Zblízka

00:00:20 Teď vám zahraji, jak zpívají ptáci kanárci.

00:00:38 To je originální nástroj. Dám vám za něj 7 tisíc.

00:00:46 To bylo moc peněz.

00:00:49 A Trn mi povídá, strká do mě,

00:00:54 sakra, prodej to, dám vám hned 7 tisíc.

00:00:59 Já povídám, dobře, ale když jsou žně a když máte dobrou kosu,

00:01:07 jedete na louky, tak se potíte, když je kosa špatná.

00:01:12 Ale když je dobrá, tak byste ji nedal, co?

00:01:16 Tak je to i s těmi houslemi.

00:01:37 Ej, husle, moje husle,

00:01:45 ej, husle, moje husle, už ste ně dohrály,

00:01:56 ej, už ste ně dohrály.

00:02:07 První Kubíci se na Horňácku objevili v Lipově.

00:02:14 Tam byl nějaký Bartoloměj.

00:02:18 A z Lipova se rozešli do ostatních horňáckých obcí,

00:02:26 do Velké, do Vrbky.

00:02:33 Ve Velké byl zakladatel muzikantského rodu Kubíků, Joža,

00:02:40 který se narodil někdy ve 20.letech 19.století a zemřel 1878.

00:02:53 Měl syna, zase Jožku.

00:03:01 A tohoto Jožku poznal už mistr Jožena,

00:03:12 vynikající vrbecký primáš, kterého jsem opravdu dobře znal.

00:03:39 To byl ryzí člověk, neobyčejně pohostinný,

00:03:47 v té jakési prostotě neobyčejně vtipný.

00:03:54 Rád vyprávěl, o všem, především však o muzice.

00:04:02 Jeho výroky kolovaly dlouhá léta a kolují dodnes.

00:04:13 Někdo neví, co je to moll a dur.

00:04:18 To je tak, jako kdyby nevěděl, kde napsat měkké "i" a tvrdé "y".

00:04:38 Kubíkové, to byla cikánská a muzikantská rodina,

00:04:44 v níž během času vyrostli mnozí mistry.

00:04:49 Mezi nimi byli dobří basisti, kontráši, primáši.

00:04:53 I Jožka byl výborný primáš i kontráš, druhý houslista.

00:04:57 Ve Velké, co byli cikáni, byl výborný basista Tomáš.

00:05:02 Jeho syn Jura už nebyl dobrý basista, ten už nestál za nic.

00:05:08 Později byl výborný muzikant jeho vnuk, Jan Kubík.

00:05:12 To byl výborný basista i kontráš, druhý houslista.

00:05:22 Jeho bratr Jožka, který měl přezdívku Filík,

00:05:27 ten také výborně kontroval a hrál i první housle.

00:05:32 Ovšem v tom se Jožkovi z Vrbky vyrovnat nemohl, on byl moc divoký.

00:05:38 To jsme se naučili od Emila Miškeříka.

00:06:11 Co tu, chlapče, děláš, že ty k nám nechodíš.

00:06:17 Tvá matka povídá, že ty ňa nelúbíš.

00:06:43 Tady ve Vrbce byla starodávná rodová muzika Ňorků.

00:06:52 Ta ovšem Romy ze svého středu zásadně vylučovala.

00:07:01 Když se k nim občas třeba mladý Jožena přidal, tak ho brali,

00:07:09 ale nikdy ho mezi sebe nezvali.

00:07:22 Když vyšla v roce 1966 monografie Horňácko,

00:07:27 obdržel Dušan Holý dopis od selského hudce Jana Ňorka,

00:07:31 rivala a konkurenta Jožky Kubíka.

00:07:34 Nevím už, kdo mně to zvěstoval,

00:07:37 že jsme tam vyobrazeni Jožka Kubík a já vedle sebe.

00:07:40 Jsem si jistý, že někdo řekne,

00:07:43 J. K. je původu cikánského a ten druhý není.

00:07:46 A pokud jde o sedlácké,

00:07:49 tak se ta muzika přece mezi nimi musela dělit nebo rozcházet.

00:07:52 Budou mít pravdu.

00:07:55 J. K. není to, co my, a my zase nejsme to, co on.

00:07:58 A ta muzika není jak naše, a naše není jak jeho.

00:08:05 Ňorek byl přísný, byla to selská muzika.

