Speciální projekt ČT24, ve kterém uvidíte materiály nezávislých filmařů z doby normalizačního Československa. Exkluzivní záběry ze zákulisí disentu. Návraty z emigrace. Hostem Jaroslav Hutka
Jaroslav Hutka: Návraty z emigrace
Sobota 18. 8. 2012 na ČT24
Přehrát
00:00:12 Hezký dobrý večer. Vítejte u dalšího dílu
00:00:15 Originálního videojournalu. Pomocí archivních záběrů,
00:00:18 které jeho spolupracovníci natočili ve druhé půli 80. let,
00:00:21 se vracíme k důležitým událostem té doby.
00:00:24 Dnes se podíváme na fenomén veskrze veselý,
00:00:27 ale často doprovázený velkým dojetím a slzami.
00:00:30 Totiž na návraty těch, které komunistický režim vyhnal
00:00:33 z jejich vlasti, na návraty těch,
00:00:35 kteří měli to štěstí, že se konce komunismu dožili,
00:00:38 a mohli se tak vrátit. Vrátit domů.
00:00:46 Hostem je jeden z nejznámějších navrátilců té doby,
00:00:49 písničkář Jaroslav Hutka. Vítám vás.
00:00:51 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:00:52 Začněme od Adama, tedy jak vy jste se vlastně
00:00:55 a proč vy jste se do emigrace dostal.
00:01:00 Když to řeknu stručně, prostě mě vyšťouchali.
00:01:03 Oni mě asi dva roky přemlouvali, abych emigroval.
00:01:06 Nakonec jsem měl své čtvrté trestní stíhání,
00:01:09 to bylo nedovolené podnikání, vlastně se čekalo už na soud.
00:01:12 To bylo takové vyjednávání.
00:01:16 Když nebudu emigrovat, půjdu do vězení.
00:01:19 A tak čas běžel a pak mě moje bývalá žena přemluvila
00:01:22 -a řekla: Jdeme pryč.
-To znamená,
00:01:25 že vy jste patřil do té skupiny lidí,
00:01:27 kteří vlastně moc nechtěli, ale nakonec jakoby museli,
00:01:30 protože zase byla spousta lidí, kteří chtěli emigrovat,
00:01:33 těm to nešlo. Ono to bylo takové paradoxní,
00:01:36 že některé lidi z disentu nebo z těch nezávislejších struktur
00:01:39 se ten režim snažil jakoby vyšťouchat.
00:01:42 -Vy jste patřil mezi ně.
-Já jsem nechtěl emigrovat.
00:01:45 Původně po roce 1968 jsem dokonce emigraci považoval za zradu.
00:01:49 Samozřejmě tím časem všechny tyto tvrdé názory měknou,
00:01:52 ale až do poslední chvíle víceméně jsem to považoval
00:01:55 za absurdní, já jsem neuměl žádný jazyk.
00:01:58 V životě jsem nebyl za hranicemi. Pak jsem to cítil,
00:02:02 že jako písničkář patřím sem. Až ty poslední měsíce najednou
00:02:06 se cosi zlomilo a přistoupil jsem na emigraci.
00:02:10 Takže to jistě nebylo lehké rozhodování.
00:02:12 Ne, to bylo velmi matoucí a člověk se rozhodoval o něčem,
00:02:17 o čem nikdo nic nevěděl, nikdo mi neuměl poradit.
00:02:22 To se člověk rozhodoval v situaci, kdy není dobré se rozhodovat,
00:02:26 protože člověk neví, o čem se rozhoduje.
00:02:31 To mi trošku připomínáte, že Československá televize
00:02:34 v 80. letech vysílala docela hanebné pořady
00:02:36 pod názvem Krok do neznáma. Moderoval to bohužel Miloš Kopecký.
00:02:39 Byla to taková ta známá věc, za kterou se on pak omlouval,
00:02:43 ale on to vlastně byl krok do neznáma.
00:02:46 Paradoxně tento název toho děsivého pořadu
00:02:49 -do jisté míry pravdu měl.
-Měl pravdu, v tomhle jo.
00:02:52 Já jsem o emigraci taky psal velmi otevřeně
00:02:55 a mně všichni vyčítali, že toho bolševici zneužijí,
00:02:59 protože všichni se tvářili, jak je ideální být v emigraci.
00:03:03 Já jsem říkal: Proč toto říkají, když to tak není.
