Slavný španělský režisér Carles Bosch přijíždí po dvaceti letech do Čech, aby všechny znovunalezené aktéry konfrontoval se svými vzpomínkami a především s unikátním filmem, který natočil jako jediný zahraniční novinář v listopadových dnech roku 1989 (2009)
00:00:00 00.
00:00:16 ANGLIČTINA.
00:02:02 Divadlo není jen hra, režisér, herci, divadlo a sál,
00:02:07 ale může to být cosi nepoměrně víc.
00:02:10 Zcela zvláštní ohnisko společenského a duchovního života,
00:02:15 spolutvořící ducha doby a vyjevující a zpřítomňující
00:02:20 její fantazii a humor,
00:02:24 že to je živý a do konkrétního prostoru
00:02:27 a času neopakovatelně vklíněný nástroj
00:02:30 společenského sebeuvědomění.
00:02:45 Disidentem se člověk stane ani neví jak.
00:02:48 Stačí, když si trvá na svém a z něčeho co udělá malého,
00:02:52 vyplyne potom přirozené očekávání, že udělá něco většího,
00:02:56 důslednějšího a z toho zase...
00:02:58 a tak dále.
00:03:00 Je to řetězec na jehož konci potom
00:03:02 najednou člověk zjistí, že je disidentem že ano.
00:03:06 Jakýkoliv svobodný čin, byť by to byla hudební skladba
00:03:09 nebo divadelní představení.
00:03:12 Jakýkoliv svobodný čin ze samé své podstaty
00:03:15 je politickým úkazem, aniž má jakékoliv politické ambice.
00:03:25 ŠPANĚLŠTINA.
00:03:35 Jeho zajímá proč u nás, to jsou převážně,
00:03:38 už poněkolik těch zvratů, vždycky lidi vlastně od divadla...
00:03:43 Národní obrození taky začalo divadlem.
00:03:51 No je to strašně zvláštní, ta role českého divadla,
00:03:55 protože když se vrátím ještě o 200 let zpátky,
00:03:58 když tady začal proces národního obrození,
00:04:02 protože uřední řeč, když jsme byli Rakousko-Uhersko,
00:04:05 byla Němčina, tak vlastně ta obrozenecká,
00:04:09 intelektuální část českého národa, byli literáti, divadelníci.
00:04:15 Začalo se hrát české divadlo.
00:04:19 Až to vyvrcholilo národní sbírkou na vybudování Národního divadla
00:04:26 a tak to české divadlo, nějakým zvláštním způsobem,
00:04:31 vždycky stálo u těch zvláštních nebo zcela zásadních momentů
00:04:36 v dějinách tohodletoho nevhodně umístěného národa.
00:04:42 Na takovým place, na takovým krásným sice místě,
00:04:46 ale uprostřed Evropy, v srdci Evropy,
00:04:49 kde teda ale jsme vystaveni zřejmě takovým tlakům.
00:05:00 ANGLIČTINA.
00:06:41 Naše Československé vojsko v Sovětském svazu....
00:06:55 ANGLIČTINA.
00:07:54 V tý době, kdy ten táta řešil,
00:07:58 kdy se rozhodl třeba za ten svůj film odmítnout
00:08:01 cenu Klementa Gotwalda.
00:08:03 což byl vlastně prezident, který se podílel
00:08:07 na vraždě jeho otce, protože byl jeho otec, můj dědeček,
00:08:13 popraven v roce 51 z politických důvodů,
00:08:17 tak to prostě samozřejmě muselo být pro něj absolutně nepřijatelné.
00:08:27 Otec v roce 49 se pokusil o přechod hranic a poté co
00:08:35 o všechno přišel že jo, všechno nám bylo zabaveno,
00:08:39 znárodněno tak zvaně.
00:08:41 Teď se tomu říká ukradeno komunisty.
00:08:44 Ještě s jedním kamarádem se pokusili o přechod hranic.
00:08:48 Byli obviněni z velezrady, vraždy a já nevím
00:08:52 z kolika dalších zločinů a odsouzeni k trestu smrti,
00:08:55 který byl vykonán v roce 51.
00:08:58 Komunisti po 48. začali vytvářet takovou hrůzovládu,
00:09:03 která vlastně jim dovolila vládnout,
00:09:07 protože lidi se báli, stáhli se.
00:09:09 Vytvářeli si takhle nepřátelé
00:09:13 v každém místě v republice, v každém okrese,
00:09:17 byl nějaký takový případ a týkal se u nás mého otce.
