Slavný španělský režisér Carles Bosch přijíždí po dvaceti letech do Čech, aby všechny znovunalezené aktéry konfrontoval se svými vzpomínkami a především s unikátním filmem, který natočil jako jediný zahraniční novinář v listopadových dnech roku 1989
00:00:07 .
00:00:25 ANGLIČTINA.
00:02:19 Divadlo není jen hra, režisér, herci, diváci a sál,
00:02:25 ale může to být i cosi nepoměrně víc.
00:02:29 Zcela zvláštní ohnisko společenského a duchovního života,
00:02:34 spolutvořící ducha doby a vyjevující a zpřítomňující
00:02:38 fantazii a humor,
00:02:41 že to je živý a do konkrétního prostoru
00:02:44 a času neopakovatelně vklíněný nástroj
00:02:47 společenského sebeuvědomnění.
00:03:03 Disidentem se člověk stane, ani neví jak.
00:03:06 Stačí, když si trvá na svém a z něčeho co udělá malého,
00:03:10 vyplyne potom přirozené očekávání, že udělá něco většího,
00:03:15 důslednějšího a z toho zase...
00:03:17 a tak dále.
00:03:18 Je to řetězec na jehož konci potom
00:03:21 najednou člověk zjistí, že je disidentem že ano.
00:03:24 Jakýkoliv svobodný čin, byť by to byla hudební skladba
00:03:28 nebo divadelní představení.
00:03:30 Jakýkoliv svobodný čin ze samé své podstaty
00:03:33 je politickým úkazem, aniž má jakékoliv politické ambice.
00:03:43 ŠPANĚLŠTINA.
00:03:53 Jeho zajímá proč u nás, to jsou převážně,
00:03:56 už poněkolik těch zvratů, vždycky lidi vlastně od divadla...
00:04:02 Národní obrození taky začalo divadlem.
00:04:09 No je to strašně zvláštní, ta role českého divadla,
00:04:13 protože když se vrátím ještě o 200 let zpátky,
00:04:17 když tady začal proces národního obrození,
00:04:21 protože uřední řeč, když jsme byli Rakousko-Uhersko,
00:04:24 byla Němčina, tak vlastně ta obrozenecká,
00:04:27 intelektuální část národa, byli literáti, divadelníci.
00:04:34 Začalo se hrát české divadlo.
00:04:37 Až to vyvrcholilo národní sbírkou na vybudování Národního divadla
00:04:44 a tak to české divadlo, nějakým zvláštním způsobem,
00:04:48 vždycky stálo u těch zvláštních nebo zcela zásadních momentů
00:04:55 v dějinách tohodletoho nevhodně umístěného národa.
00:05:01 Na takovým place, na takovým krásným sice místě,
00:05:05 ale uprostřed Evropy, v srdci Evropy,
00:05:07 kde teda ale jsme vystaveni zřejmě takovým tlakům.
00:09:17 Já jsem se narodila až v roce 46 čili se o tom můžu domnívat
00:09:22 nebo dohadovat, proč tolik lidí vlastně se
00:09:25 po té válce přiklonilo k tomu komunismu.
00:09:32 Ta komunistická strana tady existuje od roku 1921,
00:09:37 samozřejmě k tomu ještě přispěla krize jako k nástupu fašismu
00:09:41 a tak dále.
00:09:42 Postihla samozřejmě hlavně dělníky a pracující,
00:09:46 kterejma se zaštiťovala ta komunistická strana.
00:09:49 Jim to šlo všechno tak krásně na ruku.
00:09:54 ANGLIČTINA.
00:12:12 Naše Československé vojsko v Sovětském svazu....
00:14:11 To bylo samozřejmě, každý vyrůstal v jiném prostředí.
00:14:16 Já jsem měla tu výhodu a štěstí, že jsem vyrůsala v rodině,
00:14:20 která byla antikomunistická, která byla navíc komunismem
00:14:26 dost zasažená.
00:16:16 V tý době, kdy ten táta to řešil,
00:16:19 kdy se rozhodl třeba odmítnout cenu Klementa Gotwalda,
00:16:26 což byl vlastně prezident, který se podílel
00:16:30 na vraždě jeho otce, protože byl jeho otec, můj dědeček,
00:16:36 popraven v roce 51 z politických důvodů,
00:16:40 tak to prostě samozřejmě muselo být pro něj absolutně nepřijatelné.
00:16:53 Otec v roce 49 se pokusil o přechod hranic a poté co
00:17:01 o všechno přišel že jo, všechno nám bylo zabaveno,
00:17:05 znárodněno tak zvaně.
00:17:07 Teď se tomu říká ukradeno komunisty.
00:17:10 Ještě s jedním kamarádem se pokusili o přechod hranic.
00:17:14 Byli obviněni z velezrady, vraždy a já nevím
00:17:17 z kolika dalších zločinů a odsouzeni k trestu smrti,
00:17:21 který byl vykonán v roce 51.
00:17:23 Komunisti po 48. začali vytvářet takovou hrůzovládu,
00:17:29 která vlastně jim dovolila vládnout,
00:17:33 protože lidi se báli, stáhli se.
