00:00:27 Dobrý večer, dobrý večer.
00:00:35 Dobrý večer, milí televizní diváci!
00:00:37 Tady diváky, co se sešli opět v pražském divadle Semafor,
00:00:40 už jsem před chvílí pozdravil.
00:00:42 Přátelé, vy všichni dohromady, mám pro vás dobrou zprávu!
00:00:45 Dnes společně, řekl bych, navštívíme svět hudby!
00:00:48 Svět hudby je samozřejmě krásnej!
00:00:52 Talent hudební se dá poznat už v poměrně útlém věku.
00:00:56 Kdejaký rodiče to zkoušej už v útlém věku,
00:00:59 zjistit, jestli jejich dítě není zakuklenej Mozart, Beethoven,
00:01:02 nebo aspoň Uhlíř!
00:01:06 Já mám doma 7miletýho Honzíčka, ten už chodí na kytaru!
00:01:08 Geny tam zafungovaly,
00:01:10 já jsem mnoho let hrál na basovou kytaru,
00:01:12 takže Honzíček na kytaru, tam je to jasný,
00:01:14 že to je dědičná záležitost!
00:01:16 Musím říct, že tím, jak ho vodím do hudebky, jsem zjistil,
00:01:18 jak ty rodiče, někdy ty jejich nároky jsou neskutečný!
00:01:21 Byl jsem svědkem takový debaty,
00:01:23 jak nějaká maminka přivedla svýho chlapečka
00:01:25 tomu řediteli tý hudebky, říkala, já bych chtěla,
00:01:27 aby tady na něco začal hrát.
00:01:28 On říkal, tak ho dejte na klavír. Za 2 r. bude hrát už docela slušně.
00:01:32 2 r., to je dlouhá doba.
00:01:33 Já potřebuju dřív, aby uměl na něco.
00:01:35 Tak říkal, mám tady dobrýho učitele na kytaru,
00:01:37 dejte ho na kytaru, za rok bude krásně hrát.
00:01:39 Rok je dlouhá doba! Něco nemáte...
00:01:42 Říkal, ještě třeba na foukací harmoniku učitele!
00:01:45 Za 2 měsíce bude na to krásně hrát!
00:01:47 2 měsíce je dlouhá doba! Nemáte...
00:01:50 A ten ředitel říká,
00:01:50 tak ho dejte učit na basovou kytaru.
00:01:53 Říká, ale za jak dlouho na to bude umět?
00:01:55 Můžete si počkat za dveřma! Chápete to?
00:02:10 Přátelé, všichni naši dnešní hosté jsou hudební virtuosové.
00:02:14 A já jsem rád, že mohu přivítat hned toho prvního,
00:02:17 to je kytarový virtuos pan Štěpán Rak!
00:02:26 Vítejte, Štěpáne, posaďte se!
00:02:30 Mimochodem, už v tomhle pořadu
00:02:32 jsme v minulosti přivítali vašeho syna!
00:02:34 Matěje! On hraje úplně odmalička, od dětskejch let, ne?
00:02:39 Abych pravdu řek, Matěj začal v 5 letech.
00:02:42 -A vy?
-Já až někdy, nevím kdy.
00:02:45 Ne, to mně řekněte! Mě zajímá, copak Matěj!
00:02:47 Když si vzpomenu na sebe! 1. mě do toho zasvětili čundráci!
00:02:52 Nějaký akordíčky jsem tam pochytal a vůbec mi to nešlo!
00:02:57 Tak jsem si říkal, ty housle jsou lepší,
00:03:00 tak jsem začal hrát na housličky,
00:03:01 chodil jsem do houslí k panu učiteli Kozovi,
00:03:05 mj. to byl koncertní mistr České filharmonie.
00:03:09 -Ale houslí jste taky nechal.
-Houslí jsem taky nechal.
00:03:11 Ale s kytarou to začlo velice vážně poté,
00:03:14 co přišli Beatles, co přišel rock and roll.
00:03:18 Takže vy jste hrál i tenhleten lehkej...
00:03:20 Ale no jistě! Já jsem ještě,
00:03:21 kdysi dávno jsme s Petrem Jandou uvažovali o tom,
00:03:24 že budu hrát s Olympicem!
00:03:26 -To možná nikdo neví!
-On vás nevzal, že jste byl lepší!
00:03:30 Tak to ne!
00:03:32 Kytarové začátky nebyly pranic lehkého!
00:03:34 Dokonce, pan prof. Keller mi tenkrát řek,
00:03:38 Raku, ty máš volšový ruce,
00:03:39 ty bys měl dělat snad něco jinýho, než tu kytaru.
00:03:42 A mě to tak naštvalo, že jsem začal strašlivě cvičit!
00:03:45 Ale hrozně! Zabejčil jsem se!
00:03:47 Tenkrát jsem ještě chodil na výtvarnou školu...
00:03:51 Štěpáne, to bysme tady byli hodně dlouho!
00:03:53 Na tý výtvarný škole,
00:03:55 tam byli mí kamarádi, který měli dixieland!
00:03:58 A řekli mně, hele, Raku, ty jsi hrál na housličky,
00:04:01 tak my ti koupíme basu, to jsou takový větší housle
00:04:04 a budeš hrát na basu!
00:04:05 -Jako basovou kytaru!
-Ne, basu!
00:04:06 Kontrabas! Tak mi sehnali basu! Mě to nebavilo!
00:04:10 Pak jsem viděl, že kluci dobývají dívčí srdcata,
00:04:14 zkrátka tím, že zpívali takový ty krásný písničky!
00:04:17 Samozřejmě, Semafor! Pramínek vlasů!
00:04:20 A kdo to neuměl, byl 2. Já to neuměl!
00:04:23 Tak jsem si říkal, to je cesta, tohleto!
00:04:25 Takže jsem začal cvičit Pramínek vlasů,
00:04:27 kluci mě učili akordy.
00:04:29 Tak to začlo. Jednoduše.
00:04:31 Čili, motivace! Na to jsem se chtěl zeptat.
00:04:33 Že oslňovat holky jste chtěl? Proto jste začal hrát na kytaru?
00:04:37 Neřekněme to úplně takhle, ale bylo to příjemný!
00:04:40 Viděl jsem, že to funguje!
00:04:42 Jak jste viděl konkrétně, že to funguje?
00:04:45 Protože ty dívenky mohly vždycky nechat ty očička
00:04:47 na těch mejch kamarádech, který tam hráli Dajánu a rokenroly.
00:04:52 To je důležitej okamžik!
00:04:53 Vy jste si všimnul,
00:04:54 že ti kluci, co hrajou na kytaru, že ty holky na ně koukaj!
00:04:57 I když kytarista není 2 x hezký! Taky jste si to takhle říkal?
00:05:01 Tak to nevím! Takhle jsem si to neříkal!
00:05:02 -Já jo!
-Já jsem se sobě u kytary líbil!
00:05:07 Tam jsem vypadal u těch druhejch...
