Strašidla jsou vysvobozena, ale v podobě duchů dál straší na hradě Cypriána z Višně. Je tu i rozpustilý synek mladého rytíře a půvabné Veroniky. Volné pokračování pohádky Cyprián a bezhlavý prapradědeček. ### Režie: Vlasta Janečková. Scénář: Květa Kuršová. Hrají: Naďa Konvalinková, Martin Luhan, Michaela Markovičová, Bořivoj Navrátil a další.
00:00:02 ZPÍVÁ. Starý hrad stojí uprostřed lesa,
00:00:06 když poutník uzří ho, srdce mu plesá.
00:00:11 Nikdo však neví to, málokdo tuší, že tady s lidmi žijí též duši.
00:00:43 Přesto však nutno říct, přátelé milí,
00:00:47 že si tam spolu v pohodě žijí.
00:00:51 Prapraděd, prapravnuk, mladí i staří,
00:00:55 ať se jim všechno konání zdaří.
00:01:06 -Au, au! -Ty uličníku počkej, až tě chytím, nasekám ti!
00:01:19 Teto Kunhuto, co to vyvádíte?
00:01:22 Zeptej se syna, mladého Sudivoje Pecky z Višně.
00:01:28 Nacpali mi s Cecilkou trávu do komína.
00:01:32 Když jsem zatopila, bouchlo to.
00:01:35 Co lezeš na komín, mohl jsi spadnout.
00:01:39 -To je všechno, co mu řekneš?
-To se nestydíš, zlobit tetu?
00:01:45 Já se stydím, maminko.
00:01:47 -Že už to víckrát neuděláš?
-Neudělám. -To ti neslíbí.
00:01:53 Má dost nápadů, takže žádnou lumpárnu nedělá 2x.
00:01:58 A co si nevymyslí on, poradí mu Cecilka.
00:02:02 A když jí dal Cyprián na zadek, je to ještě horší.
00:02:08 Tatínek jí dal na zadek? Jak se trefil, když je neviditelná?
00:02:13 -To ještě nebyla neviditelná.
-Ona i maminka tu musely strašit.
00:02:19 Tvůj tatínek je vysvobodil tím, že Cecilku potrestal.
00:02:24 Tak a teď si běž hrát, Vojtíku.
00:02:28 Copak důležitého mi chceš říct?
00:02:34 Já vím, že za tvých časů se děti vychovávaly různě, ale...
00:02:40 Vždyť jsem se toho kluka ani nedotkla.
00:02:44 Běhám za ním s vařečkou, ale on mi vždycky uteče.
00:02:49 Nechci, aby moje děti byly vychovávané vařečkou.
00:02:54 -Jaké děti, vždyť máš jenom jedno.
-Zatím.
00:03:01 Děvenko moje! Veroniko, je to pravda?
00:03:07 Teto, zatím nikomu ani muk. Ví to jen Cyprián.
00:03:11 To víš, že ne. Panebože, to je radost.
00:03:16 -Tak váš rod rozkvete novou haluzí.
-Sdílíme vaše štěstí.
00:03:22 -Taková báječná novina.
-Ale paní Jenovéfo.
00:03:27 -Budu mlčet jako hrob.
-A vy taky, pane Sudivoji.
00:03:32 Spolehni se, Veroniko.
00:03:38 -Cecilko!
-Tady jsem.
00:03:43 Hledej!
00:03:46 -Nechci si s tebou hrát, chci se tě na něco zeptat. -Ptej se!
00:03:52 -Proč jste tady s matkou strašily?
-Maminka mě proklela.
00:03:58 -Jak tě proklela?
-Zlobila jsem a ona se rozčílila.
00:04:03 Řekla, že mě byl čert dlužen. Tak jsme byly obě začarované.
00:04:09 -A můj táta tě vysvobodil tím, že ti nařezal? -Ano.
00:04:14 -A teď už nemusíš strašit?
-Ne, nemusím.
00:04:18 -Já tu vůbec nemusím být.
-Ale zůstaneš tady, viď?
00:04:28 Cecilko, kde jsi?
00:04:35 Tady jsem.
00:04:39 Jak to děláš?
00:04:47 Cecilko, au, au!
00:04:53 Au, au, Cecilko!
00:05:02 Dost, Cecilko, já už nemohu.
00:05:09 Co je s tebou, Vojtíku?
