Jeden z největších českých básníků a nejoceňovanějších výtvarníků, od jehož narození letos uplyne 100 let, v dokumentu A. Kisila z roku 1998 vypráví o svém životě a tvorbě
00:00:28 U mě musí všechno vycházet z vlastních zkušeností.
00:00:33 To, v čem jiní vidí fantazii, je pro mě skutečnost.
00:00:36 Všechny koláže, co jsem dělal, jsem žil.
00:00:41 Domnívám se, že je to jeden z největších českých umělců vůbec.
00:00:46 Nebudu to ani časově termínovat.
00:00:49 Je to prostě někdo, kdo se vyskytl v českém národě, kdo tady něco
00:00:55 udělal pro svět.
00:01:04 O Kolářovi se říkalo, a to mi zdůrazňoval Hrabal,
00:01:08 že se mu říkalo klovající orel.
00:01:15 Kolář byl taková škola jakési spisovatelské odpovědnosti.
00:01:26 On je to pořád ten očitý svědek.
00:01:31 Proč jsem začal dělat zapínací koláže? To je jednoduché.
00:01:35 Já jsem ještě z generace, která, když chtěla dívce sáhnout
00:01:38 na ňadra, tak jí musela rozepnout živůtek.
00:01:57 Když jsem se narodil já, musel otec zasadit jabloň.
00:02:02 Poněvadž jsem z dvojčat, tak sestře zasadil hrušku.
00:02:10 Druhá sestra dostala třešně a bratr dostal slívy.
00:02:16 Já jsem se vždycky s těma věcma chtěl nějak vyrovnat.
00:02:21 Tady to vidíte...
00:02:26 Jabloň Jiřího Koláře už stojí v Protivíně takřka 85 let.
00:02:31 Ovšem Jiří Kolář sám, jeden z nejznámějších
00:02:34 českých umělců ve světě, dnes většinu času tráví v Paříži.
00:02:44 Do světa umění vstoupil v r.1937. Na výstavě v Burianově Déčku
00:02:49 se objevilo 12 koláží, podepsaných Jiří Kolář Truhlář.
00:02:54 Na příštích 25 let to bude jediná prezentace Koláře - výtvarníka.
00:02:59 Přestože se kolážemi bude zabývat i ve 40. a 50. letech.
00:03:13 V roce 1941 přijel Jiří Kolář do Prahy s útlým rukopisem veršů
00:03:18 za básníkem Františkem Halasem. Halas se veršů ujal.
00:03:24 A ještě v témže roce vychází Kolářova první sbírka Křestní list.
00:03:28 Brzy po jejím vydání, kdy pracuje opět jako truhlář,
00:03:32 ztratí v dílně jeden článek palce pravé ruky.
00:03:35 Okupační úřady ho poté posílají na těžkou práci při stavbě
00:03:38 železničního mostu.
00:03:43 Halas byl můj veliký starší přítel. Ten se dovedl chovat ohromně.
00:03:51 A dovedl také poradit.
00:03:54 Asi jako i básníkům uměl poradit... Jako např. F. Hrubínovi J. Seifert.
00:04:01 To je nenahraditelné.
00:04:03 Když někoho milujete jako opravdu mladý člověk, tak mu visíte
00:04:08 ne na slovech, která píše, ale také na slovech, která říká.
00:04:15 Halas se pokusil dosud neznámého Koláře, uvést do pražské literární
00:04:18 společnosti. A skutečně brzy k osudovému setkání dojde.
00:04:23 O rok později Jiří Kolář spolu s J. Chalupeckým, K. Lhotákem,
00:04:28 F. Hudečkem, F. Grossem, J. Kotíkem a dalšími zakládá skupinu 42.
00:04:44 Kdyby ve mně ze Skupiny 42 zůstala jen zkušenost vyhýbat se
00:04:48 všemu patetickému, všemu jen artificiálnímu, nafouklému,
00:04:53 a přijímat cosi osudového, svobodného, nezaručeného,
00:04:57 co se neveze s proudem, nebýt netečný,
00:05:00 je to dost na život s perem, štětcem nebo dlátem v ruce.
00:05:04 Ta skupina 42 byla takovým fascinujícím fenoménem
00:05:10 jak v tom literárním projevu básníků Koláře, Kainara, Hanče,
00:05:17 tak v tom výtvarném. Objevovala pustotu moderního
00:05:23 velkoměsta, krásu a zároveň beznadějnost civilizace.
00:05:29 A to byly takové polohy, které v té poezii byly.
00:05:33 Taková jakási drásavost. Mělo to rozměr tragiky.
00:05:40 Nebylo to takové jakési pouze česky bodře sousedské.
00:05:46 Koláře zajímají lidské osudy. A město je jimi napěchováno.
00:05:54 A Kolář to město pojímá v podstatě tak dramaticky jako krajinu.
00:06:00 Většinu let, kdy člověk nejintenzivněji a nejčistěji
00:06:03 chápe svět, jsem prožil v Kladně. V bytě s pohledem přímo na hutě,
00:06:07 na vysoké pece, kde celé noci byly ozařovány přísvitem žhavé lávy,
00:06:11 kterou vylévali hutníci.
00:06:14 Když jsem pod zorným úhlem této scenérie a pocitu z ní
00:06:17 četl poprvé Sandburga, jako by se najednou stal mým rodným básníkem.
00:06:23 Asi v šestnácti letech, když si táta všimnul, že něco píšu,
00:06:27 tak mi řekl: Když nepopíšeš lidské utrpení, tak nepiš.
00:06:31 Takhle normálně, přesně mi to řekl.
00:06:34 Kolář tady pro českou poezii objevil něco, takový prvek,
00:06:38 který u nás nebyl přítomný.
00:06:41 A to je inspirace angloamerickou literaturou a poezií.
00:06:49 Ve městě nelze žít jinak nežli s tímto netvorem
00:06:52 nejtěsněji podle boku. Jakákoliv obrana je zbytečná.
