Na nedožité sedmdesáté narozeniny svého principála Miloše Kirschnera vzpomínali Spejbl a Hurvínek společně s přáteli – houslistou J. Sukem, režiséry J. Menzelem, M. Šteindlerem, zpěvačkami L. Bílou, J. Zelenkovou, klavíristy R. Roklem, M. Dvořákem, hercem L. Munzarem a mnoha dalšími. ### Kamera J. Hruša. Režie J. Bonaventura
00:00:10 POTLESK
00:00:14 -Prosili jsme nahoře,
00:00:18 náš dobrej bože rozbože,
00:00:24 chcem s taťkou od nás z tyátru
00:00:29 pár pátků oslavit.
00:00:35 Řek jo, a dodal, šeptaje,
00:00:40 ovšem jestli nehraje,
00:00:46 on už ráčí na mý parcele
00:00:51 svou vlastní boudu mít.
00:00:59 Stvořil nám tu horizont a prkna,
00:01:03 svatej Petr stlouk z nich forbínu,
00:01:07 potom stvořil z nebeskýho sukna
00:01:12 oponu se svítkou vavřínu.
00:01:15 Denně hraje s dvěma trpajslíky o tom,
00:01:20 jak se v záři mění tma,
00:01:23 ve všech řečech světa špitáme mu díky,
00:01:27 pak jak blázni řveme hosana!
00:01:34 A tak teda, principále, promiň,
00:01:39 vidíme, že zase nemáš čas,
00:01:44 kéž by vzlétlo nad nejvyšší stromy
00:01:48 naše upřímné "zlom vaz".
00:01:55 Happy Birthday to You, Happy Birthday to You,
00:02:03 Happy Birthday to You, Happy Birthday to You...
00:02:30 Happy Birthday to You, Happy Birthday to You,
00:02:36 Happy Birthday to You...
00:02:44 -Jsem slavný v šerém podsvětí,
00:02:47 svým choutkám zvyklý hověti,
00:02:51 na krásné ženy jsem jak kat,
00:02:54 se mnou si není radno hrát.
00:02:58 Zní něžně ženě vždy můj hlas,
00:03:02 však v lásce se mnou není špás,
00:03:05 po dobrodružství věčný hlad mě honí,
00:03:10 však to račte znát.
00:03:13 Upíří hrabě jsem já, jméno mé každý zná.
00:03:29 -Můj vzácný den
00:03:34 mi byl dán,
00:03:40 dar přízně tvé,
00:03:45 jsi můj Pán.
00:03:51 Co dám ti já?
00:03:56 Jen úzkost mám.
00:04:02 Mě soudit smíš,
00:04:07 jsi můj Pán.
00:04:13 Jen blízkost svou
00:04:18 mi dál přej,
00:04:23 prý nebyl ráj,
00:04:29 já znám jej.
00:04:34 V tvém náručí
00:04:40 se skví ten lán,
00:04:45 ty vládneš jím,
00:04:51 jsi můj Pán.
00:04:58 Stůňů z tvých věčných odchodů,
00:05:03 kam zas šels, kam a z jakých důvodů?
00:05:09 Odpusť mým hrozným představám,
00:05:14 při kterých i dýchat přestávám.
00:05:20 Pokaždé když se mi vracíš,
00:05:25 procitám se v bezpečí,
00:05:31 pochybnost i stesky jsou tytam,
00:05:36 oči tvé mě přesvědčí.
00:05:44 Mým dnům, jak jdou,
00:05:51 jsi dal řád,
00:05:56 čím jsem ti já,
00:06:02 chci dál znát.
00:06:07 Mnou nespoután,
00:06:13 mnou milován,
00:06:18 buď vůle tvá,
00:06:24 jsi můj Pán.
00:06:34 POTLESK
00:06:45 -Hop!
00:06:47 Podívejte se, nebudem s tím dělat žádný štráchy.
00:06:52 Nemám rád tyhle ty dramatiky, kteří než vyexponujou
00:06:55 toho svýho hrdinu, tak kolem toho chodí
00:06:58 jako kolem horký kaše.
00:07:00 Tahle hra je o mně, tak nevím, proč bych se měl potloukat po zákulisí.
00:07:07 Říkám to rovnou, a hlavně těm, co by chtěli odejít
00:07:11 před koncem tohohle dramatu.
00:07:14 Hop! Někomu to trvá dlouho, než se vyšvihne,
00:07:19 já šel nahoru hned.
00:07:23 Hop! Dostal jsem holt hned od začátku důvěru. Hop!