00:05:09 Pamatuju si, že když jsem přišel
00:05:11 k panu prof. Štěpánu Urbanovi, na 1. hod.,
00:05:14 tak v domnění, že hraju úžasně,
00:05:16 tak jsem mu tam vyváděl neskutečný věci.
00:05:18 A když jsem skončil, jsem si říkal, teď pan prof. řekne:
00:05:22 Raku, ty jsi úžasnej! Tebe tady chci!
00:05:24 A on místo toho mě praštil pěstí do zad a řek:
00:05:27 Když už umíš starou belu, tak aspoň seď rovně!
00:05:31 To byla moje 1. hodina!
00:05:40 Někde jsem čet, ale to je asi nějakej výmysl, nebo pomluva,
00:05:43 že jste taky snad hrával
00:05:45 po nějakejch pražskejch kavárnách a barech,
00:05:47 ještě než jste začal bejt virtuos!
00:05:50 To je pravda?
00:05:51 Já jsem si vydělával trošičku i na studia konzervatoře.
00:05:55 -Po kavárnách?
-Ano, ano.
00:05:56 -Já taky.
-Hrál jsem po nocích, dokonce.
00:05:58 Já taky! Nehráli my jsme spolu někdy, Štěpáne?
00:06:01 V jakým hampejzu jste hrál?
00:06:03 -No tak, já jsem hrál v Alcronu.
-V Alcronu?!
00:06:09 6ti hvězdičkovej hotel! Tam mě nepustili...
00:06:12 V dancingu Jalta!
00:06:13 Ale musím vám říct, že ta Jalta třeba,
00:06:15 to byla pro mě úžasná věc,
00:06:17 protože tam mě hodili do jámy lvový!
00:06:20 Tam zkrátka pan Pritzel řek, hele, mladej, sedni a hraj!
00:06:24 Je to B-dur! A jelo se!
00:06:26 A vůbec nikoho nezajímalo, jestli to umím nebo ne!
00:06:29 To jsme na tom byli furt ještě, Štěpáne, stejně!
00:06:32 Mě teď zajímá, kdy nastal ten okamžik,
00:06:35 že vy jste se stal hudební virtuos a já zůstal hudební hovado!
00:06:40 Tvrdý slova! Já bych tomu neřek!
00:06:42 Kdy ten zlom nastal,
00:06:43 že najednou mezi náma byla propast?!
00:06:46 -I když jsme se neznali!
-No práce, práce! Že jo?
00:06:49 Jak říká Komenský, mravenčí hemžení!
00:06:51 Jak dlouho jste cvičil?
00:06:53 Byly doby, kdy jsem cvičil, a to skutečně nepřeháním,
00:06:55 10 ― 12 hod. denně. Fakticky.
00:06:57 Ale to už jste chodil na konzervatoř!
00:06:59 To jsem chodil na konzervatoř k panu prof. Urbanovi.
00:07:01 A musím říct, že jsem se velice snažil,
00:07:04 protože opravdu ty prsty volšový jsem měl!
00:07:07 A zpočátku mi to šlo velice těžce!
00:07:09 Už tím, že jsem hrál trsátkem,
00:07:11 tak jsem měl ty prsty přece jen trošku jinak adaptovaný,
00:07:14 než na tu techniku prstovou.
00:07:17 Čili 12 hod. denně a virtuozita se dostavila!
00:07:22 Tak, jestli se dostavila! Na tý se musí pracovat pořád!
00:07:25 Nebuďte, Štěpáne, skromnej!
00:07:27 Protože vy už dnes koncertujete po celým světě!
00:07:31 A to teda musím říct,
00:07:32 jsem si přečet v nějakejch novinách,
00:07:33 nějakej novozélandskej deník o vás napsal,
00:07:35 vy jste byl taky na Novým Zélandu hrát, napsal,
00:07:38 4 kategorie jsou kytaristů!
00:07:41 Špatný, průměrný, vynikající a Štěpán Rak!
00:07:45 Napsali! Je to pravda? Novozélandský!
00:07:53 Jak jste se vůbec dostal takovou dálku na Novej Zéland?
00:07:56 -Pozvali vás tam na koncert?
-To je velice složitá historie!
00:08:01 Je dlouhá? Mě nezajímá složitost!
00:08:03 -Ona je složitá i dlouhá!
-Jo aha! Tak se zeptám na Finsko!
00:08:07 -Tam to bude možná jednodušší!
-Dobře.
00:08:10 Tak Finsko začlo v těch kavárnách!
00:08:12 Tam jsem měl jet původně s kavárenskou kapelou.
00:08:15 Leč, pak jsem onemocněl a nemoh jsem.
00:08:18 Pak jsem měl jet podruhý
00:08:19 a zase jsem onemocněl a zase jsem nemoh!
00:08:21 A když to bylo potřetí,
00:08:22 tak můj kamarád Sváťa Cibulka, a Vláďa Mikulka,
00:08:25 kytarista vynikající náš, tak ve Finsku byl na konzervatoři,
00:08:28 tam hrál, hrozně se jim to líbilo, on hrál moje skladby.
00:08:31 A tenkrát pan ředitel řek, toho Raka sem musím dostat!
00:08:35 Ten tady bude učit! A takhle to vzniklo!
00:08:38 -Ale byly to boje velikánský!
-Jste setrval dlouho v tom Finsku!
00:08:41 To stálo za to! 5 let!
00:08:43 Já ještě musím zmínit 1 věc!
00:08:45 Protože myslím si,
00:08:46 že většina diváků tuhletu věc neví!
00:08:48 Vy máte poměrně zajímavej životní příběh, že teprve,
00:08:51 možná to nevíte, přátelé,
00:08:53 Štěpán Rak teprve nedávno zjistil, že má bratra
00:08:57 a ten bratr ho našel prostřednictvím ruské televize,
00:09:02 v pořadu, něco, jako je u nás Pošta pro tebe.
00:09:04 -Ždi menjá.
-Co to je, ždi menjá?
00:09:07 -Něco jako čekej mě.
-Tak se ten pořad jmenuje?
00:09:09 -Já jsem původem Rusín.
-A to jste věděl od začátku?
00:09:12 Postupně jsem se to dozvídal
00:09:14 takovejma způsobama, ne zrovna nejlepšíma.
00:09:18 Takže vy jste Stěpanovič Rakov, původně?
00:09:20 Ne, ne. Já jsem Šťopka Slivka. A to je velice pohnutá záležitost.
00:09:28 Já si myslím, že každá taková věc je pohnutá,
00:09:32 protože moje matka, Vasilina Slivková,
00:09:35 byla ve Svobodově armádě,
00:09:37 prošla z Buzuluku do Prahy, jako zdravotnice.
00:09:41 A pak už byla v jiným stavu během dukelskejch operací
00:09:46 a narodil jsem se jí vlastně v Praze 8. 8.