00:06:56 Napřažené ruce nestačí ani v chůzi, natož ve spánku.
00:07:00 Dělej co dělej, každý zásek, každý pancíř, každý meč je nic.
00:07:04 Přibližuje se a přibližuje tím neúprosněji a lhostejněji,
00:07:09 kladeš-li nástrahy.
00:07:25 Já jsem vychovaný černobílou fotografií a černobílým filmem.
00:07:31 Já už jsem to někde napsal.
00:07:34 My jsme museli namáhat imaginaci zcela jinak.
00:07:42 Tak jsme se hned po válce jeli podívat do Paříže.
00:07:48 Jak to ti impresionisté barvili a jak to vypadá.
00:07:52 Měli jsme jenom slabou představu.
00:07:57 Nebo z vyprávění těch, kteří to znali.
00:08:01 O tom, jak je spojena barevnost také s rukopisem.
00:08:10 Ale museli jsme ven, abychom poznali, že ten základní Van Gogh je také
00:08:17 v něčem jiném.
00:08:21 Že je to vůbec první člověk ve výtvarnictví,
00:08:25 který povýšil rozedraná bagančata na obraz. On je namaloval.
00:08:33 Také jsme zjistili, a já jsem si to potvrdil,
00:08:38 že pan Monett udělal těch Rouenských katedrál osmnáct.
00:08:46 Vždycky jinak osvětlených.
00:08:49 Jako je osvětlený každého člověka život.
00:08:55 Každý žijeme jinak...
00:09:01 Po válce se Kolář stěhuje do Prahy, aby se věnoval jen literatuře.
00:09:06 Rychle za sebou vydává sbírky Sedm kantát, Limb a jiné básně
00:09:09 a Ódy a variace.
00:09:12 Z neznámého kladenského proletáře se rázem stává v 31 letech
00:09:15 jeden z předních představitelů své literární generace.
00:09:19 V roce 1947 začíná tvořit v neobvyklé formě
00:09:22 první ze svých básnických deníků.
00:09:27 Vzal jsem si inspiraci z novin.
00:09:30 Ty se nemůžou dělat o den o dva napřed.
00:09:35 A že už mě otravují všechny básnické sbírky,
00:09:40 kde je to samá volovina, tak jsem začal dělat deníky.
00:09:46 Bylo to proto, abych viděl záznamy, který den jsem co dělal.
00:09:57 Báseň, obraz, partitura, koláž musely prožít,
00:10:01 snést a zkusit všechno, co kdy snášel a snáší člověk:
00:10:05 Bičování, rány, týrání, vytrhávání údů, řezání a špinění vším možným.
00:10:12 Musely snášet účinek mrazu i ohně, jedu i kyselin.
00:10:16 Učily se pohybovat, chodit a létat, zakoušely lásku i lhostejnost,
00:10:22 z vlastní záhuby dělaly umělecké dílo.
00:10:25 Z toho vidíme, jakou cestu urazilo moderní umění,
00:10:29 aby se přiblížilo lidem.
00:10:46 Únorem 48 se pro Koláře mění situace.
00:10:50 Zdrcující kritika označuje jeho sbírky za zmetky.
00:10:52 Ocitá se bez práce.
00:10:55 Ačkoliv byl Kolář kdysi organizovaný komunista, tenkrát neváhal.
00:11:02 Jakmile viděl o co jde, jakmile řádně čichnul ke stalinizmu,
00:11:07 tak okamžitě byl proti.
00:11:09 A začal ve svých denících, které psal, o této věci psát.
00:11:13 Svou píseň železnou jak...
00:11:15 Všichni přemýšlejí o lidstvu a nikdo nemyslí na člověka.
00:11:18 Všichni mluví o knihách a nikdo neumí říct poctivé slovo.
00:11:22 Všichni pracují na největším díle dějin a nikdo neví co dělá.
00:11:26 ...proti žalu. Zpíváme internacionálu.
00:11:34 To, že se rozhodl být očitým svědkem doby a osudu lidí.
00:11:39 To, že se stal nesmiřitelným svědkem roku 48, 49 a 50.
00:11:51 Třeba název jedné z částí Prometheových jater je výmluvný.
00:11:58 Jmenuje se Jásající hřbitov.
00:12:02 To všechno na něj kladlo velké nároky.
00:12:06 A Kolář si uvědomoval, že to nejpodstatnější,
00:12:10 co požaduje po umělci je, ne tvorba nějaké krásy, ale morálka.
00:12:19 Doba ze mne strhávala všechny iluze o světě.
00:12:22 Co se tady dělo, to bylo nesmyslné.
00:12:25 Když jsem se díval na kluky, kteří se v 50. letech angažovali,
00:12:28 tak jsem si říkal, bože, co se s těmi lidmi děje,
00:12:31 vždyť je to skoro lidská sběř.
00:12:34 Když už neví spisovatel, kdo to má vědět?
00:12:37 Pokud někdo věřil v sociální pokrok, proč by nemohl být v KSČ?
00:12:41 Sám jsem byl v mládí dost hloupý, to nikomu nevyčítám.
00:12:45 Když se dopustím omylu, přiznám to. Lidé se přeci mýlí i v lásce,
00:12:49 v nenávistech, v lidech i ve věcech. Co naděláme trapností.
00:12:54 Ale vyčítám těm, kdo byli slouhy.
00:13:05 Také na to doplatil. Jeho Prométheova játra,
00:13:09 která půjčil básníku F. Hrubínovi, se ocitla na stole V. Černého.
00:13:17 Černý byl zatčen. Kolář byl předvolán.
00:13:20 Bylo s ním zacházeno jako s bývalým kladenským soudruhem.
00:13:23 Bylo mu nabídnuto, že mu bude rukopis vrácen,
00:13:27 když podepíše spolupráci.
