Životní prohry a vítězství hrdinů kliniky Life. Italská rodinná sága. ### Hrají: A. Boni, V. Chicoová, G. Pambieri, P. Pitagoraová, D. Boccardoová a další. Režie Tomaso Sherman a Alessandro Cane
00:00:02 Česká televize uvádí italský seriál
00:00:07 OKOUZLENÍ III. řada, 20. část
00:02:06 Tamhleten pán chce s vámi mluvit. Má světlé sako.
00:02:16 Tak co? Sehnal jsi někoho v Itálii?
00:02:21 Jo, už ji našli. Vím, kde je. Dneska v noci letím.
00:02:26 -Jdeš na to sám?
-S Georgem.
00:02:30 -Tu kazetu chci za každou cenu, jasný? -A ona?
00:02:35 -Udělejte si s ní, co chcete. Ale čistou práci. -Jasně.
00:03:04 A je to. Stiskněte tady, prosím vás. A držte pevně.
00:03:11 -Buď klidný, Massimo, všechno dobře dopadne. -Jo, já vím.
00:03:40 -Doktore, můžete udělat test DNA.
-Dobře. Dám to do laboratoře.
00:03:45 -Podepište protokol.
-Děkuju.
00:03:50 Vy také, pane Nardi.
00:04:05 Kdy budeme znát výsledek?
00:04:07 Pošlu zprávu vašemu advokátovi, jakmile ji dostanu.
00:04:18 Nic. Buď tam není, nebo není k sehnání, nebo je tam záznamník.
00:04:23 Marco, tady Rita. Potřebuju s tebou nutně mluvit.
00:04:27 Mám pro tebe důležité zprávy. Zavolej mi, prosím.
00:04:31 Pořád tě baví dělat všechno, jak se to hodí jemu?
00:04:35 Chci ho vidět. Nechápeš? Je to příležitost, jak se k němu dostat.
00:04:39 Chápu. Ale myslím si, že po tom, co jsi provedla Alfonsovi,
00:04:44 by bylo lepší, kdybys teď zmizela.
00:04:48 Co mi může udělat? Ty máš tu kazetu schovanou v sejfu. Tak co?
00:04:55 Tu noc, kdy se někdo pokusil otce zavraždit,
00:04:59 jste neměla žádný důvod být na klinice Life. Ale vy tvrdíte,
00:05:04 že vám někdo zavolal, abyste tam šla. Avšak nevíte kdo.
00:05:10 Je to tak. A budu to tvrdit dál, i když jste nenašli toho,
00:05:14 kdo mi telefonoval. Taková je totiž pravda.
00:05:17 Vaše pravda. Ještě uvidíme, jaká pravda vyplyne z vyšetřování.
00:05:23 Zdá se, že po vašem příchodu na kliniku manipuloval někdo
00:05:28 s přístroji vašeho otce, který byl zachráněn na poslední chvíli.
00:05:35 -Někdo. Proč já?
-Protože vy svého otce nenávidíte.
00:05:43 -Nikdy vás nenapadlo, že byste mu odpustila? -Ne.
00:05:48 A přitom váš otec leží v nemocnici v těžkém stavu.
00:05:53 Ale vy jste ho navštívit nebyla.
00:05:56 Promiňte, ale jak to souvisí s vyšetřováním?
00:05:59 Vy po mně chcete, abych změnila svoje city.
00:06:03 Nějaká souvislost tu přece jen je. Bylo by dobré,
00:06:06 -kdybyste ho navštívila.
-Ano? A v jakém smyslu?
00:06:09 Masi ví, že je na tom zle. Možná by chtěl uspořádat vztahy s vámi.
00:06:15 Vaše návštěva by mu prospěla z psychologického hlediska.
00:06:20 Lékaři říkají, že by se pak uzdravil.
00:06:22 No dobře, ale co tím sledujete vy?
00:06:26 Konečně bych ho mohla vyslechnout a dozvědět se spoustu věcí,
00:06:30 které mi zatím unikají. To ovšem v jeho současném stavu není možné.
00:06:35 Mohl by se třeba i ospravedlnit. Pomyslela jste na to?
00:06:41 No, ale já tam stejně nepůjdu.
00:06:45 Vy asi nechápete, jak si tou nenávistí škodíte.
00:06:50 Nemůžu k tomu nepřihlédnout, budu-li nucena pohnat vás
00:06:55 před soud za pokus o vraždu.
00:06:58 -Víte co? Konejte svou povinnost.
-Nemějte obavy.
00:07:15 -Marco!
-Ahoj. Tilly mi řekla,
00:07:19 že jsi předvolaná k výslechu. Tak jsem pro tebe přijel.
00:07:23 -Taková péče.
-Strašně mi chybíš.
00:07:29 Ty mně taky. Umírala jsem touhou tě vidět, Marco.