00:07:31 TŘÍŠTĚNÍ SKLA
00:07:41 -Jé...
00:07:43 Taťu..., taťuldo, prosím tebe, jak to vypadáš?
00:07:48 Co se ti stalo?
00:07:51 -Jako bys to neznal, Hurvajz, ti nahoře klopýtnou...
00:07:56 -...a my dole si rozbijem hubu.
00:07:59 -No právě.
00:08:01 Ale my dva, Hurvajz, my dva jsme měli v životě kliku.
00:08:05 -Jo, to je fakt, taťuldo.
00:08:08 -Za nás tu pusu vždycky nastavili naši šéfové.
00:08:12 Takže to nebyl držkopád...,
00:08:14 -...ale jízda králů!
-Tak, pánové, můžeme.
00:08:20 -Vy snad ano, my však...
-...my však těžko.
00:08:23 -Nikdy není pozdě začít.
-No, záleží na tam, jak kdy a...
00:08:27 -...s kým.-S čím.
-On má rád takový dramatický scény.
00:08:32 A někdy je tak nešťastnej, že má klidnej život,
00:08:35 že si tak trošku vymejšlí.
00:08:39 -To promluvila moje žena.
00:08:42 Böhmová svlíká se, nůž už blýská se!
00:08:48 Vrazil jí ho pod paží,
00:08:52 Böhmová už se kácí.
00:08:55 Vrazil jí ho pod kříž, křikla, šmarjá jéžiš,
00:09:01 krev teče po kanapi...
00:09:05 Tady je nějak veselo.
00:09:08 Snad vás nenaladila skutečnost, že už patříme mezi seniory?
00:09:12 Jsem rodilý Pražák. Se svou rodinou jsme se několikrát stěhovali.
00:09:17 V šestačtyřicátém roce jsem se zapisoval na právnické fakultě,
00:09:21 neboť mým plánem a cílem bylo studovat
00:09:24 mezinárodní právo v Dijonu.
00:09:26 To se vám vopravdu povedlo. Achtung...
00:09:31 STŘÍDÁNÍ CIZÍCH JAZYKŮ
00:09:58 -Klásek? Klásek!
-Ano, pane řediteli?
00:10:01 -Prosím tebe, předveď obecenstvu, jak si s ním poradíš ty.
00:10:07 Já na to opravdu už nemám nervy.
00:10:11 -"Hurvínkovi a Spejblovi by tu měli postavit pomník." Obrazcov.
00:10:23 SMÍCH
00:10:32 -Všiml sis, jak se lidé v publiku bavili?
00:10:36 -No to víš, že jo, to je jasný.
00:10:38 -A proč teda myslíš, že to s náma Kirda tak dlouho vydržel?
00:10:45 -No, měl nás rád. A mělo nás rádo i naše obecenstvo.
00:10:50 -A proč?
00:10:52 -No kvůli mně. Jsem jim blízký.
00:10:57 -A proč?
00:10:59 -Jsem takovej... lidový, víš?
00:11:02 Proto za mnou už sedmasedmdesát let do divadla
00:11:05 chodí děti, puberťáci, dospělí, důchodci...
00:11:11 Protože důchodci maj hodně času.
00:11:15 -A navíc neví, co s prachama. Chachá!
00:11:22 -Ach, peníze, penízky.
00:11:25 Vy moji zlatí drahouškové.
00:11:30 Vzali mi vás.
00:11:32 Jste pryč.
00:11:34 A pryč je má opora, má útěcha,
00:11:37 má radost.
00:11:40 Pro mě je všemu konec.
00:11:43 Nemám už, co bych na tomto světě pohledával.
00:11:49 A jestli se neshledám se svými penězi,
00:11:53 oběsím se potom sám!
00:11:58 -Bože!
00:12:02 Máš chviličku? Stvořil jsi moře, chudáku.
00:12:07 Já vím, není to žádná hanba, ale...
00:12:10 nemoh bys udělat něco, abych měl takový
00:12:16 big litle
00:12:18 majeteček?
00:12:24 Kdybych byl rich man,
00:12:30 kdyby kdyby kdyby, kdyby kdyby kdyby
00:12:35 kdyby dam.
00:12:40 Celej den bych, dyby dyby dam,
00:12:44 ručičkama nehejbal!
00:12:48 Aj! Shoď mi dva tři sejfy, java dava dava
00:12:52 java dava dava dava dam,
00:12:55 dej mi k nim i, dyby dyby, klíč, POTLESK
00:12:58 dej mi nésti tíhu slova rich.