00:13:32 Bylo to v 50. letech, kdy jsem navštívila svého kamaráda,
00:13:38 básníka Honzu Vladislava. A našla jsem tam sedět krásnou paní,
00:13:42 která plakala. Byla to Běla Kolářová, která právě sdělovala Vladislavovi,
00:13:47 že Koláře zavřeli.
00:13:52 Je odsouzen na jeden rok nepodmíněně. Zřejmě jediný český básník,
00:13:56 který si odpykával trest přímo za psaní poezie.
00:14:06 U toho Černého byl originál.
00:14:10 Nemohli mě obvinit, že si to rozmnožuji.
00:14:15 Za to byly větší tresty.
00:14:19 Měl jsem štěstí, že umřel Gottwald a Stalin.
00:14:22 Všude jsem cítil to oddechnutí. I v kriminále přestali nosit kluky
00:14:30 na celu v povlaku. Tak zmlácené je museli odnést.
00:14:40 Byl jsem tam mezi lidmi, s nimiž jsem nemohl debatovat
00:14:46 o poezii a malířství. Ti lidé o tom neměli páru.
00:14:52 A byla tam pro mě jenom strašlivá nuda.
00:15:05 Pro něho naprosto podstatné bylo umění.
00:15:10 Takže většina hovorů se vždycky týkala umění.
00:15:17 Že tehdy nevyšla Prométheova játra, byla pro mě osobně škoda.
00:15:22 Ale možná, že to bylo pro mne zase jinak důležité.
00:15:26 Možná bych se pak nerozhodl napsat Mistra Suna o básnickém umění
00:15:30 a Nového Epikteta.
00:15:32 Já jsem si v Sunovi pověsil laťku asi příliš vysoko.
00:15:36 Nechtěl jsem pak dělat něco, na co bych nestačil.
00:15:39 Začalo to být pro mne složité, rozbil se mi verš,
00:15:42 ale já jsem se toho chytil. Proto to bylo také dobré.
00:15:46 Já jsem ten tlak potřeboval, zavinil jsem si ho tenkrát sám.
00:15:51 Každý nese vinu na svém osudu.
00:16:08 Ta naše generace velmi senzitivně vnímala to, co bylo tehdy naprosto
00:16:15 jakoby vymazáno z obecné paměti, ale co ještě pár let před tím,
00:16:21 před únorem, ještě žilo.
00:16:24 A to jsme my museli sami a znovu objevovat a uzlovou roli
00:16:29 v tom hrála skupina 42, z níž pocházel i Jiří Kolář.
00:16:36 Kde byl takovým hlavním teoretikem Jindřich Chaloupecký,
00:16:39 kterého jsme rovněž navštěvovali. A potom někteří mladší,
00:16:43 kteří třeba patřili k jiným okruhům než ta Skupina 42,
00:16:49 ale bylo to provázáno určitými nitkami. Jako Jan Grossman apod.
00:16:56 A to celé se jakoby soustřeďovalo kolem kavárny Slávie.
00:17:03 Jeho stůl ve Slávii byl křižovatkou různých iniciativ
00:17:08 a duchovních snažení.
00:17:12 Scházeli se tam lidé různých generací a on byl takovým inspirátorem,
00:17:16 motorem, takovým svérázným prorokem či kazatelem.
00:17:27 Nemusel jsem se starat o vydání knihy, protože jsem věděl,
00:17:31 že mi ji nevydají.
00:17:34 Musel jsem se živit jinak.
00:17:37 Ať to bylo čímkoliv.
00:17:40 Ale Jirka Grossman, Kamil Lhoták Rychlík a Hiršal, všichni,
00:17:48 co chodili do Slávie, mi v tom pomohli.
00:17:53 Když jsem přišel z basy, potkal jsem Jaroslava Seiferta.
00:17:56 Jakmile mě uviděl, řekl: Co slovo, to lež, co čin, to násilí,
00:17:59 a ty jsi prý přestal psát! Teď jsme povinni psát.
00:18:02 Co teď děláš? A já mu povídám:
00:18:05 Člověče, přemýšlím o předmětných básních a také o oblázkových básních.
00:18:09 A on na to: Víš kolik každý oblázek dostal ran a kopanců,
00:18:13 než se stal oblázkem? Víš kolik nárazu má za sebou,
00:18:16 než se na něj můžeme podívat jako na zázrak?
00:18:20 V roce 1956, takřka po deseti letech, smí Jiřímu Kolářovi vyjít znovu
00:18:25 básnická sbírka. Jmenuje se Mistr Sun o básnickém umění.
00:18:29 Básnické dílo je válka sama se sebou nebo se společností.
00:18:39 Je to vlastně boj na život a na smrt.
00:18:47 Buď to uděláte dobře a nebo z vás nic nebude.
00:18:53 A tohle na každém chtěl Honza Hančl.
00:18:58 Aby to byl závazek ne jen v osobě, ale také v tom, co žiju.
00:19:08 V této době začíná nabývat na významu iniciační Kolářova role
00:19:13 vůči mladší generaci spisovatelů.
00:19:16 Jedním z objevů Jiřího Koláře byl Bohumil Hrabal.
00:19:21 A Kolář tenkrát říkal: Podívej se, tenhleten kluk
00:19:25 se Škvoreckým, ti jednou ubijí českou obrodu čepicema.
00:19:31 Ten vztah byl nesmírně vřelý a nesmírně živý.
00:19:35 A ten Hrabal, který byl tenkrát v situaci jakéhosi
00:19:39 vyřazeného nakladače papíru, se mohl o Koláře také opřít
00:19:44 nejen morálně, ale také esteticky.
00:19:47 Když jsem psal básně...
00:19:52 ...tak se mi ty verše nelíbily, zmuchlal jsem papír.
00:19:57 Udělal jsem to několikrát za sebou.
00:20:01 A když jsem měl tu báseň napsanou, tak jsem si řekl:
00:20:04 Ten první verš, co jsi si zmuchlal, by se sem hodil líp.
00:20:11 Tak jsem to vyndal z toho koše...