00:05:14 Málem jsi zahubila dědice rodu pánů Pecků.
00:05:18 Veroniku by žalost teď sklátila, protože je v naději.
00:05:25 -Proč je maminka v naději?
-Budeš mít bratříčka.
00:05:30 Já budu mít bratra? Vážně? Hurá!
00:05:36 Vy jste tomu dala, Jenovéfo. Slíbila jste, že budete mlčet.
00:05:42 Stejně se to dlouho neutají.
00:05:47 Pojď dál, chlapče, vítej na našem hradě.
00:05:53 Vděčím vám za svůj život.
00:05:56 Kdybyste mě v jámě nenašel, zahynul bych.
00:06:00 Neboj se, noha se ti uzdraví, naše Kunhuta má léky.
00:06:06 Až nám dá něco k večeři, hned ti bude lépe.
00:06:12 -Chudák chlapec.
-Nemá chodit sám po lese.
00:06:16 Je divné, že byl v lese tak sám.
00:06:19 Bůhví, co by se stalo, kdyby ho Cyprián nenašel.
00:06:25 Kdyby se z té jámy nevyškrábal mohl by ho sežrat medvěd.
00:06:33 Děkuji vám, pane, i vám paní. Za pomoc i za přístřeší.
00:06:38 Jsme rádi, že jsi tu. K nám málokdy zavítá host.
00:06:43 Vám děkuji za skončení bolesti a za výbornou večeři.
00:06:49 Hlavně, že ti chutnalo.
00:06:52 Jsi unavený, Vojtík tě odvede do pokoje a vyspí se s námi.
00:07:00 -Dobrou noc.
-Dobrou noc.
00:07:05 Ať nic neruší klidný spánek vašeho pohostinného hradu.
00:07:12 Na té noze nebyl ani škrábanec. Asi se chtěl jen najíst a vyspat.
00:07:20 Ale když zbloudilec žádá přístřeší, je povinností mu ho poskytnout.
00:07:26 Vždyť já už nic neříkám.
00:07:29 Jak se ti tady líbí?
00:07:38 Už jsem bydlel lépe, ale i hůře, když jsme táhli na Turky.
00:07:46 -Ty jsi bojoval s Turky?
-S Turky i s jinými. Kryj se!
00:07:52 Nemohu s tebou bojovat, jsi zraněný.
00:07:56 Já nemohu bojovat s tebou, jsem větší a silnější.
00:08:01 Ale na tom vždycky tak nezáleží.
00:08:04 Člověk může přemoci i mnohem silnějšího protivníka,
00:08:10 -když zná ten správný úder.
-A ty ho znáš?
00:08:15 Znám, ale je to tajemství. Nemohu ho kdekomu prozradit.
00:08:20 Ledaže bys mi na oplátku prozradil také nějaké tajemství.
00:08:26 Třeba kde na hradě ukrýváte poklad.
00:08:30 Poklad tu není, ale bydlí tady duchové našich předků.
00:08:36 Paní Jenovéfa, její dcera a pan Sudivoj.
00:08:40 Ten původně neměl hlavu.
00:08:43 -Když ho maminka vysvobodila...
-Tys toho pradědečka viděl?
00:08:49 -Neviděl, on je neviditelný.
-Ha, ha.
00:08:57 -Ty ještě věříš na pohádky?
-Oni tu s námi vážně bydlí.
00:09:02 A kdepak bydlí? Na půdě nebo ve sklepě?
00:09:07 Počkej, nechci se ti posmívat.
00:09:10 Jen jsem si myslel, zda ti tvoji předkové nehlídají nějaký poklad.
00:09:17 Nevím o něm, ale můžu se zeptat Sudivoje nebo tatínka.
00:09:22 Ne, ne, zatím se neptej, třeba si vzpomeneš sám.
00:09:27 -A prozradíš mi své tajemství?
-Jaké?
00:09:31 -Úder na silnějšího soupeře. Naučíš mě ho? -Naučím.
00:09:41 -Dobrou noc.
-Dobrou noc.
00:10:20 Vida, ani si nezapomněl vzít lampičku.
00:10:55 Namáháš se marně, mladíku, poklop je na závoru.
00:10:59 Pane, otevřete mi, prosím. Všechno vám vysvětlím.
00:11:04 Do rána zůstaneš ve sklepě, pak to vysvětlíš pánovi,
00:11:10 který tě po hostině vzal pod svou střechu.