00:08:12 A samozřejmě už s tím terénem byl srostlý.

00:08:27 Jožena si přinesl z vojny některé nové momenty a navíc i cimbál.

00:08:32 Do té doby tam bývala muzika hudecká.

00:08:38 Jestli jsi četl v Mudrosloví, co tam napsal otec,

00:08:42 ten odstaveček, že když ho slyšel před 2. světovou válkou,

00:08:46 okamžitě vycítil, že je to výborný muzikant,

00:08:51 který hraje s velkým citem, ale který to hraje trochu po cikánsku.

00:08:57 A když ho potom za pár roků slyšel znovu, někdy během války,

00:09:02 tak se divil, kde se to v něm najednou vzalo,

00:09:06 že hrál už způsobem naším.

00:09:10 Ten rytmus horňácký se u něho víc projevoval a zdokonalil,

00:09:16 že i trnovské cifry, ozdobné melodie, byly v jeho muzice.

00:09:23 A to se otci velice líbilo,

00:09:26 protože on pamatoval ještě starého Trna, slýchával ho hrát.

00:09:32 Jožka Kubík toto ale získal tady, a jak sám prohlašoval,

00:09:41 nejvíc se naučil hrál od Miškeříka.

00:09:46 Rád vzpomínal na tvého otce, že když hrál starý Miškeřík,

00:09:53 byl v tom slyšet "dupot tanečníka".

00:09:58 Jožka se tak vyjadřoval, že je v tom cítit dupot tanečníka.

00:10:03 Něco na tom muselo být, když on to tak uznával.

00:10:06 Miškeřík už byl starší,

00:10:10 už mu technika tak nešla, prsty už tak neklapaly.

00:10:16 A povídá, chlapče, čí jsi? Já jsem Kubík, Josef.

00:10:26 Abys věděl, ty budeš muzikant, řekl mi.

00:10:33 Martin Miškeřík, který se narodil v roce 1872 a zemřel 1959,

00:10:42 brával do svého obsazení vrbeckého Jožku.

00:10:48 Od něho Jožena, jak bylo možné posoudit přesným rozborem cifer,

00:10:57 převzal nejvíc z hudeckého umění.

00:11:05 Keby moje nožky prechodily vršky, věděly by cifrovat.

00:11:16 Ale moje nožky prechodily vršky, už nemožú cifrovat.

00:11:31 On hrál, sotva začal chodit.

00:11:36 Doma měli housle, ale jeho táta nebyl muzikant,

00:11:40 on na ty housle jen tak vrzal. Měl je po vrbeckém Jožkovi Kubíkovi.

00:11:46 Pamatuji se, když se na ně učil.

00:11:49 Peněz moc neměli, aby si mohl koupit struny nebo smyčec.

00:11:53 Ale Jožka přesto hrál.

00:12:03 Povídá, já jsem hrál, když mi bylo osm roků.

00:12:10 Máma mi koupila takové malé housle.

00:12:19 Pravda ale byla taková, že jsem si je u mámy musel vyprosit,

00:12:25 protože peněz jsme tehdy neměli. A hrál jsem.

00:12:30 Když se přetrhla struna, tak se navázala provázkem.

00:12:39 A smyčec, kde bych vzal smyčec?

00:12:43 Hrál jsem klacíkem, který jsem otíral o zeď, o vápno. A hrálo se.

00:12:49 Když jsem měl všechny čtyři struny, tak jsem hrál na všechny.

00:12:54 Když byly tři struny, hrál jsem na tři.

00:12:58 Když byly dvě, tak na dvě.

00:13:01 Tak to postupovalo až k jedné. A tak jsem hrál jen na jednu.

00:13:55 Jožka Kubík je z rodu muzikantů, kteří ovlivňují generace hráčů,

00:14:01 kteří o něm vlastně pořádně nic nevědí.

00:14:05 Já jsem jím také ovlivněn. Nevím přesně, jak hrál,

00:14:09 ale viděl jsem ho v několika typických záběrech,

00:14:14 kdy vymýšlí způsob, jak stmelit kapelu,

00:14:17 jak dát muzice jednu náladu, ze které vzniká písnička.

00:14:23 To je znak velkých dirigentů, velkých zakladatelů.

00:14:27 Druhá věc je, že on nehraje tak, aby sám sebe uspokojil.