00:20:14 A víte, ono se mi to zdálo, že je to v tom zmuchlání.
00:20:19 Já jsem pak potřeboval mít zmuchlanou celou tu báseň.
00:20:24 Poněvadž celý můj život byl zmuchlaný.
00:20:27 Myslím, že každý tvůrce se musí jednoho dne chtě nechtě pokusit o to,
00:20:31 čemu se říká převrat. O přebudování a znovuvystavění
00:20:35 celého básnictví. Jako v mém případě.
00:20:38 Ať už mělo jakoukoli dosavadní platnost, velkou či malou.
00:20:41 Je to naprosto osobní věc básníka, jako to bylo i mou osobní věcí.
00:20:46 Nikdo mě o to nežádal a nikdo se o nic podobného v mé práci
00:20:50 ani nezajímal.
00:20:54 Na počátku je asi ta cesta, která vedla na Novou jeseň
00:20:57 do Varšavy. Nikam jinam se ani v 50. letech jezdit nesmělo.
00:21:03 A tam ta obvyklá zastávka v Osvětimi.
00:21:06 Fakt je ten, že všechny ty skříně plné protéz, vlasů, obrouček brýlí,
00:21:11 ho přivedly k poznání, že obvyklé prostředky,
00:21:15 nějaké zobrazování, napodobování, už nejsou vůbec schopny tu hrůzu
00:21:21 světa, která se občas objevuje, zobrazit.
00:21:25 A podobně asi cítil to zneužití jazyka.
00:21:30 K asamblážím mě přivedla návštěva muzea v Osvětimi.
00:21:33 To byl pro mě jeden z největších otřesů, které jsem kdy prožil.
00:21:38 Zde se naplnila má skepse ke všemu, co pracovalo a pracuje
00:21:42 s umělým šokem, ke všemu, co kdy chtělo a chce ohromovat,
00:21:46 dráždit, provokovat k jakémukoli exhibicionismu.
00:22:13 Na přelomu 50. a 60. let se básník Kolář proměňuje
00:22:18 definitivně ve výtvarníka.
00:22:20 Kdosi přinesl tehdy do Slávie monografii anglické fotografie.
00:22:24 Jeden anglický fotograf se snažil udělat to,
00:22:27 že rozstříhal fotografii na kousky. Kolář si to velice dlouho,
00:22:32 zamyšleně prohlížel. A druhý den přinesl tedy 1. roláž,
00:22:37 kdy vlastně svisle rozřezal reprodukci portrétu B.Němcové
00:22:44 a oživil celý ten portrét tím, že proužky výškově posunul.
00:22:51 Domnívám se, že právě tady je klíč k té Kolářově renesanci koláže.
00:22:57 On dělal úplně jiné koláže, než dělali surrealisté,
00:23:02 kteří vycházeli z takového toho setkání s podivností.
00:23:13 Když Kolář přinesl první proláž, tak jsem řekl:
00:23:17 Jirko, tady jsi něco velkého objevil.
00:23:20 Protože jsem věděl jedno, že Kolář nezůstane u té proláže.
00:23:23 Že ten Kolář, to je na něm úchvatné, když měl nápad, tak ten nápad
00:23:27 pak rozvinul do obrovské šíře.
00:23:31 Ten princip roláže, i když si to Kolář při tom počátku neuvědomil,
00:23:37 nebyl vlastně v jeho tvorbě cizí. Když si vezmete jeho sbírku Limpl,
00:23:41 tak najednou vidíte, že jsou tam střídány naprosto protikladné verše,
00:23:46 popisující dvě protikladné situace.
00:23:49 A to je potom záležitost tedy těch prvních roláží.
00:23:53 A ono to tak asi bude, poněvadž nemůžete dělat
00:23:57 něco jiného než to, s čím jste začal.
00:24:03 Mně jde vždycky jen o poezii.
00:24:06 Ne nadarmo jsem také užíval pro své básně neobvyklých forem.
00:24:10 Řekněme uzlové básně z uzlového písma.
00:24:14 Mě vůbec vždy zajímaly epochy ve vývoji písma.
00:24:18 Bylo např. obrázkové písmo. A začalo písmo, které neznáme.
00:24:23 Tam, v tom rozmezí, se něco s člověkem dělo.
00:24:28 Koncem r.61 mne přepadla myšlenka, jak by napsal báseň analfabet.
00:24:35 A začal jsem takové básně psát.
00:24:38 Následovala jiná myšlenka. Jak napsat báseň pro slepce?
00:24:42 Ale ne slepeckým písmem. Prostě tak, aby shluky čar
00:24:46 a shluky bodů nebo řezů vypověděly jeho hmatu,
00:24:51 co to poezie je.
00:24:54 Později mě zajímalo něco jiného.
00:24:57 Přešel jsem k tzv. obrázkovým básním, barevným básním.
00:25:00 A pokračovalo to tak, až jsem došel k tzv. předmětné poezii.
00:25:05 Tzn., že místo veršů jsem kladl na papír malé předměty
00:25:09 a skládal z nich básně.
00:25:13 Ve Slovníku metod popisuje Kolář více než 120 vlastních technik,
00:25:16 jak zpracovat koláž.
00:25:19 Nejznámějšími jsou roláže, proláže, magritáže, chiasmáže a muchláže.
00:25:39 Pro mě neexistuje jedna realita, kterou vidím.
00:25:44 Ony vždycky existují nejméně dvě reality.
00:25:47 Všimněme si, že když něco vidíme, že vždy se nám do viděné reality
00:25:53 prolíná ještě něco, co jsme prožili, co nám dalo vzdělání,
00:25:58 co nám dal náš osud, i život a zkušenost jiných lidí.
00:26:03 Hlavně těch, které jsme milovali, nebo třeba nenáviděli.
00:26:11 Když Kolář začal s kolážemi, tak od rána do večera pracoval.
00:26:17 On pracoval i jako spisovatel, i když psal ty deníky.
