00:00:28 Dobrý večer. Dobrý večer, přeju vám, milí diváci,
00:00:32 tady v pražském divadle Semafor,
00:00:34 samozřejmě zdravím i vás, milí televizní diváci.
00:00:38 Z tohoto místa vás zdravím poprvé v novém roce.
00:00:43 Nový rok je nový, ale jak vidíte, tady u nás je všechno při starém.
00:00:48 Tady se toho moc nemění. I když, pozor!
00:00:51 Není to tak úplně pravda, protože
00:00:53 a bystří diváci to možná už zaznamenali,
00:00:56 je to novinka od podzimu roku minulého,
00:00:59 že i tento pořad už můžete sledovat v tzv. HD kvalitě.
00:01:05 Já nevím, jestli jste si toho vůbec všimli, ale je to tak.
00:01:09 HD kvalita je, kvalita, řekl bych, vysokého rozlišení.
00:01:13 Podle mě by ta zkratka měla bejt VR kvalita,
00:01:17 ale vono je to z angličtiny,
00:01:21 HD znamená, jak mi řekli, High Definition,
00:01:24 čili jako vysoké rozlišení.
00:01:26 V praxi tzn.,že díky tomuto vysokému rozlišení
00:01:29 vidíte ve snímaných obličejích to, co předtím vidět nebylo.
00:01:37 A teďka už nejde ani ničím zamaskovat.
00:01:42 Není to můj problém. Já nejsem stárnoucí herečka.
00:01:46 Mně je to celkem jedno.
00:01:48 Já nelpím nějak na tom vnějším vzhledu,
00:01:51 ale nemyslím si, že všichni z účinkujících v televizi
00:01:54 uvítali to, že je najednou vidět všechno,
00:01:58 na čem zapracoval zub času.
00:02:00 Já bych rád tuhle krátkou poznámku k tomu HD rozlišení
00:02:05 přece jenom zakončil takovým citátem.
00:02:09 Takovým výrokem jedním, který se mi líbil,
00:02:11 s kterým bych se já docela ztotožnil.
00:02:14 Údajně to řekl nějakej úplně novej hlasatel
00:02:16 v nějaký televizi, myslím americký,
00:02:18 který se prvně objevil na televizních obrazovkách.
00:02:21 A jeho 1. věta, jako nováček, zněla takto,
00:02:25 co řek televizním divákům:
00:02:26 Vážení televizní diváci,
00:02:28 nesnažte se teď regulovat obraz na svých přístrojích.
00:02:31 Takhle doopravdy vypadám.
00:02:35 Ale to byla taková kratičká poznámka,
00:02:36 jenom, že je i tady u nás něco nového.
00:02:40 Mluvil jsem o zubu času. Přátelé, jsou samozřejmě tváře,
00:02:43 ve kterejch zub času jakoby nepracoval.
00:02:46 A to je právě, aspoň podle mýho názoru,
00:02:49 případ našeho 1. hosta.
00:02:51 On totiž, bez většího humbuku. na sklonku roku minulého,
00:02:55 přesně v listopadu minulého roku, oslavil své životní jubileum.
00:03:00 Kulatiny. Bylo mu 70 let. Podle mě je to neuvěřitelné!
00:03:05 Muzikant Jiří Stivín!
00:03:22 Dodatečně ti gratuluju, určitě i jménem diváků.
00:03:26 Ale ty jsi kolem toho opravdu neměl nějakej velkej humbuk,
00:03:28 kolem těch narozenin.
00:03:29 Takový významný, 70!
00:03:32 Já si myslím, že spíš komerční humbuk,
00:03:34 ale já jsem slavil svoje 70tiny od května už minulýho roku.
00:03:39 Protože Mojda Bártek měl stejnej rok narozeniny.
00:03:42 Můžu tě trošku?
00:03:43 Protože takhle jseš moc, že by tě neviděli všichni.
00:03:46 Takže už jsem byl s ním v Brně, jsme tam oslavovali,
00:03:50 pak jsem měl Poctu sv. Cecílii, to bylo v Rudolfinu.
00:03:54 To bylo přesně před mými narozeninami.
00:03:56 A potom 3 večery jsem měl v Redutě zase.
00:03:59 Já vím. To není velkej humbuk.
00:04:00 Že bych o tom čet denně v novinách, že má Stivín 70?
00:04:03 Copak já jsem nějaká mediální záležitost?
00:04:05 -Jseš! Jo, jseš!
-Fakt?
00:04:06 -No ne, jseš významná záležitost!
-Že bych konečně začal!
00:04:10 -Teďka!
-Teďka. Je na to nový rok!
00:04:13 -Že bych vlastně začal nový život.
-Ale řekni mi 1 věc.
00:04:20 To je obvyklej cirkusovej kousek.
00:04:25 Zrovna jsem chtěl říct, nemoh bys zahejbat čepicí?
00:04:27 Abychom to měli za sebou.
00:04:31 To vždycky všichni se ptaj, jak je to možný.
00:04:33 -Ale to je přece úplně normální.
-Co? Hejbat čepicí?
00:04:37 Kdybys měl čepici, tak to budeš umět taky.
00:04:40 Prosím tě, jsou vůbec nějaký prostředí,
00:04:42 nebo nějaký situace, kdy tu čepici sundáš?
00:04:45 -Někdy to stihnu v posteli.
-Když jdeš spát.
00:04:48 Ano, občas to stihnu.
00:04:50 -Jinak spíš třeba v čepici?
-No, někdy.
00:04:54 A jsou nějaký, já nevím.
00:04:56 Jdeš si pro státní cenu na Hrad. Tak jdeš v čepici?
00:04:58 Je pravda, že pan prezident měl velkou radost,
00:05:01 on teda mi neřek, že si nemám brát čepici,
00:05:03 ale mně to připadalo,
00:05:04 že je důstojnější tam bejt bez čepice.
00:05:06 Nicméně mě nikdo nepoznal zase!
00:05:10 Já jsem měl jednou koncert, v kostele, když hraju,
00:05:13 tam někdo říká...
00:05:15 -Tam jseš bez čepice?
-No samozřejmě!
00:05:16 Tam musím bez čepice. U katolíků, že jo.
00:05:18 A tam nějaká babička říká,
00:05:19 my jsme přišli na pana Stivína a on byl asi nemocnej,
00:05:23 nějakej starej dědek tam hrál!
00:05:29 Co já vím, tak jste 2 nejznámější čepičáři,
00:05:32 ty a Boris Hybner.
