Zábavná talk show Karla Šípa, tentokrát na téma „Humoristický román“ (2006). Hosté: I. Šmoldas, M. Švandrlík a M. Viewegh. Režie V. Polesný
Obsah dílu
| Jak se píše humor? Poradce: Miloslav Švandrlík Hosté: Michal Viewegh a Ivo Šmoldas |
Miloslav Švandrlík — Michal Viewegh — Ivo Šmoldas
Pondělí 4. 8. 2014 na ČT1
Přehrát
00:00:23 Dobrý večer.
00:00:26 Dobrý večer.
00:00:29 Zdravím samozřejmě všechny přítomné diváky, dobrý večer.
00:00:32 Myslím diváky, kteří přišli opět, jak vidím, v hojném počtu,
00:00:35 do pražského divadla Semafor.
00:00:36 Samozřejmě zdravím i televizní diváky.
00:00:38 Ve stejný čas, ve stejnou hodinu se scházíme pravidelně,
00:00:41 pokaždé na jiné téma.
00:00:43 Dnešní téma je, řekl bych, zajímavé.
00:00:45 Dnes se chceme věnovat spisovatelství, jako povolání,
00:00:49 specielně se zaměřením na, řekl bych,
00:00:52 tak trošku humoristický román.
00:00:54 Já tedy pozvu 1. hosta. Budete možná překvapeni.
00:00:58 Není to spisovatel, aspoň já o tom nevím,
00:01:00 ale je to odborník na spisovatelskou činnost,
00:01:03 protože řadu let působí jako nakladatel.
00:01:05 I když vy ho možná znáte spíš jako televizního showmana.
00:01:10 Dr. Ivo Šmoldas!
00:01:16 -Dobrý večer. Dobrý večer.
-Dobrý večer. Posaďte se.
00:01:24 Do tohoto křesla usedají odborníci, takže, abyste to věděl.
00:01:29 Tady jste odborník na spisovatelství.
00:01:31 Vy jste v 1. řadě nakladatel. To děláte pořád?
00:01:34 Vím, že jste to dělal dlouhou dobu. A pořád jste nakladatel?
00:01:37 Já jsem to dělal dlouhou dobu, to je pravda.
00:01:41 Nejprve tedy v 1 kamenném nakladatelství,
00:01:46 potom v 1 méně kamenném nakladatelství
00:01:50 a potom se ve mně vzedmula pejcha
00:01:53 a řek jsem si, že si udělám své nakladatelství.
00:01:58 No a už jsem zbankrotoval.
00:02:02 Takže jsem to přived opravdu zu grunt.
00:02:06 A na čem to zakukalo? Špatný autory jste oslovoval?
00:02:09 Neprodávalo se to?
00:02:11 Nespolupracoval jste s nejlepšími spisovateli v naší zemi,
00:02:13 jako je Krejčíř a Zeman?
00:02:16 To bohužel ne, tahle sorta mi unikla.
00:02:21 Ani jsem se moc neucházel. Nebo pozdě, řekněme.
00:02:26 1 utek na Vysočinu, 2. dál dokonce ještě.
00:02:31 A já jsem přece jen vetchý člověk
00:02:33 a tak bych je nedostih ani.
00:02:36 Já nevím, to ani nebylo v těch autorech.
00:02:39 Autory jsem tam měl dobrý docela. I redaktory jsem měl dobrý.
00:02:44 To jsem byl já.
00:02:48 Ale nějak jsem to nedokázal prodat.
00:02:51 Dobře, ale možná, řadě lidí je celkem utajená
00:02:55 činnost nakladatele.
00:02:56 Tzn., náplní vaší práce je co?
00:02:59 Dostanete rukopis a ten si musíte přečíst.
00:03:01 Jinak to těžko můžete vydávat. Že jo?
00:03:03 Tam, do nakladatelství to přichází dvojí cestou.
00:03:10 Jednak jsou to tzv. nevyžádané rukopisy.
00:03:14 To je to, co posílají lidé na stůl tomu redaktorovi.
00:03:19 A musím říct, že po těch letech práce v redakci jsem nabyl dojmu,
00:03:26 že málokdo v Čechách není spisovatel.
00:03:32 Těch rukopisů byla spousta.
00:03:36 Já jsem taky jednu dobu působil v redakci poezie
00:03:40 a tam, protože to je kratší všecko, tak to jde rychlejc.
00:03:45 Psát.
00:03:47 To se tam vršilo velmi.
00:03:51 To dosahovalo takové dosti výhružné stohovitosti.
00:03:57 A vy jste to všecko čet?
00:03:59 No!
00:04:02 Něco. Samozřejmě.
00:04:06 A taky, to co redaktor nakonec se uvolí přečíst,
00:04:11 je taky dvojího druhu.
00:04:13 To dobrý a to úplně blbý.
00:04:17 Protože to jsou zajímavé kategorie.
00:04:21 A to vy tak rychle poznáte, aniž se do toho začtete?
00:04:23 Tohle je blbý, tohle je dobrý. Jak to poznáte?
00:04:25 Tak asi při 3. verši to jde víceméně odlišit.
00:04:30 Při 3. verši už víte, jestli to je dobrý nebo blbý?