00:07:37 -Parkuju kousek odtud. Chceš odvézt domů? -Ano.
00:07:46 -Tak co? Jak to proběhlo?
-Pořád ty samé otázky.
00:07:52 A znovu po mně chtěla, abych zašla za otcem a odpustila mu.
00:07:56 -A ty? -Já řekla ne.
-Ale podle mě...
00:08:00 Marco, prosím tě, nezkazme si i tohle setkání, ano?
00:08:05 Já ti chtěl jen říct, že jsi udělala dobře.
00:08:08 Promiň. Změnil jsi názor?
00:08:12 Řekl jsem si, že je správné, aby sis tohle vyřešila sama.
00:08:16 A to platí i pro všechna ostatní tajemství.
00:08:20 Pro všechna? Je jich moc, viď? Dokážeš to?
00:08:25 -Ano, myslím, že ano.
-Seš si jistý, Marco?
00:08:34 Caterino, proč mi aspoň neřekneš, kdo je to dítě na té fotce?
00:08:39 Vždyť jsem ti to řekla, je to syn mé kamarádky. Už se nevídáme.
00:08:43 Ano, já vím, tohle je jedna z verzí. Ale co z toho je pravda?
00:08:48 Proč ti to dělá takové starosti? Je to stará fotografie.
00:08:52 -Já už toho chlapce neviděla roky.
-Vážně?
00:08:56 No jasně. Nevím vůbec, co s ním je.
00:09:02 Věřím ti. Jsem si jistý, že bys mě nikdy neoklamala.
00:09:19 -Paní, je tady advokát Gentili.
-Ano, jsem to já. -Bruno!
00:09:23 Opravdu jsem to já.
00:09:27 -Tilly, vždyť ji utopíš.
-Jé, promiň, já totiž...
00:09:32 -Dejte mi to, já se o to postarám.
-To jsem tomu dala.
00:09:36 Ach jo. Víš, já si myslela, že tě už neuvidím.
00:09:40 No víš, byl jsem opravdu rozzlobený.
00:09:44 -A teď?
-Lituju toho.
00:09:47 A abych to odčinil, chci ti říct, že jsem sehnal Massimovi práci.
00:09:51 Ze zkušenosti vím, že to může potřebovat, aby mu svěřili dítě.
00:09:57 Je to tak. Tohle nám opravdu moc pomůže. A co je to za práci?
00:10:03 Může pracovat v knihovně advokátní komory. Jen pár hodin týdně,
00:10:07 docela slušný plat, ale měl by se ukázat co nejdřív.
00:10:11 -Posaď se.
-Děkuju.
00:10:17 -Nevím, jak bych ti poděkovala.
-Á, nech to být.
00:10:22 A věř mi, že to není záminka, abych se ti zas dvořil.
00:10:26 Neboj, to by mě ani nenapadlo.
00:10:29 Víš, Tilly, nemůžu za to, ale mám tě pořád rád.
00:10:33 Ale tamto je už dávno skončená věc.
00:10:38 Rád bych byl pro tebe něco jako starý dobrý přítel,
00:10:45 na kterého se můžeš vždycky spolehnout. Jako kdysi.
00:10:52 Ani nevíš, jak jsem šťastná, Bruno.
00:10:56 Nemohla jsem se s tím smířit, že jsem tě ztratila.
00:11:30 -Marco!
-Co tady děláš? Ty na mě čekáš?
00:11:33 Ano, potřebuju s tebou mluvit. Necháváš se zapírat. Proč?
00:11:38 Protože tě nechci zatahovat do svých problémů.
00:11:40 Ale já v nich přece už dávno vězím.
00:11:44 Krucinál! Jedeme!
00:11:49 -Miluju tě. Chápeš to?
-Zapomeň na mě, bude to tak lepší.
00:11:53 Nech mě aspoň doufat. Teď jsem udělala něco, co ti pomůže.
00:11:56 Už tě nebudou vydírat. Byla jsem v Riu, mluvila jsem s Alfonsem.
00:12:00 Ty jsi se zbláznila! On je hrozně nebezpečný, Rito!
00:12:04 -Tak ty jsi věděl, že tě vydírá on?
-Jo, ale nemůžu s tím nic dělat.
00:12:08 Ale teď už můžeš. Nahrála jsem ho, jak se k vydírání přiznává.
00:12:11 A taky už ví, co jsem mu provedla.
00:12:14 -Nemám proti němu žádnou zbraň.
-Vždyť ti říkám, že ji teď máš.
00:12:17 Ta věc, pro kterou mě vydírá, se stala už dávno!
00:12:21 A je to moc vážná věc. A já se nemůžu nijak bránit.
00:12:24 -Marco, řekni mi, o co jde?
-Nemůžu. Tobě, ani nikomu jinému.
00:12:32 To se vzdáš jen tak?
00:12:36 Rito, já ti děkuju, ale už se do toho nepleť, ano?
