00:00:33 Dobrý večer, dobrý večer.
00:00:35 Přátelé, možná si vzpomenete, že před pár lety
00:00:39 ČT vyhlásila takovou anketu o největšího Čecha.
00:00:43 A já si vzpomínám, že v tý televizi tenkrát dost lidi zaskočilo,
00:00:47 že strašnou spoustu hlasů tenkrát dostal od diváků český velikán
00:00:52 Jára Cimrman.
00:00:54 Já vím, že si s tím moc nevěděli rady
00:00:56 a řešili, jestli vůbec je možný to v tý anketě připustit.
00:01:00 Výsledek byl takovej,
00:01:01 že to prvenství Cimrmanovi nepřiznali.
00:01:03 Na což byl, mimochodem, Cimrman zvyklej.
00:01:07 Za chviličku pochopíte, proč o Cimrmanovi mluvím.
00:01:10 Ale pokud nejste úplně znalci tohoto fenoménu,
00:01:13 tak z té škály, čím se vším Cimrman zabýval,
00:01:18 jsem vybral jenom 2 takové charakteristické.
00:01:20 Cimrman vynálezce, tam se mi líbí, že ho charakterizuje,
00:01:23 že když Graham Bell vynalezl telefon,
00:01:26 už tam měl 3 nepřijaté hovory od Cimrmana.
00:01:31 Tady si nejsem jistej,
00:01:32 jestli to je přímo z dílny Cimrmanů,
00:01:35 ale někde jsem na to narazil.
00:01:37 A Cimrmana filozofa podle mě hezky charakterizuje,
00:01:39 že když dostal otázku, jestli věří v Boha, Cimrman řekl:
00:01:43 Jsem tak bezvýhradný ateista, až se bojím, že mě pánbůh potrestá.
00:01:48 Teď se dostávám k tomu, proč mluvím o Cimrmanovi.
00:01:50 Protože naším 1. hostem
00:01:52 je dlouholetá opora divadla Járy Cimrmana,
00:01:55 herec a výtvarník Jaroslav Weigel.
00:02:08 Já jen samozřejmě vím, že do Cimrmanů
00:02:11 vlastně nikdo nepřichází, jako hotovej herec.
00:02:14 Tam se vždycky hercem člověk stal.
00:02:17 Napřed třeba stavěl kulisy, dělal technika.
00:02:21 Byl to i váš případ?
00:02:22 Že jste začal hrát až teprve předtím, co jste tam dělal,
00:02:26 já mám pocit, že výtvarníka?
00:02:28 To bylo trochu složitější.
00:02:32 Já jsem tam byl sice jako výtvarník,
00:02:35 protože jsem se znal s Láďou Smoljakem
00:02:37 ještě z redakce Mladého světa, kde jsme spolu pracovali
00:02:41 a já jsem tam dělal grafika.
00:02:42 Tak on v tu chvíli zjistil,
00:02:44 že když potřebuje program, nebo pozvánku,
00:02:46 že je dobrý se obrátit na mě, abych mu to udělal.
00:02:49 Že to je za 1. zadarmo,
00:02:52 za 2., že to napíšu na papír, kterej sám zaplatím.
00:02:56 A za to jsem měl místo v Malostranské besedě,
00:03:01 velmi špatné místo, u dveří,
00:03:03 takže do mě každej vrážel, kdokoliv šel.
00:03:05 -Jako divák?
-Jako divák, ano!
00:03:07 Tvrdě jsem pracoval od 67. r. s nima,
00:03:11 tímhle způsobem jsem byl skutečně vydírán.
00:03:16 Až teda, když jsem přišel o práci,
00:03:20 určitou dobu se to dělalo v tom 69.,
00:03:25 tak jsem teda tam začal.
00:03:26 Protože on říkal, nechceš si s námi zahrát?
00:03:28 Když už tady jseš furt! Sedíš tady, tak si s námi zahraj.
00:03:33 Tak jsem říkal, jo, tak teda nerad, ale co.
00:03:36 Tak studovala se Vražda v salonním coupé.
00:03:39 Zahraješ si Bierhanzela, to je malá role,
00:03:42 má to 200 slov zhruba, že, sedíš u toho, že.
00:03:46 -On sedí furt otrávenej.
-Ano. A umřeš, říkal!
00:03:52 Tak jsem si říkal fajn. Jenže jedno jsem nevěděl.
00:03:55 Že u toho je seminář, kterej má 5 stránek.
00:03:59 Takže já jsem vyšel se seminářem,
00:04:03 jak chodíme k tomu našemu pultíku a začal jsem číst.
00:04:08 A protože nejsem speaker, jsem výtvarník, co věta, to přeřek!
00:04:13 Hrozný to bylo!
00:04:15 No, musel jsem se to naučit zpaměti.
00:04:16 A tak jsem tam začal.
00:04:18 Seminář jste se musel naučit zpaměti?
00:04:20 -Vy jste předstíral, že čtete?
-Já neumím číst pořádně.
00:04:26 Já mám globální čtení, víte? Mě ve škole učili globální čtení.
00:04:31 -Co to je, globální čtení?
-To čtete 3, 4 ― 5 řádků najednou.
00:04:38 Dovedete si představit, co máte v hlavě z toho.
00:04:41 -To je nějaká úchylka?
-Ne, to byl pedagogický čin.
00:04:47 Asi tak, kdy mě to chytlo, v sextě, v septimě.
00:04:50 5 řádek čtete najednou?
00:04:51 No, takhle dostanete to do očí, tak 5 řádek.
00:04:54 Nevíte, co tam je, ale jdete dalších 5.
00:04:58 -Máte fotografickou paměť asi.
-No mám taky trochu.
00:05:03 Takže takhle skokem jste se stal hercem?
00:05:06 No, významným hercem. Významným. Bylo to hrozný!
00:05:11 Já vím, že Zdeněk Svěrák je původně učitel,
00:05:14 já mám dojem, že i vy.
00:05:16 -Všichni jsme učitelé.
-Všichni jste učitelé!
00:05:19 -A učil jste vůbec někdy?
-Nikdy.
00:05:22 -Jenom jste to vystudoval.
-Já jsem taková rarita.
00:05:25 Oni všichni učili poctivě, já ne, bohužel, já jsem,
00:05:28 bohudík, jsem neučil!
00:05:29 Proto jsem se dožil tak vysokého věku.
00:05:33 Já jsem se skutečně neučil.
00:05:35 A co byste bejval učil, kdybyste učil?
00:05:36 Já bych učil výtvarnou výchovu, kreslení, které jsem vystudoval,
00:05:42 vystudoval u prof. Cyrila Boudy.
00:05:45 Salzmana - malbu a Karla Lidického - sochaření.
00:05:48 Takže to byl můj obor.