00:04:33 No tak, já nevím...
00:04:34 Co když se rozepisuje básník a ty nejlepší věci jsou uprostřed?
00:04:38 Tak zkuste mi říct 3 verše.
00:04:44 A já uvidím jestli mi ta schopnost zůstala nebo ne.
00:04:50 Takhle, když třeba rozevřete ten rukopis,
00:04:54 to já si ještě pamatuju, když se to psalo na stroji,
00:04:57 jakmile to někdo psal hustě, takový to řádkování 1,
00:05:02 aby šetřil papírem a bylo to opravdu na tý A4
00:05:07 od samého okraje horního po sám okraj dolní,
00:05:12 tak buď šlo o lakotného génia, nebo o grafomana.
00:05:20 Když to třeba začínalo, si vzpomínám,
00:05:23 "zlá vlezla sem kočice".
00:05:30 A pak to pokračovalo, byla to taková dlouhá litanie,
00:05:33 Jako taková podkolenka to vypadalo. A bylo to naprosto úžasný.
00:05:40 A to my jsme sbírali v redakci
00:05:42 a odkládali stranou, pro vlastní potřebu.
00:05:47 Na večírcích jste si to četli a tak.
00:05:49 Co pak říkáte takovejm autorům? Teď myslím i autora tý kočice.
00:05:55 Přece nemůžete brutálně říct,
00:05:57 věnujte se jinému povolání, jiné činnosti.
00:06:00 Já sám jsem vždycky se pokoušel spíš unikat.
00:06:05 A vyřizoval jsem to korespondenčně.
00:06:08 Ovšem, byli takoví matadoři, jako např. pan redaktor Jiří Binek.
00:06:15 Ten na to měl geniální metodu.
00:06:18 On, když mu došel rukopis,
00:06:20 tak měl ve svým papundeklovým kamrlíku
00:06:24 takovou skříň, dřevotříska taková, přeškolená na lesklo.
00:06:32 A to vždycky on otevřel a když dostal ten rukopis,
00:06:36 tak ho tam takhle pohodil a hned to zavřel,
00:06:39 aby to všechno nevypadlo.
00:06:41 A já, když jsem to viděl prvně, tak jsem si říkal,
00:06:45 zdalipak se na to někdy podívá?
00:06:48 A tak jsem se ho ptal, jak to dělá. A on říkal:
00:06:50 No, když se autor neozve,
00:06:54 tak si toho rukopisu neváží ani sám,
00:06:57 tak co já bych to čet?
00:07:01 A já říkám: A co se děje, když ten autor se ozve,
00:07:05 nebo, nedej Bože, přijde?
00:07:08 A on říkal, no tak to je jednoduchý.
00:07:10 To když přijde, řekne, že poslal rukopis,
00:07:14 tak já mu řeknu:
00:07:16 Mladý muži, když to najdete...
00:07:23 Takže někteří našli, mnozí nenašli
00:07:27 a prostě fungovalo to jako takové síto.
00:07:30 Ale my mluvíme o vaší nakladatelský práci,
00:07:33 teď víme, že jste zbankrotoval.
00:07:34 Ale vy, kromě toho taky překládáte, jsem zjistil.
00:07:38 -Z angličtiny.
-Z angličtiny.
00:07:41 A teď by mě zajímalo, vy si ty tituly sám vybíráte?
00:07:44 Nebo vám to někdo nosí a řekne, to je pro vás vhodný?
00:07:49 Tohleto přeložte. Nebo jak to chodí?
00:07:52 Já si většinou nevybírám, protože já vždycky, když cokoliv,
00:07:57 tady nejde ani o literaturu, ale cokoliv já bych si vybral,
00:08:00 tak by to dopadlo špatně.
00:08:03 Jenom tak výběr. Vám řeknu, co vy jste překládal.
00:08:05 1 titul se jmenuje
00:08:06 Průvodce milenců - umění lépe milovat.
00:08:10 Říkal jsem si, to může bejt.
00:08:12 Ale když jsem viděl, že 2. titul se jmenuje Stroj lásky,
00:08:17 další titul Podivuhodné dějiny sexu,
00:08:21 tak jsem si říkal, kdyby mezi tím jste nepřekládal
00:08:23 nějaký Dějiny Británie, že vám záměrně nosej
00:08:27 eroticky lehkou literaturu.
00:08:30 Proč vám nosej zrovna Umění lépe milovat?
00:08:33 Já nevím, mně je to vcelku jasný.
00:08:36 To můžeme demonstrovat taky na nás dvou.
00:08:39 Vy tím žijete a já to překládám.
00:08:51 A všim jste si vůbec, že tyhle tituly nosej zrovna vám?
00:08:56 Nebo až teď jste to zjistil?
00:08:59 Tenkrát, ten 1., ten 1. titul, to právě mělo vydávat
00:09:05 nakladatelství, pro který já jsem pracoval
00:09:09 a já bych to stejně byl musel redigovat.
00:09:14 Tak jsem si říkal, co já budu redigovat
00:09:16 něčí blbej překlad, když můžu redigovat vlastní?
00:09:20 Taky vás to muselo bavit. Jinak byste to nedělal. Co?
