00:00:33 Dobrý večer. Dobrý večer přeju nejen divákům v divadle Semafor.
00:00:36 I vám, milí televizní diváci.
00:00:39 Víte, já už jsem z tohoto místa několikrát tak lehce upozorňoval
00:00:44 na poměrně nízkou kvalitu
00:00:46 takový tý hudební vzdělanosti našich spoluobčanů.
00:00:49 Dnes je k tomu opět příležitost.
00:00:50 Víte, když si chce člověk udělat obrázek
00:00:53 o takovém tom hudebním povědomí tady u nás, v Česku,
00:00:56 tak stačí se jen pozeptat učitelů na základních školách,
00:01:01 který občas dětem dávaj
00:01:02 takový ty kontrolní otázky jednoduchý,
00:01:04 aby si ověřili, jak na tom ty děti jsou.
00:01:06 To kolikrát slyšej věci!
00:01:09 Já jsem např., jednu vám řeknu, takovou perličku za všechny.
00:01:12 Když dítě dokáže říct na otázku
00:01:14 kdo je autorem písničky Kde domov můj
00:01:18 a dítě řekne, že Alzheimer,
00:01:22 je to už vážný!
00:01:24 Ale samozřejmě, děti netřeba z ničeho vinit.
00:01:26 Protože začíná to u dospělejch, u rodičů,
00:01:30 z kterejch se to na ty děti přenáší.
00:01:33 A tam taky kolikrát zazněj věci!
00:01:36 Tuhle někdo říkal, že se bavily 2 sousedky v baráku,
00:01:40 jak tak ty ženský někdy drbou a odposlech jejich dialog.
00:01:44 Ta jedna říkala tý 2., představte si,
00:01:46 že náš kluk je komponista.
00:01:48 Ta 2. říká, děti neuhlídáte!
00:01:53 To víte, ty naši taky! Ukradnou na co přijdou!
00:02:04 Asi tušíte, proč právě mluvím na tohle téma.
00:02:07 Protože naším dnešním 1. hostem je komponista,
00:02:11 tedy hudební skladatel.
00:02:13 Já si troufám říct, že doslova žijící klasik české hudby!
00:02:17 Skladatel Jan Klusák!
00:02:30 Pane Klusáku, řekněte mi na rovinu.
00:02:32 Vadí vám, když při vyslovení vašeho jména
00:02:36 se většině lidí vybaví vaše hudba k seriálu Nemocnice na kraji města,
00:02:41 kterou jste komponoval anebo ne?
00:02:43 Vidím, že vám to vadí.
00:02:44 Teď bych měl sehrát takovou scénku,
00:02:47 že se ze mě stává při téhle zmínce nebezpečnej šílenec!
00:02:52 Poněvadž, pane Šípe, nevíte,
00:02:54 co jsem musel všechno vyslechnout a vytrpět kvůli tý Nemocnici!
00:03:00 Proč?
00:03:01 Poněvadž takovej pavoukovitej, avantgardní, vážnej skladatel,
00:03:07 nemá vlastně se pouštět na takovou lehkou půdu, nebo tenkej led.
00:03:16 Dyť to byla vážná skladba v podstatě.
00:03:19 No já jsem to udělal vážnějc,
00:03:21 než to pan režisér Dudek čekal právě.
00:03:26 -To se divil. Ale prošlo to.
-Ta melodie přeci!
00:03:31 Tuhle, vám můžu říct, že vás přerušuju,
00:03:34 já jsem tu vaši melodii slyšel v hospodě,
00:03:36 někdo to má jako zvonění v mobilu.
00:03:38 Tak, to chci říct! Tohle mně na tom je velmi příjemné.
00:03:45 -Že to někomu zvoní v mobilu?
-No jistě.
00:03:47 Nebo když slyším na ulici, že si to na sebe pískaj lidi.
00:03:50 Poněvadž hned se mi vybaví 1 kolega, já ho nebudu jmenovat.
00:03:54 A říkám si, jéje, ten by byl rád,
00:03:56 kdyby ty jeho srágory lidi takhle pískali po ulici!
00:04:03 To jo! To jo, teda.
00:04:04 Ale zase na 2. stranu, já jsem slyšel,
00:04:08 to mně, když tak vysvětlete,
00:04:10 že když se ten seriál prodával do Německa,
00:04:12 tak Němci, věrni svému bavorskému vkusu,
00:04:15 prostě tu vaši hudbu tam nechtěli!
00:04:16 Chtěli, aby byla zkomponovaná nějaká jiná! Co je na tom pravdy?
00:04:19 Nebo jak to dopadlo nakonec?
00:04:20 Nakonec to dopadlo,
00:04:21 poněvadž autorský práva jsou chráněný,
00:04:25 takže OSA je zažalovala
00:04:27 a museli mně to proplatit a museli tam dát tu mou.
00:04:31 Takže nakonec se tam v Německu hrála ta vaše?
00:04:34 Aspoň, myslím, že od 13. dílu že to bylo s tou mou.
00:04:41 Jo, ale možná to pokračování už si tam dali nějakou svoji, ne?
00:04:44 Ne, naopak. Na ten začátek dali něco svýho.
00:04:48 Na ten začátek! Takže nějaký čachry tam byly!
00:04:50 Jo, byly, byly. Intriky.
00:04:53 -Slyšel jste tu?
-Neslyšel.
00:04:55 -Nějakej německej skladatel.
-No, ale to bylo východoněmecký.
00:05:00 Východoněmecký byl.
00:05:04 Já měl pocit, že se to tenkrát prodávalo do západního Německa.
00:05:07 Ne. Nejdřív do východního.
00:05:09 -Tam to prověřili.
-Jo, tam to prověřili!
00:05:12 A pak to šlo do těch německy mluvících zemí,
00:05:15 to už bylo německy nadabovaný
00:05:17 a šlo to západního Německa, do Švýcar, do Rakouska.
00:05:21 Tak jak vás poslouchám, vy určitě si myslíte,
00:05:23 že jste složil řadu hodnotnějších věcí,
00:05:27 než je zrovna tohle.
00:05:28 To chci říct.
00:05:30 Já jsem v životě, mně se, s odpuštěním,
00:05:34 povedlo několik lepších kousků, než je ta Nemocnice.
00:05:38 Co považujete za takovej solitér?
00:05:40 Co tak jako vy si říkáte, to se mně tak povedlo,
00:05:44 že už se mně těžko něco podobnýho povede?
