Příběhy českých Židů ve vzdálených cizích ghettech a lágrech. Unikátní projekt Lukáše Přibyla
00:01:08 V Terezíně nám bylo řečeno,
00:01:11 že Hitler nám dal město, abysme měli samosprávu.
00:01:16 A že tam budeme moct žít a pracovat.
00:01:23 Když jsme si trochu zvykli na ten život v Terezíně,
00:01:27 dostali jsme do ruky předvolání,
00:01:31 že odejdeme z Terezína pryč a pojedeme na práci na Východ.
00:01:40 Maminka začala plakat a byla velmi rozčilená,
00:01:45 ale já jsem jí řekl,
00:01:48 když jedeme na práci, snad to bude lepší než tady.
00:01:52 Tam budu moct vydělávat a já tě dobře uživím.
00:01:59 Bylo nás asi 1000 lidí a vlak se vydal na cestu.
00:02:04 My jsme se dívali z okna,
00:02:07 a když jsme přejeli českou hranici, tak se úplně změnil ráz krajiny.
00:02:17 Vesnice už nebyly tak hezké jako v Čechách,
00:02:20 střechy tam byly slaměné.
00:02:25 Viděli jsme, že jedeme pravděpodobně do Polska.
00:02:34 Viděli jsme na cestě lidi, kteří pracovali na trati.
00:02:38 Mluvili s námi jidiš, ale byli hubení a špatně oblečení,
00:02:45 a my jsme jim ještě z okna házeli chléb.
00:02:54 V Lublinu odpojili vagóny se zavazadly.
00:03:00 Jeli jsme dál a zastavili jsme se na malé stanici, nápis byl Zamošč.
00:03:11 Stáli tam gestapáci a začali křičet, honem všichni ven.
00:03:17 Když jsem se podíval kolem,
00:03:21 město bylo velmi hezké, byly tam krásné budovy.
00:03:27 Chtěli, abychom šli rychleji,
00:03:30 tak stříleli do vzduchu, připadal jsem si jako v kovbojce.
00:03:42 Tak nás hnali do čtvrti města, kde byly malý zanedbaný domky.
00:03:49 Německy nám řekli,
00:03:52 tady je jedna ulice prázdná, tady se usadíte.
00:04:02 Říkali, to není jako v Terezíně,
00:04:06 že automaticky dostanete jídlo, každý se musí starat sám o sebe.
00:04:12 Lidi tam byli ubohý a hubený, většinou neměli ani boty.
00:04:17 Tak jsem dostal strach, protože jsem si řekl,
00:04:22 my za chvilku budeme vypadat taky tak.
00:04:25 Je to možný?
00:08:05 Přes Lublin jsme se dostali do Piasek do ghetta,
00:08:10 které bylo rozděleno hlavní silnicí do Chelmu a Zamošče.
00:08:23 Byli jsme čtyři, Marjánka, moji rodiče a já.
00:08:31 Dostali jsme se do domu, kde byly velké díry ve stropě.
00:08:38 Podlaha byla rozebraná
00:08:43 a použitá jako topivo těmi, co tam byli před námi.
00:08:49 My jsme spali oblečení na zemi.
00:08:52 Záchody tam vůbec nebyly.
00:08:57 Museli jsme chodit na prázdné prostranství,
00:09:02 které bylo částí ghetta.
00:09:05 Časem se ty exkrementy hromadily, my jsme ve výkalech museli chodit.
00:09:20 Židovská náboženská obec v Piaskách
00:09:24 denně vařila bramborovou polévku a kupovala zvenku chléb.
00:09:31 Ale když jim jejich peníze došly, nikdo neměl nic k jídlu.
00:09:54 Já jsem tam byla s rodiči, ti byli oba hrozně zničení.
00:09:59 Pak jsem měla ještě sestřičku, ta byla o 8 roků mladší než já.
00:10:04 Z rodiny jsem na práci vlastně chodila jenom já.
00:10:09 Ta práce, to bylo odvodňování,
00:10:13 protože kolem Zamošče byly takový bažiny.
00:10:26 Museli jsme kopat,
00:10:29 to byla velmi těžká práce, a přitom nás taky mlátili.
00:10:34 Vraceli jsme se večer, unavení a zmlácení.
00:10:39 Ale maminka tam nebyla. Nejenom maminka.
00:10:42 Ale i všichni ostatní,
00:10:45 kteří zůstali a nešli na práci, tam nebyli.
00:10:48 Tak jsme se začali ptát, kde jsou, co se stalo?
00:10:54 Jakmile jsme ráno odešli do práce, přišli a vyhnali všechny lidi,
00:11:01 kteří tam zůstali, naložili je na náklaďáky a odvezli.
00:11:10 Polák, která nás hlídal, mně řekl, že je asi odvezli do Chelmu,
00:11:17 protože v tom Chelmu je nějaký vyhlazovací tábor.
00:11:21 Že odtud vychází hrozný puch, jak tam pálí ty mrtvoly.
00:11:29 To bylo něco tak absurdního,
00:11:32 já nevím, já si myslím, že spousta lidí tomu nevěřila.
00:11:42 Pořád jsem doufala,
00:11:45 že je někam odvezli a že se zase vrátí.
00:11:49 Najednou jsem tam zůstal sám, tak teď se musím starat sám o sebe.
00:11:54 Maminka tu není,
00:11:58 a když nás takhle budou trápit při práci, to nevydržíme.
00:15:06 Koncem dubna jsme slyšeli, že Němci budou potřebovat
00:15:13 20 mladých lidí na práci ve statku.
00:15:20 Správce statku byl Polák,
00:15:25 který se k nám choval velmi slušně, dostal jsem od něj 8 kilo mouky.
00:15:35 Když jsem přišel k našemu domu, maminka stála nahoře a viděla mě.
00:15:41 A říká, co se stalo, Kurte, ztratil si svůj džob, své místo?
00:15:47 Řekl jsem, ne, maminko, já mám 8 kilo mouky.
00:15:54 Tehdy jsem dostal poslední pusu od své maminky.
00:16:01 Když jsem přišel na statek,
00:16:05 někteří z našich chlapců vlezli na střechu kovárny na statku
00:16:12 a dívali se do polí.
