V první polovině září 1944 byla situace na Západní frontě naplněna optimismem – Spojenci dorazili na německé hranice. V Tichomoří zuřila další krvavá bitva – tentokráte o málo známý, ale strategicky důležitý ostrov Peleliu. Americký dokumentární cyklus
00:00:00 Tento dokument obsahuje unikátní filmové záběry
00:00:03 z druhé světové války.
00:00:05 Řada z nich se na televizní obrazovce objevuje poprvé.
00:00:08 Tyto filmové materiály byly digitálně zrestaurovány.
00:00:11 Většina z nich byla pořízena na místech, o kterých vyprávíme,
00:00:15 ale některé jsou pouze ilustrativní.
00:00:17 Na bojištích byly často natočeny i dosti drastické záběry.
00:00:22 V předešlých dílech jsme viděli...
00:00:25 Les řekl nahlas to, co nám už dlouho strašilo v hlavách.
00:00:29 Jsme v háji...
00:00:32 Křest ohněm si mladý námořní pěšák Nolen Marbrey z Alabamy
00:00:37 prožil v džungli tichomořského ostrova Nová Británie,
00:00:40 kde se svou hlídkou padl do pasti.
00:00:43 Japonci byli všude.
00:00:45 Třásl jsem se a nedokázal jsem to zvládnout.
00:00:49 Ošetřovatelka June Wandreyová přijela na severoafrické bojiště
00:00:53 a dostala se přímo do krvavých bojů v Tunisku...
00:00:57 Z fronty přiváželi raněné, a já myslela na to, jak je zachránit.
00:01:03 Bezmocně jsem sledoval střely bubnující do trupu naší lodi.
00:01:10 Pocítil jsem, že jsem to koupil.
00:01:13 Po uzdravení se Charles Scheffel vydal do Francie
00:01:17 hledat svoji jednotku.
00:01:20 Trefil by mě šlak,
00:01:22 kdybych měl proti Náckům vést bandu nezkušených bažantů.
00:01:30 Dopřej nám společnou víru, že člověk bude mít chléb a mír,
00:01:38 že pozná spravedlnost a slušnost, svobodu a bezpečí,
00:01:46 a rovnou příležitost pro své snažení
00:01:49 nejen v naší zemi, ale na celém světě.
00:01:58 Toto jsou tváře hrdinů našeho příběhu.
00:02:32 Česká televize uvádí americký dokumentární cyklus
00:02:36 Druhá světová válka Zapomenuté filmy
00:02:42 Léto 1944
00:02:55 Naši vojáci postupují na všech bojištích
00:03:02 a zahánějí nepřítele...
00:03:05 V srpnu 1944 se americkým jednotkám podařilo
00:03:08 vytlačit Japonce ze souostroví Mariany.
00:03:11 Tokio se tak ocitlo v dosahu amerických bombardérů.
00:03:16 Vytrvalé útoky našich ponorek a hladinových plavidel,
00:03:20 úspěšné vyloďovací operace a mohutné letecké údery
00:03:26 berou Japoncům dech i naději
00:03:28 na zpomalení našeho stále sílícího postupu.
00:03:32 Spojenci vyhnali jednotky Osy ze severní Afriky, Sicílie,
00:03:36 Francie, Belgie a Lucemburska.
00:03:44 Německo stojí zády ke zdi.
00:03:47 Přesněji řečeno ke třem zdem současně!
00:03:54 Spojenci nedopřávají nepříteli oddechu
00:03:57 a neustále útočí na německé jednotky,
00:04:01 které ve velkém zmatku ustupují.
00:04:05 Kapitulací fašistické Itálie ztratil Hitler jednoho ze spojenců.
00:04:09 Německé jednotky ustupují na všech frontách.
00:04:18 Jaký úkol před námi stojí v roce 1944?
00:04:23 Co nejrychleji a nejrozhodněji ukončit válku.
00:04:44 V bojích měsíčně umírá více než 12 000 Američanů.