00:05:34 To si nás právě vždycky pletou. To je vždycky krásný, říkají:
00:05:37 Co dělá vaše miminko? Vždycky se mě ptaj.
00:05:40 Já říkám, to si mě asi pletete.
00:05:43 Ale takovou věc jsem zaznamenal,
00:05:46 i když ne moc velkej humbuk kolem tvejch narozenin,
00:05:49 že jsi snad k tomuhle jubileu složil nějakou skladbu.
00:05:54 -Řekni mi, co to je? Balada...
-Pro velkorypadlo.
00:05:57 Balada pro velkorypadlo!
00:06:00 To jsem si říkal, jestli on hraje i na velkorypadlo!
00:06:03 To byl úspěch velký, to se promítaly moje fotky,
00:06:07 protože já taky svým způsobem fotografuju někdy.
00:06:10 Dokonce jsem měl výstavu v Senátu,
00:06:12 která končila v loňským, na začátku prosince.
00:06:17 Nicméně, vyfotil jsem, byl jsem na takový tý rallye,
00:06:20 nebo jak ono se tomu říká, safari.
00:06:22 Oni tam na severu, jak mají ty ložiska toho uhlí...
00:06:26 -Tady na severu u nás!
-U nás.
00:06:28 Tak tě vozej takovým autem, s helmou a teď tě tam provezou
00:06:31 a ukazujou ti ty rypadla.
00:06:33 A já jsem vzal foťák a takhle jsem všechno cvakal.
00:06:36 A to jsem jim ukázal, ty fotky a ono se jim to líbilo,
00:06:38 tak se to promítalo během mýho koncertu
00:06:41 v tom Rudolfinu právě.
00:06:42 A k tomu jsme hráli huhuhu, takovou baladu, která oslavovala,
00:06:47 nebo to spíš komentovala.
00:06:50 A velkorypadlo je opravdu obrovský. To je něco neuvěřitelnýho.
00:06:54 -A ono taky vydává nějakej zvuk?
-To si piš!
00:06:57 Můžeš zklidnit čelo?
00:07:00 Velkorypadlo vydává zvuky nějaký, že se to do tý skladby promítlo?
00:07:03 No jasně! Vydává zvuky! Ono, jen se na to podívat!
00:07:07 To vlastně zní, aniž by cokoliv znělo.
00:07:10 To zní možná tobě! Mně...
00:07:13 To je pravda, mně trošku hučí v uších.
00:07:15 Hodinu bych čuměl na velkorypadlo a nic bych neslyšel.
00:07:19 To musíš mít fantazii a představivost.
00:07:22 Tu ty máš, to je jasná věc.
00:07:24 Ale zeptám se tě a možná se tě na to ptá furt někdo.
00:07:28 Ty máš takovou tu schopnost,
00:07:30 že dokážeš zahrát prakticky na všechno,
00:07:32 co má nějakou dirku, že jo.
00:07:34 -Že jo?
-To máš pravdu!
00:07:44 Nejčastěji se v tý souvislosti uvádí třeba záchodová trubka,
00:07:48 když se tam navrtá něco...
00:07:50 Tady ji mám dokonce někde schovanou.
00:07:51 Jestli to je záchodová trubka.
00:07:53 -To je záchodová trubka?
-Nepoužitá.
00:07:57 To já jsem nevěděl, že máš nástroj sebou!
00:07:59 Tuhle já nosím pořád.
00:08:01 To je taková trubka,
00:08:02 která opravdu má takovej oduševnělej zvuk.
00:08:04 Pak je tam špunt od rumu,
00:08:05 to ještě v tý době se dělaly špunty,
00:08:08 dávali do rumu, ještě nebyl ten problém,
00:08:11 teďka jsou ty umělý hmoty.
00:08:14 A pak si tam uděláš tu dirku, aby to hrálo.
00:08:17 A ty víš přesně jakou a kde?
00:08:19 -No, tu 1. víš, do tý foukáš.
-A ten prstoklad...
00:08:23 Ten prstoklad si dáš, aby se ti tam ty prsty vešly.
00:08:27 -Ty si namaluješ prsty.
-A začneš odzdola!
00:08:31 -Musíš začít dole!
-Od malíčku začneš.
00:08:34 A zvětšuješ, až to ladí. Pak další zvětšuješ, až to ladí!
00:08:37 Každá je jinak veliká.
00:08:38 Zvětšuješ až to ladí a tím to hasne!
00:08:40 Já myslel, že by to mohlo jít od nejmenší do největší.
00:08:43 -To už by nebyla stupnice.
-To by ale nehrálo. To by neladilo.
00:08:45 Musíš podle ucha!
00:08:46 Já si myslím, že musí bejt u takovejhle nástrojů problém,
00:08:50 že se může taky 1 dirka ucpat, foukneš tam zbytek rohlíku a...
00:08:56 -Nic takovýho! Nic takovýho!
-To se ti nestane nikdy?
00:09:00 Tak nesmíš jíst při tom, když hraješ.
00:09:02 -Ne, při tom! Před tím můžeš, ne?
-Jak kdy. A když máš co, tak můžeš.
00:09:09 Já myslím zbytek rohlíku!
00:09:11 Většinou ti dají najíst, až když dohraješ.
00:09:14 To se nestane takový faux pas? Že se ti ucpe dirka?
00:09:18 U týhle flétny většinou ne.
00:09:19 Ale jsou takový, jako je ta zobcová třeba.
00:09:22 To je tahlecta malinká. Počkej, kde já ji mám?
00:09:25 Někde ji tady taky mám.
00:09:26 A ta je, tam kdyby ten rohlík spadnul, tam by to byl problém.
00:09:31 Anebo, že by ti z legrace někdo nějakou dirku ucpal,
00:09:35 ty by sis toho nevšim.
00:09:36 Třeba je problém, když hraješ nosem.
00:09:38 Tak ti tam může nalízt nudle! A pak je problém...
00:09:52 Kdybychom pokračovali v týhle intelektuální debatě...
00:09:56 -To už se ti někdy stalo?
-Co myslíš?
00:09:58 Co myslím asi! To, co jsi teď říkal!
00:10:02 -No ne, vyloženě ne.
-Prosím tě, hraješ nosem!
00:10:04 To vypadá jako cirkus! Ty bys na tohle zahrál teď nosem?
00:10:09 To já můžu dokonce na 2 zahrát nosem.
00:10:12 No jestli nemáš rýmu. Teď mluvím jménem 1. řady.
00:10:20 To ukazuju dětem, jak se hraje nosem.