00:14:33 Smyčec mu poskakuje, ale on přitom sleduje okolí a umí vytvořit dojem,

00:14:38 ano, na tebe se dívám, teď hraji pro tebe.

00:14:46 Na rozdíl od starého podání ňorkovského

00:14:49 Jožena hudební oblouky dodržoval stoprocentně.

00:14:53 Ňorci hráli spíš podle zpěváckého typu.

00:14:58 Jak zpěvák zpíval, jak frázoval, tak stejně frázovala i muzika.

00:15:09 Tak jak se zpívalo třeba "Pojďme, chlapci, sbíjať".

00:15:13 Ňorci to tak hráli.

00:15:18 Zastavili se, a dost.

00:15:26 Respektovali spíš vokální projev.

00:15:29 Kdežto Jožena to měl podložené hudebními oblouky, tóny spojoval.

00:15:37 Nikdy neudělal žádnou pauzu,

00:15:41 hned pokračoval dalším hudebním obloukem.

00:15:47 S cimbálem se seznámil nejdřív u myjavské kapely Samka Dudíka,

00:15:54 protože on jako mladý muzikant měl k této muzice blízko.

00:16:07 Vždyť Myjava je odtud blízko, 18 kilometrů.

00:16:13 Jezdíval za muzikou taky tehdy, když účinkovala ve Strážnici,

00:16:19 kde měl zase pokrevní rodinu.

00:16:26 Když se dostal na vojnu,

00:16:31 tak na východním Slovensku poznal, jak sám vzpomínal,

00:16:38 jednoho vynikajícího cimbalistu, s kterým se skamarádil.

00:16:45 Poznal samozřejmě trochu jiný způsob harmonizace písní,

00:16:52 a ten v některých novouherských nápěvech přenesl do své muziky,

00:16:58 zejména zmenšené akordy, kterým říkal zkrátěné.

00:17:05 Ty se tady u muzikantů dřív nevyskytovaly.

00:17:16 Bylo to dané i tím, že Jožka jako Rom měl úplně jiné hudební cítění,

00:17:23 než měli třeba naši horňáčtí hudci.

00:17:27 Ale přesto vrostl do této horňácké tradice tak,

00:17:33 že nakonec se nevymykal ani zákonům hudebním a zpěváckým,

00:17:39 že úplně splynul a vytvořil charakter zcela jiné muziky.

00:17:47 Donesl do Vrbky hru na cimbál.

00:18:04 Můj bratr Matěj se v Brně učil na parketáře a stolaře.

00:18:11 Chodil do Slováckého kroužku v Brně a tam hrál Antoš Frolka na cimbál.

00:18:18 On měl cimbály dva, a když bratr odcházel z Brna,

00:18:23 tak jeden cimbál od Antoše Frolky koupil.

00:18:26 Měli jsme ho doma a žádný jsme se mu moc nevěnovali.

00:18:32 A Jožka začal ve Vrbce zakládat muziku.

00:18:36 A Jožka Kýr hledal cimbál, tak ho od mého bratra koupil.

00:18:40 Dal mu kolo a vzal si od něho cimbál.

00:18:44 Matěj Miškeřík měl cimbál a prodal ho Kýrovi.

00:18:49 Ale já jsem mu o něm povídal, Matějovi.

00:18:53 A tak on povídá, že cimbál prodá, jestli mu dá to kolo.

00:18:57 Ale že ještě něco musí přidat.

00:19:01 Měl perfektní sluch, cit pro harmonizaci.

00:19:09 Tím je on skutečně jedinečný.

00:19:13 Věděl, co tam má být, jaký akord, kdo co tam má hrát,

00:19:22 aby akord v muzice byl kompletní,

00:19:27 viola ať něco hraje, druhé housle ať to doplňují.

00:19:34 Po této stránce si toto dovedl jedinečně pohlídat.

00:19:44 Je to strašně pohled do sebe.

00:19:48 Podle těch očí se pozná, že se sice při hře dívá mezi lidi,

00:19:54 že je v kontaktu se zpěváky, ale vlastně je zahleděn do hudby.

00:20:01 Je to pohled, který svědčí o tom, že to byl velký muzikant.

00:20:06 Poprvé jsem slyšel "Dalekonosné husle",

00:20:12 aniž jsem tušil, že je to horňácká muzika,

00:20:17 protože to je nejpříznačnější pro to,

00:20:21 co Jožka Kubík třeba pro mě v tu chvíli znamenal.