00:09:50 Takže já dodneška, když slyším letadla nebo střílení,
00:09:54 tak mám z toho velice špatné trávení,
00:09:56 pořád nějakým způsobem.
00:09:58 Já věřím v tyhle věci!
00:10:00 A ona nějakým způsobem vás tady nechala?
00:10:02 Ona mě nenechala nějakým způsobem!
00:10:04 Ten způsob byl takový, že já jsem těžce onemocněl
00:10:07 a ona potřebovala zabezpečit
00:10:09 svou velice strádající rodinu na Pokarpatské Rusi.
00:10:15 A pak já jsem onemocněl, ona nastřádala nějaký penízky...
00:10:21 Vy jste furt marodil, jak vás poslouchám!
00:10:23 No tak v mládí jo. Opravdu jsem marodil hodně.
00:10:26 Ona potom teda šla za těma svejma příbuznejma.
00:10:31 A tady vy jste zůstal!
00:10:32 Mě tady nechala do opatrování svý kamarádce
00:10:34 a hlavně v nemocnici, kde jsem byl!
00:10:36 A stalo se to, že je přepadli
00:10:39 a sebrali jí všecko, peníze, dokumenty!
00:10:41 A ona, chudinka, asi si umíte představit,
00:10:44 v nějakým roce konce války,
00:10:47 jak asi to vypadalo v 45., na Ukrajině shánět dokumenty!
00:10:53 A ona, než to všecko sehnala,
00:10:56 Stalin zavřel hranice na západ a už se pro mě nedostala.
00:11:00 Já jsem pak byl dán k adopci.
00:11:02 Čili vy jste vyrůstal v náhradní rodině?
00:11:03 V nádherný rodině! Manželé Rakovi!
00:11:06 Čili vy jste Rak po adoptivních rodičích!
00:11:09 Josef a Marie Rakovi!
00:11:11 Ale ten bratr vás hledal prostřednictvím tohohle...
00:11:14 Hledali jsme se vzájemně.
00:11:16 A prvně jste si padli,
00:11:18 jako tady v tom pořadu, jak já u toho vždycky brečím?
00:11:21 To bylo v tom pořadu!
00:11:23 Představte si takovejhle podobnej pořad!
00:11:25 To byl koncert, já jsem hrál,
00:11:26 paní režisérka chtěla,
00:11:27 abych na konec zahrál nějakou ukrajinskou lidovku!
00:11:30 Tak jsem ji zahrál, pak přišli gratulanti!
00:11:33 A najednou poslední, prošedivělej pán,
00:11:36 s jedinou kytičkou v ruce, padli jsme si do náručí
00:11:39 a on mně říká, ja tvoj brat.
00:11:42 Ja tvoj brat!
00:11:51 A ta režisérka říkala, teď pro zajímavost,
00:11:54 jste v pořadu Ždi menjá,
00:11:56 sleduje vás přibližně 100 miliónů lidí!
00:12:00 To jen jsem chtěl divákům
00:12:02 přiblížit ten váš poměrně složitej životní příběh!
00:12:07 Ale! Pojďme k vašemu kytarovýmu mistrovství!
00:12:10 Támhle máte kytaru. Já ještě napřed řeknu, seďte!
00:12:15 Přátelé, to je unikátní nástroj, on vám ho Štěpán Rak ukáže,
00:12:19 možná, že na to trošku i zabrnkáte.
00:12:21 To je, prosím pěkně, kytara, jediná svýho druhu na světě,
00:12:25 protože je celá, vy nám to nebudete věřit,
00:12:27 celá vyrobená z kamene!
00:12:28 Konkrétně z mramoru! Je to tak?
00:12:29 Mramorovou kytaru na světě nikdo nemá! Jenom Štěpán Rak!
00:12:33 -Kolik ono to váží?
-6 a 1/2 kg.
00:12:36 Má to nějaký výhody ta mramorová kytara,
00:12:39 oproti dřevěný kytaře?
00:12:41 Hraje to líp? Zní to líp?
00:12:44 To musíte posoudit!
00:12:46 Ono to má naprosto specifickej zvuk!
00:12:48 Tak ji vyndejte!
00:12:51 A když Honza Řeřicha, kterej ji vyrobil...
00:12:55 To už je 12. jméno tady!
00:12:59 Ale on si to zaslouží! Protože to je unikátní!
00:13:03 Vy si myslíte, že to je dřevo, jako mramor!
00:13:05 Ale opravdu to je kámen!
00:13:12 Že bysme nechali pro orientaci nějakýho diváka poklepat?
00:13:16 -No ne vy! Že to je kámen?
-Ano, je.
00:13:23 -Mramor! Originál!
-250 miliónů let, mj.
00:13:27 Já myslel cena! Já myslel, že říkáte cenu!
00:13:30 Tak to nevím! Na to jsem se neptal!
00:13:32 Ale každopádně to pamatuje trilobity.
00:13:35 Jakou to má cenu, taková mramorová kytara?
00:13:38 Cenu tý kytary já nevím, já to vůbec takhle nehodnotím.
00:13:41 Já si myslím, že spíš hodnotu.
00:13:43 A ta je v tom, že to je unikátní záležitost.
00:13:46 Dělaná s láskou.
00:13:47 Koho to napadlo udělat kytaru z kamene?
00:13:51 -Toho Řeřichu?
-Sochaře Honzu Řeřichu.
00:13:54 Kterej má i housle kamenný, který udělal Jardovi Svěcenýmu.
00:13:58 Zkrátka, je to člověk, kterej věří v to,
00:14:01 že ten kámen má
00:14:03 resonanční schopnosti, podobný dřevu.
00:14:05 Já o vás vím, že jste mistr improvizace!
00:14:08 A sám jste říkal, že jste začínal
00:14:09 tam někde u těch trampskejch písniček.
00:14:12 Kdybyste dal nějakou, třeba, já nevím, Niagaru!
00:14:16 Možná diváci by se taky mohli!
00:14:18 A vy byste nás všecky tak improvizovaně doprovodil!
00:14:21 Abychom pak mohli všichni říct,
00:14:23 doprovázel nás kytarovej virtuos Štěpán Rak i u takový blbý Niagary!
00:14:29 -Není blbá! To Eda Ingriš...
-Ježíš, to už je 15. jméno!
00:14:35 -Jakej Ingriš zase?
-Autor Niagary!
00:14:38 Ten napsal Niagaru?
00:14:39 Já myslel, že to je lidová trampská!
00:14:41 To si myslí mnoho lidí,
00:14:42 ale že to napsal tenhleten úžasnej člověk, to ví už málokdo.
00:14:47 -On žije?
-Nežije. Už dávno nežije.
00:14:50 Žije jeho žena Nina a...
00:15:08 Teskně hučí Niagara
00:15:09 Vy to zdžezujete!
00:15:12 teskně hučí do noci,
00:15:15 komu vášeň v srdci hárá tomu není pomoci!
00:15:26 Komu vášeň v srdci hárá tomu není pomoci!