00:09:21 No takže to byl takový vhodný objekt.
00:09:29 Začaly politické procesy, vraždy, popravy, koncentrační tábory
00:09:36 na těch uranových dolech.
00:09:41 Postupně ti lidi upadali do letargie, do takové šedé zóny,
00:09:46 kde už tenkrát, co si mysleli doma,
00:09:49 něco jiného říkali venku i dětem tak to poroučeli,
00:09:53 že nesmí ve škole mluvit tak, jak se mluví doma.
00:09:57 No a tím to postupně zahalil ten rudý příval.
00:10:14 ANGLIČTINA.
00:10:42 Tati!
00:10:56 Dobrý den.
00:10:59 To je moje maminka, babička a prababička našich dětí v době,
00:11:08 kdy zavřeli a popravili našeho otce
00:11:12 a veškerá ta situace, která pak nastala,
00:11:16 že neměla práci, 3 malé děti,
00:11:18 a že to všechno dokázala ustát.
00:11:21 To je až románová figura, to je jako úžasný.
00:11:32 ANGLIČTINA.
00:12:28 HUDBA, ZPĚV.
00:12:29 Věčný i vám
00:12:32 by se čas
00:12:33 asi zdál
00:12:35 dokud
00:12:37 musíte
00:12:38 zbůhdarma bdít.
00:12:40 No to byl zázrak v našich životech,
00:12:43 protože se rozběhla taková, já bych řekla železná opona,
00:12:48 jakože neexistovala, a prostě ta hudba
00:12:51 obalila celou Zeměkouli.
00:12:56 V tom duchu se to prostě neslo celý to jaro,
00:13:00 ale brzo skončilo.
00:13:19 No tak 21. srpen 1968, hučely letadla ráno
00:13:25 ve 4 mě přišel vzbudit soused a říká podívejte se na oblohu,
00:13:29 obsadili nás Rusáci, od toho okamžiku už nebylo
00:13:33 o čem diskutovat.
00:13:36 HUDBA.
00:13:48 Jsem si byla vědoma, že asi začne větší tlak,
00:13:52 že začne cenzůra opět fungovat a že to bude prostě všechno horší.
00:14:11 ANGLIČTINA.
00:14:45 HUDBA.
00:15:28 Milá Olgo, v posledních letech jsem poznal
00:15:31 několik inteligentních a slušných lidí,
00:15:34 které jejich osud poznamenal velmi zřetelně
00:15:37 a podle mého názoru velmi tragicky.
00:15:40 Zatrpkli, zanevřeli na lidi i na svět a ztratili víru v cokoli.
00:15:45 Tragédie moderního člověka není v tom,
00:15:49 že člověk toho ví vlastně stále míň o smyslu vlastního života,
00:15:54 ale že mu to stále míň vadí.
00:16:22 ŠPANĚLŠTINA.
00:16:23 Když padla Berlínská zeď,
00:16:27 říkala jste si tenkrát a teď jsme na řadě my?
00:16:30 Ne, vůbec.
00:16:32 To mě nenapadlo.
00:16:35 ANGLIČTINA.
00:16:39 HUDBA, ZPĚV.
00:17:28 Já už jsem jich měla...
00:17:30 míra mé trpělivosti a slušnosti, občanský poslušnosti se završila
00:17:39 a já jsem nebyla ochotná jakkoli dobrovolně komunikovat
00:17:44 s tím režimem.
00:17:46 Vy jste se nebála?
00:17:48 Nebála.
00:17:49 Já jsem si připravila tašku s kartáčkem na zuby, s ručníkem,
00:17:53 informovala jsem svoji matku.
00:17:55 HUDBA.
00:18:10 ANGLIČTINA.
00:19:00 ŠPANĚLŠTINA.
00:19:30 Tak samozřejmě, že strach z nich máme všichni,
00:19:33 protože oni mají moc, ale kdybych se bála...
00:19:36 Maj pendreky, maj moc a můžou překroutit zákony
00:19:42 v tom smyslu, že nám můžou něco udělat...
00:19:45 ŠPANĚLŠTINA.
00:19:56 Svobobu! Svobodu! Svobodu!
00:20:11 Dostanete se sem na zpátek na ty prkna!
00:20:14 Dostane!
00:20:16 Na prkna!
00:20:18 Jako zpívat?
00:20:19 Jo!
00:20:20 To nevím.
00:20:21 Ale jo.
00:20:24 Ať žije Havel!
