00:00:33 Dobrý večer. Dobrý večer přeju samozřejmě i vám,
00:00:35 milí televizní diváci.
00:00:37 Jako vždy i teď se vám hlásíme odtud,
00:00:40 tedy z pražského divadla Semafor!
00:00:43 K jedný věci se vám přiznám!
00:00:44 Já mám vždycky mimořádnou radost,
00:00:46 když se v tomto pořadu potkám s hostem,
00:00:49 který se může pyšnit akademickým titulem.
00:00:52 To je dnešní případ.
00:00:54 Náš 1. host se právě takovým titulem pyšní!
00:00:57 A není to jen proto, že sám se ničím takovým nepyšním.
00:01:00 Já jsem na nic takového nedosáhl. Nebylo mi prostě dáno!
00:01:04 Hlavně technický předměty
00:01:06 byly pro mě nepřekonatelná překážka.
00:01:08 A je dodneška, celej svět techniky.
00:01:10 Představte si, já si ze školy, to vám musím říct,
00:01:12 pamatuju jedinou věc.
00:01:14 Že existuje něco, co se jmenuje Ohmův zákon.
00:01:17 A to si pamatuju jen proto,
00:01:18 že už v tý škole jsme si ho upravili
00:01:20 do takovýho znění, který si taky pamatuju.
00:01:23 Čím je dívka lehčí, tím menší odpor.
00:01:34 Já samozřejmě vím,
00:01:36 že akademickej titul sám o sobě
00:01:39 ještě není žádná poukázka na štěstí!
00:01:42 Někdy naopak!
00:01:43 Vím, že zvlášť u některých dívek
00:01:45 to několikaleté studium vede k tomu, že třeba prošvihnou,
00:01:49 ideální čas, kdy by si našly vhodného partnera,
00:01:52 založily rodinu atd.
00:01:54 Takže není to vždycky jen zdrojem štěstí.
00:01:57 Myslím si, že právě tuhletu situaci hezky ilustruje
00:02:01 takovej 1 případ, kterej jste možná taky slyšeli,
00:02:04 jak matka jednou v ložnici nečekaně přistihne svoji dceru
00:02:08 s takovou tou technickou pomůckou,
00:02:12 která dostala jméno po člověku, který s jmenuje Robert.
00:02:17 A ta dcera samozřejmě se rozpláče v takovou chvíli a svěří se, řekne,
00:02:22 hele, já už jsem opravdu nešťastná, mně už je 40 let,
00:02:25 já jsem většinu času jen studovala a vím, že nejsem ani moc hezká
00:02:29 a těžko už si chlapa najdu, vím, že nemůžu mít děti.
00:02:31 A vlastně tahleta pomůcka,
00:02:33 já to beru, že to je jakoby můj manžel.
00:02:36 A ta máma to celkem pochopí, ty její důvody.
00:02:38 2. den ji ve stejný situaci přistihne otec.
00:02:42 Taky tomu ona vysvětlí s pláčem,
00:02:45 ty důvody vyjeví stejně, jako je vyjevila matce.
00:02:47 I ten otec to nakonec pochopí.
00:02:49 Další večer matka vidí toho otce, jak sedí v křesle u televize,
00:02:55 v jedný ruce má pivo a v 2. má tohohle robertka.
00:02:59 A říká mu, prosím tě, co děláš? On říká, co bych dělal?
00:03:02 Piju pivo a se zeťákem koukáme na fotbal!
00:03:20 Naším 1. hostem je dr. filozofie Ivo Šmoldas!
00:03:38 Pane dr., vy jste PhDr. Abych to nesplet!
00:03:40 Já se v těch titulech nevyznám. Čili jste dr. filozofie?
00:03:43 Já myslím, že jo. Já už si to moc nepamatuju.
00:03:48 A s čím jste šel na tu školu?
00:03:50 Už jste v tom měl jasno,
00:03:51 čím se chcete jako filozof živit?
00:03:54 -No to je trošku omyl.
-Jak to?
00:03:58 Já jsem nestudoval filozofii.
00:04:03 Oni dávají tento titul na Filozofické fakultě
00:04:07 a tam se učí kde co.
00:04:11 -A já jsem tam studoval jazyky.
-Jo takhle! Jaký?
00:04:18 No, hlavně ten rodný, to je takový snazší.
00:04:25 A potom ten globální,
00:04:28 který tenkrát ještě tak globální nebyl,
00:04:32 tedy angličtinu.
00:04:33 No a teprv pozdě mi došlo, že jsem si špatně vybral.
00:04:39 Protože přece jenom ke studiu jazyků
00:04:42 je třeba mít nějaké ty předpoklady.
00:04:48 Třeba paměť. Nebo dobrý sluch. Neřku-li hudební.
00:04:58 No a já jsem si nikdy nic nepamatoval.
00:05:02 Dokonce jako jediný ze třídy, už od základní školy
00:05:05 jsem byl osvobozen od recitace básniček.
00:05:09 Jenom proto, že jste si je nepamatoval?
00:05:11 Samozřejmě.
00:05:12 Ono, když si je nepamatujete, těžko se recituje.
00:05:17 A hudebního sluchu se mi taky nedostalo.
00:05:22 To mě zase už na základní škole vyloučili z pěveckého sboru,
00:05:27 kam jsem byl nadirigován.
00:05:29 A bylo mi trošku divné, že to trvalo tak dlouho,
00:05:34 než sbormistryně poznala kdo to kazí.
00:05:39 Dobře, ale i tak mi řekněte, jako odborník na jazyk český,
00:05:44 jak teď do toho našeho jazyka pronikaj takový různý výrazy
00:05:49 a taky tady zdomácňujou, z tý angličtiny.
00:05:52 Která, jak jste říkal, vám moc nešla.
00:05:54 Jako jazykozpytec myslíte, že se tomu dá nějak zabránit?
00:05:58 Vemte si, kolik výrazů i v týhletý naší branži!
00:06:04 Je stand-up, českej výraz to nemá! Blackout, teď já ani pořádně...
00:06:09 Smajlík třeba! Co proti tomu? Dá se tomu nějak zabránit?
00:06:13 Hráz postavit před pronikání těhletěch anglickejch...
00:06:16 Já co vím, tak třeba Francouzi na to mají zákon.
00:06:21 Že se nesmí vnášet do francouzštiny ten plevel anglosaský.
00:06:29 A sledují to v médiích.
00:06:32 A u nás ten zákon nemáme, on by stejně nepomoh.
00:06:39 -To je pravda.
-U nás na zákony nikdo moc nedbá.
00:06:43 Takže by to bylo marné.
00:06:46 A já takhle věřím tomu našemu rodnému jazyku,
00:06:51 že se s tím nějak popasuje.
00:06:53 -Jo?
-On už zažil leccos.
00:06:56 My se můžeme pohoršovat
00:06:58 a dalším generacím už to bude znít jako lahodný jazyk.