00:03:07 K tomu se dostaneme. Mě zajímá ještě ta motivace k odchodu.
00:03:10 Ta tedy byla u vás, jak jste říkal,
00:03:12 na základě toho, že to hrozilo opravdu vězením.
00:03:15 Tam se čekalo na proces, paragraf nedovolené podnikání.
00:03:18 Paragraf šavle, abych vás trochu parafrázoval,
00:03:21 jednu vaši známou písničku.
00:03:23 Oni měli ten plán... Mně jeden estébák říkal,
00:03:27 že už mě po ulici nenechají běhat.
00:03:30 Ten plán měli dostat mě ven nebo eventuálně asi do vězení.
00:03:36 Proč vás tak neměli rádi? Protože jste patřil k okruhu
00:03:39 Charty 77, kterou jste podepsal, ne tedy mezi prvními,
00:03:42 ale pak jste ji podepsal, že jste si hrál na koncertech to,
00:03:45 co jste chtěl, že jste si dělal, co jste chtěl?
00:03:48 On mě Havel přemluvil, ať to v té první fázi nepodepisuji.
00:03:51 -Já vím.
-Ať hraji.
00:03:53 Jim vadily dvě věci. Že jsem se kamarádil s disidenty
00:03:56 a že jsem měl široké mladé publikum,
00:03:58 takže oni se báli toho, to byl pro ně takový děs,
00:04:03 že by ti mladí šli do nějakého povstání,
00:04:07 -že by neposlouchali.
-Jak už bylo řečeno,
00:04:10 Jaroslav Hutka patřil mezi nejznámější Čechy
00:04:13 žijící v emigraci. Jeho písničky byly především
00:04:16 díky Svobodné Evropě i Hlasu Ameriky,
00:04:19 ale i zásluhou pašování kazet u nás dost známé a populární,
00:04:22 a tak není divu, že na jeho návrat v roce 1989
00:04:25 čekaly zástupy lidí na ruzyňském letišti.
00:04:28 Zachytila to i kamera Originálního videojournalu.
00:04:49 Hutka domů! Hutka domů! Hutka domů!
00:04:54 Hutka domů! Hutka domů! Hutka domů! Hutka domů!
00:05:02 POTLESK
00:05:07 -Je tady nějaké odvážné dítě?
-Tamhle je jedno malé.
00:05:12 Tenhleten nůž je lepší.
00:05:15 -Čí to byl kapesní nožík?
-Zavři ho!
00:05:23 PÍSEŇ
00:05:25 Na pokoji po večerce ke zdi jsem se přitulil.
00:05:30 Vzpomněl jsem si na svou milou, rázně jsem si zabulil.
00:05:36 Nabídli se tady bagážisti nebo zaměstnanci letiště,
00:05:41 že by mu doručili naše vzkazy u letadla,
00:05:45 takže když by to špatně dopadlo, jako že to asi špatně dopadne,
00:05:50 tak vybereme ty plakáty,
00:05:53 kytku mu dáme a můžeme mu to předat všechno.
00:06:00 To nestačí.
00:06:02 Je to málo, ale v současné době jsme nemohli víc udělat pro něj.
00:06:09 Zrušte hranice! Zrušte hranice! Zrušte hranice! Zrušte hranice!
00:06:14 Zrušte hranice! Zrušte hranice! Zrušte hranice!
00:06:18 Haló! Michal Prokop. Nazdar. Ahoj.
00:06:22 Tak po letech tě zase slyším aspoň po telefonu.
00:06:25 Hele, děláme, co můžeme, jsme tady na letišti
00:06:28 a spojujeme se teď přes Občanské fórum
00:06:31 s Federální správou pasů a víz, a protože zdejší náčelník,
00:06:34 to už asi víš, já to nebudu opakovat.
00:06:37 Zdejší náčelník správy tvrdí, že není v jeho kompetenci
00:06:40 o tom rozhodnout, takže se pokoušíme.
00:06:43 Zkus ještě vydržet, jak se ti to podaří dlouho.
00:06:46 Já vydržím.
00:06:48 Za chvíli letí letadlo do Frankfurtu...
00:06:52 -Hm. To letí kdy, ten Frankfurt?
-Kolem jedné hodiny.
00:06:56 Mám ti vzkázat tady, abys v žádném případě neodlétal.
00:07:00 Ještě ti dám pana Kořána. Hele, drž se!
00:07:03 A my držíme všichni spolu. Rád tě po letech uvidím.