00:04:48 Ty nejkrvavější bitvy přitom měly teprve přijít.
00:05:11 Tomuhle místu se říkalo "pekelná díra".
00:05:33 Válečné loďstvo tu chtělo původně zřídit základnu,
00:05:37 ale pak usoudilo, že je to nevhodné místo,
00:05:40 a přenechalo je námořní pěchotě.
00:05:52 Základna námořní pěchoty na ostrově Pavuvu, srpen 1944
00:06:05 Poté, co jen o vlásek přežil
00:06:07 svou první bojovou akci v džungli Nové Británie,
00:06:10 byl jednadvacetiletý Nolen Marbrey
00:06:13 převelen na tichomořský ostrov Pavuvu.
00:06:17 Spolu s muži 1. divize námořní pěchoty
00:06:19 se tam měl připravit na další úkol.
00:06:29 Náš poručík běhal kolem nás a pořád ječel:
00:06:32 "Nezapomeňte, že na vás střílejí a že tam číhá milión Japončíků!"
00:06:38 Ale když jsme se pak ocitli v opravdovém boji...
00:06:41 nikdo netušil, že skutečnost bude daleko horší,
00:06:45 než všechny naše nejčernější představy...
00:06:53 1. září 1944
00:07:02 Kapitán nás svolal hned po budíčku a nařídil, ať se sbalíme,
00:07:06 protože odjíždíme na sever.
00:07:11 Podle množství zásob nás čekal pořádný výlet.
00:07:33 Lodě vypluly a ožily i skřehotající radiostanice.
00:07:41 Kapitán nám řekl, že naším cílem je Peleliu...
00:07:51 Marbreyho divize mířila k tichomořskému ostrůvku Peleliu.
00:08:02 I když to byl jeden z nejztracenějších kousků země
00:08:05 v Tichém oceánu,
00:08:07 dobytí jeho polního letiště bylo podle generála MacArthura
00:08:10 nezbytnou podmínkou pro úspěšné vylodění na Filipínách.
00:08:17 Invaze na Peleliu měla být první Marbreyho zkušeností
00:08:21 s útokem na silně opevněné předmostí...
00:08:26 Nemohl jsem se zbavit myšlenek na obtížnost tohoto úkolu.
00:08:31 V zádech jsem cítil neustálé mrazení,
00:08:34 které začínalo ve vlasech a končilo někde pod páteří.
00:08:38 15. září 1944
00:08:58 K ostrovu zamířilo 200 vyloďovacích člunů
00:09:01 se 4500 muži.
00:09:03 Pobřeží bylo vzdálené 19 minut plavby.
00:09:18 V uších nám zněl hlas velícího důstojníka,
00:09:21 který neustále připomínal náš hlavní cíl: letiště.
00:09:26 Marbrey byl v první útočné vlně.
00:09:44 Do vody kolem nás pršely dělostřelecké granáty,
00:09:54 a naše kocábka se při každém výbuchu otřásla.
00:09:58 Tiskli jsme se k sobě a snažili jsme se být klidní.
00:10:03 Nikdo ze sebe nevydal ani hlásku.
00:10:24 Po vylodění se všichni snažili
00:10:26 co nejrychleji dostat do nitra ostrova.
00:10:37 Měl jsem pocit, že mi z výbuchů granátů prasknou ušní bubínky.
00:10:46 Marbrey se spolu se 4500 námořních pěšáků
00:10:50 nečekaně octl přímo u bran pekla... kde panovalo dusné tropické vedro.
00:10:56 Jak se později ukázalo,
00:10:58 čekaly na ně ještě další horké chvíle...
00:11:06 Chateau-Thierry, Francie, srpen 1944
00:11:31 Obrátili jsme skopčáky na útěk.
00:11:36 Vsadili jsme se s poručíkem o 50 babek,
00:11:40 že do dvou týdnů budeme v Německu.