00:26:21 Ale tohle jej úplně zaujalo.
00:26:25 Jeho přátelé výtvarníci se domnívali, že je to naprostá pošetilost.
00:26:31 I Jindřich Chalupecký to tehdy považoval za takovou kuriozitu,
00:26:37 která by spíš patřila do takového toho Rudolfova kabinetu,
00:26:39 než za vážně míněné výtvarné dílo. Brzy ovšem svůj názor opravil.
00:26:46 Vzpomínám na jeho první výstavu, myslím, že to byla první.
00:26:52 Netušila jsem, že dělá výtvarné umění. Pro mě byl básník.
00:26:55 A ty básně byly báječné. Těch jsem si nesmírně vážila.
00:26:58 A ta výstava byla dole v Mánesu, v klubu. A byly to ty první věci.
00:27:02 Ty stříhané koláže, roláže... Nevím, jak je všechny nazýval.
00:27:07 A pro mě to bylo velké překvapení, protože jsem na to nebyla připravena.
00:27:12 A přemýšlela jsem o té výtvarné vizualitě,
00:27:16 spojené s tím literárním myšlením. To tam pořád vlastně bylo.
00:27:21 A uvádělo mě to do takového lehkého zmatku,
00:27:24 protože jsem k tomu v té době ještě nedorostla.
00:27:44 Je to zároveň takový zvláštní typ samouka.
00:27:48 On nějak žádné školy nikdy moc neabsolvoval.
00:27:53 Pocházel z proletářského Kladna. Ale vlastně má ohromný rozhled.
00:28:00 Četl ohromné množství knih.
00:28:03 Ale je to takové trošku neuspořádané vědění.
00:28:07 Kdo je katedrový vzdělanec, ať je to katedrový vzdělanec.
00:28:11 Včecka čest. Ale Kolář je vzdělanec větší než katedrový.
00:28:15 A je originálnější.
00:28:18 Roztomilá podívaná... Pojďme odsud!
00:28:19 -Nemůžeme!
-Proč?
00:28:22 Čekáme na Godota.
00:28:26 Přemýšlej, čuně! Prrr...!
00:28:30 Pojď sem! Pojď sem...!
00:28:33 -Přemýšlej!
-Naproti tomu, pokud...
00:28:37 Dost! Sem pojď!
00:28:40 Prrr! Hot! Prrr!
00:28:44 A teď přemýšlej!
00:28:49 Jiří Kolář se také zabýval překlady divadelních her.
00:28:53 Byl vůbec první, kdo uvedl do Čech Beckettovo dílo.
00:28:56 Přeložil nejprve Čekání na Godota a poté i Konec hry.
00:29:01 Já jsem všechno dělal, poněvadž jsem ty básníky chtěl poznat.
00:29:06 Proto jsem dělal Becketta. Já jsem ho chtěl znát.
00:29:10 A trošku do něj vniknout.
00:29:14 UKÁZKA Z PŘEDSTAVENÍ
00:29:28 Na mou generaci měl samozřejmě Jiří Kolář vliv řekněme přímý.
00:29:36 Pokud to bylo dostupné, četli jsme jeho knížky.
00:29:40 Knížky, které vyšly.
00:29:43 Jeho knihy jsou vlastně knihami básnických receptůr.
00:29:49 Já jsem se třeba u něj naučil, jak skládat delší básnické texty.
00:29:56 On je mistrem textové koláže. Mistrem kaleidoskopické básně.
00:30:05 V dnešní poezii vlastně není nikdo, kdo by jeho objevy nevyužil.
00:30:17 Přesto, že často je to ovlivnění nepřímé.
00:30:21 Vždycky všem umělcům, kteří tam kolem něj sedávali,
00:30:28 a nám tehdy jako novicům, vtloukal do hlavy jednu věc.
00:30:31 Když přijdete na nějakou dobrou myšlenku,
00:30:34 nesmíte ji vyčerpat v jednom díle. Musíte ji obhlédnout ze všech stran.
00:30:38 Realizovat všemi prostředky.
00:30:42 Zdá se mi, že v umění přes všechen nesouhlas a křik bude stále platit,
00:30:46 že pro umělce není důležitý výsledek, ale práce a obětované úsilí.
00:30:51 Výsledky ohromují a inspirují, ale vynaložené úsilí,
00:30:55 zvládnutí těžkosti, námaha, strádání, oběti, to všechno dává příklad.
00:31:00 A toho není nikdy dost, dokonce ani pro epigony.
00:31:06 Kolář byl nesmírně přísný a nesmírně kritický.
00:31:10 Byl i nespravedlivý.
00:31:13 Protože on měl své představy a ty představy prostě...
00:31:18 Byl velmi důsledný v tom, aby jich dosáhl a naplnil je.
00:31:23 A totéž žádal i po jiných.
00:31:26 A ty požadavky, které kladl na své přátele, nebyly větší,
00:31:31 než kladl sám na sebe. Sám na sebe byl nejpřísnější.
00:31:40 Přece se nebudete stýkat s člověkem, který je hloupý.
00:31:48 To vám nic nedá.
00:31:54 Každé intelektuální sblížení je také nějakým vzájemným pohnutím.
00:32:07 Že vás ten člověk dokáže přinutit jít se aspoň někam podívat.
00:32:13 Kolář byl taková škola jakési spisovatelské odpovědnosti a kázně.
00:32:20 A nastavil takové vysoké mravní standardy pro spisovatele.
00:32:31 Možná, že to později nějak ovlivnilo mé věčné disidentství a rebelantství
00:32:38 už v letech šedesátých. A později pak v 70. a 80. letech.
00:32:43 V roce 63 se Jiří Kolář spolu s Jiřím Padrtou stávají hlavními
00:32:47 iniciátory vzniku výtvarné skupiny Křižovatka.
00:32:51 Kolář vystavuje v Čechách i po Evropě.