00:07:07 Ahoj!
00:07:09 Po deseti letech v Praze!
00:07:13 Pozor! Pozor! Pozor! Jdeme tady tudy! Pojďte!
00:07:17 Pozor!
00:07:19 Prosím vás, udělejte místo.
00:07:37 Už je tady! Už je tady! Už je tady! Už je tady!
00:07:43 Už je tady! Už je tady! Už je tady!
00:07:47 Už je tady! Už je tady!
00:07:53 Díky, že jste mě sem dostali. Já sám bych to nedokázal.
00:08:02 Jak na to vzpomínáte? Na tyto okamžiky?
00:08:06 To jsou takové příjemné věci, protože to se stalo něco,
00:08:10 co by člověk neuměl zorganizovat a co by si ani tak nevymyslel.
00:08:15 Prostě v té chvíli jako by člověk vstoupil
00:08:18 do takové blahé strany těch dějin,
00:08:20 které se vyvíjejí najednou pozitivně,
00:08:22 takže je úžasné to sledovat.
00:08:25 Na druhou stranu paradoxy dějin. Není to tak dlouho, pár let,
00:08:28 co jste napsal písničku o panu Nohavicovi,
00:08:30 kde jste kritizoval jeho spolupráci se Státní bezpečností.
00:08:33 Mimochodem ti lidé tam hráli ne vaši písničku,
00:08:36 ale jednu jeho písničku. Pan Prokop při vší úctě
00:08:39 podepsal antichartu, vy jste podepsal Chartu.
00:08:42 Tyto paradoxy asi člověk v tu chvíli vůbec neprožívá nějak.
00:08:45 Ne, v tu chvíli samozřejmě jsem na to nemyslel.
00:08:49 Informace nebyly v tu chvíli, i když on poslední schůzku
00:08:53 měl 20. listopadu, to bylo těsně předtím.
00:08:57 Já už jsem měl letenku.
00:09:00 Ale zpátky k vám, k vašim pocitům tehdejším.
00:09:03 Byly to pocity tak velkého překvapení,
00:09:06 že ani nemůžu říci, že tam byly nějaké hřejivé emoce,
00:09:10 -protože to byl takový úžas.
-Vy jste vypadal,
00:09:14 promiňte mi ten výraz, úplně vyjukaně.
00:09:16 Ale asi to tak odpovídá, protože já jsem nepočítal,
00:09:19 že mě pustí. Já jsem napřed chtěl jet autem.
00:09:23 Tady se letělo letadlem, to byla jediná možnost.
00:09:26 Kamarád mi na to půjčil peníze. V tom letadle jsem si říkal:
00:09:30 Nechají mě možná těch 24 hodin v tom mezinárodním prostoru
00:09:34 a pak asi odletím, protože já jsem si neuměl představit,
00:09:37 že mě pustí.
00:09:39 Teď tam všude byla ta svatá Anežka na těch televizích.
00:09:43 Všichni byli přátelští. Takové to bylo překvapující,
00:09:47 protože já jsem ani nepočítal s převratem.
00:09:50 Jak dlouho jste čekal v tom mezinárodním prostoru?
00:09:54 -Čtyři hodiny to trvalo.
-Jak vám oznámili...
00:09:59 Zavolal si mě ten v zelené uniformě,
00:10:04 asi to byl normální policajt, pohraničník nebo jak to tam měli.
00:10:08 Předtím mi odmítli dát vízum, že mám jet do den Haagu zpátky
00:10:12 si pro něj, teď přišel, že mi ho dají na dva dny.
00:10:16 Musel jsem zaplatit nějakou turistickou...
00:10:20 To bylo asi pětadvacet marek na den.
00:10:23 Ještě mi ten policajt říká: Ale nesmíte mě podrazit.
00:10:26 To jsem vůbec nepochopil, protože jsem vlastně přijel
00:10:29 je podrazit, a teď to vypadá, že se dostanu dovnitř.
00:10:33 Věděl jste, jaké Československo na vás vlastně čeká?
00:10:35 -Jak bude vypadat ta země?
-Já jsem to nějakým způsobem tušil,
00:10:39 protože jsem odcházel už z toho režimu,
00:10:43 který tam zůstával, z té situace.
00:10:46 -Ale bylo to nějakých jedenáct let.
-Jedenáct let.
00:10:49 -Přece jenom...
-Jasně.