00:10:23 Hraju na 2 a dokonce k tomu ještě pískám.
00:10:44 Prosím tě, řekni mi, při koncertu,
00:10:49 při koncertu v Rudolfinu,
00:10:50 dojde taky někdy na tyhle kousky tvoje?
00:10:54 Všechno má svůj čas, jak už se píše ve Starým zákoně.
00:10:57 Je čas na legraci, čas na smutek, čas na veselost
00:11:02 a takový záležitosti.
00:11:03 Dokonce jsem napsal o tom kantátu.
00:11:05 A několik dalších lidí, jako třeba Petr Eben, taky.
00:11:08 Ale v Rudolfinu musí člověk hrát, přestože tam hrajeme,
00:11:12 tak děláme taky ptákoviny, s odpuštěním, občas nějaký.
00:11:15 Tam různě visej lidi na zábradlí,
00:11:20 se vždycky bavíme v tý 2. půlce koncertu.
00:11:23 Říkám tomu Pocta sv. Cecily
00:11:26 anebo Hudební komentáře ke skladbám známých autorů.
00:11:30 Napsal jsem to já, jo. Jiří Stivín a jiní!
00:11:33 Hrajeme tam Bacha, Stravinskýho a takhle. A vždycky jenom kousky.
00:11:38 A mezitím se dějou věci.
00:11:40 Třeba přijdou turisti na pódium
00:11:41 a začnou od nás chtít podpisy a takový věci,
00:11:44 nebo začnou zvonit telefony,
00:11:46 právě mobilní telefony, s tím jsme měli velký show.
00:11:49 -Jak to? Vy nezakazujete vypnout...
-Ne, to jsme vymysleli právě!
00:11:53 Musej být zapnutý!
00:11:55 V učitý moment začal zvonit mobilní telefon
00:11:58 a lidi se začli koukat a další mobilní telefon a další
00:12:01 a najednou jich bylo asi 30
00:12:03 a ještě jsem jim pustil z reproduktoru
00:12:05 a do toho jsme pustili Burianův smích.
00:12:07 Takový to cha cha cha! A mělo to velkej úspěch.
00:12:11 Ty bys možná moh umět
00:12:14 takový to klasický různý zvonění mobilů na flétnu?
00:12:18 To můžu i na tuhle.
00:12:29 To jsem dělal na píšťalku
00:12:31 a lidi si takhle brali ty mobily v hospodě,
00:12:34 teď už jsou zvonění jiný.
00:12:36 Ty už jsi poměrně v letech, to jsme říkali,
00:12:40 ale když ty jsi začínal jako muzikant,
00:12:42 já jsem amatérsky taky začínal,
00:12:45 já si pamatuju, že byla velká éra bigbeatu
00:12:49 a ty jsi rovnou začal hrát jazz,
00:12:50 -Tebe ten bigbeat nikdy nechytil?
-Kdepak!
00:12:52 Já jsem začínal s bigbeatem! Já jsem hrál ve skupině Sputnici!
00:12:56 Ty jsi hrál se Sputnikama?! Ty jsi hrál se Sputnikama?!
00:13:01 A to jsem hrál na saxofon asi tejden, v tý době.
00:13:04 -Tejden se Sputnikama jsi hrál?
-Ne! Rok! Rok!
00:13:08 Než jsem právě přešel k tomu jazzu.
00:13:10 A víš, proč já to nevím?
00:13:11 Já jsem totiž na vlastní oči ty Sputniky nikdy neviděl.
00:13:14 Já to znal jen z magnetofonovejch pásků.
00:13:15 Tak to jsi u mě, jako muzikant, zase popolez o patro vejš.
00:13:20 Znáš...
00:13:22 Český texty Edy Krečmara, to bylo úžasný tenkrát!
00:13:26 Ježíš! Jirka Stivín hrál...
00:13:27 Jdi mi z domu, táhni pryč, koukej, držím silnou tyč! O jé!
00:13:39 Tak vidíš, to já jsem nevěděl!
00:13:42 Ale do toho jazzu jsi spadnul poměrně rychle!
00:13:44 Protože mi to připadalo,
00:13:46 že tam se člověk víc může prezentovat.
00:13:49 V tom rokenrolu člověk vždycky jen čekal, až na něj dojde.
00:13:51 Pak jsem se svíjel na stole většinou,
00:13:55 protože jsem moc ještě neuměl hrát.
00:13:57 Ale nicméně jsem propadnul tomu.
00:14:01 Mě bavil jazz proto, že jsem se poznal s kamarády,
00:14:06 jako byl Karel Velebný a Luděk Hulan a tyhle,
00:14:08 protože jsem chodil na Zimák.
00:14:11 Na Zimáku byla totiž taková kavárna...
00:14:14 -Na Štvanici?
-Na Štvanici.
00:14:17 Kde se hrával vždycky ve čtvrtek jazz.
00:14:19 Já jsem tam chodil s jednou kamarádkou,
00:14:21 která pak tam přestala chodit.
00:14:22 A já jsem počítal s tím, že tam možná ještě někdy přijde,
00:14:26 tak jsem tam furt seděl a poslouchal jsem ten jazz
00:14:28 a vůbec jsem nejdřív nevěděl o co jde.
00:14:30 Až jsem se teda zamiloval do tý hudby
00:14:33 a skamarádil s klukama.
00:14:34 Kamarádka sice už nikdy nepřišla.
00:14:37 A hrál jsem jen na tu zobcovou flétnu v tý době.
00:14:39 Co chceš teď dělat?
00:14:41 Jenom ti chci říct... Neboj se, hrát nebudu!
00:14:45 Ne, tak šaháš, já nevím, jestli pro flétnu nebo pro pistoli!
00:14:50 Zobcová flétna je totiž nástroj, který neprošel žádným vývojem.
00:14:54 Od středověku je to pořád stejnej nástroj s 8 dirkama
00:14:57 a mě napadlo, že bych na to moh začít hrát jazz.
00:15:01 Takže jsem vlastně začal hrát ten jazz
00:15:03 ještě dřív, než na saxofon a na flétnu, na zobcovou flétnu.
00:15:07 Dodneška mě baví hrát na zobcovku jazz.
00:15:09 A když tu byl Gillespie, Dizzy Gillespie, víš kterej!
00:15:12 Jak se mu nafukovaly tváře.
00:15:16 A my jsme s ním hráli v tom Paláci kultury,
00:15:18 to bylo po revoluci a jamovali jsme s ním
00:15:20 a já jsem hrál na ságo a najednou jsem vytáh tuhle píšťalu
00:15:23 a začal jsem se vnucovat jazz na to
00:15:26 a on na to zíral jak vrána, co naši jugoslávští kamarádi,
00:15:30 protože on myslel, že je v Jugoslávii, co to vyváděj.
