Životní prohry a vítězství hrdinů kliniky Life. Italská rodinná sága. ### Hrají: A. Boni, V. Chicoová, G. Pambieri, P. Pitagoraová, D. Boccardoová a další. Režie Tomaso Sherman a Alessandro Cane
00:00:03 Česká televize uvádí italský seriál
00:00:06 OKOUZLENÍ III. řada, 19. část
00:02:00 -Já jsem tvoje matka.
-Já vás neznám!
00:02:04 Viděla jsi mě mockrát, když jsi byla malá!
00:02:06 -Jste blázen.
-Chodívala sis hrát do parku.
00:02:09 A já jsem ta paní, co ti ukazovala fotky hor. Tolik se ti líbily.
00:02:14 -Ale jak tohle můžete vědět?
-Jsem tvoje matka.
00:02:20 Byla jsem ti nablízku, ale ty jsi to netušila. Vyslechni mě.
00:02:24 Ne! Já měla jen jednu matku, a tu mi zabili.
00:02:28 Ne, já ti to všechno vysvětlím. Musíš mě nechat mluvit.
00:02:32 -Ty jsi moje! Jsi moje dcera.
-Nejsem vaše dcera. To není možné!
00:02:45 -Caterino. Kam...?
-Promiňte, vy tu dívku znáte?
00:02:50 Jistě. Ale co se děje?
00:02:53 Pomozte mi, prosím vás. Já s ní musím nutně mluvit.
00:02:57 Ano, ale proč?
00:02:59 Protože já jsem jí řekla, že jsem její matka, ale ona mi nevěří.
00:03:03 Ale to není možné. Její matka byla přece zavražděna.
00:03:07 Ne, ne, Mariella nebyla její pravá matka, její matka jsem já.
00:03:11 -To je neuvěřitelné.
-Ano, přesto je to pravda.
00:03:23 Ahoj. Co tady děláš? Už není nutné, aby ses schovávala.
00:03:29 Novináři jsou dávno pryč. Co je? Co je to s tebou?
00:03:35 Nic, já ti to pak řeknu. Teď se musím připravit. Budu asist...
00:03:44 Prosím tě, co to s tebou je? Ne, takhle nikomu asistovat nemůžeš.
00:03:48 Běž radši domů.
00:03:51 Máš pravdu, nejsem schopná. Jenže Marco se bude zlobit.
00:03:56 No a co, tak ať se zlobí. Kdybys dělala chyby na sále,
00:04:00 bylo by to horší. Běž domů. Seženu někoho za tebe.
00:04:04 -Běž už, běž.
-Děkuju.
00:04:14 Bylo mi 20. Žila jsem v Římě. Seznámila jsem se se studentem,
00:04:21 který přijel do Itálie kvůli specializaci. A já se zamilovala.
00:04:29 Měla jsem ho moc ráda. A přišla jsem do jiného stavu.
00:04:36 A řekla jste mu to?
00:04:39 Chtěla jsem mu to říct, ale když jsme se setkali, řekl mi,
00:04:45 že se musí vrátit domů do Brazílie. Umřel mu otec.
00:04:53 Co jsem měla dělat? Říct mu, aby si měl vzal?
00:04:58 Zničila bych mu život. A tak jsem se rozhodla,
00:05:03 -že svoje dítě vychovám sama.
-To bylo odvážné rozhodnutí.
00:05:09 Ano, odvaha mi nechyběla, ale chybělo mi štěstí.
00:05:15 Zůstala jsem sama, ztratila jsem rodiče při autonehodě.
00:05:24 V pěti letech Caterina onemocněla a potřebovala drahou léčbu.
00:05:34 Dostala jsem strach. Pochopila jsem, že svou dceru zachráním,
00:05:40 když se jí vzdám. Ale nechtěla jsem ji ztratit navždy.
00:05:44 -Vždyť jste neměla na vybranou.
-Něco jsem vymyslela.
00:05:53 Co jste udělala?
00:05:57 Blízko nás bydleli manželé. Měli obchod a dařilo se jim dobře.
00:06:03 Já věděla, že si odjakživa přáli holčičku, ale děti mít nemohli.
00:06:08 Šlo o Masiovi?
00:06:11 Ano, byli to oni. A já jim nabídla svou dceru.
00:06:20 -A oni?
-Byli samozřejmě velice šťastní.
00:06:29 Ale podle rodného listu je to jejich dcera.
00:06:33 Ano, protože Mariella Masiová podplatila porodní asistentku
00:06:37 a nahlásila narození Cateriny, jako by ji porodila ona.
00:06:44 A potom se dceři dařilo, jak jste doufala?
00:06:48 Ano. Jenže už nebyla moje. Navždycky jsem ji ztratila.
00:06:58 Ale aspoň jsem mohla vidět, jak roste, jak se z ní stává slečna.
