Příběhy českých Židů ve vzdálených cizích ghettech a lágrech. Unikátní projekt Lukáše Přibyla
00:00:03 (zpívá Jan Werich a Jiří Voskovec)
00:00:06 Nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní,
00:00:10 neb nikdy nikdo neví, co se může státi.
00:00:13 Řekne se třeba, že se to a to stane tak a tak,
00:00:16 ono to pak dopadne docela naopak.
00:00:20 Řeknete-li dnes život je pes,
00:00:24 co má být zítra za zvíře, když je dnes pes.
00:00:28 Protože ani ten pes není dnes definitivní.
00:00:31 Neví se, zdali se ze psa vlk nemůže stát.
00:01:08 Nejhorší je, když máte něco před sebou, a nevíte, co to je.
00:01:13 Do neznáma.
00:01:18 A tak vám tluče srdce,
00:01:20 máte ho někde tady, a nevíte, co bude.
00:01:24 Já se pamatuji jen na to, že jsem se pořád dívala na měsíc
00:01:29 a říkala jsem si, tady svítí, u nás svítí ten samý taky.
00:01:33 Tak snad to nebude tak nejhorší.
00:02:03 Bylo s námi jedno děvče, které se jmenovalo Gerda.
00:02:08 Ona složila jednu písničku, ve které se zpívalo:
00:02:14 My jsme ta elita, do Rigy jedeme, jen ruksak máme svůj,
00:02:19 však my to svedem, už se to houpá, už se to šoupá,
00:02:24 už se to šponuje, vojna tu je.
00:02:39 Poslali nás do Rigy,
00:02:41 ale Riga byla plná, tak nás tam nechali nejdřív stát.
00:02:45 Potom nás poslali dál, až jsme přijeli do stanice,
00:02:49 která se jmenovala Raasiku,
00:02:52 kde byla typická nádražní budova a daleko široko vůbec nic.
00:03:16 Tam byli esesáci, někteří byli v civilu.
00:03:20 Byly tam auta, autobusy, náklaďáky, zkrátka všechno možný.
00:03:25 Tam stál Němec s takovým bičíkem a ty mladší a silnější lidi
00:03:31 pouštěl na jednu stranu, kde byla připravena nákladní auta.
00:03:39 Starší a rodiny s dětmi posílali na opačnou stranu,
00:03:46 kde byly připraveny autokary.
00:03:51 Nám připadali luxusní, takže jsme si říkali,
00:03:54 to je fajn, rodiče jedou pohodlně a my pomůžeme nakládat kufry.
00:04:24 Říkala jsem, že samozřejmě jdu,
00:04:27 ale prosila jsem je, abych byla dohromady s maminkou.
00:04:37 Mere, ten mě hned postavil k jiný skupině než maminku.
00:04:42 Když se ale nedíval, tak jsem šla do skupiny s matkou.
00:04:49 Podíval se a hned to poznal.
00:04:53 Tenkrát mi jednu vrazil a řekl, ještě mi jednou budeš vděčná.
00:04:59 Myslela jsem si, že jedeme všichni na jedno místo.
00:05:05 Tak jsem řekla, mami, já jdu za holkama.
00:05:09 Přešla jsem k těm náklaďákům, tím jsem si zachránila život.
00:05:18 Bylo to 5. září k večeru, bylo vidět zapadající slunce.
00:05:22 Říkali jsme si, že rodiče odjeli báječně.
00:05:27 Tak plní naděje a optimismu jsme jeli.
00:05:30 Až najednou se objevily ostnatý dráty.
00:05:34 Ten lágr se jmenoval Jägala.
00:05:37 Říkala jsem si,
00:05:39 jenom ne za ostnatý drát, a ono to bylo za ostnatý drát.
00:05:45 Ptali jsme se, kde jsou naši rodiče.
00:05:48 Oni nám řekli, ti jeli do jiného lágru,
00:05:52 kde se budou mít dobře, kde nebudou muset pracovat.
00:05:56 A kde se dá topit, protože to bylo v září,
00:06:00 a zima tam přijde časně a je velice krutá.
00:06:11 Byly tam takový ty baráky, takový ty vojenský, dřevěný,
00:06:16 ve kterých byly vytlučený okna, uvnitř byly 3poschoďový palandy.
00:06:37 Měli baterky a my jsme se musely svléct úplně do naha.
00:06:43 To se nám ještě v životě nikdy nestalo, to byl strašný šok.
