Moderní Čína očima zvídavého českého dokumentaristy Petra Hartla
Přistáváme v půlmiliónovém přímořském městě Ču-chaj, položeném v deltě Perlové řeky, jen 50 km od Hongkongu a jen 10 km od Macaa. Během dlouhého, vlhkého léta tu bývá průměrně 33 stupňů ve stínu. A ani během krátké zimy při průměrných 18 stupních se moc nezchladíte.
V mělkém zálivu mezi dvěma nádhernými parky se spoustou soch a atrakcí stojí také socha čuchajské rybářky, držící nad hlavou velkou perlu – symbol města. I přes velkou průmyslovou výrobu je Perla oceánu čistým univerzitním městem se spoustou parků a zeleně. Pláže jsou zde čisté a udržované. Dokonce tu šamponují i psy! Snad proto je tato oblast Quandongu zařazena do zvláštní ekonomické zóny a výše HDP je zde kupodivu nejvyšší v Číně, dokonce vyšší, než v celé Šanghaji. Výlety místních obyvatel za hazardem do bývalé portugalské kolonie Macaa jsou velmi oblíbeny, i když úřady povolují Číňanům návštěvu tamějších heren a kasín jen jednou za 3 měsíce.
V prosinci 2009 zde Čína začala také stavět nejdelší most přes moře, který spojí Ču-chaj s Hongkongem a Macaem. Cesta z Hongkongu do Číny potom vyjde na něco méně než půl hodiny. Stavba má být hotova do šesti let při celkové délce mostu 50 km, z toho 35 km nad mořem.
Také si můžete najmout surf nebo nafukovací obří kolo. Kromě dalších atrakcí se nabízí i celodenní výlet na některý z mnoha okolních 146 ostrovů a ostrůvků, kam vás ráno odvezou a odpoledne si vás zase vyzvednou. Můžete si tam sami ugrilovat oběd na terase se zabudovanými grily a lavicemi.
Až v roce 1982 čínská vláda pozměnila ústavu a povolila v zemi náboženskou svobodu. Malý chrám v pobřežní jeskyni zde evidentně přežil i mnoho desetiletí předtím. Je zřejmé, že se tady někdo k někomu modlí, čehož jsou důkazem vyšívané podložky pod kolena a vypálené vonné tyčinky. Celé toto místo i s okolními terasami je pro Evropana tak trochu mystické. A to zde prý ještě donedávna byla vojenská námořní základna, s přepychovou vilou pro důstojníky!
Dojeli jsme na opravdu nejjižnější konec Číny, do oblasti subtropických deštných pralesů, na ostrov Hainan, kterému se také přezdívá čínská Havaj. Žije zde něco málo přes 7 miliónů obyvatel. Z toho milion tvoří etnická menšina z okolí vesnic Li a Miao. Ti jsou podobní spíše Thajcům než Číňanům. Celý ostrov Hainan měří 34 000 km čtverečních a je tedy jen trochu menší, než největší čínský ostrov Taiwan, ale je stále o 10 tisíc kilometrů čtverečních větší než Sicílie. Na většině letovisek, obchodů a restaurací jsou tu vidět neonové nápisy v azbuce a po ulicích vidíme lelkovat spoustu bílých turistů, kteří mají jedno společné – mluví totiž všichni rusky. V rámci zvýšení úrovně služeb se sem prý přestěhovalo také mnoho plynně rusky mluvících Číňanů ze severu. Ale já bych raději uvítal, kdyby byli třeba ze Spojených států, protože s angličtinou je to tady stejně špatné, jako všude jinde v celé Číně.
Ještě v pozdních nočních hodinách si můžete třeba nechat zabít rybu z akvária a buď si ji tady sníst, nebo ji odnést domů v igelitové tašce. A jako zákusek si můžete koupit mísu exotického ovoce.
Docela na nejjižnějším výběžku ostrova leží město Sanja jen s 300 000 stálými obyvateli, kteří jsou většinou velmi přátelsky naladěni. Cizinců si velmi považují, a proto tady také mají i Náměstí jídla. A je z čeho vybírat. Já jsem si dal například pravý šťavnatý ruský šašlik od Ivana z Kyjeva a byl opravdu vynikající.
K večeru nás místní tříkolkáři odvezli na svých strojích do nedalekého zálivu a my jsme potom přešli přes dřevěnou lávku do velké lidové restaurace na pontonech. V přízemí si každý vybere nějakou hezkou rybu nebo škeble, krevety, chobotnice, úhoře, žáby, lastury, užovky, prostě co oku zalahodí, a o patro výš to potom za chvíli pod zavěšenými lampiony na mikroténovém ubruse pěkně všechno zkonzumuje. Talíře s jídlem nikdy neservíruje ten, kdo je přinese, na to je vždy specialistka. Vychlazené a oblíbené čínské pivo Tsingtao vám paní vedoucí brilantně otevře svou naběračkou a za zvuků teskné čínské kytary vám bude určitě chutnat. V podpalubí místní omladina vyrábí čerstvé knedlíky. Opravdu pravá ruční práce! Když jsou velké vlny a plavčíci vytáhnou černé vlajky, můžete přímo na pláži navštívit podmořské muzeum a alespoň zlomek té nádhery si zakoupit v muzejním obchodě.