00:20:26 Ať žije Havel!
00:20:28 Ať žije Havel!
00:20:38 Češi pojďte s náma!
00:20:40 Češi pojďte s náma!
00:20:42 Češi pojďte s náma!
00:21:01 ZPĚV, HYMNA.
00:21:29 Gestapo! Gestapo! Gestapo!
00:22:24 Prostě bavíte se tady o stávce.
00:22:27 Ono je to problém asi demokracie, ale stávka vzniká prostě
00:22:32 v určitý mimořádný situaci, kdy najednou se lidi
00:22:35 pro něco rozhodnou a ti ostatní se buďto přidaj
00:22:38 a nebo nepřidaj jo.
00:22:40 V Polsku to začalo tak, že začla stávkovat
00:22:45 1 konkrétní loděnice, přidali se další.
00:22:48 Tady se něco událo v Praze.
00:22:53 ANGLIČTINA.
00:23:04 Je třeba velice racionélně vážit, aby měli svou účinnost.
00:23:08 Nepodléhejme emocím.
00:23:09 Nepomůžeme tím ničemu.
00:23:11 Já vím není to to, co chceme teďko slyšet,
00:23:14 ale mě se zdá, že to stanovisko pana ředitele,
00:23:20 pana profesora Lukeše, je stanovisko správný,
00:23:23 že se nemáme zříkat ani protestů přes svazový orgány.
00:23:42 Jestli máme bejt vůbec nějak účinní nehrát okamžitě!
00:24:16 To co se včera stalo je vrchol.
00:24:19 Jo to už jsme o tom mluvili.
00:24:21 Výborně.
00:24:37 Tady právě probíhá taková situace, že několik minut po vyhlášení
00:24:40 herecké stávky jsme na jednom představení,
00:24:44 které už se rozběhlo, sdělili hercům o co jde
00:24:47 a oni se právě odebírají na jeviště,
00:24:50 aby oznámili divákům, že zastavují představení,
00:24:56 protože pražští herci a nejen pražští vstupují do stávky.
00:25:04 Ano?
00:25:05 Dana Kolářová, herečka z Vinohrad.
00:25:09 Reakce mohly být jakékoliv, ale o tom nikdo nepřemýšlel.
00:25:20 Během této doby dorazili kolegové,
00:25:23 kteří ohlásili jednohlasně odhlasovanou stávku,
00:25:30 tímto okamžikem počínající na protest
00:25:34 proti včerejším událostem.
00:25:45 Jste z Prahy?
00:25:47 Ne.
00:25:48 Takže jste přijeli dlouhou cestu.
00:25:50 Nemrzí vás to?
00:25:51 Ne.
00:25:53 Já si myslím, že je podstatný vlastně to,
00:25:57 že očekávali herecký koncert, tak se jim dostalo vlastně toho,
00:26:02 čeho nejvíc potřebovali, vědomí, společenský vědomí,
00:26:05 že už si to nenecháme líbit.
00:26:08 ŠPANĚLŠTINA.
00:26:34 Dobrý večer.
00:26:37 Já bych chtěl doříct ještě 1 věc,
00:26:40 já bych strašně chtěl, aby to, co jste tady slyšeli,
00:26:44 aby jste řekli dál, protože ještě pořád je
00:26:47 strašná spousta lidí, kteří to nevědí.
00:26:50 Děkuji vám.
00:27:53 Ať žije Havel!
00:27:55 Ať žije Havel!
00:27:57 Ať žije Havel!
00:27:59 Cha cha, dobrý.
00:29:06 Kdo tě může zarazit nebo vás teda...
00:29:09 Co vás může zarazit?
00:29:13 V naši práci nás nemůže zastavit nikdo.
00:29:24 Už 20 let se nás snaží zatavit a zatím se jim to nepovedlo.
00:29:31 Samozřejmě, že způsoby naší práce budou
00:29:36 v souladu s vyvíjející se situací.
00:29:44 Jak se situace bude vyvíjet nikdo neví v tuto chvíli.
00:30:04 Já jsem vymyslel to cinkání klíčema.
00:30:07 Chceme novou vládu!
00:30:09 Chceme novou vládu!
00:30:11 Chceme novou vládu!
00:30:27 Ať žije FAMU!
00:30:28 Ať žije FAMU!
00:30:30 Ať žije FAMU!
00:30:35 Ahoj! Ať žije mládež!
00:30:41 Ježiš to je hezký.
00:30:43 Babička v tramvaji se svíčkou.