00:20:26 Pavel Klikar, kapelník Synkopického orchestru,

00:20:30 asi před 20 lety ze Strážnice přivezl právě vydané singly.

00:20:36 Já jsem předtím znal spíš Detvjany a drsný slovenský folklór.

00:20:44 Pavel Klikar mi to dal, že je to pěkné.

00:20:48 Já jsem si to pustil a zažil jsem úžasný emocionální zážitek.

00:20:54 Bylo to tak úžasně magické, co jsem slyšel,

00:20:59 a to byly housle Joženy Kubíka.

00:21:03 Byla to nahrávka dost pozdní,

00:21:07 kterou natočil se zvláštní sestavou muzikantů.

00:21:11 Druhé housle hrál Martin Hrbáč. Byla to strašně podařená nahrávka.

00:21:16 Zpíval Jan Miklošek, ještě v plné síle, a František Okénka.

00:21:20 Já jsem se v té chvíli úplně zbláznil.

00:21:23 Jožena rostl jak...

00:21:31 ...růže v poli. Měl ohromně nadaný sluch,

00:21:39 a jak on vždycky říkal, to musíš mít v sobě.

00:21:45 Něco si poslechl, a už se hrálo.

00:21:50 Jaký kraj, taký zvyk, jaký gagot, taký krik,

00:21:56 jaký krivák, taky zvyk, jaké prase, taky kvik, hop!

00:22:07 Jeho způsob hry je neopakovatelný.

00:22:12 Když člověk vidí jenom ten způsob smyku,

00:22:17 jak pravou rukou ovládá tóny, to je úžasné.

00:22:22 Z toho čiší ohromná muzikálnost.

00:22:27 Muzikologové by samozřejmě mohli zpochybňovat jeho hru,

00:22:32 že neladí, že má nekultivovaný tón.

00:22:35 Ale to se v této oblasti vůbec nedá brát vážně.

00:22:38 To je blues, to je naše obdoba blues.

00:22:43 Je to přesně stejné, jako když Buchet vezme sopránsaxofon do pusy,

00:22:49 tak se linou rajské zvuky,

00:22:52 a člověk netuší, v čem to vlastně je tak geniální.

00:22:56 Tak to je Jožena Kubík.

00:23:00 Písnička se může hrát různě, zahraje se tak nebo tak.

00:23:06 Ale člověk jí musí tu krásu dát, ty cifry, melodické ozdoby.

00:23:15 Člověka i národ to musí bavit.

00:23:23 Byl takový primáš, jak tenkrát primáši bývali a jací měli být.

00:23:28 To znamená, že vedoucí úlohu měl zpěvák, primáš se přizpůsoboval,

00:23:34 hrál mu to tak, jak si to zpěvák zazpíval.

00:23:41 Jako člověk byl velice slušný, zdvořilý, ohleduplný,

00:23:47 a projevovalo se to i v tom, že velmi respektoval zpěváky.

00:23:52 A také měl dobré zpěváky rád.

00:23:57 Já ti povím, začnu Janovu písničku.

00:24:02 Už opadl z růže květ, falešný je celý svět.

00:24:18 Už opadl z růže květ, falešný je celý svět,

00:24:36 falešná je má milá, není ke mně upřímná.

00:24:58 Mistr byl velmi nezkrotný, v čemkoli,

00:25:03 v hraní, ve vymýšlení osobitých cifer, které byly nezadržitelné.

00:25:11 Byli jsme na soutěži a Jan Došek měl zpívat.

00:25:15 Začal v jiné tónině, ale mistrovi to nevadilo.

00:25:19 Řekl, počkat, tak to není, a začal hrát v jeho tónině.

00:25:25 A to byla soutěžní záležitost.

00:25:34 Ale mnoho věcí prožíval opravdově, jak Dušan vzpomíná.

00:25:37 Mistr nás měl rád.

00:25:40 Já jsem byl nejmladší, nic jsem nebyl před mistrem,

00:25:44 ale když přišel Jan nebo i já, tak mistrovi se huba rozzářila,

00:25:49 protože zřejmě se mu s ním i s námi dobře hrálo.

00:25:55 Dobře se nám s ním zpívalo, hlavně sedlácké písně.