00:05:50 Já jsem si myslel, že prvně v čem jste si zahrál, že byl Akt,
00:05:54 protože tam hrajete malíře.
00:05:56 Tak jsem si říkal, no on Weigel je malíř,
00:05:59 tak oni mu řekli, napíšeme hru pro Weigela,
00:06:02 aby si zahrál malíře Žílu.
00:06:03 Ne, ne. To je hra, která vznikla jako 1. v 67. roce.
00:06:09 No tam byly esa! Velebný, hrál matku.
00:06:12 Tam ještě nehrál ani Miloň Čepelka, kterej teď se mnou hraje Akt.
00:06:17 -Kterej dělá Žílovou.
-Která mně dělá manželku.
00:06:21 Chodí v botech mojí ženy.
00:06:24 -Vy jste přines boty vaší ženy?
-On má hrozně malou nohu.
00:06:27 Takže on si kupuje v dětským a to nesehnal dívčí boty.
00:06:34 Jak má hezký lejtka, tak má hrozně, hrozně malý nohy.
00:06:39 Když je v těch šatech, člověk vidí hezký nohy.
00:06:42 On opravdu jako baba je výbornej. Někdy mu to zůstává.
00:06:47 Je klaněčka, že, při klaněčce
00:06:49 tak vedle sebe stojíme, klaníme se divákům, on říká:
00:06:53 Tady je takovej pěknejch chlapů!
00:06:59 U Cimrmanů to chodí tak, že tam se nastuduje hra,
00:07:03 hry přibejvaj, ale žádný neubejvaj.
00:07:06 Tzn., že teď jich je dohromady kolik? 15?
00:07:09 15.
00:07:10 15 her! Je to problém, udržet v hlavě tolik figur,
00:07:16 když hrajete skoro ve všem?
00:07:18 Ta paměť je důležitá při tom.
00:07:20 Ale ono když to vemete, že se ty hry opakují,
00:07:23 že třeba ta Hospoda na mýtince má tisíc repríz,
00:07:27 tak to je dost těžký zapomenout.
00:07:29 I když i to se stává,
00:07:31 že v tisícáté repríze se může zapomenout, vypadne.
00:07:35 Stejně tak třeba v Aktu, kterej už měl 2. premiéru vlastně.
00:07:41 To je 900 představení.
00:07:44 A blahý paměti Láďa Smoljak tam vypad neuvěřitelným způsobem.
00:07:48 Přitom tu hru hrál, no kolik, 40 let.
00:07:52 -A okno najednou?
-Ne, vůbec ne.
00:07:54 Přišel, my se potkáme ve dveřích a on mi říká,
00:07:57 mé jméno je Ladislav Smoljak.
00:08:02 Co jsem mu moh říct?
00:08:05 Říct mu, těší mě, je blbost! To mě netěšilo!
00:08:10 Teď ještě, samozřejmě, Čepelka, kterej je v kraji,
00:08:13 tak viděl jsem, jak mu ty tváře jdou do ruda.
00:08:17 Tak jsem říkal, no, tak dobrý. To je nebezpečný!
00:08:20 Protože celou dobu, i kdyby si toho lidi nevšimli,
00:08:23 já bych mu musel říkat, pane Smoljak, místo pane Pícha,
00:08:28 což je jeho jméno v tý hře.
00:08:30 Já jsem držel ten papír, co přines,
00:08:33 tam bylo skutečně Ladislav Pícha, tak jsem říkal:
00:08:36 Tady jste Ladislav Pícha!
00:08:40 -A bylo to!
-A bylo to.
00:08:42 Lidi to přešli! Proč taky! Ten děj je strhující.
00:08:47 No, musím říct, že já občas přijdu si osvěžit nějakou hru,
00:08:52 kterou jsem dlouho neviděl.
00:08:53 A když jsem byl naposled a Posla světla jste hráli,
00:08:56 tak tam se stalo něco podobnýho,
00:08:58 že Zdeněk Svěrák měl říct tradičně větu:
00:09:03 Já nechci být jurista.
00:09:05 A měl brept a řek: Já nechci být turista.
00:09:08 Pamatuju si, vy jste hned říkal: Jen se klidně projdi, chlapče!
00:09:12 -Jak vás to potěšilo!
-To je nebezpečná hra, tahle.
00:09:18 Blahý paměti ji hrával rád, no, rád, hrával ji Pavel Vondruška.
00:09:23 Dej mu pánbůh věčné nebe.
00:09:25 Ten byl takovej, on měl těch věcí moc,
00:09:30 tak byl takovej nejistej, kde právě je.
00:09:35 A tam začínám tak, že vemu si ten deník a říkám:
00:09:38 Jméno? Ticho. Tak já říkám,
00:09:43 jo, jste mi říkal, Ptáček, jak jsme se potkali.
00:09:46 A blbec, jsem řek: Křestní? No tak ten už vůbec nezabral!
00:09:52 Ale já taky ne! Tak jsme na sebe tak koukali.
00:09:59 On ovšem měl takovej hroznej zvyk, že se začal smát.
00:10:02 Takže jste vy vypadal jako blbec! On se otočil ještě zády.
00:10:08 A smál se jako Chaplin!
00:10:10 Takhle hejbal ramenama a smál se tam jako!
00:10:13 Ale jsou zase chvíle,
00:10:14 kdy divák se vám snaží pomoct a to byste ho zabil.
00:10:19 -Divák?
-Divák.
00:10:22 A to je mimochodem zajímavej úkaz, že přijdou diváci na divadlo,
00:10:28 který to opravdu dokonale ten text znaj.
00:10:32 To mi říkejte!
00:10:33 Že někdy si prej i stěžujou, že jste něco vypustili!
00:10:36 A že přijdou a jsou nespokojený, že jste vyhodili 1 větu.
00:10:39 V Brně, takhle v prostředku sedával chlapec,
00:10:44 kterýmu jsme říkali Kyvi.
00:10:46 On seděl a nekoukal se na jeviště. Seděl a jenom takhle dělal.
00:10:53 A furt. Hráli jsme pohádku...
00:10:56 -Proč jste mu říkali Kyvi?
-Protože se takhle kejval.
00:11:01 Vždycky byl na každým...
00:11:03 My jsme hráli odpoledne, on tam byl.
00:11:05 Jsme hráli večer, on tam byl.
00:11:07 Kyvi vždycky seděl v prostředku a kýval se.
00:11:10 Vůbec se nedíval na to. Jsme hráli pohádku.
00:11:13 Jsem říkal, no tohleto ti nedám.
00:11:16 Říkal jsem prostě text, kterej v pohádce je.
00:11:20 A změnil jsem...
00:11:23 Já je chytám. Včera jsem chytil 2,
00:11:25 jednoho na vařenou bramboru, 2. na škvarek.
00:11:28 -Trpaslíky.