00:07:02 Musela jste trpět, když jste ji nemohla vzít do náruče, pohladit.
00:07:15 Stačilo mi, že ji vidím. Chodívala jsem do parku,
00:07:21 kde si hrála, a prohodila s ní pár slov jako náhodná kolemjdoucí.
00:07:26 A Caterina si už na nic z toho nepamatuje?
00:07:31 Bohužel, byla moc malá, když jsem odjela z Říma.
00:07:36 Sháněla jsem práci a jediná možnost byla ve Švýcarsku.
00:07:40 Tak daleko od ní. Byla jsem zoufalá.
00:07:44 To muselo být hrozné. A už jste ji neviděla?
00:07:49 První rok jsem se párkrát vrátila. Pak mi Mariella dala najevo,
00:07:56 že by bylo lepší, kdybych nejezdila.
00:07:59 Že jak Caterina poroste, mohla by něco vytušit. A tak byl konec.
00:08:09 Myslela jsem, že umřu. Promiňte, potřebovala bych na vzduch.
00:08:18 Ano, půjdeme ven.
00:08:23 A Caterina?
00:08:25 Dneska budete mít jinou instrumentářku.
00:08:27 -Caterina šla domů.
-Ale proč? Co se děje?
00:08:30 Bylo tu moc novinářů, byla z toho rozrušená.
00:08:33 -Aspoň mi mohla něco říct, ne?
-Měla jsem to udělat za ni.
00:08:36 -To není totéž. -Promiňte. ZVONÍ TELEFON
00:08:40 -Ano...? Ten telefon je pro vás.
-Nemůžu. -Je to vaše žena!
00:08:47 Řekněte jí, že nemůžu! A kdyby zas volala, tak tu pro ni nejsem!
00:09:05 A pak jsem se náhodou a s velkým zpožděním dozvěděla,
00:09:11 že Masi zavraždil svou ženu. Představila jsem si,
00:09:16 jak asi Caterině je, a hned jsem přijela, abych s ní promluvila.
00:09:22 Protože teď, když je ta žena mrtvá, mohla byste jí říct pravdu.
00:09:27 Ano. Přesně to jsem měla v úmyslu. Jenže jsem Caterinu nemohla najít.
00:09:34 Aby utekla před zvědavými reportéry, přestěhovala se.
00:09:38 -A nikdo nevěděl kam.
-Chudinko Anno.
00:09:43 A tak jsem odjela ze Švýcarska a přestěhovala se sem,
00:09:48 abych ji mohla snáz najít. To pátrání mě stálo spoustu času.
00:09:56 Až z novin jsem se dozvěděla, že pracuje na klinice Life.
00:10:01 A tak jste se s ní pokusila promluvit.
00:10:06 Ano, ale nebylo to snadné. Neměla jsem dostatek odvahy.
00:10:12 Až dneska jsem si troufla. A vidíte ten výsledek.
00:10:18 Anno, neztrácejte naději.
00:10:22 Ona mě nechce vyslechnout. Nevěří mi, nechce mě poslouchat.
00:10:28 Snažte se Caterinu pochopit. Její reakce je naprosto přirozená.
00:10:35 Ano, jistě. Samozřejmě jsem tušila, že mě bude zpočátku odmítat.
00:10:43 Ale to, jak prudce reagovala...
00:10:49 -A nemám s ní promluvit já?
-Ne. Radši ne, ale děkuji.
00:11:00 Neříkejte jí, že jsme se setkaly. Sama jí musím říct pravdu.
00:11:06 -Pokud mě bude ochotna vyslechnout.
-A co chcete teď udělat?
00:11:10 Zkusím to ještě jednou. Ano, pokusím se o to.
00:11:41 -Děkuji.
-Není zač.
00:11:46 ZVONÍ MOBIL
00:11:53 Prosím.
00:11:55 Ahoj, Jean-Pierre, nevzbudila jsem tě? Tady Rita, volám ti z Ria.
00:12:00 Rito! Jsem moc rád, že voláš. Už se mi po tvém hlasu stýskalo.
00:12:04 -To mně taky. Jak se máš?
-Dobře. Co je nového?
00:12:10 Chtěla bych tě poprosit o dvě věci. Potřebuju detektiva.
00:12:15 Snad bys mi mohl pomoct. Na koho se můžu v Riu obrátit?
00:12:18 Na co chceš detektiva? Stalo se snad něco?
00:12:22 Tohle je ta druhá věc. Aby ses mě nevyptával. Máš to jméno?
00:12:27 Zavolám ti později, až budu v kanceláři.
00:12:31 -Děkuju, ahoj.
-Ahoj.
00:12:53 -Takže zákrok provedeme v úterý.
-Dobře, pane profesore.
00:12:58 A buďte klidná, všechno dobře dopadne.
00:13:04 -Promiň, Diego, máš minutku?
-Ano, počkej chviličku.
00:13:11 Tereso, kolik mám ještě pacientů?