00:06:49 Všechny jsme brečely a byly jsme z toho celý divý.
00:06:54 Nezapomeňte, že jsme šly z domu,
00:06:59 kde jsme byly obklopeny velkou rodinou a spoustou lásky.
00:07:05 A najednou to všechno bylo pryč.
00:07:12 Měly jsme tam komandanta Laaka a adjutant se jmenoval Geretz.
00:07:21 On byl strašně dlouhý, dlouhý ruce,
00:07:25 samá noha a samá ruka, tak jsme mu říkaly stonožka.
00:07:31 A jinak tam hlídali estonští posti.
00:08:02 Do lágru, kde jsme byly my,
00:08:06 přišla taky veškerá zavazadla toho celýho transportu.
00:08:10 Všechno, ne jenom naše, ale všechno tam přišlo.
00:08:14 A my jsme se podivovaly nad tím, že naši rodiče nemají vlastně nic.
00:08:20 A naší první prací bylo kompletní otevírání těch zavazadel
00:08:27 a třídění toho zboží, co bylo uvnitř zavazadel.
00:09:19 Samozřejmě, když tam byl nějaký jídlo,
00:09:23 a když jsme ho našly, tak to jsme kradly.
00:09:26 Bylo tam ve skleničkách vyškvařený sádlo a mouka a cukr.
00:09:30 Sušený salám a trvanlivý věci.
00:09:37 Všechny, myslím, já tedy určitě,
00:09:40 jsme měly maličkost, co jsme nakradly z těch zavazadel.
00:09:46 Měla jsem to jako rezervu, kdybych se sešla někde s maminkou,
00:09:51 abych měla jí co dát, aby okamžitě nabyla sil.
00:09:56 Já jsem jim schovávala to sádlo, jak dlouho jsem to schovávala,
00:10:01 abych jim něco dala, až se s nimi sejdu.
00:10:37 Jak jsme mohly být tak blbý, že jsme na to nepřišly hned.
00:11:06 Gíza měla mnohem víc zkušeností než my, my jsme byly mladý a blbý.
00:11:13 Gíza byla o něco starší a už zažila to,
00:11:18 že ji hnali z Německa, že ji hnali sem.
00:11:22 Tak ona věděla, co jsou životní problémy.
00:11:27 Ten Geretz byl, řekněme, takovej jaksi vzdělanější.
00:11:34 Mluvil slušně německy a byl velmi záludný,
00:11:40 protože jednu noc nás ten Geretz probudil,
00:11:44 abychom s ním šly, že má možnost kontaktovat naše maminky,
00:11:51 a abychom jim poslaly, co máme to nejlepší.
00:11:56 Přišel a říká, vyberte pěkné přikrývky,
00:12:00 to bude pro vaše rodiče, to je pro vaše maminky.
00:12:04 My jsme byly úplně u vytržení, teď jsme honem psaly dopis.
00:12:09 Nejenom, že jsme vybraly pěkný přikrývky a povlíkly je,
00:12:12 my jsme do toho všívaly svetry a vesty pod ten povlak,
00:12:17 aby on to neviděl. Ty nejhezčí věci, co jsme měly,
00:12:22 protože jsme si myslely, že je to skutečně pro naše mámy.
00:12:27 Ve skutečnosti ale chtěl,
00:12:29 abychom vybraly ty nejlepší věci, protože je chtěl prodat.
00:12:36 My jsme prostě byly naivní, dá se tomu spíš říct hloupý.
00:12:40 Když se na to díváte ex post, tak když to tam všechno přivezli,
00:12:46 tak kde byli ti lidi, ale to jsme si nijak nepřipustily.
00:12:58 Ten druhý transport přišel o měsíc později.
00:13:02 To byl transport německých žen, byly z Frankfurtu a z Berlína.
00:13:07 To vím, a také vím, že mezi nimi bylo hodně sester,
00:13:12 protože to byla celá frankfurtská židovská nemocnice.
00:13:20 Ze začátku jsme je vítaly trošku jako nepřátele.
00:13:25 Byly jsme pitomý.
00:13:28 Já jsem byla zuřivá Češka,
00:13:31 já jsem byla hrozně nacionalisticky vychovaná.
00:13:35 Pro mě, když mluvily německy, tak už to byly nepřátelé.
00:13:43 Ale to mě časem přešlo.
00:13:45 Vím, že lidi jsou lidi, ať mluví kteroukoliv řečí.
00:14:07 On přišel každý den ráno, musely jsme se postavit do pozoru.