-Trpaslíky.
00:11:29 Mám na ně takové zařízení.
00:11:31 Jestli vás to zajímá, sem dám návnadu a teď ta věta.
00:11:35 A tam on plave! Jo? On plave, v tom škopku, on plave.
00:11:41 On trpaslík je dobrý plavec. Ale text kterej pokračuje:
00:11:45 Ale já jsem mu v tom škopku vymazal špekem atd.
00:11:49 Já jsem řek: Ale nevydrží! On se postavil!
00:11:55 Jak se tam ta věta najednou dostala!
00:11:58 A teď se po mně koukal, jestli to myslím vážně, nebo něco.
00:12:02 No byl roztomilej!
00:12:04 Řekněte mně, už začínáte omlazovat soubor,
00:12:07 ale víceméně tím, že to přebíraj vaše děti, pokud nějaký máte.
00:12:15 Já mám pocit, že váš syn už taky se zapojil, ne?
00:12:18 No tak můj syn je v divadle, já nevím, 25 let.
00:12:22 Protože já jsem ho tam potřeboval, jako grafika.
00:12:24 No jo, ale...
00:12:27 Takže on při tom kulisaření dělá, děláme spolu,
00:12:30 protože děláme všechny knížky, programy, všechno děláme výtvarně.
00:12:34 A já na počítači,
00:12:36 proč bych si dával 1/4 miliónu za nějakej program, když ho má on!
00:12:41 Já to navrhnu, on mi to tam takhle všechno to, pošle mi to,
00:12:46 já se na to kouknu, řeknu blbý, dobrý.
00:12:50 -A na jeviště ještě neskočil?
-Jo, skočil teď.
00:12:52 On má hroznou trému. On je trémista hroznej.
00:12:56 Skočil teď v tom, v Českým nebi! Tam hraje Tyrše, to mu jde.
00:13:04 V životě se netrefí do toho rytmu. Je to herec!
00:13:10 Já vím, já jsem viděl Vraždu v salonním coupé
00:13:13 už Vojta Kotek.
00:13:16 To je poměrně známej herec. I když je to syn jaksi...
00:13:21 -Kotka.
-Vašeho kolegy.
00:13:32 Čemu vy se smějete? To je tak běžný u nás.
00:13:37 Ale to by mě zajímal ten mechanizmus!
00:13:39 Jak těm dětem to předestřete, že není jiný východisko.
00:13:43 -To je jednoduchý.
-Jak? Příkazem?
00:13:45 To víte, že jo. Oni nejdřív choděj a něco nosej.
00:13:48 Tu donese ty svíčky, když hrajeme třeba Třídní knihu.
00:13:54 Tak posluhujou na tom jevišti. Děti.
00:13:58 Pak se jim dá menší role. No děti! No tak...
00:14:01 -Kolik je vašemu klukovi?
-No 60.
00:14:13 Vy se tomu smějete. Já mám mladou ženu.
00:14:19 O 2 roky.
00:14:22 Když hrajeme Akt a je tam ta konečná scéna
00:14:26 a my tam tancujeme, takhle jdeme všichni za sebou,
00:14:31 tak průměrnej věk je 75.
00:14:35 Je nás tam 5 a průměrnej věk je 75!
00:14:38 To všechno jde!
00:14:39 Ale když to slyšíte a my zpíváme:
00:14:42 Hopsa hejsa do Brandejsa, pojedeme vláčkem!
00:14:49 A tím pádem jste se dozvěděl, proč hrajou teď ti šedesátníci.
00:14:54 Protože přece jen jsou mladší.
00:14:57 Ale u toho Hlaváčka, tam to bylo markantní!
00:14:59 Když Brukner přes 60
00:15:01 a říkal, jako Hlaváček, že mu je 21, tak to už...
00:15:05 Tak říkal 22, ale nijak to nepomohlo.
00:15:10 Hraje tam malej Čepelka. To jste si jistě všim.
00:15:13 Ne, toho jsem ještě neviděl právě!
00:15:14 Hraje výborně, se starým Čepelkou,
00:15:17 v rámci toho, že synové mají pomáhat otcům,
00:15:21 to je heslo pana Svěráka.
00:15:23 Tak hraje, pan Čepelka hraje Trachtu,
00:15:26 to co hrával Svěrák, Láďa hrával.
00:15:28 A on hraje Hlaváčka,
00:15:30 čili jeho poskoka, který s ním vyšetřuje.
00:15:35 A kolikátou jedete sezónu teď?
00:15:37 -Teď máme 45.
-45.
00:15:41 Čili takový jako půlkulatiny jste slavili.
00:15:43 To jako za chviličku, než se nadějeme,
00:15:46 budete slavit opravdu významný jubileum, 50. sezónu.
00:15:50 Když, tak připomeňte v divadle, aby mě nezpomněli pozvat. Jo?
00:15:54 Tak děkuju! Jaroslav Weigel!
00:16:08 Přátelé, naším dalším hostem je žena,
00:16:11 která má podle mýho názoru zcela neobvyklé povolání.
00:16:15 Protože ona je oceánografka!
00:16:19 Já si vůbec, ani vzdáleně
00:16:21 neumím představit, co tak může česká žena,
00:16:23 která se stane oceánografkou, vůbec dělat.
00:16:27 Proto jsme ji pozvali. Markéta Pokorná!
00:16:43 Markéto, vy jste oceánografka,
00:16:45 čili vy zkoumáte oceány, nebo co?
00:16:51 No, vystudovala jsem geodézii kartografii na ČVUT.
00:16:55 A potom jsem se dostala
00:16:57 přes svůj doktorát k oceánografii na Institut oceánografie v Hamburku
00:17:01 a tam jsem se zabývala na pár expedicích salinitou třeba.
00:17:07 To už jsem se neptal, na takovýhle věci!
00:17:09 Ale já vím, že vy jste strávila poměrně dlouhou dobu v Antarktidě.
00:17:13 -Je to tak?
-Ano, to máte pravdu.
00:17:15 Já jsem se nejdříve teoreticky zabývala mořským ledem, 5 let!
00:17:19 A pak jsem si říkala, to přece není možný!
00:17:21 Teorie 5 let!
00:17:23 Počkejte, jak jste se zabývala? Voda zmrzne a je led!
00:17:27 Jeho tloušťkou.
00:17:29 Jak jste byla dlouho v tý Antarktidě?
00:17:31 Tak potom jsem odjela do Antarktidy a byla jsem tam rok.
00:17:34 Vy jste rok koukala, jak tloustne led?
00:17:37 -No!
-To je povolání!
00:17:40 -To je povolání!
-Pěkný.
00:17:43 Mimochodem, viděla jste v divadle Járy Cimrmana
00:17:46 hru Dobytí severního pólu?