00:11:42 Sázku jsem přijal, protože jsem v podstatě nemohl prohrát.
00:11:46 I prohraná sázka totiž znamenala, že se naše vítězství blíží.
00:11:52 Po vyléčení zranění, které utrpěl na začátku invaze,
00:11:56 se Charles Scheffel vrátil ke svému 38. pěšímu pluku do Francie.
00:12:03 Během rekonvalescence byl povýšen do hodnosti kapitána,
00:12:08 a současně mu bylo svěřeno velení nad dvěma sty muži roty C.
00:12:13 Po celou dobu našeho postupu jsme šli před čelními jednotkami
00:12:17 a prozkoumávali pás našeho postupu široký zhruba tři a půl kilometru.
00:12:42 Po prolomení německých obranných postavení v Normandii
00:12:45 začali Spojenci praktikovat
00:12:47 velmi účinný pohyblivý způsob vedení boje.
00:12:52 Vyvíjeli neustálý tlak, a Hitlerovi nezbylo nic jiného,
00:12:56 než povolit ústup z francouzského území.
00:13:00 Všechny německé jednotky se měly stáhnout
00:13:04 za obávanou Siegfriedovu linii lemující západní hranice Německa.
00:13:08 Tento pás opevnění dlouhý 630 kilometrů
00:13:11 tvořilo 18 000 bunkrů a pevnůstek.
00:13:27 Nesnáším města.
00:13:30 Němci spoléhali na minometná a kulometná hnízda
00:13:34 dokonale zastřílená na křižovatky.
00:13:36 Náš postup pak dokázal zbrzdit i jediný zásah.
00:13:39 Pokud se totiž Němcům s pancéřovkami
00:13:41 podařilo vyřadit první tank naší kolony,
00:13:44 zastavili její postup na dost dlouhou dobu.
00:13:49 Letící kulku, která by vás mohla zasáhnout, neslyšíte,
00:13:54 protože se pohybuje rychleji než zvuk.
00:13:57 Pokud jste ale zaslechli zvuk výstřelu,
00:14:01 bylo jasné, že vás to minulo.
00:14:07 Přitom vás Němci ani nemuseli vidět
00:14:10 a jen tak stříleli tam, kde vás tušili.
00:14:16 Ale na podobné úvahy nebyl čas, protože jsme se nesměli zastavit.
00:14:40 V troskách německých měst zničených bombardováním
00:14:43 docházelo občas k přestřelkám se zoufalým,
00:14:46 ale odhodlaným nepřítelem.
00:14:53 Takový způsob boje si sice vybíral svou krvavou daň,
00:14:57 ale nemohl Spojencům zabránit v dalším postupu.
00:15:05 Jakmile Scheffelovi muži vyčistili město,
00:15:08 okamžitě se vydali po stopách prchajícího nepřítele.
00:15:23 Občas jsme na nebi zahlédli bílé stopy
00:15:27 po stovkách našich bombardérů mířících na východ,
00:15:30 aby shodily svůj smrtonosný náklad na pozice nepřátel.
00:15:55 Někdo hulákal: "Hněte sebou!"
00:15:59 a tak jsem začal přeskakovat nehybná těla.
00:16:13 PELELIU, 16. září 1944
00:16:19 Společně s muži 1. divize námořní pěchoty
00:16:23 se Nolen Marbrey vylodil na pobřeží ostrova Peleliu.
00:16:47 Jejich úkolem bylo dobytí letiště a zajištění zbytku ostrova.
00:16:51 Invaze se však nevyvíjela podle předpokladů.
00:16:56 Ztráty už přesáhly 1000 mužů,
00:16:59 a 1. divize čelila dalšímu problému.
00:17:12 Rtuť teploměru se na rozpáleném tichomořském ostrově
00:17:16 šplhala ke 46 stupňům Celsia, čerstvé vody byl nedostatek
00:17:21 a vojáci trpěli vyčerpáním z úpalu.