00:25:58 Ty jeho cifry se jen tak každý nenaučí,

00:26:01 i kdyby se je kdovíjak učil.

00:26:06 K Jožkovi chci říct toto. Já jsem s ním hodně zpíval.

00:26:10 Vždycky jsem zpíval v C dur.

00:26:13 To víš, nebyl jsem muzikant, učil jsem se,

00:26:18 a už jsem musel zpívat "Ej, podkověnky moje".

00:26:22 Ale s Jožkou to bylo tak, že Dušan mi vždycky na začátku dal tón,

00:26:27 a už jsem šel jistě na pódium, a on mě krásně podchytil,

00:26:32 že to všechno šlo dál jako pohádka.

00:26:38 Zasmál se tím svým cikánským pěkným úsměvem.

00:26:44 Kolikrát jsem říkal, udělejme si program,

00:26:47 abychom věděli, jak to půjde za sebou,

00:26:53 jaká písnička bude, jaký tanec.

00:26:56 Napsal jsem mu to, měl to na cimbálu,

00:26:59 ale nikdy jsme se toho programu nedrželi.

00:27:03 Když nastupoval, že bude zpívat, vlastně ani nevěděl, kterou začne.

00:27:07 Pravidelné zkoušky jsme neměli,

00:27:11 ale jak jsme se v neděli odpoledne sešli pod lipou,

00:27:15 to už bylo znamení, že každý přinese housle,

00:27:18 ať už to byl Miklošek, já, Pavel Kučera.

00:27:23 V letním období se pod lípou hrávalo každou neděli.

00:27:32 Tady se scházela společnost zejména za války.

00:27:39 Bylo to zde plné lidí, Kubíci hráli.

00:27:45 -Nebyl problém s pitím.
-To si každý donesl.

00:27:50 Všichni jsme nějaké peníze přidali. A o víno nebyla nouze.

00:27:58 -To se koupilo.
-A o písničky nouze také nebyla.

00:28:18 Když jsme byli s Lubošem kluci,

00:28:24 tak bylo běžné, že Romům, podobně jako starým pannám nebo mládencům,

00:28:32 se tady tykalo. A když Jožena vyrostl v primáše,

00:28:41 kterého táta velice podporoval, tak vymyslel:

00:28:50 Chlapci, říkejte mu mistře, "vy".

00:28:58 Vzpomínám, jak Jožka Kubík měl černé vlasy jako havranní křídla.

00:29:11 A vzpomínám na časy mladosti. To bylo zpěvu a písniček!

00:29:18 Ale vzpomínám i na ty doby, kdy byl smutek a rmut.

00:29:28 Ten rok 1942, za fašistické okupace, kdy vyšlo nařízení,

00:29:37 že všichni naši spoluobčané cikánského původu budou odsunuti.

00:29:45 Kam? Dalo se předpokládat.

00:29:49 Odjížděli ve svátečním horňáckém kroji.

00:29:55 Dívali jsme se na ně a celá vesnice si povídala:

00:30:01 Dnes oni a zítra my.

00:30:09 Odjeli do Hodonína, odkud je měli transportovat.

00:30:19 Ale Jožena a nebožtík Kýr se vrátili i se ženami.

00:30:29 Ale celá jejich rodina, i rodiče, v počtu šestnácti, zahynuli.

00:30:37 Joženova muzika jako jediná přetrvala i dobu nesvobody.

00:30:46 Musím říct, že to bylo zásluhou Janka Úprky,

00:30:53 že Joženu, který byl už dávno určený do plynové komory,

00:30:58 tak z Hradiště ho vytáhli,

00:31:01 stejně tak Jožku Kýra a ostatní členy muziky a jejich manželky.

00:31:06 Návrat vrbeckých cikánských muzikantů,

00:31:09 s nelidskou podmínkou, že nebudou mít děti,

00:31:12 patří k dobrým skutkům jinak neblaze proslulé Národopisné Moravy.

00:31:19 Tady jsme u busty mistra Jožky Kubíka.

00:31:23 Zhotovil ji pražský sochař Zdeněk Němeček.

00:31:29 Bohužel už zemřel před 10 lety.

00:31:37 K jejímu vzniku došlo takto:

00:31:43 Manželé Němečkovi, oba výtvarníci, měli výstavu v Brně.

00:31:50 Tam hrála muzika Martina Hrbáče.