00:07:06 V podstatě to skončí tak,
00:07:09 když budete v dalších vývojových stádiích jazyka
00:07:14 s někým hovořit,
00:07:16 tak pokud nebudete vědět, co vám chce říct,
00:07:20 tak mu nebudete rozumět.
00:07:24 Dobře, ale tak toho se možná ani my 2 snad nedožijem.
00:07:27 Já nevím, jestli jsme se toho už nedožili.
00:07:33 Pane dr., když vy jste tady byl naposled,
00:07:36 tak já si pamatuju, že tenkrát jsme si nahodili takové téma...
00:07:40 Vidíte! To jsou ty jazykovědci!
00:07:43 Jak já jsem tady mohl bejt naposled, když jsem tady teď?
00:07:56 Když jste tady byl, pane dr., posledně,
00:08:02 tak si vzpomínám, že jsem se vás vyptával
00:08:06 poměrně detailně na váš vztah k jídlu.
00:08:10 A protože to byla debata poměrně obsáhlá,
00:08:12 tak už nedošlo na další požitky, který určitě diváky i mě,
00:08:16 ve vašem případě, zajímají.
00:08:18 Kromě jídla třeba váš vztah k alkoholu? Pijete?
00:08:24 No, už zapomínám.
00:08:28 To se mi přihodilo kuriózním způsobem,
00:08:30 protože my jsme si nějak před asi 12 lety
00:08:37 opatřili takovou ruinu na venkově, na vsi.
00:08:42 A tam není nic. V té vsi. Což mi vyhovuje.
00:08:50 -Jak, nic? Obchody tam nejsou?
-No vůbec nic. Obchody tam nejsou.
00:08:55 Byl tam obchod,
00:08:56 jakmile jsme se tam přistěhovali, tak ho zrušili.
00:09:01 Pak zrušili hospodu, tak to pokračovalo,
00:09:03 teď tam tedy není nic!
00:09:08 A já teda taky nic nepotřebuju, ale moje žena občas potřebuje,
00:09:16 no občas, skoro furt.
00:09:18 Takže mně nezbejvá, než vždycky se vypravit ze vsi někam
00:09:24 a tam to opatřit.
00:09:27 A jelikož jaksi pěšky už to nejde, tak já jezdím autem
00:09:34 a přivážím věci.
00:09:37 A z toho důvodu já jsem si odvykl si dávat ty panáky a vínko.
00:09:44 Že furt jezdíte.
00:09:46 Protože nikdy nevím, kdy teda pojedu.
00:09:50 To už úplně, nebo tak. Takže já jsem si odvyk přes den.
00:09:56 Takovou odvykačku jste si udělal?
00:09:58 A večer, když takhle přijedu, tak už to si nikdy nevzpomenu.
00:10:05 Tak nám se tam hromadí alkohol.
00:10:10 Potom přijedou děti a ty tam zase vyrovnaj
00:10:15 to saldo alkoholické a já to potom zase doplňuju.
00:10:22 Proto jezdím, přivážím to, tam to skladuju.
00:10:27 Potom zase přijde na to ta invaze nové generace
00:10:33 a ty to tam vyžahnou.
00:10:36 A já, jak si nic nepamatuju a už jsem senilní,
00:10:40 tak místy mám dojem, jako kdybych to vypil já.
00:10:52 Nastává takové levné dvougenerační potěšení.
00:10:57 Mně je žinantní se vás na to ptát,
00:11:00 teďka, když vím, že si nic nepamatujete.
00:11:03 Ale na svoji 1. zkušenost s alkoholem byste si vzpomněl?
00:11:07 Mně šlo o to, jestli třeba máte nějakej hezkej zážitek z toho?
00:11:10 Nebo špatnej a proto jste na to nějak zanevřel?
00:11:13 Ale teď vím, že to je kvůli řidičáku.
00:11:15 Já jsem s tím alkoholem, napřed jsme si docela rozuměli.
00:11:22 Rozuměli jsme si natolik,
00:11:24 že ten alkohol na mě moc neúčinkoval.
00:11:28 Takže já jsem to prostě do sebe lil,
00:11:31 v naději, že se dostaví nějaké to potěšení a bude veselo
00:11:37 a ono nic.
00:11:40 Takže já ve společnosti jsem vždycky zjistil,
00:11:43 že ač se snažím držet krok s kolegy,
00:11:47 tak že jsem tam najednou jedinej střízlivej.
00:11:51 A to se mi nějak nelíbilo,
00:11:53 jednou jsem se to snažil nějak takhle uspíšit,
00:11:58 to alkoholové potěšení,
00:12:00 tak jsem do sebe nalil láhev vodky asi během 20 minut.
00:12:09 A to zabralo.
00:12:13 Ale nevím jak, protože jsem měl poprvé a naposledy, doufám, okno.
00:12:20 A co takhle, okusil jste něco, čemu se říká droga?
00:12:24 Dal jste si někdy šluka něčeho? Když už beru ty požitky postupně.
00:12:30 -Taky.
-Taky?
00:12:34 Taky, jednu dobu já jsem pracoval v nakladatelství,
00:12:42 již neexistujícím nyní, v redakci poezie dokonce.
00:12:47 A tam jsme měli tak trochu styky s Bohnicema.
00:12:53 Protože ono v redakci poezie to jinak nejde.
00:12:57 A tenkrát, za těch dřevních časů, v Bohnicích ti šílenci,
00:13:03 v rámci pracovní terapie, tam pěstovali konopí.
00:13:09 A sklízeli taky. A my jsme od nich část úrody tenkrát získali.
00:13:18 Jenže byl to nějakej slabší materiál.
00:13:23 Jak se potom ukázalo.
00:13:25 Protože my, nezkušení zcela, jsme tomu moc nedůvěřovali,
00:13:30 takže napřed jsme si ubalili cigárko,
00:13:35 že tam byl tabák a do toho jsme trošku nasypali.
00:13:38 Roztrousili tý marjány sušený.
00:13:42 To jsme měli takhle v těch pracovních stolech.
00:13:46 Jsme vyházeli ty rukopisy. Tam jsme dali to listí.
00:13:52 Předtím jsme to takhle jako drali.
00:13:55 Aby tam nebyly ty stonky a stvoly a tyhle věci tvrdší.
00:14:01 A prostě nic se nedostavovalo pořád.
00:14:04 Tak jsme jako zvedali ty dávky a nakonec jsme uváleli
00:14:09 takovej mohutnej válec jenom z toho
00:14:15 a dýmili jsme velmi přičinlivě.
00:14:20 A dostavilo se sice něco,
00:14:23 ale musím říct, že to bylo krajně nedůstojné,
00:14:28 protože nás přepadla jenom taková chorobná hihňavost.
00:14:34 Žádné představy, žádná povznesená nálada.
00:14:39 Takže my jsme tak seděli smutně a do toho jsme se nuceně hihňali
00:14:47 a trvalo to asi 3 hod.
00:14:52 K stáru, to se projevuje taková ta senilní paměť,
00:14:57 že člověk neví, co měl včera k obědu,
00:14:59 ale co bylo před mnoha a mnoha lety, najednou vyvstává.