00:09:23 Ale jo. No.
00:09:26 Teda, ne, že by tam bylo něco extra novýho.
00:09:31 Tam se člověk v těch příručkách nic nedoví.
00:09:33 To byly doslova příručky? Odborný?
00:09:35 Tohle byla příručka taková populární.
00:09:38 Jak lépe milovat? Takový příručky existujou?
00:09:41 Jak na to, že jo.
00:09:43 A tam byly, no takový technický záležitosti.
00:09:47 Co kam?
00:09:50 A potom jako to lépe, to bylo třeba,
00:09:52 že si k tomu má člověk rozsvítit svíčku.
00:09:57 Prostě taková ta osvěta.
00:09:59 Ale vy jste přeci i sám zkoušel psát poezii.
00:10:03 No, to já jsem vydal dokonce sbírku.
00:10:07 -A proč jste u toho nezůstal?
-No, protože jednak mě to pustilo.
00:10:13 A co to bylo? To byla milostná poezie, pane dr.?
00:10:16 Ale chraň pánbůh. Já jsem byl tragický básník.
00:10:21 A já jsem psal hlavně krátký.
00:10:24 Já po těch zkušenostech, jsem si říkal, že přece jenom
00:10:29 ctností poezie je stručnost.
00:10:32 -Tak jsem se snažil o co nejkratší.
-Jak se jmenovala ta sbírka?
00:10:36 -Teď si nevybavuju.
-Ta se jmenovala "Zimní srst".
00:10:39 -Krásnej titul.
-Že jo?
00:10:42 Já právě vyznávám to pravidlo, které, bohužel, nikdo nedodržuje,
00:10:48 že každý autor by měl napsat 1 knihu.
00:10:52 Vono se to potom dobře učí v těch dějinách literatury
00:10:57 se tam vstupuje daleko snadněji, než s kufrem
00:11:02 vydaných knih
00:11:04 a mládež není obtěžována potom při maturitě apod.
00:11:09 Tak já to dodržel.
00:11:12 Dr. Ivo Šmoldas!
00:11:24 Když jsem říkal, že z toho širokého spektra
00:11:28 spisovatelské činnosti se pokusíme zaměřit především tam,
00:11:32 kde se autor, spisovatel snaží nás, čtenáře pobavit,
00:11:38 jsem rád, že jsme se opravdu strefili
00:11:41 v případě hosta, který teď přijde.
00:11:43 Protože, troufám si říct,
00:11:45 že to je klasik českého humoristického románu.
00:11:48 Pan Miloslav Švandrlík!
00:11:55 Dobrý večer. Posaďte se.
00:12:04 Pane Švandrlíku, teď jen při 1. obkouknutí,
00:12:08 mám dojem, že jste nějak zhubnul.
00:12:10 To jste na tom nějak zapracoval?
00:12:12 Já mám pořád něco mezi metrákem a tunou.
00:12:18 -Ale zapracoval jste na tom, ne?
-Tak trochu. Šlapu na rotopedu.
00:12:24 Na rotopedu šlapete. Aha. A kdy teda píšete?
00:12:28 -No tak, zašlapu si a píšu.
-Aha.
00:12:35 Slezete...
00:12:42 Jestli to není tajemství, teď jste na jaký váze?
00:12:44 -107.
-107! No to jste bejval... Co?
00:12:48 Míval jsem víc. Ale taky míň.
00:12:52 Když jsem šel z vojny, měl jsem 54 kg.
00:12:58 Každej jde z vojny hubenej.
00:13:00 A to jste šel z tý vojny, kterou jste tak hezky popsal
00:13:02 ve svým, možná nejslavnějším románu, Černí baroni?
00:13:07 Vy jste byl ten Kefalín, jestli se nepletu.
00:13:10 Přesně. Ale byla to náhoda vlastně.
00:13:12 Protože já jsem nechtěl psát nic z vojny.
00:13:15 Já jsem prostě na vojně byl, byl jsem u prasat v Nepomuku.
00:13:23 A přijeli tam za mnou kamarádi, v čele s režisérem Jánem Roháčem.
00:13:29 Teď mě tam viděli, odjeli zase do Prahy
00:13:34 a Roháč si začal vymejšlet.
00:13:36 Říkal: To je fantastické!
00:13:39 Švanda má stádo prasat
00:13:43 na najväčším kancu sedí a strašne smrdí!
00:13:49 Tak to jsem musel začít vyvracet.
00:13:52 Začal jsem vyprávět ty historky z vojny.
00:13:56 Zatím jen tak po hospodách a tak. Kamarádům a tak.
00:13:59 Jáno říkal: To napísaj teho Terazkyho.
00:14:03 Oni ťa obesí, ale budeš slávny.
00:14:07 Prorokoval, že vás za to oběsej. No tak, neoběsili.
00:14:11 Ale jednoduchý to asi nebylo, když ty Baroni vyšli.
00:14:14 -Prvně v kterým roce?
-To vyšlo v 69. r.
00:14:20 Tak potom byly problémy.
00:14:24 Ale vy tam v tý knížce popisujete zcela konkrétní osoby.
00:14:29 A co ten Terazky? To byl konkrétní člověk.