00:14:13 Rozdílel práci, nebo si vybral někoho, kdo se mu líbil.
00:14:22 Postavil nás do řady a vybíral, to byly ale nervy.
00:14:27 Vybíral, musely jsme odstoupit a on koukal a vybíral, koho vybere.
00:14:36 Hm, to dělal!
00:14:51 Mezi těmi mladými děvčaty bylo pár krásných holek.
00:14:57 Odvedli je a nám bylo řečeno, že jedou do dalšího lágru.
00:15:03 Sejdete se s nimi, sejdete s nimi,
00:15:07 furt nám říkal, že se sejdeme, ale my jsme je od té doby neviděly.
00:15:28 My jsme byly mladý,
00:15:31 my jsme se snažily nepodlehnout nějaký depresi,
00:15:35 rády jsme zpívaly český písničky.
00:15:39 Ty starší holky byly pro nás vzor, my, mladší, jsme prostě hledaly
00:15:46 náhradu za matku, nebo já nevím, my jsme se upínaly k těm starším.
00:15:57 Když je vám 18 let, té druhé 23, nebo 25, to je velký rozdíl.
00:16:07 Lilka Süsskindová uměla šít, takže my jsme si ušily uniformy.
00:16:14 Z kostkovaných dek jsme měly uniformy s takovou čepičkou.
00:16:20 Tyto věci nás hrozně povzbuzovaly.
00:16:24 My jsme se snažily pořád slavit, třeba v uvozovkách narozeniny.
00:16:30 Nastřádaly jsme chléb a udělaly jsme chlebový dort.
00:17:53 Daly mě do karceru.
00:17:56 Karcer byla taková díra ve stodole.
00:17:59 A tam nebylo nic, jenom sláma.
00:18:02 Holky nám dávaly napít stéblem slámy skrz škvíry.
00:19:24 Najednou řekli, že pojedeme do Revalu, do Tallinnu.
00:19:29 Tam nás umístili do politického vězení.
00:19:47 Tak nás 15 zavřeli do jedné cely, kde bylo 6 sklápěcích postelí.
00:19:54 Tak jsme spaly na zemi.
00:19:58 A měli jsme přeci tu žlutou hvězdu na prsou.
00:20:02 Tak nám říkali, abysme ji sundali, protože nechtěli,
00:20:07 aby Estonci věděli, že Němci přivezli Židy do Estonska.
00:20:13 Estoncům říkali, že jsme tam na práci.
00:20:45 Ty přístavy byly od Rusáků bombardovány.
00:20:49 My jsme tam byly na uklízecí práce, takže každý měl dřevěný nosítka.
00:20:58 Když se tam uklízelo, tak dva lidi nosili cihly.
00:21:02 A některá děvčata zase stavěla.
00:21:16 To byla německá firma Holzmann, pro kterou jsme pracovaly.
00:21:22 Náš vedoucí se jmenoval Schimkat.
00:21:27 Na Vánoce jeli do Německa, měli dovolenou.
00:21:31 Když byli v Německu,
00:21:34 tak se dozvěděli, co se děje v Osvětimi.
00:21:38 Ten Schimkat vždycky říkal, když nebudeš pořádně pracovat,
00:21:44 tak tě hodíme do kotle a uděláme z tebe mýdlo.
00:21:50 Říkal: Ven du nich arbeitest, dann schmeisse ich dich in den Kessel
00:21:55 und man wird Seife von dir machen.
00:22:00 A my jsme se tomu smály, protože jsme myslely,
00:22:03 že je blbost, co říká, že si dělá legraci.
00:22:21 My jsme s tou Ankou, když jsme pracovaly na stavbě,
00:22:25 měly možnost prostě utéct, protože tam byli švédští námořníci.
00:22:30 Ti nám nabízeli, pojeďte s námi do Švédska.
00:22:40 Esesáci nám řekli, když utečete, my postřílíme vaše rodiče.
00:22:48 Tak nikdo neutekl, nikdy.
00:23:19 Co nám dávali? Neuvařenou rybu.
00:23:23 My jsme to ani nejedly, protože to bylo syrový.
00:23:27 Co uděláte s rybí hlavou?
00:23:32 Irma Frieschmannová a já, jsme měly kůži ze špeku.
00:23:38 V noci byla nečekaně prohlídka.
00:23:41 Tam byl Bergmann. Od koho jste to dostaly?
