Přichází muž s nejrychlejším úsudkem na světě!
00:01:55 Česká televize uvádí
00:01:57 DERREN BROWN MAGIE A MANIPULACE MYSLI
00:02:00 V tomto pořadu využívám
00:02:02 magie, sugesce, psychologie, klamu a dramatických efektů.
00:02:05 Svých výsledků dosahuji
00:02:07 různou kombinací všech těchto technik.
00:02:10 Ani v jednom případě
00:02:11 se na natáčení nepodíleli herci nebo kompars.
00:02:19 Hudba je pravděpodobně nejpůsobivější umění,
00:02:21 srozumitelné všem lidem, přesto nepřeveditelné
00:02:24 do žádného jiného uměleckého způsobu vyjádření.
00:02:27 Pro Schopenhauera byla napodobením samotné vůle.
00:02:30 A přišla vhod, když měl hosty.
00:02:35 -Dobrý den.
-Zdravím.
00:02:36 To je Robin Stapleton.
00:02:38 Vy jste dirigentem několika orchestrů,
00:02:40 ale v současné době máte nejblíž k orchestru BBC?
00:02:43 -Je to tak, ano.
-Fajn.
00:02:45 Myslím, že Čtvrtý kanál nemá orchestr.
00:02:48 To bohužel nemá.
00:02:50 Mají tam nějaké džezové trio.
00:02:52 Skutečně je mi potěšením. Dám vám tohle.
00:02:56 To je seznam cédéček, která mám doma.
00:03:01 -Předtím jste to neviděl?
-Ne.
00:03:04 Jsou tam jenom skladby,
00:03:06 které lze dirigovat, symfonické práce.
00:03:08 Je jich tu přibližně tři sta a něco.
00:03:10 -Je to dobře čitelné?
-Ano, dá se to přečíst.
00:03:13 Tak fajn.
00:03:14 Prosím, vezměte si to a postavte se na stupínek.
00:03:17 Dobře.
00:03:18 Já se přemístím a dám vám další instrukce.
00:03:23 -Dobře si to pročtěte.
-Ano.
00:03:25 Chci po vás, abyste našel několik skladeb,
00:03:27 které jsou vám natolik známé,
00:03:29 že byste je mohl dirigovat bez partitury.
00:03:31 Jednalo by se přibližně o jednu minutu z každé skladby.
00:03:34 A až nějakou najdete, neříkejte nic nahlas.
00:03:37 Jenom si to myslete.
00:03:40 Něco mám.
00:03:42 Výborně. Představte si, že slyšíte celý orchestr.
00:03:44 -Celý symfonický orchestr.
-Ano.
00:03:46 -Skutečně slyšíte hudbu.
-Fajn.
00:03:48 A dirigujte, jako by to byl celý skutečný orchestr.
00:03:51 Ano.
00:03:53 A já se co možná nejrychleji pokusím rozpoznat,
00:03:55 o jakou skladbu se jedná.
00:03:57 Chvilku posečkejte
00:03:58 a až budete připraven, tak poklepejte taktovkou.
00:04:03 A začneme.
00:04:21 Na chvíli přestaňte.
00:04:23 To je očividně Strauss. Johann, ne Richard.
00:04:27 Ano.
00:04:30 -Je to Netopýr, že?
-Ano. Netopýr.
00:04:34 Výborně, můžeme to zkusit znovu?
00:04:35 -Další skladbu?
-Ano, vyberte další skladbu.
00:04:45 -Vybral jste si?
-Ano.
00:04:47 Až budete připraven, poklepejte, abyste si vyžádal klid.
00:05:11 -Je to Marla?
-Ne.
00:05:14 Ne. Pak je to Verdi.
00:05:16 Očekával bych, že třeba zvednete obočí
00:05:19 při vysokých tónech smyčců na začátku.
00:05:22 -Je to Traviata?
-Ano.
00:05:25 Výborně.
00:05:26 -Byla to předehra.
-To celkem ušlo.
00:05:27 Ještě jednou naposled. Děkuju.
00:05:31 -Vyberte si něco těžkého.
-Ano.
00:05:36 -Jo!
-Vybráno?
00:05:37 -Ano.
-Dobře.
00:05:39 -Připravit.
-Ano.
00:06:01 Hrál jste tohle s orchestrem BBC?
00:06:05 Myslím, že s BBC ne.
00:06:07 Pro BBC pořad Blue Peter. Poslední letní víno.
00:06:10 Ne.
00:06:12 Je to Handel.
00:06:14 -Hudba k ohňostroji.
-Ano.
00:06:17 -Opravdu?
-Začátek Hudby k ohňostroji.
00:06:18 -Mockrát vám děkuji.
-To je neuvěřitelné.
00:06:20 Děkuju vám.
00:06:23 Takže nejsem tak špatný dirigent.