00:17:33 Nemohl jsem se pořádně hýbat a bolelo mě celé tělo...
00:17:39 Slunce pálilo a bylo nesnesitelné vedro...
00:17:46 Jediná voda, kterou jsme měli, páchla po benzínu.
00:17:50 Někdo se prostě spletl a použil staré kanystry na benzin...
00:17:59 Námořní pěchota se probíjela do nitra ostrova.
00:18:03 10 000 japonských obránců se stáhlo
00:18:06 do silně opevněných obranných postavení v horách.
00:18:15 Námořní pěšáci netušili,
00:18:18 jakou taktiku si na ně nepřítel přichystal.
00:18:23 Když si Japonci uvědomili, že nedokážou Američany zastavit,
00:18:28 rozhodli se jim alespoň způsobit co nejvyšší ztráty.
00:18:31 Doufali totiž, že po takovém krveprolití
00:18:34 budou Američané přístupnější k jednání o příměří.
00:18:43 Uprostřed ostrova se zvedají svahy pohoří Umurbrogol,
00:18:48 které je nejvyšším místem ostrova.
00:18:50 V jeho strmých kaňonech a na vrcholcích horských štítů
00:18:54 vybudovali Japonci důmyslnou síť opevnění,
00:18:57 z nichž dokonale ovládali přistávací plochu letiště.
00:19:01 Proti zdánlivě nedobytným obranným postavením
00:19:04 nebyl námořní pěchotě nic platný ani její náročný výcvik,
00:19:09 ani dosavadní bojové zkušenosti.
00:19:23 Konečně jsme se dostali k okraji letiště.
00:19:27 Kapitán nám ale řekl, že japonská kulometná hnízda v horách
00:19:30 už dostala spoustu našich chlapů.
00:19:32 Nařídil nám, abychom si chvilku odpočinuli,
00:19:35 protože pak sebou budeme muset pořádně pohnout.
00:19:41 Rians, Francie, 21. srpen 1944
00:19:53 Moji drazí.
00:19:55 Kamkoli přijedeme, lidé jásají, tleskají, posílají nám polibky
00:19:59 a házejí květiny.
00:20:03 Je to dojemné a současně trochu nepříjemné.
00:20:09 Jakoby si všichni mysleli, že budeme zítra v Berlíně.
00:20:16 Ošetřovatelka June Wandreyová
00:20:19 postupovala v řadách 7. americké armády přes území Francie.
00:20:24 Polní nemocnice, kde působila June,
00:20:27 ošetřovala zraněné vojáky v severní Africe, na Sicílii i v Itálii.
00:20:31 Pak se připojila ke 150tisícové americké invazní armádě,
00:20:35 která se 15. srpna 1944 vylodila na středomořském pobřeží Francie.
00:20:42 Pohybovala se v patách rychle postupujících invazních sil,
00:20:46 které mířily přes jižní Francii k hranicím Německa.
00:20:54 Naše záda i vnitřní orgány
00:20:56 velmi trpí na korbách rozklepaných náklaďáků.
00:21:00 Ale Francie je nádherná!
00:21:06 Kdybychom se tu vylodili už vloni,
00:21:09 mohli jsme si ušetřit ty úděsné měsíce v Itálii.
00:21:18 I když... V tom případě bych nepotkala Maxe,
00:21:21 amerického seržanta ze zásobovací jednotky.
00:21:28 Společně jsme si udělali úžasný výlet na Capri...
00:21:38 Během těch příjemných chvil
00:21:41 jsem alespoň na chviličku zapomněla na válku.
00:21:45 Před odjezdem z Neapole jsme měli na rozloučení jen pár minut,
00:21:49 ale slíbili jsme si, že si budeme často psát.
00:21:58 Moje nové bojové heslo bude asi od teď znít -
00:22:03 "láska se odkládá kvůli válce".
00:22:23 Kolem cest se povalovala zničená výzbroj.