00:17:48 To jsme tam taky se snažili improvizovat.
00:17:50 Já jsem si pamatovala akorát ten 1 verš.
00:17:52 -Počkejte, kde jste se to snažila?
-No na tom jižním pólu.
00:17:57 My jsme si to tam hráli, já jsem se to snažila přeložit,
00:17:59 protože jsme mluvili v angličtině, němčině.
00:18:01 A oni se nějak nesmáli!
00:18:03 Já jsem se tomu smála potom sama a ono to bylo pak všechno jedno!
00:18:08 Asi blbej překlad. Ale komu jste to tam překládala?
00:18:12 Tam byli nějaký cizinci s váma, jo?
00:18:15 Ano, to byla německá polární stanice.
00:18:17 Já jsem v tý hře, kde mimochodem hraje taky pan Weigel, že jo?
00:18:21 Ano, ano. Zrovna to, co ona myslí.
00:18:24 -A on ví, co myslím!
-Co myslí?
00:18:28 -No, udělejte na pólu značku.
-Jo tohleto!
00:18:32 Asi jo.
00:18:33 Dobře, ale tam já jsem např., se přiznám, jsem laik,
00:18:36 v tý hře jsem prvně slyšel,
00:18:37 že existuje něco, čemu se říká driftování.
00:18:41 To není nějakej jejich vejmysl. To vy jste tam zažila?
00:18:44 Na tom pólu taky? Driftování? Co to je?
00:18:46 To nám napřed řekněte, co to je? Pan Weigel to ví!
00:18:49 Drift má mnoho významů.
00:18:50 Dalo by se to přeložit třeba jako surfovat, posouvat se.
00:18:54 Driftování třeba ledu je skatovat na tom ledu.
00:19:01 Chybí tam ta plachta, posunovat se na tom moři.
00:19:05 Led se pohybuje, čili vy stojíte na kře nějaký?
00:19:09 Třeba tam stojí ty sondy. To se taky teď dělá hodně.
00:19:14 Přeletí letadlo, vyšle pár sond a pak díky té sondě
00:19:17 se sleduje ta rychlost toho ledu a kam vůbec putuje
00:19:20 a kdy se roztaje a kdy ta sonda zmizí.
00:19:22 -Čili nějaká velká kra asi.
-Tak podle toho, kam se trefíte.
00:19:27 To jako, když to driftuje, tak vám to čechrá vlásky?
00:19:31 -Jak to bejvá při driftu?
-Pane Šíp, já nejsem sonda!
00:19:43 Říkáte, že jste to zažila! Rok jste byla v Antarktidě.
00:19:50 Rok jste, vy jste opustila domov, na rok.
00:19:54 A teď mi řekněte, co jste tam tak jako furt,
00:19:58 od rána do večera dělala?
00:20:00 -Vás tam bylo kolik? 5?
-Nás tam bylo 9.
00:20:02 -9 vás tam bylo. Z celýho světa!
-Z celýho světa.
00:20:06 -Jediná Češka.
-Ano.
00:20:07 -Jediná Češka. Jediná ženská?
-3.
00:20:09 A kde jste tam jako bydleli? V iglů?
00:20:12 My jsme měli stanici,
00:20:14 kde bylo asi 1000 m čtverečních volného prostoru.
00:20:17 A to bylo kde? Na tom ledu?
00:20:19 To bylo na Neumayerově stanici. Je to stanice polární vědecká.
00:20:24 -A ta je na ledu?
-Je tam na ledu.
00:20:26 Je to vlastně na ledovém šelfu, který je 200 m silný
00:20:30 a pod tím ledovým šelfem je moře.
00:20:33 -A na tom...
-Co to je ten šelf?
00:20:35 To je prostě takový výčnělek toho ledu, 200 m
00:20:39 a pod tím je pořád ještě moře a tady už je otevřený oceán.
00:20:42 A ten šel driftuje, dalo by se říct, ano,
00:20:46 nejdřív po tý pevnině.
00:20:48 -Vy už na něj, jak na odborníka!
-Vím o čem mluví.
00:20:52 -A potom se láme do tý vody.
-A tam vy jste měli bydleníčko.
00:20:57 Tam my jsme měli stanici, která se i během toho roku
00:20:59 100 m posunula směrem k moři.
00:21:03 To vy jste poznali jak?
00:21:04 -GPSkou.
-Jinak se tomu říká drift.
00:21:11 Ale to normálně, že by ubíhala krajina, to nevidíte!
00:21:14 -Tam žádná není!
-Ne. Tam je...
00:21:16 Co tam je? Bílá, rovná.
00:21:19 Bílá, rovná horizontální linie, kde se občas změní ta obloha,
00:21:26 v závislosti na tom jak vysoko, nebo nízko je slunce.
00:21:29 Pokud je polární noc, tak nevidíte vůbec nic.
00:21:32 To si berete baterku, když jdete na procházku.
00:21:34 To vy jste tam zažila, polární noc?
00:21:35 Já jsem zažila 3 měsíce polární noci.
00:21:38 -3 měsíce jste neviděla sluníčko?
-Jo.
00:21:41 To je jak letošní jaro, teda! To je jak letošní jaro!
00:21:47 To musíte bejt v depresi, co? Neleze to trošku na mozek?
00:21:51 Trošku to potom leze, ten vitamin D chybí, to sluníčko.
00:21:54 Takže se z nás stávali pomalu, dá se říct, zombíci.
00:21:58 A jak se to projevovalo?
00:22:00 Začnete být takový netrpělivý, takový trošku protivný.
00:22:05 Ponorková nemoc tam zavládla. Lezli jste si na nervy s těma?
00:22:08 -Lezli, lezli.
-Dá se proti tomu něco dělat?
00:22:13 Ta stanice je dost velká, tak odstup. Odstup.
00:22:17 -Jako, že...
-Každej svůj roh.
00:22:19 -A to tam máte garsonku?
-Každej jsme měli svůj pokoj.
00:22:23 Každej jste měli 1. Jako na hotelu třeba.
00:22:24 To jsem chtěl vědět.
00:22:27 -Kolik je pokojů na tý stanici?
-Pokojů je tam 15.
00:22:31 Ubytování je pro 40 lidí.
00:22:34 Jsou tam pokoje pro hosty, kde se dá sklopit,
00:22:37 že tam jsou 4 postele.
00:22:39 A potom my, protože jsme tam měli trošku větší prestiž,
00:22:43 protože jsme tam museli strávit ten rok celý vědeckými pracemi,
00:22:46 tak jsme měli pokoje jen sami pro sebe, každý.
00:22:50 Čili vaším úkolem bylo sledovat, jak tloustne led?
00:22:54 My jsme tam měli různé funkce, protože těch 9 lidí...
00:22:56 -Mě nezajímá funkce.
-Dobře. Já jsem byla geofyzička.