00:10:52 Ale věděl jsem, že ta země je šedivá, otřískaná a upadající,
00:10:56 ale teprve potom, když jsem byl tady, jsem zjistil,
00:11:00 že je ještě šedivější, než jsem si představoval.
00:11:02 Na druhou stranu jsem sem přišel ve chvíli, kdy lidé byli veselí,
00:11:07 takže ty radostné úsměvy a ta omlácená země,
00:11:12 byl to takový zvláštní kontrast.
00:11:16 Originální videojournal měl také tu možnost natáčet
00:11:19 s Jaroslavem Hutkou pravděpodobně jeho první interview po návratu.
00:11:22 Jardo, prosím tě, jsi pár hodin zase vlastně doma.
00:11:26 Prostřednictvím videojournalu tě zítra uvidí stovky,
00:11:30 možná tisíce lidí. Co jim chceš nějak vzkázat
00:11:35 v těchto vzrušených dnech, které tady všichni prožíváme,
00:11:39 a ty jsi je přijel na pár dní prožívat s námi?
00:11:44 No, stalo se nečekané.
00:11:47 Mně se to líbí, jsem tím fascinovaný.
00:11:50 Vlastně všecko se nějak mění.
00:11:54 Mám pocit, že jsem se vrátil domů,
00:11:58 nikoliv do nějaké země, ale skutečně do mé země.
00:12:02 Mám pocit, že je to tady přátelské a pěkné.
00:12:06 Jako by to všechno předtím těmito dny zmizelo.
00:12:10 Doufejme, že to vydrží takhle.
00:12:14 Ty zlé dny už asi se vrátit nemůžou.
00:12:18 Může přijít, jak se tomu říká, lhostejnost taky.
00:12:22 To je potom takový samotný život v příjemné lhostejnosti.
00:12:26 To už člověk taky zná z druhé strany světa.
00:12:32 To bych tady nemusel nebo aspoň ne rychle.
00:12:36 Na to je čas.
00:12:38 Já si myslím, že právě po těch letech,
00:12:42 kdy jsme vlastně byli nuceni být mnozí lhostejní,
00:12:46 ať jsme chtěli nebo nechtěli, že nám ta nelhostejnost
00:12:50 nebo ta dobrá nálada po těch osmi dnech,
00:12:53 co máme za sebou, dost dlouho vydrží.
00:12:56 Já v to pevně věřím. Jak se ty na to díváš?
00:12:59 -Já myslím, že tomu věříš taky.
-Já v to věřím taky.
00:13:02 Že to začalo od těch mladých a herců, to je skvělé.
00:13:06 Jak jste vlastně prožíval tu euforii,
00:13:08 která potom kolem vás byla, samozřejmě logicky musela být.
00:13:12 Byla, samozřejmě. A mnoho lidí mi říkalo,
00:13:15 že teprve když mě viděli, že si uvědomili,
00:13:18 že komunisti skončili, že jsem pro mnoho lidí
00:13:21 byl symbolem toho, že k té změně došlo.
00:13:24 To bylo úžasné, ale dneska už to člověk vidí
00:13:27 z té strany, že už jsem tady a těch událostí.
00:13:30 Tam jsem samozřejmě byl ještě velkou částí vědomí tím emigrantem,
00:13:34 který překvapivě se objevil v zemi, kde myslel,
00:13:38 že už nikdy nebude, takže to bylo takové...
00:13:42 Jaké to bylo poprvé hrát před publikem,
00:13:45 které jste možná neznal, protože jsme byli možná i my,
00:13:49 kterým, když jste odcházel, bylo třeba pět let,
00:13:52 takže jsme vás znali až z konce 80. let.
00:13:55 Teď zrovna vidíme, jak zpíváte
00:13:58 vaši nejsilnější písničku Náměšť.
00:14:00 Jaké bylo setkání s publikem po jedenácti letech?
00:14:03 To první setkání bylo přes tu skleněnou zeď.
00:14:07 Ale já teď myslím, když už to bylo slyšet.
00:14:10 Myslíte třeba přímo tuto demonstraci?
00:14:14 Pro mě to bylo překvapení, že ti lidé tu píseň umí.
00:14:17 Oni se to neučili v té chvíli, ale už to zpívali se mnou.
00:14:21 Pro mnoho lidí asi bylo překvapení, že ta píseň je moje,
00:14:25 protože ta píseň se šířila mezi lidmi.