00:11:13 A kdo jsi ty? Sluha?
00:11:16 Já jsem duch bezhlavého prapradědečka.
00:11:22 Tedy byl jsem bezhlavý. Už mám hlavu na správném místě.
00:11:45 -Jez!
-Nemám hlad.
00:11:51 -Máš či nemáš, snídani sníš.
-Vojtíku, netrucuj.
00:11:56 Ten tvůj kamarád utekl sám.
00:11:59 Kdyby nedělal nic špatného, počkal by do rána a vše vysvětlil.
00:12:07 Jak se protáhl tím okénkem ze sklepa, to opravdu nechápu.
00:12:13 Asi tam dám pasti na krysy.
00:12:15 To není k smíchu, mohl se zabít, když skákal do příkopu.
00:12:21 Máš pravdu, dám do okénka mříže.
00:12:25 Pak budete zavírat hosty do sklepa jako zločince.
00:12:30 -Ale to se jim nebude líbit.
-Doufám, že ty k nim nepatříš.
00:12:36 Protože máš týden domácí vězení, nepůjdeš ani na krok.
00:12:45 Nech ho! Chvíli bude trucovat a pak ho to přejde.
00:12:52 To je tím, že tu nemá kamaráda.
00:12:56 Až se mu narodí bratříček, bude všechno v pořádku.
00:13:05 -Vojtíku!
-To jsi ty, Cecilko?
00:13:09 -Přinesla jsi mi něco k jídlu?
-Jen kousek placky.
00:13:16 -To je jako nic.
-Já víc neunesu.
00:13:20 -My duchové nemáme sílu.
-Mám strašný hlad.
00:13:24 Tak sněz to, co ti přinesla teta Kunhuta.
00:13:33 Nechci!
00:13:38 Držím hladovku.
00:13:41 Ale celý týden to nevydržíš. Leda, že by ses proměnil v ducha.
00:13:47 -Myslíš v ducha jako jsi ty?
-Ano, znám na to zaklínadlo.
00:13:52 Netěší mě už svět lidí, nechci být, co oči vidí.
00:13:57 Musím si to rozmyslet.
00:14:00 Byl bys neviditelný pro lidi, ale zato bys viděl mě.
00:14:04 -Víš, jak bychom si krásně vyhráli?
-A to by mě neviděli rodiče?
00:14:10 Z lidí nikdo.
00:14:13 Kdyby ten darebák znal zaklínadlo, neprolézal by okénkem jako zloděj.
00:14:19 Takhle o něm nemluv. Byl to můj jediný kamarád.
00:14:27 -Jediný kamarád?
-Ty jsi také můj kamarád.
00:14:33 Cecilko...
00:14:36 Cecilko...
00:14:39 Cecilko, kde jsi?
00:14:46 Vojtíku, máš sestřičku.
00:14:50 -Sestřičku?
-Co stojíš, pojď se na ni podívat.
00:15:06 Tak co, jak se ti líbí? Je krásná, viď.
00:15:11 Je to naše malá hezká holčička.
00:15:16 -Naše holčička. -Dívky našeho rodu byly vždycky půvabné.
00:15:23 -Je jako růžové poupátko.
-To tedy není.
00:15:26 -Vypadá jako růžové selátko.
-Takhle před maminkou nemluv!
00:15:32 -Kde je maminka?
-Maminka teď spí, nesmíš ji rušit.
00:15:41 Ale copak je, ty náš broučku? Snad bys neplakala?
00:15:47 Podívám se, jestli tě mám přebalit.
00:15:52 Já nesmím maminku rušit a ona řve a je to v pořádku.
00:16:05 -Vojtíku! -Cecilko! Já jsem tak rád, že jsi tady.
00:16:12 Všichni se točí kolem sestřičky a mě už nemá nikdo rád.
00:16:17 -Cecilko, jak je to zaklínadlo?
-Jaké zaklínadlo?
00:16:22 -Aby ze mě byl duch a abych zmizel.
-Chtěl sis to ještě rozmyslet.
00:16:28 Už jsem se rozmyslel, stejně o mě nikdo nestojí.
00:16:33 -Já tě mám ráda.
-Já tě mám taky rád.
00:16:38 Netěší mě už svět lidí, nechci být, co oči vidí.
00:16:43 Netěší mě už svět lidí, nechci být, co oči vidí.