00:13:03 Mít prachy,
00:13:06 stavěl bych vilu s římsama v mracích,
00:13:10 fangle bych věšel na vikýř.
00:13:12 Svět žas by a závistí zbled by i Bílej dům,
00:13:17 mý schody krášlil by tébich a koupelnu luft
00:13:21 a mý hosty vozila by zdviž.
00:13:24 Ta show by i vládě nešla na rozum.
00:13:31 Pod balkónem
00:13:34 dvůr by se táhnul až k Center Parku,
00:13:37 sendvič bych drobil labutím,
00:13:40 fárem bych kvočnám jezdíval pro ječmen.
00:13:44 Do všech stran nes by se ryk z pěti zánovních chlívků,
00:13:48 přecpanejch manou k prasknutí,
00:13:51 no zkrátka bych byl nejbohatší man.
00:13:56 Oj.
00:14:00 Kdybych byl rich man,
00:14:02 kdyby kdyby kdyby, kdyby kdyby kdyby,
00:14:06 kdyby dam.
00:14:08 Celej den bych, dyby dyby dam,
00:14:11 ručičkama nehejbal! Aj!
00:14:15 Shoď mi dva tři sejfy,
00:14:17 java dava dava java dava dava dava dam,
00:14:21 dej mi k nim i, dyby dyby, klíč, dej mi nésti tíhu slova rich.
00:14:29 Kdybych byl rich man,
00:14:32 kdyby kdyby kdyby kdyby kdyby kdyby dam.POTLESK
00:14:37 Celej den bych, dyby dyby dam,
00:14:40 ručičkama nehejbal! Aj!
00:14:43 Shoď mi dva tři sejfy, java dava dava
00:14:47 java dava dava dam,
00:14:49 dej mi k nim i pozlacenej klíč, dej mi nésti tíhu slova rich.
00:14:55 Dej mi many, ztrácím další den,
00:14:58 chtěj, ať taky jsem rich maaaan...
00:15:10 -Jo, jsou daleko důležitější věci v životě než peníze.
00:15:15 -Jenomže musíš mít peníze, aby sis ty věci moh koupit, ne?
00:15:21 -Ale to se naštěstí nás dvou netýká.
00:15:25 -Proč myslíš, taťuldo?
00:15:28 -Vždyť co my dva v životě potřebujem?
00:15:31 Jídlo? Nepotřebujem.
00:15:35 Výdaje za ubytování? Žádný. A ženský? Ty můžem škrtnout.
00:15:42 -Prosím tebe, a co ti vadí na ženském pohlaví?
00:15:46 -Pohlaví.
00:15:56 -Počkej, počkej, cože to?
00:15:59 -Ta jeho rozdílnost. Že se s nimi nedá domluvit.
00:16:03 Doženou tě buď k sebevraždě nebo vraždě.
00:16:10 -Musí to být. Musí to být, mé srdce.
00:16:15 Nechte mě smlčet proč, vy cudné hvězdy.
00:16:20 Musí to být.
00:16:23 Krev její neproleju a její kůži, bělejší než sníh
00:16:29 a hebkou jako úběl, neporuším.
00:16:35 Leč zemřít musí.
00:16:38 Klamala by jiné.
00:16:40 Zhasni, má svíce, a pak...
00:16:44 Zhasni, svíce.
00:16:47 VÝKŘIK, HUDBA
00:17:09 -Zas tě něco rmoutí,
00:17:13 nemáš mi co říct.
00:17:15 Proč mi stále zrakem uhýbáš?
00:17:21 Snad se něco hroutí, snad něčeho je víc,
00:17:27 bolíš mě, rány otvíráš.
00:17:37 Ty žárlíš,
00:17:41 já vím, že žárlíš.
00:17:48 Prosím tě, jen zůstaň, stále stejná jsem,
00:17:54 dívej se, jen očima mě hlaď.
00:18:00 Kdo ti zavřel ústa, můžeš-li, jen zraď,
00:18:06 zraď mě, sám pak poznáš, co je prázdný den.
00:18:16 Ty žárlíš,
00:18:19 řekni, že žárlíš.
00:18:27 V kupce sena hledáš jehlu ztracenou
00:18:32 a v lásce hledáš dvířka postranní,
00:18:38 nehazarduj prosím s důvěrou,
00:18:42 s důvěrou,
00:18:44 abys mě nezranil, abys ani sebe nezranil.