00:14:33 Ten byl, důstojníci byli rádi celkem.
00:14:36 Důstojníci byli rádi, že o nich píšete takhle?
00:14:39 A Terazky mluvil s váma po přečtení knížky?
00:14:41 Čet to vůbec Terazky?
00:14:42 Terazky to četl.
00:14:44 Já jsem ho potkal jednou v obchodě se starožitostmi.
00:14:49 Zasněně tam koukal na to. Říkal: Toto som pálil v krbe.
00:15:06 Ale vy jste měl vlastně paradoxně problémy s těma Baronama
00:15:10 i po tý trevoluci.
00:15:12 Protože se ozvali skutečný příslušníci těch PTP,
00:15:16 který pak žádali nějaký odškodnění.
00:15:18 A lidi jim říkali,
00:15:19 dyť to byla taková sranda, jaký odškodnění chcete?
00:15:22 Ano. Přesně tak. Brali to jako historickej román.
00:15:27 Což tak nebylo míněno.
00:15:29 Kolik vyšlo, kolik výtisků?
00:15:32 -Milión?
-No téměř.
00:15:35 To, kdybyste ve svým nakladatelství.
00:15:36 Barony! Pane doktore.
00:15:42 To bychom je odškodnili.
00:15:44 -Cože?
-I bychom odškodnili.
00:15:46 I byste odškodnili.
00:15:48 -Píšete teď něco, pane Švandrlíku?
-Pořád.
00:15:51 -Já jsem totiž grafoman.
-Ty on sbírá právě, víte?
00:15:59 A já píšu, jako jedinej autor u nás, ručně.
00:16:05 Napřed jsem psal tužkou do písanek.
00:16:10 -Odshora až dolů, husté písmo?
-Ano, ano.
00:16:15 To házeli do skříně, víte?
00:16:17 Teprve Ján Roháč v 56. r. mi z Bruselu přinesl fixy.
00:16:25 -Teď už jste ale najel na počítač.
-Ne!
00:16:28 -Píšu pořád fixkou.
-Tou z toho Bruselu?
00:16:42 Teď si fixky kupuju sám.
00:16:45 Když jsem chodil se svou ženou, tak jsem měl konkurenta,
00:16:50 který za ní chodil a říkal:
00:16:53 -Jako soka, myslíte?
-Soka.
00:16:55 A říkal: Prosím vás, co je to za spisovatele,
00:17:00 kterej píše do písanek a žere tureckej med?
00:17:07 Takhle vám ji chtěl odloudit.
00:17:09 Já totiž k tomu potřebuju něco sladkého vždycky.
00:17:14 Vy kdykoliv píšete, jíte tureckej med?
00:17:17 Teď už ne. Teď už na to nemám zuby.
00:17:21 To by chtělo ještě 2 rotopedy.
00:17:23 Protože, jestli každá knížka opravdu tak kg tureckýho medu...
00:17:27 Ne, teď zmrzlinu, anebo větrník.
00:17:33 -Ale sladký pořád.
-Sladký pořád.
00:17:36 I když mám cukrovku.
00:17:39 -A to vám doktoři dovolujou?
-Nedovolujou.
00:17:44 Ale prostě, nemůžete si to odepřít. A to se vám i líp píše, ne?
00:17:48 -To sladký uklidňuje.
-Samozřejmě.
00:17:50 Akorát to má tu nevýhodu, že si drobím na ty písanky.
00:18:01 Ale, pokud vím, vy jste poměrně akční,
00:18:05 protože, kolik tak průměrně za rok?
00:18:08 2 - 3 romány? 2 - 3 knížky vydáváte.
00:18:12 -To je poměrně hodně, ne?
-No tak, už toho tolik nestihnu.
00:18:19 -2 - 3 se vám zdá málo?
-To se mi zdá málo.
00:18:22 Já hodně spím, totiž.
00:18:25 Pane doktore, to je dobrej autor, ne?
00:18:27 Co? Od 1 autora za rok 2 - 3 knížky.
00:18:30 -Bral byste to?
-No tak, když se to zvládne.
00:18:34 Bez problémů. Chvilku si zašlape a pak píše.
00:18:38 To je denní program pana Švandrlíka.
00:18:41 Já nevím, s tím tureckým medem je to taky zajímavý.
00:18:46 Jak dlouho se to přepisuje potom z těch písanek?
00:18:49 To mě zajímá.
00:18:50 -To si přepíše potom nakladatel.
-Jo. No!
00:19:02 Čet jste si někdy, pardon,
00:19:04 čet jste si někdy to vytištěný potom, co vyšlo?
00:19:07 Pan dr. myslí, jestli tam je všecko,
00:19:08 co jste opravdu napsal, víte?
00:19:10 Ale, to víte, že asi ne.
00:19:14 Tím vy se nezabejváte.
00:19:15 Ale víte co mě překvapilo?
00:19:17 Já jsem si myslel,
00:19:18 že jste specialista na humoristickej román,
00:19:20 ale vy třeba píšete i horory.
00:19:22 Horory píšu velice rád.
00:19:24 To chcete lidi děsit, nebo je to tak trošku sranda?