00:16:49 Mha přede mnou, za mnou taky, nespatří mě lidské zraky.
00:16:54 Mha přede mnou, za mnou taky, nespatří mě lidské zraky.
00:17:04 Vojtíku!
00:17:07 -Co si mě tak prohlížíš?
-Ještě jsem tě neviděl.
00:17:11 Představoval jsem si tě takhle.
00:17:13 -Tak hezkou nebo tak ošklivou?
-Tak hezkou. -Au, nech si to.
00:17:21 -Ty, počkej.
-Já ti dám.
00:17:26 Propánakrále, co je to za rámus? Malá právě usnula.
00:17:31 -Vojtíku, že se nestydíš.
-Uááá...
00:17:37 Počkej, až tě najdu. Jen počkej.
00:17:52 -Tentokrát ti naplácám vařečkou.
-Chi, chi, chi...
00:17:56 No, jak chceš.
00:18:06 A teď hned uvidíš výhody, když nejsi člověk, ale duch.
00:18:14 Zamčené dveře pro nás nejsou žádnou překážkou.
00:18:21 Pojď za mnou.
00:18:24 Au, au.
00:18:29 To nesmíš tak rychle. Duchové nevládnou silou tělesnou,
00:18:34 ale jak samo jméno naznačuje, vládnou silou ducha.
00:18:38 Musíš být přesvědčen a dokážeš to. Pojď, zkusíme to spolu.
00:18:49 Vojtíku Pecko z Višně!
00:18:52 -Jé, to jsem rád, že vás vidím.
-Ty nás vidíš?
00:18:55 Jasně vás vidím, paní Jenovéfo, i prapradědečka.
00:19:00 -Ale to znamená, že...
-Neberte si to tak.
00:19:06 Aspoň mladý pán lépe pozná své předky.
00:19:13 Pojď, rychle zmizíme.
00:19:21 Paní Veroniko, pane Cypriáne, hrozně mě to mrzí.
00:19:25 Omlouvám se za Cecilku, měla jsem na ni dohlédnout.
00:19:31 A my měli dohlédnout na Vojtíka.
00:19:33 To bych ho nesměla spustit z očí ani na minutu.
00:19:37 Co se stalo, stalo se.
00:19:42 Prapradědečku, víte, jak by se Vojtík mohl zase proměnit?
00:19:46 -Vím. -Sláva. Tak nám řekněte to zaklínadlo.
00:19:53 Zaklínadlo má jen malou moc.
00:19:56 On si přál odejít ze světa lidí a zařadit se mezi nás duchy.
00:20:03 Až se bude chtít vrátit mezi lidi, musí si to přát z celého srdce.
00:20:13 Je to moje vina, starala jsem se jen o Verunku a proto nás opustil.
00:20:20 Ale on nás neopustil. Je tu pořád. Jenom trochu v jiné podobě.
00:20:28 Netrap se. Však ono ho to přestane za pár dní bavit.
00:20:33 My vám na něj dáme pozor.
00:20:42 Nezdá se ti, že už je hezčí? Ale ještě není jako poupátko.
00:20:50 To je pravda, kytky takhle neřvou.
00:20:54 -Ale že se dokáže čertit!
-Měla by se přikrýt.
00:21:02 Copak je, holčičko naše?
00:21:06 Verunka se odkopala, tak jsme ji s Cecilkou přikryli.
00:21:12 -To jsi moc hodný, Vojtíku.
-Maminko, neplač.
00:21:17 Když jsem teď duch, mohu být s tebou, ani to nemusíš vědět.
00:21:22 Vojtíku!
00:21:24 Cecilko, znáš nějaké zaklínadlo, které by mě proměnilo nazpátek?
00:21:30 -Ty se chceš změnit nazpátek?
-Ne hned, ale za čas.
00:21:35 -Znáš ho? -Teď si nevzpomínám.
-Ale vzpomeneš si, viď.
00:21:41 Proč se chceš změnit nazpátek? Proč nechceš zůstat se mnou?
00:21:46 Já s tebou chci zůstat, ale je mi líto maminky.
00:21:51 -Pořád pláče.
-Ona si zvykne, uvidíš.
00:21:55 Má teď malou Verunku, klidně se bez tebe obejde.
00:22:03 Spanilé dámy, urozený pane!
00:22:07 Zboží, které vám nabízím, nemá sobě rovna v okolí.