00:23:45 Pro nás to bylo takový bohatství, že nás nenapadlo říct,
00:23:49 to jsem našla v koši na odpadky.
00:23:52 On takhle držel tu kůži ze špeku,
00:23:55 a teď nás s ní mydlil sem tam, povězte mi pravdu...
00:24:00 A já jsem potichu řekla Ance,
00:24:03 podívej se, on hraje ping-pong, ale má strašně špatný backhand.
00:24:11 To byla neuvěřitelná blbost, a teď jsme se ještě smály!
00:24:15 On se ještě víc rozvzteklil, ale nic jsme neřekly.
00:24:20 A dostaly jsme 25 ran, jak Erna, tak já.
00:24:24 My jsme byly tak zbitý,
00:24:27 že krev kapala tím plátnem postele na zem.
00:24:31 Druhý den jsme musely do práce,
00:24:34 ale ti němečtí dělníci se k nám chovali výborně.
00:24:38 A bylo evidentní, že s tím oni nesouhlasí.
00:25:10 V době, kdy sama měla hlad,
00:25:13 tak konzervované mléko každému nakapala do pusy.
00:25:17 Já nevím kolik, počítala kapky.
00:25:44 Sestřenice, Věra Trauerová,
00:25:47 pracovala v jiný skupině s jedním Polákem,
00:25:51 který se jmenoval Štefan. A ten Štefan byl do ní zamilovaný.
00:26:01 Většina z nás měla přítele, ale ten přítel...
00:26:07 Já jsem měla přítele, byl roztomilý, jmenoval se Juku.
00:26:14 On mně nosil chleba se sádlem, prostě co měli.
00:26:18 Vzal balíček v novinovém papíře a dal ho na stroj.
00:26:25 Tam položili takhle svačinu, a takhle udělali...
00:26:30 Pak odešel, já jsem přišla
00:26:33 a vzala jsem si ten balíček a odešla jsem.
00:26:36 Takový to byl přítel. A psal mi milostné dopisy,
00:26:40 ale já neuměla estonsky, Hanička mi to překládala.
00:26:56 Hohmann, ten se staral velice dobře o holky z Frankfurtu.
00:27:03 On byl velice slušný člověk.
00:27:10 Já jsem měla mistra, který se jmenoval Brailovský,
00:27:17 ten chodil po lodích žebrat jídlo, které nám pak dal.
00:27:23 Ty nám vždycky zorganizovali něco, abychom si ten život zlepšily.
00:27:32 Zorganizovali, že pojedeme pro cihly.
00:27:36 Jely jsme na druhý konec Estonska, ona ta zem není veliká.
00:27:40 To se mně strašně líbilo.
00:27:44 Kdyby byl člověk svobodný a volný, tak to bylo nádherný.
00:28:15 My jsme se i smály.
00:28:19 Vím, že naše německá děvčata měla v cele takový plakát.
00:28:28 Tam bylo napsáno:
00:28:56 To jsme jely takovou lodičkou
00:28:59 a Estonci říkali tagasi, to je jako dopředu,
00:29:02 edasi je zpět, stop, to si ještě pamatuji.
00:29:08 To se mně líbilo, ta voda se tak hezky čeřila.
00:29:13 V životě jsem nejela lodí po moři, to se mi líbilo.
00:30:08 To jsem se dozvěděla od nějakého chlapce,
00:30:11 který měl střílet 5. září, když šel ten transport s rodiči.
00:30:17 Měla jsem z toho hrůzu a říkala jsem to kamarádkám.
00:30:22 Dej pokoj, dej pokoj, to nemůže být pravda, neříkej to!
00:30:27 Tak jsem si to nechala pro sebe a doufala jsem, že to není pravda.
00:31:04 Vojáci jeli na frontu, tak nás daly vždycky na stranu.
00:31:11 Na jedné stanici si pamatuji,
00:31:14 že se němečtí vojáci zastavili tam, kde stál náš transport.
00:31:25 Když se dozvěděli, že v transportu jsou Židi,
00:31:30 tak začali zpívat takovou německou písničku:
00:31:35 Židi jedou k Rudému moři, moře je zatopí a pohltí,
00:31:43 a svět bude mít konečně pokoj od Židů.
00:31:49 A jeden ten německý důstojník vyšel z toho vagónu ven,
00:31:54 a říkal, aby byli zticha,
00:31:57 já vás chci slyšet zpívat, až pojedete z fronty zpátky.