00:16:18 Tam uviděli transport, který odjížděl.
00:16:23 A to byl transport, ve kterém byli moji rodiče,
00:16:27 moje sestra, a tak jsem zůstal sám.
00:16:36 Ptal jsem se jednoho sedláka, zdali by měl pro mě práci.
00:16:43 A potom jsem nastěhoval k sedlákovi jménem Stanislav Podciarly.
00:16:52 Měl pomocníka, který se jmenoval Vacek.
00:16:57 Jednou jsme se vraceli společně z polí,
00:17:01 tak jsem řekl Vackovi, že bych rád věděl, kde jsou rodiče.
00:17:06 A on mně řekl,
00:17:12 ty už je nikdy neuvidíš.
00:17:17 Jednoho dne hlásili,
00:17:20 že všichni mají přijít na náměstí, kdo se nedostaví, bude zastřelen.
00:17:27 Celé náměstí bylo obklíčeno Němci,
00:17:30 ale někteří lidé utíkali a křičeli,
00:17:34 vysídlení, vysídlení, utíkej, utíkej a schovej se.
00:17:37 Tak jsem utíkala, utíkala,
00:17:41 až jsem narazila na obrovský živý plot.
00:17:49 Zůstali jsme tam asi 2 dny,
00:17:52 pak to všechno utichlo, už žádná střelba nebyla slyšet.
00:17:56 Vykoukla jsem a vidím,
00:17:59 jak na konci toho plotu jde esesák s vlčákem.
00:18:05 Ten vlčák, jakmile ucítil člověka, tak skočil na ten plot.
00:18:10 Ten revolverem střelil do plotu, zastřelil toho člověka a šli dál.
00:18:15 Zase pes skočil, zase ho zastřelil.
00:18:18 Prostě jsem tam čekala, protože utíkat,
00:18:22 to vůbec nemělo v takové situaci smysl.
00:18:26 Ale ten plot byl hrozně dlouhý,
00:18:31 a jestli ten pes už byl tak načichaný té krve,
00:18:36 nevím, prostě mě přešel.
00:18:39 Esesák zastřelil člověka přede mnou a za mnou,
00:18:44 a mě prostě ten pes přešel.
00:18:54 Byly dvě selekce.
00:18:57 Já jsem se pokoušel stát velmi těsně za tím člověkem přede mnou,
00:19:01 abych nemusel dělat velký krok, aby neviděli to kulhání,
00:19:08 měl jsem tehdy kratší nohu o 11 cm.
00:19:12 Obě selekce jsem šťastně přežil, ale věděl jsem,
00:19:16 že kvůli té noze nemám velký šance přežít většinu dalších selekcí.
00:19:22 Počet těch lidí byl vždycky menší
00:19:26 a výběr z tohoto hlediska byl jako přísnější.
00:19:30 To bylo, dnes jsme byli zachráněni, zítra nás chytnou.
00:19:35 Začal jsem o tom mluvit s kamarády, že musíme utéct.
00:19:40 Každý se mně vysmál, řekl, prosím tě, kam můžeš utéct?
00:19:44 Za 10 minut, za 2 kilometry tě chytnou a zastřelí tě na místě.
00:19:54 Jenom Pavel řekl, víš co, já s tebou půjdu.
00:19:57 My spolu utečeme.
00:20:02 Měl jsem bumážku, kde bylo německy napsáno,
00:20:06 Drecksau Jude Hans Israel Bachrich, svině židovská Jan Israel Bachrich,
00:20:14 pracuje na nádraží v Zawada, jako elektrikář.
00:20:20 Já jsem to Drecksau Jude vymazal a přidal jsem jméno Paul Stein.
00:20:33 Bylo to ovšem udělané dost primitivně,
00:20:37 ale řekl jsem si, my jsme v Polsku, a je to jakýsi německý doklad.
00:20:43 Poláci většinou německy neumí,
00:20:48 a jak vidí něco napsané německy, tak tomu věří.
00:20:54 Prodali jsme veškeré naše věci, všechno, co jsme ještě měli.
00:20:59 Dostali jsme poměrně hezkou sumu,
00:21:02 tak jsme si řekli, že s tou sumou se musíme dostat až do Čech.
00:21:08 Jak jsem tam bydlela s těmi lidmi,
00:21:11 ten pan Lebowics pocházel z Podkarpatské Rusi.
00:21:14 Všimla jsem si, že za ním párkrát přišel nějaký Polák.
00:21:19 Vždycky zašli do nějakého rohu, zašili se tam a šuškali si tam.
00:21:24 Jednou mně pan Lebowits řekl, Magdo, kdybychom se zítra
00:21:29 nevrátili jako z práce, tak vy nevíte, kde jsme.
00:21:34 Já jsem na to vypálila, já chci taky utéct.
00:21:51 Uteču.
00:21:53 Mám brzkou smrt, když mě zastřelí, nebo přežiju.
00:21:57 Ale kdybych zůstal v tom Zamošči, tak jsem tam opravdu nepřežil.
00:22:03 Tehdy vznikl můj plán na útěk.
00:22:07 Jednou jsme se koupali, ti polští Židé se na mě dívali zle,
00:22:13 strkali do mě, a já jsem kamarádovi řekl,
00:22:19 člověče, co mají ty lidi proti mně?
00:22:23 Ty to nevíš?
00:22:25 Oni si myslí, že nejsi Žid, ty nejsi obřezaný.
00:22:30 A to v Polsku neexistuje, tam je každý Žid obřezaný.
00:22:36 Řekl mně, já být tebou, tak bych tady už nebyl.
00:22:41 Přesně si to pamatuji, já už bych tady nebyl.
00:22:44 Povídám mu, jak to?
00:22:47 Když nejsi obřezaný, tak bych utekl do Maďarska.
00:22:51 Tam je to ještě nejlepší, musel bys hrát blbečka,
00:22:57 který neumí ani psát, ani číst, ani slyšet, ani mluvit,
00:23:03 protože jinak se prozradíš svými jazykovými znalostmi.