00:22:59 Prostě vy jste se ráno probudila, šla jste ven.
00:23:03 Nejdřív jsem se oblékla, ten polární oblek, namazala,
00:23:06 brýle, čepici, ještě 1 brýle, ještě 1 rukavice...
00:23:11 -To jako proč?
-Protože byla strašná zima.
00:23:13 -Kolik tam bylo?
-Bylo -40 třeba.
00:23:18 Na pokoji?
00:23:21 No, někdy i na pokoji.
00:23:24 Když jsem rychle přiběhla z té zimy na pokoj,
00:23:26 tak tam chvíli těch -40 taky bylo.
00:23:28 Čili, když jste vylezla ven, tak -40. Jo?
00:23:32 A vy jste s nějakým záměrem vylezla ven. Něco změřit?
00:23:35 Vylezla jsem ven,
00:23:36 abych šla 1,5 km do naší geofyzikální observatoře.
00:23:41 -1,5 km jste šla v tom mrazu?
-1,5 km. Ano.
00:23:44 A někdy, když foukal vítr, tak znáte ten wind shear,
00:23:47 že to ještě umocňuje, takže ta zima je ještě zimovější.
00:23:53 A člověk, když je white out,
00:23:56 tzn., že není žádný sluníčko, je mlha,
00:24:00 že nerozeznáte horizont, tak máte podél těch 1,5 km provaz.
00:24:06 Tomu se říká white out?
00:24:08 White out, jsem chtěla vysvětlit, že když jdete podél toho provazu,
00:24:13 nebo sám v tom white outu nenajdete sám sebe,
00:24:15 nenaleznete ten horizont,
00:24:17 takže pořád brkáte, padáte, lezete po 4
00:24:20 a ten provaz je vaše jediná záchrana.
00:24:23 Dá se říct, že se tam ocitáte každou chvíli na kraji smrti,
00:24:27 protože ztratíte-li provaz, zemřete.
00:24:33 -Tak jako o vás vědí, ne?
-Máte nějakou vysílačku!
00:24:36 Vysílačka je povinnost, GPS je povinnost,
00:24:39 povinnost je nabít baterky.
00:24:41 A když už jste v tý zimě hodně dlouho,
00:24:42 tak baterky vychladnou a nefungujou.
00:24:45 Stalo se vám někdy,
00:24:47 že jste najednou nenahmatala provaz?
00:24:51 No, to se mi stalo,
00:24:54 ale chvilku jsem hledala a zas jsem ho objevila.
00:24:57 -Takže já...
-Takže klídek!
00:25:00 Klídek.
00:25:01 -Mínus kolik jste říkala? 45?
-Extrém jsme měli -43.
00:25:06 Ale ta běžná teplota tam byla -30. To jsme se tam pohybovali normálně.
00:25:10 Třeba, když se vyjíždělo na ten mořskej led,
00:25:12 na skútrech jsme tam jezdili.
00:25:14 Tak třeba 8 hod.
00:25:16 -Taky provazu?
-Ten skútr měl GPS.
00:25:19 A tam my jsme měli
00:25:20 vyježděnou cestičku do zálivu a zpátky.
00:25:24 Chlastá se tam taky na Antarktidě? To se asi musí občas, ne?
00:25:28 Tak zásoby alkoholu tam jsou. Je to pravda.
00:25:31 -Cvakla jste si taky?
-Občas jsme si cvakli.
00:25:39 Ale je tam taky třeba stolní tenis.
00:25:41 Abyste si nemyslel, že jsme si tam jen cvakali.
00:25:43 Stolní tenis? Kde?
00:25:46 Máme tam třeba stolní tenis, tak jsme hráli stolní tenis.
00:25:49 Na Antarktidě jse hráli stolní...
00:25:50 Basketbalový koš, takže jsme hráli i basketbal.
00:25:53 -Takže zábavička byla?
-Taky.
00:25:55 Helejte se, co zvířátka? Tučňáci?
00:25:58 Za tučňákama jsme jezdili při tom měření mořského ledu,
00:26:01 nebo tloušťky mořského ledu a to bylo 15 km v zálivu.
00:26:05 My jsme byli na tom ledovém šelfu, 15 km po tom ledovém šelfu
00:26:10 a pak sjet na ten mořský led, který byl vlastně zamrzlý.
00:26:14 Hlavně mezi tím dubnem a tím srpnem, září.
00:26:18 A potom jsme sjeli. provedli jsme to měření
00:26:21 a pak jsme se jeli podívat na tučňáky.
00:26:23 Ohromná kolonie! Ohromná kolonie!
00:26:26 Dalo se to vydržet? Nebo věděla jste, do čeho jdete?
00:26:29 Na začátku to byla ohromná euforie.
00:26:30 Když vám někdo řekne, jedete na rok do Antarktidy,
00:26:34 to je nadšení!
00:26:35 A já teoreticky zapracovaná do mořského ledu
00:26:39 a najednou prakticky možnost vidět, jak to moře dýchá!
00:26:42 -V tom ledu bejt!
-To bylo úžasný.
00:26:46 A to člověk nepřemejšlí nalevo, napravo! Prostě Antarktida!
00:26:51 A po nějaký době přece jenom ty emoce opadly, ne?
00:26:56 Tak říkám, přišla pomalu polární noc,
00:27:00 ten 20. květen odešlo sluníčko a pak začla být víc a víc tma,
00:27:05 občas i polární záře přišla, to byly pěkný situace.
00:27:10 A potom, oni nás tam sledovali jako kosmonauty.
00:27:14 -Takže víme, že ten tuk se mění.
-Někdo vás sledoval.
00:27:18 Sledovali nás celou dobu. Reality show! Znáte to!
00:27:21 Nadřízený jako nějaký.
00:27:23 Nosili jsme takový přístroje během spánku.
00:27:25 Sledovali, jaká je kvalita toho našeho spánku,
00:27:29 jak se mění naše fyziologie, jak se mění naše reflexy.
00:27:32 Každý měsíc jsme přes počítač museli projít takovým testem.
00:27:36 Ale teď už jste trénovaná. Teď jste otrlá. Rok v Antarktidě!
00:27:40 Teď jste momentálně tady doma?
00:27:42 Nebo máte zase v hlavě nějakou expedici?
00:27:45 Kam zase vyrazíte?
00:27:46 Co teď v nejbližší době budete vědecky bádat?
00:27:50 Já jsem teď před několika měsíci se dostala do Norska,
00:27:54 do polární noci opět
00:27:56 a tam jsem dostala za úkol mapování podmořského dna.
00:27:59 Takže tam zase pojedete? Nebo jste se vrátila?
00:28:01 Nebo jak to je teďka?