00:14:28 Já myslím, že nebyla cítěna vyloženě jako disidentská píseň,
00:14:34 že to byla píseň o svobodě, kterou zpívali i ve školkách, co vím.
00:14:38 To je pravda.
00:14:40 Zpívala se prý údajně i u táboráku na pionýrských táborech.
00:14:42 Jak vlastně vznikla tato písnička Náměšť,
00:14:46 kterou každý zná?
00:14:48 Ta vznikla v roce 1972, kdy jsme se pokoušeli dělat
00:14:51 poslední velký svobodný festival v Náměšti na Hané.
00:14:54 Ten festival nám zakázali.
00:14:57 Já jsem pro tento festival napsal tuto hymnu,
00:15:00 abychom měli svoji vlastní, takže jsem to nazval Náměšť
00:15:03 na paměť toho festivalu, který se nekonal.
00:15:07 Netušil jsem, že ta píseň je psána pro daleko větší festival.
00:15:10 Ta byla v přesný moment v přesné situaci.
00:15:15 Vy jste netušil, že to publikum v Československu vás zná?
00:15:17 Nevěděl jste, že vás hrají na Svobodné Evropě,
00:15:21 na Hlasu Ameriky, že se k nám sem dostávají občas nějaké kazety?
00:15:24 Věděl jsem, že něco hrají na Svobodné Evropě.
00:15:28 Ten Hlas Ameriky, ano. Nakolik mě lidé ještě znají
00:15:32 nebo nakolik už jsem z toho vědomí vypadl,
00:15:34 to jsem neměl tušení.
00:15:38 Tady tu písničku zpívá dokonce i Alexandr Dubček.
00:15:41 Můj dnešní host, písničkář Jaroslav Hutka,
00:15:44 se během listopadové revoluce musel pochopitelně často
00:15:48 vyjadřovat k tomu, co to pro něj byla emigrace.
00:15:51 Takhle to zaznamenal i Originální videojournal.
00:15:54 Abych pravdu řekl, já jsem neměl emigrantské
00:15:59 vyloženě touhy ani vyloženě ty stesky.
00:16:04 To nějak jsem uměl asi zpracovat
00:16:08 nebo neprojevovalo se mi to příliš ve vědomí.
00:16:16 Některým se stýskalo, ne všem se stýská, jako že pláčí.
00:16:22 Pro mě to tam...
00:16:25 Tam jsem teprve pochopil, co je to samota.
00:16:30 Samota, ze které najednou není úniku.
00:16:33 Člověk tady byl člověkem. Nikdy jsem nepřemýšlel nad tím,
00:16:38 že jsem Čechem. To bylo jen tak nanejvýš
00:16:42 v nějakém negativním nebo historickém pohledu,
00:16:45 ale byl v první řadě člověkem. Teď vypadne člověk do ciziny.
00:16:48 První se stane Čechem, protože to je cítit na hubě, na všem.
00:16:53 To je takový první takový stupeň samoty.
00:16:57 Ten kruh lidí se strašlivě zmenší a člověk si nemůže vybírat přátele.
00:17:02 To je to, co je, to je to, co je v ulici, někde se namane.
00:17:07 Lidské vztahy, to všecko, ono to trvá od narození.
00:17:13 To si člověk uvědomuje tam, že to nepadne z nebe,
00:17:18 takže nějak člověk napůl se stane dítětem, napůl zhloupne.
00:17:23 To je všechno nějak nedostatek emocí.
00:17:26 Je to izolace.
00:17:30 Když se tomu říká život v cizině, on to je skutečně život v cizině.
00:17:34 Za čas se dá s tím něco udělat. Já už jsem si tam zvykl
00:17:39 a v Německu se mi teď líbí docela.
00:17:43 Ale chce už si zvyknout na to tak, asi jako když handicapovaný člověk
00:17:48 se smíří s tím, že má handicap,
00:17:53 a začne též žít jako normální člověk,
00:17:55 že si to přestává uvědomovat.
00:17:58 Chtěl jsem se vás ptát na to, jak to bylo v emigraci,
00:18:01 ale vy jste to v roce 1989 skoro celé řekl.
00:18:05 Vykoktal.
00:18:07 Nebyl jste ještě tak zkušený jako dneska možná.
00:18:10 Řekl byste to dneska jinak po těch 22 letech?
00:18:13 Myslím tu základní reflexi emigrace.
00:18:15 Já si myslím, že to, co tam bylo řečeno o té samotě,
00:18:20 že to patří do emigrace vždy, protože tam člověk opravdu
00:18:25 je sám vůči prostředí, které nezná.