00:12:40 Ne! Jestli ty jsi ztratil odvahu, tak já tedy ne!
00:12:45 Jestli tě bude ten mizera vydírat dál, pošlu tu nahrávku na policii.
00:12:50 A pak se uvidí.
00:13:17 ZVONÍ TELEFON
00:13:23 Prosím.
00:13:25 -Tilly, tady Duccio.
-Nazdar, co to, že tak pozdě?
00:13:31 -Chtěl bych s tebou mluvit, vidět tě. -Teď hned?
00:13:36 Ano, jestli je to možné. Co teď děláš?
00:13:40 No, jako spousta dam mého věku. Piju heřmánkový čaj a půjdu spát.
00:13:47 Na věku nezáleží. Mně připadáš překrásná.
00:13:52 Děkuju, ale to na situaci nic nemění.
00:13:56 Opravdu, Tilly, chtěl bych tě vidět.
00:13:58 K tomu jistě bude příležitost, Duccio.
00:14:03 Tilly, já nevím, co se to se mnou děje. Vlastně to vím až moc dobře
00:14:08 a chtěl bych ti to říct, ale ne po telefonu.
00:14:13 Radši si ušetříme problémy. Je už pozdě, Duccio. Dobrou noc, ahoj.
00:14:20 -Nějaké problémy?
-Ne.
00:14:23 -A proč Duccio volal takhle pozdě?
-No, to já opravdu nevím.
00:14:31 Možná byl sám a potřeboval si s někým promluvit.
00:14:36 -Co je ti? Jsi nějaká divná.
-Proč? Jdu spát, ahoj, dobrou noc.
00:14:46 -Mami!
-Ano?
00:14:49 -Tvůj heřmánek.
-Aha.
00:14:54 -Mami! Co je? Jsi tak roztržitá.
-Jsem trochu přetažená.
00:15:19 Giovanno, můžu se na něco zeptat? Sháním Diega, aby mi to řekl.
00:15:23 Ptej se.
00:15:25 Víš, že mám rád modernu. Chtěl bych adresu té Diegovy sestřenice,
00:15:28 -která obchoduje s obrazy.
-Diegova sestřenice,
00:15:32 která obchoduje s obrazy? A kde ses s ní seznámil?
00:15:38 Představil mi ji před pár dny na jedné výstavě.
00:15:41 -Vzpomínáš si, jak se jmenovala?
-Cora, pokud se nepletu.
00:15:45 -Aha, Cora.
-Co je, ty ji neznáš?
00:15:48 Ne, ale umím si ji představit. Hezká, mladá, elegantní.
00:15:52 A má moc ráda Diega, jako všechny sestřenice.
00:15:55 -To jsem to pěkně zbabral, viď?
-Naopak. Aspoň mám teď jasno.
00:16:00 Čekala jsem na nějaké znamení, a ono přišlo.
00:16:04 Není to ale přesně to, co bych si přála.
00:16:07 -Jaké znamení, Giovanno?
-Nic si z toho nedělej, Marco.
00:16:10 Žijeme odděleně, to všichni vědí. Chyběl už jen oficiální důvod,
00:16:13 abychom šli k soudu. A teď tu je, díky.
00:16:18 A zavři dveře. Sestřenice...!
00:16:26 Tak si to zopakujeme. Po dohodě jste se rozhodli pro rozluku.
00:16:32 Giovanna se vzdává nároku na výživné,
00:16:35 každý z vás si ponechá svůj majetek. Vila připadne Giovanně.
00:16:40 Ještě jednou ti opakuju, Diego, že já vilu nepotřebuju.
00:16:44 -Ty bydlíš v rezidenčním domě.
-Ne, už jsem se rozhodl.
00:16:48 Nevidím důvod, proč bych měnil názor. Takhle to necháme.
00:16:50 -Kde to mám podepsat?
-Tady, prosím. -Děkuju.
00:16:55 Prosím, Giovanno.
00:16:58 Za týden zajdu za soudcem, aby vynesl výrok o rozluce.
00:17:03 Proč tak pozdě, Bruno?
00:17:06 Jedu kvůli jednomu případu do Londýna.
00:17:08 A pak, teď to už přece nespěchá.
00:17:11 A je to. To je všechno?
00:17:14 No, rozluka u civilizovaných lidí se vyřeší v mžiku.
00:17:19 I když jsem si nikdy nemyslel, že budu přítomen té vaší.
00:17:25 Teď mě omluvte, mám další povinnosti.
00:17:29 -Giovanno, Diego!
-Měj se. -Na shledanou.
00:17:37 A je to. Co teď budeš dělat?
00:17:42 Pojedu domů. Nechce se mi vracet se na kliniku.
00:17:47 No, to mně taky ne. Už je skoro čas na večeři, co bys řekla tomu,
00:17:52 kdybychom šli něco pojíst spolu. Ano, nebo ne?