00:13:14 Je tu baronka Fontilleová a paní Casoratiová.
00:13:19 -Prosím, ať chvilku počkají.
-Samozřejmě.
00:13:24 Můžu přijít jindy.
00:13:26 Ale ne, v žádném případě, Giovanno, když jsi tady,
00:13:29 -musí to být něco vážného.
-Je to tak. -Posaď se.
00:13:37 Musíme si promluvit o Veře. Vím, že jste se nepohodli.
00:13:43 Nepohodli? Udělala příšernou scénu, jak je jejím zvykem.
00:13:49 -Ale teď, když je pryč, tak...
-Ne, ona neodjela. -Aha.
00:13:55 S Giuseppem se rozešla a zůstala u mě, abych nebyla tak sama.
00:14:01 Hm, abys nebyla tak sama... A ty jsi jí přirozeně uvěřila.
00:14:07 Prosím tě, neztěžuj mi to víc, než jak to je.
00:14:11 Moc ji mrzí, co se stalo, a omlouvá se ti.
00:14:15 Rozumím. Vera se chce vrátit, a možná ve významnějším postavení.
00:14:20 O to jsem tě přišla požádat já.
00:14:23 Například může mít na starosti personál.
00:14:29 A ty myslíš, že na tuhle práci stačí?
00:14:33 Chce ti dokázat, že pochopila svůj omyl.
00:14:36 Chce předvést své schopnosti. Proč jí tu příležitost neposkytnout?
00:14:39 Giovanno, ty mě o to žádáš jako přítelkyně,
00:14:42 nebo jako ředitelka kliniky Life?
00:14:46 To asi záleží na tobě. Ale Vera je moje dcera. A aby bylo jasno,
00:14:54 ať má pravdu, nebo ne, já ji budu hájit vždycky.
00:14:59 Giovanno, Vera nestojí za to, abychom se my dva hádali.
00:15:04 Ať se vrátí, kdy chce, já jenom nemám v úmyslu trpět naschvály.
00:15:11 Od ní, nebo ode mě?
00:15:19 Od obou dvou.
00:15:46 Když jsi mi řekla, že chceš přijet do Ria, překvapilo mě to.
00:15:50 Vždycky ses mi vyhýbala, jako bych byl prašivý. Ale pak mi došlo,
00:15:54 o čem chceš se mnou mluvit. O svém ubohém manžílkovi, uhodl jsem?
00:15:58 Blahopřeju. Alfonso, skončeme s tou trapnou komedií.
00:16:03 -Já vím, že ho vydíráš.
-No ne, vždycky ti to pálilo.
00:16:06 Ano, to já ždímám velkýho pana chirurga. No a co?
00:16:10 -Ten mě nepráskne.
-Ale já to můžu udělat.
00:16:15 A na základě čeho? Máš důkazy? Jen svoje slovo proti mému.
00:16:19 Jestli jsi přijela do Ria kvůli tomu, ztrácíš jen čas.
00:16:23 Přijela jsem tě požádat, abys s tím skončil.
00:16:26 Ne, mám tvého muže v hrsti a budu ho vydírat tak dlouho,
00:16:31 jak se mi bude chtít. Vrať se do Itálie a vyřiď mu to.
00:16:39 Hele, já nemám nejmenší chuť tě poslouchat.
00:16:43 Počkej. Byl jsem se podívat v dětském útulku. Je to strašný!
00:16:50 To byl váš nápad, dát ho někam do útulku.
00:16:54 Já ho chtěla dát k adopci, aspoň by měl nějakou rodinu.
00:16:57 My dva jsme jeho rodina! Nemohli bysme to spolu ještě zkusit?
00:17:08 Můžeme se vzít.
00:17:10 No jasně. Já v bílým, ty v žaketu. Nebuď směšnej.
00:17:18 Jak je možný, že ti na tom děcku nezáleží? Vždyť jsi jeho matka!
00:17:23 Jak je možný, že na něm tak visíš zrovna ty, když nejsi jeho otec!
00:17:28 -Prosím tě, přestaň s tím už.
-Davide...
00:17:40 -Řekni mu, jak to je.
-Jak to? Ty tady teď bydlíš?
00:17:46 -Nedělej scény. Budeme mluvit jen obchodně. -Obchodně?
00:17:51 Chceš si to dítě vzít?
00:17:54 -Zaplať a Gabriella se stáhne.
-Teď už chápu.
00:18:00 Jestli se dohodnem na částce, můžeš zejtra jít a dítě uznat.
00:18:08 Je mi z vás nanic.
00:18:17 Bruno!
00:18:19 Omlouvám se, že jsem tě takhle přepadl, ale je to naléhavé.
00:18:22 -Posaď se.
-Děkuju.
00:18:28 Diego mi řekl o tom, že jste se rozhodli pro rozluku.