00:05:46 Třeba 3. smyčcovej kvartet.
00:05:49 Ale ten si nebudou lidi pískat na ulici.
00:05:52 A do mobilu si to asi taky dávat nebudou.
00:05:53 -Nebudou.
-3. smyčcovej kvartet.
00:05:56 Nebo variace na Mahlerovo téma.
00:05:59 Už z toho vidíte, Mahler. To je smutná hudba.
00:06:02 Musím říct, že vy jste hudbu k filmům dělal poměrně často.
00:06:09 Když jsem tak koukal na tu vaši filmografii,
00:06:11 jsou to vesměs filmy trezorové.
00:06:13 Vy jste si nějak vybíral, Farářův konec...
00:06:16 Kde já jsem se objevil, tam to okamžitě zakázali.
00:06:21 -Kvůli vám, myslíte?
-Já nevím. Ale nosím smůlu.
00:06:25 Dejte si pozor dneska!
00:06:29 No ne, taky režiséři, ti netočili nějaký poplatný!
00:06:33 Evald Schorm, Věra Chytilová.
00:06:36 Ano, já jsem vlastně kamarádil s tím ročníkem,
00:06:39 kterej byl, moji vrstevníci, a byla to ta nová vlna.
00:06:44 -Tenkrát.
-Tenkrát se tomu říkalo nová vlna.
00:06:47 Takže to byl Jan Němec, Věra Chytilová,
00:06:50 Evald Schorm, Jireš.
00:06:53 A vy jste byli kamarádi. A pozor!
00:06:55 Já bych taky měl říct, že jste nejen skladatel,
00:06:58 vy jste taky hrál, jako herec.
00:07:00 -Jan Němec...
-O slavnosti a hostech.
00:07:02 O slavnosti a hostech.
00:07:03 Ale já bych chtěl říct, že to moje herectví
00:07:07 je naprostá diletantština.
00:07:09 Já neumím hrát! Já nemám žádný školení!
00:07:13 Já nemám řemeslo herecký!
00:07:17 Já říkám, mě filmovat je, jako filmovat slepici.
00:07:22 Co ona udělá, tak to tam bude! Já neumím nic hrát.
00:07:29 Jak jste k tomu přišel?
00:07:30 Někdo musel bejt 1.,
00:07:31 kdo za váma přišel, abyste si zahrál ve filmu!
00:07:33 Tak jste to musel zvažovat,
00:07:34 když víte, že nemáte žádnou průpravu.
00:07:37 To bylo tak. Já jsem dělal hudbu k jednomu O'Neillovi
00:07:41 Ach, ta léta bláznivá, do Šumperka.
00:07:45 A výpravu k té hře, to byla činohra,
00:07:50 dělala Ester Krumbachová.
00:07:52 A měli jsme takovou poradu, předtím, než se to začalo zkoušet,
00:07:59 ve vinárně U Pánbíčka, v Šumperku
00:08:02 a ta porada se protáhla,
00:08:04 byl červen, do časných ranních hodin.
00:08:08 Takže jsme šli domů už za světla
00:08:10 a ona se bavila s režisérem o nějakých strašně vážných věcech.
00:08:15 A mně bylo tenkrát 28, mě to nějak nebavilo,
00:08:19 tak jsem v takový povznesený náladě kolem nich běhal,
00:08:22 dělal jsem takovýho ptáka.
00:08:25 -Jak to vožralý dělaj prostě někdy!
-Jo.
00:08:29 A Krumbachová na mě koukala a říkala,
00:08:33 člověče, vy jste teda dobrej šílenec.
00:08:36 Já bych vás potřebovala do filmu. Já píšu takovej film.
00:08:40 A teď začala vyprávět O slavnosti a hostech.
00:08:43 -Takhle jste se k tomu...
-Takhle jsem se k tomu dostal.
00:08:46 Já jsem samozřejmě kejvnul, řek jsem, jo, beze všeho.
00:08:49 Říkal jsme si, na to se zapomene.
00:08:52 Za 3 roky mě pozvali na Barrandov na nějaký kamerový zkoušky.
00:08:57 Jsem si říkal, no tak, oni se na mě kouknou
00:08:59 a pošlou mě zase domů.
00:09:01 Ale ono to dopadlo jinak.
00:09:04 Vedle zrovna točil Miloš Forman něco jinýho.
00:09:08 Možná, že to byly zrovna
00:09:10 Lásky jedné plavovlásky, nebo něco takovýho.
00:09:12 -V tom vedlejším ateliéru?
-Jo, jo.
00:09:14 A přišel se podívat na ty kamerový zkoušky
00:09:16 a koukal na mě a říkal, to není možný.
00:09:23 -Jedině tohle řek?
-Jo. Jo. A pak mě vzali.
00:09:30 A kolik těch filmů jste jako herec natočil?
00:09:33 O slavnosti a hostech, Sedmikrásky, Mučedníci lásky,
00:09:39 Pražské noci a Valerie a týden divů.
00:09:44 -Tím to skončilo.
-5.
00:09:46 5 filmů jste natočil. To je slušná filmografie.
00:09:51 A všude jste hrál tyhlety podivný?
00:09:53 Padouchy! Padouchy! Nebo takový úchyláky! Jo.
00:09:59 V čem? V Mučednících lásky jste hrál úchyláka?
00:10:01 Ne, to ne. Tam vlastně jsem nebyl ani padouch,
00:10:05 tam jsem byl takovej tajemnej vojenskej lékař.
00:10:09 Kde jste dělal úchyláka? Já si vás nevybavuju!
00:10:11 Valerie a týden divů. Zvrhlý kněz.
00:10:19 To je starej trik režisérů, že nedají,
00:10:22 když vědí, že ten herec je slušnej a že by něco nevzal, neudělal,
00:10:27 tak to nedají do scénáře.
00:10:29 A potom na place se tvářej, jako, že je to zrovna napadlo.
00:10:34 A že to má udělat.
00:10:36 Já jsem někde objevil, a to mě překvapilo,
00:10:39 že vy jste složil hudbu k filmu Erotikon,
00:10:42 který se ovšem natočil v r. 29, kdy vy jste ještě nebyl na světě.
00:10:46 Čili vy jste si ho, tak jako pro radost,
00:10:48 dodatečně ohudebnil, tenhleten němej film?
00:10:52 No jistě! To byla, vlastně ještě je, taková móda,
00:10:57 skládat novou hudbu k němým filmům.