Všichni Číňané jedí velmi rádi, velmi často a většinou se stravují v mnoha malých restauracích a hospůdkách, kde se venku na zahrádce velmi často griluje. Jídlo rádi zapíjí studeným pivem a prokládají ne zřídka rýžovou kořalkou, ale pozor, opilého Číňana jsem nikdy neviděl. Během své několikatisícileté existence Čína vytvořila jednu z nejstarších, ale i nejlepších světových kuchyní. Tolik druhů rozličných jídel hned tak neuvidíte a opravdu by trvalo snad i roky ochutnat všechny tyto velmi různorodé asijské speciality. Například v jedné nóbl ču-chajské restauraci si její majitel opravdu dává záležet na čerstvém sortimentu, a tak jako ve většině zdejších hospod a jídelen všeho druhu, si opět můžete vybrat jen svýma očima. A že čínské Žluté i Jižní moře a četné řeky a jezera dopřávají všem labužníkům velmi pestrý výběr! Pro Evropany možná dokonce někdy až moc pestrý. Jeden čínský přítel nám vysvětlil, že každé maso, které není od kosti, je mrtvé maso. Ale teprve takové lahůdky, jako jsou nožičky, pařátky, drápky, čumáčky, jazýčky, ouška, ocásky, očíčka, to je teprve pro každého Číňana ta pravá slast! A naopak, třeba taková svíčková nebo kýta jsou na tom v žebříčku jejich hodnot, a to jak i cenově, tak i co do obliby, přesně obráceně nežli u nás. Nejdříve vás trochu zarazí, když vám i v lepší restauraci naservírují na malé kousky rozsekané obalované smažené kuře i se všemi jeho nadrobno nasekanými kostmi, ale protože se vždy jedná o chuťově vynikající záležitost, časem si i na to zvyknete. Při trochu větší společenské oslavě není nic výjimečného na dvaceti až třiceti chodech, kde je samozřejmě možno vybírat i ze sladkostí. Třeba takový opravdu lahodný smetanový zmrzlinový krém nebo karamelizované ovoce, rýžový pudink, bochánky plněné sladkou bobovou marmeládou, grilované jahody nebo kiwi a mnoho dalších. Ale pozor! Polévka se jí vždy až nakonec a místo zákusku se servíruje ovoce. V každém čínském jídle jsou samozřejmě obsaženy i znaky vyváženosti jinu a jangu. Například zelenina a ovoce jsou jídla jinová, měkká a šťavnatá, a mají mít celkově chladivý účinek. Naopak jangová jídla jsou z masa, většinou smažená a pálivá. Zahřejí nás a dodávají nám sílu. Tato doslova posedlost jídlem má kořeny v dlouhodobém nedostatku potravy v minulých stoletích. Například, aby se ušetřilo otopem, krájí se maso i zelenina vždy na malé kousky, čímž se docílí co možná nejrychlejší tepelné úpravy. Většinou se tady smaží na přímém plameni, ve speciální hluboké pánvi wong, což je pozůstatek štítů mongolských nájezdníků, kteří si ve své železné přilbici dokázali uvařit i polévku. Dokonce i běžný čínský pozdrav ve smyslu „Už jsi jedl?“ dokládá, jak si všichni Číňané cení svého jídla.
Hned po čaji je nejoblíbenějším nápojem Číny pivo, například značka Tsingtao s německou koncesí z roku 1903. Dodnes se vaří z minerální vody Laoshan a opravdu se zcela vyrovná všem světovým značkám. Víno se v Číně vyrábí již 4000 let, ale většina čínských vín je tvrdý alkohol. Rýžové víno je převážně určeno k vaření a nejoblíbenější lihovina – rýžovka je opravdu čirý alkohol.
Ale samozřejmě i sem do Číny dorazil v plné síle styl fast foodů, hamburgerů a hot dogů a našel si i zde mnoho, většinou mladých příznivců.
Celkově se celá čínská kuchyně dá rozdělit na čtyři základní školy. Severní – kde se nudle konzumují více než rýže, třeba s pekingskou kachnou a pórkem. Jižní – kde si můžete k snídani dát horkou hadí polévku s langustami a krokodýla. Západní – zde můžeme doporučit nudle s krájeným oslím masem a chilli papričkami. A nakonec východní – s červeným podušeným masem v sójové omáčce s cukrem a pálivým kořením.
V čínské kuchyni bychom mohli zůstat ještě dlouho, ale je čas pokračovat dál. Příště nás cesta zavede do Pekingu a konečně pod Velkou čínskou zeď…