00:17:57 -Málem mě to rozesmálo.
-Tak pojď.
00:18:24 -Můžu?
-Ano, Pilar, už jsem dojedl.
00:18:37 Jdete za signoritou Caterinou?
00:18:41 Ne, ne, dneska večer se musí učit. Za pár dní má zkoušku.
00:18:45 Když jsem uklízela, našla jsem něco, co tady zapomněla.
00:18:48 -Až tam půjdete, vezmete jí to?
-Jistě, nechte to na stole.
00:19:00 -A pozdravujte ji ode mě.
-Jistě.
00:19:06 (Televize) ...jak uvidí sami studenti,
00:19:10 kteří budou skládat zkoušky už podle novelizovaných předpisů...
00:19:16 Spořitelní knížka na jméno
00:19:57 -Prosím.
-Děkujeme.
00:20:10 Teď už mi snad řekneš, proč mi necháváš dům?
00:20:14 -Z egoismu.
-Podivný egoismus.
00:20:18 -Ne. Ty jsi tam byla šťastná.
-To ano.
00:20:26 A byla jsi tam šťastná se mnou. Budeš muset na mě vzpomínat.
00:20:32 Pokoje jsme zařizovali společně. Vše jsme vybírali s láskou.
00:20:39 Stejně bych na tebe nezapomněla, Diego.
00:20:44 -Madam... Prosím, pane.
-Děkuju.
00:20:53 Říkám si, jak je možné, že jsme dospěli až sem.
00:20:59 Možná jsme to vzdali moc brzy a nebojovali jsme dost,
00:21:03 abychom překonali první nedorozumění.
00:21:09 Ten nádor byl pro mě hrozná rána. Cítila jsem se jako žena vyřízená.
00:21:17 Nemohla jsem ti už nabídnout tu sílu.
00:21:23 Ztratila jsem důvěru v sebe, i v tebe.
00:21:28 Myslela jsem si, že mě podvádíš.
00:21:33 A já neudělal nic, abych tě přesvědčil o opaku, abych ti řekl,
00:21:38 jak moc tě miluju. A to ve chvíli, kdy jsi to potřebovala nejvíc.
00:21:47 Jaký jsem to byl hlupák. A teď mě najednou přepadl hrozný stesk.
00:22:01 -Jenže teď už máš jinou, ne?
-Já?
00:22:07 Můžeš to říct, Diego. Slíbili jsme si, že budeme upřímní, ne?
00:22:15 Já vím, že je v tvém životě jiná žena. Nevím, kdo to je, ale...
00:22:24 -Jsi do ní zamilovaný?
-Nevím. Už si nejsem jistý ničím.
00:23:06 (Záznamník) Dovolali jste se k Nardiovým. Nejsme doma,
00:23:09 ale můžete nám nechat vzkaz. Zavoláme vám, až se vrátíme.
00:23:15 Tilly, tady Caterina. Chtěla jsem s tebou mluvit o Marcovi.
00:23:23 Všechno je bezvadné, víš? Má mě rád, říká, že beze mě nemůže být,
00:23:33 ale radši ti to řeknu přímo. Ahoj.
00:23:42 NĚKDO ZVONÍ
00:23:51 Marco, ahoj. To je překvapení. Zrovna jsem na tebe myslela.
00:24:00 Já vím, že se musíš učit, hned půjdu, jen jsem ti něco přinesl.
00:24:04 Ale ne, já se už učit nebudu. Kam bys chodil? Já tě nepustím.
00:24:15 -Zapomněla sis to u mě doma.
-Díval ses do ní? -Hm.
00:24:24 A viděl jsem, že platíš dětský útulek pro jistého Lorenza.
00:24:28 To má být to dítě, které jsi už léta neviděla?!
00:24:32 Marco, nevysvětluje se mi to snadno.
00:24:36 Vyslechneš mě, nebo na mě budeš útočit?
00:24:39 Tak proč si ze mě děláš blázny?! A proč se tak bojíš,
00:24:42 aby se nezjistilo, kdo to je?! A proč mi pořád jen lžeš?!
00:24:46 No dobře, udělala jsem chybu. Ale byla jsem tak šťastná,
00:24:52 když jsme se zase dali dohromady. A vzpomínáš si?
00:24:55 Slíbil jsi mi lásku bez podezírání.
00:24:58 To z pocitu štěstí jsi mě oklamala, jo?
00:25:06 Chtěla jsem chránit naši lásku před tvými útoky!
00:25:12 A chtěla jsem ji projednou prožít pokojně.
00:25:17 No, to máš pěkné představy o pokojné lásce.
00:25:24 Marco, proč mě nechceš pochopit. Já se bála, že se všechno pokazí.
00:25:32 A kvůli dítěti, které nemá vůbec žádný význam pro náš vztah.