00:11:00 A pan ředitel Opěla, z Národního filmového archivu
00:11:06 měl restaurovaný tenhle film, Erotikon
00:11:13 a vyžádal si ode mě tu hudbu.
00:11:16 -Dělalo se vám to hezky?
-Jo, jo, dělalo, dělalo.
00:11:19 Jste si musel pustit několikrát, že jo?
00:11:21 No jistě.
00:11:21 A musel jsem si to změřit, naměřit všechny sekvence, jak jdou.
00:11:26 -To musíte pak na vteřinu!
-Jasně, se strefit do toho.
00:11:30 To je dost taková legrace.
00:11:32 -Vidím na vás, že vás to bavilo.
-Jo, to jo.
00:11:35 A jinak, ten film je opravdu nevinnej.
00:11:38 Jednou to uváděla nějaká slečna, to konferovala
00:11:42 a říkala mi, jak je to erotický.
00:11:46 Já jsem říkal, no nejerotičtější
00:11:48 je tady ten mikrofon s tou bambulí, co máte u pusy.
00:11:51 Nic víc tam nebude.
00:12:02 Ona mě okamžitě vyhodila z pódia!
00:12:07 -Jo, to jste jí řek na tom pódiu.
-No před publikem.
00:12:10 Co teď v současný době děláte? Čím se zabejváte?
00:12:13 Děláte ještě hudbu k seriálům, nebo k filmům?
00:12:16 Co teď vás zaměstnává nejvíc?
00:12:18 Já teď stavím svoje monumenty. Poněvadž mně už nezbejvá moc let.
00:12:26 Takže to jsou všechno takový labutí písně.
00:12:29 A napsal jsem 1 symfonickou báseň. A teď píšu operu.
00:12:39 Bude to celovečerní. Je to na neznámého Sofokla.
00:12:43 U nás tedy neznámého.
00:12:45 To nebudu říkat, co to je,
00:12:47 aby někdo to honem třeba nedával na divadle.
00:12:51 -Jako operu!
-Ne, to ne.
00:12:52 Ale jako činohru by to moh někdo dávat.
00:12:55 -Čili, titul neřeknete.
-Titul neřeknu.
00:12:57 Ale je to celovečerní jednoaktovka. to jsem si vzal příklad z Cimrmana,
00:13:02 že musel zamykat dveře, aby mu o přestávce lidi neutekli.
00:13:07 Takže já žádnou přestávku! Celej večer sedět a poslouchat.
00:13:14 -Jak to bude dlouhý?
-Právě, nebudou to celý 2 hod.
00:13:19 Jsem tak ve 2/3 a teď tak tipuju, že to bude hod. a 3/4.
00:13:24 -To je tak akorát.
-Budeme se těšit! Děkuju!
00:13:27 Jan Klusák!
00:13:40 Přátelé, naším dalším hostem je slovenská herečka
00:13:43 Anna Šišková!
00:13:57 -Vozmitě miesto.
-To bolo po rusky.
00:14:04 -Jakže se to správně?
-Sadnite si.
00:14:06 Sadnite si. Ďakujem.
00:14:09 Řekl bych, že jste 1 z mnoha slovenských hereček,
00:14:16 zdůrazňuju z mnoha,
00:14:18 který v podstatě tady vytvářejí
00:14:20 konkurenční prostředí českejm herečkám.
00:14:23 I když, když si tak vybavuju váš 1. film českej,
00:14:26 ve kterým jste se objevila,
00:14:27 jestli se nepletu, je to ten Hřebejk,
00:14:30 Musíme si pomáhat.
00:14:31 To bola úplna náhoda.
00:14:32 My sme hrali v Adrii predstavenie Kazimier a Karolina.
00:14:37 A on vlastne, potom, ako som sa dozvedela,
00:14:39 išiel tam za mojím bývalym manželom Jurajom Nvotom,
00:14:44 ktorý režíroval to predstavenie, lebo jeho chcel osloviť do filmu.
00:14:49 A pozeral si to predstavenie
00:14:51 a potom jeho neoslovil a oslovil mňa.
00:14:54 Ale nebola to tá istá postava.
00:14:59 To byl váš 1., měla jste třeba problém?
00:15:01 Vy jste musela mluvit česky. Mluvila jste tam česky?
00:15:04 -Nebo vás někdo daboval?
-Nie. Hovorila som.
00:15:07 Asi to bolo aj počuť, že nehovorím celkom dobre.
00:15:11 -Byl to pro vás problém?
-Nie, nie.
00:15:13 Chodila jste třeba se učit ř někam?
00:15:15 -Nie, nie.
-Nechodila?
00:15:16 Nebo vám vyškrtali z toho dialogu všecky ř?
00:15:20 On povedal, že je povodom Slovenka, tam sa to povedalo niekde,
00:15:25 aby bol ten prízvuk,
00:15:26 lebo aj keď som sa snažila čo najlepšie hovoriť,
00:15:29 tak to asi bolo počuť.
00:15:31 Ale 2. vec bolo to,
00:15:33 že ja som vyrástala vo Vrátnej doline
00:15:36 a tam bolo strašne vela Čechov.
00:15:39 Tam chodili jako turisti
00:15:41 a my sme so zálubov ako deti hrali na Čechov.
00:15:48 Takže my sme sa bavili po česky dosť často.
00:15:51 -Měli jste z toho srandu nějakou!
-No, kam jdeš?
00:15:54 -A podívej tamhleten...
-Srandičky!
00:15:59 Sme sa hrali na turistov.
00:16:01 -Čili i to ř, asi jste nějak...
-Ř jsme říkali.
00:16:04 -Cože jste říkali?
-Ř.
00:16:09 Hrajete ještě v jinejch českejch věcech?
00:16:12 -V divadle myslíte?
-Jakkoliv.
00:16:15 Jestli tu češtinu stále musíte používat?
00:16:18 Hrám tu v Studiu 2, to je taká spoločnosť,
00:16:23 teraz bude mať vlastné divadlo
00:16:25 a na Václaváku, zatial je to divadlo Palace,
00:16:28 tam hrám predstavenie Vše o ženách.
00:16:30 -A všecko česky.
-No, nie celkom!
00:16:33 Lebo tam hrám viacej postav, takže ja si ich možem odlíšiť,
00:16:36 že 1 hovorí česky a 2. slovensky.
00:16:39 Ale to mi řekněte, dievča z pod Tatier...