00:15:35 Takhle to hraju taky a nejsem virtuos žádnej, takhle!
00:15:40 Takhle to hraju taky! Já myslel, že tam dáte nějaký...
00:15:48 Helejte se, Štěpáne, líbilo se to, dejte ještě virtuos...
00:16:15 Teď to bylo ono! Štěpán Rak!
00:16:28 Přátelé, náš další host je samozřejmě opět hudební virtuos,
00:16:31 je to klavírní virtuos a jmenuje se Lukáš Klánský!
00:16:46 Přátelé, rovnou vidíte, že je to opravdu mladý virtuos!
00:16:49 Já ještě musím říct, že já věřím na ty geny!
00:16:52 Váš tatínek je, řekl bych, taktéž klavírní virtuos.
00:16:56 -Určitě!
-Ivan Klánský!
00:16:58 Čili u vás to bylo asi od začátku daný!
00:17:00 Rodiče chtěli, abyste byl taky virtuos,
00:17:03 tak vás dali učit virtuosem!
00:17:05 Já myslím, že úplně ne.
00:17:07 Tak, samozřejmě, asi byli rádi, že jsem začal hrát.
00:17:10 Ale nikdy mě do toho netlačili, naopak spíš upozorňovali,
00:17:14 že je to takovej trošku pochybnej život občas!
00:17:17 V kolika jste prvně brnknul?
00:17:19 V kolika jsem prvně brnknul úplně to nevím.
00:17:21 Ale vím, že odmalička
00:17:22 jsem na to zkoušel hrabat na ten klavír.
00:17:25 A to už poznali rodiče, že genius!
00:17:27 Ne, ne! Na začátku se právě myslelo,
00:17:29 že vůbec nemám hudební sluch!
00:17:31 Protože já v zásadě neumím vůbec zpívat!
00:17:33 U těch dětí se to poznává hlavně podle toho,
00:17:37 jestli něco zazpívají.
00:17:38 Štěpán taky neumí a kam to dotáh! Zpívá v televizi!
00:17:44 Každopádně, když jsem byl malej,
00:17:45 tak jsem v těch 3 letech něco zpíval za písničku
00:17:48 a v rodině vznikl smutnej dojem, že žádnej hudební talent nebude.
00:17:53 A kdy to propuklo?
00:17:55 Pak to propuklo, že jsem v televizi začal poznávat nějaký díla,
00:17:58 že táta něco cvičil doma a já jsem říkal, tohle cvičil táta.
00:18:01 A začlo se zjišťovat, že možná něco trošku slyším.
00:18:05 Pak jsem začal na ten klavír zkoušet hrát.
00:18:08 Hned vás dali učit k někomu? Nebo do hudebky?
00:18:10 Začal jsem chodit do hudební školy.
00:18:12 -Takže normální průběh takovej.
-Normální průběh.
00:18:16 Nijak jsem do toho nebyl tlačenej.
00:18:19 Takže přirozeně jsem se tak vyvíjel,
00:18:22 bavilo mě to čím dál, tím víc.
00:18:23 -Přirozeně jste se vyvíjel?
-No, v tom klavíru.
00:18:27 Žádnej nátlak tam nebyl,
00:18:28 nikdy jsem nebyl takový to zázračný dítě.
00:18:31 To jste chodil na průběžný kontroly,
00:18:32 jestli se přirozeně vyvíjíte?
00:18:35 Ne to zase z nějaký tý 10tiletý kontroly,
00:18:37 nebo z 8miletý jsem utek!
00:18:40 Nebo kdy to bylo! To bylo jediný vyvíjení.
00:18:42 -Ale co se klavíru týče...
-Já mluvím o klavírních kontrolách!
00:18:45 -Tam to bylo každý týden.
-Vy jste myslel lékařský?
00:18:47 Jak jste řekl kontrola, tak jsem si hned vzpomněl.
00:18:49 Vy jste řek kontrola, jako 1., víte?
00:18:52 -Vy jste řek kontrola!
-Vy jste řek kontrola!
00:18:55 -Já jsem řekl přirozenej vývoj!
-Jo, vy jste řek...
00:18:59 Já jsem zkoušel vaši paměť!
00:19:07 To je pro klavíristu dobře, že se dobře vyvíjí.
00:19:12 A kdy jste prvně poznal, nebo kdy rodiče poznali,
00:19:14 že už předbíháte svoje vrstevníky, že teda máte zaděláno na virtuosa?
00:19:19 Začal jsem jezdit na soutěže.
00:19:22 -V kolika jste jel prvně na soutěž?
-V 8.
00:19:24 V 8 letech!
00:19:27 A jelikož jsme to právě bral vždycky spíš, že mě to baví
00:19:30 a nebral jsem to jako nějakej stres,
00:19:31 tak se začlo dařit, pár těch soutěží jsem vyhrál.
00:19:35 A tím bylo jasně určený, že na tu konzervatoř.
00:19:39 +, i kdyby to nebylo určený takhle,
00:19:41 tak já byl vždycky úplně blbej na matiku a podobný věci,
00:19:44 tak mně by nic jinýho nezbylo!
00:19:48 Většinou jsou klavíristi blbý na matiku!
00:19:51 Pozor! Právě, že třeba táta je na matiku sběhlej velice
00:19:56 a třeba virtuos Martin Kasík, ten taky má matiku rád!
00:19:59 Já jsem spíš taková černá ovce!
00:20:01 -Vy jste propadal z matyky?
-Ano!
00:20:04 -Vy jste propadal z matiky!
-Přesně tak.
00:20:07 -Že jste i propad...
-Nepropad jsem nakonec.
00:20:10 Nějaký ty reparáty nebo ty komisionální zkoušky...
00:20:13 -Na ZŠ vám nešlo počítání?
-Nešlo, no.
00:20:18 Já, jak se tam objevilo písmenko...
00:20:20 -Jak, objevilo?
-No v matematice!
00:20:22 Pro mě písmenka patřej do češtiny a čísla do matematiky!
00:20:26 a + b na 2., tak jste byl hotovej!
00:20:28 Tak jsem nevěděl, ve kterým jsem předmětu!
00:20:38 Matika prostě, tu jste škrtnul! Doteďka!
00:20:41 Jo, tak, když mně v hospodě vracej peníze, to spočítám!
00:20:44 Ale tam nejsou písmenka!
00:20:48 Je tam P třeba a u toho několik čárek!
00:20:52 Vy chodíte do hospody?
00:20:53 Já myslel, že 12 hod. denně cvičíte!
00:20:56 Pozor! Právě, když jsem slyšel,
00:20:58 že pan Rak říkal, že cvičil 12 hod.,
00:21:00 tak jsem si říkal, třeba mě to ještě někdy potká.
00:21:03 Třeba začnu.
00:21:05 -Že začnete cvičit 12 hodin?
-Možný to je, že se to stane.
00:21:08 Ale zatím se to nestalo.
00:21:10 Asi to nebylo zapotřebí!