00:25:35 Ale to říkáš ty! Já chci znát celou pravdu o tom Lorenzovi!
00:25:41 Čeho se bojíš? Že je můj? A jak bys na to reagoval, pověz.
00:25:50 -Ano, je můj. Je na tom něco?
-Je, a hodně.
00:25:55 Tohle je jen půlka pravdy. S kým jsi ho měla?
00:25:59 Proč jsi ho dala do útulku? A proč ho skrýváš?! Já to musím vědět!
00:26:03 No tak vidíš, už mě odsuzuješ! A místo, abys mi pomohl,
00:26:07 -tak mě tady vyslýcháš!
-Kruci...
00:26:11 Ne, ne, v takovémhle vztahu se nedá žít.
00:26:15 Caterino, já to potřebuju vědět. Jak je možné, že to nechápeš?
00:26:20 Můžu tě uklidnit, není můj.
00:26:26 -Prosím tě, a které Caterině mám věřit?! -Té, co miluješ!
00:26:32 A respektuješ. A nenutíš ji mluvit o trápeních, která jsou jen její.
00:26:37 Ne, já to nedokážu. Nemůžu žít pořád v nejistotě, je mi líto.
00:26:46 Já vím, že se kvůli mně trápíš.
00:27:02 Ty ze svých pozic neustoupíš, a já také ne. Takhle by to dál nešlo.
00:27:24 -Ahoj!
-Ahoj, Tilly. Odvezeš mě do Lifu?
00:27:30 Jak to do Lifu? Copak nemáš zkoušku? Měly jsme jet na fakultu.
00:27:34 -Ty na tu zkoušku nejdeš?
-Na zkoušku? Ne, ne.
00:27:38 Dneska na ni nepůjdu. Jsem úplně mimo.
00:27:40 -To vidím. Vypadáš, jako bys celou noc nespala. -Kdyby jen to.
00:27:45 -To Marco?
-Ano, je definitivně konec.
00:27:49 -Panebože. -Pojedeme?
-Ano, nastup si.
00:28:03 -Ahoj.
-Ahoj.
00:28:07 -Nezlob se, jdu pozdě.
-Ale to nic. Nedáš si něco?
00:28:12 -Ne, děkuju, čeká mě auto. Musíme si pospíšit. -Ano.
00:28:16 -Jak je?
-Dobře.
00:28:24 Děkuju.
00:28:31 Co je? Ty nejedeš?
00:28:33 Promiň, nestihl jsem ti dát vědět. Čekají mě na klinice.
00:28:38 Ale já uspořádala oslavu u příležitosti tvého rozvodu.
00:28:42 To mě mrzí, ale opravdu nemůžu. Nemohli bychom to odložit?
00:28:49 Všechno se dá odložit. Jenom zábava ne.
00:28:55 To chceš snad odložit i tu naši cestu?
00:29:00 Jen o pár dní. Mám bohužel kongres.
00:29:03 Spousty povinností, jak vidím, nebo záminek?
00:29:10 -Změnil jsi názor i na nás dva?
-Ale ne, kdepak.
00:29:15 Jen jsem myslel, že odloučení od Giovanny bude méně bolet.
00:29:20 -Takže? -Nic, jen nemám náladu na oslavy, to je všechno.
00:29:25 Ale my dva ještě budeme mít příležitostí až až. Já ti zavolám.
00:29:30 -Chceš? -Chci vždycky to, co chceš ty, drahý.
00:29:53 -Já ti pak zavolám.
-Ano.
00:30:05 -Caterino...
-Kruci, už mi dejte pokoj!
00:30:08 Vy mě špehujete?
00:30:11 Dej mi příležitost, abych ti to mohla vysvětlit.
00:30:15 Vy mi snad nerozumíte? Já vás už nechci ani vidět!
00:30:18 Vystoupím tady.
00:30:19 Ne! Nechci už nic slyšet! Nechte mě na pokoji!
00:30:33 Anno! Nesmíte plakat.
00:30:41 To jste vy? Viděla jste, jak se ke mně chová?
00:30:47 Teď nebyla ta pravá chvíle. Vy nevíte, co Caterina teď prožívá.
00:30:52 Nikdy není ta pravá chvíle.
00:30:55 Nemá to smysl, už nemůžu. Ona o tom nechce ani slyšet.
00:31:00 -To ne. Neztrácejte odvahu.
-Odjedu pryč z Říma.
00:31:07 Nemá smysl, abych tu zůstávala, když mě ani nevyslechne.
00:31:12 Počkejte, já si s Caterinou promluvím. Mě jistě neodmítne.
00:31:18 Čekat na setkání, ke kterému nikdy nedojde?
00:31:25 Já vám mockrát děkuju za všechno, co jste pro mě udělala.
00:31:34 Anno!
00:31:49 -Paolo, dej mu, prosím, obvaz.
-Dobře.