00:16:43 Nie, z pod Rozsutca, Tatry sú kúsok ďalej.
00:16:50 Dobře, dievča, který bydlí kousek ďalej od Tatier,
00:16:55 bych řek, že přece jen k tomu herectví je dál,
00:17:00 než kdybyste žila v Bratislavě.
00:17:03 Jak jste k tomu přišla?
00:17:05 Neměli rodiče třeba představu jinou o vaší budouccnosti?
00:17:08 To mali, mali. Ja som mala byť právnička.
00:17:11 Teda otec to tak určil.
00:17:13 On aj mojim bratom vždy určil, že čím budú
00:17:16 a oni aj tým museli byť.
00:17:18 Len potom on ochorel, keď ja som mala 18
00:17:22 a začala som hrávať divadlo.
00:17:24 Už tam jste začala hrát divadlo?
00:17:26 Nie, potom sme sa my presťahovali do Púchova a tam som hrala.
00:17:31 To bolo na gymnáziu a tam som začala hrať divadlo.
00:17:33 Ale v Terchovej som vystupovala vždy,
00:17:36 ja som bola strašne taká malinká, útla, nosila som silné okuliare
00:17:41 a niekedy som mala aj zalepené to 1 oko, lebo som škúlila.
00:17:45 -Proč?
-No tak ja, ako sa to...
00:17:48 Šilhala, po česky.
00:17:51 No a tam bol taký detský súbor, kde tancovaly také tie reské devy.
00:17:56 V Těrchové?
00:17:58 Ja som chcela viacej tancovať, ale ja neviem,
00:18:02 ja som myslela, že mi to ide, ale oni tvrdili asi, že moc nie.
00:18:07 Tak ma vždy dali recitovať. Tak to začalo.
00:18:11 Vlastne som začala vyhrávať tie recitačné súťaže.
00:18:14 A raz si pamätám, že išiel taký seriál.
00:18:17 To sa volalo Sága rodu Forsythovcov! To bol ten starý, starý, starý.
00:18:23 A mne to zakázali pozerať.
00:18:24 A ja som to pozerala cez takú škáru vo dverách, televíziu.
00:18:28 A bola tam 1 herečka, ktorá,
00:18:30 niečo strašne smutné sa udialo, si nepamätám čo, mala plakať
00:18:34 a ona teraz len tak plakala
00:18:37 a ja som za tými dverami naozaj plakala.
00:18:39 A vtedy mi to napadlo.
00:18:41 Keby som ja bola herečka,
00:18:42 tak takto bysom to nikdy neošvindlovala.
00:18:46 -Že vy jste plakala doopravdy.
-Ano, za tými dverami.
00:18:50 Dostala jste pak někdy příležitost si zaplakat před kamerou?
00:18:53 No, zapalakala som si.
00:18:54 A máte nějakou metodu, co si představíte,
00:18:57 že jako se rozpláčete úplně bez problému?
00:18:59 Nebo vám pomáhá, já nevím čím se pomáhá.
00:19:01 Nič nepotrebujem.
00:19:03 Co tak jako vy? Jak se rozpláčete?
00:19:05 Ja som v tej situácii. Ja som tam.
00:19:08 -Ta se opakuje, třeba 4 x.
-To je už potom horšie. To je fakt.
00:19:15 Vždycky sa mi to podarí tak 2 x, 3 x,
00:19:17 keď to ide viacej, tak už neplačem.
00:19:21 Měla jste nějaký idoly, třeba český herce?
00:19:23 No, mala som paní Hlaváčovú. Tu som najviac obdivovala.
00:19:28 -Aj obdivujem stále.
-Já myslel chlapy.
00:19:30 Aha, chlapov? No ten obdiv,
00:19:34 keď som ich spoznala, už nebol taký velký potom.
00:19:47 Ale samozrejme, k ich hereckému umeniu áno!
00:19:50 Kdo takhle u vás spadnul z lopatky? Stačí 1 jméno.
00:19:54 Když jste ho viděla zblízka, že jste si řekla, jo tohle!
00:20:00 Nie, to nepoviem.
00:20:02 Ja som mala idol pana Hanzlíka,
00:20:05 ale s tým som si ešte nikdy nezahrála.
00:20:07 Ale vy jste hrála poměrně...
00:20:10 Ale moj idol bol aj Bolek Polívka a s tým som si zahrála.
00:20:17 S ním jste se potkala v tom filmu Musíme si pomáhat.
00:20:21 Potom s Ondrikom Vetchým som dosť často hrávala.
00:20:24 Tak to nemoh být váš idol dívčí!
00:20:29 Ešte chcete idol dívči nejaký? To bol ten pan Hanzlík.
00:20:35 A potom už si ani nepamätám.
00:20:36 A s tím Vetchým, znala jste ho předtím?
00:20:38 Nie. To si pamätám,
00:20:41 že sme išli 1. scénu točiť v Krutých radostiach a hned...
00:20:46 -To se jmenovalo Kruté radosti.
-Kruté radosti, slovenský film.
00:20:49 A co to bylo hned?
00:20:50 No, hned sme sa nejak tam vyzliekali a hádali!
00:20:54 To bolo niečo strašné!
00:20:57 Pamätám si, že som prišla skor na to natáčanie,
00:21:00 abysme sa zoznámili a on, že či si to neprečítame a tak,
00:21:05 ja, že dobre, si to možme prečítať a tie texty si zopakovať.
00:21:10 A on, že či neidem s ním na pokoj, ako na izbu do hotela.
00:21:18 Trošku som sa zlakla,
00:21:19 ale tak si hovorím, máme na to hodinu...
00:21:23 To asi nemyslí nic...
00:21:27 20 dní natáčnia nás čakalo, to bolo 1. deň,
00:21:32 ma zaviedol do tej izby.
00:21:34 -Takže šla jste nakonec!
-No jasné.
00:21:38 Tak som šla aj zo scenárom. A tak som si tam sadla.
00:21:43 A on tak sa nepozrel na mňa. Stále tak chodil hore dole.
00:21:48 Ja som radšej, tak si to prečítame a on, viete, já,
00:21:54 to sme si ešte vykali,
00:21:56 já sa musím pozerať na televízor, lebo dávajú fotbal!
00:22:04 On to použil ako zámienku, aby mohol odísť z toho placu,
00:22:09 že ideme zopakovať texty.
00:22:12 Ja som tam hodinu sediela a pozerala fotbal.