00:18:33 A jelikož musím mluvit s vámi oběma, abych přichystal podklady
00:18:38 pro vaši dohodu, chtěl jsem nejdřív slyšet, jaké máš nároky.
00:18:46 Nemám žádné nároky. Ale nač takový spěch?
00:18:50 To Diego mě o to požádal. Navrhuje úterý. Pokud ti to ovšem vyhovuje.
00:18:56 V úterý? Ale já se na to ještě necítím. Potřebuju trochu času.
00:19:05 Jestli dovolíte, chtěla bych ten den stanovit sama. Dám ti vědět.
00:19:11 Jak si přeješ, Giovanno.
00:19:16 Počkej. Poslyš, s Tilly se už nevídáte?
00:19:24 -Když to víš, tak asi znáš důvod.
-A víš, že ji to moc mrzelo?
00:19:30 Mě ještě víc, to si dovedeš představit. Možná je to tak lepší.
00:19:36 Škoda, byli jste tak dobří přátelé. Je to konečné?
00:19:42 Nedokážu se s tím vyrovnat. Je to těžké.
00:19:57 -Ahoj.
-Ahoj. Byl jsem za tebou doma,
00:20:02 ale vrátný mi řekl, že jsi šla nakupovat. Tak jsem přišel sem.
00:20:09 -A co tě to tak najednou napadlo?
-Víš, už jsem byl rozhodnutý,
00:20:16 že ti nebudu volat. Ale já takhle nemůžu.
00:20:22 Rád bych se tě zeptal, jestli bys se mnou nechtěla žít.
00:20:31 -Ne, Marco, ne.
-Je to moje vina.
00:20:38 Není to tvoje vina. Celý můj život je jeden velký problém.
00:20:44 A vždycky chci, aby to všichni chápali. Já to vím.
00:20:49 Fakt je, že kdybys byla jen o něco míň umíněná...
00:20:57 Přece mě už znáš, ne? Těžko přijmu nějaký kompromis.
00:21:04 No a co chceš tedy teď dělat?
00:21:10 Musím myslet trochu na sebe. Studovat, zkrátka se sebrat.
00:21:18 Ty vězíš hluboko v mém životě a já musím být chvíli sama,
00:21:23 abych se postavila na nohy.
00:21:25 Známá pauza na rozmyšlenou. Neboli předzvěst konce, hm?
00:21:31 Možná máš pravdu. Ale já se nemůžu láskou věčně jen trápit.
00:21:48 -Smím? -Giovanno!
-Chtěla bych s tebou mluvit.
00:21:52 -Vypadáš výtečně. Pojď dál.
-Děkuju.
00:21:56 Už jsem odvykla slýchat od tebe komplimenty.
00:22:00 -No ano, vídáme se teď zřídkakdy.
-To ano. Byl za mnou Gentili,
00:22:06 aby mi sdělil datum našeho rozvodového řízení.
00:22:10 -Aha, ano, jistě.
-Proč takový spěch?
00:22:17 -No...víš, Giovanno...
-Je v tvém životě jiná žena?
00:22:23 -Ne, ne, to s tím nesouvisí?
-A nechceš si to ještě rozmyslet?
00:22:32 Giovanno, podívej, každý z nás už teď žije svým vlastním životem
00:22:40 a protahovat tu situaci mi nepřipadá dobré.
00:22:45 -Říkám to i kvůli tobě.
-Kvůli mně? -No jistě.
00:22:49 -V jaké smyslu?
-No, jak bych to vyjádřil?
00:22:55 Možná že bys teď ráda začala znovu.
00:23:00 "Mám začít znovu"? Jsi opravdu velkomyslný.
00:23:05 Začít znovu, to je skutečně to jediné, co mě teď trápí!
00:23:09 Giovanno, chápu, že je to velice obtížné rozhodnutí. Jestli chceš,
00:23:14 můžeme to nějaký čas odložit. Rád počkám, až se sama rozhodneš.
00:23:22 Vem si času, kolik budeš chtít.
00:23:26 ZVONÍ TELEFON Promiň.
00:23:29 -Profesore?
-Ano, Tereso?
00:23:31 -Je tu doktor Gues.
-Tak řekněme za... Giovanno!
00:23:54 SOUD PRO NEZLETILÉ
00:23:59 Dokonce chtějí, aby jim za otcovství zaplatil.
00:24:02 -To je vydírání, pane soudce.
-Jsou na to svědci?
00:24:05 Kdyby ano, už bych podal oznámení.
00:24:09 Ale právě proto Massimo Nardi žádá o zkoušku DNA.
00:24:15 A pak zřejmě bude požadovat, aby mu dítě bylo svěřeno.
00:24:19 Ano, pane soudce. Matka ho v podstatě opustila.
00:24:22 Chcete mou radu? Nechte to být. Nardi je student bez zaměstnání.
00:24:27 Stejně mu dítě do péče nesvěříme.