00:22:27 Strašný zápach z mrtvých a rozkládajících se těl
00:22:31 nás nutil ke zvracení.
00:22:33 Pneumatiky projížděly kalužemi zasychající krve.
00:22:38 BELGIE, září 1944
00:22:47 Kapitán Charles Scheffel postupoval spolu se svými muži
00:22:50 k západním hranicím Německa.
00:22:58 A tam se před nimi vynořil pás
00:23:01 masivních fortifikací Siegfriedovy linie.
00:23:11 13. září 1944 dorazil Scheffelův 39. pěší pluk
00:23:17 do severního Porýní
00:23:19 a stal se jednou z prvních amerických jednotek,
00:23:22 která vstoupila na území Třetí říše.
00:23:25 Nazítří nám určili další cíl, kterým bylo město Düren.
00:23:29 Jenže mezi ním a námi ležela malá vesnička Lammersdorf,
00:23:33 kterou bylo nutné nejprve vyčistit.
00:23:37 Když mě plukovník informoval, zapíchl jsem prst do mapy
00:23:41 a zeptal se ho, zda tyhle dvě
00:23:43 vzájemně se překrývající šrafované oblasti jsou tím,
00:23:47 co si myslím. Přikývl. Ano, je to Siegfriedova linie.
00:23:53 Vypadalo to na hodně dlouhý den.
00:24:11 Všichni říkali, že naši kluci tam nahoře
00:24:15 prožívají s Japonci učiněné peklo.
00:24:24 My jsme bojovali na povrchu toho zatracenýho ostrůvku,
00:24:27 zatímco nepřítel se nám skrýval pod nohama.
00:24:31 PELELIU, 20. září 1944
00:24:42 Vojína Marbreyho a ostatní muže 1. divize námořní pěchoty
00:24:46 přivítala v pohoří Umurbrogol zuřivá palba.
00:24:50 Kdyby se Američanům podařilo hory ovládnout,
00:24:53 mohli by konečně začít využívat letiště.
00:24:57 Podle původních odhadů Operačního štábu divize
00:25:00 měl být celý ostrov zajištěn do tří dnů.
00:25:04 Jenže proti námořním pěšákům
00:25:06 stálo 10 000 dokonale opevněných Japonců.
00:25:22 Každý z nás vyfasoval dva granáty a rozkaz, abychom hnuli zadkem.
00:25:34 Plamenometčíci se vyšplhali k těm dvojitým dveřím...
00:25:46 ... a za chvíli se zevnitř vyvalil
00:25:49 ohavný zápach spáleného lidského masa.
00:26:01 Všichni kolem mě stříleli jako o závod,
00:26:04 ale já se snažil s municí šetřit a počítal každý výstřel.
00:26:08 Nechtěl jsem používat bajonet.
00:26:21 Při předchozích vyloďovacích akcích
00:26:24 mívali Američané převahu v poměru tři ku jedné.
00:26:27 Na Peleliu to bylo naopak.
00:26:29 Proti námořní pěchotě stála japonskou přesila...
00:26:33 a ztráty stále narůstaly.
00:26:54 Američany postupně zmáhala únava a zklamání.
00:26:58 Z bitvy o Peleliu se postupně stával opotřebovávací boj.
00:27:36 Dny mi splývaly a vybavoval se mi jen neustálý zmatek.
00:27:42 Když jsme zrovna nebojovali,
00:27:45 chodili jsme po ostrově jako smyslů zbavení
00:27:47 a zapichovali jsme bajonety do těl mrtvých Japonců,
00:27:50 abychom se ujistili, že to na nás nehrají.
00:27:56 Někteří kluci sbírali suvenýry v podobě zlatých zubů.
00:28:01 I já jsem jich měl pár kousků v kapse.
00:28:06 Věci se nám začaly vymykat z rukou,
00:28:09 a v hlavě se mi čím dál neodbytněji vynořovala otázka:
00:28:15 Co tu k čertu vlastně dělám?!