00:22:16 Tak to ho poznávám docela. Ano.
00:22:19 A vy jste si hned říkala, hergot, ty český herci,
00:22:21 to na to jdou takhle rychle na věc!
00:22:26 Ne, ne! Fotbal!
00:22:27 Ještě si tak vybavuju,
00:22:28 v souvislosti s tím filmem Musíme si pomáhat,
00:22:31 ten byl hned nominovanej na Oscara.
00:22:33 Byla jste v tý delegaci, co jela...
00:22:35 Bola! Áno!
00:22:38 -To musel být zážitek!
-To bol velký zážitok.
00:22:40 Očekávání! Jak to na vás působilo?
00:22:43 Teď jste tam viděla ty americký herce! Co český!
00:22:47 Co Vetchý! Ale Sylvester Stallone! Já nevím, kdo tam byl všecko!
00:22:53 -Tom Hanks.
-Tom Hanks!
00:22:56 -Jak to na vás působilo?
-Normálne.
00:22:59 Ako kebysom prišla na Českých levov.
00:23:02 Fakt! Oni sa tam tak medzi sebou kamarátia, poznajú!
00:23:05 Je to strašne podobné, ako kdekolvek inde.
00:23:09 Samozrejme, že my sme sa tam cítili ako hostia,
00:23:12 čiže sme sa s nikým neobjímali, nezvítali,
00:23:15 lebo ja som ich sice poznala, ale oni mňa nie!
00:23:20 Keby som prišla za Júliou Roberts, asi by bola prekvapená!
00:23:23 No, I am Šišková!
00:23:28 Oni zábrany nemaj, tak jste je taky mít nemusela!
00:23:32 Jak dlouho jste tam byli?
00:23:34 Viete čo, ja som tam bola strašne krátko, iba 3 dni, 4.
00:23:39 3! Pretože ja som mala tesne po premiére a to vyšlo tak,
00:23:44 že akurát 3 dni mi dali volno v divadle,
00:23:47 ešte se zrušily nejaké predstavenia kvoli tomu,
00:23:50 len abysom tam mohla ísť.
00:23:52 Takže ja som tam bola vlastne tie 3 dni.
00:23:54 Zažili sme tam kopec srandy, takých trápnych vecí,
00:23:57 jak napr. ta, tesne pred vyhlásenim oni tam chodili s kamerou,
00:24:03 tam boly také uličky a vždycky tý, čo sme boli nominovaný,
00:24:07 sme sedeli na kraji, tu bola ulička.
00:24:10 -Abyste to měli blízko.
-Áno, abysme mohli hned ísť.
00:24:13 A keď mal byť ten náš film, tak ten, čo určoval, kde ta kamera,
00:24:18 kde sa zasvieti, kde ta kamera sa namieri,
00:24:21 tak mal scénar a tam mal napísane, že kto vyhrál!
00:24:25 On to vedel! Čiže, oni vyhlasovali a on už predtým nasvietil
00:24:31 a bolo jasné, že kto vyhrál!
00:24:34 A on teraz už si to nalistoval, keď bola naša kategória
00:24:38 a nasvietil nás!
00:24:41 No! A pomýlil sa.
00:24:53 Vy už jste si chystala: Děkuju rodině!
00:24:57 Čo ja! Ale Honzo Hřebejk! Ten sa úplne spotil!
00:25:04 Bolo isté, že sme to vyhrali! Stále pred tým sa to tak dialo.
00:25:08 Nasvietil, oni vstali, išli!
00:25:10 No tak nasvietil, teraz sme sa spotili všeci,
00:25:15 zrazu zmätok, on niečo iné hovoril, presvietil inde!
00:25:20 Ta chvíle, kdy to na vás zase zhasli, ta musel bejt hrozná.
00:25:24 -To bolo hrozné.
-Už natěšený.
00:25:26 Ale Honzo hovoril, že sa skoro potešil,
00:25:29 že tam nemusí ísť!
00:25:32 -Že by trému měl.
-On by tam išiel sám.
00:25:35 A co teď? Na čem hezkým pracujete?
00:25:38 No, v Čechách bysom povedala, že iba divadlo.
00:25:41 Vy pendlujete! Vy nehrajete jen tady!
00:25:44 -To bysme měli říct!
-Áno.
00:25:45 Ja vlastne žijem na Slovensku, tam hrám v divadle Astorka.
00:25:50 A tu dochádzam hrávať
00:25:52 tie 2 predstavenia v divadle Palace.
00:25:55 Takže pendlujete mezi Slovenskem...
00:25:56 Najčastejšie som na tej dialnici.
00:26:00 A máte sebou 2 peněženky.
00:26:01 Jednu eurovou a jednu korunovou. Že jo?
00:26:04 Viete čo? Už som zrušila tu jednu.
00:26:06 Pretože vždycky si 1 zabudnem niekde.
00:26:09 -Kterou?
-Ktorú som zrušila?
00:26:11 Už to mám spolu! Mám v tom bordel, ale mám tam peniaze!
00:26:19 Děkuju! Anna Šišková!
00:26:31 Přátelé, naším dalším hostem je, řekl bych hvězda sportovní,
00:26:35 protože je to držitel zlaté olympijské medaile,
00:26:40 z Olympiády v Londýně.
00:26:42 Jeho sportem je moderní pětiboj! David Svoboda!
00:26:54 To je pan Klusák! To je paní Šišková.
00:27:02 No, Davide, musím říct,
00:27:04 že zcela záměrně vás zveme po odeznění tý velký slávy,
00:27:09 kterou jste s tou medailí udělal!
00:27:12 Já nevím, možná všichni diváci ani nevědí, nebo si hned nevybaví,
00:27:16 moderní pětiboj, co to je všecko za disciplíny.
00:27:18 Já vám můžu říct, já bych to taky nevěděl!
00:27:20 Ale já vím, že na to existuje legenda taková.
00:27:25 To já jim řeknu teda!
00:27:27 -Já to nerad pořád opakuju.
-A vy víte, co já chci říct?
00:27:31 -Jednu znám.
-O tom francouzským vojákovi.
00:27:35 Francouzský voják dostal za úkol někam donýst zprávu,
00:27:38 tak napřed musel jet na cizím koni, to je důležitý, pro moderní pětiboj.
00:27:43 Musel jet na koni,
00:27:44 cestou nepřátelé, takže musel šermovat,
00:27:47 musel střílet, pak dokonce musel přeplavat nějakou řeku,
00:27:51 nakonec musel běžet!