00:15:35 A pak jsem mu ji dal a on na ni foukal, ale nedal.
00:15:37 Clintonovi jsem taky 1 dal.
00:15:38 To je totiž výhodný, že tuhle flétnu...
00:15:40 Počkej, myslíš prezidentovi? Přeskakuješ strašně!
00:15:42 Z jazzmana na prezidenta!
00:15:43 -Pozor! Prezident hraje na saxofon!
-To já vím! Hrál jednou!
00:15:46 -Tady v Praze v Redutě!
-Někde taky ve škole prej kdysi.
00:15:49 Když mu dáš tu flétnu, ono to vypadá, jako kdovíjakej dar
00:15:53 a ono to stojí pár šupů.
00:15:55 A já když dohraju Vivaldiho třeba,
00:15:58 tak to dám dirigentovi, jako dárek.
00:16:00 Představ si Hudečka, kdyby dohraje...
00:16:03 Guarnerky a dá...
00:16:08 Já pak vytáhnu 2. flétnu a zahraju přídavek na ni!
00:16:11 -To není žádnej problém.
-Nějaká malá flétnička.
00:16:13 -To byla propiska!
-Na tu jsem taky jednou hrál.
00:16:19 Ale co teda, ještě 1 věc mi není jasná.
00:16:24 Ty jsi přeci vystudoval kameru na FAMU.
00:16:28 A já nevím o tom, že by ses tomu vůbec někdy věnoval!
00:16:31 Ještě aby!
00:16:32 Ty jsi 5 let strávil studiem
00:16:37 a nakonec jsi nenatočil žádnej film hranej.
00:16:40 Hranej film jsem nenatočil,
00:16:41 natočil jsem dokument třeba o Werichovi,
00:16:44 pak jsem dělal nějaký školní filmy, když jsem ale skončil tu školu,
00:16:48 tam byl právě problém, že za bolševika se muselo na vojnu.
00:16:52 -To už tady nikdo neznáte!
-Jak to, že ne! Já byl 2 roky!
00:16:58 -Netalentovaný chodili na 2 r.
-I talentovaný, všichni...
00:17:02 -Chodili na rok do AUSu!
-Prdlajz! Pardon! Rukulíbám!
00:17:06 Nic takového! S dovolením. Tady máš nějakej ten.
00:17:11 To je kvůli HD rozlišení.
00:17:21 Tak pardon!
00:17:26 Já si to tam hodinu lepím a ty mně to sundáš!
00:17:29 To pak ty kamery, jako by tady ani nebyly, no!
00:17:33 Takže my jsme museli na 2 r. do AUSu!
00:17:38 Ne, do AUSu, na vojnu normálně!
00:17:40 Já jsem dostal nějakej příkaz, abych šel někam do Litoměřic.
00:17:43 A teď jsem náhodou potkal Mirka Válka, dirigenta,
00:17:46 na Národní třídě a on říkal, hele, ty hraješ na ten saxofon,
00:17:49 my zakládáme v AUSu muzikálový orchestr, nechceš tam?
00:17:53 Já říkám, no to je fantazie! Samozřejmě chci!
00:17:55 Protože mám jít na vojnu!
00:17:57 Tak to se zařídilo, že jsem šel do AUSu na 2 roky
00:17:59 a už jsem zůstal u muziky.
00:18:01 Protože v Armádním filmu zrovna ten rok nebrali!
00:18:04 Což bylo, podle mě, moje štěstí! Jinak bych byl kameraman dodneška!
00:18:08 No tak dobře a aspoň amatérsky točíš si?
00:18:12 Jo, natočil jsem dokument o mý mámě.
00:18:14 Já musím dopovědět to, co ty jsi nakous,
00:18:17 že jsi natočil film o svý mamince.
00:18:19 A já nevím, jestli všichni diváci vědí,
00:18:20 že tvoje maminka byla herečka, jenomže se nejmenovala Stivínová.
00:18:23 Jmenovala se Eva Svobodová.
00:18:26 A možná, to divákům připomenu, si ji vybavěj, když řeknu film
00:18:29 Drahé tety a já, kde byly 2 babky, 1 byla Nataša Gollová
00:18:33 a 2. byla tvoje maminka.
00:18:35 Jinak byla v menších rolích vidět v mnoha jiných filmech.
00:18:37 Třeba paní Müllerová ve Švejkovi.
00:18:39 Paní Müllerová ve Švejkovi je tvoje maminka.
00:18:42 Takže herecký geny v tý vaší rodině jsou.
00:18:46 Ale jo, ségra, Zuzana je sama doma, Semafor.
00:18:51 To ještě byl Semafor jinde.
00:18:53 Ale ty slavný představení, Zuzana je sama doma a Zase sama,
00:18:56 to je tvoje sestra.
00:18:57 -Ona emigrovala.
-Ona emigrovala.
00:18:59 Přestala hrát divadlo.
00:19:00 Ale v tý době, když hrála, tak byla v Divadle Na Zábradlí.
00:19:03 -I tvoje dcera je herečka.
-Taky herečka.
00:19:07 A ta teď nějak se zneviditelnila.
00:19:10 Díky tomu, že její manžel dostal stáž v Americe v New Yorku.
00:19:14 -A ona odjela, následovala ho.
-Kompletně celá rodina.
00:19:17 I s 2 synama odjeli do New Yorku a už jsou tam 3 roky
00:19:20 a ještě tam chvilku budou.
00:19:22 Nicméně tam hrála nějaký divadlo,
00:19:24 hlavní roli a nějak se tam dostává do povědomí.
00:19:27 Jako herečka. Jezdíš tam taky do New Yorku?
00:19:29 Jo, jo!
00:19:29 Možná, že tam pojedu po Novým roce zase se na ně podívat.
00:19:32 Já tam dědečkuju.
00:19:34 Prosím tě, už! Tobě uteklo, že jsme po Novým roce!
00:19:44 Počkej, počkej!
00:19:47 Jezdíš za svojí dcerou do New Yorku,
00:19:50 když tam je už tak dlouho?
00:19:51 Myslím si, že tenhle měsíc možná na konci...
00:19:57 Jiří Stivín!
00:20:01 Mám si taky stoupnout?
00:20:04 Mám si zase sednout?
00:20:11 Přátelé, naším dalším hostem je herec Leoš Noha!