00:15:04 Tak taky mi vyvstala takhle ta hihňavá scéna s marihuanou.
00:15:12 Tak jsem jako požádal 1 zdroj nejmenovaný,
00:15:18 aby mi obstaral marjánu, že to zase zkusím.
00:15:24 Jestli to nebude mít teď, k stáru, lepší účinky.
00:15:28 No a dcera mi to přinesla.
00:15:32 A já jsem si takhle zapálil, vytáh jsem to celý,
00:15:39 ale chyba lávky, on to už nebyl ten štof z Bohnic.
00:15:47 To jako byla onačejší rostlinka, taková trošku agilnější.
00:15:57 Takže se začaly dít věci. Najednou svět se rozhoupal.
00:16:04 A já jsem pořád čekal, že přijdou nějaký ty vidiny a vize a tohle.
00:16:10 No nepřišlo nic! Jenom to houpání neustávalo.
00:16:16 Dcera potom líčila,
00:16:18 že takhle bledého tatínka ještě neviděla.
00:16:23 A chvíli mě tam teda hlídala.
00:16:28 Já nevím, jestli čekala už na dědické řízení.
00:16:34 Ale já jsem to tak nějak přestál.
00:16:37 Pravda je, že jsem tenkrát strávil takovou činorodou noc
00:16:44 v rozhovoru se sanitární keramikou.
00:16:50 Nějak jsem se nemoh hnout.
00:16:59 -Tím jste to uzavřel.
-Od té doby nic.
00:17:02 Když už jsem s vámi začal probírat ty základní lidský požitky,
00:17:06 nemůžu se vyhnout, jak bych to řek?
00:17:10 Měl jste, když jste byl v rozpuku nějakou třeba specielní metodu,
00:17:14 jak oblouznit dívku, která se vám líbila?
00:17:18 Já vím, že taky jste psal básničky!
00:17:20 No to jsem psal, ale v rozpuku jsem nikdy nebyl.
00:17:25 Já jsem napsal, ale to jsem nechtěl.
00:17:28 Ale to bylo v podstatě tak z niterné potřeby,
00:17:34 opravdu jsem napsal i pár milostných veršů.
00:17:38 Ale já myslím, milované bytosti, se záměrem získat ji,
00:17:41 nebo jenom na kšeft, do novin, do časopisu nebo tak?
00:17:44 Ne, ne, to mi ještě nikdo netisk!
00:17:46 Nikdo vám nic netisk! Takže milované nějaké bytosti?
00:17:50 -A zabíralo to?
-To je moje žena. No.
00:17:54 Vy jste poslal veršíčky vaší ženě a ona si vás na to konto vzala?
00:17:59 No to si mě ještě nevzala, ale už byla víceméně ruka v rukávě.
00:18:05 -Nalomená už byla.
-No, no.
00:18:07 To já bych neinvestoval jen tak.
00:18:13 To jste mi ještě neřekl! Oblouznil jste ji těma veršema?
00:18:16 To já nevím čím! To já jsem se jí radši neptal.
00:18:20 -Zjev škrtneme.
-No zjev nepřicházel v úvahu.
00:18:25 Já se vás nechci dotknout.
00:18:26 Ale předpokládám,
00:18:27 že tohle nemohlo vypadat líp v mládí.
00:18:31 No!
00:18:39 Já jsem onehdy viděl svoji fotku z mládí
00:18:46 a nevím, kam jsem ji dal, to jsem zapomněl,
00:18:49 ale docela by se tím,
00:18:51 napadlo mě, že když budou ti vnuci dělat kravál, že to na ně vytáhnu.
00:18:58 Že by to mohlo fungovat jako červená karta.
00:19:02 To byl hroznej pohled, opravdu.
00:19:05 Čili, to byla vaše 1. láska velká, vaše současná žena?
00:19:09 -Jo. Od střední školy.
-Od střední školy.
00:19:13 Pane dr., ještě mi řekněte, teď tady máme takovou novinku,
00:19:18 že prvně budeme volit prezidenta.
00:19:21 Vy jste ani na vteřinu nezauvažoval,
00:19:26 že byste tak jako si to podal?
00:19:29 Že bych si podal toho prezidenta?
00:19:34 To mě občas napadá!
00:19:44 Myslím, sám, že byste do toho šel.
00:19:48 Ne, já myslím, že bych se nedokázal 50tisíckrát podepsat.
00:19:55 Dr. Ivo Šmoldas!
00:20:04 Přátelé, naším dalším hostem je, řekl bych rovněž,
00:20:07 podobně, jako pan dr., básník, písničkář,
00:20:12 řekl bych, takový lidový tvořitel.
00:20:16 Josef Fousek!
00:20:29 To je moje!
00:20:39 Kladeňák se ne... Vidí rudou židli a už se tam cpe!
00:20:47 To je tvoje.
00:20:50 -Jseš z Kladna pořád, že jo?
-Jsem. Já tam žiju už mnoho let.
00:20:55 -73 let.
-73 let, furt na Kladně.
00:20:57 Pořád!
00:20:58 Pepo, já se tě chci zeptat, my se známe už mnoho let,
00:21:02 ale nikdy jsem se tě nezeptal.
00:21:04 Já tak jako vím co, píšeš básničky, píšeš aforismy,
00:21:07 píšeš texty a zpíváš,
00:21:09 ale co mně k tobě opravdu nejde a to vím, že v tvém životě bylo,
00:21:13 ty jsi taky závodně boxoval.
00:21:15 Já si tě neumím představit!
00:21:18 Anebo to si někdo vymyslel, jako legraci na tebe?
00:21:22 Skutečně, já jsem čet Jacka Londona
00:21:25 a chtěl jsem uchránit rodinu, svoji ženu,
00:21:27 který jsem řek ve 14, že si ji vemu a jsem s ní dodnes.
00:21:30 Taky takhle brzo!
00:21:33 To je dneska nějaká infekce, člověče!
00:21:38 -Ten taky takhle! Školní láska!
-Já to vím!
00:21:44 A ty jsi ji chtěl uchránit, tak ses přihlásil do boxu?
00:21:46 No, protože ona mi řekla, když mě viděla poprvně,
00:21:48 já jsem řek, tebe si vemu, až budeš velká,
00:21:50 ona mi řekla, ty blbečku!
00:21:53 A je s tím blbečkem takhle dlouho.
00:21:55 A proto jsem začal boxovat,
00:21:56 abych ji uchránil, když jsme se vzali.
00:21:58 11. 11. v 11 hod. 61.
00:22:02 A tak jsem si řek, budu ji chránit,
00:22:03 tak jsem vstoupil do boxerského oddílu.
00:22:05 -Za co jsi boxoval?
-Za Kladno.
00:22:07 -2 x jsem byl přeborníkem...
-Já myslím, za co?
00:22:09 Kolik za to dávali? Kolik za to dávali tenkrát?
00:22:14 Za 5. místo v Československu, protože jsem byl na Štvanici,
00:22:18 zmlátili mi moc.