00:22:13 Bylo dovezeno až z Marokánska.
00:22:17 Tam nosí ženy svou tvář zahalenu, aby jejich krása více vynikla.
00:22:26 S dovolením, dámo. Ó, nádhera.
00:22:34 -Moc ti to sluší, Veroniko.
-Je krásný.
00:22:40 Ale pro mě se nehodí. Nevím, kam bych ho nosila.
00:22:46 Ale já vím.
00:22:48 Na svatého Jiljí jsme pozváni na zásnuby panny Johanky.
00:22:54 Pojedeme tam. Budeš nejkrásnější ze všech.
00:22:58 Cypriáne, já nikam nemohu. Verunka je malá, nemůže být sama.
00:23:04 I kdepak sama. Ty myslíš, že se o ni nedokážu postarat?
00:23:10 Nezlob se, teto Kunhuto. Já vím, že ano.
00:23:13 Domluveno, pojedeme na zásnuby.
00:23:16 -A tobě koupím tento šál.
-Zajisté, prosím.
00:23:22 -Pro Verunku mašličku na čepeček.
-Hned to bude, prosím.
00:23:32 -A pro tebe Kunhuto...
-Moment...
00:23:37 Vsadím se, že si ctná paní ráda občas osladí život.
00:23:43 V této lahvičce je sladké pití.
00:23:48 I kdepak pití, toho já se ani nedotknu.
00:23:53 Ale tu lahvičku tu nechte, kdybych chtěla uctít hosty.
00:23:57 Pro maminku šál, pro sestru pentli, jako bych ani nebyl.
00:24:02 -Stejně tam nemá nic pro kluky.
-Ani si na mě nevzpomněli.
00:24:07 Tak se jim musíme připomenout.
00:24:16 -Moc vám to sluší, moje paní.
-Jdi, ty lichotníku.
00:24:20 Stejně si myslím, že bych měla zůstat doma s Verunkou.
00:24:25 To bys mě pustila samotného?
00:24:28 Dost řečí a už jeďte. Pán Bůh vás provázej.
00:24:37 -Kde je Vojtík?
-Asi někde lítá s Cecilkou.
00:24:42 Nemysli na to a jeďte. Dneska musíš být veselá.
00:25:01 Opravdu ti to moc sluší, Veroniko.
00:25:09 -Šťastnou cestu, maminko.
-Co jsi smutný? Máme moc práce.
00:25:26 Ať je v láhvi truňk či voda, nevzejde z něj žádná škoda.
00:25:32 Jen ti, kdož z ní budou píti, nevydrží dlouho bdíti.
00:25:36 Usnou tvrdě, usnou sladce, spíše dlouze, nežli krátce.
00:25:47 -Tak a je to.
-A co bude?
00:25:50 Jak znám tetu, tak brzo uvidíš.
00:25:54 Spí jako andělíček.
00:26:22 -Hihi. -Chichi.
-Vojtíku, Cecilko, jste tady?
00:26:29 Běžte se podívat, jestli je všude všechno v pořádku.
00:26:34 Jestli někde nezůstalo otevřené okno.
00:26:37 Už běžíme, teto Kunhuto.
00:26:45 PLÁČ.
00:27:08 Asi se ti něco ošklivého zdálo.
00:27:32 -Spí jako andělíček.
-Ale Verunka nespí.
00:27:39 Aby tak ještě vzbudila tetu, musíme ji nějak zabavit.
00:27:45 Vždyť tě nevidí.
00:27:47 Malé děti duchy vidí, jsou jen napůl v světě lidí.
00:27:52 Když chceš uspat miminko, zpíváš: Hajej, dušinko.
00:27:57 Hajej má dušinko, hajej a spi.
00:28:07 Paní Kunhuto!
00:28:13 Slyšela jsem Verunku plakat, nepotřebujete s něčím pomoci?
00:28:23 Paní Kunhuto, co je vám?
00:28:26 Pane Sudivoji!
00:28:35 -Paní Jenovéfo!
-Podívejte se, je jako bez ducha.
00:28:41 -Paní Kunhuto, vzbuďte se.
-Náš hlas je slabý a síly omezené.
00:28:50 Myslím, že bych se měl rozběhnout za Cypriánem a Veronikou.
00:28:55 Běžte, pane Sudivoji, já tu pohlídám obě dvě.
00:29:03 Bože, jaké strašné zvuky.