00:20:25 No to je! Zrovna minule
00:20:27 jsem tady dostal dres od Radka Štěpánka.
00:20:30 Mimochodem, musím říct, že Leoš Noha je známý
00:20:33 především díky velkému fotbalovému televiznímu seriálu.
00:20:37 -Posaďte se.
-Na konkurenční televizi.
00:20:39 -Jak jste se to jmenoval? A...
-Máte to na tom napsaný. Áda.
00:20:48 Dresy dávám sem takhle.
00:20:52 Musím říct rovnou, jak takhle vás poslouchám,
00:20:55 asi nejen pro mě,
00:20:56 i pro mnoho televizních diváků je nezvyklý, že mluvíte normálně.
00:21:00 Protože vy jste v tom seriálu tak zvláštně šišlal.
00:21:04 -Že jste říkal, jak bych to řek?
-Kujva.
00:21:14 Já jsem chtěl říct "pjavda“ nebo něco takovýho.
00:21:18 A já jsem tjochu pjase.
00:21:23 Kdo na to přišel na takový? To je zvláštní druh šišlání!
00:21:27 Já neznám nikoho, komu je víc než 5 let,
00:21:30 kdo by takhle blbě šišlal.
00:21:31 No, on Honza Prušinovskej, režisér, si přál,
00:21:35 aby tam byla nějaká vada řeči.
00:21:37 -Nějaká, ráčkování třeba.
-Chtěl ráčkování.
00:21:39 A mně to připadalo trapný až jednoduchý,
00:21:43 že jsem říkal tak mluví kdejakej prezident,
00:21:48 takže jsem furt bádal.
00:21:50 Nejdžív jsem chtěl tvošku takle
00:21:53 a Marika Procházková přišla s touhletou vadou řeči.
00:21:58 To je kdo?
00:21:59 Ta hrála Davida Novotnýho manželku
00:22:04 v tom fotbalovém seriálu na konkurenční televizi.
00:22:08 A Ondra Vetchý mně to potom opravdu potvrdil...
00:22:12 On to byl i film! Okresní přebor! Tak to můžeme!
00:22:25 A Ondra Vetchý to potom potvrdil,
00:22:28 že skutečně měli v divadle kulisáka,
00:22:30 který se jmenoval Jirka Partaj a vždycky říkal, já jsem Pajtaj,
00:22:35 Pajtaj, jako stjana.
00:22:39 Pajtaj, jako stjana!
00:22:42 Ale že si to hodně lidi s váma spojili
00:22:44 a že jsou překvapený.
00:22:46 Oni spíš byli překvapený,
00:22:47 že si ten režisér obsadil takovýho blbečka,
00:22:51 který ani neumí mluvit!
00:22:52 Ale já mám pocit, že to byla vaše 1., řekl bych,
00:22:55 zásadnější role, kde jste vstoupil do širšího povědomí.
00:23:01 A vy jste jako herec, nezačínal jste trošku pozdějc?
00:23:05 Začínal. Já jsem začínal v Ústí n. L., v Činoherním studiu,
00:23:09 tam jsem byl nějakých 12 sezón.
00:23:13 -A co jste dělal do tý doby?
-Tak jsem se tak různě flákal.
00:23:16 Protože to dělám nejradši. Ale to asi nejsem sám.
00:23:22 Pak teda jsem nastoupil do divadla v Ústí n. L.
00:23:25 -Já se ptám předtím!
-Jo předtím?
00:23:27 Já právě jsem hrozně rád, že tady padly ty velkorypadla.
00:23:30 Protože já jsem dělal v Ústí n.L. na Dole 5. květen zmahače ohňů.
00:23:35 -Cože?
-Jo, to se na StB taky divili!
00:23:48 Oni si mysleli, že jsem si to vymyslel!
00:23:52 Já jsem to měl v občance! Zmahač ohňů!
00:23:56 Protože to původně byl hlubinnej důl
00:24:00 a pak to byl povrchovej důl.
00:24:01 To tam byly ty velkorypadla.
00:24:04 A vlastně, jak to velkorypadlo hrabe,
00:24:06 tak se to celý klepe a občas se to takhle propadlo do tý štoly.
00:24:13 A když se tam dostane voda k tomu uhlí,
00:24:15 tak se to zapaří a samovznítí.
00:24:18 A zmahači právě hasej tyhle zápary.
00:24:21 -Čili to nejsou hasiči...
-Zmahači ohňů.
00:24:25 Teď už to jsou možná hasiči! Tehdy jsme byli zmahači.
00:24:32 A jak došlo k tomu zásadnímu skoku na prkna, která znamenají svět?
00:24:37 Protože jsem nastoupil do toho divadla v Ústí,
00:24:39 jako osvětlovač a pak jsem postupně začal hrát,
00:24:44 jak to většinou v tom divadle bejvá.
00:24:46 -No nebejvá to často!
-Ty technikáři hrajou ty malý role.
00:24:49 Vím, že u Cimrmanů to tak je, ale v normálním divadle.
00:24:52 No vždycky, osvětlovač, technik...
00:24:55 Tak postupně jsem začal hrát větší.
00:24:58 Dokonce i pan režisér tady si vzpomněl, že mě měl obsazenýho.
00:25:03 Pan režisér Polesný si nevzpomněl. Vy jste si vzpomněl!
00:25:10 Vy jste si vzpomněl!
00:25:15 Co jsem viděl, koukám na vás, jako vrána!
00:25:17 A vy jste mu řek, já jsem tvůj herec! Co čumíš?
00:25:21 -Že jo? Takhle nějak to bylo!
-Úplně přesně!
00:25:26 -No a od tý doby prostě hraju.
-Čili jeho nápad byl...
00:25:32 On mě angažoval jako vlasatýho z ulice.
00:25:35 Osvětlovače nějakýho! Asi typově jste vyhovoval!
00:25:38 -Co jste hrál?
-1. vraha.
00:25:42 Ale na školu jste se třeba nikdy, na DAMU?
00:25:44 -Já jsem ani nechtěl.
-Nechtěl jste.
00:25:46 Kvalita se prosadí sama.
00:25:58 A teď už jste, já nevím kolikátej rok,
00:26:01 hercem Divadla Na Zábradlí.
00:26:04 Tam hrajete s hercema, který ty školy maj.
00:26:07 Necejtíte nějakej komplex méněcennosti?
00:26:09 Že vy nemáte a oni maj?
00:26:10 To spíš je taková otázka na ně.
00:26:12 Jestli oni necejtěj nějkej komplex méněcennosti!