00:21:19 Někomu to jde samo, někdo to musí vydřít.
00:21:22 Kolik hod. denně tak cvičíte?
00:21:24 Já jsem čekal, jestli se na to zeptáte!
00:21:26 Protože to se ptá vždycky každej! To je taková tradiční otázka!
00:21:30 A já vám musím říct, vy mi nebudete věřit, ale já nevím.
00:21:33 Protože je to pokaždý jiný. A udělat z toho nějakej průměr?
00:21:37 Jsou dny, když se třeba učím novou skladbu,
00:21:39 nebo mám nějakej záskok na koncert a musím cvičit hodně,
00:21:42 tak u toho klavíru třeba těch 6, 7 hod. strávím.
00:21:47 Nebo, když jsem do tý práce zrovna zabranej příjemně,
00:21:51 tak to ani nepřijde.
00:21:53 A pak jsou dny, kdy jen tak udržuju tu techniku,
00:21:57 nebo ty skladby, který hraju a je to podstatně míň.
00:22:00 Já se nikdy nesnažím
00:22:02 počítat to na čas, kterej budu cvičit,
00:22:05 protože to svádí pak k tomu, cvičit,
00:22:08 ještě mi zbejvá hodina, musím nějak hrát!
00:22:10 Já se radši snažím vždycky si určit penzum práce, který chci udělat.
00:22:15 Hrajete třeba na mejdanech někdy na piano?
00:22:17 Na mejdanu, když někde jsem, třeba na nějaký muzikantský party
00:22:20 a samozřejmě tam klavír je,
00:22:21 tak většinou tak, jak muzikanti mívaj ve zvyku,
00:22:24 tak pak se k tomu nástroji všichni přesunou.
00:22:26 -Nějaký srandičky se hrajou.
-Jaký srandičky se hrajou?
00:22:30 Třeba slavný skladby, který jsou v dur,
00:22:32 tak se hrajou v moll a naopak.
00:22:36 A kolem toho je nějaká legrace?
00:22:39 Já bych to třeba vůbec nepoznal! Já bych se tam jedinej nezasmál!
00:22:44 Na tom mejdanu! Skladby, který se hrajou...
00:22:47 -Já si myslím, že byste to poznal!
-Nepoznal!
00:22:53 Malá noční hudba, kdyby začla v moll!
00:22:55 -To je takovej...
-Ona je správně v dur?
00:22:59 Takovej poměrně známej kousek, to je!
00:23:01 -To jo, ale nevím, že je v dur!
-To nevadí!
00:23:04 Ale na mejdanech, že bych hrál nějak moc?
00:23:08 To já spíš, když jdu na mejdan, tak za účelem jít oslavovat!
00:23:12 Ale zaujmout opačné pohlaví je třeba něčím!
00:23:15 Štěpán kytarou! Tak mě zajímá, čím vy?
00:23:18 Mollovou Malou noční hudbou? Holky vám padaj kolem krku?
00:23:24 Já za prvé mám stálou přítelkyni, ta teda hraje na housle.
00:23:28 Já se neptám na teďka! Ještě, když jste hledal!
00:23:32 -Ještě, když jsem hledal?
-Rozhlížel jste se!
00:23:34 V tomhle ten klavír má ohromnou výhodu.
00:23:37 Jakou?
00:23:38 Že třeba, když hraju nějakou komorní hru
00:23:40 s hráčema na smyčcový nástroje,
00:23:43 tak po koncertě tam přijdou lidi gratulovat.
00:23:48 A samozřejmě se stávalo, že tam přišly nějaký pěkný holky.
00:23:52 -Přímo do šatny za vámi?
-Do šatny.
00:23:54 A teď oni, chudáci, než zabalili ty nástroje všechny smyčcový,
00:23:58 do těch pouzder, tak já jsem tam ten klavír nechal, ten patří sálu
00:24:01 a už jsem byl s holkama v hospodě!
00:24:11 Štěpán, než ten kámen zabalí do futrálu,
00:24:13 vy už byste si ved babu odsaď!
00:24:16 Než ho odnesu ještě!
00:24:19 A vaše současná přítelkyně, to je hudebnice?
00:24:22 -Studuje housle.
-Studuje housle?
00:24:24 Čili ona hrála ve vašem kvartetu a tam už ruka byla v rukávě?
00:24:29 Na mým absolventským koncertě z konzervatoře jsme se potkali,
00:24:32 já jsem hrál na klavír, ona hrála v orchestru na housle.
00:24:35 Tak právě jsme se poznali právě v hospodě po koncertě.
00:24:40 Takže ona taky chlastá?
00:24:51 Byli jsme tam na příjemné skleničce vína, bych řekl.
00:24:54 Helejte se,
00:24:55 talentovanejch klavíristů po světě běhá strašná spousta.
00:24:58 Dokonce jsem si přečet, že hodně Asiati se teď prosazujou!
00:25:03 Co člověk musí udělat pro to,
00:25:04 aby se v tý záplavě mimořádnejch talentů prosadil?
00:25:07 Dá se třeba, dejme tomu, zaujmout i oblečením?
00:25:11 Mám na mysli, Pavel Šporcl začal se šátkem
00:25:14 a už si ho každej pamatuje!
00:25:16 Může i klavírista třeba přijít v turbanu?
00:25:18 Nebo já nevím!
00:25:20 -Zajímavej nápad, ten turban!
-To jsem plácnul tak!
00:25:25 Ne, já si myslím, že zaujmout se dá,
00:25:28 především, vždycky by se mělo zaujmout tou kvalitou!
00:25:30 To by mělo bejt na 1. místě!
00:25:33 A pak ty ostatní věci, je to hrozně moc o štěstí.
00:25:35 Je to o tom, jaký má člověk charizma.
00:25:38 Jestli ve správnou chvíli hraje na správným místě,
00:25:41 jestli má dobrý zastoupení v agentuře...
00:25:44 Tak jsem si říkal, že ten Šporcl byl 1. kterej to zlomil
00:25:49 a každej si ho pamatuje!
00:25:51 Ti klavíristi jsou asi víc konzervativní, než houslisti!
00:25:54 Tak mi to vysvětlete!
00:25:55 Je to možný! Možná jsme konzervativnější.
00:25:58 Nejste pro tu srandu tak, možná.
00:26:00 A to já si zas myslím, že pro srandu docela jsme.
00:26:02 Ona se občas ta sranda stane i neúmyslně!
00:26:06 -A to je potom nejlepší!
-Při koncertu?
00:26:08 To jsou potom koncerty, na který se nezapomíná.
00:26:11 Vám se stalo něco nečekanýho?
00:26:13 Třeba mně přímo se při koncertě nějak extra nečekanýho nic nestalo.
00:26:17 Nakonec stejně lidi nejradši zavzpomínaj na ty koncerty,
00:26:21 kdy někomu praskne struna, nebo někomu upadnou,
00:26:25 když upadne motýlek, to nic není, když někomu upadnou kalhoty!