00:23:08 Tak jsem si řekl, že toto opravdu udělám.
00:23:13 Měsíc jsem se na to připravoval,
00:23:16 nechal jsem si narůst vousy, zavšivený jsme stejně už byli.
00:23:20 Před zrcadlem jsem se učil hrát hluchoněmého,
00:23:24 nějakou píšťalu jsem si koupil, abych hrál takového blázna.
00:23:30 Na radnici visela velká mapa, tak jsem se naučil cestu.
00:23:39 Maďarsko leželo na jihu,
00:23:42 to nebylo tak složitý, tak jsem prostě šel.
00:23:45 Jak jsem si sundal tu hvězdu,
00:23:48 tak v tom okamžiku jsem se cítil nesmírně šťastný.
00:23:52 Byl jsem tak naivní,
00:23:54 že jsem si myslel, že mně se nemůže vůbec nic stát.
00:23:58 Jsem hluchoněmý, neobřezaný, pitomý, co se mi může stát?
00:24:23 Zastavili nás dva policajti.
00:24:26 My jsme asi úplně zbledli a Pavel mi řekl, to je konec.
00:24:31 Ptali se, kdo jsme, já jsem vytáhl tu svoji německou bumážku.
00:24:38 Neuměl to přečíst a říkal, co takoje, co to je?
00:24:43 Vysvětlil jsem mu to a on to sežral.
00:24:47 Ještě nám řekl,
00:24:49 abychom si dávali pozor, že tady v okolí jsou partyzáni.
00:24:52 Když se nám tohle povedlo,
00:24:54 tak jsem Pavlovi řekl, vidíš, ono to funguje.
00:24:58 Spal jsem na polích, někdy ve stodolách,
00:25:02 ale i to bylo nebezpečný, protože štěkali psi.
00:25:06 Většinou jsem si někde lehl, a tím to bylo odbytý.
00:25:13 Došel jsem pěšky, až tu na hranici Užokský průsmyk.
00:25:19 Viděl jsem,
00:25:21 že tam pracují maďarští Židé, ale na polské straně.
00:25:26 To byla pracovní služba,
00:25:29 ti měli žlutou pásku a vojenské čepice,
00:25:32 a hlídal je nějaký poddůstojník.
00:25:38 Mluvil jsem německy, a řekl mu, že bych chtěl kus maďarských novin.
00:25:44 Chtěl jsem do nich zabalit chléb.
00:25:47 A nějaký drobný maďarský peníze. A on mi to dal.
00:25:52 Chtěl jsem to proto, abych u sebe měl něco,
00:25:55 co by ukázalo moji maďarskou identitu.
00:25:59 Bylo velmi dobře, že jsem to udělal.
00:26:03 Nastala ohromná bouře a déšť,
00:26:06 já jsem v lese narazil hlavou na strom a vykřiknul jsem.
00:26:13 V tom okamžiku se vyřítil nějaký maďarský poddůstojník.
00:26:18 Mířil na mě pistolí a něco křičel.
00:26:22 Odvezl mě do takový hraniční budky, kde seděli dva Němci.
00:26:29 Tak jsem se zase vlastně octnul na polské straně hranice.
00:26:34 Jenom jsem slyšel,
00:26:36 že ten jeden voják říká druhému, to je Žid, my ho zastřelíme.
00:26:41 Ten druhý povídá, ale to je blbost, Židi jsou tak bázlivý,
00:26:47 že při takovém dešti a bouři jsou příliš potentočkovaní,
00:26:52 než aby šli do lesa.
00:26:54 Prohlídli mi kapsy a našli u mě jenom chléb,
00:27:00 zabalený v maďarských novinách, a ty drobný peníze.
00:27:04 Vidíš, to není Žid,
00:27:07 přišel z Maďarska a zabloudil při tom počasí.
00:27:11 A pustili mě!
00:27:13 Asi 20 metrů od nich byla ta hraniční závora.
00:27:17 Tu jsem viděl, tu jsem mohl projít,
00:27:20 a najednou slyším, že někdo něco křičí.
00:27:23 Přiřítilo se asi 5 až 6 vojáků a obklopili mě.
00:27:28 Začal jsem hrát hluchoněmého,
00:27:31 načež jeden mi zakryl oči rukama, druhý vzal pistoli a cvakal s ní.
00:27:40 V tom okamžiku jsem se hnul, a oni húhú.
00:27:44 Hnali mě zpátky, kopali do mě, a já jsem udělal něco,
00:27:51 co bylo hrozně zoufalý, ale nakonec to dopadlo dobře.
00:27:56 Šel jsem dobrovolně k těm německým pohraničníkům,
00:28:01 rukama jsem jim ukázal, že mě Maďaři nechtějí,
00:28:05 a čekal jsem, co se bude dít.
00:28:08 Šli se mnou do lesa, vzali mě mezi sebe,
00:28:12 tak jsem si řekl, že mě v lese zastřelí.
00:28:16 Ale ne, najednou se zastavili, ukázali mi cestu a zmizeli.
00:28:21 Šli jsme 2 dny, 3 dny, já nevím, kolik dní.
00:28:24 A tak jsem řekl Pavlovi, takhle se do Čech nedostaneme.
00:28:29 Přišli jsme na stanici vlaku,
00:28:32 šel jsem k pokladně a koupil jsem 2 lístky.
00:28:35 Viděl jsem,
00:28:38 že na vlaku bylo napsáno, tylko dla Němcow, jen pro Němce.
00:28:42 Řekl jsem Pavlovi, tady nebudou dělat žádný prohlídky.
00:28:47 Nastoupili jsme do toho kupé, Heil Hitler!, a posadili jsme se.
00:28:56 Vážně to klapalo, přijeli jsme vlakem až do Krakova.
00:29:02 Šli jsme do hotelu, byli jsme v sedmém nebi.
00:29:06 Po tolika letech jsme se šli najíst do první cukrárny,
00:29:11 šli jsme do kina.
00:29:16 V Krakově bylo ghetto, přes něj jezdila tramvaj.
00:29:22 Dvakrát nebo třikrát jsme projeli tím ghettem
00:29:26 a dívali jsme se ven.