00:26:14 Že to může dělat kde kdo.
00:26:28 Ale vy myslím máte,
00:26:30 tak mě napadá, když tady vidím Jirku Stivína,
00:26:32 vy máte nějakou muzikantskou minulost,
00:26:34 když jste měl to háro.
00:26:36 To taky. Já i současnost mám muzikantskou.
00:26:40 My máme s Péťou Čtvrtníčkem a s Ondrou Nekudou
00:26:47 a s Martinem Šnajdrem a s Pavlem Nejedlým
00:26:49 máme skupinu Buzerant.
00:26:54 To radši tu minulost vememe, jo?
00:26:58 Tam byla skupina,
00:27:00 ta se zase jmenovala Invalidní důchod.
00:27:04 Protože tehdy byl sen každý "máničky“
00:27:07 mít invalidní důchod a nedělat nic!
00:27:12 Čili, vy jste hrál předtím ve skupině Invalidní důchod?
00:27:14 -A hrál nebo zpíval?
-Zpíval. Já na nic hrát neumím.
00:27:17 Ještě jsem slyšel, že jste byl, ale to byla jiná skupina.
00:27:20 Ale taky takovejhle ulítlej název. Nějaká Baletní jednotka nebo co?
00:27:24 Jé, tohle ještě chcete?
00:27:26 Tak to byla naše radikální Baletní úderka,
00:27:32 která se jmenovala Vyžvejklá Bambule.
00:27:40 -Vyžvejklá...
-Vyžvejklá Bambule.
00:27:42 A to jste dlouho seděli a vymejšleli názvy?
00:27:44 Já už jsem nastoupil, když už ten název byl hotovej.
00:27:47 To už kluci měli rozjetou Baletní úderku.
00:27:50 Baletní úderka? Co jste tam dělal? Baletil?
00:27:53 Většinou jsme se svlíkli donaha a tak jsme se tam motali.
00:27:58 V tom seriálu a v tom filmu, jste hrál,
00:28:02 kromě toho, to už jsme říkali, že jste tak roztomile šišlal,
00:28:05 tak jste hrál takovýho trošku nadsamce, by se dalo říct,
00:28:09 kterýmu rovnou ženský skákaly do postele.
00:28:10 Je to pravda.
00:28:12 -Takovýho bejčka.
-Takovýho bejčka obecního.
00:28:15 To se ve vašem osobním životě muselo nějak projevit, ne?
00:28:18 -Že to pokračovalo potom.
-No, já jsem spíš jenom vzpomínal.
00:28:23 V tom seriálu jsem spíš jen vzpomínal.
00:28:25 No ne, ženský, když to viděly, tak podlehnou tý figuře.
00:28:28 No jo, ale...
00:28:30 Tak já už to mám, že se občas hecnu, no.
00:28:37 Aha. No. Na co bych se vás tak ještě zeptal?
00:28:47 -Byl jste někdy ženatej?
-Byl, byl.
00:28:49 -To je seriózní téma.
-2 x.
00:28:52 2 x! To už není tak seriózní.
00:28:54 Ale jako, říkal jsem si,
00:28:57 že možná to potřetí ještě jednou dám.
00:28:59 -Nějaký děti máte?
-Mám děti.
00:29:02 Ptám se proto, že i s Jirkou jsme mluvili o dětech.
00:29:05 Mám synka, tomu je 25 let, synovi.
00:29:09 -Už takhle velkýho kluka máte?
-Já jenom možná mladě vypadám.
00:29:14 To jsem neřek.
00:29:17 Říkali jsme, že hrajete na tom Zábradlí.
00:29:20 V čem vás můžou čerstvým,
00:29:23 třeba jestli byla nějaká premiéra hned po Novým roce?
00:29:29 V čem vás můžou diváci vidět? Takovou pozvánku dělám rád tady.
00:29:34 -Je toho mnoho.
-Ale nejvíc?
00:29:37 Nejvíc? Teď bude mít derniéru pěkný představení,
00:29:42 teďka, po Novým roce, pěkný představení Komplic,
00:29:49 který napsal Friedrich Dürenmatt a myslím, že to je výborný drama.
00:29:54 -Co tam hrajete?
-Hraju tam bosse.
00:29:57 -Jako mafiánskýho bosse.
-Tak, co jinýho!
00:30:01 Ano, mafiánskýho bosse. Čili v tom vás diváci,
00:30:03 pokud mají rádi vás, mají rádi divadlo...
00:30:08 Ale když se podívají na naše divadelní stránky,
00:30:10 je toho mnoho.
00:30:13 A různé role! Tam jenom nešišlám! Kněze třeba. Kněze hraju.
00:30:20 Takže vážný! Tím chcete říct, že hrajete i vážný figury! Kněze!
00:30:24 Přitom jsem celkem veselej chlapík. Že zahraju všechno!
00:30:29 Leoš Noha!
00:30:42 Naším dalším hostem je Diana Kobzanová!
00:30:58 Diano, koukám, že nemáte ani žádný podpadky a přesto...
00:31:02 Kolik vy to měříte? Jsem si nikdy nevšim!
00:31:07 -Já nemám ráda tuhle otázku!
-To jsem začal divně!
00:31:10 To jste začal hodně blbě! Asi 184 cm bez bot.
00:31:14 Helejte se, že vy jste,
00:31:15 když jste tady byla naposled, to je takovejch 7 let,
00:31:18 jakou já mám paměť!
00:31:19 -Že vy jste zrovna měla rovnátka?
-Měla. To je pravda.
00:31:22 Vy jste byla Misska, připomeňte to, osvěžte paměť divákům.
00:31:26 -Mám říct kdy přesně?
-Přeci nejste háklivá!
00:31:29 Ne, samozřejmě! Ještě v mým věku! Proč bych byla?
00:31:32 -Když, tak to řeknu já.
-A vy si to pamatujete?
00:31:36 Tohle můžete dělat častějc!
00:31:45 -Já si to samozřejmě pamatuju!
-Tak schválně! Vy to řekněte!
00:31:49 -2001?
-Správně! 11 let je to.
00:31:53 -To nemůže nikdo zapomenout.
-Já vím, já vím.
00:31:56 Já vím! Hlavně pan Zapletal to nikdy nezapomene!
00:31:59 No tak, to se vracíte k nějakýmu maléru
00:32:01 a na ten já už si moc nepamatuju.
00:32:03 Já taky ne.
00:32:05 -Já už ani nevím, o co tam šlo!
-Já už taky přesně ne!