00:24:54 ZVONÍ MOBIL
00:24:58 Prosím.
00:25:00 -Ahoj, Jean-Pierre, tady je Rita.
-Kde jsi?
00:25:04 V Římě. Zrovna jsem přiletěla. Ráda bych se s tebou teď viděla.
00:25:09 Vezu velké novinky. Skočím se převléknout a pak přijedu k tobě.
00:25:13 Budu v kanceláři. Těším se, až tě obejmu.
00:25:17 Ano. Ahoj. Taky se těším.
00:25:28 A zeptala ses Diega, proč se chce rozvést? Myslíš, že má jinou?
00:25:34 Tvrdí, že ne. Ale znáš to, to říkají všichni.
00:25:38 Ne, Diego, ne. Diego je jiný. Ale proč tedy?
00:25:46 Říká, že setrvávat nadále v téhle situaci nemá cenu.
00:25:51 A že bych třeba ráda začala znovu. To řekl. Jen si to představ.
00:25:55 -Ale pesimismus ti teď nepomůže.
-Nemám proč se radovat.
00:26:02 Ale jestli prý chci, tak můžeme počkat.
00:26:05 Tak vidíš! On si není jist, musíš se snažit.
00:26:11 Jenže já ani nevím, jestli mi to stojí za to.
00:26:14 Bůhví, jestli by nám to klapalo.
00:26:17 Když se snažím s ním komunikovat, jsme každý na jiné vlnové délce.
00:26:23 Musíš chvíli počkat. A potom možná přijde nějaké znamení.
00:26:37 -Vítej zpátky!
-Ahoj.
00:26:40 Ukaž, ať se podívám. Jsi ještě krásnější než předtím.
00:26:46 To dělá ta vzdálenost.
00:26:48 Trvalo to moc dlouho. Myslel jsem na tebe hrozně často.
00:26:51 Já na tebe myslela taky.
00:26:54 Ano, když jsi potřebovala sehnat v Riu detektiva.
00:26:57 -Řekneš mi, k čemu ti měl být?
-Opatřil mi mikrokameru.
00:27:02 Schovala jsem ji do kabelky. Vím tedy, kdo vydírá mého manžela.
00:27:05 -Stačí ti to?
-Děláš si legraci?
00:27:08 Ne. Mám to všechno natočené. Chceš se podívat?
00:27:13 On ví, že jsem ho natočila. Máme ho v hrsti.
00:27:18 Když jsi mi řekla, že chceš přijet do Ria, překvapilo mě to.
00:27:22 -Není to tvůj bratranec Alfonso?
-Osobně. To on je tím vyděračem,
00:27:26 jak jsem si myslela. Jela jsem tam, abych to dokázala.
00:27:30 Ano, to já ždímám velkýho pana chirurga. No a co?
00:27:34 -Ten mě nepráskne.
-Ale já to můžu udělat.
00:27:37 A na základě čeho? Máš důkazy? Jen svoje slovo proti mému.
00:28:14 -Ahoj.
-Dobrý den. Ahoj, Caterino.
00:28:36 -Ahoj, Caterino.
-Ahoj, Olgo.
00:28:39 -Nepotřebuješ něco?
-Já? Ne, děkuju.
00:29:05 Jak to, že Caterina a Marco přijeli každý zvlášť?
00:29:09 Už nějakou dobu to mezi nimi neklape.
00:29:24 -A víc mi říct nemůžeš?
-Radši ne. Bylo by to předčasné.
00:29:29 Rozumím. Dám ti mámu. Mami! To je Duccio. Jsou nějaké komplikace.
00:29:36 -Ano, Duccio? Copak je?
-Ne, nic závažného.
00:29:40 Jen trochu problémy se svěřením do péče. Vysvětlím ti to později.
00:29:45 Jedu právě k soudu. Mohla bys tam přijet za mnou?
00:29:48 -Ano, jistě, hned tam budu.
-Tak fajn. Ahoj.
00:29:57 Ano, to si samozřejmě uvědomuju, pane doktore.
00:30:00 Já taky od vás nepožaduji přesný časový odhad nebo prognózu.
00:30:04 Kdy asi bude schopen převozu do vězeňské nemocnice?
00:30:09 To ještě nějakou dobu potrvá. Jeho stav je vážný a zatím se nelepší.
00:30:13 -Jak je to možné? -Myslím, že jsou tady také psychické důvody.
00:30:18 Před pár dny, když blouznil, neustále opakoval jméno dcery.
00:30:21 -Jakým způsobem? Vyhrožoval jí?
-Nevím, jen opakoval její jméno.
00:30:26 Domnívám se, že by ji chtěl vidět.
00:30:29 Jsem přesvědčený, že v jeho stavu by mu to prospělo.
00:30:33 Necítil by se tak osamělý a zavrhovaný.
00:30:37 -Ale teď promiňte, mám další pacienty. -Prosím.