00:18:28 Jak jsem to tam říkal, co přijde,
00:18:31 to člověk musí akceptovat a musí si člověk na to zvyknout,
00:18:35 že tam není příliš velká šance nebo zpočátku ne vytvářet,
00:18:40 člověk musí přijmout to, co je, a tak začít.
00:18:44 Co bylo vůbec nejtěžší?
00:18:46 Nejtěžší bylo, řekl bych, tak po roce, kdy mi došlo,
00:18:50 že jsem hlupák, že neumím jazyk,
00:18:52 neumím se vyjádřit, nerozumím, nemluvím.
00:18:58 Tehdy došlo ke konfliktu s celou emigrantskou scénou,
00:19:02 kdy mě tak vyšoupli kvůli fejetonu Požár v bazaru,
00:19:08 kde jsem se zmínil o problému sudetských Němců.
00:19:11 To se celé té komunity strašně dotklo,
00:19:15 takže už jsem ani pro ty Čechy nemohl.
00:19:19 Se Svobodnou Evropou jsem se také rozhádal.
00:19:23 Já jsem chtěl, aby víc informovali o Západě.
00:19:25 Mě ten Západ překvapil.
00:19:28 Já jsem myslel, že otázku svobody,
00:19:31 to už si dneska nemusíme vyprávět, už tam mají vyřešenou.
00:19:35 Padl jsem do normální lidské společnosti.
00:19:38 Čekal jsem, že možná řeknete, že těžké bylo to vědomí,
00:19:40 že se možná už nikdy domů nevrátíte.
00:19:44 Tato tíže nemožnosti návratu, ta byla neustále přítomná,
00:19:48 ale byl to takový nějaký fakt, který mě víceméně netížil.
00:19:53 Na to jsem si zvykl jako první.
00:19:58 S tou podmínkou vlastně jsem odcházel, že není návratu.
00:20:03 Teď se pojďme ještě podívat na dalšího známého navrátilce.
00:20:07 Do počátku 70. let jeden z vůbec nejpopulárnějších filmových
00:20:10 a divadelních herců, poté jeden z nejpřednějších
00:20:12 a také dlužno dodat nejodvážnějších disidentů.
00:20:16 Takhle Pavel Landovský po svém návratu vyprávěl
00:20:19 studentům o tom, jak vlastně emigrace z jeho pohledu vypadala.
00:20:22 Já byl sedm let zoufalý a po sedmi letech se něco změní.
00:20:27 To je zajímavé, jak těch sedm let,
00:20:31 vždycky sedm let hubených, sedm let,
00:20:34 že to funguje v lidském životě. Já jsem byl sedm let
00:20:37 skutečně nešťastný, já bych okamžitě utekl.
00:20:40 Fakt. Po sedmi letech jednoho dne se probudíte
00:20:42 a je vám jedno, že vám někdo říká:
00:20:46 Tak bys mohl... Máš přízvuk, tak si...
00:20:49 Najednou vám je to jedno, zmizí to a odpadlo to od nervu.
00:20:54 Já jsem mluvil s jedním chirurgem a ten říkal:
00:20:59 Člověče, nebudeš tomu věřit, ale my když amputujeme nohu,
00:21:02 tak ten člověk sedm let tu nohu cítí.
00:21:06 A jednoho dne se probudí a opravdu ji nemá.
00:21:09 Ale až přibližně po době sedmi let.
00:21:11 Ze mě se stal dneska občan Evropy.
00:21:15 Miloš řekl to samé. Lidé chtějí slyšet:
00:21:18 Ano, hned se vrátím. Tady budu stát s kufry a co teď?
00:21:22 Tak se mi tady nelíbí. Vždyť tady není tohleto a tohleto
00:21:25 a já nemám možnost o tom rozhodovat.
00:21:29 Za čtrnáct dní budu smutný. Já sem budu tak dlouho jezdit,
00:21:34 až nainfikuji ty lidi těmi svými zkušenostmi,
00:21:37 které mám odtamtud, můžu tady hrát.
00:21:41 Samozřejmě už jsem kývnul.
