Portrét známého francouzského písničkáře (1999). Scénář a režie J. Vondrák
00:01:21 Především si myslím, že píseň je skutečně lidové umění.
00:01:26 Dnes existují snahy přisuzovat písni funkci kulturní a básnickou.
00:01:34 Vytrhovat ji z jejího lidového světa. To není dobré.
00:01:46 Máme to štěstí, že největší skladatel písní
00:01:50 v dějinách francouzské řeči, žil v naší době.
00:01:59 Je to Georges Brassens.
00:02:02 Myslím, že Brassens sám v sobě obsáhl deset století.
00:02:07 Chci říci, že 10 století francouzštiny,
00:02:11 to je Georges Brassens.
00:02:18 Poezie je jedna věc, píseň druhá.
00:02:24 Nemůže se to smíchat.
00:02:26 Můžeme mít poezii v písni a hudbu v básni.
00:02:29 Ale báseň není píseň.
00:02:32 Na druhou stranu Georges Brassens byl natolik geniální,
00:02:37 že se mu podařilo zhudebnit
00:02:40 výjimečné francouzské básně a udělat z nich krásné písně.
00:02:45 Jako je například ta píseň od Francise Jamma.
00:02:57 ZPÍVÁ.(francouzsky)
00:03:27 Pro mě je píseň lidové umění, které se objeví jako houba v lese.
00:03:41 Když jsem byl malý chlapec,
00:03:44 moc mě přitahovalo malířství a sochařství.
00:03:48 Jsem ale levák. Navíc jsem psal obráceně.
00:03:56 Měl jsem psát zleva doprava, ale psal jsem zprava doleva.
00:04:02 To je dost vzácné, ale existuje to.
00:04:11 Potom byla také válka.
00:04:13 Já nebyl ve škole jako jiné malé děti.
00:04:17 Zůstal jsem doma s matkou a trávil čas tím,
00:04:21 že jsem si kreslil. Samozřejmě levou rukou.
00:04:27 Najednou ve dvanácti, třinácti, čtrnácti letech,
00:04:32 jsem si myslel, že se stanu malířem.
00:04:42 Protože se můj otec rozvedl a vzal si jednu Španělku,
00:04:46 přišel jsem do Paříže ze Španělska.
00:04:49 Chtěl jsem začít studovat na Akademii výtvarných umění.
00:04:55 Tehdy mi otec, milý člověk, nevím z jakého důvodu,
00:05:00 kterého jsem hodně respektoval, řekl: "Žádná akademie."
00:05:06 Místo abych trval na svém přání, vyhověl jsem otci.
00:05:11 Myslím, že by se s tím později smířil
00:05:15 ale já se kariéry malíře vzdal.
00:05:26 Tehdy jsem potkal dívku,
00:05:28 která se mi moc líbila a chtěl jsem se oženit.
00:05:32 Velmi rychle na mě padla odpovědnost muže.
00:05:36 Tehdy byl pro mě muž někdo, kdo pracuje a vydělává peníze.
00:05:41 Protože jsem neuměl nic jiného,
00:05:44 než trochu hrát na kytaru pár španělských písniček,
00:05:49 začal jsem si vydělávat takhle.
00:05:54 HRAJE NA KYTARU.
00:06:00 Je potřeba pochopit, že v mém případě,
00:06:04 protože jsem nechtěl být zpěvákem, byli mými vzory malíři.
00:06:09 Nechci říkat idoly, protože to není to pravé slovo.
00:06:13 Jako Cézanne, Van Gogh, Gauguin.
00:06:19 Vůně barev, bohémství, nezávislost v oblékání a to,
00:06:26 že se můžete učesat jak se vám zachce.
00:06:30 Všechny tyto věci, ta svoboda.
00:06:33 Chcete-li toto odmítnutí stát se součástí měšťácké společnosti.
00:06:38 To byl pro mě model ideálního života.
00:06:50 I v této etapě života mám své vzory.
00:06:54 Jsou to muzikanti.
00:06:59 Všichni mají folklórní kořeny.
00:07:03 Jsem fascinován černošskými americkými muzikanty. Jazzem.