00:30:42 Víte, nevím, jestli by mu to pomohlo. Nenávidí se.
00:30:47 To se nikdy neví. Masi ví, že je na tom zle, a třeba chce,
00:30:50 aby mu odpustila. Možná právě odpuštění tak zoufale hledá.
00:30:55 Mimochodem, paní prokurátorko, už jste skončila s vyšetřováním
00:30:59 -dcery ve věci pokusu o vraždu?
-Ne, ještě na tom pracujeme.
00:31:03 Předvolala jsem Caterinu Masiovou k dalšímu výslechu.
00:31:11 -Duccio!
-Tilly!
00:31:15 Promiň mi to zpoždění, ale je hrozný provoz.
00:31:18 -Nic se neděje.
-Tak o co jde?
00:31:21 -Mluvil jsem před pár dny se soudcem. -Ano?
00:31:25 Řekl mi, že nesvěří dítě do opatrování Massimovi.
00:31:29 -Je student, nemůže prokázat, že se uživí. -Proboha! A co tedy?
00:31:33 Bohužel to, že nemá práci, představuje veliké úskalí.
00:31:36 Vážně by si nemohl nějaké zaměstnání najít? Jakékoliv.
00:31:40 Víš sám, jaké to je, dneska něco sehnat. A Massimo je jen student.
00:31:46 Zatracená věc, ještě tohle.
00:31:49 No, ještě by tu bylo jiné řešení, pokud na to přistoupíš.
00:31:53 Učiníme prohlášení, kde potvrdíš, že se o výživu dítěte postaráš ty.
00:31:58 -No jistě! A bude to stačit?
-No, zkusíme to.
00:32:04 Víš, co se mi na tobě líbí? Že se nikdy nevzdáváš.
00:32:08 Tak pojď, jdeme.
00:32:15 -Co je ti? -Nic.
-Tobě není dobře!
00:32:18 -Ne, jsem jen trochu přetažený.
-Tuhle pohádku si nech pro sebe.
00:32:24 Až tě to přejde, řekneš mi, co je ti doopravdy. Pojď se posadit.
00:32:40 Ahoj, Vero.
00:32:43 Nevíš, v kolik končí doktor Oberon?
00:32:47 Za chvíli, ale chce jít na nějakou výstavu do Národní galerie.
00:32:52 -Aha. Bezva, díky.
-Není zač, ahoj. -Ahoj.
00:33:10 -Vero! -Marco, ahoj.
-Ahoj.
00:33:14 Ve čtvrtek to zkontrolujeme a pak už půjdete domů.
00:33:17 -Dobře. Na shledanou.
-Na shledanou.
00:33:20 Ale já myslel, že jsi z Lifu odešla.
00:33:22 A zase jsem se vrátila. Stýskalo se mi. A Caterina? Jak se má?
00:33:26 -Už ji ty halucinace přešly?
-Ano, ale nebyly to halucinace.
00:33:31 Rozhodla se, že chce nějakou dobu zůstat sama. A teď mě omluv.
00:33:36 To je škoda, protože jsem vás chtěla pozvat do Národní galerie.
00:33:41 Je tam jedna výstava, kterou bych chtěla vidět.
00:33:44 Já se na ni taky chystám.
00:33:46 Vážně? Tak to bychom tam mohli jít spolu.
00:33:50 Tři čtvrtě, končím ve čtyři... Proč ne?
00:34:00 -Tak co? Jak je ti teď? Pověz.
-Už je mi dobře, můžeme jít.
00:34:08 Počkej. Nejdřív mi řekni, co to s tebou je. Můžu ti pomoct.
00:34:16 Ne, mně nikdo pomoct nemůže.
00:34:22 Já jsem pochopila, že ty stavy jsou nějak vázány na auta, viď?
00:34:30 Je to určitě jenom nějaký psychický problém.
00:34:34 Proč mi o tom nechceš říct, jsme přece přátelé.
00:34:39 Ano. Možná bude lepší, když ti to povím.
00:34:46 Jednou jsme jeli s matkou v autě, já řídil.
00:34:53 Měli jsme strašnou nehodu a máma zahynula.
00:35:01 Ale to je hrůza, Duccio. A ty jsi tu vaši nehodu zavinil?
00:35:09 Ne, to nějaký blázen, který do nás vrazil.
00:35:15 Všechno to přišlo tak strašně rychle.
00:35:41 Ale, Duccio, ty za to přece nemůžeš.
00:35:47 Ne, jenomže jsem řídil já. Kdybych nějak zareagoval, něco udělal,
00:35:53 třeba by dneska ještě žila. Nemůžu si to odpustit.
00:36:00 A děláš si výčitky, že jsi naživu, když ona...
00:36:09 Když vidím něco, co mi tu nehodu připomene, je mi na omdlení,
00:36:15 cítím se mizerně. Už nikdy jsem nedokázal sednout za volant.