00:22:19 Já jsem propad skrz provazy na stůl rozhodčích.
00:22:22 -On ti dal takovou bombu?
-To byl pravogarďák, pravou.
00:22:25 A já jsem letěl.
00:22:26 Teď jsem se ale vrátil, oni počítali 18,
00:22:29 já řek, Fousku Jack London, nesmíš se vzdát!
00:22:31 Tak jsem se tam postavil znova do toho střehu.
00:22:35 -Mezi těma rozhodčíma.
-Ne mezi... Už tam! V ringu!
00:22:41 -Jsi se vrátil!
-On nezná! Zná jenom fotbal!
00:22:44 -Vrazili tě tam zpátky do ringu!
-Sám jsem musel vlézt.
00:22:48 Když ti pomůže někdo, tak je to technicky k. o.!
00:22:51 Já jsem tam sám vlez! Doboxoval jsem.
00:22:53 Dostal jsem za 5. místo,
00:22:54 vlastně za účast mezi 8 lidmi v Československu,
00:22:57 jsem dostal 10 korun a guláš!
00:23:04 Karle, představ si, každý muž si váží tý medaile, co dostane.
00:23:08 Já dostal 2 medaile, takovou hezkou medaili
00:23:11 Přeborník Středočeskoho kraje v boxu.
00:23:13 Najednou se ptám ženy,
00:23:14 protože jsem to chtěl dát vnukovi Matějovi na památku,
00:23:17 povídám, vnoučku, já ti ukážu, jakej byl dědeček,
00:23:19 povídám, kde je ta medaile?
00:23:21 Žena ji hodila do kontejneru. Že to je zbytečná cetka!
00:23:25 Já tam šel v pyžamu, teda v pyžamu,
00:23:28 v takovým plášti jenom, nahý nohy, když už lidi nechodili navečer,
00:23:32 vlez jsem dovnitř, teď jsem ji tam hledal,
00:23:35 koukaly mi bílý nohy, spadly pantofle
00:23:37 a šla okolo paní Ševírková,
00:23:39 ale to je taková, ona není špatná, ale křičela:
00:23:41 Pane Fousku, co to hledáte? Já povídám, já hledám medaili.
00:23:48 A vona řekla: Já vím, dneska má hlad každej.
00:24:02 Ty jako Kladeňák, jsi byl lecčíms.
00:24:05 Ty jsi taky tam byl zaměstnanej v hutích, ne?
00:24:08 Od 14 let. Šel jsem ze školy a nelíbilo se mi, co mi učej,
00:24:12 já jsem čet jiný knížky.
00:24:14 Tak jsem napsal při ruštině:
00:24:15 Největší však voly dělaj z lidí školy.
00:24:18 -To jsi napsal kde?
-No na tabuli, ve škole.
00:24:22 V 9. třídě, JUKU! Jednoroční učební kurz!
00:24:25 A přišel jsem domů, aktovku jsme hodil do popelnice
00:24:28 a řek jsem, tati, teď už bude všechno v pořádku.
00:24:30 Povídá, budeš se učit dobře? Já povídám, vůbec, já jsem odešel.
00:24:35 -Ze základky jsi odešel?
-Ze základky.
00:24:36 A šel jsem dělat, jako Jack London do Spojených oceláren.
00:24:39 Zola, tvrdá práce.
00:24:42 Tak jsem pracoval
00:24:43 a pak jsem to podepsal do pohraničí
00:24:46 a pás jsem dobytek v pohraničí.
00:24:48 Ty jsi začal se věnovat psaní. Já vím, že píšeš různý aforizmy.
00:24:54 Že dost jako reaguješ na dění ve společnosti.
00:24:57 -To je veliká inspirace.
-Že jo?
00:24:59 Ano. Je.
00:25:01 Máš třeba něco aktuálního? Já vím, že kolikrát i písničkama.
00:25:05 Teď vyjde kniha nějaká, Epigramy, aforizmy i písničky.
00:25:09 Napsal jsem epigram, kterej se líbí a všichni plácaj. Ne všichni.
00:25:14 Tak jsem napsal, s příchodem impotence
00:25:16 se mnozí zoufalci dávají na politiku,
00:25:18 v domění, že tam dosáhnou postavení.
00:25:32 Karle, představ si, že můj vnouček mi povídá, já je mám hrozně rád,
00:25:38 děti a vnoučata, protože vnoučata a dědečkové a babičky,
00:25:41 to jsou nejlepší přátelé, to jsou spolužáci z jeslí.
00:25:46 Můj vnouček Matěj povídá,
00:25:47 dědečku, proč ti řečníci a státníci a všichni,
00:25:50 dělaj u toho mikrofonu takhle?
00:25:52 Oni se všímají, ta telka je pro ně všechno!
00:25:54 Až moc! Proč takhle dělají? Já to chtěl vysvětlit.
00:25:58 Můj syn, jeho táta, se mnou nemluvil pak týden.
00:26:00 Já povídám, to dělají takhle do toho mikrofonu,
00:26:03 protože v každým mikrofonu je magnet
00:26:04 a každou plechovou držku to přitahuje!
00:26:16 Vidím, že to je pro tebe velká inspirace.
00:26:20 Těch aforizmů máš asi víc.
00:26:22 -Mám jich 3000.
-Cože?
00:26:24 -3000.
-3000 aforizmů.
00:26:26 Já jsem to psal, když jsem nevěděl co mám dělat.
00:26:28 Třeba jsem napsal, to jsem říkal,
00:26:29 už v Semaforu, Slávek Šimek mi dal tenkrát 1. šanci a řek jsem,
00:26:32 je zajímavé, že ačkoliv vůl nemůže mít potomků,
00:26:35 vymření mu u nás rozhodně nehrozí.
00:26:38 A pak jsem tam řek, ten jsem musel vždycky upravovat,
00:26:40 Slávek byl na to...
00:26:42 Tenhle market, to je obchod, že mu není rovno,
00:26:45 snadno neseš, co jsi koupil, z důchodu máš polovic!
00:26:53 -Ale 1 řeknu tobě.
-Povídej.
00:26:56 Ale nesmíš se na mě naštvat.
00:26:58 Říkají o tobě všude, že to je laskavej pořad.
00:27:00 Já jsem sem šel kvůli tomu, že to je laskavej, vlídnej pořad.
00:27:02 Já ti ho řeknu.
00:27:03 Já jsem to řek jednou
00:27:04 a odešel 1 pán, řek mi, že jsem vůl a vrátil lístky.
00:27:07 V Liberci. Já jsem mu řek:
00:27:09 Celebrita k němu mladá, tohle dneska letí!
00:27:12 Starou ženu vymést z bytu, jak zbytečné smetí.
00:27:15 Ta první mu dopomůže mezi vyšší gardu,
00:27:18 s tou druhou si zadělají infarkt myokardu.
00:27:24 To je Krampol! Krampol!
00:27:35 Jak mně hned šeptá, že to je o Krampolovi!