00:26:30 -To se stalo?
-Mně teda ne! Ale stalo se to!
00:26:33 Nebo, když třeba upadne v Rudolfinu,
00:26:35 když třeba se hraje skladba Ďáblovo našeptávání
00:26:39 a z balkonu upadne ten andělíček...
00:26:45 -To se stalo?
-To se stalo.
00:26:47 To jsou takový věci, na který se nezapomene.
00:26:49 -To jsou ty mimořádný věci.
-Mimořádný hudební zážitky.
00:26:54 -Vám je kolik let?
-21.
00:26:56 21! Jste extrémně mladej! Máte nějakej třeba svůj vzor?
00:27:00 Nebo nějakej sen! Vizi!
00:27:02 Kde byste chtěl hrát! Na Pražským jaru už jste hrál?
00:27:05 -Na Pražským jaru budu hrát letos.
-Letos budete.
00:27:07 Takže to se vám splní. Ale něco, máte jako klavírista?
00:27:12 Takhle nějakej, vyloženě konkrétní,
00:27:14 že bych si chtěl zahrát v nějakým sále,
00:27:16 nebo nějakou skladbu s někým, ani tak ne.
00:27:19 Já spíš to vidím nějak tou kvalitní hudbou se zabejvat,
00:27:28 do konce života, pokud možno.
00:27:30 Turné po Americe? S tou vaší houslistkou?
00:27:34 Já si myslím, že spíš než turné, žít spokojeně, hrát koncerty.
00:27:41 Ne málo a ne moc, nepřepracovat se zbytečně.
00:27:45 Stíhat i něco jinýho, než hudbu,
00:27:47 ale samozřejmě hrát co nejhezčí koncerty
00:27:50 a dostat se na nějaký zajímavý místa.
00:27:52 Ale vyloženě konkrétní sen, co se týče hudby,
00:27:56 1 vysněnej sál nemám.
00:27:58 No, 1 sen tam byl, takovej spíš odlehčenej.
00:28:03 No tak! Sem s ním!
00:28:06 Našel jsem na mapě Evropy několik měst,
00:28:10 který v češtině jsou poměrně lechtivý výrazy.
00:28:14 Bohužel to tady v tomhle pořadu říct nemůžu,
00:28:16 protože se vysílá ještě brzo.
00:28:18 Nicméně, když se podíváte na severský přístavní města,
00:28:22 tak určitě najdete město, který má takovej název,
00:28:25 že tam mít koncert, to musí bejt sen každýho chlapa!
00:28:29 Počkejte, počkejte!
00:28:38 Nevymlouvejte se na pořad a kolik je hodin.
00:28:40 Tady jsme všichni dospělí lidi, tady můžete říct,
00:28:43 my to v nejhorším vypípnem.
00:28:45 Ale to mě nemůžete a diváky, takhle napínat.
00:28:47 Tak mi řekněte nějaký město,
00:28:49 já potřebuju mít představu, kde vy toužíte hrát!
00:28:51 Bez toho se odsaď nehneme, teďka, Lukáši!
00:28:56 To už jsem se s váma chtěl loučit, ale teď jsem se zasek.
00:29:00 Vy víte severský město, kde on touží hrát?
00:29:02 -Myslím, že jo!
-Tak ho řekněte!
00:29:04 Vy jste starší, u vás už je to jedno!
00:29:15 Já myslím, že to nějak úzce souvisí s gynekologií.
00:29:19 -Neokecávejte to!
-Ano.
00:29:21 Jo?
00:29:24 Jsme muzikanti.
00:29:25 Souvisí to nějak vzdáleně se slovem piccicato?
00:29:31 -Spíš českej ekvivalent.
-Českej ekvivalent?
00:29:33 Tzn., vy chcete hrát ve sprostě znějících městech?
00:29:38 Ne, to bylo, když jste chtěl nějakej ten sen,
00:29:40 tak to byl takovej vtipnej, jako na odlehčení.
00:29:44 Ale ten vtip nemá pointu, víte?
00:29:45 Protože teď víme kulový, kde chcete hrát!
00:29:49 Tak já si myslím, že třeba v Čechách,
00:29:51 v nějakejch Postoloprtech si zahrát, to je taky pěkný!
00:29:53 Postoloprty, no dobře! Tak mi řekněte švédský Postoloprty!
00:29:57 To byly litevský! Švédský, tam nevím!
00:30:00 -Říkal jste švédský, severský!
-Severský! To je taky severský!
00:30:05 No, tak mi řekněte nějaký severský pikantní město.
00:30:08 To už tady bylo řečeno! To všichni pochopili!
00:30:13 Chcete říct všichni, kromě mě!
00:30:16 Tak řekněte 1 město, kde...
00:30:18 A já budu chodit už po světě s tím, že Lukáš Klánský
00:30:21 chce hrát ve městě ve Skandinávii a teď co?
00:30:25 Jaký?
00:30:26 Tak, když chcete slyšet nějaký ve Skandinávii,
00:30:28 tak třeba Stockholm!
00:30:35 Lukáš Klánský!
00:30:48 Přátelé, naším dalším, tedy 3. hostem je dáma,
00:30:51 která je právem označována za virtuosku na,
00:30:55 řekl bych netradiční, nebo neobvyklý hudební nástroj.
00:30:59 A sice na cimbál! Zuzana Lapčíková!
00:31:12 Posaďte se u nás.
00:31:14 To jsem rád, že jste dorazila až teď.
00:31:17 Teď tady nebyla hezká debata.
00:31:18 Trošku jsem slyšela v zákulisí.
00:31:20 Já jsem si říkala, jestli mi tu něco nehrozí.
00:31:21 Řekněte mi, jak se křehké stvoření, jako jste vy,
00:31:24 dostane k takovýmu nástroji, podle mýho ryze chlapskýmu,
00:31:27 jako je cimbál?
00:31:28 No, máte pravdu, je to,
00:31:31 lépe řečeno, začala jsem hrát v ryze chlapském prostředí.
00:31:36 Na cimbál jsem začala hrát čistou náhodou,
00:31:40 že do školy, kde jsem se učila na piano,
00:31:42 přišla úžasná paní učitelka, která byla cimbálistka.
00:31:45 Já jsem ji uprosila, aby mě na to začala učit hrát.
00:31:48 Co vás na tom tak lákalo? Na cimbálu?
00:31:51 -To láká skoro každého!
-Každýho láká hrát na cimbál?!
00:31:55 Když k tomu nástroji přijdete, vypadá, jako otevřený klavír!
00:31:59 To vypadá, jako, že vidíte na ty vnitřnosti.
00:32:01 Stál jste někdy u cimbálu?
00:32:03 -Jo? A lákalo vás na to hrát?
-Jo.
00:32:06 Musím říct, že když jsem slyšel Šarközyho, tak jo.
00:32:10 To už je 20. jméno, který říkáte!
00:32:12 21.!
00:32:14 Já myslel, že už jste s tím skončil!