00:18:54 Ty žárlíš,
00:18:59 blázínku,
00:19:04 přiznej, že žárlíš.
-Jitko...
00:19:11 -Nevím, jestli láska hory přenáší,
00:19:17 nevím, jestli křídla může dát,
00:19:23 nejsem žádný anděl,
00:19:25 pouze nesnáším,
00:19:29 že se můžeš cizích lidí na mě ptát.
00:19:38 Ty žárlíš...
-No, no.
00:19:43 -Já to vím.
-Jo.
00:19:48 -Já to vím, že žárlíš.
00:20:02 -Jé, ta byla. SMÍCH, POTLESK
00:20:08 -Ach!
-Ach.-Ach.
00:20:12 -Ach...
00:20:22 -Ach...-Ach...
-Ta láska nebeská.
00:20:29 -Ta láska, láska nebeská.
00:20:34 -Ach...-Ach...
-Ta láska nebeská.
00:20:42 -Ja dýda dja la dá...
00:20:46 -Je jak hebké pohlazení,
00:20:52 které život v štěstí změní.
00:20:59 Ach...-Ach...
-Ta láska nebeská.
00:21:06 -Já dýla dýrl lo do do...
00:21:11 -Bez ní život šťastný není.
00:21:19 -Jo, never no.
00:21:24 -Bez ní...
-bez ní život šťastný není.
00:21:33 -Nemůže nikdy, nikdy, nikdy být.
00:21:36 -A proč lásky políbení
00:21:42 člověk nikdy
00:21:45 nedocení, ach,
-Ach...
00:21:52 -ta láska nebeská.
-ta láska nebeská.
00:22:02 -Ach...-Ach.
-Ta láska nebeská.
00:22:11 -Lady ladyjou duá hou... KAŠLÁNÍ
00:22:16 HURVÍNEK PO SPEJBLOVI
-Dudle ladyjou duá...
00:22:23 Tudy dudu tadu dudu...
00:22:30 ...du-u!-Lalá!
-Ach jo, ach jo...
00:22:37 Ach.
00:22:49 -Vážení posluchači,
00:22:51 nyní vám zahraje světový houslista Hurvínek,
00:22:55 pod vedením Josefa Spejbla.
00:22:59 FALEŠNÉ HRANÍ
00:23:04 -Šmankote.
00:23:10 Hurvajz, nech už toho vrzání.
00:23:15 -Ale taťuldo, to je šíleně těžká pasáž, tohle to...
00:23:20 -A kdo to má poslouchat, tohle to?
00:23:23 -No, když ty mě nenecháš zkoušet.
-Hurvínku!
00:23:31 Teď, před publikem? Prosím tě, pochop, jsme světová značka.
00:23:36 S+H! My si nemůžeme dovolit tady takovýhle tyhlencty...
00:23:43 -No právě.
00:23:46 Jsme dvojice, a na kvalitě partnera moc záleží.
00:23:50 Buď s ním rosteš, nebo tě stáhne k sobě dolů.
00:23:55 -Počkej.
00:23:57 Ty tím chceš říct, že ti chybí kvalitnější S k tvému H?
00:24:02 -No, no...
00:24:06 -No tak si najdi lepší S. Jsem na to moc zvědavej.
00:24:11 -Bez obav.
00:24:13 Mistře, pane Suk,
00:24:17 byl byste tak laskav?
00:24:24 Tati, to jsi... to jsi nečekal, co? S+H.
00:24:28 Hned ti to předvedem, že jo, mistře?
00:24:32 -A co budu dělat já.
-Nejdřív my budeme hrát...-Jo.
00:24:36 -A ty poslouchej, jo?
-Jo. A potom?
00:24:39 -A potom ty budeš poslouchat a my budeme hrát. Mistře, tu naši!
00:25:19 Chachá! Děkujeme!
00:25:30 Já už svoje S+H mám, tak ty si taky někoho najdi.
00:25:38 -No, kde já bych tak rychle našel nového partnera?
00:25:43 Ha... Ha...
00:25:46 Havel.
00:25:48 Ten už je zadanej. SMÍCH
00:25:52 -A co, tak to zkusím s Havlíkem! Ferdo, kamaráde, pojď mi pomoct.
00:25:59 Pojď.
00:26:06 HUDBA, ŠTĚKÁNÍ
00:27:18 -Prý vždycky po sedmi letech dochází u partnerů ke krizi.
00:27:23 I trávník se po sedmi letech musí obnovovat, že ano.
00:27:27 A já mám stejného taťuldu už jednasedmdesát let.