00:36:24 Ale přece nemůžeš nést celý život vinu za něco, co jsi nezpůsobil.
00:36:32 Vyléčíš se, jen musíš zase začít řídit a dokázat si, že to svedeš.
00:36:42 Myslíš, že jsem to nezkoušel? Ale jak si sednu za volant,
00:36:47 cítím se jako ochrnutý, začne se mi točit hlava.
00:36:52 Musíš to zkoušet znovu.
00:36:57 Je to hrozně těžké. Nedokážu to. Půjdeme, ano? Soudce nás čeká.
00:37:13 No, byla to pěkná výstava. Kdybys nenaléhala, propásl bych ji.
00:37:17 Kdybych nenaléhala, propásl bys i důležitější věci.
00:37:21 -Co tím myslíš?
-A tvůj rozvod? Jak jsi daleko?
00:37:24 Je o všem rozhodnuto. Jenom jsem poskytl Giovanně trochu času,
00:37:28 aby si na tu myšlenku zvykla. Myslím, že ji to trápí.
00:37:32 A kromě toho nás přece vůbec nic nehoní.
00:37:36 Měli jsme oslavit tvou svobodu tím, že si na pár dní vyjedeme,
00:37:39 To potěšení si můžeme dopřát, ještě než vynesou rozsudek o rozvodu.
00:37:45 -To se mi líbí. Tak tuhle sobotu?
-Tuhle sobotu.
00:37:50 -Diego!
-Ahoj, Marco. Co tu děláš?
00:37:54 -Jdu na výstavu.
-My jsme výstavu už viděli.
00:37:58 -A jaká je? -Moc pěkná. Coro, tohle je Marco Oberon.
00:38:03 Můj vynikající spolupracovník.
00:38:05 -Moc mě těší.
-A tohle je Cora, moje sestřenice.
00:38:09 Kvůli té výstavě sem přijela až z Cortiny.
00:38:12 -Už jsem o vás hodně slyšela.
-Vážně?
00:38:14 Ale nevěděla jsem, že máte zájem o malířství.
00:38:17 -Ano, to ano, mám rád hlavně moderní umění. -Aha.
00:38:20 -Ale jak se zdá, vy zřejmě taky.
-Prodávám obrazy. Mám svou galerii.
00:38:26 Vážně? To je zajímavé.
00:38:29 No, tak my už budeme muset jít. Nashle zítra, Marco.
00:38:31 -Na shledanou.
-Na shledanou.
00:38:41 -Marco! Promiň, že jdu pozdě.
-Ne, ne, to nevadí.
00:38:47 Jak to, že nevadí? Za trest tě po výstavě pozvu na drink.
00:38:51 -Nebo se od dívek nenecháváš zvát? -Co by ne.
00:39:22 Děkuju za svezení. Stejně bych ale nejraději zůstal s tebou.
00:39:27 Já taky. Ty ale musíš do kanceláře.
00:39:32 Ano. Já nevím, ale je mi s tebou moc hezky.
00:39:42 -Ty mi rozumíš, umíš mi poradit. Můžu ti něco říct? -Jistě.
00:39:49 Jsem rád, že jsem s tebou mluvil o té nehodě, o svých komplexech.
00:39:54 -Moc jsem se za ně styděl.
-To jsi nemusel.
00:39:58 Bylo to pochopitelné vzhledem k tragédii, kterou jsi prožil.
00:40:02 Teď jsi mě částečně zbavila mého břemene. A to se nikomu nepovedlo.
00:40:07 Budu ti za to nadosmrti vděčný. Můžu tě obejmout?
00:40:11 Ale jistě.
00:40:13 Děkuju, Tilly.
00:40:22 -Radši už běž. Čekají tě klienti.
-Ano.
00:41:04 Ne, mně kávu nenalévej, už tak jsem hrozně předrážděná,
00:41:09 jsem tak nervózní. Proto jsem chtěla, abys ty přijela sem.
00:41:12 Proč jsi nervózní?
00:41:15 Už se nemůžu spolehnout ani na vlastní city, chápeš?
00:41:19 Dějou se takové věci, tak znenadání, že já nevím...
00:41:24 Tilly, co mi chceš říct? Nerozumím ti.
00:41:30 To nic, zapomeň na to. Posaď se. Řekni mi něco o sobě.
00:41:36 To já zas jedu jen na kávu, když se teď učím.
00:41:42 To víš, spousta věcí se mi komplikuje. A pak je tu Marco.
00:41:51 Pořád ho máš ráda, viď? Možná to byla chyba, že jsi odešla.
00:42:00 Jenže Marco by měl vědět, o jakou lásku mu vlastně jde.
00:42:05 Teď se mezi námi střídají jen hádky a usmiřování. Je to těžké.
00:42:11 Myslím, že bys potřebovala někoho, kdo by ti dal trvalejší cit,
00:42:20 na který se můžeš spolehnout, jako například láska matky.