00:27:52 To je těch 5 disciplín! Moderního pětiboje!
00:27:55 Nevím, proč se tomu říká moderní! Co je na tom moderního?
00:27:57 On je hodně moderní ten pětiboj, ten současnej, kterej znáte.
00:28:01 -On je taky nějakej nemoderní?
-No právě, že jo!
00:28:03 -Kterej je nemoderní pětiboj?
-Tzv. antickej pětiboj.
00:28:06 Z antickejch olympijskejch her.
00:28:08 To je předchůdce toho moderního pětiboje,
00:28:10 kterej teď já, nebo my, děláme.
00:28:12 -Co tam bylo za disciplíny?
-Tam to byly disciplíny atletiky.
00:28:17 Byl to hod oštěpem, hod diskem, běh na 1 stadion a zápas.
00:28:21 Řekněte mně, není to trošičku oříšek,
00:28:23 že vy nevíte, na jakým koni pojedete?
00:28:27 Dopředu to nevím.
00:28:29 -A nedá se to nějak vyšpízovat?
-Dá.
00:28:32 Dá se to! Já myslel, že se to losuje! Ne!
00:28:35 -Jo, to se losuje.
-Třeba den předem.
00:28:38 Ne, to se losuje přímo ten den závodu,
00:28:40 Těsně před tím parkurem.
00:28:42 -A jak se to dá teda?
-Nedá se to úplně ovlivnit.
00:28:45 Ale dá se předejít různejm překvapením.
00:28:49 Že se třeba zůčastním test jumpingu,
00:28:51 kterej je 2 nebo 3 dny před závodem
00:28:53 a tam mám možnost si prohlídnout všechny koně,
00:28:56 který potom jsou připuštěný do toho závodu.
00:28:58 Ale tak v hlavě máte, že byste radši támhletoho!
00:29:00 Většinou je mám natočený na kameře a když vím, co si vylosuju,
00:29:05 dostanu nějakou stručnou charakteristiku toho koně,
00:29:07 můžu si ho prohlídnout na záznamu v kameře.
00:29:10 A většinou, když se mi dobře daří, tak jedu toho koně až ve 2. kole,
00:29:13 protože každej kůň má 2 jezdce,
00:29:16 takže já si ho můžu prohlídnout ještě těsně před vlastním závodem.
00:29:19 -Prohlídnout! Seznámit se, ne?
-Jenom prohlídnout.
00:29:22 Seznámit se můžu až potom, až na to dostanu sám svůj čas.
00:29:25 Taky se stane, že tam je třeba nějakej kůň,
00:29:27 kterýho byste vyloženě nechtěl?
00:29:29 Stane se to.
00:29:30 Jsou tam taky potvory, který je lepší nedostat?
00:29:33 Jo.
00:29:34 -Taky se vám to stalo?
-Stává se mi to často docela.
00:29:36 Stává se to každýmu pětibojaři často a v tom je právě to umění.
00:29:41 I když člověk si vylosuje,
00:29:42 nebo dostane nějakýho koně, který není úplně nejlepší,
00:29:44 aby ten závod zvládnul tak,
00:29:46 aby pořád byl konkurence schopnej v celým pětiboji.
00:29:49 Aby tzv. nevyjel z toho závodu ven.
00:29:52 Shodila vás už taky nějaká takováhle potvora?
00:29:54 Taky, taky.
00:29:56 -Vlastně na závodech...
-Při nějakým přeskoku?
00:29:59 Musím to ještě poupravit.
00:30:01 Na závodech mě nikdy žádnej kůň neshodil,
00:30:03 ale několikrát jsem s koněm spadnul.
00:30:06 -Počkejte, v tom je rozdíl nějakej?
-Já v tom vidím rozdíl.
00:30:10 Spadnout z koně, to je takový potupnější.
00:30:12 Je otázka cti, udržet se v sedle.
00:30:15 Když se v něm držím, i když už jsme na zemi,
00:30:16 tak je to takový lepší, než když...
00:30:19 Jasně. On se taky někdy zašprajcuje před tou překážkou, že jo?
00:30:23 To vy jste nikdy nepřeletěl překážku
00:30:25 a kůň zůstal před překážkou?
00:30:27 -Přeletěl, ale na závodech ne.
-Na závodech ne.
00:30:33 Jenom při tréninku.
00:30:35 Ale na závodech naopak se mi stává,
00:30:36 že podjedou koni nohy v zatáčce, tak si oba lehnem
00:30:40 a jednou se mi stalo zrovna na olympiádě v Číně,
00:30:43 že jsem s tím koněm jako odcouval dozadu,
00:30:45 udělal jsem takovej kotrmelec vzad, to už jsem si myslel,
00:30:48 že se mi nemůže už na koni nic stát, nic horšího.
00:30:52 A hned rok na to, na Mistrovství Evropy,
00:30:53 při opracování, tzn. ještě před soutěží,
00:30:56 tak jsem přeskočil 1 překážku
00:30:58 a ta kobylka shodila to horní břevno
00:31:01 a pak při dopadu o něj zakopla, udělal jsem kotrmelec dopředu,
00:31:05 to už bylo dobrý.
00:31:07 To už jsem pak byl v klidu.
00:31:08 Ale kůň počkal a vy jste nased a dojel jste to? No, no tak!
00:31:11 Taky musím říct,
00:31:14 že po tom vašem vítězství, opravdu slavným,
00:31:17 kolik tam bylo zlatejch?
00:31:19 -4 zlatý.
-4 zlatý!
00:31:21 Tak jako, myslím si, že velký pozdvižení nastalo,
00:31:25 když se široká veřejnost dozvěděla, že jste nejen svobodnej,
00:31:30 ale že jste byl v tý době snad i nezadanej!
00:31:33 To vy jste pustil tak jako do světa!
00:31:35 To je úžasná seznamka! Zlatá olympijská medaile! Že jo?
00:31:39 -Jsem volnej!
-Příště to musím udělat jinak.
00:31:43 -Nějak líp. Já jsem v tom novej.
-Amatérsky jste na to šel.
00:31:46 Ale to musely stanovat před vaším barákem ty fanynky!
00:31:49 -Ne, ne.
-Počkejte!
00:31:52 Tak ony nevěděly kde bydlím.
00:31:55 Ještě to, abyste řek do zpráv teda!
