Michelangelo Buonarroti

Příběh geniálního sochaře a malíře. Dokument BBC

Litujeme, ale video není dostupné
Litujeme, ale video není dostupné

Malování považoval jenom za podružnou věc, která ho oddalovala a zdržovala od jeho hlavního poslání, od sochařství, jež považoval za královskou uměleckou disciplínu – na rozdíl od Leonarda da Vinci: ten pokládal sochaře dobrovolně polykající kamenný prach za pouhé nádeníky s mozolnatýma rukama. V roce 1512 se Medicejští opět ujali vlády ve Florencii a rok poté začal pontifikát Lva X. (Giovanniho de Medici), který Michelangela pověřil stavbou Medicejské kaple v kostele San Lorenzo ve Florencii. Zde vznikla další slavná díla, náhrobek Lorenza de Medici, který zdobí alegorické sochy Večer a Jitro, a náhrobek Giuliana de Medici, na němž jsou sochy zobrazující Den a Noc. V roce 1534 se Michelangelo na pozvání papeže Klementa VII. usadil natrvalo v Římě a začal malovat fresku Posledního soudu na čelní stěně Sixtinské kaple.

Freska byla odhalena v roce 1541 a vyvolala skandál. Nahé postavy vůbec nezapadaly do doby začínajícího baroka. V roce 1564 byly nahé postavy opatřeny bederními rouškami – práci provedl po Michelangelově smrti Daniele da Volterra, jeden z jeho žáků. V letech 1980–90 byla Michelangelova freska kompletně zrestaurována. Po znovuodhalení způsobila nový skandál. Tentokrát nešlo jen o to, že pozdější přemalby včetně bederních roušek byly odstraněny. Byli to někteří historikové umění, kterým vadily jasné barvy, jichž ovšem Michelangelo původně skutečně použil. Fresky vlivem počasí, kouře svíček a kadidla v průběhu staletí ztmavly. V době svého římského pobytu byl Michelangelo jmenován malířem, sochařem a architektem Apoštolského paláce. Zabýval se přestavbou Kapitolského náměstí, kam byla podle jeho návrhu umístěna jezdecká socha Marka Aurelia. V roce 1545 dokončil náhrobek Julia II. v bazilice San Pietro in Vincoli, fresku Obrácení sv. Pavla v kapli sv. Pavla ve Vatikánu a básnickou sbírku sonetů. Rok poté pokračoval v malování fresky Ukřižování sv. Petra v Pavlově kapli ve Vatikánu a dokončil stavbu Farneského paláce. V roce 1546 byl papežem Pavlem III. pověřen vedením stavby baziliky sv. Petra, pro niž navrhl kupoli. V roce 1552 projektoval schodiště pro vatikánský Belveder a dostavěl dvouramenné schodiště před senátorským palácem na Kapitolu. Zabýval se návrhy pro kostel San Giovanni dei Fiorentini a kapli Sforzů v Santa Maria Maggiore, pracoval na florentské Pietě a Pietě Rondanini. V roce 1560 navrhl bránu Porta Pia a rok nato kostel Santa Maria degli Angeli, kvůli němuž přebudoval část Diokleciánových lázní. Ve Florencii byla v roce 1563 založena Akademie malířů, sochařů a architektů, první umělecká akademie na světě, a Michelangelo byl jmenován jejím prvním členem.