00:27:37 -Abych se neurazil!
-Já to tak nějak tušil!
00:27:42 Já ti přísahám, že moje žena, Jarmila, říkala,
00:27:44 to mu můžeš říct, to je člověk, který snese,
00:27:45 to je úsměv a ne výsměch.
00:27:47 Ale teďka mi řekni ještě 1 věc.
00:27:51 Tvoje snad nejslavnější píseň se jmenuje Až mě andělé,
00:27:55 ale ta je zase tak strašně smutná,
00:27:58 na pohřbech se hraje snad každej den,
00:28:01 já tam často chodím.
00:28:02 Tak mi řekni co?
00:28:05 Tos byl opravdu už, jednou nohou jsi byl v hrobě, že tě to napadlo?
00:28:09 Jak jsi na tuhletu píseň, extrémně smutnou, přišel?
00:28:12 Já to řeknu krátce. Já to řeknu poctivě.
00:28:16 Byl jsem v 1980, byl jsem v ústavu Jiřího Wolkera.
00:28:21 -Cože jsi byl?
-Ústav Jiřího Wolkera.
00:28:22 Ústav myslím ten průduškovej ústav. Tam se mi stejskalo.
00:28:28 Tak jsem hrál na foukací harmoniku, léčil jsem si průdušky
00:28:32 a počítal jsem trabanty a tak jsem měl inspiraci
00:28:34 a napsal jsem na diagnózu,
00:28:36 Až mě andělé zavolají k sobě, nechci mít na pohřbu šumaře.
00:28:39 Tos tam někam...
00:28:40 Napsal jsem to tam, malý opravy byly potom,
00:28:42 když jsem byl na ARu, podruhý, pak potřetí, takže bylo to dopsáno.
00:28:46 A když tenkrát jsem byl v šatně, recitoval jsem ji tam,
00:28:50 tam byl Petr Spálený, kouřil cigáro,
00:28:53 si ho hrozně vážím, on ji zhudebnil tu báseň.
00:28:55 -V plicním sanatoriu kouřil cigáro?
-Pozor, to už jsem byl v Semaforu!
00:29:00 Já jsem si to spojil furt s tím Wolkerem.
00:29:05 Já jsem surrealista, já to spíš udím.
00:29:08 To bylo v šatně v Semaforu a když jsem to dorecitoval,
00:29:11 tak Šimek povídá Petrovi Spálenýmu, ticho byli,
00:29:14 Petře, udělej z toho píseň. A Petr, to je síla.
00:29:17 A jel do Říčan, udělal píseň a když se poprvý hrála...
00:29:20 -Proč do Říčan zrovna?
-Protože on tam bydlí.
00:29:23 Jo, on tam bydlí!
00:29:31 Já myslel, že se tam nějak dobře skládá!
00:29:33 Že tam je místo, kde se daří! Že tam jel složit!
00:29:37 Ne, on tam bydlí!
00:29:38 A on ji udělal a poprvně to mělo velikej úspěch,
00:29:40 já jsem nemoh ani dýchat, pomluvili nás kritici, všechno,
00:29:44 ale asi za půl roku volala Miluška Voborníková a povídá mi,
00:29:49 Pepíčku, tu píseň, co jste udělali s Petrem
00:29:52 koupilo 12 krematorií!
00:29:56 Tady normálně se nezpívá, protože na to nejsme ani zařízený.
00:30:00 Ale já jsem tě poprosil,
00:30:01 protože myslím, že představit tě jako všestranného umělce
00:30:05 a aby nezazněla ani 1 tvoje píseň by bylo takový neúplný,
00:30:10 že bys 1 píseň dal?
00:30:13 Nebudeme to zastírat, vzadu, já ti pro to dojdu, jestli chceš.
00:30:16 -Já půjdu s tebou.
-Cože?
00:30:20 Ne! Tak jsem to nemyslel!
00:30:24 Takhle! Já jsem jel okolo Pelhřimova...
00:30:27 -Dneska?
-To už je asi 2 měsíce.
00:30:29 Povídám ženě, podívej se, ta benzínová pumpa, v noci.
00:30:32 Já povídám, jdu se podívat na onu místnost,
00:30:34 tam se pozná kultura národa.
00:30:36 Tak jsem tam přemýšlel tak mušlovitě
00:30:38 a teďko vedle mě se postavil chlap, svaly,
00:30:42 potetovanej, velikej, z trucku
00:30:44 pořád, jako když chce prorazit tu zeď, svaly!
00:30:46 A najednou začala hrát něžná hudba. V tom divadle! Pardon!
00:30:56 V té oné místnosti.
00:30:59 A já jsem sdílnej člověk, rád se bavím s lidma,
00:31:03 jezdím po republice pořád sám,
00:31:04 tak jsem se na něj tak podíval nahoru, jak byla ta hudba něžná
00:31:07 a povídám mu, něžná hudba, že?
00:31:10 A von odskočil a povídá, se mnou nepočítej!
00:31:20 -Ale to je pravda.
-Já ti to věřím!
00:31:24 -Já ti dojdu pro kytaru.
-Ano, já...
00:31:28 Nemusíš! Jen kdybych to neunes, tak tě zavolám.
00:31:31 Ty sis přines i notýsek, tam máš ty texty.
00:31:34 Tak 1 takovou nějakou.
00:31:36 Já vím, že vždycky ty máš ty, nechci tomu říkat přímo častušky.
00:31:40 Je to častuška, je.
00:31:41 Aktualitky si zpracováváš do písně. Něco takovýho.
00:31:45 Na penzijní fond povinný už se těší banka,
00:31:49 hlavně, aby nezahučel do tunelu Blanka.
00:31:54 Už to vidím, jak zakážou trenýrky a slipy
00:31:58 a dají nám na zadnice digitální čipy!
00:32:06 Idioti za volanty mindráky si léčí,
00:32:09 ze vzteku, že malého maj a že není větší.
00:32:14 Když máš v hrsti politiky, nebo slavné jméno,
00:32:17 můžeš řídit i vožralej, vše je dovoleno.
00:32:22 Dřív se kradly milióny a teď miliardy.
00:32:25 Dělají z nás, milej táto, zase malé Jardy.
00:32:28 Doufám táto, že zloděje nikdy neodhalej.
00:32:32 Kampak by je všechny dali, Strahov, ten je malej.
00:32:37 Hledáš práci, tak se jukni na inzertní stránky.
00:32:42 Určitě tě, táto vezmou u hradní ochranky.
00:32:46 Když spatříš atentátníka, jak pro pistol maká,
00:32:50 prezidenta nech osudu, vezmi rychle draka!
00:32:59 V pohádkách se draci třesou, vítězství je blíže,
00:33:03 ve sněmovně probudil se romantický kníže.
00:33:11 Mně se, táto, kníže líbí, je vždycky nad věcí.
00:33:17 Já bych si tam taky schrupla, než poslouchat kecy.
00:33:28 Kdopak bude prezidentem, tohle nevím sama.