00:32:00 -Ale ten zájem zvýšenej musel bejt!
-Byl.
00:32:03 -Jak jste to řešil?
-Ono se to vyřešilo za mě.
00:32:08 Protože já jsem měl strašně málo času,
00:32:11 dá se říct první 2, 3 měsíce jsem neměl vůbec žádnej čas
00:32:15 se nějakým fanynkám věnovat, byť minimálně.
00:32:19 Co jste dělal, že jste neměl čas?
00:32:21 Já jsem pořád někde byl, něco jsem říkal,
00:32:25 něčeho jsem se účastnil.
00:32:28 To je makačka. To je jasná věc. Hluboko do noci kolikrát!
00:32:33 A to hlavně!
00:32:35 -Ale to se zlepšilo, ne?
-To se zlepšilo.
00:32:38 Já jsem před tím ujel na soustředění do Ameriky,
00:32:40 asi na 2 a 1/2 měsíce teď.
00:32:42 Takže jsem to tak samovolně přestřihnul, přerušil,
00:32:46 takovou tu, nechci říct hysterii.
00:32:48 To není moc optimistický slovo, ale spíš to nadšení.
00:32:52 Ale byla to hysterie.
00:32:55 Takže jsem to nějak přežil,
00:32:57 teď jsem za ty 2 měsíce dobře zregeneroval, v tom smyslu.
00:33:01 No a teď, když jsme se sem vrátil,
00:33:03 tak už jsem se těšil jen na to nejlepší tady.
00:33:05 -Jak to?
-Protože už toho není tolik.
00:33:09 A ty nejdůležitější věci už mám vyřešený.
00:33:12 Takže mi ubylo hodně práce.
00:33:14 To toho víme zas! Jenom jste to vyřešil nějak!
00:33:19 -Jo?
-Ne!
00:33:23 Ta věc není ještě vyřešená?
00:33:25 Já ji teď vlastně neřeším, v současný době.
00:33:29 Vy jako nemáte rád
00:33:30 nějakou přehnanou přízeň mladých krasavic?
00:33:33 To zas nemůžu říct.
00:33:34 To bych lhal, kdybych řekl, že nemám rád přízeň krasavic.
00:33:37 To byste mně byl trošku podezřelej, víte?
00:33:40 Jo. To naopak mám velice rád.
00:33:54 Já věděl, že to z vás dostanu!
00:33:56 Ale já nemůžu, Davide, pominout ještě 1 věc, kterou vím.
00:34:00 I když hned to jaksi dopovím.
00:34:02 -Vy jste z dvojčat, že jo?
-Ano.
00:34:05 -Vy jste jednovaječný dvojčata.
-My jsme určitě jednovaječný.
00:34:08 Určitě! Že jste jeden, jako druhej!
00:34:10 -Jeden, jako druhej.
-To mi teda řekněte!
00:34:14 To jste museli v nějaký době určitě toho trošku zneužívat.
00:34:17 Že jste posílali za sebe jeden druhýho na rande třeba.
00:34:20 Měli jste takovýhle záskoky dvojčatovský?
00:34:24 No, měli jsme jich poměrně mnohem míň,
00:34:27 než kolik by lidi řekli, že jsme jich měli,
00:34:30 podle toho, jaký jsme měli k tomu dispozice.
00:34:33 To jsem řek hodně složitě. To se omlouvám.
00:34:38 Ale nicméně, k něčemu tam došlo,
00:34:40 máme spoustu takovejch zajímavejch příběhů,
00:34:42 který se vyvíjej a už žijou samy svým životem.
00:34:45 A už se tak vzdalujou tý pravdě, ale je to tak zábavný,
00:34:52 že vyprávíme tu nepravdivou, ale zábavnější verzi vždycky,
00:34:54 že už nevím, jak to ve skutečnosti bylo.
00:34:57 Která je typická pro tu záměnu vaši?
00:34:59 Máme několik druhů záměn.
00:35:01 Některý trvaj samozřejmě až doteď,
00:35:03 protože jsme si pořád hodně podobný.
00:35:05 -A vy ste ktorý teda?
-Děkuju.
00:35:18 Už jsem tady v zákulisí tu otázku dostal.
00:35:21 Na to nebudu odpovídat.
00:35:23 Protože tím by vlastně ztratila ta záměna eventuální úplně pointu.
00:35:28 Řekněme, že tam máme několik druhů.
00:35:31 1 druh, to jsou záměny ze školního prostředí,
00:35:36 pak ze sportovního, pak tam došlo
00:35:39 k takovejm nevinnějším záměnám, neplánovanejm,
00:35:41 v tom osobním životě.
00:35:45 A pak jsou tam záměny, co se týče lidí,
00:35:48 který nás úplně neznaj.
00:35:50 Pak vznikaj takový humorný situace.
00:35:52 V těch osobních docházelo konkrétně k čemu?
00:35:56 Že jeden zaskočil za druhýho,
00:35:57 když ten jeden nechtěl, nebo nemoh.
00:35:59 Ne, ne, to v žádným případě.
00:36:01 K tomu nedocházelo! Ty holky si vás pletly, jo?
00:36:04 A právě to se jednou stalo takhle. To bylo už dávno.
00:36:07 Povídejte! To mě zajímá.
00:36:10 To jsem jednou, to jsem byl ještě teenager,
00:36:13 to jsem byl na gymplu s bráchou, oba jsme byli,
00:36:16 my jsme totiž stejně starý.
00:36:25 A jel jsem takhle jednou, to bylo dobrý,
00:36:30 takhle jsem jel meterem jednou
00:36:34 a tam přistoupila taková slečna, docela hezká
00:36:39 a koukala na mě sem tam, významně na mě koukala.
00:36:43 Já jsem v tu chvíli, netucha o co tam kráčí,
00:36:47 tak jsem si myslel, taková pěkná holka na mě kouká!
00:36:51 Úplně jsem z toho byl, jako ego mi vyrostlo najednou!
00:36:56 A pak jsem šel domů, takovej povzbuzenej,
00:37:01 měl jsem z toho takovou radost.
00:37:02 A 2. den, nebo to bylo možná za 2 dny, za mnou brácha přišel
00:37:07 a byl takovej rozlícenej trošku a říká, brácha, ty vole,
00:37:12 až na tebe bude koukat nějaká pěkná holka v metru,
00:37:15 tak si nemysli, jakej jseš nadsamec a radši ji pozdrav!