00:17:37 Vytvářeli si takhle nepřátelé
00:17:39 v každém místě v republice, v každém okrese,
00:17:43 byl nějaký takový případ a týkal se u nás mého otce.
00:17:47 Vedl zdárně tu pilu, která byla veliká a prosperující.
00:17:53 Byl úspěšný, mladý, obíbený.
00:17:55 To právě byla taky jedna z těch příčin,
00:18:00 kdy byl vhodný pro takovou věc, ukázat,
00:18:04 udělat z něho zločince, vraha, nepřítele.
00:18:11 No takže to byl takový vhodný objekt.
00:18:17 Začaly politické procesy, vraždy, popravy, koncentrační tábory
00:18:25 na těch uranových dolech.
00:18:32 Postupně ti lidi upadali do letargie, do takové šedé zóny,
00:18:36 kde už tenkrát, co si mysleli doma,
00:18:39 něco jiného říkali venku i dětem tak to poroučeli,
00:18:44 že nesmí ve škole mluvit tak, jak se mluví doma.
00:18:48 No a tím to postupně zahalil ten rudý příval.
00:18:58 V kolika letech jste si asi tak uvědomila,
00:19:02 že to v čem žijeme je průser, jako dítě?
00:19:05 Asi tak v 6,7, protože já jsem byla
00:19:08 jedno velký vtělený ucho.
00:19:10 Vždycky když přijeli rodiče do Budějovic říkali,
00:19:14 děti jděte na zahradu nebo děti jděte ven,
00:19:17 jako já z bratrem.
00:19:19 Ovšem já jsem ještě vždycky, než jsem dovřela dveře
00:19:23 slyšela otázku, tak kdy už to praskne?
00:19:29 Prostě přijali potom takovou určitou pasivní rezistenci.
00:19:33 Existovat, umět se v tom režimu pohybovat
00:19:38 a vlastně mu příliš nevadit, aby on nečinil jeho rodině
00:19:44 a jemu žádné represe.
00:19:52 ANGLIČTINA.
00:20:26 Tati!
00:20:39 Dobrý den.
00:20:43 To je moje maminka, babička a prababička našich dětí.
00:20:51 O ní můžu říct jen, že to je pro mě vzor
00:20:54 neobyčejně statečného člověka.
00:20:57 V době kdy zavřeli a popravili našeho otce,
00:21:01 tak byla neobyčejně statečná
00:21:06 a veškerá ta příkoří, která pak nastala,
00:21:10 že neměla práci, 3 malé děti,
00:21:13 a že to všechno dokázala ustát.
00:21:16 To je až románová figura, to je jako úžasný.
00:21:31 To stalinský uplatnění, to fungování,
00:21:34 to bylo děsivý, to bylo straašný.
00:21:37 To se dá vlastně postavit na roveň fašismu,
00:21:42 ty gulaky a koncentrační tábory a zatýkání, kradení majetku,
00:21:49 zestátňování statků, vil, ordinací.
00:22:00 Moje osobní zkušenosti s aplikovaným stalinským
00:22:04 socialismem byly strašný.
00:22:09 Prokázali odhodlání splnit pod vedením strany a vlády
00:22:13 úkoly druhé pětiletky a vybudovat v naší zemi socialismus
00:22:19 ANGLIČTINA.
00:22:45 V 50. letech jsem žádného komunistu neznal.
00:22:48 Já jsem poprvé se octnul mezi kolegy spisovately, komunisty
00:22:55 v roce 56 nebo 57, kdy jsem byl jako mladý,
00:23:01 začínající autor, ještě nic nepublikovavší.
00:23:08 V jakém momentě jste se stala slavnou?
00:23:13 Já si myslím, že až ten můj příchod
00:23:16 do Prahy, do divadla Rokoko.
00:23:19 V roce 64 jsem přišla do Prahy z Plzně
00:23:24 a během dvou let jsem byla zlatej slavík.
00:23:30 Takže myslím nějak v tom roce 66.
00:23:50 Já si úplně nejsem jistý, kdy si byl otec 100% jistý,
00:23:55 že komunismus není řešením.
00:23:58 Já si myslím, že si to nemyslel nikdy, že by komunismus,
00:24:02 komunistická ideologie byla řešením pro politiku tohoto světa
00:24:09 Přesto se ale v 60. letech, pokud vím,
00:24:14 na základě tlaku svých kolegů a přátel,
00:24:18 stal členem komunistické strany.
00:24:21 Aby skrze tu stranu mohl nějakým způsobem ovlivňovat běh událostí,
00:24:30 tak aby bylo více demokracie, více svobody.
00:24:36 To se ukázalo jako nereálné.
00:24:42 Začali jaksi zjišťovat, že ta ideologie,
00:24:48 které uvěřili, je trošku omámila.
00:24:51 Byla to vlastně jenom clona za ktutostmi,
00:24:54 co se jejím jménem děly a v 60. letech potom se vyvíjely
00:25:02 dál a dál, až to vyústilo v tom roce 68.