00:33:32 Někdo myslí Babinského, někdo Cimrmana.
00:33:35 Copperfield má u nás v Česku šikovného žáka,
00:33:39 než mu pero darovali, zmizlo v kapse saka.
00:33:46 Praotec Čech, to byl dědek, kterej si rád přihnul,
00:33:50 kdyby nepil, možná by se týhle zemi vyhnul.
00:33:53 Představte si, co mi říkal alkoholik Kindl,
00:33:57 že prý Češi od pradávna jsou nesvornej ksindl.
00:34:01 Že se tu nic nezměnilo, vzpomeňte si trochu,
00:34:05 za tuhletu píseň byl bych za komoušů v lochu!
00:34:15 Pepa Fousek!
00:34:30 Naším dalším hostem je Lukáš Pavlásek!
00:34:45 Já se vás napřed musím zeptat.
00:34:48 Jsou takový různý kuloární zvěsti nejasný, o vašem původu.
00:34:53 Někdo dokonce vás spojuje s Luďkem Sobotou.
00:34:56 Já vím, že Luděk má 2 syny, ale vy prej jste ten 3.
00:35:01 Ale to já si nejsem tak jistej.
00:35:03 Když, tak to vyvraťe, tuhle fámu,
00:35:05 ať už o tom nebudeme mluvit!
00:35:07 Tak to musí vědět on,
00:35:12 kdy mě měl.
00:35:15 Ale já mám podezření, že mě počal s Helenou Vondráčkovou.
00:35:23 Ona je taky blondýna.
00:35:26 Že se to stalo při natáčení toho filmu,
00:35:31 Jen ho nechte, ať se bojí.
00:35:33 Tam je ta scéna, jak ten Luděk spadne do vody,
00:35:38 tak mám pocit, že potom ona ho uklidňovala
00:35:42 a v tý kabince, na tom hausboatu mě počali.
00:35:45 -Máte ten pocit.
-Ale nejsem si úplně jistej.
00:35:47 Protože taky je možný, že mě měl s někým jiným.
00:35:51 Protože on v tý době... Možná i s Veškrnovou mě měl.
00:35:59 -To byste se museli zeptat jeho.
-To je pravda.
00:36:03 On by měl vědět, s kým mě měl. Já jsem ho jednou potkal.
00:36:07 Jsem takhle stál na takovým rautu a najednou stojím,
00:36:11 teď jsem tam vzal takovej páreček,
00:36:14 najednou tam vidím stát Luďka, tátu.
00:36:21 A on si taky vzal páreček. Úplně stejně jako já.
00:36:25 Jsme na sebe koukali.
00:36:26 Pak jsme se oba podívali na ten svůj páreček a zase na sebe.
00:36:33 A najednou tam přišla jeho žena a takhle do mě plácla,
00:36:37 Luďku, dělej! Já jsem se úplně polekal.
00:36:39 Ona si mě spletla s ním. Jsem se zatřás, on se taky zatřás.
00:36:41 Jsme na sebe koukali a nešli jsme k sobě vůbec.
00:36:44 Vůbec jste si nic neřekli. Od tý doby jste spolu nemluvili?
00:36:47 Tam jezdím, kde on bydlí. Tam, jak bydlí, v tý čtvrti.
00:36:51 -Já vím, kde bydlí!
-To já vím taky.
00:36:53 Já tam jezdím někdy se tajně v noci koukat,
00:36:56 stojím tam vždycky pod oknem a koukám nahoru, jak tam svítí,
00:37:00 pak vždycky zhasne.
00:37:04 A jdete domů.
00:37:05 Já jsem se neodvážil ještě zazvonit.
00:37:08 Třeba jednou by nějak moh se ke mně přihlásit.
00:37:13 -Že by to doplatil zpětně.
-To by taky moh.
00:37:19 Ale řekněte mně, vy už teď jste profesionál, jako komik?
00:37:24 -Nebo jako herec?
-No komik. Několik let.
00:37:30 Komik jste profesionál. Co jste dělal předtím?
00:37:32 Všechno možný. Dlouho jsem dělal na IT, v jedný firmě na IT.
00:37:38 V oddělení provozu.
00:37:39 -Co je to IT?
-Já taky nevím.
00:37:42 Já jsem dělal na IT,
00:37:46 to byla taková finta, že jsem se tam dostal.
00:37:48 -Co jste tam dělal?
-Já jsem tomu nerozuměl.
00:37:51 A já, když někdo chtěl pomoct s tím počítačem,
00:37:53 nějakej ten uživatel,
00:37:55 tak já jsem měl kamaráda, kterej dělal garážmistra.
00:37:58 A on tam měl počítač
00:37:59 a tak si tam vždycky dělal něco na počítači.
00:38:01 On se v tom docela vyznal.
00:38:02 Já jsem dělal na tom IT a vždycky mě zavolal uživatel,
00:38:04 že potřebuje s něčím pomoct, jsem nevěděl vůbec jak!
00:38:06 Tak jsem zavolal tomu garážmistrovi,
00:38:08 aby mi řek, on mi to řek, já jsem to řek tomu uživateli.
00:38:11 Jsem taky dělal, jednou jsem dělal, že jsem stěhoval.
00:38:15 Z toho si pamatuju, že jsem jednou viděl z okna Ivu Kubelkovou.
00:38:20 To je jediný, co si z toho zaměstnání pamatujete?
00:38:23 To si pamatuju z toho jediný.
00:38:25 A jak došlo k tomu, řekl bych, k tý výrazný změně ve vašem životě?
00:38:30 Vy jste dělal v tom pořadu Na stojáka.
00:38:32 Tam jste se přihlásil na nějakej konkurz?
00:38:35 Tam já pořád vystupuju.
00:38:36 Já jsem tam šel tenkrát, já jsem vystupoval,
00:38:39 začal jsem nějak vystupovat, my jsme měli kapelu,
00:38:41 vystupoval jsem po hospodách, já jsem tam dělal ty výstupy,
00:38:45 ty stand-upy, to jsem ještě nevěděl v tý době, že to je stand-up.
00:38:49 Byl takovej inzerát, že hledají v nějaký televizi někoho,
00:38:52 kdo píše nějaký zábavný věci.
00:38:54 Kdo píše! Ne, kdo vystupuje.
00:38:56 No, to mi někdo špatně řek, nebo jsem to možná,
00:38:58 když nad tím přemejšlím, spíš jsem to špatně pochopil.
00:39:02 Tak jste tam šel.
00:39:03 Tak jsem tam zavolal, oni říkali, že nehledají někoho, kdo píše,
00:39:07 ale někoho, kdo vystupuje, jako stand-up komiky,
00:39:09 tak jsem tam šel a vlastně jsem to už předtím dělal,
00:39:11 tak jsem tam přišel a hnedka jsem to uměl.
00:39:15 Já bych to samozřejmě nedokázal, přijít a takhle z voleje,
00:39:18 z voleje něco říkat a bavit lidi.
00:39:21 -Já myslím, že byste to dokázal.
