru.

Saurophaganax

Klikněte pro větší obrázek Obrovští predátoři, jako byli saurophaganaxové a allosauři, používali svou sílu a velikost k ovládnutí teritoria a všech jeho obyvatel. Saurophaganax byl s 12 metry délky největším dravým dinosaurem v oblasti. Taková velikost měla jednu důležitou výhodu: ukrást někomu kořist bylo mnohem jednodušší.

Tyranosauři

Všude, kde žili tyranosauři, byli vrcholovými predátory oni. Žili ve smečkách skládajících se z dospělých jedinců a mláďat. Mladí jedinci prospívali smečce svou rychlostí, dospělí zase silouLov smečky neřídí žádná taktika. Tyranosauři v podstatě jen využívají příležitost, která se naskytla. Na mnoha zkamenělých lebkách tyranosaurů nacházíme rýhy a otvory. Vypovídají o zraněních, která jim způsobily zuby jiných tyranosaurů. Z nálezů můžeme usuzovat, že mezi členy smečky nepanovaly zrovna přátelské vztahy. V tomto drsném světě bral nejsilnější všechno.

Daspletosaurus

Klikněte pro větší obrázek Na souši se před 75 miliony let vyvinula nová větev predátorů - tyranosauři. Geologická formace Dinosauří park v Kanadě byla domovem dvou druhů tyranosaurů. Ze všech tyranosaurů je nejslavnější tyrannosaurus rex. Evoluční základ pro tyto predátory ale byl položen už o 10 milionů let dříve v daspletosaurovi, s 9 metry délky a 3 tunami váhy největším a nejtěžším tyranosaurovi.

Tyranosauři byli tak úspěšní, že se na konci křídy stali vrcholovými predátory téměř po celé Severní Americe a Asii. Při lovu se daspletosauři spoléhali hlavně na vynikající čich, ale měli výborný i sluch a zrak. V roce 2009 měli vědci možnost nahlédnout s pomocí počítačové tomografie do mozkovny těchto predátorů. Část mozku, ve které se nalézalo čichové centrum, měli tyranosauři ze všech dinosaurů největší, což jim poskytovalo při lovu velkou výhodu.

Skvělé lovecké schopnosti tyranosaurů jsou patrné už z uspořádání jejich těla. Jsou mohutní, mají velikou lebku a silný, svalnatý krk. Oči směřují vpřed, takže mohou dobře sledovat kořist. Jsou obdařeni proslavenými drobnými předními končetinami, avšak jejich nejdůležitější zbraní je drtivý skus. Vládnou nejsilnějším skusem ze všech dinosaurů.

Podle fosilních nálezů je zřejmé, že se tyranosauři dostali do evolučních závodů ve zbrojení s rohatými dinosaury. Když se zvětšil jeden, vyrostl i ten druhý. Tento vztah predátora a jeho kořisti přetrval více než 65 milionů let.

Severské oblasti

Troodon

Troodon možná nevypadá tak hrůzostrašně jako tyranosaurus, fosilní pozůstatky ale ukazují, že i on byl velice úspěšným lovcem a živil se prakticky výhradně masem. Pravidelné získávání potravy jim umožňovalo přežít dlouhou a drsnou polární zimu. Troodonti byli obvykle poměrně malí, jen dvoumetroví dinosauři. Zuby exemplářů nalezených na Aljašce ale ukazovaly na něco jiného. Zdejší aktičtí predátoři byli téměř dvakrát větší než jinde ve světě. V poměru k velikosti těla mají troodoni největší mozek ze všech dinosaurů, důležité však byly i jejich neobyčejně velké oči směřující vpřed.

Edmontosaurus

Klikněte pro větší obrázek Nejrozšířenějšími býložravci v Arktidě byli společenští edmontosauři. Velký počet kusů ve stádu poskytoval určitou ochranu, protože predátoři si vždy vyhlížejí tu nejslabší kořist. Největší nebezpečí hrozilo mláďatům, což potvrzují i nálezy na Aljašce, kde z doby dinosaurů převládají právě pozůstatky mladých edmontosaurů. Na některých jsou zřetelně patrné známky kousnutí způsobené zuby troodontů. Dospělý jedinec s délkou 12 metrů a hmotností 3,5 tuny drobné predátory mnohonásobně převyšoval. Je však zřejmé, že navzdory malé velikosti se těmto predátorům žijícím daleko na severu dobře dařilo, neboť dokázali využít zranitelnosti mláďat během dlouhých, temných zimních měsíců.

Afrika

Abelisauridi

Nadvláda tyranosaurů na naší planetě by byla všeobecná, nebýt tehdejšího uspořádání kontinentů. Před 75 miliony let byly rozděleny na severní a jižní světadíly a nebylo mezi nimi žádné spojení. Tyranosauři se proto nemohli rozšířit na jih, kde vládl jiný druh predátorů – abelisauridi.

Majungasaurus

V posledních letech byly na Madagaskaru nalezeny fosilní pozůstatky, které poskytly řadu nových poznatků. Madagaskar byl i před 70 miliony let ostrovem, ale bylo na něm mnohem větší horko a sucho než dnes. Velcí predátoři, jako byl třeba majungasaurus, tak často trpěli hladem. Museli se proto živit mršinami, aby vůbec přežili.

Jejich jedinou zbraní je podobně jako u tyranosaurů stisk zubů. Tvar lebky a zubů ukazuje, že jeho skus byl úplně jiný než dravých dinosaurů, kteří trhali měkké tkáně. Jeho široká, krátká lebka se silnými svaly byla lépe uzpůsobena k drcení a držení než k řezání.

Když byly podrobně prostudovány známky po zubech na roztrhaných pozůstatcích majungasaurů, ukázalo se, že patří jedinému velkému masožravci v oblasti. A protože kromě majungasaurů tu žádní velcí predátoři nežili, bylo zřejmé, že jde o první nezvratný důkaz kanibalismu mezi dinosaury.