00:29:29 Řekl jsem Pavlovi, podívej, ty ubohý Židi,
00:29:32 oni tady tahají mrtvé po ghettu, a my se na to můžeme dívat.
00:29:41 My už jsme svobodní!
00:29:48 Najednou jsem byl na maďarském území.
00:29:52 Při další cestě, mě ještě jednou zatkli,
00:29:55 protože člověk tím žebráním byl nápadný.
00:29:59 Odvezli mě k nějakému důstojníkovi, ten tam seděl za psacím stolem,
00:30:04 a začal na mě mluvit v různých jazycích.
00:30:07 Já jsem na nic neodpovídal, nablble jsem se smál.
00:30:11 On takhle udělal a říkal, vy jste inteligentní člověk.
00:30:16 Tak on mě prokoukl. A co udělal?
00:30:20 Přistoupil ke mně, otevřel mi pusu a viděl,
00:30:25 že mám zlaté plomby z předválečné doby.
00:30:29 Tak poznal, že to vše je švindl, ale zase mě pustil.
00:30:34 Smál se, řekl, jdi k čertu.
00:31:10 Říkala jsem si, že bych měla napsat svému snoubenci.
00:31:14 Já jsem totiž chodila s chlapcem, který byl o 10 roků starší než já.
00:31:19 On se se mnou chtěl oženit, to byl čistokrevný Árijec.
00:31:28 Prostě uběhl nějaký čas
00:31:31 a najednou mi přišel dopis od toho mýho kluka.
00:31:48 Od té doby jsme si začali psát.
00:31:55 Tady píšu, snaž se sem dostat.
00:32:00 Když se ti to podaří, budu nejšťastnější člověk na světě.
00:32:04 Ale nedej Bůh, když se ti to nepodaří.
00:32:07 Musíme čekat, to je jediné východisko.
00:32:11 V poslední době jsem deprimovaná, to není samo sebou.
00:32:14 Nevím, co to je?
00:32:16 Veškerá naděje mě opouští, že my dva se ještě někdy sejdeme.
00:32:20 Je to hrozné, jsem úplně sama v tom strašném a cizím světě.
00:32:23 Mám jen tebe, a ty jsi tak daleko.
00:32:26 A rodiče a milá Ibi.
00:32:28 Ach, kdybych alespoň něco věděla! Jestli jsou živi?
00:33:17 Vzal nás s sebou pašerák, dostali jsme se přes hranice.
00:33:21 Ale my jsme nevěděli do čeho jsme se vlastně dostali.
00:33:26 To byl nejhorší čas v Čechách,
00:33:29 když někoho našli bez papírů, na místě ho zastřelili.
00:33:34 Přišli jsme ráno do Prahy,
00:33:37 šel jsem do Školské ulice 7, snad bude sestra ještě doma?
00:33:43 Ona se na nás podívala, lekla se,
00:33:47 myslím si, že zpočátku nepoznala, honem, honem do bytu.
00:33:51 V tom bytě bylo několik židovských rodin.
00:33:55 Řekli sestře, když ti dva kluci tady zůstanou déle než jednu noc,
00:34:01 tak my je udáme,
00:34:04 protože nám je náš život dražší než ten váš bratr. Musí pryč.
00:34:14 ĎSvagr se vrátil a já jsem mu řekl, že chci falešné papíry.
00:34:21 Řekl mně, to není možné,
00:34:25 není žádné východisko, vy musíte jít dál.
00:34:29 Sehnal jsem vám někoho, kdo vás převede na Slovensko,
00:34:33 abyste se dostali do Budapešti, tam se člověk spíš může schovat.
00:34:48 Myslím, že to bylo v Žilině.
00:34:51 Šli jsme do první hospody a objednali si něco k snídani.
00:34:56 V tom okamžiku vrazí do hospody někdo s revolverem a míří na nás.
00:35:06 Pohraniční stráž, vy jste zatčeni.
00:35:11 Řekli jsme jim pravdu, že jsme utekli ze Zamošče,
00:35:16 protože tam Židé umírají, že je tam hlad.
00:35:20 Věřili nám, že i Židovská obec nás mohla navštívit.
00:35:27 Řekli nám, že od nich už také jedou transporty, nevědí kam.
00:35:33 My jsme jim začali vykládat, Židé utíkejte,
00:35:37 nenechte se odvézt do Polska, protože tam všichni umírají.
00:35:43 Neexistuje možnost, že tam někdo přežije.
00:35:50 Pan soudce nám řekl, podle toho, co vidím,
00:35:54 vy nejste slovenští státní příslušníci, my jsme se rozhodli,
00:35:59 že vás předáme zpět Němcům do protektorátu.
00:36:07 Převezli nás do Brna do Kounicových kolejí,
00:36:11 tam bylo za války gestapo.
00:36:13 Na dvoře byly šibenice,
00:36:16 já jsem viděl z okna, jak tam věšeli lidi.
00:36:21 Byli jsme si skoro jistý, že nás nakonec zabijí.
00:36:27 Nakonec nám tedy řekli, rozhodli jsme,
00:36:31 že vás pošleme sondertransportem do koncentračního tábora.
00:36:41 Nevěděl jsem, co je Osvětim, nevěděl jsem, co je Auschwitz.
00:36:45 Šli jsme bránou Arbeit macht Frei.
00:37:07 V jednu hodinu v noci nám naši sousedi klepali na dveře,
00:37:14 řekli nám, abychom spali oblečení, protože možná budeme muset odejít.
00:37:25 Oni měli lepší informace,
00:37:28 to byli polští Židé, my jsme nevěděli, co se děje.
00:37:32 V pět hodin ráno nás probudili a řekli nám,
00:37:37 abychom s nimi šli do sklepa.
00:37:41 Došli jsme dolů. Za zdí byl jiný pokoj, krjuvka.
00:37:47 Netrvalo to dlouho a slyšeli jsme polského strážníka volat,
00:37:53 abychom všichni přišli ven, vylezli jsme jeden po druhém.
00:37:58 Muži si museli lehnout na zem a dostali jsme každý 25 ran.
