Madagaskar

Zdrojem bohatství nejstaršího ostrova na světě se stala jeho neobvyklá geologická historie, jeho izolace a poloha v tropickém podnebném pásu. Vznikla tady neuvěřitelná škála typů krajin a jedinečná fauna. Dokumentární trilogie z kolekce BBC Earth

Litujeme, ale video není dostupné
Litujeme, ale video není dostupné

Pozoruhodný příběh tohoto tropického ostrova započal na jeho březích před šedesáti miliony let. Vlny tam zanesly několik zvláštních trosečníků. Byli to živočichové z dávných časů, které náhoda přenesla ze vzdálené pevniny přes stovky kilometrů oceánu. Octli se zde, na místě jako žádném jiném. Tito zbloudilci sice byli odříznuti od okolního světa, ale z ostrova se stal jejich domov a postupně se z nich vyvinuli tvorové velice podivné, výjimečné a naprosto jedinečné povahy. A to až do takové míry, že více než osmdesát procent z nich nežije nikde jinde na zemi. Jméno toho ostrova je Madagaskar. A tento příběh vypráví o tom, co se stane, když se na takové místo dostanou zástupci různých živočichů i rostlin a stráví tam v izolaci miliony let. Je to příběh o tom, jak tato říše divů ožila.

Vše začalo před 160 miliony let, když se od Afriky oddělila část pevniny. Afrika se posouvala jedním směrem, Indie druhým, a mezi nimi zůstal fragment pevniny. Dodnes se Madagaskar pohybuje jihovýchodně asi o 2 cm za rok a od Mosambického pobřeží je nyní vzdálen 400 km. Ostrov je výjimečný nejen geologickou historií, ale i svou izolovanou polohou v tropickém podnebném pásu. Je to nejstarší ostrov na světě a v průběhu věků na něm vznikla neuvěřitelná škála různých krajinných typů. Středem ostrova se táhnou po celé délce hřebeny hor, které jej dělí na dvě odlišné poloviny. Na západní straně se rozkládají rozsáhlé lesy s podivnými stromy, na jihu leží oblast s vyprahlým písčitým bušem, velké slané jezero a křivolaké trnité lesy, na východním pobřeží bují džungle smáčená každodenními dešti. Kombinace dlouhé geografické izolace a vznik různých typů krajiny umožnila rozvoj neobyčejně velkého množství unikátních druhů fauny a flóry.

Lemuři – nejpočetnější obyvatelé Madagaskaru

Nejpočetnějšími a také nejznámějšími obyvateli Madagaskaru jsou lemuři. Vedle nejrozšířenějších lemurů kata je známo na 80 dalších druhů od těch, kteří jsou velcí jako myš, až po největší, dorůstající velikosti dítěte. Lemuři jsou považováni za přímé potomky prvních primitivních savců, kteří se sem souhrou náhod dostali po vodě z Afriky, a teď už nežijí nikde jinde. Stejně jako všichni primáti mají lemuři chápavé horní i dolní končetiny, což je výhodné pro život na stromech.

Podél jeho břehů největšího madagaskarského jezera Alaotra bují rákosiny, které nikde nejsou pevně ukotveny a ve vodě hluboké 3 metry volně plovou. Pro většinu živočichů jsou to velmi zrádná a nedostupná místa. Lemur rákosový, jakkoliv je život nad volní hladinou pro primáty něčím neobvyklým, se však životu na nich přizpůsobil. Dorůstá tak nepatrné velikosti, že může lézt i na ta nejtenčí stébla, a pouze těmito tuhými travinami se také živí. Aby rodina lemurů našla dostatek potravy, musí se přesouvat z ostrůvku na ostrůvek. Umějí sice plavat, ale pokud nemusejí, raději se vodě vyhnou. Vyvinuli proto speciální techniku, kdy nahnou velký rákos a přejdou na druhý ostrůvek, aniž by se smočili ve vodě. Tito lemuři jsou tak jednostranně specializovaní, že by se jim kdekoli jinde žilo jen těžko, a žijí pouze na jezeře Alaotra.

Západní část Madagaskaru má zcela jinou historii. Miliony let pod hladinou moře a na dně se ukládaly vrstvy vápenitých schránek korálů. Pak tektonické síly někdejší mořské dno zvedly a s ním i obrovský blok vápence, ze kterého s během času eroze vymodelovala les obřích věží, tzv. cinger. Mohlo by se zdát, že pohyb po skalách ostrých jako břitva a po vysokých stěnách je nemožný. I takovémuto prostředí se ale dokázali lemuři přizpůsobit – lemuři korunkatí, kteří šplhají a skáčou po skalách stejně dobře jako po stromech. Tuto oblast překonávají, aby se dostali k plodícím stromům lesních ostrůvků.

Lesy kolem řek na západě a jihu Madagaskaru jsou domovem pro sifaky. Jsou to vynikající akrobaté přizpůsobení ke skákání z kmene na kmen. Když je však rozestup mezi nimi příliš velký, nebo když je říční břeh hodně široký, slézají se stromů a dělají něco velmi neobvyklého. Protože pro chůzi po čtyřech mají zadní nohy příliš dlouhé, zůstávají vzpřímení a poskakují.

I lemuři se ale musejí mít stále na pozoru. Na Madagaskar se sice nedostala žádná z velkých afrických šelem jako lvi či levharti. Vrcholovým predátorem je zde ale fosa, obří cibetkovitá šelma, která šplhá stejně dobře jako lemuři. A dokonce větve stromů využívá i pro páření. K tomu si samice vybere větev, která unese pouze ji a jednoho samce. Pokud se jí bude zamlouvat, spáří se s ním, pokud ne, samice ustoupí na tenčí větev a on se k ní nedostane. Fosa může zabřeznout pouze během několika dní v roce, takže vystavit se na vysokém stromě je dobrý způsob, jak dát najevo svůj zájem o potenciálního partnera.