00:07:09 V šedesátých letech objevuji původní americkou lidovou hudbu.
00:07:20 Znal jsem už jihoamerickou, k níž jsem přešel od španělské.
00:07:25 To už jsme postoupili až do Texasu. Texas, to už je Amerika.
00:07:33 Objevuji severoamerickou hudbu, indiánskou kulturu.
00:07:38 Přes Boba Dylana objevuji i jiné styly.
00:07:52 HRAJE NA KYTARU.
00:07:54 Takhle jsem hrával.
00:07:58 Chci říct, že jsem měl vždycky cit pro hudbu s folklórními kořeny.
00:08:05 Zapomněl jsem na jeden svůj vzor,
00:08:09 který jsem měl jako dítě spolu s bratrem.
00:08:16 Byl to básník Arthur Rimbaud.
00:08:21 Byl to člověk,
00:08:23 který mě i mého bratra fascinoval a fascinuje mě pořád.
00:08:28 Obsáhl v sobě veškerou filozofii
00:08:31 a způsob chování, které nacházíme u hippies.
00:08:42 Arthur Rimbaud to je skutečný tulák.
00:08:46 Člověk, který psal do svých patnácti, dvaceti let poezii,
00:08:53 se velkoryse rozloučil a řekl, že to všechno je nedůležité.
00:09:00 Že důležitý je život a odjel do Etiopie.
00:09:13 Prožívá dobrodružný život.
00:09:18 To je otec Kerouacovy generace, od kterého se dají odvodit hippies.
00:09:25 I když hippies, Kerouac to sám říká, byly často děti boháčů.
00:09:31 Cestovaly po světě s tatínky, kteří jim posílali peníze.
00:09:37 Já jsem žil v letech 1947 - 1948
00:09:42 v Saint Germain des Prés v Paříži bez halíře.
00:09:46 Bez bydliště, bez bytu, bez peněz, bez práce.
00:09:50 V létě jsem dokonce neměl boty.
00:09:54 Chodil jsem bos, ale byl jsem šťastný.
00:09:58 Nebylo to smutné, byl jsem volný.
00:10:02 Hnutí hippies jsem nenásledoval,
00:10:05 ale bohatě jsem ho předešel, protože přišlo v 60. letech.
00:10:10 Já vám vyprávím o letech padesátých a to je přece jen o deset let dřív.
00:10:20 HRAJE A ZPÍVÁ. (francouzsky)
00:10:49 Pierre de Lanoy je okouzlující člověk, kterého jsem potkal,
00:10:54 když v roce 1958 dělal konkurz k amatérům.
00:11:00 Pierre de Lanoy,
00:11:02 tehdy tento konkurz, který dělalo rádio, řídil.
00:11:08 Jako vítěz konkurzu jsem získal smlouvu a natočil svou první desku.
00:11:14 Měl jsem tedy přátelské vztahy s Pierrem.
00:11:18 Začal jsem s ním psát písničky.
00:11:21 Když jsem se však rozhodl přeložit písně Boba Dylana,
00:11:25 dělal jsem s Pierrem tak trochu z vděčnosti,
00:11:29 protože mi na začátku pomohl.
00:11:32 Přeložit Boba Dylana, to byla těžká práce.
00:11:36 Řekl jsem mu, že to budeme dělat spolu.
00:11:40 Tak jsme spolupracovali a napsali nemálo písní.
00:11:44 O několik let později, o třicet let později,
00:11:48 když jsem znovu dělal Dylana, dělal jsem ho už sám.
00:11:53 Znovu jsem natočil těch třináct písní z roku 1966,
00:11:58 které objevily Boba Dylana pro celou Evropu.
00:12:02 Jsem tedy první člověk na světě, který přeložil Boba Dylana.
00:12:07 Tohle je Bob Dylan, když koncertoval.
00:12:11 Zpíval jsem s ním. Tady zpívá on a já ho doprovázím.
00:12:17 Tady jsem já, kdo zpívá a on doprovází mě.
00:12:29 V roce 1996 jsem vydal
00:12:32 druhou desku bez Pierra, kterou jsem přeložil.