00:29:10 Možná, že nějaký neduh ohrožuje její žití.
00:29:19 Snad toto je medicína, která by jí pomohla.
00:29:25 Z té láhve vychází zvláštní síla.
00:29:38 Vojtíku, co tomu říkáš?
00:29:41 Vaši jsou na zásnubách, teta spí a moje maminka hlídá Verunku.
00:29:46 Sudivoj je pryč, máme celý hrad pro sebe, jsme jeho pány.
00:29:54 -Podívej, tam je otevřené okno.
-Vidíš ten provaz?
00:30:19 Tak co, jak to vypadá?
00:30:21 V pořádku. Je tu úplné ticho.
00:30:28 -Vojtíku, jestli se nemýlím, tak to jsou... -Loupežníci.
00:30:34 Takže ten tvůj kamarád je zloděj.
00:30:37 Myslím, že všichni spí.
00:30:41 Jdeme se přesvědčit.
00:30:56 Bába spí jako medvěd v zimě.
00:31:01 -Kde je ten kluk?
-Ten spí taky.
00:31:12 -Svícen se také hodí.
-Okamžitě to položte!
00:31:23 Nejdříve musíme zjistit, jestli je čistý vzduch.
00:31:28 -Kde spí ten kluk?
-Má pokoj vedle.
00:31:31 Jdi se tam podívat.
00:31:33 Když odejdu, tak mě tenhle zloděj okrade.
00:31:37 Kdo je u tebe zloděj? Tys mi ukradl svícen.
00:31:41 -Já ti nic nevzal.
-Tak kdo, ty darebáku?
00:31:44 Nechte toho, vzbudíte tu bábu.
00:31:48 Tak ji bouchneme přes hlavu a bude spát jako Jezulátko.
00:31:55 Au, au.
00:31:58 Neřvi a pojďte se podívat, jestli je čistý vzduch.
00:32:13 Polož tu láhev, nejdříve práce, potom zábava.
00:32:18 Ano, nejdříve práce, potom zábava.
00:32:29 -Jak se ti povedlo shodit tu vázu?
-Pevná vůle pohne i vázou.
00:32:35 Škoda, že se ten zloděj nenapil, mohli jsme mít jednoho z krku.
00:32:40 Ani jsem netušila, že to kouzlo má takovou sílu.
00:32:44 -Podívej!
-Jú, paní Jenovéfa.
00:32:49 Ale tady nic není.
00:32:51 To dá rozum, že nebudou mít poklady na chodbě.
00:32:55 A kde by je mohli mít?
00:32:57 Moje babička schovávala poklady do džbánku v kuchyni na kredenci.
00:33:04 Jdi se podívat do kuchyně, když něco objevíš, zavolej.
00:33:13 Tak už jdi.
00:33:19 Než sní, co najde, my budeme s pokladem za horami.
00:33:23 Nejsi hloupý.
00:33:27 Co když je poklad v tom brnění?
00:34:19 -Hej, kampak?
-Dojdu se podívat do sklepa.
00:34:23 Sám jsi říkal, že jsou tam jen brambory a jablka.
00:34:27 Ty jsi věděl, že ten poklad je tam. Chtěl jsi mi ho vzít a utéct.
00:34:39 To s tím světlem se ti povedlo, jako bys byl duchem už sto let.
00:34:45 Tobě s tím poklopem také.
00:34:47 Proč tak řvou, perou se tam o brambory?
00:34:50 Teta Kunhuta dala do sklepa pasti na krysy.
00:34:54 PLÁČ.
00:34:56 Ale tohle je Verunka.
00:35:02 Verunko, hezky spinkej, holčičko naše.
00:35:11 Maminka už je vzhůru. Jak je ti, maminko?
00:35:14 Už dobře. Ani nevím, jak na mě ta slabost přišla.
00:35:20 S tím si nelámej hlavu.
00:35:24 Je tu někdo?
00:35:30 Bába pořád spí.
00:35:34 PLÁČ.
00:35:41 Jestli budeš řvát, tak ji vzbudíš. Ticho, ticho!
00:35:52 Moje babička říkala, že jsem spal po kořalce dobře.
00:36:03 -Co kdybych dal té malé napít?
-Ne, ne!
00:36:09 Správně. Napřed práce, pak zábava.
00:36:20 Tady jistě něco bude.
00:36:33 Zatraceně, to chce sekyru.