Nebývalá pestrost klimatu, flory i fauny

Madagaskar měří z jednoho konce na druhý přes 1600 km. Rozdíly severu a jihu jsou nebetyčné, a čím jižněji jste, tím je větší sucho. Celá tato oblast za posledních 40 tisíc let stále víc vysychá. Zdejší rostliny – převládají trnité keře – a živočichové jsou však extrémnímu suchu jedinečným způsobem přizpůsobeni a neohrozí je ani několik let bez deště. Životní podmínky nejsou pro každého a přežijí jen ti nejpřizpůsobivější.

Úžasná druhová diverzita na Madagaskaru nevznikla pouze vlivem proměnlivé krajiny. Svůj podíl mělo i místní podnebí. Po celé délce ostrova se táhnou horské hřebeny a zachytávají srážky z východu, kde prší celý rok, zatímco západní část leží ve srážkovém stínu. Na některých místech spadne oproti deštným lesům na východní části ostrova méně než 10 % srážek.

Od doby, kdy se odtrhl od Afriky a Indie, se tu zemská kůra nepřestala přetvářet a vzdouvat. Sever ostrova je poset nečinnými sopkami, na jejichž zalesněných svazích žije jedna z madagaskarských kuriozit – chameleoni. Vědci se domnívají, že se vyvinuli přímo na Madagaskaru a dokonale se přizpůsobili k životu v korunách stromů. Mají spojené prsty, kterými se přidržují jako kleštěmi, a také postavení jejich nohou je pro plazy netypické. Mají je pod tělem, což jim umožňuje pohybovat se po větvičkách tenčích, než jsou oni sami. Chameleoni se v těchto izolovaných lesích vydali po všemožných vývojových cestách, paleta místních druhů je vskutku bohatá.

Unikátem mezi chameleony je brokézie trpasličí. Je to nejmenší plaz na světě, navíc jako jediný chameleon žije na zemi, kde má stále dostatek potravy. Samice je jen o něco málo větší než mravenec, samec je dokonce ještě menší než ona. Je to docela nebezpečné, když vás na námluvách může převálcovat i mnohonožka. Hledání protějšku partnerovi zabere spoustu času, a tak, když se k ní nakonec dostane, využije zvláštní taktiku: přichytí se jí a už se jí nepustí. I několik dní společně putují a čekají, až přijde ten správný čas.

Další kuriozitou ve světě místní fauny je bodlín bezocasý, jenž díky bodlinám zaujímá podobnou obrannou pozici jako ježci, na Madagaskaru však přebírají roli, kterou by jinde měli krtkové a rejsci. Bodlíni mohou mít v jednom vrhu nejvíce mláďat ze všech placentálních savců – dosavadní zaznamenaný rekord je 32. Bodlíni se živí hmyzem, a také mezi ním najdeme zajímavé tvory. Samec nosatce žirafího má neobyčejně dlouhý krk, který používá při zápasení se svými soky. Samička se nakonec spáří s vítězem. Mezitím se pouští do složitého stavitelského projektu – z listu staví hnízdo pro své vajíčko.

Nejsušší cíp Madagaskaru

Čím dál více na jih se klima stále otepluje a zem je vyprahlejší, zůstávají tu pouze nejodolnější a nejpřizpůsobivější druhy. Nejjižnější cíp Madagaskaru je nejstarším, nejsušším a vůbec nejodlehlejším místem ostrova. Mezi skalami ošlehanými větry se pohybují želvy paprsčité, zástupci jednoho z nejkrásnějších druhů na světě. Žijí pouze tady v buši na jihu. Pohlavní dospělosti dosahují přibližně ve 20 letech a mohou se dožívat 130. Jeden proslavený příslušník tohoto druhu se údajně dožil dokonce 188 let. Pokud je to pravda, byl by to nejdéle žijící tvor na zemi. Želvy paprsčité jsou také jedním z nejohroženějších druhů. Lidé je loví pro jídlo a jejich domov, unikátní trnitý biotop, kousek po kousku kácejí, aby získali palivové dříví. Na Madagaskaru byla tato želva kdysi hojná. Pokud se však nic nezmění, v následujících 20 letech z volné přírody zmizí.

Na téže větrem bičované pláži leží tisíce úlomků skořápek. Zbyly tu po podivuhodném živočichovi, který kde hnízdil před několika tisíci let. Nelétavý epyornis měřil na výšku více než 3 m a byl tak největším ptákem, který kdy žil. Vejce, která byla větší než dinosauří, kladl do vyhřátého písku. Gigantický pták žil pouze na Madagaskaru a až do příchodu člověka se mu tu velice dařilo. Pak jsme ho ale vyhubili. To, že vůbec existoval, dokládají už jen zlomky skořápek a několik kostí. Před dvěma tisíci lety přišli na ostrov první lidé a stavy epyorna krátce poté začaly prudce klesat. Jenomže tím to neskončilo. Mnohým madagaskarským druhům hrozí, že budou rovněž vyhubeny, a to právě v době, kdy teprve začínáme objevovat a chápat neobyčejnou rozmanitost zdejšího života. Hodnotu tohoto přírodního klenotu si uvědomujeme posledních několik desítek let. Doufejme, že ještě není příliš pozdě.