00:06:25 Musel jsem všechny nástroje sladit.
00:06:27 Viděl jste moje oči směřovat různým směrem.
00:06:30 Skutečně jsem se v díval na různé nástroje v orchestru.
00:06:33 Viděl jste, jak se dívám na housle.
00:06:35 Očividně šlo o Traviatu. A na konci věty tam je...
00:06:41 Takže se mohl něčeho chytit.
00:06:43 Ale stejně, pochybuju.
00:06:45 Pořád to musí být neuvěřitelný dar.
00:06:48 Jsem z toho úplně paf, nevím, co si mám myslet.
00:07:32 Přáli jste si někdy, abyste byli neviditelní?
00:07:36 Jestliže přimějete jedinou osobu, která je s vámi v místnosti,
00:07:38 k tomu, aby vás neviděla, pak možná neviditelní jste.
00:07:42 Nejdřív musíte najít nějakou snadno ovlivnitelnou osobu,
00:07:45 jako je tento student filmové vědy.
00:07:50 -Ahoj.
-Zdravím.
00:07:52 Studujete filmovou vědu.
00:07:53 -Který ročník?
-Druhý ročník.
00:07:56 Na filmu mě nejvíc zajímá skutečnost,
00:07:59 že je to svým způsobem šálení mysli.
00:08:03 Něco jsem vám koupil. Suvenýr.
00:08:06 Mám rád filmové rekvizity. Pak vám to ukážu.
00:08:10 -Není to něčí hlava?
-Ne, ne, ne.
00:08:11 Viděl jste Útok panenek? Béčkový film z padesátých let?
00:08:14 -Ne.
-To je rekvizita z toho filmu.
00:08:17 Můžu vás chvíli držet za ruku?
00:08:19 Víte, co mi přijde opravdu zajímavé?
00:08:22 Způsob, jakým naše mysl zkouší tyhle triky na nás.
00:08:24 Jako například když se posadíte, odložíte klíčky od auta nebo pero.
00:08:28 Ty věci jsou přímo před vámi a vy je začnete hledat.
00:08:31 Neuvědomíte si, že je máte před sebou,
00:08:33 někdy se dokonce stane, že koukáte skrz ně.
00:08:36 Vy jako student filmové vědy
00:08:38 jste určitě schopen obrovské vizuální představivosti.
00:08:41 A abyste si skutečně uvědomil,
00:08:42 do jaké míry nás může naše mysl šálit,
00:08:45 že to tak opravdu může být, zkrátka že mě nevidíte.
00:08:50 Něco vám ukážu, chvilku vydržte.
00:10:25 Co teď vidíte?
00:10:28 Kabát.
00:10:30 -A co je nad tím kabátem?
-Zeď.
00:10:35 Nic.
00:10:37 Je to velmi znepokojující.
00:10:56 -A co vidíte teď?
-Nic.
00:11:00 Jenom zeď.
00:11:10 BOUCHNE DVEŘMI
00:12:15 Sakra.
00:12:57 Pořád jsem tady.
00:13:17 Sakra.
00:13:19 Tak a teď už mě můžete vidět.
00:13:21 Už mě vidíte.
00:13:25 Neviděl jsem jeho hlavu. Nejdřív jsem si myslel,
00:13:27 dobře, schoval si hlavu do kabátu nebo tak něco.
00:13:29 A pak se ten kabát zvednul, což bylo zvláštní.
00:13:35 Když kabát odhodil,
00:13:37 ten spadl na zem a nic tam nebylo.
00:13:39 Byl jsem mimo.
00:13:40 Potom jsem se podíval dovnitř.
00:13:42 Tam byla ta hrůzu nahánějící panenka,
00:13:44 která se na mě dívala a pak se najednou postavila.
00:13:50 Bylo to jako z filmu. Jako když si říkáte:
00:13:52 Ne, nic není tak strašidelné.
00:13:55 Ale ono docela je. Opravdu.
00:14:00 Ještě uslyšíte, že tato žena má...
00:14:02 Nadpřirozené schopnosti.
00:14:04 Dirigent prohlásí...
00:14:06 Nevycházím z údivu. Úžasné.
00:14:15 Napadlo mě, že by bylo
00:14:16 docela zajímavé naučit někoho mým dovednostem.
00:14:18 Za malý poplatek.
00:14:20 Deset pencí a naučím vás číst myšlenky.
00:14:23 Deset pencí, deset pencí.
00:14:26 Deset pencí.
00:14:27 -Vaše jméno?
-Maria.
00:14:29 Těší mě. Postavte se prosím sem.
00:14:30 A...
00:14:34 Třeba vy.
00:14:35 -Vaše jméno?
-Kusthram.
00:14:37 -Kusthram?
-Přesně tak.