00:25:07 Pražské jaro.
00:25:09 No oni začli postupně prohlédat a jaksi ztráceli šupiny z očí.
00:26:05 HUDBA, ZPĚV.
00:26:07 K ránu věčný i vám
00:26:09 by se čas
00:26:11 asi zdál
00:26:13 dokud
00:26:14 musíte
00:26:16 zbůhdarma bdít.
00:26:17 No to byl zázrak v našich životech,
00:26:21 protože se rozběhla taková, já bych řekla železná opona,
00:26:26 jakože neexistovala, a prostě ta hudba
00:26:28 obalila celou Zeměkouli.
00:26:45 Vlastně v téže době jsem se formoval i já.
00:26:48 Tehdy se začaly hrát moje hry a vydávat mé texty
00:26:51 a působil jsem v divadle a byl jsem sám jakýmsi
00:26:56 odkojencem let 60.
00:27:01 Můj otec, tuším v roce 67,
00:27:04 se stal dopisovatelem Československého rozhlasu v Moskvě.
00:27:08 To byla určitě zajímavá a důležitá funkce
00:27:17 a taky poměrně zodpovědná.
00:27:20 Já jsem v roce 68 získala svoje 1. divadelní angažmá,
00:27:26 v Libeňském divadle.
00:27:28 Stále větší potřeba svobody.
00:27:32 Vznikala různá ohniska nezávislého myšlení a tvorby.
00:27:40 Pod tím tlakem posléze se nakonec uskutečnily změny
00:27:47 v nejvyšších místech a změna celé státní politiky.
00:27:50 Samozřejmě že potom v té fázi, kdy už to šlo opravdu do politiky,
00:27:56 hráli rozhodující roli ti reformní komunisté,
00:27:59 ale oni nebyli jakýmisi jedinými otci či autory
00:28:03 toho pohybu společenského.
00:28:08 HUDBA, ZPĚV.
00:28:09 Za bránou tisící tam zvonková je zem.
00:28:16 A lidé zvonkoví v ní zvoní celý den.
00:28:21 Já si myslím, že to byla taková
00:28:24 historická etapa těch mladých.
00:28:28 HUDBA, ZPĚV.
00:28:29 Já zpívám pohádku pro děti zvonečků.
00:28:34 Takže ty písně tam měly takovej trošku jako protest
00:28:41 proti nějakýmu puritánství.
00:28:43 Tam žádnej teror nebyl, ale proti takovýmu
00:28:50 moc přísnýmu režimu na mladý.
00:28:56 U nás to bylo vlastně proti režimu.
00:28:59 HUDBA, ZPĚV.
00:29:53 Tady jsem vám chtěla předat maličkost,
00:29:56 ono mi to zapadlo dovnitř, která byla můj talisman.
00:30:00 Děkuji pěkně.
00:30:18 V tom duchu se to prostě neslo celý to jaro,
00:30:22 ale brzo skončilo.
00:30:43 No tak 21. srpen 1968, hučely letadla ráno
00:30:47 ve 4 mě přišel vzbudit soused a říká podívejte se na oblohu,
00:30:52 obsadili nás Rusáci, od toho okamžiku už nebylo
00:30:55 o čem diskutovat.
00:30:57 HUDBA.
00:31:10 Jsem si byla vědoma, že asi začne větší tlak,
00:31:14 že začne cenzůra opět fungovat a že to bude prostě všechno horší.
00:31:27 Otec v té době pracoval v Českém rozhlase
00:31:30 a shodou okolností byl přesně v tom srpnu v Moskvě.
00:31:34 Pochopil, že mu nezbývá jiná šance, než se stavět k té ruské okupaci
00:31:40 velmi kriticky.
00:31:42 To také způsobilo to, v krátkodobém důsledu,
00:31:47 že byl z rozhlasu vyhozen.
00:32:11 Já patřila k těm mnoha lidem, kteří se domnívali,
00:32:14 že to je na 3 měsíce a vypadnou.
00:32:18 Netušili jsme, že to bude na dalších 20 let.
00:34:01 Státní bezpečnost zachovávala ty negativy z těch akcí,
00:34:06 aby mohla dovodit, kdo s kým, kde se setkal,
00:34:11 co proběhlo a tak dále.
00:34:13 Máme zde zachovány deseti tisíce takovýchto negativů
00:34:17 a pak konkrétní fotografie.
00:34:19 V tomto případě dokonce fotografii disidenta Václava Havla,
00:34:23 představitele Charty 77 a jeho bratra Ivana Havla.
00:34:29 Je to fotografie z léta 1984.
00:35:24 Když jsem si to přečetla, tak jsem si říkala,
00:35:27 no tak to můžu podepsat.
00:35:30 Otec neváhal ani minutu a připojil se k podpisu
00:35:35 tohoto dokumentu.
00:35:38 Musel se uchýlit k dělnické profesi.
00:35:42 Stal se pracovníkem firmy Úklid, pro kterou myl okna
00:35:48 a výlohy obchodů v Praze.