00:36:44 -Kdo to byl?
-Loupežník. -Můj Bože!
00:36:49 -S tím si nedělej starosti.
-Nesmí ublížit Verunce.
00:36:57 Teď tě rozlousknu jako ořech.
00:37:09 Samé hadry.
00:37:12 Připraveni? Tak pozor. Raz, dva, tři.
00:37:16 Au, do prkénka dubového.
00:37:22 -Má moc tvrdou hlavu.
-Proti němu sami nic nezmůžeme.
00:37:26 -Kdybych nebyl duch...
-Tak co bys dělal?
00:37:30 Cecilko, vzpomeň si na zaklínadlo.
00:37:33 Konečně se mi rozbřesklo. Ten poklad je v té kolébce.
00:37:40 PLÁČ.
00:38:14 To dítě řve, že se mi hlava může rozskočit.
00:38:20 Jestli nebudeš hned zticha, tak já ti tu pusinku zacpu.
00:38:26 Cecilko, honem to zaklínadlo.
00:38:29 Netěší mě duchů svět, moc bych se chtěl vrátit zpět.
00:38:33 Netěší mě duchů svět, moc bych se chtěl vrátit zpět.
00:38:45 Dej mu napít, chudáčkovi.
00:39:00 Já mám snad vidění.
00:39:07 Kruci pírko, to je síla.
00:39:25 Verunko, neboj se, já jsem tu s tebou.
00:39:39 Verunko, Vojtíku!
00:39:50 Vojtíku, já jsem tak šťastná, že ti zase mohu dát pusu.
00:39:56 Maminko, já taky.
00:40:01 Ty jsi nám ale dal.
00:40:10 Proboha, co se tady dělo?
00:40:18 Co by se tu dělo. Trochu jsem si zdřímla.
00:40:25 Vojtíku, co jste to tady s Cecilkou vyváděli?
00:40:30 To my ne, to loupežníci.
00:40:32 Já ti dám loupežníky. Vojtíku, ty už jsi zase vidět.
00:40:42 Tak povídej, jak to bylo.
00:40:46 Dva loupežníky jsme zavřeli ve sklepě a třetí leží tamhle.
00:40:57 Vojtíku!
00:41:02 Nechtěla jsem tam překážet. Mají si toho tolik co povídat.
00:41:07 Taky to tak cítím. Jste nějaká bledá.
00:41:12 Jsem trochu unavená po těch strašných událostech.
00:41:17 Strašných? Řekl bych radostných.
00:41:20 Mladý pán, Vojtík Pecka z Višně, se vrátil mezi lidi.
00:41:27 -Ano, jsou spolu. -A my s nimi, pokud na nás s láskou myslí.
00:41:36 Cecilko, Cecilko, jsi tady?
00:41:44 To víš, že jsem tady.
00:41:51 Cecilko, jsi tady? Je to škoda, že už tě nevidím.
00:41:57 Ale víš, zdá se mi že teď, když vím jak vypadáš, tak...
00:42:02 -Tak co?
-Tak tě vlastně vidím pořád.
00:42:06 Mám tě moc rád, Cecilko. Cecilko, já tě vidím.
00:42:12 Co se divíš, řekl jsi to nejmocnější zaklínadlo.
00:42:17 Bude to jen naše tajemství, ano?
00:42:21 ZPÍVÁ.
00:42:23 Uprostřed lesa starý hrad stojí, Cecilku s Vojtíkem přátelství pojí.
00:42:32 Nic na tom nezmění štěstí či hoře, to jejich přátelství překlene moře.
00:42:40 A proto vězte, přátelé milí, že na tom hradě šťastně si žijí.
00:42:50 Mladí i staří, lidé i duši, žijí tam v lásce, tak jak se sluší.
00:42:58 Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.
Podíváme se znovu na hrad pana rytíře Cypriána z Višně, který býval plný strašidel. Ti už jsou sice vysvobozeni, přesto ale své lidské přátelé neopouštějí… Žijí spokojeně na hradě s Cypriánem (L. Vaculík) a jeho půvabnou ženou Veronikou (K. Trojanová). Je tu i jejich rozpustilý syn Vojtík (M. Luhan), který si celé dny hraje s duchem Cecilkou (M. Markovičová) a dokonce kvůli své kamarádce opouští svět lidí. Jestlipak se vrátí zpět? Podaří se mu uchránit opuštěný hrad před zloději?