00:31:57 Nebudu vám tajit, že půjde o dost složitý zákrok. Auto řídil on?
00:32:03 Ne, já. Narazil do přístrojové desky.
00:32:06 Uděláme rentgen, abychom viděli, jestli má neporušený oční oblouk.
00:32:11 A musím úplně zrekonstruovat kořen nosu.
00:32:14 -A bude zase jako dřív?
-Pokud možno. Přinesla jste fotky?
00:32:20 -Ano. Tady jsou. Býval moc hezký.
-Děkuju.
00:32:30 -Ale tohle jsou fotky z mládí.
-Ano, pořídil je před pár lety.
00:32:36 Ale skalpelem se nedají dělat zázraky. No dobře. Paolo.
00:32:40 -Jistě, dám je do chorobopisu.
-Na shledanou.
00:32:51 Freddi mi říkal, že už tu nejsou nitě desetinulky.
00:32:56 -Neměla ses o to postarat ty?
-Ano, promiňte, zapomněla jsem.
00:32:59 -Už tam běžím.
-Ne, dojde pro ně Claudia.
00:33:02 A při operaci mi bude asistovat někdo jiný.
00:33:04 -Proč? -Protože ty nejsi v stavu mi asistovat.
00:33:07 Bude lepší, když půjdeš sloužit na pokoje.
00:33:10 Mrzí mě to, asi jsem dneska neměla vůbec chodit.
00:33:13 Mám nějaké osobní problémy a jsem trochu unavená.
00:33:15 V danou chvíli mě omluvy nezajímají.
00:33:18 Pamatuj si, Caterino, že ty bys měla jít všem příkladem.
00:33:45 Zloději...
00:33:54 -Buď zticha!
-Nemám peníze.
00:33:57 Chci tu kazetu, na kterou jsi natočila Alfonsa, tady není.
00:34:00 -Komu jsi ji dala?
-Jednomu příteli, ale odjel pryč.
00:34:04 Nepovídej. Koukej mu zavolat, ať ji přinese, nebo je po tobě.
00:34:08 Tak dobře, tak dobře.
00:34:17 A nic nezkoušej, jo?
00:34:24 ZVONÍ TELEFON Ano?
00:34:27 Ahoj, Jean-Pierre, dones mi, prosím tě, hned tu kazetu.
00:34:32 -Marco ji chce vidět.
-No ne, tak si to rozmyslel?
00:34:36 -Na nic se mě neptej a pospěš si.
-Za chvilku jsem u tebe. Ahoj.
00:34:52 ZVONÍ TELEFON Ano?
00:34:58 -Jde k vám paní Nardiová.
-Kdo?
00:35:01 -Nardiová.
-Aha, dobře, v pořádku.
00:35:10 -Tilly! -Ahoj, Diego. Musím s tebou mluvit.
00:35:17 Jestli je to kvůli Giovanně, je pozdě. Už jsme podepsali dohodu.
00:35:22 Já vím. Ale o tom jsem s tebou mluvit nechtěla.
00:35:27 -Nechceš se něčeho napít?
-Ano. -Vyhovuje ti džus? -Ano.
00:35:33 -Chci s tebou mluvit o Caterině.
-Caterině jsem dneska vynadal.
00:35:38 Nemůže chodit do práce v takovém stavu.
00:35:41 A právě o příčinách toho stavu jsem s tebou chtěla mluvit.
00:35:45 -Marco, pochopitelně.
-Pochopitelně.
00:35:50 Ale jde tu ještě o něco jiného. A je to dost vážné.
00:35:56 -A tak jsem tě chtěla požádat o radu. -O co jde?
00:36:05 Prostě, pravá matka Cateriny není ta ubohá žena,
00:36:12 která byla zavražděna, ale někdo jiný.
00:36:15 -Co říkáš, a jak to víš?
-Protože jsem se s ní setkala.
00:36:22 Jmenuje se Anna.
00:36:24 Opustila dceru a teď se jí znovu přihlásila,
00:36:27 ale Caterina s ní nechce vůbec mluvit. Je z toho zoufalá.
00:36:29 To věřím.
00:36:32 Ta nešťastná žena, kterou dcera od sebe odhání, je taky zničená.
00:36:36 Především je třeba zjistit, jestli ten Annin příběh je pravdivý.
00:36:41 Můžeme se trochu pobavit, než tvůj přítel dorazí, co?
00:36:45 Ne! Nesahej na mě!
00:36:49 Víš, co říkal Alfonso? Že si s tebou můžu dělat, co chci.
00:37:14 Nedělej blbosti, nebo tě zabiju. Rozumělas?
00:37:29 -Vy jste Jean-Pierre?
-Ano, proč?
00:37:47 ZATROUBÍ, DÁVÁ ZNAMENÍ
00:38:18 A tak se ta žena ještě jednou pokusila promluvit s Caterinou.