00:28:39 Pomaličku jsme se blížili k vesnici, která byla liduprázdná.
00:28:46 Žádné bílé prapory, nikde ani živáčka.
00:28:51 LAMMERSDORF, NĚMECKO, 14. září 1944
00:29:04 Kapitán Charles Scheffel vstoupil spolu s oddíly 39. pěšího pluku
00:29:09 do vsi Lammersdorf, která už ležela na německém území.
00:29:13 Jejich úkolem bylo vesnici zajistit
00:29:16 a pokusit se prorazit pás opevnění ležící za ní.
00:29:22 Podle mapy se měl půldruhého kilometru před námi
00:29:26 nacházet opevněný kopec,
00:29:28 který tvořil součást Siegfriedovy linie.
00:29:31 Při pomyšlení na ni se mi dělalo nanic.
00:29:46 Ale nedalo se nic dělat,
00:29:49 museli jsme ty bunkry začít dobývat jeden po druhém.
00:29:52 Jako první vyjely naše čtyři tanky. Jely pěkně jeden za druhým
00:29:56 a na každém se vezla skupinka pěšáků.
00:29:59 Já šel za posledním tankem.
00:30:02 Zaslechli jsme přilétající granát
00:30:08 s naskákali do příkopu.
00:30:16 Náš první tank hořel.
00:30:23 Na silnici leželo několik našich chlapců.
00:30:26 Někteří byli mrtví a ti zbylí hlasitě naříkali.
00:30:31 Zmocnila se mě panika
00:30:34 a vysílačkou jsem žádal o dělostřeleckou podporu.
00:30:37 "Tady Charlie, tady Charlie! Sakra! Potřebujeme pomoc!"
00:30:41 Ale sluchátko bylo hluché.
00:30:50 Pak už jsem nic necítil, nic neviděl.
00:30:54 Propadal jsem se do nicoty.
00:31:00 Jako bych umíral...
00:31:14 Dobrý Bože.
00:31:16 Postarej se o mou ženu Ruth, o mou matku i o mé bratry.
00:31:20 Ochraňuj je, prosím.
00:31:24 Pak jsem ale cítil, že se vracím zpátky na Zem.
00:31:31 Uvědomil jsem si, že pořád žiju.
00:31:39 Nedokázal jsem pohnout rukou.
00:31:43 Vedle mne ležel jeden z mých kluků, spojka,
00:31:49 a z břicha mu trčel velký kus oceli.
00:31:55 Tohle přece nemůže přežít.
00:31:59 Mě zasáhl malý úlomek u pravého oka a odevšad mi crčela krev.
00:32:08 Pohnul jsem hlavou, abych se mohl podívat druhým okem,
00:32:14 a bylo mi hned jasné, že ten hoch je mrtvý.
00:32:18 Měl jsem také poraněnou nohu a drobná zranění po celém těle
00:32:22 a začal jsem chápat, že pokud tady zůstanu ležet, umřu.
00:32:31 Ale já jsem se chtěl vrátit ke své ženě...
00:32:34 Plazil jsem se zpátky v naději, že mě někdo najde.
00:32:38 Pomáhal jsem si rukou...
00:32:44 ... a hádejte, kdo se objevil?
00:32:47 Zdravotník.
00:32:49 Nevím proč jsem se ho zeptal: "Jak se jmenuješ?"
00:32:53 A on mi odpověděl: "Jesús." Ježíš.
00:32:58 Říkám si: "To přece nemůže být pravda!"
00:33:07 Veynes, Francie, podzim 1944
00:33:23 Přiváželi nám spoustu raněných.
00:33:26 Jak ale můžou čekat, že dokážeme tyhle ubožáky vyléčit,
00:33:30 když musíme pořád balit a každou noc se přesunovat?
00:33:34 Postavili jsme provizorní operační sál
00:33:37 a dali jsme se do práce.