00:32:17 -Šarközy to je cimbálista?
-Ano. Ernest Šarközy.
00:32:19 -Velmi slavný slovenský cimbálista.
-Slavnej cimbálista? Jo? Aha.
00:32:23 Čili, vás to nějak zaujalo?
00:32:25 Vy jste musela vědět, že na to hrajou vesměs chlapi!
00:32:28 Nejste u nás 1. ženská, která hraje?
00:32:30 Naprosto ne. Už o generaci dřív
00:32:32 hrály velmi dobře cimbálistky na tento nástroj.
00:32:35 Ale skutečně potom, když jsem se něco naučila,
00:32:38 tak jsem v 16 letech začala hrát v kapelách,
00:32:42 u nás na Slovácku, na Uherskohradišťsku.
00:32:44 -Ale chlapskejch kapelách!
-No ano.
00:32:46 Takže jsem seděla za tím cimbálem a kolem mě stálo 10 chlapů.
00:32:51 To si teď stěžujete?
00:32:54 Ne, tak abyste si představil tu situaci.
00:32:59 A proto jste začala hrát na cimbál?
00:33:00 Kvůli tomuhle půlkruhu?
00:33:04 Ne, tak oni ze začátku trošku to chápali,
00:33:07 to vycítíte, že to je taková, že jste tam vetřelec.
00:33:11 Tak se ukaž! To cítíte.
00:33:14 Ale, když toto dopadlo celkem jako, že dobře,
00:33:18 tak mně potom zasadili úplně krutou ránu,
00:33:21 kterou už jste tady taky probírali.
00:33:23 Každý si svůj nástroj nosí sám.
00:33:26 -Kolik váží cimbál?
-Asi metrák.
00:33:31 To jsem byla samozřejmě v koncích. To nedám.
00:33:34 Čili, když vy jste měla sbaleno,
00:33:36 tak houslisti už měli taky sbaleno, ale holky, myslím.
00:33:39 Samozřejmě. Tak já jsem vždycky musela někoho uprosit.
00:33:42 On se někdo ochotný potom najde.
00:33:44 Já si myslím, že takový ty základy, pro cimbálovou kapelu,
00:33:47 to asi není těžký se naučit.
00:33:49 Pojďme si to říct na rovinu!
00:33:51 Podle mě, kam praštíte, tam to všude ladí! Těma paličkama!
00:33:55 Není to tak úplně pravda. Opravdu.
00:33:59 Nejtěžší na tom je se zorientovat v té ploše toho lichoběžníku.
00:34:03 A nesmíte hrát vedle. To by vás tam už nikdy nevzali.
00:34:07 A hlavně, oni vám vůbec neřeknou, co máte hrát!
00:34:09 Ne vedle toho cimbálu!
00:34:11 Ale tam když podle mě na ty struny praštíte těma,
00:34:13 jak se tomu říká?
00:34:14 -Těma paličkama?
-Paličkama.
00:34:16 Ne, prostě musíte hrát to, co tam patří!
00:34:18 To nemůžete hrát něco, co je vedle!
00:34:21 V těch písničkách moravskejch, se podle mě, opakujou...
00:34:27 -To máte pravdu.
-Stejný věci. Za týden to máte.
00:34:31 Za týden ne, ale celkem brzo do toho proniknete,
00:34:34 zjistíte, že je to trošičku, malinko schéma.
00:34:37 A mě to pak lákalo zase trošku někam jinam vykročit.
00:34:41 A začala jsem hrát právě s jazzmanama.
00:34:43 Právě! Vy jste začala hrát! K tomu jsem se chtěl dostat!
00:34:45 Ale já si myslím, ten základ, cimbálová kapela, ty písničky!
00:34:49 Všecko je to ve stejný tónině, ne?
00:34:51 -No, není.
-Že to tak vypadá!
00:34:54 Zvládnete to tak do 4 křížků a 4 b.
00:34:57 No ne, já ne. Vy to zvládnete.
00:35:02 No ne, já si myslím, že to... Do všeho, že to pasuje!
00:35:07 Můžete to, tedy v některých momentech,
00:35:09 spíše jako nástroj bicí.
00:35:12 Ale přece jen je to nástroj strunný!
00:35:14 Takže nějaké ty výškové rozdíly tam jsou.
00:35:19 Čili, vy jste, v nějakou chvíli vás to přestalo už zajímat,
00:35:23 to standardní hraní.
00:35:25 Nepřestalo úplně, ale začalo mě to...
00:35:27 Rozšiřovat teritorium jste začala.
00:35:29 Vy jste dokonce, myslím, hrála, to se Lukášovi ještě nepovedlo,
00:35:32 hrát na Pražským jaru!
00:35:34 -Na cimbál!
-No!
00:35:37 Na cimbál jsem určitě nehrál.
00:35:41 Na klavír! A vy jste hrála s nějakou jazzovou formací!
00:35:45 Pochlubte se!
00:35:46 To byla taková výjimečná příležitost.
00:35:49 Protože my jsme natočili v Americe desku s Georgem Jiřím Mrázem
00:35:53 a on si tehdy přivezl úžasnou kapelu do Prahy,
00:35:59 na Pražské jaro, americkou a my jsme byli hosty toho koncertu.
00:36:04 Vy ty písničky, to mluvím zase o těch moravskejch,
00:36:06 vy je skládáte!
00:36:08 -Čili, ty jazzový, to vy skládáte?
-No ano.
00:36:11 Některé si vyloženě složím,
00:36:13 ale skutečně některé si jakoby předělám.
00:36:17 Někdy se tomu dá říct i zkazím. Prostě tak si s nimi volně pracuju.
00:36:22 Zapíšete to do not?
-No jistě.
00:36:24 Liší se noty pro cimbál od not třeba klavíru?
00:36:28 Ne, my hrajeme úplně ze stejného partu,
00:36:29 jako je klavírní part.
00:36:31 My hrajeme skutečně z klavíráku.
00:36:33 -Fakt, jo?
-Mhm.
00:36:34 Čili, myslíte, že byste dokázala hrát i, když se otevře klavír?
00:36:38 Ne.
00:36:39 Tam je to vevnitř podobný, jako cimbál.
00:36:41 Ne, to nedokážete, protože ten cimbál, který my máme,
00:36:45 má standardní ostrunění, má standardní ambitus,
00:36:49 standardní vzdálenosti mezi strunama.
00:36:51 -A vy to máte ve svalové paměti.
-V čem?
00:36:54 Že když vám zhasnou, tak ta ruka tam umí jít sama.
00:36:57 -Na tu strunu.
-Vám tam jde ruka sama!
00:37:02 -Co tam má zahrát!
-Rozumíme!
00:37:05 Čili vy na ten cimbál vůbec nemusíte vidět?
00:37:07 Tak to je chyba, když byste musel pořád hledět do strun!
00:37:09 Nebudete vůbec stíhat ani party, ani dirigenta, nic!
00:37:12 Musíte se to takto naučit.
