Moderní Čína očima zvídavého českého dokumentaristy Petra Hartla
Zhruba po 12 hodinách letu z Prahy vyjíždíme z mezinárodního letiště Pudong přes bránu s mýtným po čtyřproudé dálnici do 40 km vzdáleného města s 20 milióny obyvatel, dříve přezdívaného Paříž východu, děvka Orientu, do přístavu hazardních hráčů, kuřáků opia a drogových zbohatlíků – do Šanghaje. Již ve 30. letech 20. století zde již žilo 60 000 cizinců a Šanghaj se stala nejrušnějším přístavem Asie. Šanghaj byla tehdy rozdělena na autonomní oblasti, které nepodléhaly čínským zákonům a na pořádek zde dohlížely flotily Spojených států, Francie, Británie, Itálie a Japonska. Ve městech tu žije plných 40 % obyvatel. Odhaduje se, že i přes takzvanou politiku jednoho dítěte bude celkový počet obyvatel Číny nadále růst rychlostí 8–10 milionů ročně.
Už cestou z letiště jsem si všiml, že nevidím žádné staré auto. Později jsem vypátral, že aniž by měli Číňané nárok na jakékoliv šrotovné, nikde v Číně vám prostě auto starší 15 let k silničnímu provozu nepřihlásí. A co víc, do centra velkých měst se nedostanete autem starším 3–5 let. I proto je kolo nebo motorka i ve velkých městech stále dopravním prostředkem číslo 1. Dopravní pruhy jen pro cyklisty a motorky po obou stranách ulic jsou velmi praktické, ale jezdí v nich všichni v obou směrech, což na světelné křižovatce občas vyvolává zajímavé dopravní situace. Motorky, skútry a motokola jsou podle mého odhadu ze 70 % poháněny elektřinou, přičemž baterii si každý dobíjí doma ze zásuvky a je většinou šikovně ukryta v kastlíku na nosiči.
Reklamy na spotřební zboží na vás útočí ze všech stran. Novodobý bůh konzumu zde prostě vládne v plné síle. Obsluha v obchodních domech je oproti naší nejméně dvojnásobná, všichni se zde opravdu usmívají a jsou připraveni vyhovět vašemu jakémukoliv dotazu – když ovšem umíte čínsky! Také bankovní karty berou všude, jenom zas ten problém s angličtinou, tou vládnou opravdu jen ti nejmladší Číňané. Všude v Číně se o ceně smlouvá a to někdy i v lepších obchodech. Ideálně je začít smlouvat zhruba někde pod polovinou navržené sumy, takže skončíte tak na 65 % a obě strany jsou potom spokojeny. Ale jen ve velkých nákupních centrech dostanete i záruku na zakoupené zboží. Jen kdyby to nebylo tak daleko!
I v obyčejné vedlejší ulici jsou stánky, kde dostanete téměř cokoliv. Od jídla, přes ponožky, oblečení, hodinky, počítače, až po typické orientální šperky. Najdete zde i ráj snad pro všechny muže na světě. Jste-li domácí kutil a potřebujete si koupit nějaké šroubky nebo kladivo, neváhejte a zajeďte si na předměstí, které se celé skládá jen z obchodů s nářadím a průmyslovým materiálem všeho druhu. A jestli potřebujete náhodou něco uříznout, před vchodem i s asistencí policie vám to rádi zarovnají.
Velmi oblíbené a rozšířené je v Číně pouliční grilování skoro čehokoliv, co se dá napíchnout na špejli. Na ulici se také odehrává další oblíbená společenské aktivita Číňanů – deskové, společenské, karetní a další všemožné hry. Ping pong tu samozřejmě válí každý kluk. Opravdu velkou pozornost věnují Číňané parkům a zeleni. Všude po městě se něco sází, stříhá, zalévá, zametá a upravuje. Zato s hygienou to zřejmě bude na pováženou. Holiči a kadeřníci v rámci osvěty běží se svým praporem ulicemi a nabádají lidi, aby se myli a česali.