00:31:55 A Zdeněk Němeček uprostřed zábavy přišel ke mně a povídá,

00:32:04 komu bych měl na Horňácku udělat pomník? Řekl jsem, že Joženovi.

00:32:16 Nevím o tom, že by v Čechách

00:32:20 existovala socha nebo busta věnovaná Romovi.

00:32:26 Vím sice o modelu, který připravil strážnický rodák Josef Špaček,

00:32:33 pomník strážnickým cikánům, kteří zemřeli v Osvětimi,

00:32:40 ale ten je jenom v modelu.

00:32:44 A jinak vím o nějaké soše, která byla postavena Romovi v Maďarsku.

00:32:52 A to Zdeňka hrozně mrzelo, že není první.

00:33:04 Jako redaktor jsem ho natáčel,

00:33:09 ne často, natáčel jsem ho jako ostatní soubory a muzikanty.

00:33:16 Jednou se asi nemohl dočkat honoráře,

00:33:24 tak mi napsal krásný korespondenční lístek,

00:33:30 jehož adresa je tady nahoře.

00:33:40 Vidění měl trochu zvláštní a hřejivé.

00:33:45 Hudba není malá věc, to je velká věc.

00:33:50 Musí jít lidem po zádech mráz.

00:33:55 Tato malá knížečka "Mudrosloví primáše Jožky Kubíka"

00:34:01 se rodila velice dlouho.

00:34:05 Já jsem Joženovy výroky začal zapisovat už jako student gymnázia,

00:34:13 bavíval jsem s nimi své spolužáky.

00:34:20 Staří muzikanti nevěděli, co je moll a dur. Ale hráli to.

00:34:24 Ptával jsem se starého Trna: A víte, v jaké tónině hrajete?

00:34:29 Ne, to musí sedět tady, v uchu, a kdo to nemá, ten se to nenaučí.

00:34:36 A je to pravda. To musí mít člověk v přirození.

00:34:42 Radil jsem se, mám-li to vydat za života mistra Kubíka,

00:34:50 nebo s tím počkat. Přátelé radili: Vydej to, to ho jenom oslavuje!

00:35:01 Ale když jsem to zadal do nakladatelství,

00:35:06 strašně dlouho to tam leželo,

00:35:09 i když jeden z redaktorů Iša Popelka, se snažil,

00:35:14 aby to bylo co nejdřív vydané.

00:35:19 Ale na základě této knížky se zrodil film "Majstr",

00:35:25 který režíroval Rudolf Adler.

00:35:30 A ten vznikl počátkem 70. let,

00:35:34 kdežto knížka byla vytištěna až v roce 1984.

00:35:40 Nauka je to, co se člověk naučí.

00:35:46 Ty vrbečtí cikáně, ej, ti pěkně hrajú,

00:35:53 zajdú si do Lipova a tam prenocujú.

00:36:01 Ten jejich Jožena, ten je jim za pána.

00:36:08 Ach můj Bože, to sú hudci, ti hrajú do rána.

00:36:39 Zahraj ně, Ňorečku, na tenkú strunečku,

00:36:49 a já ti zazpívám na pěknú notečku.

00:37:32 Ej, Martinečku, Martinečku, Martine,

00:37:40 ej, tvoje jméno nezahyne, nezahyne!

00:38:16 Já jsem se naučil hrát sám,

00:38:19 a to tak, že můj bratr začal chodit k učiteli na housle,

00:38:26 ale já jsem byl ještě malý a na housle jsem nedosáhl.

00:38:30 Tak jsem na ně hrál jako na basu.

00:38:34 A když jsem byl starší, začal jsem hrát rovnou na velké housle.

00:38:40 A když už jsem něco uměl, tak můj otec, protože hrával s Ňorky,

00:38:44 mě k Ňorkům zavedl, že bych s nimi mohl hrát.

00:38:48 A tam jsem pochytil ňorkovský styl, který byl takový tvrdší,

00:38:55 než když jsem potom hrával s Jožkou Kubíkem,

00:38:58 protože ten byl jemnější, měkčí.

00:39:02 Ňorci hráli třeba marš.

00:39:12 To byl ňorkovský styl. Hráli taky z not.

00:39:16 Já jsem noty neuměl, ty jsem se teprve učil.

00:39:20 Ale postupně, protože moje sestra zpívala s Joženou,

00:39:24 začal jsem chodit i k mistrovi Jožkovi.