00:21:43 Teď čtvrtého začínám dělat s Menzelem Audienci,
00:21:46 v Praze zkoušet, už jsem kývnul u nás v divadle Kačerovi,
00:21:49 říkala dcera, že je někde v nemocnici,
00:21:51 vypadl z auta, chudák, má dva obratle zlomené,
00:21:55 že budeme dělat retrospektivy divadelní hry,
00:21:58 ale musím se do toho vejít se svými závazky,
00:22:02 které mám v Rakousku. Já teď mám dělat s Petrem Sadkem,
00:22:06 to je dneska režijní hvězda západní Evropy, Ivanova.
00:22:11 Přece se takové věci nevzdám. Všichni ti herci,
00:22:14 kteří mě vyhnali odsud, by po tom hrábli všemi deseti
00:22:19 a ještě dneska by takhle uráželi ty držky lokty jen proto,
00:22:22 aby se k tomu dostali. A na mně chtějí:
00:22:26 Ty jsi vlastenec, když tady máš být?
00:22:29 Tak my tam jdeme místo tebe.
00:22:32 Jak to, jak život běží.
00:22:34 Žádné umělé... Přiznat se ke všemu.
00:22:40 Je to takhle.
00:22:42 Jiní emigranti, jiné zážitky možná.
00:22:45 Byla mezi emigranty velká rivalita
00:22:48 třeba v té umělecké branži?
00:22:50 Já si myslím, že ne. Ten český svět,
00:22:54 ten byl víceméně chudý, protože i když jsme něco vydávali,
00:22:57 ono se toho strašně málo prodalo, takže všichni jsme byli rádi,
00:23:03 že tak nějak přežíváme. Vždycky tak jednou nebo dvakrát
00:23:07 do roka se lidé sešli a něco se hrálo.
00:23:11 Byla to nakonec dobrá zkušenost pro život?
00:23:16 Ale to určitě.
00:23:18 Zkušenost s Evropou, s tou nutností učit se ten jazyk
00:23:23 tam na tom místě, to zažití všedního dne Evropy,
00:23:27 to jako turista člověk nikdy nezažije.
00:23:29 A potom takové to zjištění, jak říkají memento mori.
00:23:35 Uvědom si, že jsi ten marný a že jsi malý.
00:23:39 Emigrace to umí člověku opravdu zazrcadlit.
00:23:46 Pane Hutko, děkuji vám, že jste přišel.
00:23:48 Děkuji vám za vaše vzpomínání a díky za účast v dnešním vysílání.
00:23:51 -Na shledanou.
-Na shledanou.
00:23:52 A ještě jeden slavný návrat z emigrace pohledem
00:23:55 Originálního videojournalu. Takhle se vracel Nestor,
00:23:58 tedy muž s touto přezdívkou, muž, který byl minimálně
00:24:01 od 80. let považován za největší postavu české emigrace.
00:24:04 Pavlíku, jsi to ty? Ozývá se
00:24:06 na úvod následující reportáže, jako by majitelka toho hlasu
00:24:09 ani nevěřila, že po více než 41 letech
00:24:12 se do Prahy vrací Pavel Tigrid.
00:24:14 -Pavlíku, jsi to ty?
-Paní Tigridová, vítejte v Praze.
00:24:40 Co vy tady všichni děláte, děti? To nemáte nic lepšího na práci?
00:24:45 Takže ať to žije! Ať to vzkvétá!
00:24:49 Děkujeme mnohokrát.
00:24:53 Trvalo to 41 let.
00:24:56 Tak ahoj. Děkuji mockrát.
00:25:03 My jsme se viděli naposled před 21 lety v Paříži.
00:25:08 Ano.
00:25:10 -Vypadáte pořád stejně.
-Děkuji vám.
00:25:15 To koukáte! Sociální demokracie...
00:25:18 Kdybych býval na tebe dal, tak to dopadlo všechno líp.
00:25:23 -Já ti to říkal.
-Ale udělal jsem dobře.
00:25:25 To nebyla moje polévka. To bylo správné.
00:25:29 Kdo na mě nedá, ten vždycky vyhraje.
00:25:31 -Prosím tě, neobtěžuji tě?
-Já jsem tady pro vás.
00:25:36 -Nepokoušíš se ty unavovat je?
-To se zeptej jich.
00:25:42 Já už jsem tak zblblý.
00:25:58 To je pro dnešek úplně všechno. V dalším díle naší letní série
00:26:02 se zaměříme na osobnost muže, o kterém tady často hovoříme.
00:26:05 Příště bude řeč o Václavu Havlovi. Na shledanou.
00:26:12 Skryté titulky: Věra Kotlínová Česká televize, 2011