00:38:22 Ale ta ji odmrštila a utekla celá bez sebe.
00:38:25 Řekni mi ještě něco o té ženě. Jak jsi říkala, že se jmenuje?
00:38:31 -Znám jen křestní, Anna.
-Anna...
00:38:37 A kde že je teď?
00:38:39 Je v Římě. Ale žije ve Švýcarsku. A chce se vrátit domů.
00:38:45 Nenech ji odjet. Chci se s ní ještě předtím setkat.
00:38:50 Nemohl bys být prostředníkem mezi ní a Caterinou?
00:38:54 Možná. Buď ale opatrná. Nesmí se za žádnou cenu dozvědět,
00:38:58 -že se s ní chci setkat já. Rozumíš? -Hm.
00:39:05 -Víš určitě, že nás tam nenajdou?
-V Nice? Ne.
00:39:09 Ta vila je napsaná na matku. Měli jsme tam dávno odjet.
00:39:19 Nevíš, jak dlouho tam budeme muset zůstat?
00:39:22 Ti grázlové se tu můžou potulovat. Jsme svědci, víme, jak vypadají.
00:39:25 -Jedeme. -Počkej, já chci ještě vidět Marca, než odjedu.
00:39:28 Zbláznila ses? Uvidíš ho, až se vody uklidní. Dělej!
00:39:51 Gabriello!
00:40:08 "Není už co dodat, my dva si stejně nikdy nerozuměli.
00:40:13 Život už je takový, s tím nic nenaděláš. Zapomeň na mě
00:40:18 a žij svůj život. To ti jistě nebude zatěžko."
00:40:28 Gabriello...
00:40:32 -Vyřiď mamince, ať se nebojí, k osteoporóze má daleko. -Děkuju.
00:40:38 Není vůbec zač.
00:40:49 -Claudie, chtěl bych tě o něco poprosit. -Samozřejmě.
00:40:52 Vím, že jste s Caterinou kamarádky a určitě sis všimla,
00:40:57 -že máme teď s Caterinou problémy.
-Spoustu problémů, pane doktore.
00:41:01 -Caterina je na tom moc mizerně.
-Ano, já vím a mrzí mě to.
00:41:07 A proto bych od tebe potřeboval informaci, která by nám pomohla.
00:41:12 -Prosím.
-Ty asi víš, kdo je Lorenzo,
00:41:16 ten chlapec, za kterého Caterina platí pobyt v útulku.
00:41:23 Nevíš, jestli to je její syn?
00:41:27 Já o tom opravdu nemám ani ponětí. Jaký chlapec?
00:41:31 -Neříkej mi, že ti o tom neřekla.
-Ne. A upřímně řečeno,
00:41:35 pane doktore, i kdyby mi něco řekla, nic bych vám neprozradila.
00:41:39 A proč, prosím tě?
00:41:42 Jestli vám to Caterina neřekla sama, tak k tomu měla důvody.
00:41:45 A pro mě jsou kamarádčiny důvody svaté.
00:41:49 -Ano, chápu, jenže já to musím vědět. -Neslyšel jsi snad Claudii?
00:41:53 Díky, Claudie, že jsi mu to připomněla. Tak ty pátráš potají?
00:41:58 Hledám jen pravdu, kterou tajíš. Abych tě mohl milovat a netrpět.
00:42:03 -Já myslela, že jsi to už vzdal!
-Takhle to dál nejde, Caterino.
00:42:09 No dobře, tak to vezmeme na vědomí a skončíme to jednou provždy.
00:42:33 Našel jsem tenhle dopis na rozloučenou. Spíš dopis urážek.
00:42:38 -A utekla s někým?
-Ano, s Davidem Marcellim.
00:42:42 To je ten, co mě vydíral. Nevím, jestli ti to doktor Renzi řekl,
00:42:45 ale ukradli mu i pár milionů.
00:42:48 K čertu s penězi. Chci zpátky svoji dceru.
00:42:51 -Duccio, co by se dalo udělat?
-Oznámit to okamžitě policii.
00:42:54 Ne, žádná policie. Gabriella má záznam, je narkomanka.
00:42:58 -Nechci, aby šla do vězení.
-Ano, ale musíme myslet na dítě.
00:43:03 Na dítě? V jakém smyslu?
00:43:06 Gabriella ho může vzít z ústavu. Může si ho vzít k sobě.
00:43:10 Odvézt ho bůhví kam, jen abych ho neměl já.
00:43:15 Ne, my ji musíme najít ještě dřív.
00:43:20 Nenechala nějakou poznámku, telefon, adresu, prostě něco,
00:43:24 -co by nám pomohlo ji najít?
-Ne, myslím, že ne.
00:43:28 Ale můžeme se jít podívat do jejího pokoje.
00:43:47 -Tilly, chtěl bych se s tebou sejít. -Duccio...