00:38:07 A to mně vlastně zachránilo život, protože do všech domů,
00:38:14 ve kterých se skrývali Židé, Němci naházeli granáty.
00:38:23 Ty výbuchy zasypaly sklepy a všichni se tam udusili.
00:38:30 V šest hodin ráno jsme slyšeli piaskive trudenrain.
00:38:51 Odmašírovali nás po silnici do Trawniku.
00:39:01 Ti, kteří se během pochodu zhroutili,
00:39:05 byli naházeni na vozy polských sedláků,
00:39:10 kteří byli donuceni jet s námi.
00:39:18 Řekl jsem paní Weinerové,
00:39:21 že se mi zdá, že jdeme na svůj vlastní pohřeb.
00:39:27 Tak jsme se dostali do Trawniku,
00:39:31 úplně těsně jsme naplnili vagón, my jsme mohli jenom stát.
00:39:39 Dveře zavřeli a zapečetili.
00:39:45 6. listopadu ráno jsme byli v Sobiboru.
00:39:51 Vyšplhal jsem se k okénku vagónu a viděl jsem věže.
00:39:59 Myslel jsem si, že to jsou naftové věže.
00:40:04 Šli jsme přes pěkný dvůr, kde byly malé domky
00:40:09 s nápisem Schwalbe Nest, to znamená hnízdo vlaštovky.
00:40:20 Jeden z esesáků byl Hermann Michel, který měl přezdívku Kazatel.
00:40:30 Začal se ptát, která krkavčí matka nechala své dítě ve vagóně?
00:40:36 Není tady jedna matka s citem, která by šla zpět a přinesla ho?
00:40:43 Paní Rotterová se mě ptala, Kurte, mám jít? Běžte, Eliško.
00:40:47 Utíkala zpět k vlaku a přišla s 3letým nahatým klukem.
00:40:55 Dítě bylo ustrašený, ona ho měla ho v náručí.
00:41:00 Řekla, když mně bůh pomohl dosud, tak mně pomůže i s tím dítětem.
00:41:06 Když jsme přišli dál do prostranství tábora,
00:41:10 rozdělili nás.
00:41:15 Děti do 6 let se ženami na stranu, muži na druhou stranu.
00:41:21 A potom ženy zmizely.
00:41:25 Přišli Němci. Jeden z nich byl komandantem tábora.
00:41:31 Ukázal na mě a poručil mi vystoupit.
00:41:36 Vybrali řemeslníky, obuvníky, krejčí, sklenáře a textiláky.
00:41:44 To mně zachránilo život.
00:43:03 Těm, co přišli, a byli na cestě k smrti,
00:43:07 nikdy nikdo neřekl, co se s nimi stane.
00:43:16 Myslím, že to bylo ze soucitu,
00:43:19 protože věděli, že jim nemohou nijak pomoct.
00:43:51 Napřed se musely svléct ženy a Ukrajinci s biči je hnali
00:43:58 do těch do plynových komor, později je následovali muži.
00:44:45 Pamatuji se na jeden strašný transport,
00:44:48 odkud byl, to nevím.
00:44:51 Ve vagónech na slámě tam ležely mrtvoly,
00:44:56 a na nich stáli nazí, nebo částečně oblečení, živí.
00:45:02 Na jeden obraz si pamatuji přesně, holka vyšla ven z toho vagónu
00:45:08 a držela si rukou druhou paži, která visela na kůži.
00:45:19 A potom si pamatuji
00:45:21 na jeden pár lidí, ženu a muže, kteří byli nazí.
00:45:28 Ona musela mít periodu, protože měla nahoře na noze krev.
00:45:36 Odcházeli velmi pomalu a důstojně do plynu v Sobiboru.
00:45:48 Toho dne Frenzel našim mužům rozděloval cigarety.
00:50:12 Feldhendler se mě jednou zeptal,
00:50:15 zdali bych nechtěl být členem toho kádru,
00:50:19 který připravuje povstání.
00:50:47 Soukromě jsme si hráli s ideami jak utéct nebo jak se zachránit.
00:50:54 Ale Rusové byli konkrétní, oni měli spirit, odbojného ducha.
00:51:04 Wagner řekl Frenzelovi:
00:51:10 Ale Frenzel nebyl dost chytrý.
00:51:42 Niemann velmi pomalu, v rukavičkách, přešel dvůr,
00:51:48 a šel do prvního domu, kde byla krejčovská dílna.
00:51:58 Ve čtyři hodiny odpoledne tam měl zkoušku.
00:52:03 A tam byl zabit.
00:52:06 V hodině mezi čtvrtou a pátou byly různé akce,
00:52:11 při kterých byli esesmani zabití, celkem jich bylo zabito 11.
00:53:18 Náhle přijel Ukrajinec na kole, ale jakmile se dostal do dvora,
00:53:24 mladí kluci ho shodili z kola a usmrtili ho nožem.
00:53:35 Měl jsem strach,
00:53:38 aby ten Ukrajinec na věži neviděl, co se dole děje.
00:53:45 Ještě s někým, nevím, kdo to byl, jsme odtáhli mrtvolu mezi baráky.
00:53:56 Tam jsem měl poprvé na svých rukách lidskou krev.
00:55:03 Také jsem vyběhl a dostal se přes plot do lesa.
00:55:10 Odhaduji, že uteklo tak 200 lidí, nějakých 50 nás přežilo.
00:55:40 Zpočátku jsem utíkal, potom jsem už šel jenom rychle.
00:55:46 Předstihl jsem Josefa Siegela a on na mě volal, Kurt run!
00:55:59 Utíkejte! On mně netykal.
00:56:03 Řekl jsem mu,
00:56:05 Josefe, já jsem svobodný člověk, já už nebudu utíkat.
00:56:14 V lese se tvořily skupinky.
00:56:18 Chaim a Selma byli spolu.
00:56:21 Chaim mně nabídl, abych se s nimi spojil.
00:56:26 Cítil jsem, kde jsou dva, třetího není zapotřebí,
00:56:30 a začal jsem odcházet, když se ke mně přidal Otto Santner.
00:56:39 Šli jsme pouze přes louky, přes pole a přes les.