00:28:02 Oni mě tam poslali jednou
00:28:03 a teď mě poslali do severního Něměcka,
00:28:06 protože tam jsou větrné elektrárny,
00:28:08 je zajímá, jak je hluboko kabel pod mořem.
00:28:13 Oni to nevědí?
00:28:14 -My pracujeme s mořskými roboty.
-To jdete až takhle dolů?
00:28:19 Já jsem na tý lodi,
00:28:20 kabelem je spojená loď s robotem a takhle následujeme ten kabel.
00:28:25 Jsem teď, dalo by se říct, pilotkou mořského robota.
00:28:28 Děkuju! Markéta Pokorná!
00:28:42 Přátelé, naším dalším hostem je muzikant,
00:28:46 troufám si říct, ortodoxní rocker,
00:28:48 frontman kapely, která se jmenuje Wohnout!
00:28:51 Matěj Homola!
00:29:01 Já ještě než se dostaneme, Matěji, k tý muzice,
00:29:04 tak si tak vybavuju, tady Markéta byla rok v Antarktidě,
00:29:08 ale teď si vybavuju, že my jsme vás poměrně dlouho nemohli dohnat,
00:29:13 že vy jste taky jako cestovatel amatér,
00:29:16 že jste byl dlouho někde v nějakejch exotickejch končinách.
00:29:18 -Kde vy jste to byl?
-Tak já jezdím každej rok někam.
00:29:21 Mně naštěstí moje povolání dovoluje to,
00:29:24 že mám hodně volnýho času a snažím se ho využít.
00:29:26 -Povolání, myslíte muzika?
-Povolání muzikanta.
00:29:28 Ale mám trošku opačný ambice, než tady kolegyně.
00:29:31 Jezdím radši do tepla.
00:29:33 -A kde jste to teď byl nedávno?
-Teď jsem byl 2 měsíce v Indii.
00:29:36 Což je taková moje oblíbená destinace.
00:29:39 A vy zúročujete to nějak?
00:29:42 Že třeba napíšete knížku o takovým pobytu v Indii?
00:29:46 Nebo tam meditujete? Nebo co je účel tý návštěvy?
00:29:49 Vy nejste normální turista asi, co?
00:29:50 Nejsem normální turista.
00:29:52 Já se tam jezdím hlavně uvolnit. Takže...
00:29:55 Vy se jedete na 2 měsíce uvolnit do Indie?
00:29:58 Jedu se na 2 měsíce uvolnit do Indie a je to málo.
00:30:00 -Je to málo?
-Je to hrozně málo.
00:30:02 To jako z čeho uvolnit? Tady z toho blázince?
00:30:04 V podstatě jo.
00:30:06 A to tam jako jak? S nějakým...
00:30:10 Tím, že já tam nerozumím problémům,
00:30:12 který tam řeší ty lidi na místě, tak se mě ty problémy netýkaj.
00:30:15 Tak můžu bejt uvolněnej.
00:30:17 No tak třeba... A co vy v tý Indii jako...
00:30:19 Skládám tam hodně písničky.
00:30:21 Hodně se snažím poznat místní prostředí,
00:30:25 proniknout pod povrch.
00:30:27 To se dá jak?
00:30:30 To se dá tak, že se člověk třeba uchytne na nějakým místě,
00:30:33 kde nejsou žádný turisti, tzn., že ty lidi je tam neznaj
00:30:35 a nepřizpůsobujou se jim.
00:30:38 A na tom místě člověk stráví nějakej čas.
00:30:41 Oni si na něj zvyknou, přestanou si ho všímat.
00:30:43 -Jak s nima mluvíte? Anglicky?
-Mluvím s nima anglicky.
00:30:46 Když to nejde, tak rukama, nohama. Vždycky se domluvit jde.
00:30:50 To jezdíte sám? Nebo s nějakým kolektivem?
00:30:53 Jezdím tam buď sám,
00:30:54 nebo mám takovýho 1 sparing partnera.
00:30:57 Měl jsem 2, 1 jste měl tady jako hosta,
00:30:59 je to Vašek Bláha z Divokýho Billa.
00:31:01 Ten teď poslední 2 nebo 3 r. nemoh z pracovních důvodů.
00:31:05 Jinak mám 1 kamaráda, s kterým jezdím hrozně rád.
00:31:07 A na nás se vždycky nabalí nějaká společnost.
00:31:09 Jak nabalí? Už ve vlaku?
00:31:12 My ji balíme tady celej rok,
00:31:14 tím, že o tom vyprávíme kamarádům, jaký to tam je bezvadný.
00:31:16 Tady někoho sbalíte a jedete do Indie?
00:31:20 Třeba taky pojedete příští rok!
00:31:21 Já!
00:31:26 Mě potkáte v Řevnicích! Ale v Dillí těžko!
00:31:30 Píšete třeba o tom něco?
00:31:33 -Já jsem tam byl 10 x.
-Vy jste byl 10 x v Indii?
00:31:36 10 x v Indii,
00:31:37 když jsme tam byli podruhý, tak jsem tam byl s mým bratrem.
00:31:40 Což je kolega s kapely a s naším baskytaristou.
00:31:43 Z tohohle výletu jsme napsali, nafotili a vydali knížku,
00:31:49 která se jmenuje Namasté babá.
00:31:50 A je to takový odlehčený čtení hodně.
00:31:52 Takový záchodový čtení.
00:31:56 -Ještě jednou, jakže se to jmenuje?
-Jmenuje se Namasté babá.
00:31:59 -Nama...
-Znamená to dobrý den, pane.
00:32:03 To je v jakým jazyce?
00:32:04 Nejsem si jistej, jestli je to hindština.
00:32:07 Každopádně tradiční pozdrav je namasté.
00:32:09 A babá je, páprda, dejme tomu. Vznešenější pán.
00:32:15 Ale já to nechci moc přeceňovat.
00:32:16 Ta knížka se dá přečíst zhruba za 45 minut.
00:32:19 Takže při zácpě třeba.
00:32:24 -Tzn., že tam jsou i fotky teda.
-Je tam hodně fotek právě proto.
00:32:28 Čili to se dá snadno prolítnout. Textu tam moc není.
00:32:33 -Textu tam moc není.
-Fotíte samozřejmě sám!
00:32:36 Já mám pocit, že vy jste to studoval dokonce.
00:32:39 Já jsem to vystudoval. Fotograf je moje původní povolání.
00:32:44 Už se mu nevěnuju asi 10 let.
00:32:45 Tady tu knížku nafotil brácha, kterej je grafik a výtvarník.
00:32:51 A opřel se díky tomu nějak do focení.
00:32:53 My to focení máme nějak v rodině.
00:32:54 No jasně! Váš tatínek, jeho jméno je známý!
00:32:58 Oleg Homola je poměrně renomovanej fotograf!