00:35:52 Potom v 80. letech pracoval jako topič
00:35:59 v kotelně Motolské nemocnice.
00:36:02 Já jsem mezitím lepila takový sáčky igelitový na hračky.
00:36:06 Pak jsem někdy taky montovala hračky.
00:36:09 Tak to jsem byla příliš velký idealista.
00:36:13 Milá Olgo, v posledních letech jsem poznal
00:36:16 několik inteligentních a slušných lidí,
00:36:19 které jejich osud poznamenal velmi zřetelně
00:36:22 a podle mého názoru velmi tragicky.
00:36:25 Zatrpkli, zanevřeli na lidi i na svět a ztratili víru v cokoli.
00:36:31 podlehnout této životní filosofii není v jistých životních podmínkách
00:36:37 nikterak těžké.
00:36:38 Přesto považuji životní rezignaci, jejímž projevem taková filosofie je
00:36:44 za nejsmutnější druh lidského pádu, protože je to pád tam,
00:36:50 kde život opravdu ztrácí smysl.
00:36:53 Tragédie moderního člověka není v tom,
00:36:56 že člověk toho ví vlastně stále míň o smyslu vlastního života,
00:37:01 ale že mu to stále míň vadí.
00:37:04 Jako jedinou možnou pomoc zvenčí, ovšem pomoc svrchovaně důležitou,
00:37:10 jsem si zvykl očekávat prostě utvrzování,
00:37:14 že to tak skutečně je.
00:37:16 Totiž, že to absolvovat musím, že to opravdu smysl má,
00:37:20 a že se nepachtím zbytečně.
00:37:46 Když padla Berlínská zeď,
00:37:48 říkala jste si tenkrát a teď jsme na řadě my?
00:37:51 Ne, vůbec.
00:37:53 To mě nenapadlo.
00:38:50 Já už jsem jich měla...
00:38:52 Míra mé trpělivosti nebo slušnosti, občanský slušnosti se završila
00:38:58 a já jsem nebyla ochotná jakkoli dobrovolně komunikovat
00:39:04 s tím režimem.
00:39:06 Vy jste se nebála?
00:39:08 Nebála.
00:39:09 Já jsem si připravila tašku s kartáčkem na zuby, s ručníkem,
00:39:13 informovala jsem svoji matku, protože jsem měla už 2 větší syny,
00:39:21 aby mě když tak pomohla, kdyby se něco stalo,
00:39:24 kdyby mě zavřeli, protože jsem se dozvěděla,
00:39:28 že jsem byla na nějakým seznamu předpokládaných jaksi represí lidí,
00:39:34 kteří se měli někam zavřít.
00:39:37 Mě to bylo jedno, mě to prostě bylo jedno.
00:41:05 ŠPANĚLŠTINA.
00:41:36 Tak samozřejmě, že strach z nich máme všichni,
00:41:40 protože oni mají moc, ale kdybych se bála...
00:41:43 Maj pendreky, maj moc a můžou nás zbít
00:41:45 a můžou překroutit zákony v tom smyslu,
00:41:49 že nám můžou něco udělat...
00:42:01 SVOBODU! SVOBODU! SVOBODU!
00:42:15 Dostanete se sem na zpátek na ty prkna!
00:42:20 Dostane!
00:42:21 Na prkna!
00:42:23 Jako zpívat?
00:42:25 Jo!
00:42:26 To nevím.
00:42:27 Ale jo.
00:42:30 Ať žije Havel!
00:42:33 Ať žije Havel!
00:42:35 Ať žije Havel!
00:42:43 Češi pojďte s náma!
00:42:46 Češi pojďte s náma!
00:42:48 Češi pojďte s náma!
00:43:12 ZPĚV, HYMNA.
00:43:51 Ne!
00:43:52 Davide!
00:43:53 Gestapo! Gestapo! Gestapo!
00:44:34 Já jsem Martin Vejslík DAMU a patřil jsem mezi organizátory
00:44:40 akce na Alberově, Vyšehrad.
00:44:42 Chtěl jsem jenom říct, že samozřejmě jsme
00:44:46 nebo alespoň někteří z těch 150 organizátorů,
00:44:50 šli se všemi do města.
00:44:53 Chtěl jsem říct ti lidi, neviděl jsem žádný projev
00:44:58 nějakýho násilí na nikom nebo ničení majetku a tak dále.
00:45:03 Prostě bavíte se tady o stávce.
00:45:06 Ono je to problém asi demokracie, ale stávka vzniká prostě
00:45:11 v určitý mimořádný situaci, kdy najednou se lidi
00:45:14 pro něco rozhodnou a ti ostatní se buďto přidaj
00:45:17 a nebo nepřidaj jo.
00:45:19 V Polsku to vzniklo tak, že začla stávkovat
00:45:25 1 konkrétní loděnice, přidali se další.
00:45:28 Tady se něco událo v Praze.
00:45:43 Je třeba velice racionélně vážit, aby měli svou účinnost.
00:45:47 Nepodléhejme emocím.