00:43:53 -Ne, opravdu, musím ti říct...
-Já nevím, co mi chceš říct,
00:43:57 ale teď není vhodná chvíle. Nevidíš, co se děje?
00:44:05 Zdá se, že ta pravá chvíle nebude nikdy, viď?
00:44:10 -Tilly, můžu aspoň doufat?
-Doufat v co? Někdy ti nerozumím.
00:45:51 -Kolik cukru, Anno?
-Jednu, díky.
00:46:00 Proč jste mě pozvala k sobě domů? O čem jste se mnou chtěla mluvit?
00:46:05 O Caterině. Ale ne já. Přijde někdo, kdo by vám mohl pomoci.
00:46:13 NĚKDO ZVONÍ Už je tady.
00:46:16 -Paní, je tu profesor Olivares.
-Tak ať jde dál.
00:46:20 -Ne, on ne. Já musím jít pryč.
-Proč?
00:46:25 -Ne!
-Ale, Anno, co se děje?
00:46:27 Nenuťte mě, abych se s ním setkala. Ne, já nemůžu.
00:46:35 Je to, jak jsem si myslel. Ty jsi Anna Danesiová.
00:46:45 Ano. Nevěděla jsem to, s tebou jsem se nechtěla setkat.
00:46:51 Jako když jsme se míjeli na klinice. Vždycky jsi zmizela,
00:46:54 -abych tě nemohl poznat.
-Nepřišla jsem tam za tebou.
00:46:59 Vy dva se znáte? Jak je to možné?
00:47:10 Byli jsme hodně mladí. Milovali jsme se, byla to velká láska.
00:47:17 I když trvala jen krátce.
00:47:25 A moc tě prosím, Anno, musíš mi říct pravdu.
00:47:38 -Caterina je moje dcera, viď?
-Ano.
00:47:50 Tak proto, když jsem ji poznal, pocítil jsem k ní velkou něhu.
00:47:59 Ale proč jsi mi to tenkrát neřekla?
00:48:02 Byl jsi student, bez prostředků. Vracel ses do Brazílie.
00:48:06 -Musel jsi podporovat rodinu.
-Nějak bych to zařídil. -Ne!
00:48:18 Uvalit na tebe ještě odpovědnost za dítě mi připadalo kruté.
00:48:23 Pořád jsem si říkala, až bude mít postavení, všechno mu řeknu.
00:48:29 Bohužel. Nějak se to všechno zkomplikovalo. Odpusť mi to.
00:48:40 To ona nám musí odpustit. Nemůžu se dočkat, až jí to vynahradím.
00:48:45 A víš co? Hned ji zavolám. Tak rád bych ji obejmul.
00:48:49 -Ne, to nesmíš, Diego, nic jí neříkej. -Ale proč?
00:48:53 Má pravdu. Když odmítla mě, odmítne i tebe.
00:48:57 Tohle pro ni bude strašlivý šok. Bude z toho zničená.
00:49:01 Ano, chápu, ale přece jí to říct musím.
00:49:05 Naopak musíš mlčet, Diego. Uvažuj.
00:49:09 Ze všeho nejdřív musí Caterina překonat všechny problémy,
00:49:12 kterými teď prochází.
00:49:14 Tvoje nedočkavost by mohla všechno pokazit. Musí se na to připravit.
00:49:19 Možná bude lepší, když tu zůstanu a vyčkám.
00:49:23 Žádáte po mně skoro nemožné. Ale chápu, že to tak musí být.
00:49:38 Skryté titulky: Luboš Bulander
Hrdinkou dvacetidílného italského seriálu Okouzlení je mladá ambiciózní lékařka Barbara Nardiová, která pracuje na prestižní klinice, kde se provádějí plastické operace. Barbara je svou prací posedlá, není tedy divu, že si ve svém věku získala takové renomé. Je šťastná, uznávaná ve své profesi, krásná a zrovna se vdává. Bere si svou dávnou lásku z dětství Roberta Ansaldiho, právníka, muže ze své společenské vrstvy. Svatba má začít za chvíli, ale Roberto má zpoždění. Sotva by Barbaru napadlo, že Roberto prožívá cosi, co do základů otřese jejich budoucími osudy. V porodnici bojuje o život svůj a svého dítěte mladá žena. Jak to, že ji přivezl právě Roberto a z nemocnice utekl jako zločinec? Takhle začíná příběh plný vášně, citů, lásky i pomsty. Příběh muže, který nechce riskovat a nedokáže říct ženě pravdu o své minulosti, jeho matky, jako vypočítavé ženy, pro níž vždy účel světí prostředy i Thomase, bratra dívky, který se chce pomstít. Italská spisovatelka Maria Venturiová, známá především svými příběhy Vítězství lásky a Příběh Chiary, znovu zasadila svůj příběh do prostředí bohatých italských vrstev dnešních dnů. |