00:12:37 Z toho jsem měl velikou radost. Bylo to moc těžké.
00:12:41 Písnička, jako je například "Like the Rolling Stones, "
00:12:46 je výjimečná, ale těžká na překládání.
00:12:49 To je důvod, proč jsem novou desku vydal.
00:12:53 První se jmenovala "Aufray zpívá Dylana."
00:12:57 O třicet let později "Aufray přináší Dylana."
00:13:03 Slovo "přináší" v názvu desky je moc důležité.
00:13:08 O překlad se můžeme jen pokusit. Skutečný překlad není možný.
00:13:16 Jde o to, zprostředkovat komunikaci.
00:13:21 Říct: na tady to máš. Nabídnout to jako dárek.
00:13:24 Proto jsem to nazval "Aufray přináší Dylana."
00:13:30 HRAJE A ZPÍVÁ.
00:14:04 Na svůj úplně první natočený text si nevzpomínám.
00:14:09 Mohu říci, že ten,
00:14:11 který byl na počátku mé kariéry nejdůležitější,
00:14:15 je text "Čas, kdy se vrací jaro."
00:14:50 A tak dále.
00:14:53 Malíři, které mám rád, to jsou všechno osamocené zjevy.
00:14:58 Ať je to Cézanne, Bonnard.
00:15:03 Bonnard je zcela výjimečný malíř. To je můj oblíbený malíř.
00:15:08 Mám tady hodně věcí od Bonnarda. Je to fantastický malíř.
00:15:22 Toto je Salvador Dalí. Salvador Dalí byl velký humorista,
00:15:27 kterého jsme dlouho pokládali za malíře.
00:15:30 Nepochopili jsme, že to je komik,
00:15:33 který je zároveň velmi talentovaným malířem.
00:15:37 Jako herec byl také talentovaný.
00:15:42 Přijel jsem do Paříže,
00:15:44 a protože jsem se chystal k Dalímu, přemýšlel jsem, co mu dát za dárek.
00:15:50 Říkal jsem si,
00:15:52 co bych tak mohl tomuto muži, který všechno má, co mu dát.
00:15:57 Najednou jsem dostal nápad. Dám mu tuhle dýni.
00:16:01 On to moc ocenil.
00:16:03 Říkal, že to je úplně surrealistické a nečekané.
00:16:07 Tady je ten okamžik, kdy mu předávám dýni.
00:16:11 On pak do ní dal výbušninu, dýně vybuchla a to byl happening.
00:16:16 Když jsem začal vydělávat trochu peněz
00:16:20 a měl jsem trochu času, v roce 1970, 1975,
00:16:23 koupil jsem si malířské potřeby, plátna a zkoušel jsem malovat.
00:16:29 Tehdy jsem si uvědomil, že to je skutečné povolání,
00:16:33 které vyžaduje práci, kreslení, techniku.
00:16:37 Přesto jsem s velkou skromností maloval.
00:16:40 Jako někdo, kdo zvrací, protože je nemocný.
00:16:46 Potřebuje se vyzvracet a pak se cítí lépe.
00:16:52 Vycházelo to z útrob.
00:16:56 Například toto plátno. Vidíte? To jsem vyvrhl.
00:17:26 Tady máte obrázek, který jsem nakreslil, když jsem byl dítě.
00:17:32 To je obraz! Nechal jsem si ho. Zasněžená krajinka.
00:17:39 Měl jsem třináct let, když jsem ho dělal.
00:17:42 To jsou moje boty. Po válce, to jsem neměl moc peněz,
00:17:47 dali mi boty, které patřili vězňům, co se vraceli z Německa.
00:17:52 Dostal jsem je od Červeného kříže. Dlouho jsem je nosil.
00:17:57 To jsou portréty mé ženy.
00:17:59 Když jsem byl r. 1960 v New Yorku, cítil jsem se sám.
00:18:04 Moje žena mi hodně chyběla, tak jsem ji kreslil s dcerou.
00:18:11 Můj autoportrét. Co bych vám ještě řekl?
00:18:16 To je místo, kde poslouchám hudbu, píši texty.