00:45:49 Nepomůžeme tím ničemu.
00:45:51 Já vím není to to, co chceme teďko slyšet,
00:45:54 ale mě se zdá, že to stanovisko pana ředitele,
00:45:57 pana profesora Lukeše, je stanovisko správný,
00:46:01 že se nemáme zříkat ani oficoálních protestů přes svazové orgány.
00:46:21 Jestli máme bejt vůbec nějak účinní,
00:46:24 nehrát okamžitě!
00:46:56 To co se včera stalo je vrchol.
00:46:59 Jo to už jsme o tom mluvili.
00:47:01 Výborně.
00:47:12 Tady právě probíhá taková situace, že několik minut po vyhlášení
00:47:17 herecké stávky jsme na jednom představení,
00:47:22 které už se rozběhlo, sdělili hercům o co jde
00:47:27 a oni se právě odebírají na jeviště,
00:47:30 aby oznámili divákům, že zastavují představení,
00:47:36 protože pražští herci a nejen pražští vstupují do stávky.
00:47:44 Ano?
00:47:45 Dana Kolářová, herečka z Vinohrad.
00:47:53 Reakce mohly být jakékoliv, ale o tom nikdo nepřemýšlel.
00:47:59 Během této doby dorazili kolegové,
00:48:04 kteří oznámili jednohlasně odhlasovanou stávku,
00:48:10 tímto okamžikem počínající na protest
00:48:14 proti včerejším událostem.
00:48:25 Jste z Prahy?
00:48:27 Ne.
00:48:29 Takže jste přijeli dlouhou cestu.
00:48:32 Nemrzí vás to?
00:48:33 Ne.
00:48:34 Já si myslím, že je podstatný vlastně to,
00:48:38 že očekávali herecký koncert, tak se jim dostalo vlastně toho,
00:48:42 čeho nejvíc potřebovali, vědomí, společenský vědomí,
00:48:46 že už si to nenecháme líbit.
00:49:13 Dobrý večer.
00:49:16 Já bych chtěl doříct ještě 1 věc,
00:49:19 já bych strašně chtěl, aby to, co jste tady slyšeli,
00:49:23 aby jste řekli dál, protože ještě pořád je
00:49:26 strašná spousta lidí, kteří to nevědí.
00:49:29 Děkuji vám.
00:49:57 Jestli čekáte, že se něco změní?
00:49:59 Ano, strašně.
00:50:02 Jinak bych tady nebyla a nemohla bych existovat.
00:51:20 Ať žije Havel!
00:51:22 Ať žije Havel!
00:51:24 Ať žije Havel!
00:51:26 Cha cha, dobrý.
00:52:33 Kdo tě může zarazit nebo vás teda...
00:52:36 Co vás může zarazit?
00:52:39 V naši práci nás nemůže zastavit nikdo.
00:52:52 Už 20 let se nás snaží zatavit a zatím se jim to nepovedlo.
00:52:58 Samozřejmě, že způsoby naší práce budou
00:53:06 v souladu s vyvíjející se situací.
00:53:11 Jak se situace bude vyvíjet nikdo neví v tuto chvíli.
00:53:29 já jsem vymyslel to cinkání klíčema.
00:53:33 Chceme novou vládu!
00:53:35 Chceme novou vládu!
00:53:37 Chceme novou vládu!
00:53:52 Ať žije FAMU!
00:53:54 Ať žije FAMU!
00:53:56 Ať žije FAMU!
00:54:02 Ahoj! Ať žije mládež!
00:54:05 Ježiš to je hezký.
00:54:10 Babička v tramvaji se svíčkou.
00:54:18 Pojďte se mnou, já vám ukážu odkud se
00:54:20 dobře vidí Václavský náměstí.
00:54:50 2. věc je, že jsou hrozně nasraný,
00:54:52 že se na těch shromážděních mluví jenom ke studentům jo,
00:54:56 že oni prostě potřebujou sami za sebe, aby se mluvilo k nim.
00:55:01 To visí na těch sdělovacích prostředcích.
00:55:04 Dneska je potřeba nějakým způsobem třeba využít toho přímého přenosu
00:55:09 z toho Václaváku a pokusit se třeba proniknout
00:55:13 ke kameře a promluvit tam jo.
00:55:15 O to se musíme pokusit taky.
00:55:17 Mě je to až jako hloupý, jak to působí sentimentálně,
00:55:21 ale prostě to tak působí, to už nikdy nezažijem.
00:55:25 Kluci normálně pracujou v Pragovce v Praze ve Vysočanech
00:55:29 a prostě je nutný, zejtra tam půjde Petr Čepek
00:55:33 číst to Občanský fórum jo a my jasme dostali za úkol,
00:55:37 protože dělníci se normálně sejdou na tom dvoře uprostřed fabriky
00:55:42 v 10 hodin všichni a čekaj co bude.
00:56:16 Šla jsem tam proto, protože jsem měla vnitřní pocit,
00:56:21 že to musím udělat, že to je správný,
00:56:25 že to je potřeba.