00:30:51 Pojďte se mnou, já vám ukážu odkud se
00:30:53 dobře vidí Václavský náměstí.
00:31:21 2. věc je, že jsou hrozně nasraný,
00:31:24 že se na těch shromážděních mluví jenom ke studentům jo,
00:31:28 že oni potřebujou sami za sebe, aby se mluvilo k nim.
00:31:32 Kluci normálně pracujou v Pragovce v Praze ve Vysočanech
00:31:36 a prostě je nutný, zejtra tam půjde Petr Čepek
00:31:40 číst to občansklý fórum jo a my jasme dostalli za úkol,
00:31:44 protože dělníci se normálně sejdou na tom dvoře uprostřed fabriky
00:31:49 v 10 hodin všichni a čekaj co bude.
00:32:24 Šla jsem tam proto, protože jsem měla vnitřní pocit,
00:32:28 že to musím udělat, že to je správný,
00:32:32 že to je potřeba.
00:32:33 Jsem studentka DAMU a přišla jsem se podívat sem
00:32:37 do Tatry Smíchov a podpořit všechny dělníky,
00:32:40 kteří souhlasí s našimi stanovisky.
00:32:49 Bála jsem se, ale šla jsem do toho no.
00:32:56 Rádi bychom se představili.
00:32:58 Rádi bychom se přihlásili do diskuze.
00:33:01 Já jsem studentka DAMU.
00:33:06 Ať žijou studenti!
00:33:08 Ať žijou studenti!
00:33:11 Ať žijou studenti!
00:33:44 HUDBA, ZPĚV.
00:33:45 Slovíčka konejšivá
00:33:48 co se v nich schovává?
00:34:13 Úplně zpátky husina.
00:35:20 ZPĚV.
00:35:22 Kde domov můj...
00:35:24 Už na tom Václavským náměstí v té revoluci jsem si zapomněla
00:35:28 sundat brejle a viděla jsem tam, tak jsem si sama sobě řekla,
00:35:33 no tak takovejhle comeback neměla žádná zpěvačka na světě.
00:36:12 To je překvapivý, že to je 20 let.
00:36:15 Uběhlo to rychle.
00:36:19 Tam jsem se neohlížel na to, že nemám před kamerou pít,
00:36:24 tak jsem tam popíjel, takže navazuju na tradici.
00:36:33 ZPĚV.
00:36:35 Kde domov můj...
00:37:22 Moje maminka mi říkala, revoluce je krásná v červáncích,
00:37:26 ale pak přijdou všední dny, takže já jsem si moc
00:37:30 veliký iluze nedělala.
00:38:44 Byl to opravdu problém, já jsem přemlouval různé přátelé,
00:38:52 překladatele, hudebníky, aby přijímali státní funkce,
00:38:57 protože tady nebyl žádnej rezervoár demokratických politiků zkušených,
00:39:07 odkud by se vzali.
00:39:59 Dělo se, co bylo nutné a tak jsem
00:40:02 do toho přirozenou cestou, jako všichni ostatní,
00:40:05 to jsem nebyl jenom já samozřejmě, a tak jsem do toho vplul.
00:40:10 Mě to hrozně bavilo, ten pocit, že to má smysl,
00:40:13 a že to k něčemu bude, ten mám i dneska, že to tak bylo.
00:40:30 Jak se to začalo uklidňovat, tak to začalo mít takový řád
00:40:35 a vznikal z toho úřad, tak najednou jsem
00:40:39 z toho začal být unavený, to už mi nesvědčilo.
00:40:42 To už jsem začal přemýšlet o tom, že skončím,
00:40:46 že už se vrátím k tomu psaní.
00:40:50 Tak jsem se vrátil ke své původní profesi.
00:40:58 To bude hodně malé.
00:41:00 když žiješ tady, tak co se stalo
00:41:02 s tvýma původníma oblekama důležitého politika?
00:41:06 My jsme tomu říkali monterky že jo, když jsme si oblékli šaty a kravatu
00:41:11 Před lety, to jsme točili ty malé filmečky
00:41:14 a v jedné roli je tam místní báječný cigán,
00:41:18 tak jsem mu ty šaty dal, tak v nich chodí teď cigán tady.
00:41:26 Tak tady to je koní, to není moje a tam co vidíte ten les takhle,
00:41:35 tak to je po dědečkovi a otci, který nám v tom 48. roce sebrali
00:41:46 a potom v 89. roce jsme to dostali zpátky v restituci,
00:41:52 tak se o to staráme teď.