00:18:20 Je pravda, že je to spíš místnost nějakého malíře než muzikanta.
00:18:50 Mám moc rád klasickou hudbu.
00:18:53 Inspiruje mě, když maluji, víc než hudba současná.
00:18:58 Když říkám současná, mám na mysli píseň.
00:19:02 To je jen malý pokus,
00:19:04 ostatně jako všechny tyto malby, které jsem dělal.
00:19:09 Chtěl jsem se pokusit malovat, aniž bych moc přemýšlel.
00:19:13 Toto je malované na dřevo.
00:19:21 To je plátno. Chtěl jsem zkusit techniku.
00:19:29 Představuje to nějakou vesnici. Je svátek.
00:19:33 Jsou to domy, které vypily možná trochu víc vína.
00:19:37 S nebem z Provence. A proč jsem si ty obrazy pověsil?
00:19:43 Jednak jsem neměl nic na stěnách.
00:19:46 Potom, vzhledem k tomu, že to nejsou cenné obrazy,
00:19:50 neriskuji tím, že bych byl vykraden.
00:19:56 Víte, jsem jako ti zpěváci kdysi, které jsme nazývali trubadúři.
00:20:02 Víte, odkud pochází slovo trubadúr?
00:20:08 Je od francouzského slovesa "trouver," tj. nacházet.
00:20:12 Trubadúr je tedy ten,
00:20:14 kdo nachází nějakou píseň, kterou někde slyšel.
00:20:18 Který nachází nápad nebo rým.
00:20:22 ZPÍVÁ.
00:20:38 Chodím velmi málo do společnosti.
00:20:42 Nenavštěvuji prostředí filmu, divadla. Nemám na to energii.
00:20:48 Nepřeji si být všude přítomen.
00:20:51 Na festivalu v Cannes jsem třeba nikdy nebyl.
00:20:56 Na druhou stranu jsem měl nabídky filmové,
00:21:00 když jsem byl mladý a měl jsem, jak se říká, hezkou tvářičku.
00:21:07 To je s Brigitte Bardot.
00:21:09 Byl to pokus o jeden film, ale neměl jsem to rád.
00:21:14 Měl jsem rád Brigitte Bardot, ale ne režiséra.
00:21:18 Neshodli jsem se. Nechtěl jsem být hercem.
00:21:21 Nejsem věřící, takže nechodím do kostela.
00:21:25 Nechodím na nedělní mši, ale když slyším zvonit z kostela,
00:21:30 slyším zvony, které zvoní do nebe: "něco se děje".
00:21:35 Je to vzrušení. Je to hudební emoce, umělecká.
00:21:39 Kvalita toho vzrušení mě přibližuje k velkým hodnotám života.
00:21:44 To mi dodává chuť být na světě.
00:21:55 Zajímal jsem se o judaismus, o islám.
00:21:58 Zajímám se filozofii všech těchto náboženství.
00:22:02 Objevil jsem křesťanství. Myslím, že je zajímavé.
00:22:07 Můžeme ho shrnout do dvou věcí, jak říká Kristus.
00:22:11 Milujte se navzájem,
00:22:13 odpouštějte těm, kteří se proti vám prohřešili.
00:22:18 To je to základní, abychom dosáhli spravedlnosti a štěstí.
00:22:49 Můj rodinný život je dost jednoduchý.
00:22:53 Poznal jsem svoji ženu, když mi bylo osmnáct.
00:22:57 Oženil jsem se ve dvaadvaceti.
00:23:00 Měl jsem dvě dcery. Starší Marii a mladší Charlottu.
00:23:05 To je moje dcera, když jí bylo šestnáct.
00:23:08 Vrátila se tehdy ze Spojených států.
00:23:12 To trochu připomíná moji manželku.
00:23:15 Je to pro lidi, kteří ji znají. Je to tak trochu moje žena.
00:23:20 Skromně podotýkám, to všechno jsou pouze pokusy.
00:23:27 Vidíte, bydlím tady v lese, který má tři tisíce hektarů.
00:23:32 Večer chodím krmit lišky v lese, které vědí,
00:23:36 že každý večer v jedenáct, jim přinesu jídlo.