00:32:07 Já myslím, že někdo se svlíkal. Nějaká blbá nána.
00:32:10 Ale která to byla?
00:32:12 A kvůli tomu vy jste měla malér nějakej?
00:32:14 -No, měla.
-Za nějakou blbou holku?
00:32:17 Taková úplná pitomost.
00:32:19 Počkejte, nebyla jste to vy, nakonec?
00:32:22 No tak, přišla jsem o korunku. Takže v podstatě vlastně...
00:32:25 Tak to není, to já přicházím každou...
00:32:33 Ale přišla jsem jakoby o ten titul, kterej jsem vyhrála.
00:32:36 -Jo takhle!
-Takže vlastně nejsem Miss.
00:32:40 Co je na tom pravdy,
00:32:41 já vždycky si musím tady vysvětlit věci, který mi nejsou jasný.
00:32:45 Vy máte nějakej složitější původ, než já jsem si myslel?
00:32:50 Vy nejste úplně Češka?
00:32:52 Anebo je to nějaká fáma, nedoraz nějakej?
00:32:55 -No tak, fáma...
-Co vy jste?
00:32:58 -Co vy jste zač?
-To bych taky občas ráda věděla.
00:33:04 Ale fakt je, že můj táta po vysoký škole,
00:33:07 on je starší ročník...
00:33:10 Než kdo?
00:33:13 Teď mi to došlo, že možná jste, kluci, stejně starý.
00:33:22 -Pardon!
-Ne, dobrý!
00:33:27 Omlouvejte se, Diano! Omlouvejte!
00:33:34 Chtěla jste říct, že bude tak ve věku Jirky, že jo?
00:33:37 Přesně tak!
00:33:39 On po vysoký škole emigroval do Ameriky,
00:33:41 takže vlastně v tý době se musel vzdát českýho občanství,
00:33:44 protože získal americký.
00:33:45 On vás počal v Americe?
00:33:47 Mě naši počali, to mi vyprávěl táta,
00:33:49 já úplně nevím, jestli jsem to chtěla slyšet...
00:33:53 My to chceme slyšet!
00:33:55 Dobře. Ale počali mě na hranicích mezi USA a Mexikem.
00:34:00 Tam, říkal táta, v nějakým zaflusaným hotelu, motelu.
00:34:04 Super! Tím se ledasco vysvětluje.
00:34:11 Oni žili v Austinu v Texasu,
00:34:13 potom se přestěhovali do Německa a tam jsem se narodila já.
00:34:16 -Čili tam jste porozená...
-Tam jsem porozená, narozená.
00:34:19 Takže já mám po otcovi americký občanství...
00:34:21 -Otec je Čech?
-Už není vlastně.
00:34:24 On se musel vzdát českýho občanství.
00:34:25 -Ale původně je Čech.
-Původně je Čech.
00:34:26 -A maminka taky Češka?
-Maminka je taky Češka.
00:34:28 Akorát místo narození máte takhle exotický.
00:34:31 -Takže mám 3 pasy.
-1 mexickej.
00:34:33 Ne! To leda, kdyby se tam ještě připlet nějakej recepční!
00:34:49 To je sestava v novým roce, teda!
00:34:55 Ne, mám americkej pas, německej a českej. A ten ani nevím, kde mám.
00:35:01 Takže vy můžete cestovat a všude, teda ne všude,
00:35:05 v Americe vás považujou...
00:35:06 Jsem občan USA.
00:35:09 Takhle. Mnoho dívek se hlásí do tý soutěže Miss
00:35:13 a každá má nějakou představu o tý svý budoucí kariéře.
00:35:17 Vy už jste nějakej rok tou Misskou, pojďme to brát tak, že jste,
00:35:22 ale já mám pocit, že vaše cesta nebyla tak typická.
00:35:26 Protože vy jste mnoho let pracovala v rádiu.
00:35:28 Já nevím, jestli Misska, která vyhraje na to, co je vidět,
00:35:32 pak působí v médiu,
00:35:34 kde není vidět to, co vyhrálo tu soutěž.
00:35:38 Ono vlastně, když se nad tím zamyslíte,
00:35:39 ono se o mně říkalo,
00:35:40 že jsem nejošklivější Miss v historii,
00:35:42 oni mě ani jinam strčit nemohli, než do toho rádia.
00:35:45 -To zase já jsem neslyšel!
-To já jo.
00:35:48 Já jsem se vlastně do rádia dostala skrz televizi,
00:35:51 protože jsem na jedný komerční stanici
00:35:53 moderovala reality show, 2 řady a vlastně na to konto mi zavolali
00:35:58 z jednoho komerčního rádia,
00:35:59 jestli bych se nechtěla přijít ukázat.
00:36:01 -A vlastně jsem tam...
-(smích obecenstva)
00:36:04 Velmi správně.
00:36:06 Tak jsem se přišla ukázat a domluvili jsme se! Překvapivě!
00:36:11 Ale pracovala jsem tam 5 let
00:36:13 a vlastně loni jsem měla takovou pauzu,
00:36:16 protože po těch 5 letech mi z toho občas...
00:36:20 -Hrabalo.
-Hrabalo, ano.
00:36:21 Přece jenom, člověk má pocit, že už všechno řek.
00:36:24 Takže jsem potřebovala trošku se oklepat.
00:36:26 Ale teď od ledna jsem zpátky.
00:36:28 Vy jste si udělala nějakou dovolenou tvůrčí?
00:36:32 -Neplacenou dovolenou?
-Samozřejmě, neplacenou dovolenou.
00:36:36 -A kde jste ji trávila?
-Všude možně.
00:36:38 Já jsem byla dlouho na Floridě
00:36:40 a pak jsem byla, cestovala jsem po Evropě.
00:36:43 Řekněte mně, jak dlouho jste byla na tý Floridě?
00:36:46 -Přes 2 měsíce.
-2 měsíce.
00:36:48 Já často slyším, jak lidi jezděj na tu Floridu.
00:36:51 Já tam v životě nebyl, ale to je vedlejší.
00:36:54 Co tam je tak lákavýho, kromě toho moře?
00:36:57 Co tam na Floridě je tak úžasný? Vzduch, moře, já to chápu!
00:37:01 Ale co jste tam tak dělala 2 měsíce? Chytala ryby, nebo co?
00:37:04 -Já jsem běhala každý den 8 km.
-To se dá ve Stromovce taky.
00:37:10 Já už tam mám spoustu přátel.