00:19:27 Já je miluju. Od dětství miluju horory.
00:19:31 Miloval jsem Kytici a vůbec takovýhle věci.
00:19:35 Ty klasický horory.
00:19:39 Mně samotnýmu se přihodila spousta věcí.
00:19:42 -Hororů?
-Hororů.
00:19:44 Povídejte.
00:19:46 Např., když umřel můj tatínek,
00:19:49 tak jsem ho potom potkal za několik neděl na fotbale.
00:19:55 Ale zmizel mi v davu.
00:20:02 A po čase, asi za 2 měsíce potom, mě potkal jeho,
00:20:07 on byl tramvaják, tatínek, tak 1 jeho spolutramvaják.
00:20:13 Říkal: Co dělá Rudla? Já říkám: Ten je mrtvej.
00:20:17 A on říkal: Nepovídej, já ho viděl minulej tejden na Spartě.
00:20:24 Bádal jste v tý věci nějak dál?
00:20:27 Já jsem přestal chodit na fotbal.
00:20:38 Já bych možná přestal chodit i na hřbitov.
00:20:42 A takovejhle zážitek vy si pak zpracujete
00:20:45 v nějakým svým vlastním hororu?
00:20:47 -To jste zpracoval?
-Taky.
00:20:48 -Jak se jmenuje tenhle horor?
-Jo to já nevím.
00:20:51 Mrtvej tatínek na fotbale? Jak jste to nazval?
00:20:55 Já opravdu nevím.
00:20:57 Já si nepamatuju ani názvy knížek, natož pak jednotlivejch povídek.
00:21:02 Vy si nepamatujete?
00:21:04 A kdyby se vás zeptal třeba nakladatel
00:21:07 na nějakou pasáž, vy vůbec už nevíte o čem?
00:21:09 Ne.
00:21:11 To je nějaká krátkodobá? Jako, že to z tý hlavy už...
00:21:13 Já bych řek, že to je už dlouhodobě.
00:21:24 Já myslel tu paměť krátkodobou.
00:21:26 Že si to chvilku možná pamatujete anebo ne.
00:21:28 Anebo v tu chvíli... Já dělám takhle!
00:21:31 Nebo v tu chvíli, co to vlítne do tý písanky,
00:21:33 otočíte stránku a už nevíte co bylo předtím?
00:21:36 Co bylo to vím, ale už nevím,
00:21:38 jak se jmenuje ten člověk, o kterým píšu.
00:21:43 -Tak si to musím kontrolovat.
-Otočíte stránku.
00:21:46 Vy si nepamatujete jméno svýho hlavního hrdiny?
00:21:48 Ne. A vedlejších už vůbec.
00:21:55 A není lepší je vůbec nejmenovat?
00:21:58 Je to dobrej nápad,
00:22:00 ale já chci, aby aspoň se v tom někdo vyznal.
00:22:05 Když už ne vy.
00:22:07 To je úžasnej přístup.
00:22:10 Ale říkám, to vaše spektrum je široký.
00:22:12 Tím jsem byl překvapenej,
00:22:13 že vy dokonce jste se pustil i do cestopisů.
00:22:16 A teď jako, vy jste zcestoval celou zeměkouli?
00:22:19 -Ne.
-Jak to?
00:22:21 -Ale psal jste cestopisy.
-No, musel jsem.
00:22:23 Já jsem měl, abych se uživil, tak v tom Dikobrazu,
00:22:28 tomu se říkalo "úsměvy strany a vlády".
00:22:31 -Čemu? Tomu Dikobrazu.
-Dikobrazu.
00:22:33 To byl takovej satirickej časopis v minulejch časech.
00:22:35 Tam mi dávali něco na pokračování do každýho čísla.
00:22:41 Teďka tam bylo místo jedině na cestopis.
00:22:45 Šéfredaktor mi říkal, co s tebou mám dělat?
00:22:48 Já tu nemám místo a ty jsi nikde nebyl.
00:22:53 Já povídám, no, to nevadí. Já ti napíšu cestopis z Brazílie.
00:22:57 Tak jsem ho napsal.
00:22:59 Cestopis z Brazílie jste napsal a nikdy jste tam nebyl?
00:23:02 Ne. Ale potom mě zvaly zeměpisný kroužky.
00:23:15 Miloslav Švandrlík!
00:23:21 Já bych těď rád pozval dalšího, 3. hosta, je to, řekl bych,
00:23:27 reprezentant té mladší spisovatelské generace.
00:23:31 Taky někteří říkají, že je komerčně nejúspěšnější český spisovatel.
00:23:35 Michal Viewegh!
00:23:40 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:23:47 Je to jen pomluva, anebo je to pravda,
00:23:49 že jste komerčně nejúspěšnější český spisovatel?
00:23:52 To jsou ty nálepky těch novinářů.
00:23:55 Já to tak, řek bych, že jsem s tím smířenej.
00:23:59 Vy už jste napsal kolik? Mám pocit 17 už knížek?
00:24:03 -17 a to píšu jen 1 ročně.
-1 ročně.
00:24:07 Nejíte tureckej med.
00:24:10 Ta produktivita by se zvedla. To už teď víte.