00:56:26 Jsem studentka DAMU a přišla jsem se podívat sem
00:56:30 do Tatry Smíchov a podpořit všechny dělníky,
00:56:33 kteří souhlasí s našimi stanovisky.
00:56:41 Bála jsem se, ale šla jsem do toho no.
00:56:50 Rádi bychom se představili.
00:56:52 Rádi bychom se přihlásili do diskuze.
00:56:55 Já jsem studentka DAMU.
00:56:59 Ať žijou studenti!
00:57:01 Ať žijou studenti!
00:57:03 Ať žijou studenti!
00:57:56 HUDBA, ZPĚV.
00:58:03 Slovíčka konejšivá
00:58:07 co se v nich schovává?
00:58:25 Úplně zpátky husina.
00:59:32 ZPĚV.
00:59:33 Kde domov můj...
00:59:35 Už na tom Václavským náměstí v té revoluci jsem si zapomněla
00:59:39 sundat brejle a viděla jsem dolů, tak jsem si sama sobě řekla,
00:59:45 no tak takovejhle comeback neměla žádná zpěvačka na světě.
01:00:24 To je překvapivý, že to je 20 let.
01:00:27 Uběhlo to rychle.
01:00:31 Tam jsem nedohlížel na to, že nemám před kamerou pít,
01:00:35 tak jsem tam popíjel, takže navazuju na tradici.
01:00:45 ZPĚV.
01:00:46 Kde domov můj...
01:01:34 Moje maminka mi říkala, revoluce je krásná v červáncích,
01:01:38 ale pak přijdou všední dny, takže já jsem si moc
01:01:42 veliký iluze nedělala.
01:03:09 Byl to opravdu problém.
01:03:16 Ten komunismus tímto způsobem rozložil strukturu všech způsobů
01:03:23 samoorganizace společnosti.
01:03:26 Velmi obtížně se to po těch desetiletích
01:03:30 dávalo všechno opět dohromady.
01:03:41 Muselo se všelijak improvizovat.
01:03:44 Já jsem přemlouval různé přátelé,
01:03:47 překladatele, hudebníky, aby přijímali státní funkce,
01:03:53 protože tady nebyl žádnej rezervoár demokratických politiků zkušených.
01:04:02 Odkud by se vzali?
01:04:54 Dělo se co bylo nutné a tak jsem
01:04:56 do toho přirozenou cestou, jako všichni ostatní,
01:05:00 to jsem nebyl jenom já samozřejmě, a tak jsem do toho vplul.
01:05:04 Mě to hrozně bavilo, ten pocit, že to má smysl,
01:05:08 a že to k něčemu bude, ten mám i dneska, že to tak bylo.
01:05:25 Jak se to začalo uklidňovat, tak to začalo mít takový řád
01:05:31 a vznikal z toho úřad, tak najednou jsem
01:05:35 z toho začal být unavený, to už mi nesvědčilo.
01:05:38 To už jsem začal přemýšlet o tom, že skončím,
01:05:42 že už se vrátím k tomu psaní.
01:05:48 Tak jsem se vrátil ke své původní profesi.
01:05:52 To bude hodně malé.
01:05:54 když žiješ tady, tak co se stalo
01:05:56 s tvýma původníma oblekama důležitého politika?
01:06:00 My jsme tomu říkali monterky že jo, když jsme si oblékli šaty a kravatu
01:06:05 Před lety, to jsme točili ty malé filmečky
01:06:09 a v jedné roli je tam místní, báječný cigán,
01:06:13 tak jsem mu ty šaty dal, tak v nich chodí místní cigán tady.
01:06:20 Tak tady to je koní, to není moje a tam co vidíte ten les takhle,
01:06:31 tak to je po dědečkovi a otci, který nám v tom 48. roce sebrali
01:06:40 a potom v 89. roce jsme to dostali zpátky v restituci,
01:06:47 tak se o to staráme teď.
01:06:52 Jako všude, tak prostě tady část lidí,
01:06:56 kteří mě mají rádi, strašně málo bohužel a jiná část lidí,
01:07:03 kteří mě nemají rádi z nejrůznějších důvodů.
01:07:07 Třeba bývalí nebo ještě současní komunisti.
01:07:10 Závistlivci obecně a samozřejmě ta restituce,
01:07:16 toho majetku, s tím je spojena,
01:07:19 jak to že on dostal takový kus lesa a vůbec nemyslí na to,
01:07:24 že to byl náš kus lesa, který nám ukradli
01:07:28 a že ho zase máme.
01:07:34 Já tady žiju dobře a mám tu hodně dobrých lidí
01:07:38 kolem sebe, což je fajn.
01:07:40 Před 10ti, 12ti lety jsem se vrátil sem
01:07:43 a už tady zůstanu, předpokládám.
01:07:51 Je to tu fajn.
01:07:54 Je tu pěkně.
01:08:41 Ono je to problém asi demokracie, najednou se lidi pro něco rozhodnou
01:08:46 a ti ostatní se buď přidaj a nebo se nepřidaj.