00:32:54 Rok 67 a 68 zaznamenává originální formou kolážových deníků.
00:33:26 S Kolářem jsem se setkal poměrně pozdě.
00:33:31 Ale když jsem viděl kolem r.67 nebo 68 v Kasselu jeho práce,
00:33:35 velice mne zasáhly. Tehdy jsem Kolářovo dílo viděl
00:33:38 poprvé a hned mne zaujalo a naplnilo úžasem.
00:33:46 Na kasselské výstavě se Kolář dostal do konfrontace
00:33:49 s celým současným světovým uměním. Jeho dílo stálo stranou,
00:33:53 téměř osamoceno a tím výrazněji vynikalo. Bylo jiné.
00:33:57 V jeho kolážích vládlo ticho.
00:34:00 Když člověk potká něco osudového, musí většinou komunikovat
00:34:04 docela jinak než pouhým slovem. Reagovat tichem, mlčením, gestem.
00:34:19 V létě 1968 se Jiří Kolář zúčastní 2.výstavy skupiny Křižovatka v Praze.
00:34:27 Myslím si, že tato výstava, kterou nazvali Nová citlivost,
00:34:30 podtitul Křižovatka a hosté, je naprosto symbolická
00:34:34 pro závěr 60. let. V Mánesu v ní totiž sídlila
00:34:39 sovětská vojska, která k nám tedy v srpnu 68 přišla.
00:35:54 Nastupující normalizace sice ještě umožní Kolářovi účast na Expu 70.
00:36:00 Ale v Čechách nesmí vystavovat, ani publikovat.
00:36:03 Jeho knihy jsou staženy z knihoven.
00:36:07 Na sklonku roku 70 vážně onemocní a ochrne na půl těla.
00:36:14 Učím se psát, chodit, jíst, mluvit.
00:36:19 Je to podivný svět, když člověk musí jen naslouchat a hledět.
00:36:24 První větu umím napsat, ale potom vniká do člověka nemohoucnost,
00:36:28 která je silnější než vůle.
00:36:31 Natrhal jsem pár kousku papíru, ale nemohu dál.
00:36:41 Když jsem dělal slavná díla, byla krásná i zmuchlaná.
00:36:46 Velká díla se nedají zničit.
00:36:57 On byl pořád ten očitý svědek.
00:37:00 Vždycky chtěl být tam, kde je člověku nejhůř.
00:37:03 A o tom svědčí nejen jeho literární dílo, ale i dílo výtvarné.
00:37:08 A nakonec i některé jeho počiny. Např. ten, kdy si umínil,
00:37:13 ještě jako chudý výtvarník, když si nesl bandasku s kávou
00:37:19 a směřoval do svého ateliéru tehdy v Panské ulici,
00:37:23 že až jednou bude bohatý a bude prodávat, tak vždycky
00:37:28 určité procento věnuje mladým, chudým a trpícím umělcům.
00:37:44 Bylo velice krásné, když jsem třeba odcházel a on se ptal:
00:37:50 A uvidíš Skácela? Říkal jsem: No, pojedu do Brna.
00:37:54 Tak vždycky otevřel šuplík, vytáhl peníze a říkal:
00:37:59 Dejte mu to. Pošlete mu nějaké peníze. Není mu tam dobře.
00:38:12 Kolář to byl, který vlastně financoval edici Petlice.
00:38:17 A dokonce si vzpomínám na jednu takovou epizodu.
00:38:20 Kolář jednoho dne scházel se schodů a měl strašně vyděšený výraz.
00:38:25 A říkal: Co tady děláš?! Vždyť oni tam ještě stojí.
00:38:28 Nepleť se do toho! My jsme měli včera...
00:38:30 A byla to právě ta příhoda, kdy se u Chramostů inscenoval Macbeth.
00:38:35 Kdy se odehrávalo to pokojové divadlo a docházelo k zatýkání.
00:38:40 A Kolář už pak ten den neměl vůbec stání.
00:38:45 A říkal: Nemohu. Dneska nepůjdeme do Slávie, nebudeme hovořit.
00:38:48 Já jsem si tady vzal nějaké peníze a jedu k Vaculíkům.
00:38:51 Protože Vaculíka zavřeli. Takže až tam to šlo.
00:38:56 Kolář se stal předmětem zájmu zahraničních galeristů.
00:39:00 Mezi nimi bych především řekl A. Schwarze z Milána.
00:39:06 A měl spoustu zahraničních sběratelů.
00:39:09 A nelze tady nezmínit významnou roli paní Medy Mládkové a pana Messera,
00:39:17 který byl tehdy ředitelem Guggenheimova muzea,
00:39:21 kde se potom konala velká Kolářova výstava v celých prostorách
00:39:26 tohoto slavného muzea v New Yorku.
00:39:29 Ta vlastně Koláře už naprosto světově etablovala.
00:39:37 Kolář byl signatářem Charty a byl svědkem našeho hemžení ve Slávii.
00:39:47 Vzpomínám si, že když bylo takové to slavné setkání umělců
00:39:53 v Národním divadle, tak tam schvalovali Antichartu.
00:39:58 A proti nim v kavárně Slávii seděli ti chartisté.
00:40:04 Jsme přesvědčení, že příští léta budou naplněna novými tvůrčími činy,
00:40:10 spjatými se zájmy našich pracujících a s politikou její vedoucí síly,
00:40:15 Komunistické strany Československa.
00:40:26 Okolo Koláře se soustřeďoval život.
00:40:29 I když Kolář nebyl nikdy politik, soustřeďovali se kolem něj umělci,
00:40:35 kteří byli v rozporu s tehdejším režimem.
00:40:43 Vezměte jakoukoliv reprodukci oblíbeného díla a natrhněte ji
00:40:47 na nejvýraznějším místě a potom jednoduše slepte obyčejnou lepenkou.