00:24:13 Vaši poslední knížku jsem bohužel, zatím nestačil přečíst.
00:24:18 Možná tak o prázdninách se do vás zakousnu.
00:24:20 Je to váš deník. To všechno vím.
00:24:23 To by mě zajímalo. Podle těch kritik, co jsem čet.
00:24:26 Tam prej hodně píšete o svejch hemeroidech.
00:24:29 To je pravda?
00:24:31 Ony jsou tam takový temný pasáže taky,
00:24:33 tak jsem se to snažil odlehčit.
00:24:35 Odlehčit hemeroidama?
00:24:38 Já mám takovej princip, že ten Deník je něco,
00:24:39 jako když povídáte něco v kavárně u stolu svejm kamarádům.
00:24:43 A já jsem, tak samozřejmě, to je pošetilost,
00:24:46 já jsem si představoval při tom psaní toho Deníku,
00:24:48 že ti čtenáři vlastně jsou tak trochu mí kamarádi.
00:24:51 Ono je to vlastně pro čtenáře,
00:24:53 který se mnou aspoň trochu sympatizujou.
00:24:55 Pro ty druhý to není.
00:24:56 Já bych si taky, jak jsem někde psal,
00:24:57 nekoupil deník Milana Knížáka.
00:25:03 Zatím se mi tahle politika osvědčila.
00:25:05 Mám na to moc hezký maily.
00:25:06 Mám na to víc mailů, než kdykoliv předtím.
00:25:09 A mám pocit, že mí čtenáři mi rozumějí.
00:25:12 A to by mě zajímalo,
00:25:13 když jste si jednoho dne řek, že budete psát Deník,
00:25:16 to všechno co je v tom Deníku je pravda?
00:25:18 Anebo jste se někdy jako spisovatel neudržel
00:25:20 a trošku jste si tam něco přibásnil?
00:25:23 To jsem se právě snažil nedělat,
00:25:24 protože to by bylo proti principu toho deníkovýho psaní.
00:25:28 Takže já říkám, všechno, co v Deníku je, je pravda.
00:25:30 A jen v těch výjimečných chvílích,
00:25:31 kdy jsem pravdu z nějakých důvodů napsat nemohl,
00:25:34 tak jsem tam třeba napsal "cenzurováno".
00:25:36 Což je diskutabilní, ale je to i riskantní.
00:25:39 A v mých očích je to takový poctivý přiznání,
00:25:42 že jsem něco zamlčel.
00:25:44 Ale vy jste trošku musel s tím žít, ne?
00:25:47 Přeci, když vím, že teďka žiju pondělí
00:25:50 a žiju úterý a žiju středu a vím, že to bude v knížce,
00:25:53 nesnažil jste se chovat podle toho, že to bude v Deníku?
00:25:57 Nesnažil jste se bejt lepší třeba než jste?
00:25:59 Snažil, ale nešlo mi to.
00:26:03 Třeba v pondělí, v úterý, ve středu jo.
00:26:05 A ve čtvrtek třeba taky do půlnoci.
00:26:07 Pak jsem nějak na chvilku třeba vypad z role.
00:26:10 A vyhledával jste třeba nějaký zajímavý situace v běžným životě?
00:26:14 Když jste věděl, že to všechno půjde do knížky?
00:26:16 Aby se to dalo číst. Já mám kolikrát tak plonkový dny.
00:26:21 To já, samozřejmě taky.
00:26:22 -Taky máte plonkový dny?
-Úplně, no.
00:26:24 A jak jste se v tom Deníku s tím vyrovnal?
00:26:25 Je to zpráva o banalitě našich životů,
00:26:27 že se tam nic nestane.
00:26:29 Já samozřejmě jsem z toho, se snažil,
00:26:30 s ohledem na čtenáře vybírat, neunavovat je
00:26:32 jen popisama přejezdů Praha - Sázava.
00:26:36 Ale ono s tím Deníkem je to jako s tou kamerou,
00:26:38 někde v tý vile Vyvolených nebo jakých.
00:26:41 Já teda na to nekoukám, ale jen jako příklad.
00:26:44 Že ty lidi, mám pocit, na to taky zapomenou, na tu kameru.
00:26:47 Aspoň se tak chovaj.
00:26:50 Ten Deník, taky zapomenete, že si píšete deník.
00:26:52 A člověk nežije, jako by sám na sebe mířil tu kameru.
00:26:56 Ale žije normálně a občas si z toho něco zapíše.
00:27:00 Já bych nerad, aby to vypadalo jako kritika.
00:27:02 Já musím říct,
00:27:03 a už jsem vám to i při nějaký příležitosti řek,
00:27:05 že jste mně např. udělal velkou radost
00:27:07 jedním ze svých nedávných románů, kde jste popisoval něco,
00:27:13 co jste mně promluvil z duše.
00:27:15 A sice, podle mě a teď mám pocit, že i podle vás,
00:27:18 že to je úplně nejdebilnější míčová hra na světě,
00:27:22 a sice vybíjená.
00:27:24 Debilnější míčovou hru já neznám. Vy asi taky ne. Že ne?
00:27:27 Je to krutá míčová hra.