-Já myslím, že ne!
00:39:23 Já myslím, že ne.
00:39:24 Zvlášť, když sleduju teďka, já nevím, jestli to je taková móda,
00:39:29 jestli vy to taky vyznáváte, jako, zásadně bez point to dělat.
00:39:33 Že kdo dělá pointy je idiot.
00:39:35 Aspoň si to myslím, že se pohrdá pointama.
00:39:39 Tak jsem se chtěl zeptat, jak končíte, když tam pointa není?
00:39:42 Tak já končím tou pointou a když tam ta pointa není,
00:39:47 končím vlastně tím, že tam ta pointa není.
00:39:50 -To je vlastně ta pointa, že není.
-To jsem chtěl slyšet.
00:40:00 Vy jste měl kapelu, jste říkal?
00:40:02 Čili, vy jste muzikant aktivní pořád?
00:40:04 -No, my jsme hráli...
-Na co hrajete?
00:40:06 Já jsem psal texty. To píšu pořád.
00:40:09 Taky jsem ze začátku hrál na kytaru,
00:40:13 jsem začal hrát asi ve 13, jsme tu kapelu založili
00:40:15 a já jsem ve 20 zjistil, že neumím hrát na kytaru.
00:40:19 Po 7 letech.
00:40:21 On to někdo zjistí na 2. zkoušce,
00:40:23 já jsem si pořád myslel, že to umím perfektně.
00:40:24 Sám od sebe, nebo vám někdo naznačil, že to není ono?
00:40:28 Tak my jsme neměli žádný publikum,
00:40:30 takže to vlastně nikdo neměl na to co říct.
00:40:39 Já jsem s tou svojí hrou byl spokojenej.
00:40:44 Mně to přišlo opravdu hodně dobrý a potom najednou, po těch 7 letech,
00:40:48 jsme si řekli, že bysme mohli prorazit,
00:40:51 tak jsme začali hrát před lidma.
00:40:53 No a?
00:40:54 Tam jsem právě zjistil, že to nejde.
00:40:57 Ale já bych si kapelu chtěl ještě založit, do budoucna.
00:41:00 Dokonce jsem si říkal, mám pro ni název.
00:41:04 Jsem si říkal, že by se jmenovala Reakce atomových jointů.
00:41:09 To je taková hříčka, jako iontů, tak Reakce atomových jointů.
00:41:13 Mě napadlo, jsem složil 1. písničku,
00:41:15 která je o Standovi Grossovi a jmenuje se Posunovač ajzboňák.
00:41:21 -A to už je hotový?
-Tak mám jenom v hlavě zatím.
00:41:24 Bude to začínat:
00:41:25 Začínal jsi na trati Praha ―Kolín.
00:41:32 Vzpomínky se neztratí, vzpomínky bolí.
00:41:40 To bude taková vostrá punková kapela,
00:41:42 ostrej protestsong prostě.
00:41:46 A potom o tý jeho manželce, jak měla ten, jeho manželka,
00:41:49 ten bordel jak měla, vlastnila, potom bude:
00:41:54 Tvoje žena se spolčila s jednou svojí známou,
00:42:00 založila hotýlek s jednou bordelmámou.
00:42:07 A pak to přejde to takovýho refrénu a tam bude celá ta kapela zpívat:
00:42:10 Posunovač, ajzboňák, posunovač, ajzboňák!
00:42:18 -Posunovač...
-Ajzboňák!
00:42:25 Vidíte, já už to umím!
00:42:35 Je to chytlavej hit.
00:42:39 Vidíte, už jste se na to málem sbalil.
00:42:42 A ještě jsem vymyslel 1 hit, ten bude zase o tý nehodě,
00:42:46 jak se stala tomu Romanu Janouškovi,
00:42:48 že mu ta ženská nenasytná vběhla na to auto.
00:42:53 To se bude jmenovat Mohla si za to sama.
00:43:03 V tom refrénu bude: Mohla si za to sama.
00:43:06 Skončila pod kolama.
00:43:12 No jo, tak to máte úžasnej repertoár.
00:43:19 Já mám hitů!
00:43:24 Tak asi, holky na to letěj, co? Když takhle někde zazpíváte nějaký.
00:43:31 No, tak já teda, musím říct teda, spíš mám takovou fintu,
00:43:37 to jde poznat podle vlasů, že jsem trošku podobnej Jágrovi.
00:43:51 Já bych jako moh hrát ty svoje hity.
00:43:56 Sám vidíte, jak jste se na to taky chytil.
00:43:59 A to ani nejste žena.
00:44:02 Ale zase je to dlouhý, než ten hit se zahraje,
00:44:03 tak já prostě vypadám jako Jágr, což zabírá.
00:44:07 To se i tak chováte?
00:44:09 Že před těma holkama mluvíte, jako Jarda? A mluvíte o hokeji?
00:44:13 -Já tak mluvím!
-Tématicky!
00:44:17 To jsme zase včera hráli v Pardubicích.
00:44:19 To ani nemusím říkat, ono stačí, když viděj ten...
00:44:23 -Jste ženatej, že jsem tak smělej?
-Nejsem.
00:44:26 -Nejste. Ale chystáte se.
-No chystám se, ale...
00:44:31 Zatím sám.
00:44:32 Zatím se na to, sám se na to připravuju.
00:44:38 Já bych potom, protože, jak jsme se bavili,
00:44:42 já bych vlastně si, jak jsem podobnej tomu Jágrovi,
00:44:46 tak si trošku myslím na Ivu Kubelkovou.
00:44:52 A čekám, až se rozvede.
00:44:56 Je to taková vaše vysněná? To můžete říct.
00:44:59 No tak jo.
00:45:03 A ona to ví, já jí to jako píšu, ale já se nepodepisuju.
00:45:11 Ono jí to chodí a teď jí to asi secvakne.
00:45:18 Teď už ví Ivuška, jak to je.
00:45:21 Ještě chcete Ivě něco? Můžete přímou řečí, jestli to...
00:45:26 Ona to má všechno v těch dopisech. Možná zamávám jenom.
00:45:34 Mimochodem, jestli na ni jste takhle ulítlej,
00:45:36 můžu vám říct, často bejvá dopoledne Sama doma.
00:45:41 To byste moh využít. Jestli víte, o čem mluvím.
00:45:46 To já vím, že bejvá sama doma. Já tam občas jezdím okolo.
00:45:49 -Ale ne, já to myslím...
-Cestou k Luďkovi, když jedu tak.
00:45:53 Vy jste mě nepochopil, to je pořad pro kojící matky,
00:45:56 kterej se vysílá dopoledne.
00:45:57 -Na to vy asi nekoukáte, co?
-Aha.
00:46:01 A tam ona je. Sama doma. Víte? Taková narážka.
00:46:09 -Už je vám to? Jo?
-Jo, to je pointa taková!
00:46:17 Teď jste mě tou pointou úplně zmátnul.
00:46:23 No jasně. Ale tahle je jasná! To musíte uznat!
00:46:26 -Taková staromódní.