00:37:11 Tak jsem si vzpomněl, když jste tady byla posledně
00:37:13 a správně říkáte, už je to 7 let, čili je to poměrně dlouho,
00:37:16 tak jste tady měla doprovod
00:37:18 a to byl tehdy poměrně populární fotbalista
00:37:21 Martin Jiránek.
00:37:22 Správně.
00:37:23 -Čili, to byl váš partner tenkrát.
-Ano, ano.
00:37:25 -To už...
-Ježíš! Od tý doby se toho změnilo!
00:37:29 -Za těch 7 let?
-To si samozřejmě dělám legraci.
00:37:32 S Martinem, já myslím, že chvilku na to jsme se rozešli.
00:37:36 -Mně jde o to teďka.
-No už s ním nechodím.
00:37:40 Čili na tu Floridu jste vycestovala...
00:37:43 S někým jiným.
00:37:44 Čili se současným, jak se blbě teď říká, přítelem?
00:37:48 Jak by se to mělo teda říkat, když to není maanžel?
00:37:51 -No přítel je hovadina.
-Tak jak?
00:37:53 Jak? Tak za mejch mladejch let, milenec.
00:37:57 Ale milenec může bejt č. 1, 2, 3, 5, 8!
00:38:02 To za mejch mladejch let nebylo!
00:38:10 Teď jste mně vysvětlila krásně
00:38:12 rozdíl mezi slovem milenec a přítel.
00:38:14 Přítel může bejt jen 1, to je ten oficiální.
00:38:17 -Jo. A milenců může bejt třeba 20!
-Milenců může bejt hafo!
00:38:19 -No!
-Aha. A očíslovat je třeba.
00:38:23 Přece v tom nebudu mít bordel!
00:38:27 -To byl vtip! Jéžišmarjá!
-Ne, dobrý!
00:38:33 Musím říct, že jsem vás trošku poslední dobou v tom rádiu,
00:38:35 kdybych se měl vrátit k tý profesi, která je netypická pro Missky,
00:38:39 tak vás to naplňuje, že hodláte
00:38:41 i nadále bejt ta rozhlasová, neviditelná?
00:38:45 Ale tak ono
00:38:48 různý televizní projekty se nějak prolínaj,
00:38:50 ale v podstatě to rádio je pro mě č. 1.
00:38:53 Já jsem se v tom našla
00:38:55 a chtěla bych to dělat, co nejdýl to půjde.
00:38:58 Protože je to práce, která mě baví a to je asi podstatný.
00:39:02 Je to svým způsobem i rizikový, já bych se možná i obával.
00:39:07 Je to všecko živě, volaj vám tam lidi,
00:39:09 nikdy dopředu nevíte, co z lidí vypadne.
00:39:12 Stalo se vám něco, že bylo těžký z toho vybruslit?
00:39:16 Ani ne, zrovna vybruslování je disciplína, která mi jde,
00:39:21 ale já jsem nadělala maléry.
00:39:24 Já jsem měla kárání od Rady pro rozhlasový vysílání,
00:39:28 kvůli podněcování národu k rasizmu.
00:39:32 Jsem řekla 1 velmi zábavnej romskej vtip. Nemusím ho říkat?
00:39:35 To neříkejte!
00:39:37 S tím tady máme špatný zkoušenosti! Pozor!
00:39:41 Taky jsem si pustil hubu na špacír. Budu to 5 let splácet.
00:39:55 -Proboha, to ne, Diano.
-Ne, nebojte se.
00:39:59 Je to, skutečně se člověk může dostat do maléru.
00:40:04 Já bych se bál těch telefonátů zvenčí!
00:40:06 -Nevíte kdo tam je! Řekne něco!
-Je teda pravda, že nám...
00:40:09 Protože v rádiích se většinou soutěží o ceny.
00:40:12 V průběhu dne je to jakoby lapač na posluchače
00:40:15 a většinou tam volaj notoři.
00:40:18 My už jim tak říkáme,
00:40:19 protože volaj pořád dokola ty samý lidi.
00:40:20 -Už je znáte podle hlasu.
-Poznáte je podle hlasu.
00:40:22 A hlavně to jsou klany, famílie, oni mají třeba 6 mobilů!
00:40:26 A vy ve chvíli, kdy ohlásíte tu soutěž,
00:40:28 tak oni z těch 6 mobilů naráz vytočí číslo toho studia,
00:40:32 protože vědí, že na tom 1 telefonním č. je 5 linek.
00:40:35 Tzn., že v 1 chvíli tam může volat třeba 5 lidí.
00:40:38 A oni, když volaj z 5, 6 mobilů naráz,
00:40:40 tak se vždycky dovolaj oni.
00:40:42 A mí kolegové v rádiu jsou většinou takoví zdvořilí
00:40:47 a řeknou nezlobte se, nebo, haló, neslyšíme, neslyšíme!
00:40:50 A cvaknou.
00:40:51 Ale já jsem ta mrcha, která řekne, hele, nezlobte se, už je to trapný,
00:40:54 přestaňte sem volat, já vás poznám po hlase,
00:40:57 já vás do toho vysílání nepustím.
00:40:59 A vyvěsím jim všechny ty linky,
00:41:00 protože pak už člověk si pamatuje ty telefonní čísla.
00:41:04 A to mi jednou paní řekla,
00:41:05 mě nazvala pohlavním orgánem ženským.
00:41:08 -Fakt jo? V živým vysílání?
-Jo! Ne, ne, to nestihla!
00:41:11 Jo takhle!
00:41:13 A já jsem jí teda řekla, že je taky.
00:41:17 -Ale už do vysílání, ne?
-Ne!
00:41:21 Ona pak volala šéfovi a stěžovala si.
00:41:23 Tak to byla taková...
00:41:25 Já si myslím, že člověk už pozná většinou na těch lidech,
00:41:29 tím, že tam dělá dlouho,
00:41:31 jestli mu hrozí nějaký nebezpečí v živým vysílání.
00:41:33 Ještě se mi nestalo nic takovýho.
00:41:35 Diana Kobzanová!
00:41:42 To je pro dnešek všechno! Děkuju svým hostům!
00:41:49 Ještě jednou všechno nejlepší v novém roce vám všem!
00:41:53 A za týden na shledanou!
00:41:56 Skryté titulky Eva Svobodová
Zábavná talk show Karla Šípa (2012). Hosté: J. Stivín, L. Noha a D. Kobzanová. Režie V. Polesný
Do křesel dnes přijdou usednout jazzový hudebník, multiinstrumentalista a skladatel Jiří Stivín, herec Leoš Noha a modelka a moderátorka Diana Kobzanová.