00:39:28 U něho mě to víc bavilo, protože hrál nejen horňácké písničky,

00:39:33 ale už do toho zahrál občas i maďarské,

00:39:38 což se mně jako malému klukovi strašně líbilo.

00:39:41 Když jsem k němu vždycky přišel, tak jeho žena ho budila,

00:39:46 Jožko, vstávej, protože on vždycky v neděli po obědě odpočíval.

00:39:50 Jožko, vstávej, je tady Martin!

00:39:53 Cikáni tam někdy měli posezení, když se tam sešla celá rodina,

00:39:59 tak to jsem byl strašně rád mezi nimi,

00:40:02 protože oni mě jednak měli rádi,

00:40:05 jednak vždycky chtěli, abych jim něco zahrál.

00:40:09 -"Synečku z Jaluby".
-Martínek vás doprovodí.

00:40:14 Synečku z Jaluby, máš gatě naruby,

00:40:23 obrať jich na líce, prosím ťa velice.

00:40:35 Jednu dobu jsem začal přesně napodobovat i jeho smyk,

00:40:40 i jeho cifry, melodické ozdoby, abych písničku zahrál jako on.

00:40:45 A to se mi celkem jednu dobu dařilo.

00:40:48 Potom, když jsem hrával v Brně a jinde,

00:40:51 trochu jsem si vytvořil svůj styl,

00:40:55 ale ten mistrův styl byl základem mého hraní.

00:41:20 Musím vám říct, jak jsem mladého Martina Hrbáče,

00:41:25 což je mého bratrance syn, přivedl k naší muzice.

00:41:30 Uměl hrát a zpívat, tak jsem šel k Joženovi,

00:41:36 Jožko, vezmeme Martina Hrbáče, chce si s námi zahrát, je mladý.

00:41:43 Jožka moc nechtěl, tak povídám, to ne.

00:41:49 To je tvoje chvála. Budou povídat, že Jožka Kubík má nástupce,

00:41:56 takového, jako je on. Tak si dal říct.

00:42:03 To je zase osobnost.

00:42:08 Všechno, co z něho vychází, je projev muzikantské osobnosti.

00:42:17 A navíc je i výborný zpěvák,

00:42:21 což Jožena Kubík ne že by nebyl, ale on to nikdy nepěstoval,

00:42:28 takže od něho jsou známy jen dvě písničky.

00:42:38 Martin Hrbáč se u něho navíc vyškolil, takže má dobrou školu,

00:42:46 a má to stejně jako Kubík "v hlavě poskládané".

00:42:53 ...hej, jak to, že ju maloval,

00:43:07 maloval, švarné dívča miloval.

00:43:32 Když začal hrát třeba Slávek Volavý,

00:43:35 stačily dva tři akordy, a věděl jsem, že to je jeho muzika.

00:43:40 Stejně tak každý poznal Joženovu muziku

00:43:43 nebo Ňorkovu nebo Staňkovu z Hradiště nebo Kobzíka z Podluží.

00:43:48 Prostě když muzika v rádiu zahrála první akordy,

00:43:52 poznal jsem hned, že to je ta muzika.

00:43:56 Dnes když muziky hrají, tak to je jiné,

00:43:59 protože nejsou tak izolované, jak byly muziky dřív.

00:44:05 Dnes existují různé festivaly a všichni muzikanti všude chodí

00:44:10 a snaží se naučit všechny regiony.

00:44:14 -My jsme poslední, kteří držíme svoji muziku. -Ale je to škoda.

00:44:20 Jenomže teď už těžko někoho naučíš hrát tak, jako hraji já,

00:44:26 protože já patřím taky mezi ty, kteří používají tvrdší smyk,

00:44:31 trochu mi to vrže, když hraji, protože nemám průpravu.

00:44:35 Tak to zkusme porovnat, aspoň trochu,

00:44:40 třeba jak hráli Ňorci, jak hrával Jožena a jak hraji já,

00:44:46 protože já si tam ještě něco přidávám.

00:44:50 Ale zahrajeme jenom cifru.

00:45:41 Martin Hrbáč je mimořádný v tom, že má velký talent,

00:45:47 navíc to má v hlavě muzikantsky srovnané

00:45:52 a je to vlastně přímý pokračovatel Joženy.