-Teď ji asi trošku rozpitváváme.
00:46:30 Ne, už bych to nechal!
00:46:31 To možná znáte, že ta pointa se někde rozpitvává.
00:46:32 Ne, to bych nedělal právě.
00:46:36 Tak už ji nebudem rozpitvávat. Ale bylo to dobrý!
00:46:40 Mě to i překvapilo, než mi to došlo.
00:46:44 Vám to nedošlo! Já vám to řek celý!
00:46:49 No to jo, ale potom už mi to došlo!
00:46:52 Já jsem vám to pak nechal doříct, abych vám udělal radost.
00:46:55 Protože jsem věděl, že čekáte, až to řeknete!
00:46:58 -Tak teďka už víme, o čem je řeč.
-O tom televizním pořadu.
00:47:04 Pro ty, pro ty matky.
00:47:13 Tak se v tom nebudeme pitvat. Můžu se vás ještě na něco zeptat?
00:47:17 Jako kojící?
00:47:24 -Sázíte jednu pointu za druhou!
-Můžu se vás ještě na něco zeptat?
00:47:31 Já si myslím, že kromě těch vašich sólových výstupů, ty jsou jasný,
00:47:35 ale teď jste vstoupil, řekl bych,
00:47:37 do širšího diváckého povědomí reklamama.
00:47:41 To jsou ty reklamy, který jste udělal s Vojtou Kotkem,
00:47:44 je jich poměrně hodně, ani nevím, kolik jste jich dohromady udělali.
00:47:48 No hodně. 4., 4., teď je vlastně 4. série.
00:47:53 4. série běží. Jste se u toho museli bavit!
00:47:56 A to jste si sami vymejšleli s Vojtou?
00:47:59 Nebo to byl předepsanej scénář, kde jste vyloženě jen jako herci?
00:48:03 Tak je to scénář, píše to agentura,
00:48:06 tam jsou velice dobrý ty kluci, co to píšou.
00:48:10 Je to scénář, samozřejmě, některý ty gagy, některý ty věty,
00:48:14 se pak při tom natáčení se dopilujou.
00:48:17 To jste byli v exotickejch nějakejch končinách?
00:48:19 -Kde jste to byli?
-Na Kubě.
00:48:20 -A chystáte něco podobnýho zase?
-My jsme teďka natočili novou!
00:48:24 -Novou sérii furt na to samý!
-Teďka zase novou sérii.
00:48:27 Která se točila na skokanskejch můstcích.
00:48:30 Tady někde?
00:48:32 V Liberci na tom mamutím můstku.
00:48:35 Já jsem tam teda měl skákat dolů a teď mě to trošku urazilo.
00:48:38 Protože jsem tam přišel a tam byl kaskadér připravenej,
00:48:45 což se mě dotklo, protože já, taky kromě toho Jágra,
00:48:48 si myslím, že trošičku jsem i podobnej Belmondovi.
00:48:54 Že bych jako rád. On taky točil bez toho kaskadéra.
00:48:58 -Ale nahoře jste byl teda?
-Nahoře jsem byl.
00:49:00 -To vůbec vylízt nahoru je výkon.
-Pro mě to samozřejmě nic nebylo.
00:49:07 Já, kdybych chtěl, tak jsem to moh sjet,
00:49:09 oni teda se báli, nevím proč.
00:49:12 Takže mi dali takový lano,
00:49:13 byl jsem na takovým laně přivázanej,
00:49:16 teď jsem jako jel z toho můstku
00:49:18 a dole ještě pro jistotu, to jsem jako nechtěl,
00:49:20 já jsem nechtěl ani to lano, kdyby to lano náhodou jako prasklo,
00:49:24 tak tam ještě dali takový zátarasy dolů,
00:49:27 takový molitany, abysem když tak, narazil do nich.
00:49:31 A to já jsem nechtěl!
00:49:32 Já jsem ani jim neříkal, že tomu lanu nevěřím. Nebo tak.
00:49:37 Asi 2 x jsem se zeptal, jestli to lano je fakt pevný.
00:49:41 Oni z toho dělali,
00:49:42 jako kdybych se na to ptal celý odpoledne!
00:49:49 Takže tam dali ty molitany,
00:49:51 ne pro můj, ale pro jejich pocit bezpečí!
00:49:54 Proto tam měli toho kaskadéra i tu sanitku!
00:49:57 Já jsem nevyšiloval 2 týdny předtím,
00:49:59 co když se mi něco stane, dejte tam sanitku!
00:50:03 Opravdu jsem nevotravoval telefonátama tu produkci.
00:50:08 A říkáte, že pořád děláte ještě ty stand-upy?
00:50:11 No jasně, pořád.
00:50:12 Na to není, pane dr., nějaký vhodnější český slovo,
00:50:15 abych nemusel já říkat stand-up,
00:50:16 když já jsem proti těm anglikanizmům!
00:50:19 -Klidně to... Zvykejte si.
-Mám si zvykat?
00:50:24 Spoustu mám novejch.
00:50:27 A teďka třeba čerstvý? Nalákejte diváky!
00:50:30 Tady je možnost říct divákům!
00:50:32 Když si pustíte zase stojáka, tak mě tam uvidíte a teď co?
00:50:35 Máte nějaký téma hezký připravený?
00:50:37 Já tam měl teďka novej, kterej tam budou dávat,
00:50:40 o tom, jak, to je taky z politiky,
00:50:45 jak Roman Janoušek s Pavlem Bémem spolu chodili jako kluci do skauta.
00:50:53 -Dávali si ty přezdívky.
-No, dávali si ty přezdívky!
00:50:55 A pak tam mám, jak to tam vypráví,
00:50:56 že vždycky ti kluci seděli u toho ohně večer.
00:50:59 Byl tam ten Standa Grossů, ten David Rathů taky,
00:51:02 ten Pavel Bém, Janoušek a všichni ti kamarádi
00:51:07 a seděli tam okolo toho ohně
00:51:08 a všichni zpívali od těch Brontosaurů tu písničku:
00:51:11 Budem o něco se rvát
00:51:13 až tu nezůstane stát na kameni kámen.
00:51:20 Lukáš Pavlásek!
00:51:31 Přátelé, to je pro dnešek všechno,
00:51:34 já doufám, že jsme vás s našimi hosty, alespoň trošičku
00:51:40 dneska večer pobavili!
00:51:42 A samozřejmě, už teď vás můžu pozvat,
00:51:44 za týden jsme tady opět!
00:51:46 Na shledanou!
00:51:48 Skryté titulky Eva Svobodová
Dnešními hosty K. Šípa jsou zpěvák Josef Fousek, komik Lukáš Pavlásek a spisovatel Ivo Šmoldas, který zanedlouho oslaví 65. narozeniny (2012). Režie V. Polesný
Silvestrovský večer vám přijde zpříjemnit písničkář, básník a fotograf Josef Fousek, herec a bavič Lukáš Pavlásek a básník, překladatel a scenárista Ivo Šmoldas.