00:42:28 Možná. Tu jsem měla a přišla jsem o ni. Ale o tom nebudeme mluvit.
00:42:37 -Naopak bychom o tom mluvit měly.
-Tilly, co jsi mi chtěla říct?
00:42:44 Setkala jsem se s tou ženou, co tvrdí, že je tvoje matka.
00:42:51 Ne, prosím tě, ne! Ta si stoprocentně vymýšlí. Je šílená.
00:42:57 Tak ji aspoň vyslechni! Ten její příběh vypadá věrohodně.
00:43:02 A proč bych tomu měla věřit? Takovým výmyslům?
00:43:06 Moje matka byla zavražděna, a já ji viděla umírat.
00:43:09 A co když to nebyla tvoje pravá matka?
00:43:14 Tilly, prosím tě. Tu ženu na mě určitě poslal otec.
00:43:21 Nejdřív ty telefony a teď ona. Chce, abych se z toho zbláznila!
00:43:27 -Ty jsi tím mužem úplně posedlá.
-Aby ne!
00:43:32 Ten člověk mi všemožně otravuje život. V jednom kuse. Podívej.
00:43:38 Co je to?
00:43:40 Předvolání k soudci na další výslech, protože mě podezírají,
00:43:45 že jsem se ho pokusila zabít, když byl u nás hospitalizován.
00:43:54 Tak mi řekni, jak nemám být posedlá?
00:43:58 Připusť si, že ta žena nemá s tvým otcem nic společného.
00:44:02 To by mohlo úplně změnit tvůj život.
00:44:06 Tilly, já ji nevyhledala. Neznám ji a nechci o ní mluvit! Už nikdy.
00:44:37 -Takže večer tímhle končí?
-No, můžeme ho zopakovat, ne?
00:44:43 Nechceš zajít ke mně nahoru? Bylo by to zábavnější, ne?
00:44:47 O tom nepochybuju. Jsi moc přitažlivá.
00:44:52 No tak proč toho nevyužiješ?
00:45:10 Toužila jsem po tobě od prvního okamžiku. Ale ty jsi chtěl tu,
00:45:14 -která si tě nezaslouží.
-Pořád se zlobíš na Caterinu?
00:45:19 Vždyť jsi s ní nešťastný. Má samé problémy.
00:45:23 Ano, to je pravda. Má jich dost. Ale já jsem k ní připoután.
00:45:28 Pouto se dá zpřetrhat.
00:45:31 -Ne, tohle ne. Tohle je moc silné. Je to jako... -Jako okouzlení?
00:45:42 Já nevím. Fakt je, že úplně naplnila můj život.
00:45:49 Nemůžu být bez ní, i kdybych chtěl.
00:45:54 Jiná žena by ti pomohla na ni zapomenout.
00:45:58 Ne, nemyslím. Mám ženu, která se nesnaží o nic jiného.
00:46:05 A pravda je taková, že Caterina se mi zadřela pod kůži.
00:46:11 Tak tedy myslím, že večer tímhle opravdu skončil.
00:46:16 Ale byl příjemný, ne? Dobrou noc.
00:46:30 -Ahoj, Olgo.
-Na, je tu pro tebe tahle obálka.
00:46:35 -Kdo ji tu nechal?
-Nevím, byla tu Castoldiová.
00:46:39 Tak díky, ahoj.
00:47:02 Od tvé matky s prosbou, abys ho přečetla.
00:47:50 Skryté titulky: Luboš Bulander
Hrdinkou dvacetidílného italského seriálu Okouzlení je mladá ambiciózní lékařka Barbara Nardiová, která pracuje na prestižní klinice, kde se provádějí plastické operace. Barbara je svou prací posedlá, není tedy divu, že si ve svém věku získala takové renomé. Je šťastná, uznávaná ve své profesi, krásná a zrovna se vdává. Bere si svou dávnou lásku z dětství Roberta Ansaldiho, právníka, muže ze své společenské vrstvy. Svatba má začít za chvíli, ale Roberto má zpoždění. Sotva by Barbaru napadlo, že Roberto prožívá cosi, co do základů otřese jejich budoucími osudy. V porodnici bojuje o život svůj a svého dítěte mladá žena. Jak to, že ji přivezl právě Roberto a z nemocnice utekl jako zločinec? Takhle začíná příběh plný vášně, citů, lásky i pomsty. Příběh muže, který nechce riskovat a nedokáže říct ženě pravdu o své minulosti, jeho matky, jako vypočítavé ženy, pro níž vždy účel světí prostředy i Thomase, bratra dívky, který se chce pomstít. Italská spisovatelka Maria Venturiová, známá především svými příběhy Vítězství lásky a Příběh Chiary, znovu zasadila svůj příběh do prostředí bohatých italských vrstev dnešních dnů. |