00:37:19 Protože to byla nějaká jeho kamarádka,
00:37:21 nebo možná budoucí přítelkyně
00:37:24 a já jsem ji jako s jeho obličejem nepozdravil
00:37:29 a tím jsem mu to celý rozbil!
00:37:31 A on potom, když přišel s teorií že má dvojče, to neuspěl!
00:37:37 To nevysvětlil samozřejmě! Takže konec s tím!
00:37:40 Takže mi potom vynadal trošku, jen tak jemně.
00:37:43 A v ten moment jsme se dohodli na tom,
00:37:45 že budeme striktně každej zdravit každýho,
00:37:48 kdo na nás bude byť jen podezřele koukat.
00:37:53 A když nás pozdraví, my ho nebudeme znát,
00:37:55 tak mu odpovíme na pozdrav,
00:37:57 protože to může být známej mýho bráchy.
00:38:00 A pak, aby si o nás někdo nemyslel, že jsme nějaký nafoukaný!
00:38:04 Tak jsme to nějakou dobu plnili, poměrně svědomitě.
00:38:09 A jednou jsme šli takhle spolu po ulici
00:38:12 a proti nám šel nějakej chlápek a čau, čau,
00:38:15 my jsme s bráchou, nazdar, čau, brácha taky, čau,
00:38:18 ušli jsme pár metrů ještě, ty ho znáš, ne, já taky ne.
00:38:24 -Ale pro jistotu.
-Pro jistotu.
00:38:27 Pak nevím, jestli to nemá
00:38:28 nějakou spojitost se špatnou pamětí, nevím.
00:38:31 Ale každopádně od tý doby už jsme nebyli tak striktní.
00:38:34 A pak tam zase vznikaly nějaký další záměny.
00:38:37 Třeba jedna profesorka na gymplu,
00:38:39 ta to zjistila až po 4 letech, že jsme 2.
00:38:51 To bylo proto, že my jsme jen do 1. chodili do stejný třídy
00:38:55 a od 2. do 4. já jsem potom šel ze sportovní třídy pryč,
00:38:59 protože jsem potřeboval dělat moderní pětiboj
00:39:01 a to byl nekmenovej sport, na tom sportovním gymplu.
00:39:04 To nemá cenu vysvětlovat.
00:39:05 Ale podstatný je, že ona učila jeho třídu i moji.
00:39:09 A jeho třídu učila normální historii, nebo dějepis ráno.
00:39:13 A já jsem si vybral volitelnej předmět
00:39:15 nějakou historii moderního umění, to bylo odpoledne.
00:39:20 Teď my jsme chodili ráno plavat od 6 hod.
00:39:24 a byli jsme pak 1. hod. unavený, tak brácha tam spal normálně.
00:39:29 A ona neměla tady ta profesorka ráda, když kdokoliv spal,
00:39:33 tak ho pořád zkoušela,
00:39:35 on seděl hned naproti katedře v 1. lavici.
00:39:38 Ona, Svobodo, řekni mi, teď kontrolovala, jestli nespí,
00:39:41 on jí vždycky odpověděl, tak ho nechala bejt.
00:39:43 On nespal, on měl jen takhle opřenou hlavu.
00:39:47 Vypadal že spí, ale nespal. Takže tam to potom měl u ní dobrý.
00:39:50 Nicméně, já na tý odpolední hodině vždycky jsem neměl chuť spát už,
00:39:55 to bylo po obědě, to už jsme se těšili domů,
00:39:57 tak jsme tam trošku zlobili občas.
00:40:00 A ona mi vždycky říkala, Svobodo,
00:40:02 ty vždycky ráno mi tady spíš a teď tady zlobíš!
00:40:09 Tak něco mezi tím!
00:40:11 Tak jsem jí vysvětloval,
00:40:12 pardon, já do vašich hodin ráno nechodím, to je můj brácha.
00:40:16 Ona mi nevěřila.
00:40:18 Takže tam vznikla ta situace, že jsme potom ke zkouškám...
00:40:21 Jste přišli oba.
00:40:22 Ne, jsem přišel na zkoušení a ona, tak občanku ale!
00:40:28 Tak jsem ji dal občanku. K čemu ji potřebujete?
00:40:30 No, jestli nejsi náhodou brácha.
00:40:32 A jak víte, že nemám občanku mýho bráchy?
00:40:43 Ještě mi řekněte, Davide, přece jen zlatá olympijská,
00:40:47 to je splnění snů mnoha sportovců.
00:40:51 Teď můžete mít vůbec nějakou motivaci
00:40:54 ten sport dělat dál a další metu?
00:40:57 Já vím, že další olympiáda je ještě daleko.
00:41:00 Já ten sport jsem nedělal,
00:41:02 nebo nezačal dělat kvůli tomu, abych vyhrával ty medaile.
00:41:04 Já jsem to dělal proto, že mě to bavilo,
00:41:07 protože mi to šlo a ještě mi někdo nabízel za to různý výhody,
00:41:11 takže jsem to dělal proto, že mě to baví.
00:41:13 Baví mě to cestování, ti kamarádi,
00:41:15 ta skupina lidí, ve který se vyskytuju,
00:41:17 tak mi vyhovuje.
00:41:19 A když mi přicházejí ty výsledky,
00:41:20 tak samozřejmě mi to zpříjemňuje život,
00:41:22 je to všechno jednodušší, takže v tomhle chci pokračovat.
00:41:25 A ten dlouhodobej cíl je olympiáda v Riu 2016.
00:41:29 Pak mám mlhu.
00:41:32 Tak ať vám to zase vyjde. Děkuju! David Svoboda!
00:41:49 Přátelé, to je pro dnešek všechno!
00:41:51 Já vám děkuju za vaši pozornost, děkuju samozřejmě hostům!
00:41:54 A myslím, že nemusím zdůrazňovat, že přesně za týden jsme tady opět!
00:41:59 Na shledanou!
00:42:00 Skryté titulky Eva Svobodová
Dnešními hosty K. Šípa jsou skladatel Jan Klusák, olympionik David Svoboda a slovenská herečka Anna Šišková, která nedávno oslavila významné životní jubileum (2013). Režie V. Polesný
Do dnešního dílu přijal naše pozvání hudební skladatel Jan Klusák, slovenská herečka Anna Šišková a moderní pětibojař a vítěz z londýnských olympijských her 2012 David Svoboda.
* 18. 4. 1934
* 19. 3. 1985
* 30. 6. 1960