00:32:19 Všechny jsme šly do Eredy,
00:32:23 to byl dost velký lágr, asi tak pro 3000 lidí.
00:32:28 Mezi námi byla jedna velice krásná blondýna.
00:32:34 Jmenovala se Inge Syltenová a byla z Brna.
00:32:43 Byl tam velice hezkej esesák, ale velice zlej.
00:32:50 Heinz Drosihn.
00:32:59 A ptal se jí, je vám zima, já vám sem pošlu deku.
00:33:13 Předtím, než jsme přijely my, tak se prý choval velice špatně.
00:33:19 Byl to Lagerkommandant, a byl jak zvíře.
00:33:23 Všichni se před ním třásli, až Inge z něho udělala člověka.
00:33:30 Ráno byl apel,
00:33:32 všichni jsme byli na apelu, a on měl bič, který používal.
00:33:38 Ona mu před všemi lidmi řekla, Heinz, dej ten bič pryč, dej mi ho.
00:33:44 On řekl ne, ale ona mu ho vzala a nechala si ho.
00:33:49 Nikdy nikoho neuhodila, a on taky ne.
00:34:21 Ona u nás měla oficiálně své lůžko, ale bydlela s tím Heinzem.
00:36:43 Oni se do sebe opravdu zamilovali a někdo to udal.
00:40:57 Tam už byli polští a litevští Židé, často byli z Vilny.
00:41:05 Ty nám vyprávěli, co se děje v Polsku a Litvě.
00:41:11 O tom, že byli v ghettu, a že je tam stříleli.
00:41:19 Já jsem tomu nevěřila,
00:41:21 já jsem si myslela, že nám povídají nějaké pohádky.
00:41:28 A ty nám o tom poprvé řekli, my jsme o tom vůbec nevěděly.
00:41:32 Byly jsme v podstatě izolovaná skupina mladých a hloupých holek.
00:41:52 Říkaly jsme si, oni už zase blbnou, oni zase dělají paniku.
00:41:59 Už zase šílí, že se už jdou pro nás kopat hroby.
00:42:07 Taky nám řekli, že není v podstatě možné, aby žili naši rodiče.
00:42:11 Za to jsme je nenáviděly.
00:42:14 My jsme byly přesvědčeny, že se sejdeme s rodinou.
00:44:36 To bylo zvíře, já si vzpomínám, že on měl mohutný krk, jako býk.
00:44:46 Byl takový mohutný a když někoho bil, tak ho zabil.
00:44:54 To je jako zabiják, nebo něco podobnýho,
00:44:58 ale je to asi od slova sekera.
00:45:25 Některé jsme měly samozřejmě vši, tak nařídili,
00:45:30 že se musíme oholit, nahoře i dole.
00:45:32 My jsme se nenechaly ostříhat.
00:45:35 My jsme šly, a jedna druhou sama ostříhala.
00:45:42 Moje sestra stála vedle mě a ptala se, neviděly jste sestru?
00:45:48 Neviděly jste někde Zdenu?
00:45:51 Já jsem stále vedle ní a ona mě nepoznala.
00:48:03 Vyčistili ten lágr kompletně od všech lidí.
00:48:08 Tak jsme nějak vycítily, že všechno postupuje na Západ.
00:48:15 Nějak jsme tušily, že s Němci to jde z kopce.
00:49:36 Lágry, které byly blíž k hranicím Ruska,
00:49:41 tak ty stěhovaly víc do vnitrozemí.
00:49:47 Viděly jsme vlaky, které vezly vojáky zpět do Německa.
00:49:54 Ty vojáci Wehrmachtu byli malincí, protože utíkali od Stalingradu.
00:49:59 A najednou si uvědomili, že jsme taky trošku lidé.
00:50:05 Viděly jsme, když jeli na frontu, jak zpívali a jak jásali,
00:50:11 a pak jsme je viděly, když utíkali, to byli úplně jiní.
00:50:19 Oni nás všechny z lágrů v Pobaltí soustředili na takový velký louce.
00:50:27 Bylo to 5-10 kilometrů od Tallinnu, a jmenovalo se to Lagedi.
00:50:32 My jsme říkaly Lagedi-tragedy, nebyl tam žádný barák, vůbec nic.
00:50:40 My jsme na tý louce 3 neděle bydlely.
00:50:46 Tam byl tenhleten Bodman, který dělal selekci.
00:50:51 Sliboval, kdo se necítí dobře, ať vystoupí z řady.