01:10:58 Mám pocit, že ty jsi velmi šťastný muž,
01:11:01 protože vždycky, když sem přijedeš,
01:11:03 tak se něco děje, možná by si sem měl jezdit častěji.
01:11:10 Jsi se nachomítl zase k vajíčkové válce,
01:11:16 která se tady u nás vede, a která si myslím musí připadat
01:11:20 všem okolním státům trošku komická, ale na 2. stranu je neuvěřitelné,
01:11:26 že se lidi, kteří působí takovým dojmem,
01:11:30 že už jsou ze všeho unaveni, z politiků, z politiky,
01:11:34 a že už nejsou schopni vlastně vůbec se nějakým způsobem spontánně
01:11:39 k něčemu odhodlat, aby dali najevo svůj názor
01:11:42 a nějakým způsobem se pozvedli.
01:11:45 To mě teda samotnou překvapilo, že si nemůžu vybavit,
01:11:49 a že nevím kde to je.
01:12:01 No čau Pažoute, prosím tě zachraň mě,
01:12:04 kde je na Albertově to místo, kde začala 17.11. demonstrace?
01:12:17 Já to tady hledám a nemmůžu to najít,
01:12:20 jo počkej už vidím ceduli, jsme dobře.
01:12:23 Kdy, když ne teď? Kdo, když ne my?
01:12:27 a datum je tam
01:12:29 Mimochodem by s tebou potřebovali mluvit
01:12:32 a nemůžou se ti dovolat, protože já jsem jim tě doporučila,
01:12:36 že bys k tomu taky mohl něco říct.
01:12:38 No tak já ti předám toho Carlose, to je režisér, on mluví anglicky.
01:12:43 Tak já ti ho dám a domluvte se spolu jo.
01:12:46 No jasně no.
01:12:48 Ty seš v tom dokumentu.
01:12:50 Já tam jsem jenom nějak na začátku a ty tam jdeš vlastně za mnou.
01:12:54 Před 20 lety točili náhodou se mnou nějak
01:12:57 a vlastně se tady nachomítli přímo k začátku revoluce.
01:13:01 Jseš tam vidět v tom dokumentu se svoji pověstnou čelenkou.
01:13:07 No nějakou barevnou.
01:13:11 5 minut slávy jsem si užila.
01:13:14 Teď vlastně po 20 letech točí pokračování.
01:13:27 Toto jsou takové ty smolné knihy Státní bezpečnosti,
01:13:31 která měla vlastně povinnost od 50. let každý svazek evidovat.
01:15:51 ZPĚV.
01:15:52 Snad dostanu se do kondice...
01:15:56 No tak já jsem tam byla jenom jako takovej hudební doprovod
01:16:00 nebo jako spíš jsem si připadala jako takovej medvěd,
01:16:04 kterýho lidi rádi vidí po 20ti letech,
01:16:09 a proto já jsem si nedělala a velice jsem se jaksi veškerýho
01:16:14 polityckýho dění po revoluci,
01:16:17 jsem se stranila.
01:16:21 HUDBA, ZPĚV.
01:16:23 Mé písně zní a lžou a ztrácejí dech
01:16:31 Já mám pocit, že já už bych se
01:16:34 do ničeho nepouštěla.
01:16:36 Samozřejmě, že třeba teď momentálně 17 let
01:16:39 se věnuju ochraně zvířat a tydlety věci lidský,
01:16:43 tak si říkám, já už jsem toho zažila tolik,
01:16:46 že bych další kotrmelec, eventuelně sešup
01:16:49 znova prostě přežila, cokoliv by se stalo tady.
01:16:55 HUDBA, ZPĚV.
01:16:56 A nechci být ta druhá,
01:16:58 jak sluha v libreji.
01:17:01 chci tě mít
01:17:03 a nechci být ta druhá,
01:17:06 jak sluha v libreji
01:17:13 vím, že chyb mám...
01:17:15 No já jsem celou dobu považovaná za Havlovo hradní křídlo.
01:17:19 Jakože mám to smýšlení, jako má Václac Havel.
01:17:22 Tuhle se mě velice dotklo, že jsem někde četla,
01:17:26 že Václava Havla někdo považuje za levicového intelektuála.
01:17:29 Tak jsem si říkála, to jsem blázen,
01:17:33 tak on tady v podstatě analiticky jim ukáže,
01:17:37 co je potřeba odstranit a co je potřeba udělat
01:17:40 a oni ho teď nazývají levicovým intelektuálem,
01:17:44 no tak to je všecko postavený na hlavu no.
01:17:48 HUDBA, ZPĚV.
01:17:50 Z jinu bolí hlava.
01:18:06 POTLESK.
01:18:13 Existuje nějaký přísloví, že revoluce požírá svoje děti,
01:18:18 no a to se stalo tady taky.
01:18:20 Ta revoluce se vyčerpá v těch 1. euforiích.
01:18:27 Bylo to bouřlivé, bylo to těžká ztráta iluzí,
01:18:31 protože samozřejmě jak jsme viděli ty nádherný záběry
01:18:35 na Václavské náměstí, jak všichni zvonili klíčema,
01:18:39 tak každý si to představoval pravděpodobně úplně jinak.