00:37:18 Ta motorika! To máte zažitý! To tělo ví kam praštit!
00:37:22 -Samozřejmě.
-Podívejme se.
00:37:24 Jinak byste ten part vůbec nepotřeboval,
00:37:26 kdybyste se na něho nemohl dívat.
00:37:28 Já jen, abych to uzavřel.
00:37:31 Obou vašich předřečníků jsem se ptal, jakou měli motivaci.
00:37:34 Štěpán, ten je jasnej, chtěl oslnit holky!
00:37:37 Něco podobnýho bylo i u vás? Že jste chtěla, aby chlapci...
00:37:43 Vy jste vdaná, to už můžeme říct, že jo?
00:37:46 -To už uzavřeno je.
-Ano.
00:37:48 -Co?
-No jistě.
00:37:50 Už to neplánuju!
00:37:52 No ne, já mám pocit, že Štěpán dodneška,
00:37:54 když koncertuje, to jsem si všim,
00:37:55 tak hledá nějaké dívčí oči v hledišti.
00:37:59 -Že jo?
-Inspirace.
00:38:00 Hledá inspiraci.
00:38:02 U vás, zaujmout opačné pohlaví, hrálo v tom roli?
00:38:06 Anebo v tom bylo úplně něco jinýho?
00:38:08 Právě já jsem vůbec to opačné pohlaví nebrala v potaz.
00:38:11 Mě zajímala fakt ta muzika. Já jsem se je snažila ignorovat.
00:38:17 Opačné pohlaví jste se snažila ignorovat.
00:38:19 Kolem vás stálo 10 chlapů v půlkruhu
00:38:21 a jako, když jste tam byla sama!
00:38:22 -Chcete říct!
-Ono bylo nějaké harašení.
00:38:25 -Ale tak...
-Bylo harašení!
00:38:29 Stáli frontu a chtěli vám sbalit cimbál! Jo?
00:38:33 Tak nějak, no.
00:38:34 Kolik vám bylo, když jste hrála takhle s těma kapelama?
00:38:37 -Jen, abychom se zorientovali!
-Od 16 let.
00:38:40 Od 16 let! Váš současnej manžel je muzikant?
00:38:44 -Bývalý tanečník.
-Aha!
00:38:48 A on tančil na cimbálovou hudbu nějakou?
00:38:51 -No, také.
-A jak?
00:38:56 To mě zajímá, tyhlety vazby!
00:38:58 On tančil ve SLUKu na Slovensku.
00:39:01 -On tančil ve Sluchu?
-Ve SLUKu!
00:39:03 Ve SLUKu!
00:39:05 Slovenský ludový umelecký kolektiv.
00:39:07 Já myslel, že je to nějaký švédský město!
00:39:08 Ještě, že jste to řekla!
00:39:12 Já jsem zapomněl, že je to zkratka! A vy jste tam hrála?
00:39:18 -Já jsem tehdy hrála v BROLNu.
-V Brolnu jste hrála?
00:39:22 To je taky zkratka.
00:39:24 -To je taky zkratka?
-Ano, to je Brněnský rozhlasový...
00:39:28 Já myslel, že to je nějaký kroj! Brolne!
00:39:30 Já jsem hrála v BROLNu, on ve SLUKu,
00:39:32 teď jsme na sebe koukali!
00:39:34 No ne, my jsme se právě tehdy vůbec nepotkali!
00:39:36 My jsme se potkali potom později.
00:39:38 A až si mě vzal, tak jedenkrát
00:39:40 ten cimbál stěhoval asi po 10. za den a říkal,
00:39:45 s těma dvěma, tehdy jsem měla 2, dnes už mám 5,
00:39:48 cimbálama jsem si tě vzal a už byl úplně rezignovaný.
00:39:51 Protože pořád nosil ten cimbál.
00:39:53 Tehdy si vystál frontu a pak nosil už pořád ten cimbál.
00:39:58 Čili, vy jste si vzala toho, kdo nejdýl dokázal nosit cimbál!
00:40:02 Přesně tak!
00:40:04 Nejvytrvalejší nosič cimbálu! To je neuvěřitelný!
00:40:06 A teprve potom, když si vás vzal, tak vám řek,
00:40:08 já jsem tenkrát tancoval...
00:40:10 To já jsem věděla! My jsme se znali, samozřejmě.
00:40:14 Dobře, tak jako, kde došlo... Někde úplně mimo muziku?
00:40:19 -Vás kontaktoval...
-Nestalo se to mimo muziku.
00:40:22 Stalo se to díky našemu společnému příteli muzikantovi,
00:40:26 který hraje výtečně na housle a žije 12 let v Paříži.
00:40:29 Máte i vy, ptal jsem se např. Lukáše,
00:40:31 máte i nějakou představu,
00:40:33 vy jste v tý muzice dosáhla hodně.
00:40:35 Já nevím, kolik jste vydala CD, ale určitě to budou desítky!
00:40:40 Hrála jsem na více než 40 nahrávkách,
00:40:42 ale autorských asi 8.
00:40:45 Skládáte atd. Máte vy nějakej svůj muzikantskej sen,
00:40:48 kterej se vám třeba ještě nesplnil a byla byste ráda,
00:40:51 abyste si ho jednou zrealizovala?
00:40:54 Mě teď vám začalo velice bavit tu muziku psát.
00:40:58 Asi je to přirozený vývoj.
00:41:00 Když člověk hraje a má v sobě nějaký přetlak hudební,
00:41:05 potom touží taky něco zafixovat.
00:41:08 A já jsem se teď pustila na pole té velké formy
00:41:13 a zkusila jsem si napsat oratorium.
00:41:16 Bylo to hodně práce, ale byla to neuvěřitelná zkušenost.
00:41:21 Kromě toho jsem taky psala hudbu k baletu.
00:41:23 Takže teď, co mě asi tak jakoby nejvíce bavilo,
00:41:27 by byla nějaká velká jevištní hudební forma.
00:41:31 Ale to je sen tak na několik desítek let dopředu.
00:41:34 Zuzana Lapčíková!
00:41:40 Přátelé, naše exkurze do světa hudby končí!
00:41:43 Já vám děkuju za pozornost
00:41:44 a samozřejmě, těším se na shledanou opět za týden!
00:41:46 Mějte se hezky!
00:41:47 Skryté titulky Eva Svobodová
Zábavná talk show Karla Šípa, tentokrát na téma Hudební virtuosové (2011). Účinkují: Š. Rak, L. Klánský a Z. Lapčíková. Režie V. Polesný
Tentokrát bychom vám rádi nabídli ochutnávku ze světa hudby. Naše pozvání přijali tři „Hudební virtuosové“. Štěpán Rak, světový kytarový virtuos, skladatel a profesor pražské AMU, Lukáš Klánský, jedna z nejvýraznějších osobností mladé české klavírní generace, a Zuzana Lapčíková, virtuosní cimbalistka, osobitá zpěvačka a skladatelka.