00:40:51 Uvidíte, že reprodukce ztratila jen málo na svém původním vzhledu,
00:40:56 a že z vašeho vnitřního pohledu získala a stala se opravdovým
00:41:00 vaším majetkem, protože vaše trhnutí nelze přesně opakovat.
00:41:04 Avšak pozor, také trhání, děravění, muchlání atd. se musíte naučit.
00:41:37 V roce 1979 je Jiří Kolář pozván do Berlína na roční stipendium.
00:41:43 Poté přichází podobná nabídka z Paříže.
00:41:54 Kolář nechtěl emigrovat. Skutečně nechtěl odejít ze země.
00:42:01 A když mu uplynul ten rok v Paříži, tak požádal o prodloužení pobytu,
00:42:08 protože tam měl rozpracované věci.
00:42:11 A tehdy už ovšem nebyl ten náš režim tak benevolentní.
00:42:19 Chtěl toho využít, aby se Koláře zbavil zcela.
00:42:24 Takže mu odmítnul pobyt prodloužit.
00:42:34 Jednou, asi v r.1980, mi do galerie zatelefonoval můj přítel T.Messer,
00:42:42 ředitel Guggenheimova muzea v New Yorku.
00:42:45 Řekl mi, že Jiří Kolář je v Paříži sám, s nikým se nestýká,
00:42:50 pracuje u sebe v ateliéru. Centre Pampidou mu poskytlo byt.
00:42:54 Setkal jsem se s Kolářem, který byl tehdy velmi osamělý.
00:42:59 Řekl jsem mu, že bych byl velmi poctěn, kdyby s námi pracoval
00:43:03 v galerii a pořádal u nás výstavy.
00:43:15 Teprve ve svých 65 letech jsem poznal co vůbec svoboda je.
00:43:19 Nemusel jsem považovat kulturní zubožení a životní mizérii
00:43:23 za vymoženosti, nesouhlas za zradu, krach za vítězství,
00:43:27 namlouvat si, že pro mě neplatí Komenského moudrost:
00:43:31 Kolem záchodu chodě, nádše neujdeš.
00:43:39 A to je něco jiného, když má někdo svobodu.
00:43:43 Když žije řekněme v Paříži, kde jsem později žil i já.
00:43:48 To nejde měřit.
00:43:53 Protože ta síla svobody je taková, že vám najednou začne i vadit.
00:44:02 Vite, svoboda je to, že ji má kde kdo.
00:44:09 A může i podvádět.
00:44:13 A může se i spoléhat na to, že svobodu má,
00:44:17 a že je mu dovoleno všechno. To platí i pro umělce.
00:44:22 Když Kolář nedobrovolně zůstal v Paříži a jeho žena se vrátila
00:44:28 do Prahy, tak režim nedovolil paní Běle skoro 3 roky,
00:44:34 aby se vrátila zpátky do Paříže. A co udělal Kolář?
00:44:39 Začal každý den systematicky posílat své ženě pohlednici.
00:44:46 Ta pohlednice obnáší asi 10 až 15 řádek textu.
00:44:51 A když to dělal 3 roky, tak se ukázalo, že to je vlastně
00:44:56 svého druhu velmi originální deník.
00:45:01 A dalo by se říct, že to byl milostný román v dopisech.
00:45:08 A ona mu jednoho dne telefonovala o tom, že je odsouzen na rok atd.
00:45:13 A on to stavěl úplně stranou. Jako by to přeslechl.
00:45:17 Říkal: Poslyš, tohleto mě nezajímá. Představ si, byl jsem dnes
00:45:22 na bleším trhu a našel jsem tam nádherný šroub do vinařského lisu.
00:45:29 To se bude kolážovat.
00:45:53 Když přišel Kolář do Paříže, tak mně říkal,
00:45:57 že se jej velice nemile dotklo, že čeští umělci, kteří tam žijí,
00:46:04 že se vůbec nestarají o to, aby česká kultura nějak v cizině
00:46:10 zapustila kořeny. Aby se o ní vědělo.
00:46:15 Dojemné bylo, že i v době, kdy on se vlastně ještě neměl tak dobře,
00:46:21 tak se staral o ty ostatní emigranty.
00:46:24 Vydával časopis a to vydávání platil.
00:46:28 A po všech stránkách je udržoval.
00:46:33 I na tak vyhraněnou osobnost, jakou je Jiří Kolář,
00:46:37 má exil silný vliv.
00:46:39 Patrně si v celé šíři uvědomil nebezpečí izolace.
00:46:43 A od počátečního odmítání nálepky emigranta se proměňuje takřka
00:46:46 ve vyznavače odchodů.
00:46:48 Kdyby Van Gogh zůstal v Holandsku, maloval by tunely.
00:46:51 A Gauguin by bez Tahiti dělal dekorativní umění.
00:47:35 Od začátku naší spolupráce byl velký zájem o výstavy
00:47:39 Jiřího Koláře v Itálii a v Německu. V Itálii se konaly výstavy
00:47:43 hlavně v galeriích v Římě a Miláně, ale i jinde.
00:47:46 V Německu byl zájem vyvoláván i tím, že Kolář tu nějakou dobu žil.
00:47:51 Ostatně jeho výstavy se tam často konají dodnes.
00:47:59 Vše záleží na tom, co kdo umí a jak to umí.
00:48:03 Mne uhranulo dílo Paula Kleea a Joan Miroa.
00:48:07 To jsou pro mě lidští konkurenti stvořitele.
00:48:10 Dokázali vybudovat každý svůj vlastní ráj.
00:48:14 Všimněte si jejich přírody a všeho živého v ní.
00:48:17 Dal jsem se jejich cestou. Koláž mi to dovolovala a dovoluje.
00:48:44 V roce 1990 bylo Jiřímu Kolářovi vráceno československé občanství
00:48:48 a od té doby žije mezi Prahou a Paříží.
00:48:54 Spousta básníků z nejmladší generace Jiřího Koláře ani nezná.
00:49:00 Nebo zná jenom jeho jméno. Dokonce se o něm vyjadřují pohrdlivě.