00:41:57 Jako všude, tak prostě tady část lidí,
00:42:01 kteří mě mají rádi strašně bohužel a jiná část lidí,
00:42:09 kteří mě nemají rádi z nejrůznějších důvodů.
00:42:12 Třeba bývalí nebo ještě současní komunisti.
00:42:16 Závistlivci obecně a samozřejmě ta restituce,
00:42:21 toho majetku, s tím je spojena,
00:42:24 jak to že on dostal takový kus lesa a vůbec nemyslí na to,
00:42:28 že to byl náš kus lesa, který nám ukradli
00:42:32 a že ho zase máme.
00:42:39 Já tady žiju dobře a mám tu hodně dobrých lidí
00:42:43 kolem sebe, což je fajn.
00:42:45 Před 10ti, 12ti lety jsem se vrátil sem
00:42:48 a už tady zůstanu, předpokládám.
00:42:52 Je to tu fajn.
00:42:59 Je tu pěkně.
00:43:46 Ono je to problém asi demokracie, najednou se lidi pro něco rozhodnou
00:43:52 a ti ostatní se buď přidaj a nebo se nepřidaj.
00:45:28 My se vás stejně nebojíme!
00:45:49 Mám pocit, že ty jsi velmi šťastný muž,
00:45:52 protože vždycky, když sem přijedeš,
00:45:55 tak se něco děje, možná by si sem měl jezdit častěji.
00:46:04 To mě teda samotnou překvapilo, že si nemůžu vybavit,
00:46:08 a že nevím kde to je.
00:46:19 No čau Pažoute, prosím tě zachraň mě,
00:46:21 kde je na Albertově to místo, kde začala 17.11. demonstrace.
00:46:34 Já to tady hledám a nemmůžu to najít,
00:46:37 jo počkej už vidím ceduli, jsme dobře.
00:46:40 Kdy, když ne teď? Kdo, když ne my?
00:46:44 a datum je tam
00:47:10 ZPĚV.
00:47:11 Snad dostanu se do kondice...
00:47:15 No tak já jsem tam byla jenom jako takovej hudební doprovod
00:47:20 nebo jako spíš jsem si připadala jako takovej medvěd,
00:47:24 kterýho lidi rádi vidí po 20ti letech,
00:47:30 a proto já jsem si nedělala a velice jsem se jaksi veškerýho
00:47:35 polityckýho dění po revoluci,
00:47:37 jsem se stranila.
00:47:42 HUDBA, ZPĚV.
00:47:43 Mé písně zní a lžou a ztrácejí dech
00:47:52 Já mám pocit, že já už bych se
00:47:54 do ničeho nepouštěla.
00:47:56 Samozřejmě, že třeba teď momentálně 17 let
00:47:59 se věnuju ochraně zvířat a tydlety věci lidský,
00:48:03 tak si říkám, já už jsem toho zažila tolik,
00:48:06 že bych další kotrmelec, eventuelně sešup
00:48:09 znova prostě přežila, cokoliv by se stalo tady.
00:48:13 HUDBA, ZPĚV.
00:48:14 A nechci být ta druhá,
00:48:16 jak sluha v livreji.
00:48:21 chci tě mít
00:48:23 a nechci být ta druhá
00:48:26 jak sluha v livreji
00:48:33 vím, že chyb mám...
00:48:37 Existuje nějaký přísloví, že revoluce požírá svoje děti,
00:48:41 no a to se stalo tady taky.
00:48:43 Ta revoluce se vyčerpá v těch 1. euforiích.
00:48:51 Bylo to bouřlivé, bylo to těžká ztráta iluzí,
00:48:54 protože samozřejmě jak jsme viděli ty nádherný záběry
00:48:58 na Václavské náměstí, jak všichni zvonili klíčema,
00:49:02 tak každý si to představoval pravděpodobně úplně jinak.
00:49:07 Moje desiluze spočívá v tom, že tady skutečně neexistuje
00:49:11 žádné etické směřování, jak se to jenom překlopilo
00:49:17 na 2. stranu a je to to samý
00:49:19 v bledě modrým jo, to je extrém.
00:49:23 Z extrému do extrému a to nic neřeší.
00:49:28 To křídlo havlovské, kam vlastně patřilo
00:49:32 i moje politické uskupení v těch 1. 2 letech občanské hnutí.
00:49:37 Chtěli transformaci vydlážděnou právním řádem,
00:49:41 právním pořádkem, pravidly hry, aby se nekradlo.