00:14:40 Vy, Mario, budete číst Kusthramovy myšlenky.
00:14:44 -Už vám někdo četl myšlenky?
-Ne.
00:14:46 Už jste někdy četla myšlenky? Ne? Je to vzrušující.
00:14:49 A já vás naučím, jak na to.
00:14:50 Ale abych mohl Mariu naučit, jak na to,
00:14:52 je důležité, abyste to neslyšel.
00:14:54 Proto vás na chvíli otočím na druhou stranu,
00:14:56 zatímco Marii vysvětlím, jak na to, ano?
00:14:58 Řeknu vám, co budete dělat.
00:15:07 A teď pozor. Otočte se, příteli.
00:15:09 -Můžeme vám sundat čepici?
-Nemůžete.
00:15:12 Ne? Proč ne?
00:15:15 Je to dobrý, ale jen si to nechte sundaný.
00:15:18 Budete myslet na svou adresu, ano?
00:15:21 Adresu vašeho bydliště.
00:15:23 Ale pro pořádek, neřekl jste tu adresu tady nikomu?
00:15:25 -Ne.
-Dobře.
00:15:27 Vy určitě nevíte, jaká je jeho adresa, že?
00:15:29 Ještě nikdy jste se neviděli, že?
00:15:31 Ne.
00:15:32 Navzájem se neznáte. Teď se postavte sem.
00:15:35 Přiložte prsty Kusthramovi na spánky.
00:15:39 Teď řeknete Kusthramovi,
00:15:40 aby si v duchu stále dokola opakoval svoji adresu.
00:15:42 A vy na sobě nenechte nic znát.
00:15:45 Tu adresu opakuj v duchu pořád dokola.
00:15:51 Teď říkejte to, co vás napadne, ano?
00:15:56 -Napadlo mě "H".
-"H"?
00:15:59 Jestli je to správně, musíte říct,
00:16:00 že v adrese je "H", začíná na písmeno "H"?
00:16:03 Vidím obrázek lodi. Veslice, rowing boat.
00:16:10 Tedy veslice?
00:16:12 -Je to Harrow?
-Správně.
00:16:16 -Je to tak?
-Jo. -Jé!
00:16:19 -Harrow Road?
-No přesně tak.
00:16:25 Jaké číslo? Jaké číslo?
00:16:28 -Tři sta patnáct?
-Přesně tak.
00:16:34 Je to Harrow Road 315.
00:16:36 A jak jste přišla na to číslo?
00:16:37 Viděla jsem hodiny a na nich bylo čtvrt na čtyři, tři patnáct.
00:16:42 Říkala jsem si: ne, tohle neuhodnu.
00:16:44 A pak mě to napadlo a uvědomila jsem si, že to vím.
00:16:47 -Nikdy jsme se neviděli.
-Ne.
00:16:49 Potkal jsem ji na ulici. To je gól.
00:16:52 Nevěřil jsem, že to uhodne, protože...
00:16:55 -Já to nechápu.
-Mám nadpřirozené schopnosti.
00:17:03 Přivítejte, prosím, Robina Stapletona.
00:17:06 Dobrý večer.
00:17:09 A tohle je městský orchestr. Dámy a pánové, děkuji vám.
00:17:12 Robine, skutečně mě fascinuje vzájemný vztah
00:17:14 mezi dirigentem a orchestrem,
00:17:15 způsob řízení celého velkého orchestru.
00:17:19 A rád bych s orchestrem udělal malý experiment.
00:17:24 Teď vás požádám,
00:17:26 abyste myslel na nějakou melodii.
00:17:31 Může to být klasická skladba, lidová píseň, cokoli chcete.
00:17:36 A budu po vás chtít,
00:17:37 abyste zprostředkoval tuto skladbu orchestru.
00:17:39 Takže nejdřív si musíte něco vymyslet.
00:17:41 -Dobře.
-Máte něco?
00:17:43 Už jste se v duchu rozhodl?
00:17:45 -Ano.
-Ano?
00:17:48 Napište, o co se jedná.
00:17:49 To abychom později mohli prokázat, na co jste myslel.
00:17:51 Nesmím to vidět. Ani orchestr a hlavně ne kamery.
00:17:56 Až budete hotov, napište to.
00:17:58 A pak to opatrně položte textem dolů.
00:18:01 Na stupínek, na pultík. Prosím.
00:18:05 Pište čitelně, ať to později můžeme ukázat na kameru.
00:18:11 Nepokoušejte se odposlechnout z toho psaní, o co jde.
00:18:14 Máte to? Jste hotov?
00:18:16 Ať to nikdo nevidí, položte to textem dolů.
00:18:19 Výborně. Nikdo z vás to neviděl?
00:18:21 Nikdo teď neví, na co myslí, nikdo to nemůže vědět, je to tak?
00:18:24 Fajn.