00:23:40 Vzadu je velká kůlna s koňmi.
00:23:43 Při tom všem jsem čtvrt hodiny od Paříže.
00:23:48 Časově jsem blíž k Paříži než k Versailles.
00:23:53 Versailles je moc hezké město. Půvabné, ale příliš měšťácké.
00:23:59 Čtvrtě, které poznamenaly mé mládí, jsou pařížské čtvrtě.
00:24:06 čtvrť Saint-Germain-des-Prés, Montparnasse, čtvrtě umělců.
00:24:38 Nemáme v životě moc jistot.
00:24:41 Je to tak, že jsme tady na zemi jenom přechodně.
00:24:46 Že jsme mladí, zestárneme a nakonec přichází smrt.
00:24:53 To je také jistota.
00:24:56 Jestli mám strach zestárnout? Ne.
00:24:59 Jestli mám strach umřít? Také ne. Proč?
00:25:07 Mám to štěstí, že mám malou zahradu.
00:25:11 Přeji každému, aby měl zahradu. Není velká, ale je to zahrada,
00:25:17 kde je prostor pro mě, moje děti, vnuky.
00:25:20 Není tu místo pro tisíce lidí.
00:25:24 Je nutné, abych tu nechal místo, jestli chci,
00:25:28 aby moje děti mohly mít z této zahrady prospěch.
00:25:32 Jednoho dne bude zapotřebí, abych odešel,
00:25:36 protože moje děti budou mít děti, vnuky atd.
00:25:39 Místo na zemi je omezené.
00:25:42 Proto je zapotřebí jednou své místo přenechat.
00:25:49 Řeknu vám jednu historku. Je o jednom děvčátku,
00:25:54 které si adoptovali francouzští manželé v Indii
00:25:58 v jednom sirotčinci.
00:26:00 Přivezli si miminko, které mělo šest měsíců.
00:26:04 Přivezli ho do Francie. Žili tady.
00:26:08 Roky ubíhaly. Najednou to děvče mělo deset, dvanáct let.
00:26:13 Oni se rozhodli jet do Indie.
00:26:16 Do sirotčince, kde se narodila,
00:26:19 aby ji seznámili s řeholnicemi a s dětmi, které tam jsou.
00:26:24 Aby jí řekli: "Podívej se, odtud jsi."
00:26:28 Dovezli ji tam. Bylo to moc dojemné.
00:26:32 Byla o tom reportáž v televizi.
00:26:35 Řeholnice uspořádaly ve škole pro holčičku oslavu.
00:26:39 Malí Indové zpívali písničky ze své země v krojích.
00:26:45 Bylo to moc hezké.
00:26:47 Potom matka představená požádala děvče,
00:26:51 jestli jim může také zazpívat nějakou písničku ze své země.
00:26:56 Řekla: "Ano." Zazpívám vám jednu lidovou.
00:27:00 Byla to ta o šedivém oslíkovi.
00:27:03 To je písnička, kterou jsem opravdu vymyslel já
00:27:08 a kterou jsem našel jako trubadúři.
00:27:11 Já jsem byl z toho všeho ve svém křesle moc dojatý.
00:27:16 Protože je to evidentně mnohem víc než kdybych mohl říct,
00:27:21 že jsem byl přeložený do pětadvaceti jazyků,
00:27:26 a prodal dvacet pět miliónů desek.
00:27:32 Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.
H. Aufray je jednou z nejvýraznějších postav francouzské autorské písně, která se pro šíři svého autorského záběru nedá jednoznačně zařadit ani mezi šansoniéry, ani folkové písničkáře, ani rockery. Jeho písně jsou známé po celém světě – u nás jsou mnohé populární díky interpretaci především W. Matušky (Sbohem lásko, Santiano, Krysař, Slavíci z Madridu aj.), ale také např. P. Žalmana Lohonky. Byl prvním propagátorem Boba Dylana ve Francii a také natočil dvě alba s francouzskými verzemi jeho písní. Ke svým 80. narozeninám v roce 2009 byl dekorován řádem Čestné legie.