00:56:46 Otto přišel s nápadem skrývat se v polích
00:56:51 a živit se syrovým zelím a mrkví, kterou bychom snad našli v polích.
00:57:03 Já jsem to úplně zamítnul, protože jsem věděl,
00:57:06 že není možné přežít v poli polskou zimu.
00:57:13 Řekl jsem mu, že mám plán, dostat se večer k Podciarlym.
00:57:21 Když se ještě více setmělo,
00:57:24 řekl jsem Ottovi, počkej, podívám se, jaká je situace.
00:57:30 Neušel jsem ani dvacet metrů a stál jsem u stodoly mého sedláka.
00:57:38 Náhle se otevřely dveře, a tam stál Stanislav Podciarly.
00:57:44 Polohlasem jsem řekl: Hospodáři... A on řekl: Kde ty se tady bereš?
00:57:55 Ihned mě poznal, řekl jsem mu, že jsem utekl z koncentráku,
00:58:00 že jsem přišel k němu, abych si zachránil život.
00:58:04 Ratovat, ratovat život, a on mě řekl, marno.
00:58:12 Potom řekl, choď so mnou, pojď se mnou.
00:58:16 Když jsme šli spolu do stáje, řekl mi po polsky,
00:58:21 ale ty sam jesteš, ale ty jsi sám.
00:58:26 Myslel jsem na Ottu, ale řekl jsem mu, že jsem sám.
00:58:33 Cítil jsem a myslel jsem si,
00:58:39 že kdyby nás bylo víc než já sám, že mně nepomůže.
00:58:43 Tak jsem mu řekl, ano, já jsem sám.
00:58:48 Vedl mě zpět za stáj, kde byl malý kumbálek.
00:58:52 Řekl mně, abych vylezl nahoru,
00:58:56 na tu půdu s nízkou stříškou prasečího chlívku.
00:59:02 V polštině mi řekl,
00:59:07 ja nie przyjmujem nikogo za milion zlotych ve zlote.
00:59:12 Ale tebe já przyjmujem do konca wojny.
00:59:16 Nikoho bych nepřijmul ani za milion zlatých zlotých,
00:59:25 ale ty u mě budeš až do konce války.
01:01:48 Když jsem se dostal na tu půdu, první hodiny jsem proplakal,
01:01:53 protože jsem věděl, tady budu muset být dlouhou dobu.
01:01:59 A kdo ví, co se stane. A já jsem plakal.
01:02:04 Asi od 25. října do konce července bez chůze,
01:02:12 stále jsem ležel, maximálně jsem mohl klečet,
01:02:17 střed střechy byl tak nízký, že jsem se nemohl postavit.
01:02:22 Počadlina mi přinášela 2x denně jídlo, v poledne a večer.
01:02:27 Vždycky to dělala tak, jako kdyby šla dát něco kuřatům.
01:02:33 Často jsem se díval ven na dvůr, co se děje,
01:02:37 protože jsem viděl jen dopředu a trochu doleva.
01:02:42 Doleva byla stáj s hnojištěm.
01:02:47 Jednou jsem viděl, jak kuře klove vejce ve skořápce.
01:02:58 Přiletěla vrána, sedla si na hnůj a dívala se na tu slepici.
01:03:07 Ta slepice se chtěla bránit,
01:03:14 aby jí nevzala tu skořápku, tak vyskočila na tu vránu.
01:03:20 Vrána přeskočila slepici,
01:03:23 vzala skořápku a uletěla, to bylo tak směšný a chytrý.
01:03:41 S Pavlem jsme se drželi dohromady.
01:03:43 Jednoho dne ráno mi Pavel řekl, podívej se, ukradli mně boty.
01:03:50 To už venku byla zima.
01:03:53 Venku už bylo, já nevím, kolik pod nulou.
01:03:57 Ovázal si nohy hadrama a šel do práce,
01:04:02 ale za jeden nebo dva dny přišel a říkal, já už to nevydržím.
01:04:07 Mám nohy úplně omrzlé, ráno se přihlásím jako nemocný.
01:04:15 Říkám mu, Pavle, víš sám,
01:04:19 že když se přihlásíš na marodku, tak tě pošlou do plynu.
01:04:23 A on mi říkal, to nevadí, já už to nevydržím, co mám dělat?
01:04:27 Ráno se přihlásil. A od té doby jsem ho neviděl.
01:04:33 Tak jeho sen o tom, že se dostane jednou na svobodu,
01:04:39 nebo že přežije tuto válku, ten se mu nesplnil.
01:04:59 Jednoho dne byla zase taková selekce.
01:05:06 Snad jsem měl štěstí,
01:05:09 protože jsem se dostal do toho transportu.
01:05:13 Najednou před sebou vidíme úplně zbořené město.
01:05:18 Dozvěděli jsme se, že jsme vlastně ve Varšavě.
01:05:22 Bylo tam povstání Židů, a že Němci všechno zničili.
01:05:34 Přivezli nás tam proto,
01:05:37 abychom to, co zůstalo z bývalého ghetta, vyrovnali,
01:05:42 že tam udělají velký park.
01:05:47 Najednou jsme slyšeli, že Rusové se blíží,
01:05:51 že budeme z Varšavy evakuováni do Německa, pěšky!
01:06:06 V Maďarsku se v té době Židům nic nedělo,
01:06:10 normálně tam žili.
01:06:36 Prostě mi řekli,
01:06:38 že je to úplný nesmysl, co jim tam vykládám
01:06:42 o nějakých koncentračních táborech a nějakých plynových komorách.
01:06:47 A pak řekli, možná že Židi z Československa.
01:06:51 Aby se něco takového stalo v Budapešti, to je nemožné.
01:06:55 Prostě mně nevěřili ani slovo.
01:07:01 Tak jsem šla do jedné rodiny, že tam budu jako služka.
01:07:06 Jednou mi řekli, Magdo, nelekej se, máš tady návštěvu.
01:07:15 No, a v tom vešel můj muž.
01:07:22 To mně bylo asi 18 let.
01:07:45 Sebrali mě, četníci mě vzali s sebou.
01:07:48 Šel jsem celou vesnicí, vedli mě, lidi na mě koukali.