00:50:56 Každý z nás věděl,
00:50:58 že jedna strana je ta lepší, ta druhá strana je ta zlá.
00:51:02 Já jsem byla jako kost a kůže, a on vybral mě.
00:51:06 Ty jdi na druhou stranu, ty půjdeš jinam.
00:51:09 Vybral ještě jednu, Engeline, a teď chtěl ještě třetí.
00:51:14 Ta její sestra skočila na druhou stranu.
00:51:17 V ten okamžik tam skočila i čtvrtá dívka, to byla Líza.
00:51:22 Pak přešla celá její skupina, pak přešla celá řada.
00:51:26 On se začal smát a poslal nás všechny nazpátek.
00:51:30 Proto tady žiju...
00:51:37 Ty lidi, které vytřídil, hned odváželi do nějakého lesa.
00:51:43 Bylo jich asi 700 a odvezli je do nějakýho lágru,
00:51:47 ale než přišla fronta, tak je všechny postříleli.
00:51:53 Když tam přišli Rusové, tak byli všichni mrtví.
00:52:12 Z Lagedi nás odtransportovali do Tallinnu.
00:52:17 Z Tallinnu jsme jely lodí. V podpalubí, byla to hrozná cesta.
00:52:23 Oni nás poslali zpět do Německa, protože potřebovali pracovní síly.
00:52:33 Nejdříve říkali, že musí Německo čisté od Židů,
00:52:37 a teď jsme se tam znovu vracely.
00:52:41 Holky šílely.
00:52:43 Vysloveně šílely, že jdeme na smrt.
00:53:03 5 dní jsme nedostaly ani sousto,
00:53:07 nic k pití, prostě nic, to bylo dost blbý.
00:53:11 Vím, že to bylo strašně nacpaný,
00:53:14 nemohly jsme ani dýchat, ani jít na záchod.
00:53:20 Vím, že jsem ležela na palandě
00:53:23 a nějak jsem debatovala s Haničkou, paní Klenkovou, co bylo, co bude?
00:53:30 A já jsem jí tenkrát řekla,
00:53:33 kdybych dnes věděla, že moji rodiče se nevrátí,
00:53:38 že se nevrátí můj přítel, s kterým jsem asi 3 roky chodila,
00:53:43 já se taky nechci vrátit.
00:53:47 To jsem tenkrát řekla. No, nevrátil se nikdo.
00:53:51 Ne moji rodiče, ne můj přítel, ne jeho rodina, ne moje rodina,
00:53:56 ne žádní strýcové, ne sestřenice, nikdo, nikdo...
00:55:31 Stutthof byl obrovský lágr, kde nastalo peklo.
00:55:37 Všechno svléknout,
00:55:39 všechno nám sebrali, nic jsme už neměly.
00:56:28 Ve všech těch lágrech jsme spaly na botách,
00:56:32 protože v noci chodili lidi a kradli boty.
00:56:36 Kdo neměl boty, byl vyřízený.
00:56:40 Dali nám takový hrůzný věci. Já jsem vždycky koukala na parádu,
00:56:47 a oni mi dali nějaký věci, které se mi nelíbily.
00:56:52 Já jsem to hodila do kouta a šla jsem si pro nové.
00:56:57 Byly tam Polky,
00:56:59 a ta jedna mě poznala a dala mi strašnou facku.
00:57:06 Měly jsme modrý šaty, v tom žlutý štráf.
00:57:11 Každý rukáv byl jiný.
00:57:13 Teď je to moderní, ale tenkrát to moderní nebylo.
00:57:17 Byly jsme oblečené jako komedianti, hrozně.
00:57:21 Na zádech jsme měly hvězdu, žlutou hvězdu, jako fosforovou.
00:57:26 Ta svítila, když jsme šly večer z práce,
00:57:30 nebo ráno do práce, tak ty hvězdy jen tak nadskakovaly.
00:57:43 Tam bylo hodně vší, byl tam písek plný vší.
00:57:48 Ty šatový, těma se to tam jenom hemžilo.
00:57:57 My jsme neměly ani nádobu na jídlo.
00:58:01 Kdo měl štěstí, ten měl prázdnou konzervu.
00:58:08 Kdo neměl konzervu, tak nedostal vůbec polévku.
00:58:14 Ve Stutthofu jsem náhodou potkala svoji tetu.
00:58:19 Navrhla jsem jí tenkrát, jestli by nechtěla být s námi.
00:58:24 Že jsme české holky, že držíme poměrně dohromady.
