Ocas ještěrky

David Švehlík v hlavní roli distribučního filmu České televize o vysvobození z nástrah zla a hříchu (2009). Dále hrají: K. Zima, V. Nedeska, M. Sidonová, M. Durnová, V. Helšus, S. Zindulka a další. Scénář I. Arsenjev. Kamera K. Fuxjäger. Režie I. Trajkov

Litujeme, ale video není dostupné
Litujeme, ale video není dostupné

Josefův příběh je vlastně příběhem o vysvobození z nástrah zla a hříchů, které jsou nám stejně jako šance dobra dány při narození ve stejné míře. Josefova postava a charakter jsou z rodu obyčejného člověka, který nevyniká, neodlišuje se, jenž dosud žil tak, jak mu prostředí nabízelo šance. Pracuje jako opravář jemných a přesných vah; a aniž si to uvědomuje, náhle se vychýlí jeho životní perspektivy, představy a možnosti.

Josef se vrací ze Španělska, kam před nedávnem nečekaně odešla jeho žena, aniž se mu podařilo vztah k Martině zrekonstruovat. Protože o několik dní překročil dovolenou, přišel i o svou práci. V zoufalství, smutku a depresi se rozhodne prodat svůj byt a přežívat v malé dílně jako drobný opravář. Na internetu tvrdohlavě shání hudební CD, o které rozchodem přišel, a seznámí se tak s Gabrielem, který mu CD nejen sežene, ale který mu nenápadně vnutí svou přítomnost a iluzi přátelství. Tento průvodce a „záchrance“ ho ovšem přivádí i nepřímo do řady konfliktních situací, které předpokládají nejen rychlá a jednoznačná rozhodnutí, ale která mají, jak se skrytě ukazuje i zásadní a hluboká morální dilemata. Josef není samozřejmě člověk reflexe, je však bytostí citově opravdovou a pokornou. Vnímá Gabrielovu přítomnost jako tlak a pokusí se uprchnout z města na venkov k opuštěné matce, která díky dávnému krutě konkrétnímu snu v době, kdy přivedla Josefa na svět, žije v neustálém osudovém strachu o jeho život. Na venkově Josef potkává Olivu, kamarádku z dětství, která tam žije s otcem, malířem, který zmarnil svůj talent a zaplétá se do pochybných nabídek k restaurovaní starých obrazů. Ale i zde Josefa nachází Gabriel a ještě konfliktněji ho staví do situací, které jsou jeho životními zkouškami. Teprve teď se odkrývá klíč k matčině osudovému strachu o život svého syna, který ji předpověděl sen, a který je vlastně odkazem k všudypřítomnosti křehkosti života a našich šancí v něm.

Vnitřní (a vlastně nereflektovaný) spor a trápení ústřední postavy se odehrává často v rituálech, symbolických opakováních, že cesta k poznání sebe sama je nejen plná nejistoty, ale probíhá často nevědomě, v každodenních situacích mnohých pokušení a ztajených zkoušek. (Je-li možné odkázat k analogickým postupům, pak jistě ke struktuře motivů a situací v Kieslowského filmech.)

Josefova cesta labyrintem nepřímých morálních a hodnotových rozhodnutí není samozřejmě cestou ke kýčovité spáse, je však vysvobozením z dilemat chlapecké pokory a neodpovědnosti, cestou k uvědomění si hodnot svého jednání, činů a nabízených perspektiv. Není to příběh o vztazích, psychologických pohnutkách a kauzalitách lidského osudu: je to prostý (až pokorný) příběh o mnohovrstevnosti šancí každého jedince a nepředvídatelnosti situací, v nichž bychom měli vždy obstát.