01:07:52 Příští ráno mě odvezli do Budapešti na protišpionážní oddělení.
01:07:57 Vyslýchali mě, řekl jsem jim tu historii.
01:08:00 Řekl jsem jim, že jsem student Jan Novák.
01:08:04 Musel jsem mít nějaké jméno, myslel jsem si, Nováků je hodně.
01:08:07 Dostal jsem se do toho Toloncházu.
01:08:19 Byl jsem tam 3 měsíce a ten čas jsem využil k tomu,
01:08:23 že jsem si nechal vyprávět osudy různých lidí,
01:08:27 abych také věděl, co je výhodné říct a co ne.
01:08:32 Pak mě vyšoupli na Slovensko.
01:08:37 Naráz jsem byl na slovenský půdě, neměl jsem vlasy,
01:08:41 tak jsem byl natolik nápadný, že mě hned první četník zatknul.
01:08:52 Řekl, dostanete 3 měsíce vazby za nepovolený přechod hranice,
01:08:57 pak půjdete do židovského tábora.
01:09:01 Řekl jsem, promiňte, pane kapitáne, já nejsem Žid, já nejsem obřezaný.
01:09:07 Ukažte, tak jsem v té soudní síni předvedl svůj důkaz.
01:09:12 Soudce řekl, dobře, dostanete jenom 3 dny,
01:09:16 a můžete si vybrat hranici, za kterou chcete.
01:09:20 Tak jsem řekl Maďarsko.
01:09:23 Pokud mě neměli za Žida, tak mě vždycky pustili.
01:09:28 Řekl jsem si, že budu dělat Poláka, ale samozřejmě to byla naivita,
01:09:33 neuměl jsem téměř polsky, protože za ty 3 měsíce v Zamošči
01:09:39 jsem téměř s nikým polsky nemluvil.
01:09:42 Udělali se mnou nějaký výslech a odvezli mě do židovského tábora
01:09:47 v Rumpach utcai, tam, kde je synagoga Rumpach.
01:09:51 Jmenoval jsem se Landowski, před válkou jsem totiž slyšel
01:09:56 slavnou cembalistku Wandu Landowskou,
01:09:59 a jiné polské jméno jsem neznal.
01:10:02 Pak mně Židi říkali, to nebyla žádná Polka,
01:10:05 ona se vdala do Landau a byla to Židovka.
01:10:08 To jsem ale všechno nevěděl.
01:13:49 Koncem července jsem slyšel zdaleka dělostřelectvo
01:13:57 a později i kulomety.
01:14:02 O dva až tři dny později jsem se ráno vzbudil,
01:14:07 a dvůr byl plný malých dvojkolových vozíků.
01:14:13 To byla ruská armáda, která pokračovala na Západ.
01:14:23 Nemohl jsem skoro stát, protože jsem nebyl zvyklý na stání.
01:14:28 Stáhl jsem si dolů vysoké boty.
01:14:32 Když jsem si stáhl ponožku, tak kůže šla s nimi.
01:14:37 Tehdy jsem měl na nohou kůži tak jemnou, jako malé dítě.
01:14:46 Když jsem se dostal z půdy dolů, stali jsme s Podciarlym u stodoly.
01:14:56 Řekl mi, že někde tady je česká vojenská jednotka.
01:15:14 Řekl mi, běž polem, ale ne přes vesnici.
01:15:18 Protože kdyby se sousedé dozvěděli,
01:15:21 že jsem zachránil Žida, tak by mě zabili.
01:15:28 To byla psychologie Polska všeobecně.
01:15:38 Byly krásné výjimky,
01:15:41 že někteří Žida zachránili, ale všeobecně to bylo naopak.
01:15:51 Objali jsme se a já jsem mu řekl, syna jste si vychovali.
01:15:58 Tím jsem se s ním rozloučil.
01:16:03 Češi se přestěhovali do Sadagury. Dozvěděl jsem se, že tam jsou Židé.
01:16:09 Když jsem se k nim dostal, zjistil jsem,
01:16:14 že všichni byli ze Sobiboru, Chaim, Selmar, Ester Terner,
01:16:19 Seldam, Metz, Edna s Icikem, s jejím příštím manželem,
01:16:26 a Josef Kohn, to myslím, že byli všichni.
01:16:34 Musel jsem projít inspekcí, zda jsem skutečně Čechoslovák.
01:16:38 Mnozí lidé se chtěli dostat do naší jednotky,
01:16:42 a s ní pak ovšem na Západ.
01:16:46 Byl to poručík Stehlík, který se mě ptal, odkud jste?
01:16:50 Řekl jsem mu, že jsem z Boskovic, a hned jsem se ptal, odkud jste vy?
01:16:57 Řekl mi, já jsem z Rakvic.
01:17:00 Odpověděl jsem mu, znal jste v Rakvicích
01:17:04 rodinu Davida Kohna a jeho ženu a jejich dvě dcery Grétu a Micku?
01:17:10 On se usmál a řekl, jste přijat.
01:17:30 Tak jsem tam byl jako křesťan.
01:17:33 Byl tam jeden pan Moser, který dodržoval všechny židovské zákony.
01:17:37 No všechny...
01:17:40 Alespoň ty důležitý, ke kterým patřilo i to,
01:17:43 že se nesmělo rozsvěcovat světlo na šábes.
01:17:47 Přišel jednoho dne ke mně, pane Landowski, mám na vás prosbu,
01:17:51 mohl byste to za mě udělat vždycky v pátek večer a v sobotu.
01:17:55 Prosím, aby se váš pánbůh nezlobil, já to udělám.
01:18:00 Viděl to jeden detektiv a povídá, jak to, že ty tady zhasínáš světlo?
01:18:07 Povídám mu, pan Moser nemůže, A jak to, že nemůže?
01:18:11 Říkám mu, pan Moser je Žid.
01:18:14 A co seš ty? Povídám mu, já nejsem Žid.
01:18:17 A jak to, že jsi tady?
01:18:19 Mně se nikdo na nic neptá, mě sem dali, tak jsem tady.
01:18:23 Já nejsem Žid, já to můžu dokázat.