00:58:29 Ale teta měla strach,
00:58:33 říkala, vy jste mladé holky, a jsem stará ženská.
00:58:38 Tady jsem mezi starými ženami.
00:58:43 Kdyby vás poslali někam na práci, a mě ne, tak budu úplně sama.
00:59:36 A Poláci nám tam říkali, že jsou plynový komory.
00:59:43 To jsme nevěděly,
00:59:45 my jsme jim ani nechtěly věřit, že něco takového existuje.
01:00:34 Já jsem vypadala moc mladě, tak jsem byla zařazena
01:00:39 do dětského transportu, který měl jít do plynu.
01:00:45 Z toho jsem utekla.
01:00:49 Jednou mě taky dali mezi cikánky, tak jsem vyskočila z okna.
01:00:53 Šla jsem zpátky tam, kde byla sestra a děvčata.
01:01:28 Ten elán, který v nás byl, protože jsme byly pořád spolu,
01:01:33 to byla strašná síla, to nám hodně zachránilo život.
01:01:43 Nikdy nenechala jedna druhou padnout.
01:01:51 Ten vztah, který jsme měly my, estonský český holky,
01:01:56 ten vztah nemá nikdo.
01:02:00 Znaly jsme se a snažily jsme se jedna druhou držet nad vodou.
01:02:07 Byly jsme ochotné dát poslední, když jste měla pocit,
01:02:13 že to té druhé pomůže, nebo že to potřebuje víc.
01:02:18 Když jsme si rozdělily kus chleba, který jsme vyžebraly, na 4 díly,
01:02:24 tak bylo samozřejmé, že každá by to snědla ráda celé a nepřejedla se,
01:02:31 ale to bylo samozřejmé, takže jsme si mohly pomáhat.
01:02:36 Ti lidé, co byli ve velkých lágrech, nebyli jako rodina.
01:03:45 To byl pobočný lágr Neuengamme, pracovaly jsme v muniční továrně.
01:04:02 To byla šílená fuška, zvedat to a otáčet a pokládat,
01:04:07 to nebyla lehká práce.
01:04:11 12 hodin denně se pracovalo.
01:04:14 U jednoho stroje se dělaly 3 pohyby
01:04:17 a já jsem už úplně šílela, já už nevěděla, na co myslet.
01:04:22 Vyjmenovávala jsem si všechny řeky, hory a města v Čechách.
01:04:29 Já jsem pracovala v hale 4, byla jsem kápo.
01:04:34 Nikdy jsem nikoho neuhodila.
01:04:38 Jednou ke mně přišel mistr, jmenoval se Burfeint a ptá se,
01:04:48 proč ty ženy tak málo pracují? Že prý mají malou výkonnost
01:04:55 Já jsem mu na to odpověděla:
01:05:07 To jsem řekla, fertig.
01:05:10 Přišly jsme nazpátek do lágru, volal mi Lagerführer:
01:05:20 A dále mi říká:
01:05:33 Dostala jsem 25 na zadek!
01:06:13 Byla tam jídelna těch, co nás hlídali.
01:06:17 Když tam po nich zbylo jídlo, tak jsme to honem snědly.
01:06:21 Tak jsme se těšily, když byl nálet.
01:06:41 Jedna z našich děvčat pracovala jako sekretářka, Lilka Süsskindová.
01:06:48 Jednou za mnou přišla,
01:06:51 že jí ráno vzbudil Lagerführer, musíš napsat seznam všech Židovek.
01:07:00 Hned ráno jsme šly na vlak a jely jsme do Bergen-Belsenu.
01:08:20 To byl ten nejhroznější tábor, ve kterém jsem byla.
01:08:24 Tam byly haldy brýlí, haldy dětských botiček, haldy kostí.
01:08:34 Byly tam mrtvoly jedna na druhé, hory a hory mrtvol.
01:08:41 My jsme nevěřily, že se odtamtud dostaneme.
01:08:46 Celé stohy zelených mrtvol, musely jsme ty mrtvoly tahat.
01:08:55 Byly tam ohromný nádrže na vodu, a abychom vodu nemohly používat,
01:09:01 tak tam naházeli ty mrtvoly, no, to bylo něco hroznýho...
01:10:06 Tam jsem byla týden.
01:10:08 A potom několik z nás,
01:10:11 já nevím, jestli nás bylo 15, nebo kolik asi, volali zpět.