00:49:46 Čili by to nebylo tak radikální.
00:49:53 Bezpečně to stálo za to,
00:49:55 protože při nejmenším neexistuje cenzůra.
00:50:00 Když bych to aspoň shrnula, tak se uvolnily informace.
00:50:04 V žádným případě bych nechtěla, aby se to vrátilo.
00:50:38 HUDBA, ZPĚV.
00:50:57 Dobrý večer,
00:51:02 aby to co jste tady slyšeli,
00:51:04 aby jste řekli dál, protože ještě pořád
00:51:07 je strašná spousta lidí, kteří to nevědí.
00:51:10 Děkuji vám.
00:51:16 Táta revolucionář.
00:51:19 já jsem za sebe spokojenej, za svoji práci, za svoji rodinu,
00:51:23 za to, že můžu jezdit ven, můžu studovat co chci,
00:51:28 můžu číst co chci, můžu poslouchat co chci.
00:51:35 Moje děti to budou moct dělat automaticky
00:51:39 od začátku svého života, proto jsem spokojenej,
00:51:42 záleží na každým, jak s tím naloží.
00:52:09 Jsem studentka DAMU a přišla jsem sem do Tatry Smíchov
00:52:13 podpořit všechny dělníky, kteří souhlasí s našimi stanovisky.
00:52:19 Rádi bychom se představili,
00:52:21 rádi bychom se přihlásili do diskuze.
00:52:23 Já jsem studentka DAMU.
00:52:26 Ať žijou studenti!
00:52:28 Ať žijou studenti!
00:52:31 Ať žijou studenti!
00:52:34 No to je jak Johanka z Arku.
00:52:38 Myslíte, že ještě existuje ta továrna na ty tramvaje?
00:52:42 Já má pocit, že ne, ale zrovna na tomhle místě jsem
00:52:46 od tý doby fakt nebyla, tam jsem nevkročila,
00:52:50 tak vůbec netušim.
00:52:54 Mě došla jedna věc, že po tý revoluci
00:52:57 z nějaký euforický radosti, samozřejmě člověk propadal
00:53:02 i nějakejm iluzím, já jsem měla dost dlouho
00:53:06 schohvanej takovej plakátek, na tom byl vyfocenej Václav Havel
00:53:10 a u toho bylo napsáno, pravda a láska zvítězí
00:53:13 nad lží a nenávistí.
00:53:15 Tak jsem si řekla,
00:53:17 že ta pravda a láska po tý revoluci
00:53:19 nebo ze začátku to vypadalo, že se otevřou dveře
00:53:23 a opona sametová se rozhrne a vejde ta pravda s tou láskou
00:53:27 a řekne tak a ty zlá nenávisti a lži odejdeš
00:53:30 a teď tady budu já pravda a láska.
00:53:33 A pak, když vlastně žijete ten život dál,
00:53:36 tak zjistíte, že vlastně máte daleko
00:53:38 větší možnosti ten svůj potenciál využít.
00:53:41 Vlastně je to v něčem i daleko složitější,
00:53:44 protože ta svoboda vyžaduje opravdu velkou vnitřní zodpovědnost.
00:53:50 Co to znamená odpovědnost v tom mezním slova smyslu?
00:53:54 Říká se, že je to příkaz chovat se tak,
00:53:57 jak by se měli chovat všichni, že je to odpověnost člověka
00:54:02 nejen ke světu, ale i za svět,
00:54:06 tak jako bych to byl já, kdo bude souzen za to,
00:54:09 jak to s tímto světem dopadne.
00:55:41 ZPĚV, HYMNA.
00:56:30 Skryté titulky: Marie Butula Cichá
00:56:34 .
Španělsko-český koprodukční autorský dokument režiséra Carlese Bosche, který byl za svůj předchozí film Bárkaři z Karibiku nominován i na cenu Americké filmové akademie, reflektuje netradičním způsobem a z netypického úhlu listopadové dny roku 1989.
Carles Bosch se v listopadu 1989 lety dostal shodou okolností přímo do středu událostí a podařilo se mu natočit zcela unikátní momenty z prvních revolučních dní. Režisér se po dvaceti letech setkal se všemi tehdejšími aktéry ze své reportáže, aby společně hledali odpovědi na několik klíčových otázek – co vedlo k událostem, které odstartoval 17. listopad, v čem se česká společnost změnila a jak lze s odstupem nahlížet naši přítomnost.