00:27:29 Je snad nějaký MS ve vybíjený? Je snad na olympiádě vybíjená?
00:27:32 Není! Jen se tím frustrujou děti!
00:27:35 Lítali jsme tam jako volové, aby nás netrefili!
00:27:39 Poznamenalo nás to na celej život. Je to pravda, Michale?
00:27:42 -Já bejval kapitán, jo?
-Já byl ten honěnej!
00:27:48 Čím se člověk zasloužil? Že měl 1 z tělocviku?
00:27:51 Já jsem tehdy sportoval,
00:27:52 takže docela jsem občas toho kapitána dělal.
00:27:55 Ale já jsem jako spisovatel
00:27:56 jsem se snažil vcítit do těch Hujerových.
00:28:00 To je tam 1 postava. Já si jména pamatuju.
00:28:05 Tak jsem se snažil vcítit do toho, zaprvé do toho dítěte,
00:28:08 který je vždycky jmenovaný jako poslední,
00:28:11 protože kapitáni si vybíraj.
00:28:13 Takže Hujerová vždycky šla poslední
00:28:15 a navíc ji jako 1. vybijou potom.
00:28:17 Teď stojí za tou lajnou
00:28:19 a já si říkám, co si tak do toho života odnáší?
00:28:22 O tom to tak trošku je.
00:28:25 Ozvali se vám ze školství? Že vás přerušuju.
00:28:28 Já nevím, jestli se do teďka na školách hraje vybíjená.
00:28:30 Zjišťoval jste si to?
00:28:31 Ještě když já jsem učil, tak jsem to dokonce organizoval.
00:28:34 Se přiznám.
00:28:43 Teď jsem si naběh.
00:28:45 Ale představte si, že suplujete tělocvik.
00:28:48 Unaven z předchozích 5 hod. přijdete na suplování tělocviku,
00:28:51 hodíte jim míč a řeknete, vybíjená.
00:28:55 Rozdělte se do družstev, kapitáni volí a už to jede.
00:28:59 Já říkám, nejblbější hra. A on to učil.
00:29:02 Já to měl rád.
00:29:06 Vy jste takový zapálený do toho sportu.
00:29:09 Já jsem to strašně nenáviděl.
00:29:10 Já jsem považoval i ve svém útlém mládí,
00:29:14 rychlý pohyb za nedůstojný člověka.
00:29:18 A ta vybíjená byla výborná.
00:29:20 Já jsem se nechal vybít hned a měl jsem pokoj!
00:29:31 Ale to jen jsem vás chtěl pochválit za tu vybíjenou.
00:29:34 Ale to by mě zajímalo. Vy podstupujete...
00:29:39 Podstupujete je možná špatný slovo.
00:29:40 Absolvujete se svými čtenáři tzv. autorské čtení.
00:29:44 Já se vám přiznám, že jsem na tom nikdy nebyl.
00:29:47 A moc by mě zajímalo, jako proč?
00:29:49 Vy si tam ověřujete, třeba napíšete nějakej veselej román
00:29:53 a teď předpokládáte, že čtenář se na nějakých místech bude smát.
00:29:57 A to autorský čtení vám slouží k tomu,
00:29:59 jestli se směje na těch místech, co vy jste chtěl
00:30:01 anebo, nedej bože, na jinejch?
00:30:03 I tohle funguje, samozřejmě. To je dobrej test toho rukopisu.
00:30:06 Proto čtu nejradši před vydáním knížky,
00:30:08 dokonce i ve chvíli, kdy na tom nemůžu nic změnit.
00:30:11 Protože většinou mám dobrou zkušenost.
00:30:14 Nebo v naprosté většině případů. Mě to uklidní, to čtení.
00:30:17 Že ty lidi reagujou tak, jak předpokládám.
00:30:20 To je příjemný. To autor potřebuje.
00:30:22 Protože, když to dopíšete, ten rukopis,
00:30:24 vy tu domněle humornou scénu čtete třeba po 7.
00:30:29 A já se tomu směju tak jednou nebo podruhý.
00:30:32 Smějete se svým vlastním věcem?
00:30:34 No, dokonce třeba, když jsem sám v pokoji
00:30:36 a teď píšu a směju se nahlas.
00:30:39 Vybuchnete?
00:30:41 Ale to je známka, že to snad bude nějak fungovat.
00:30:44 Jak říkal Saroyan, když je to dobrý pro mě,
00:30:48 bude to znít domýšlivě,
00:30:49 když je to dobrý pro mě, bude to snad dobrý pro druhý.
00:30:52 Ono to musí fungovat tak, že se tomu sám zasmějete.
00:30:56 Počkejte, musí!
00:30:57 Pane Švandrlíku, vy jste se smál někdy nad svým vlastním dílem?
00:31:00 No samozřejmě!
00:31:02 Ale vy jste se zakuckal tureckým medem hned.
00:31:06 U vás to bylo nebezpečný.
00:31:08 Smál jste se nahlas třeba při Baronech?
00:31:11 To už si zase nepamatujete.
00:31:15 Tak včera jste něco psal. Smál jste se?
00:31:18 -Mě to teda překvapuje.
-Já teď píšu horory.