00:49:05 To já slyším často.
00:49:08 A ten rozum, co jsem si z toho udělal já, je nemožný bez duše.
00:49:15 Musí tam být něco, co je nepostihnutelné.
00:49:25 Ta duše zase nemůže být bez srdce, které se jí neptá,
00:49:30 jestli se člověk zamiluje. A neví, jestli ta duše někoho ztratí.
00:49:37 A to ví nejdřív srdce. Nejdřív uvidíte stesk.
00:49:46 Nejdřív ucítíte nějaké neštěstí.
00:49:49 A všemu tomu jsem říkal lidská trojice.
00:49:54 Jako je boží trojice, tak já jsem si z toho udělal lidskou trojici.
00:49:59 Tzn., že člověk nemůže být bez rozumu, bez duše a bez srdce.
00:50:05 A tak jsem to všechno začal měřit.
00:50:17 Jsou tu dneska básníci jako třeba Kovanda, ale třeba i Jáchym Topol.
00:50:25 Ani neví, že to co umí, prostě pro českou poezii vymyslel Jiří Kolář.
00:50:45 Když mi umře přítel, tak mi bude chybět.
00:50:52 Zrovna tak, jako když já něco trhám. Co udělám dírek v těch kolážích.
00:51:03 Každý máme díry. Až budete staří, poznáte kolik.
00:51:08 To také říkám každému mladému člověku.
00:51:11 Každý ví, kolik má v sobě děr. Co zanedbal. Komu ublížil.
00:51:17 Těch ztracených iluzí, jak říká pan Balzac,
00:51:22 máme všichni ve stáří až nad hlavu.
00:51:38 Dokud neonemocněl, tak si ještě nedávno v Paříži pronajímal tiskárnu
00:51:45 na několik hodin a tam jednoho tiskárenského dělníka,
00:51:53 který podle jeho pokynů všelijak barevně varioval reprodukce,
00:51:58 které si pak Kolář odnášel domů a všelijak je potom ještě kolážoval.
00:52:29 Ten odlesk toho velkého umění v Kolářových věcech,
00:52:35 které jsou někdy udělány i brutální cestou...
00:52:39 Někdy jsou udělány velmi přesně skalpelem, ale někdy jsou udělány
00:52:43 brutální cestou. Trháním, mačkáním.
00:52:46 Tak ten odlesk té krásy je tam někdy až příliš vidět.
00:52:58 To, že se dneska mám ve Francii tak, jako jsem se nikdy neměl,
00:53:08 jako člověk, který se seznámil s takovým noblesním jednáním,
00:53:14 jak se ke mně zachovali Francouzi, to jsem nikdy nezažil.
00:53:34 Jiří Kolář mne zaujal jako sběratel starých tisků
00:53:39 a nejrozličnějších druhů písem.
00:53:42 Byl jsem přímo ohromen tím, jak umí smíchat, spojit,
00:53:45 oživit ty papíry, které dávno ztratily význam.
00:53:49 Dával jim nový život svými představami,
00:53:52 které odrážejí jeho vlastní život.
00:54:21 Doma pro mě znamená, že tady leží táta, máma a sestry.
00:54:26 A že jsem se tady narodil.
00:54:54 Já ještě k tomu musím spojit tu jeho lidskou stránku.
00:54:58 Takový ten ten zvláštní smysl pro humor, takový skoro anglický.
00:55:04 A mě na něm přitahoval ten velice břitký a jasný intelektualizmus
00:55:11 vlastně s lidovým podáním.
00:55:16 Mohl mluvit zrovna tak, jako když seděl v hospodě na Kladně.
00:55:27 Já už jsem teď unavený, vám řeknu. Já už toho chci nechat.
00:55:33 Úplně toho chci nechat.
00:55:37 Ale já toho nechávám v 83 letech. Já už... Já už na to nestačím.
00:55:54 Nikdy nepoznáme žádného člověka, když z něj v dnešní době uděláme
00:56:01 jenom portrét. On má v sobě nějaké variace.
00:56:27 Kolář je např. jeden z lidí, který nerad vzpomíná.
00:56:32 Mně jednou řekl: Podívej se, paměti většinou píší lidé 2. řádu.
00:56:37 Když na něm chtěli nějaké jeho vzpomínky, tak říkal:
00:56:43 Podívejte se, to je jako by jste chtěli balík mého spodního prádla.
00:56:46 Kolář je člověk, který hledí stále dopředu.
00:56:50 I svoji poezii neustále posunuje vpřed.
00:57:12 Možná, že je to ode mne dost blbé, že to řeknu.
00:57:16 Ale já si potřebuji před tou smrtí trošku odpočinout.
00:57:20 Vážně.
00:57:53 Vyvolat v člověku alespoň záchvěv napětí a čisté radosti
00:57:57 nebo nezkaleného úsměvu.
00:58:00 Co může dokázat umění většího v tomto světě běd.
00:58:04 A neberte mě příliš vážně. Já jsem pronadával celý život.
Jiří Kolář (1914–2002) se narodil v Protivíně, většinu života ale prožil na Kladně. V roce 1932 se vyučil truhlářem. Pracoval jako dělník a později redaktor novin. V padesátých letech byl uvězněn za svoji kritiku komunismu ve sbírce Prométheova játra. V roce 1977 podepsal Chartu 77. Poté mu nebylo umožněno vrátit se ze studijního pobytu v západním Berlíně. Od roku 1980 žil se svou ženou Bělou, známou výtvarnicí, v Paříži, kde dostali francouzské občanství.
Světovou proslulost si získalo především Kolářovo výtvarné dílo, a to velice rychle po jeho prvních pražských výstavách. To ovšem neznamená, že by jeho poezie byla méně kvalitní. Důvodem menšího věhlasu je spíš to, že pro svoji hravost a slovní hříčky je extrémně náročná na překlad. Letos v září uplyne sto let od narození tohoto všestranného umělce.