01:18:26 Potom pro mě přišli, my to všechno zařídíme.
01:18:30 Poslali mě do polského tábora Balatonmadi-Fürdo,
01:18:35 to je u Balatonského jezera.
01:18:38 Tam bych asi přežil válku,
01:18:41 nebýt toho, že Němci v roce 1944 převzali správu nad Maďarskem.
01:18:50 Bál jsem se, že i v táborech budou kontrolovat
01:18:55 jestli to jsou opravdu Poláci.
01:18:58 No a tak jsem radši utekl. A pak mě chytli.
01:19:03 Dali mě zase do Toloncházu, už potřetí.
01:19:06 Byl tam jeden důstojník, který se mě ptal, už jste tady byl?
01:19:11 Řekl jsem samozřejmě ne,
01:19:14 protože jako Kurt Hübner jsem tam nebyl.
01:19:20 Vedle mě stál nějaký vězeň a řekl, to není pravda, já vás znám.
01:19:33 Naštěstí ten nafoukaný důstojník řekl, ty se do toho nepleť!
01:19:39 Pamatuji se jako dnes, že řekl,
01:19:42 Maďarská královská policie to vyšetří.
01:19:45 Jenomže nevyšetřili nic!
01:19:54 Když začali Rusové v roce 1944 vyhánět Němce z Polska,
01:20:01 začali Němci zaplavovat Maďarsko.
01:20:09 V Maďarsku začali zvedat hlavy přívrženci Šípových křížů.
01:20:15 Začalo to tam být dost ostrý.
01:20:21 Začali prostě mluvit o tom, že tam má být ghetto.
01:20:47 Já jsem potom už ani nevycházela, protože jsem slyšela,
01:20:52 že vodili Židy k Dunaji a tam je stříleli.
01:20:58 A ještě ke všemu jsem přišla do jiného stavu.
01:21:08 Jednou ráno,
01:21:10 protože muži chodili kouřit ven, můj muž byl náruživý kuřák.
01:21:15 Najednou jednoho dne přiletěl, a povídá, Magdi, jsou tu Rusové.
01:21:22 Vyběhli jsme ven,
01:21:25 na zádech měl tu cívku s dráty a mašíroval si to.
01:21:32 Maďaři z toho byli na mrtvici, my jsme byli strašně šťastní.
01:21:43 Mezitím jsme měla rodit.
01:21:46 Manžel se seznámil, ani nevím jak, s nějakým gynekologem,
01:21:51 který byl ochotný, že můžu rodit u něho v bytě.
01:22:02 Voda žádná, elektřina žádná, jídlo žádné.
01:22:07 Porodila jsem v 10 hodin večer,
01:22:10 a to tím způsobem, že jeho žena držela petrolejku.
01:22:17 Při prvním porodu jsem se samozřejmě trošku natrhla.
01:22:21 On mě sešíval a jsem mu držela tu niť.
01:22:24 On na mě ještě křičel, přitáhněte to!
01:22:29 2 den po porodu mně manžel přinesl jako první jídlo fazole od Rusáků.
01:22:47 Začala další věc,
01:22:49 že jsem měl vlastně doklad na ryze německé jméno,
01:22:53 a věděl jsem, že ti Rusové, když obsazují Maďarsko,
01:22:57 tak Němce posílají na Sibiř.
01:23:00 Nemohl jsem nyní prokázat, kdo vlastně skutečně jsem.
01:23:06 Tak jsem se rozhodl, že zase uteču z toho města u Balatonu
01:23:11 a vybral jsem si Komárno.
01:23:14 Navíc jsem ve svém pokoji skrýval Žida, maďarského komunistu,
01:23:21 který pak, když přišli Rusové, dosvědčil, že ví, kdo jsem.
01:23:27 Ale Rusové se o to moc nestarali.
01:23:30 Ten řekl, davaj v Pragu, a tím to bylo odbytý.
01:23:34 A tak jsem se vrátil do Prahy.
01:24:05 Přišli jsme do koncentračního tábora Kaufering.
01:24:10 Za několik dní jsme se ráno probudili a vidíme,
01:24:15 že na věži už nestál německý voják, ale byl tam vězeň s bílým praporem.
01:24:21 Tak jsme viděli, že Němci utekli a přiblížili se Američané.
01:25:44 Stojím v Praze a jsem cizí.
01:25:49 Vedle mě lidi, normální život, ale nevím, kam se obrátit.
01:25:55 Lidé si neumí představit, co jsme my prožili.
01:26:16 Měl jsem jeden sen, který se opakoval mnohokrát.
01:26:22 Utíkal jsem od esesáka Wagnera, potom jsem skočil náhle do slámy
01:26:30 někde ve stodole, a on mě nemohl najít.
01:26:36 Potom jsem se polekaný a zpocený vzbudil.
01:26:45 Naposledy se mi to zdálo, když jsem byl v Americe.
01:26:50 Ale to už jsem neutíkal do sena,
01:26:53 ale zastavil jsem se a dal jsem jednu pěstí do tváře.
01:27:01 Potom jsem se probudil, a to byl konec toho strašného snu.
01:28:54 Skryté titulky: Matěj Hodr, Česká televize 2010
Dnešní dokument se sice zabývá především ghettem v polském Lublinu, ale dalo by se říct, že jeho ústředním tématem jsou útěky. O svých mnohdy neuvěřitelných poutích Evropou zde vyprávějí právě lidé, kterým se podařilo z Polska utéct. Jedním z nich je Jan Osers, který se později stal jedním ze sponzorů celého projektu. Utekl z tábora Zamošč v Lublinu (v němž, mimochodem, pobývalo desetkrát více lidí než byla jeho kapacita) a dílem náhody, osudu, cest Božích i vlastní inteligence se dostal ze všech absurdních situací, které jeho cesta za svobodou přinesla. Osers o tom všem vypráví s lehkostí, nadhledem a humorem takřka haškovským.
- námět, scénář, režie, produkce: Lukáš Přibyl
- kamera: Jakub Šimůnek
- střih: Vladimír Barák
- zvuk: Jan Čeněk
- koprodukce: Ondřej Trojan