01:10:29 Vyžádal si Lilku, tu sekretářku, doktorku, kuchařku a pár děvčat,
01:10:36 které pracovaly u těch důležitých strojů.
01:10:40 Předtím jsme byly většinou skoro všude společně.
01:10:46 Teprve ten konec nás rozdělil.
01:10:49 A to byl úplně ten konec, to byl duben 1945.
01:10:54 A potom v květnu byl konec války.
01:10:57 Šly jsme pěšky a jak jsme vycházely z Bergen-Belsenu,
01:11:02 viděly jsme letáky od Angličanů a jedna z nás je zdvihla
01:11:11 a viděla, že už brzy přijdou.
01:11:21 Žít se dalo maximálně 14 dní, jinak to nebylo k životu.
01:11:27 Taky holky chtěly, abysme šli k drátěnýmu plotu
01:11:32 a sáhly na to, že se to nedá přežít.
01:11:35 Slíbila jsem kamarádce, že půjdu, ale že to ještě týden zkusíme.
01:11:40 A oni nás osvobodili.
01:12:27 Byl to úžasný pocit,
01:12:30 ale mně bylo hrozně blbě, protože jsem měla tyfus.
01:12:34 A říkala jsem si, po tom všem teď musím umřít?
01:13:57 1. května 1945 nám řekli, že je transport.
01:14:04 Kam, to neřekli.
01:14:07 Tak jsme se ptaly esesaček, co máme dělat.
01:14:11 Ale ony říkaly, nic nedělejte, to je dobrý transport.
01:14:34 Vezli nás na hranice Dánska, do Padborgu.
01:14:39 Tam nás přijmuly sestry v bílých hávech s červeným křížem.
01:14:53 Já to nemůžu vyprávět...
01:14:58 Byly ohromný, byly tak lidský.
01:15:06 Tam jsme dostaly nejlepší krupicovou kaši na světě.
01:15:11 První krupicovou kaši, oni nám jídlo dávali opatrně.
01:15:19 Když jsme přijely, tak nám přistrkovali schůdky.
01:15:24 To víte, my jsme byly zvyklý na bič,
01:15:27 protože nás mlátili, aby to šlo rychleji.
01:15:31 Schůdky! A pomáhali nám, tak jsme uvěřily, že je to pravda.
01:16:01 Když jsme stáli v Kodani, tam byl jeden Dán,
01:16:06 ukazoval mi noviny a tam stálo "Hitler dead".
01:16:12 To znamená, že byl mrtev.
01:16:15 Já jsem si v tom momentě říkala,
01:16:19 bože, tak já jsem zachráněná, ale co ostatní, co moje maminka?
01:19:02 Psal, že vojáci, kteří stříleli, že se někteří z toho zbláznili.
01:19:10 Nemohli to dělat. A že mu o tom vykládali.
01:19:46 Byly zastřeleny hned ten den, jak přijely do Raasika.
01:19:50 Jely autobusem 30 km od Tallinnu, jmenovalo se to Kalevi-Liiva.
01:19:56 Musely si vyhrabat hroby, svlíknout se do naha,
01:20:01 a oni je kulometem stříleli, některé byly ještě živé,
01:20:07 pak je dodělali takhle na místě, nebo ještě živé tam zahrabali.
01:20:12 A pak ještě další vrstvu na ně.
01:20:22 (ŽIDOVSKÁ PÍSEŇ)
01:26:01 Skryté titulky: Matěj Hodr, Česká televize 2010
1. září 1942 byl vypraven transport z Terezína přes Rigu až do estonského Raasku. Ženy šly do speviálního pracovního lágru Jägala. Zpočátku třídily věci ze zavazadel, v nichž poznávaly věci svých blízkých, o nichž neměli žádné zprávy. Němci pochopitelně stáli pouze o práceschopné jedince a českým ženám namluvili, že jejich matky a starší příbuzné dopraví do „lepších“ táborů pro seniory … Jejich životy však končily hned ve speciálně upravených nákladních autech, sloužících jako pojízdné plynové komory. Přesto se ženy nevzdávaly naděje a když někdy v zavazadlech nalezly nějakou trvanlivou potravinu, ukradly ji ne pro sebe, ale pro někoho z oněch pohřešovaných blízkých. Co kdyby se vrátil a měl hlad …
- námět, scénář, režie, produkce: Lukáš Přibyl
- kamera: Jakub Šimůnek
- střih: Vladimír Barák
- zvuk: Jan Čeněk
- koprodukce: Ondřej Trojan