00:31:23 Jo, vy se bojíte nad svejma vlastníma věcma.
00:31:27 Takže vy se opravdu zasmějete sám ve svý pracovně?
00:31:30 Já vám říkám, 1 x, 2 x a pak ne.
00:31:32 Pak docela člověka překvapí, že se tomu někdo zasměje.
00:31:36 Protože vám ten vtip připadá úplně vytlučenej, nepoužitelnej.
00:31:40 A proto je dobrý, že člověk má tu zpětnou vazbu.
00:31:42 Že to někdo vnímá jinak, než třeba ti recenzenti.
00:31:46 Ale "Účastníci zájezdu", to je skoro čistokrevná veselohra.
00:31:51 I když jsou tam, samozřejmě,
00:31:53 dobrý je to smíchat ty tragický prvky s těma veselejma.
00:31:55 Ale musím říct, film jsem viděl a velmi jsem se bavil.
00:32:00 Samozřejmě je to knížka,
00:32:01 ale mám dojem, že jste to původně opravdu psal jako filmovej scénář.
00:32:06 No, 1. vznikl román a pak byla taková 5tiletá peripetie,
00:32:10 kdy to měl bejt původně česko-chorvatskej televizní seriál.
00:32:14 Takže vzniklo 5 dílů televizního seriálu.
00:32:17 -A ten vzniknul? Nevzniknul.
-Nevzniknul.
00:32:19 Oni mluvili do toho, co tam má bejt a co tam nemá bejt? Chorvati?
00:32:21 Když měli Chorvati koprodukci na to?
00:32:25 On se ten román odehrává v Itálii.
00:32:26 Oni samozřejmě chtěli,
00:32:27 abychom tam prodali krásy jadranského pobřeží.
00:32:30 Teda chorvatského pobřeží Jadranu.
00:32:32 Tak to mně připadalo, že to je úplně jedno,
00:32:34 že to je jen kulisa toho děje.
00:32:36 Pak chtěli i nějaký postavy. To už začínalo přituhovat.
00:32:39 Že si řekli, jaký tam chtěj mít lidi?
00:32:41 -Chtěli staříky z Hvaru.
-Nějaký konkrétní?
00:32:46 Ne, prostě obecně, staříky. Staříky rázovíté, staříky z Hvaru.
00:32:49 Já jsem říkal, víte, já zase tolik staříků z Hvaru neznám.
00:32:53 A oni říkali, to zvládnete.
00:32:54 Tak jsem to napsal, včetně staříků.
00:32:56 A oni říkali, potom, když jsem jim to dal přečíst:
00:32:58 Víte, nám se to moc líbí, až na ty staříky z Hvaru.
00:33:04 Takže mi dali chorvatského scénáristu,
00:33:06 který žil ne na Hvaru, ale na Visu, tam vedle na ostrově.
00:33:09 A ten mi připisoval staříky.
00:33:12 Je v tom něco autentickýho?
00:33:15 Tak jako, píšete Deník. Jsou to autentický věci.
00:33:18 Že jste se zúčastnil třeba i několika zájezdů,
00:33:20 abyste měl materiál na takovou knížku?
00:33:22 Já jsem se zúčastnil, myslím jako mnozí tady,
00:33:25 10 -15 zájezdů autobusových, počátkem 90. let,
00:33:29 do Vídně, Amsterodamu, Londýna atd.
00:33:32 Neboť jsem jako chudý učitel tehdy neměl na letenku.
00:33:35 A tam jsem sbíral materiál.
00:33:37 Já myslím, že když jedete na 4 - 6 zájezdů,
00:33:40 pak už takový román píšete z vnitřního přetlaku.
00:33:45 Na čem teď pracujete, Michale? Co to bude teď?
00:33:48 Já bych teď měl dělat Povídky o manželství a o sexu.
00:33:52 Jako scénář.
00:33:54 -To je napsaný už.
-To už je napsaný.
00:33:58 A pak se chystám na takovej větší román, nebo velkej román.
00:34:04 Já tomu pracovně říkám: Román o lidech a andělích.
00:34:08 A na co sáhnete dřív?
00:34:09 Na to o tom sexu nebo na ty Anděly?
00:34:11 Teď bych měl z praktickejch důvodů dělat ty povídky o sexu.
00:34:14 Protože když chceme ten scénář nabízet a oslovovat ty herce,
00:34:17 tak bychom to měli mít v ruce.
00:34:19 -To se bude filmovat!
-To by se mělo filmovat.
00:34:21 Takže to bude spíš filmovej scénář a Andělé budou knížka.
00:34:23 -Tak.
-Ať se dílo daří.
00:34:25 Michal Viewegh!
00:34:35 Přátelé, mám pocit, že řada z vás, pokud cítíte,
00:34:38 že máte spisovatelské ambice, tak po dnešku už víte jak na to.
00:34:42 Taky, pokud máte ambice psát poezii,
00:34:46 už víte kam to nenosit, tu poezii.
00:34:49 Takže budu rád, když i po dnešku,
00:34:51 jste se o spisovatelství, jako řemesle, dověděli něco víc.
00:34:55 Mějte se pěkně, na shledanou.
00:34:57 Skryté titulky Eva Svobodová