00:18:25 Teď jim to musíte zprostředkovat, půjde o dirigování silou myšlenky.
00:18:30 Nesmíte používat ruce.
00:18:34 Vy nemáte žádné noty, oni nemají žádné noty.
00:18:37 Pro jistotu vám ještě svážu ruce.
00:18:39 -Ano?
-Nebojte.
00:18:41 Teď dejte ruce za záda.
00:18:44 Promiňte, ale chci vám zabránit ve vaší obvyklé komunikaci.
00:18:48 Proto nesmíte pohybovat rukama.
00:18:51 Zato můžete jakkoli pohybovat očima, hlavou.
00:18:54 Čím chcete, jen ne rukama.
00:18:56 A samozřejmě že nesmíte mluvit.
00:18:59 To jistě chápete.
00:19:01 Ostatní budou dělat něco jiného.
00:19:03 Až vám dám pokyn, začněte potichu hrát.
00:19:06 Je úplně jedno co.
00:19:08 Můžete přehrávat stupnici nebo třeba ladit.
00:19:10 Zkrátka vydávejte nějaké zvuky, jakékoli zvuky.
00:19:13 Až uslyšíte zvuky, které hrajete vy,
00:19:16 a zároveň uslyšíte zvuky,
00:19:18 které hrají vaši kolegové kolem vás,
00:19:19 snažte se to přizpůsobit nějaké melodii.
00:19:25 Uvidíme, co z toho vzejde.
00:19:26 Je to tak trochu hudební tichá pošta.
00:19:28 Nikdo z vás neví, co z toho bude,
00:19:30 tak to nechte vyplynout samo od sebe.
00:19:33 Ano?
00:19:34 Na chvíli si k vám stoupnu.
00:19:37 Připraveni?
00:19:39 Víte, co máte dělat?
00:19:41 Uvidíme, co z toho vzejde.
00:19:43 Do toho.
00:19:48 Robine, začněte vysílat melodii.
00:19:50 Tu, kterou jste si vybral.
00:19:52 V duchu si to broukejte, zpívejte si to, zkrátka cokoli.
00:19:56 Můžete si vybrat určité nástroje, různé části orchestru.
00:20:00 Představte si, že je to obrovský orchestr,
00:20:02 symfonický orchestr, hudební těleso které řídíte.
00:20:09 Poslouchejte zvuk, který chcete, vyberte si ho.
00:20:15 Vytvořte něco málo tady, něco málo tam.
00:20:17 A nechte ze sebe ten zvuk vyzařovat.
00:20:21 Jako kdybyste si vybíral jednotlivé lidi a říkal:
00:20:23 pokračujte, snažte se tomu porozumět.
00:20:43 Snažte se všichni společně přijít na tu melodii.
00:21:19 Rozvážu vás, abyste mohl dirigovat.
00:21:37 Ukončete to, jak jste zvyklý.
00:21:49 To bylo neuvěřitelné. Děkuju vám.
00:21:55 Cítil jsem, že Derren skrze mě něco vysílá.
00:21:58 Jenom se dotknul mého ramene
00:22:00 a já jsem na tu melodii myslel, jak nejvíc jsem to dovedl.
00:22:05 Všichni jsme hráli něco nahodilého.
00:22:08 A pak jsem viděla,
00:22:10 že po nás něco chce, ale nevěděla jsem co.
00:22:13 A tak jsem se ho snažila sledovat, abych na to přišla.
00:22:16 Uvědomil jsem si, že to hrají dvě flétny,
00:22:19 pak jsem se najednou přidal, a pak trubka za mnou.
00:22:22 Bylo vidět, jak se mu rozzářily oči, když si uvědomil,
00:22:24 že nás opravdu svou vůlí přiměl hrát to, co po nás chtěl.
00:22:29 Jedinou věcí, o které jsem pochyboval, bylo,
00:22:31 v jaké tónině by to mělo být.
00:22:34 Myslel jsem D dur. V čem jsme hráli? V D dur.
00:22:43 Prostě nevycházím z údivu.
00:23:40 Skryté titulky Daniel Čáp
00:23:43 Česká televize 2006
Zkuste dirigentovi svázat ruce. Myslíte, že bude schopen vést orchestr? Samozřejmě, že ne. Pokud ovšem nemá po ruce Derrena Browna. „Představte si,“ velí mu Derren, „že je to obrovský orchestr. Vyberte si zvuk, který chcete, aby zahrál. A nechte ze sebe ten zvuk vyzařovat…“ Věřte nebo ne, Derren opět zvítězí nad zdravým selským rozumem. Ač to tak zprvu nevypadá, orchestr se z počátečních nahodilých zvuků postupně sladí a zahraje přesně to, co před pokusem Derren s panem dirigentem napsali na papírek. A dokonce ve stejné tónině.