00:45:56 Hrál s ním, zažil s ním to, co se z něho linulo.

00:46:02 V tom má velkou výhodu a myslím si,

00:46:06 že je opravdu důstojným následovníkem,

00:46:10 že ten jeho styl je také mimořádný.

00:46:25 Něhaj sa, má milá, žes ně nedala,

00:46:31 na velických lukách mezi brehama.

00:46:36 Ten červený šátek kdo ně u kadlátek dá...

00:46:58 Mám já koňa Vatu, on ňa pěkně nosí,

00:47:07 po horách, po dolách, po studenej rosi.

00:47:20 Měl jsem sýkorenku, zlamala si nožku,

00:47:29 podaj ně, má milá, predsa vody trošku.

00:47:37 Dirigent Kuksa, který rozpoznal jeho muzikantství,

00:47:41 ho chtěl dostat na konzervatoř v Brně,

00:47:46 kde mu vyjednal poslechové zkoušky u dvou houslových pedagogů.

00:47:54 Kuksa sedl za klavír, já jsem zpíval sedlácké a Martin primoval.

00:48:02 Chvilku jsme hráli, a když to skončilo,

00:48:07 Martin šel za dveře a my jsem vyslechli ortel:

00:48:13 mávnutí rukou a slova "lidový muzikant".

00:48:19 Byly ještě nějaké další řeči, prostě ho nevzali.

00:48:23 Ale myslím, že to bylo dobře,

00:48:27 protože z Martina je dnes osobnost, jaká druhá tady na Horňácku není.

00:48:36 A vlastně ho vychoval Kubík tím,

00:48:41 že se od něho učil poslechem i pohledem. Vychoval ho on.

00:48:52 Hrubá, Vrbko Hrubá, otáčaj sa kolem.

00:49:18 Moja galánečko, ostávaj tu sbohem, ostávaj tu sbohem.

00:49:43 Horňácká muzika, to je úžasná výdrž,

00:49:48 schopnost podržet náladu, dokud je plodná,

00:49:54 neměnit náladu jenom proto, že se někdo ještě neprosadil,

00:49:59 nebo že ještě nezazněla ta a ta píseň.

00:50:03 Ale na druhou stranu je to také schopnost umět vyhovět zpěvákovi,

00:50:08 který přijde zdálky, nebo kluci chodí na dovolenku z vojny.

00:50:13 Horňácká muzika se vyznačuje tím,

00:50:16 že primáš i všichni muzikanti rozeznají,

00:50:20 jestli je to dobrý zpěvák, ještě dřív, než začne zpívat.

00:50:24 A dobrý zpěvák na Horňácku znamená člověka,

00:50:29 který přetéká pocitem, chutí a vůlí.

00:50:33 Vůbec se tam nezpívá třeba pro Památník písemnictví.

00:50:40 Ta schopnost uchopit chvíli, zacloumat s ní,

00:50:46 a zase ji pěkně vrátit do vesmíru.

00:50:49 To je věc, kterou mají všichni velcí bluesmani, jazzmani,

00:50:54 možná i velcí klauni.

00:51:00 ...budú ně říkat, budú ně říkat paní mlynárka.

00:51:22 Keby nebyl zaspal šohájek na lavici...

00:51:36 Těch písniček, myslím si, znám dost.

00:51:39 Rozhodně mi stačí první slovo, a už vím, o jakou se jedná.

00:51:47 Kuželovský stárek vyrubal hájek,

00:51:53 vyrubal, vysekal švarný šohajek,

00:51:58 vyrubal, vysekal švarný šohajek.

00:52:14 Keď sem išla z kostela, milého sem viděla.

00:52:20 Sedla sem si na kraj na lavečku...

00:52:44 Mlynári, šafári, z vašeho mlýna švarná dívčina vychází.

00:53:10 Náš Janíček nic nerobí, len preváďa na jahody.

00:53:40 Kdyby-li, kdyby-li dva dolárky byly,

00:53:47 na váhu, za vodu, jako tu jahodu.

00:54:27 -Kdo byl tvůj dědeček?
-Jožka Kubík.

00:55:08 Takže to vypadá, že by to tady ještě nemělo vymřít.

00:55:14 A mezi cikány se našel jeden, Petra syn, ten hraje na housle.

00:55:19 Tak ten jediný by měl z Kubíků zůstat jako muzikant. Což je dobře.