Narazíme i na obchod se Škodovkami. Firma Škoda auto dosáhla v roce 2009 historického rekordu v počtu prodaných vozů. Nejúspěšnějším trhem bylo hlavně díky šrotovnému sousední Německo, ale hned potom Čína, kde byl nárůst prodeje dokonce 100 %.
Sídlo komunistické strany najdeme na jednom šanghajském předměstí, které můžeme svým významem přirovnat třeba k našim pražským Vysočanům. V těch čínských ovšem probíhá světová výstava EXPO 2010.
Většina bytů v městech se staví formou vícepodlažních bloků, kde zezadu najdete spoustu zeleně. A ponožky si můžete vyprat třeba i na dvorku. Každý vjezd je opatřen svou závorou a vrátným. Městské čtvrti jsou od sebe odděleny branou se závorou, kterou sice procházíte bez kontroly, ale na obou stranách jsou viditelně umístěny kamery.
Při přecházení si dobře všímejte i času. Nad zeleným panáčkem na všech přechodech totiž přesně vidíte, kolik vteřin chybí do červené.
Čínská společnost je již od nepaměti založena na koncepci quanxi neboli vzájemných kontaktů. Aby bylo možno přečkat všechny útrapy a svízele, spoléhají se všichni na záchrannou síť rodiny a na podporu nejbližších přátel. Je totiž téměř vždy snadnější vstoupit zadními vrátky, nežli hlavním vchodem. Zajímavá je také takzvaná čínská idea tváře, což v praxi znamená nechovat se tak, abych někoho uvedl do rozpaků a tím způsobil, že by ztratil status neboli tvář mezi sobě rovnými. Rozčílit se na veřejnosti je velká ztráta tváře, neboť jsem byl slabý a nebyl jsem schopen ovládnout emoce. V raném středověku zůstávaly čínské ženy věrné svým mužům doslova až za hrob, neboť pokračovaly ve svém uctívání manžela i po jeho smrti formou takzvané vdovské sebevraždy.
Metro v Šanghaji je moderní a přehledné. Nápisy v angličtině, celkový podrobný plán a jízdní řád najdete na každé stanici. Intervaly jsou krátké a hustota cestujících na normálu. Celá souprava je kompletně průchozí a z reproduktorů závěsných televizí se na nás valí čínské reklamy.
Kaligrafie byla v Číně pokládána za nejvyšší formu uměleckého vyjádření. Čtyři poklady studovny učencovy jsou: papír, tuš, roztírací kámen a štětec.
Míříme zpět na letiště Pudong a to prosím ne žádným taxíkem, ale pěkně městskou hromadnou dopravou. Za tím se skrývá touha projet se opravdovým magnetickým rychlovlakem, který umí jet rychleji, než naši automobiloví kaskadéři – více jak 430 km za hodinu. Při 130 km v hodině se všichni tváří jakoby nic. 260 – ani to nepoznáte. 300, 400 – příjemná jízda! A jsme hned na konci. Čtyřicetikilometrovou vzdálenost jsme zvládli asi za 8 minut. Celá ta legrace přijde zhruba na 75 korun. Navíc v roce 2009 Čína zahájila provoz na dálkové vysokorychlostní železniční trati mezi provinčními metropolemi Wu-chan a Kanton, která je dlouhá 1069 kilometrů a rychlovlaky ji urazí za 3 hodiny.
Zhruba čtvrtina populace, neboli 380 miliónů Číňanů, užívá internet, což je více, než uživatelů v celých Spojených státech amerických. Tento trend je navíc nezadržitelně na vzestupu. Na rozdíl od České republiky a přilehlých vyspělých států Evropské unie je na všech čínských letištích a dálkových nádražích samozřejmostí bezplatné wi-fi.
Tak to byla Šanghaj. Příště se podíváme na jih a také trochu víc pod pokličku čínských kuchařů…