00:33:40 Ošetřovatelka June Wandreyová a její mobilní lékařská jednotka
00:33:45 se bleskově přesunovala přes území Francie...
00:33:48 Během prvních 32 dnů se stěhovala celkem osmadvacetkrát.
00:33:56 Ustupující Němci podnikali zuřivé protiútoky i navzdory tomu,
00:34:00 že už byli zatlačováni na území Německa...
00:34:20 Všechny tři naše chirurgické týmy se střídaly ve směnách
00:34:23 a my je nějakým zázrakem stále dokázali zásobovat
00:34:27 sterilními obvazy, nástroji a chirurgickými nitěmi.
00:34:30 Při našich omezených zásobách vody
00:34:32 však bylo téměř nemožné vyprat všechna zakrvácená prostěradla,
00:34:36 která navíc nebylo kde usušit.
00:34:38 A nejbližší prádelna byla vzdálená víc než 350 kilometrů.
00:34:50 I navzdory těmto improvizovaným podmínkám
00:34:54 zemřela na následky zranění a nemocí
00:34:56 jen necelá 4 procenta pacientů, kteří prošli polními nemocnicemi.
00:35:05 Pracovali jsme do padnutí.
00:35:10 Jedna operace za druhou. Den za dnem.
00:35:19 Byla jsem strašně unavená.
00:35:33 Ani ve chvilkách klidu
00:35:35 jsem se nedokázala zbavit obav z příštích dnů.
00:35:43 Z Itálie mi přišel dopis od Maxe...
00:35:46 Prý byl vážně zraněn,
00:35:48 ale zranění snad nebude mít trvalé následky.
00:35:52 Doufala jsem, že to bude dobré, a že se vrátí domů.
00:36:04 Jisté bylo jen jedno. Letos se domů na Vánoce nedostanu...
00:36:14 Nedokázala jsem ani brečet. Všechny slzy jsem už vyplakala.
00:36:30 Desátý den.
00:36:35 Podle původních plánů měl být ostrov už dávno obsazen.
00:36:41 PELELIU, 25. září 1944
00:36:46 Námořní pěchota pokračovala v krvavém boji.
00:36:50 Marbreyho oddíl dostal rozkaz
00:36:52 zajistit pobřeží na vzdálené straně ostrova.
00:36:58 Přestože většina Japonců byla nepochybně v horách,
00:37:02 Američané byli obezřetní. Věděli, že nepřítel může číhat kdekoliv.
00:37:07 Opatrně jsme vstupovali na otevřené prostranství
00:37:10 připraveni střílet na vše, co se pohne.
00:37:12 Koutkem oka jsem pár set metrů od nás
00:37:15 zahlédl vybuchující minometné granáty.
00:37:33 Ucítil jsem bodavou bolest a propadl se do tmy.
00:37:59 Marbrey se probral až na palubě transportní lodi.
00:38:04 Střepiny granátu ho vážně zranily na hlavě a na krku.
00:38:09 Muži kolem mě křičeli bolestí.
00:38:15 Zdravotník chodil od jednoho k druhému a snažil se pomáhat.
00:38:22 Řekl mi, že jsem ztratil spoustu krve, a potřebuji transfúzi...
00:38:49 O týden později byl už Marbrey zpátky na Pavuvu,
00:38:52 kde se pak několik příštích týdnů zotavoval.
00:38:58 Po přistání nás obklopili kluci, kteří nás měli vystřídat.
00:39:02 Kladli mi milióny otázek: jak jsem přišel ke svému zranění...
00:39:06 jak to tam vypadá... byli celí nedočkaví...
00:39:09 Jenže já už věděl, jaké to je. Byl jsem tam.
00:39:25 Marbrey byl během rekonvalescence povýšen na desátníka.
00:39:29 Pak odpočíval a čekal na nové rozkazy.
00:39:43 Na Peleliu se nakonec bojovalo víc než 70 dní.
00:39:47 Cena za vítězství byla strašlivá:
00:39:52 v bojích zahynulo nebo bylo zraněno téměř 10 000 Američanů...