01:18:44 Moje desiluze spočívá v tom, že tady skutečně neexistuje
01:18:49 žádné etické směřování, jak se to jenom překlopilo
01:18:55 na 2. stranu a je to to samý
01:18:59 v bledě modrým jo, to je extrém.
01:19:02 Z extrému do extrému a to nic neřeší.
01:19:05 To křídlo Havlovské, kam vlastně patřilo
01:19:09 i moje politické uskupení v těch 1. letech občanské hnutí.
01:19:14 Chtěli transformaci vydlážděnou právním řádem,
01:19:19 právním pořádkem, pravidly hry, aby se nekradlo.
01:19:24 Čili by to nebylo tak radikální, bezpečně to stálo za to,
01:19:32 protože při nejmenším neexistuje cenzura.
01:19:38 Když bych to aspoň shrnula, tak se uvolnily informace.
01:19:42 V žádným případě bych nechtěla, aby se to vrátilo.
01:19:46 HUDBA, ZPĚV.
01:20:37 Dobrý večer,
01:20:39 aby to co jste tady slyšeli,
01:20:41 aby jste řekli dál, protože ještě pořád
01:20:45 je strašná spousta lidí, kteří to nevědí.
01:20:48 Děkuji vám.
01:20:53 Táta revolucionář.
01:20:56 já jsem za sebe spokojenej, za svoji práci, za svoji rodinu,
01:21:01 za to, že můžu jezdit ven, můžu studovat co chci,
01:21:05 můžu číst co chci, můžu poslouchat co chci.
01:21:12 Moje děti to budou moct dělat automaticky
01:21:16 od začátku svého života, proto jsem spokojenej,
01:21:19 záleží na každým, jak s tím naloží.
01:21:46 Jsem studentka DAMU a přišla jsem sem do Tatry Smíchov
01:21:51 podpořit všechny dělníky, kteří souhlasí s našimi stanovisky.
01:21:56 Rádi bychom se představili,
01:21:59 rádi bychom se přihlásili do diskuze.
01:22:01 Já jsem studentka DAMU.
01:22:04 Ať žijou studenti!
01:22:06 Ať žijou studenti!
01:22:08 Ať žijou studenti!
01:22:11 No to je jak Johanka z Arku.
01:22:15 Myslíte, že ještě existuje ta továrna na ty tramvaje?
01:22:19 Já má pocit, že ne, ale zrovna na tomhle místě jsem
01:22:23 od tý doby fakt nebyla, tam jsem nevkročila,
01:22:27 tak vůbec netušim.
01:22:31 Mě došla jedna věc, že po tý revoluci
01:22:34 z nějaký euforický radosti, samozřejmě člověk propadal
01:22:40 i nějakejm iluzím, já jsem měla dost dlouho
01:22:44 schohvanej takovej plakátek, na tom byl vyfocenej Václav Havel
01:22:49 a u toho bylo napsáno, pravda a láska zvítězí
01:22:52 nad lží a nenávistí.
01:22:54 Tak jsem si řekla,
01:22:55 že ta pravda a láska po tý revoluci
01:22:58 nebo ze začátku to vypadalo, že se otevřou dveře
01:23:01 a opona sametová se rozhrne a vejde ta pravda s tou láskou
01:23:05 a řekne tak a ty zlá nenávisti a lži odejdeš
01:23:09 a teď tady budu já pravda a láska.
01:23:11 A pak, když vlastně žijete ten život dál,
01:23:14 tak zjistíte, že vlastně máte daleko
01:23:17 větší možnosti ten svůj potenciál využít.
01:23:20 Vlastně je to v něčem i daleko složitější,
01:23:23 protože ta svoboda vyžaduje opravdu velkou vnitřní zodpovědnost.
01:23:28 Co to znamená odpovědnost v tom mezním slova smyslu?
01:23:32 Říká se, že je to příkaz chovat se tak,
01:23:35 jak by se měli chovat všichni, že je to odpověnost člověka
01:23:39 nejen ke světu, ale i za svět,
01:23:43 tak jako bych to byl já, kdo bude souzen za to,
01:23:47 jak to s tímto světem dopadne.
01:25:17 ZPĚV, HYMNA.
01:26:09 Skryté titulky: Marie Butula Cichá
01:26:12 .
Celovečerní španělsko-český koprodukční dokument režiséra Carlese Bosche, který reflektuje netradičním způsobem a z netypického úhlu listopadové dny roku 1989. Carles Bosch se před dvaceti lety dostal shodou okolností přímo do středu událostí a podařilo se mu natočit zcela unikátní momenty z prvních revolučních dní. Režisér se po dvaceti letech setkává se všemi tehdejšími aktéry ze své reportáže, společně hledají odpovědi na několik klíčových otázek – co vedlo k událostem, které odstartoval 17. listopad, v čem se česká společnost změnila a jak lze s odstupem nahlížet naši přítomnost.