00:33:00 Já si pamatuju už kolik let zpátky
00:33:02 jeho fotografie v různejch časopisech.
00:33:04 Že jo? Čili, ten vás k tomu trošku dokopal?
00:33:07 Nejen, že mě k tomu dokopal!
00:33:09 Ten díky svýmu jménu, myslím, že teď už je to jedno,
00:33:11 mě dostal z protekce na školu.
00:33:15 Za to mě tam trošku nesnášeli.
00:33:16 Nemyslím si, že bych byl úplnej netalent na focení.
00:33:19 Ale tenkrát prostě,
00:33:21 já chtěl bejt ve 14 kosmonautem nebo indiánem.
00:33:24 Nic takovýho neexistovalo, tak jsem šel dělat fotografa.
00:33:27 -A živil jste se tím nějakou dobu?
-Živil jsme se tím 10 let.
00:33:30 -A co jste fotil? Svatby, nebo...
-Svatby jsem, myslím, nefotil.
00:33:33 Jenom kamarádům. Já jsem dělal v agentuře.
00:33:35 Tzn., já jsem fotil cokoliv, si tam nějací zákazníci zavolali.
00:33:40 Bylo to od realit přes politiky, ta škále byla hrozně široká.
00:33:44 Modelky taky?
00:33:47 Modelky jsem fotil taky, ne moc rád.
00:33:49 Teď mi řekněte, já furt mluvím o jinejch věcech,
00:33:51 než to, co je vaše hlavní.
00:33:53 Jste profesionál muzikant, ne? Jste profíci?
00:33:55 -Myslím, že jo.
-Tak počkejte! Myslím!
00:33:58 -No živí mě to.
-Jo?
00:34:00 Necejtím se tak. Přijde mi to takový divný povolání trošku.
00:34:02 Ale dobře! Nemám jinej příjem, než z hudby.
00:34:06 Živit se hudbou je pro vás divný povolání?
00:34:08 Spíš to ve mně evokuje to, že by to měl bejt koníček,
00:34:13 než, víte, co myslím.
00:34:15 No já vím, no. Ale holt,
00:34:17 když vám za to někdo nutí prachy, tak je vemete, jo?
00:34:21 Zatím jsem je vždycky vzal.
00:34:25 A teď mi řekněte,
00:34:26 možná vám ta otázka bude připadat blbá.
00:34:27 Když, tak ji skočíme.
00:34:29 Jak jste došli k takovýmu názvu skupiny, Wohnout?
00:34:32 -Vy to píšete s W.
-My to píšeme s W.
00:34:36 A to jste špekulovali?
00:34:38 Vy jste s bráchou založili tu kapelu.
00:34:39 My jsme s bráchou založili tu kapelu.
00:34:40 Teď jste špekulovali, jak to nazvat.
00:34:42 A jak na to došlo?
00:34:44 Já, když mně bylo zhruba 14, 15 let,
00:34:46 tak jsme s klukama od nás z Vinohrad
00:34:48 založili punkovou kapelu.
00:34:50 Tenkrát nás hodně oslovil punk. Tak jsme založili punkovou kapelu.
00:34:54 Ani nás tak nezajímala hudba. Zajímalo nás jenom mluvit sprostě.
00:34:58 V textech. To bylo gró naší hudby.
00:35:01 Na to bylo zapotřebí založit kapelu, jo?
00:35:03 Na to bylo třeba založit kapelu.
00:35:06 A vymyslet adekvátní hloupej název k tomu.
00:35:09 Jo takhle! To byl záměr! Aby byl blbej ten název!
00:35:12 Přesně tak.
00:35:14 O 10 let později jsme se s bráchou znova rozhoupali k tomu,
00:35:18 že bysme založili nějakou kapelu, tak jsme opravdu začli cvičit,
00:35:22 pak jsme si domluvili 1. koncert
00:35:23 a pořadatel nás neustále tlačil s názvem
00:35:26 a my jsme měli asi 10 variant
00:35:28 a nakonec jsme říkali, stejně je to jedno.
00:35:30 Stejně to bude 1. a poslední koncert.
00:35:32 Nevěděli jsme, že to bude pokračovat dál.
00:35:35 Takže nám přišlo, že ten název není tak podstatnej.
00:35:39 Teď, samozřejmě, když to vím,
00:35:40 tak bych se pojmenoval nějak vznešenějš, že jo.
00:35:42 -Nejste spokojenej s tím názvem?
-Nejsem úplně spokojenej.
00:35:45 Fakt ne? A mezi čím jste se teda rozhodovali?
00:35:48 Co tam bylo ve hře? To by mě zajímalo.
00:35:50 -Já už si to tenkrát nepamatuju.
-Tak říkal jste 10, že jich bylo.
00:35:54 My už hrajem 17 let,
00:35:56 takže já už si to opravdu nepamatuju.
00:35:58 Ale vím, že tenkrát nám někdo vyhmát nejlepší název český kapely,
00:36:02 který já jsem kdy viděl, nebo četl někde.
00:36:06 A to bylo: Různá kolečka a divné páčky.
00:36:13 To je podle vás
00:36:14 nejlepší název kapely, kterej existuje?
00:36:16 -Pro mě osobně jo.
-Fakt jo?
00:36:18 Fakt jo. Ale bohužel je zadanej.
00:36:19 Já teda nevím, jestli ta kapela ještě hraje.
00:36:21 Já to slyším prvně od vás teda!
00:36:24 Já myslím, že s těma názvama těch kapel je to tak,
00:36:26 že vždycky ze začátku, když to někdo slyší poprvý,
00:36:28 tak mu to přijde divný,
00:36:29 ale pak, když ta kapela hraje dlouho,
00:36:31 tak to splyne s tou hudbou a už to neřeší.
00:36:32 Mně to divný nepřijde, Wohnout! Abych pravdu řek!
00:36:34 -Jo?
-No jasně!
00:36:37 -Tak já vám to prodám.
-Ale co já bych s tím dělal?
00:36:41 Když třeba byla kapela Kabát,
00:36:43 když jsem slyšel poprvé kapela Kabát,
00:36:45 tak jsem si říkal, jak si může dát kapela název Kabát.
00:36:48 -Takhle blbej.
-Proč není Svetr třeba? Nebo Rukáv?
00:36:55 Ale fakt! To bylo 1., co mě napadlo!
00:36:58 Ale pak samozřejmě jsem pochopil, pak se mi ta hudba začla líbit
00:37:00 a pak už člověk neřeší ten název.
00:37:03 -Mně přijde bezvadnej úplně.
-Protože už jsme na to zvyklí.
00:37:07 Tak. Kabát!
00:37:08 Stejně tak, jako už jsme zvyklí na Wohnout!
00:37:11 Nic jinýho vám nezbejvá!
00:37:14 Já nevím, jak vás napadlo mi to prodat?