00:40:13 Neuvěřitelně vysoké ztráty a překvapivá délka bojů
00:40:17 byly šokující předzvěstí nadcházejících bojů v Tichomoří.
00:40:23 V naději na znovudobytí Filipín
00:40:26 však veřejnost přijala ztráty z bojů na Peleliu bolestně,
00:40:30 ale klidně.
00:40:48 SAN ANTONIO, TEXAS, říjen 1944
00:41:06 Přemohla mě záplava nejrůznějších pocitů a hrdlo se mi sevřelo.
00:41:13 Ameriku jsem naposledy viděl v roce 1942,
00:41:18 ale teď už jsem byl konečně doma.
00:41:26 Necelý měsíc poté, co ho málem zabil minometný granát,
00:41:31 se kapitán Charles Scheffel vrátil do Spojených států.
00:41:36 Frontoví lékaři mu zachránili život.
00:41:39 Jen mu museli amputovat ukazováček pravé ruky.
00:41:43 Scheffel byl převezen do nemocnice v San Antoniu,
00:41:47 a současně si začal znovu zvykat na život doma.
00:41:57 Byl to zvláštní pocit,
00:42:00 že po tak dlouhé době mohu zase mluvit s mojí Ruth.
00:42:04 Jen obtížně jsem hledal slova
00:42:07 a jediné, co jsem ze sebe vypravil, bylo:
00:42:10 "Muž se ti vrátil, tak všeho nech a co nejrychleji přijeď."
00:42:13 Odpověděla mi, že přijede pozítří, rychlíkem ve tři.
00:42:18 A to bylo všechno, co jsem potřeboval slyšet...
00:42:23 Dva dny jsem strávil hledáním volného pokoje ve městě,
00:42:27 plném rodin zraněných vojáků.
00:42:30 Chodil jsem od hotelu k hotelu, ale marně.
00:42:33 Nakonec jsem skončil v hale hotelu St. Anthony.
00:42:37 Za tři hodiny měla přijet Ruth, a já už jsem ztratil naději.
00:42:42 ... a jak tam tak sedím,
00:42:44 přišel ke mně nějaký chlápek a povídá:
00:42:49 "Kapitáne, vypadáte, jako byste si nevěděl rady."
00:42:57 Asi mu neušel můj zoufalý výraz.
00:43:02 Odběhl, ale za chvíli se vrátil, a se slovy:
00:43:09 "Kapitáne, nastavte ruku", mi do dlaně vložil klíč.
00:43:16 Nemohl jsem tomu uvěřit.
00:43:23 Když jsem pak objímal svoji ženu, řekl jsem jí hrdě:
00:43:28 "Miláčku, máme pokoj v hotelu Arlington".
00:43:32 Ale ten klíč nebyl od obyčejného pokoje, ale od apartmá!
00:43:45 Té noci bylo počato naše první dítě.
00:43:49 Nemusíte mi věřit, ale je to pravda!
00:43:57 Manželství ukončila až Ruthina smrt v roce 1999.
00:44:02 Charles a Ruth vychovali tři děti.
00:44:25 Titulky: Marie Luzarová Česká televize 2012
Po vyléčení v Anglii se Charles Scheffel, nyní už kapitán, vrátil ke své jednotce. V září 1944 v jejích řadách už bojoval na německých hranicích.
Netušil, že zranění, které utrpěl před normandským pobřežím, nebude posledním.
V téže době se námořní pěšák Nolan Marbrey vylodil na ostrůvku Peleliu ztraceném v Tichém oceáně. Dobytí zdejšího japonského letiště bylo ale nezbytným předpokladem pro úspěch americké akce na Filipínách. Zdravotní sestra Jude Wandreyová postupovala v řadách 7. americké armády Francií. Po úspěšné invazi v Provence pronásledovali Spojenci ustupující nacisty k hranicím Třetí říše.