00:37:16 -K čemu by mi bylo? Jako Wohnout!
-Třeba máte ještě ambice nějaký!
00:37:19 -Já nevím!
-Něco vohnout? To už nemám teda!
00:37:31 Vy existujete 17 let jste říkal?
00:37:33 My existujeme ve stejný sestavě 17 let.
00:37:36 To je taková už trošku rarita. Už to je nějaká doba.
00:37:39 Na ponorku to je taky.
00:37:40 To už je trošku Antarktida támhle, co?
00:37:42 -Říká se tomu katapultizmus.
-Katapultizmus.
00:37:45 -Čemu se říká katapultizmus?
-Když kapela hraje dlouho.
00:37:48 Takhle dlouho!
00:37:52 Mezi muzikantama se tomu říká katapultizmus.
00:37:55 Já myslím, že to může pochopit spousta...
00:37:59 Že už vám jako hrabe a tomu se říká katapultizmus.
00:38:04 Nám hrabalo do začátku.
00:38:07 Ale jak už to táhnem 17 let,
00:38:09 tak už to tím katapultizmem začíná smrdět.
00:38:12 Jasně. A ten rockerskej život je takovej...
00:38:16 Vy spolu komunikujete jenom na ty koncerty
00:38:18 a pak se rozprchnete všichni?
00:38:20 Nebo žijete jako komunita, by se dalo říct?
00:38:23 Jako pohromadě. Jakej je rockerskej život?
00:38:25 Nebydlíme spolu s klukama.
00:38:28 Ale hodně se stýkáme a máme se hodně rádi navzájem.
00:38:32 Takže i spolu cestujeme.
00:38:35 To jsou v podstatě
00:38:36 moji nejlepší sparing partneři na cestách.
00:38:37 -1 je brácha!
-1 je brácha.
00:38:39 To si myslím, že je prostě brácha. My máme stejný funkce v kapele.
00:38:43 Kytara, zpěv, kytara, zpěv.
00:38:45 Pak je mezi náma basák Zemánek,
00:38:47 což je spolužák bráchův ze třídy, z naší ZŠ,
00:38:51 další člověk výbornej do party.
00:38:52 A pak jsme našli bubeníka z Humpolce,
00:38:55 kterej ihned zapad.
00:38:57 -Jak často hrajete v měsíci?
-Zhruba tak 10 x v měsíci.
00:39:01 Vy většinou takový ty fesťáky, že jo?
00:39:04 Když je léto, tak hrajeme festivaly.
00:39:06 Je to tak rozdělený. To maj všichni muzikanti stejně.
00:39:09 Fesťáky a kluby.
00:39:12 To se hraje pod širým nebem, ty fesťáky!
00:39:14 To je dobrá atmosféra, ne?
00:39:15 Já tam kolikrát vidím, tak jenom ve zprávách třeba,
00:39:18 s těma kelímkáčema, jak oni tancujou, že jo?
00:39:22 Pod pódiem s váma.
00:39:23 Tancujou s kelímkáčema i v klubu, to je jasný.
00:39:27 -Tam není zákaz podávat...
-Alkohol? Kde myslíte?
00:39:30 Na našich koncertech? Tam je příkaz.
00:39:37 -Že ta hudba se líp vstřebává, jo?
-Jednoznačně.
00:39:41 Já tím nechci mluvit za nás.
00:39:42 Nezažil jsem klub, kde by se nesměl podávat alkohol.
00:39:45 To jsem prostě nezažil.
00:39:47 Ale je fakt, je takový pravidlo,
00:39:50 že když některý koncerty začínají hodně brzo, že ty lidi nejsou...
00:39:54 Jak, brzo?
00:39:55 Třeba jsem byl, nebudu jmenovat,
00:39:57 protože to je moje strašně oblíbená kapela,
00:39:59 začínala v 7 hod. místo co by začala v 9,
00:40:01 byl to jejich velkej koncert po mnoha, mnoha letech v Praze
00:40:04 a protože chtěli jít brzo spát,
00:40:08 jak jsem se později dozvěděl od jejich managmentu,
00:40:10 tak potřebovali začít brzo.
00:40:11 Tzn., že začli v 7 hod.
00:40:13 A v 7 hod. ty lidi teprv maj 1. pivo a není ta atmosféra taková,
00:40:18 jako kdyby hráli od 9 třeba.
00:40:20 Co tak jako je, já nechci používat slovo hit,
00:40:23 ale co tak je vaše taková pecka?
00:40:26 Kterou po vás vaši fandové vždycky všude chtěj?
00:40:29 -A třeba to s váma zpívaj.
-Já řeknu 2.
00:40:33 1. která vznikla úplně na začátku,
00:40:34 to je písnička, která se jmenuje Banány.
00:40:37 To je hodně dětská písnička, kterou my strašně neradi hrajem,
00:40:40 protože to je v podstatě,
00:40:41 co se týče kytar, jsou tam nejtěžší party.
00:40:45 A my jsme si to tenkrát udělali,
00:40:46 protože jsme byli přesně, mladý, ambiciózní
00:40:48 a chtěli jsme ukázat, že hrát umíme,
00:40:50 tak jsme si udělali takový složitý kytary.
00:40:52 -A to je nějaká dětská písnička?
-No tak, dětská.
00:40:55 Mně už teď tak přijde. Protože to byly opravdu začátky.
00:40:57 -O čem to je?
-O banánech.
00:41:08 Co je ta 2. pecka?
00:41:10 Ta 2. se jmenuje Svaz českých bohémů.
00:41:12 -Svaz českých bohémů?
-Svaz českých bohémů.
00:41:14 Ne sraz, svaz!
00:41:16 Svaz! Ale je tam o tom, jak jsme měli sraz.
00:41:21 A je to z naší poslední desky, je to přesně písnička,
00:41:23 která vznikla v Indii, takže je taková,
00:41:26 já si myslím, že je pozitivní.
00:41:28 Děkuju! Matěj Homola!
00:41:38 Přátelé, to je pro dnešek všechno, já vám děkuju za pozornost,
00:41:43 děkuju našim hostům a samozřejmě hlásím, za tejden jsme tady opět!
00:41:47 Na shledanou!
00:41:49 Skryté titulky Eva Svobodová
Herec, dlouholetý člen souboru Divadla Járy Cimrmana a výtvarník Jaroslav Weigel, který odešel ve čtvrtek 5. 9. 2019 ve věku 88 let, hostem v talk show Karla Šípa (2013). Další hosté M. Homola a M. Pokorná. Režie V. Polesný
Dnes večer se můžete těšit na malíře, grafika a herce divadla Járy Cimrmana Jaroslava Weigela, zpěváka a kytaristu hudební skupiny Wohnout Matěje Homolu a polárnici a vědkyni Ing. Markétu Pokornou.