00:27:33 A znáte to, rodina vám je dána. Ještěže přátele si můžeme vybírat.
00:27:41 Dane, kamaráde!
00:27:43 -Včera mě někdo trefil,
00:27:46 prohnal mi hlavou kulku,
00:27:51 zem byla hrozně studená,
00:27:55 ze života užil jsem si půlku.
00:27:59 Tak já bych chtěl popřát Spejblovi a Hurvínkovi
00:28:04 hodně dalších let tvorby. To především.
00:28:06 A myslím, že duše, které stály u zrodu,
00:28:09 nebo pak u pokračování budou v nich žít dál.
00:28:13 A přeju jim hodně dětí.
00:28:16 A chtěl bych, aby to tak, jako to zůstalo ve mně,
00:28:19 tak aby to zůstalo v dalších mladších a mladejch
00:28:23 a malinkejch úplně.
00:28:26 A já chci říct jenom, že na Hurvínka nikdy nezapomenu.
00:28:30 -Díky.
00:28:34 Haničko, mohl bych být tvůj chlapec?
00:28:38 -Cože?
-No tak teda boy.
00:28:41 -Spíš Sonny Boy.
-Hm, tak jo, to beru taky.
00:28:48 Hani, můžu? SMÍCH PUBLIKA
00:28:55 -Úspěch šel ti vstříc, Sonny Boy...
-Fakt, jo?
00:29:01 -náms dal mnohem víc, Sonny Boy,
00:29:06 legendou byls málem, v blikajícím sále
00:29:15 zůstává žít dál Sonny Boy.
00:29:22 -To bylo žůžo.
00:29:25 -Dál běháš s tátou s tváří rozesmátou,
00:29:30 náš jsi i můj Sonny Boy.
00:29:38 Hvězdou tvého stáří Broadway dodnes září,
00:29:43 znám obraz tvůj, Sonny Boy.
00:29:50 Z tvých dětských kroků nám čas zůstal stát,
00:29:56 čas prvních roků, kdy jazz se začal hrát.
00:30:02 Tvou prosmutnělou píseň já znám,
00:30:09 s Ellou i Louis ji hrál, Sonny Boy.
00:30:39 Z tvých dětských kroků nám čas zůstal stát,
00:30:45 čas prvních roků, kdy jazz se začal hrát.
00:30:52 Dál běhej s tátou
00:30:54 po Avenue Pátou, tam svět svůj máš, Sonny Boy.
00:31:02 -Jauvajs!
00:31:13 -Tam svět svůj máš,
00:31:18 Sonny Boy.
00:31:24 -Hezky!
00:31:30 Teda tati, podívej, zase máme vyprodáno.
00:31:35 Pěkná sešlost.
00:31:38 -Ale to se nehodí takhle. Tak řeknu:
00:31:41 Pěkně se nám tady sešli!
00:31:44 -Ti sešlí.
00:31:48 -No.
00:31:56 No vidíš, a hned to líp vypadá.
00:31:59 -A taky samí slavní, koukám.
00:32:02 -No, já taky koukám. Tady toho znám.
00:32:06 Hele, to je přece ten, jak o něm pořád psali v novinách,
00:32:10 jak ho ten syčák pořezal.
00:32:13 -No vidíš, a když řezbář Nosek řezal mě...
00:32:31 tak o tom nikdo nenapsal.
00:32:36 -No jo, co naděláš. Teda, ten mě imitoval, tenhle ten.
00:32:40 -Ale, tati, to je nesmysl. Jak by tě moh imitovat poslanec?
00:32:44 To je povinností nás humoristů imitovat poslance.
00:32:48 -A ty seš humák? To vím taky.
00:32:51 Ale to víš, chlapče, když se v divadle dělá politika,
00:32:55 tak se pak nesmíš divit, že politika bývá taky pěknej tyátr.
00:33:01 -Ale to bys neměl, dělat si švandu z těch nahoře. Ty, dole.
00:33:06 -Ale dneska se to může. Kór, když je levičák, že jo, pane Dostál.
00:33:12 SMÍCH
00:33:15 -Pane Klásku, vy jste zapomněl, že co je pro vás herce
00:33:19 na jevišti vlevo, tak pro mě jako diváka v hledišti je zase vpravo.
00:33:23 A naopak.
00:33:34 -Vlevo, vpravo...
00:33:37 Vlevo v hledišti..., na jevišti, vlevo, vpravo. Jo...
00:33:43 Jo! Máte pravdu, ale stejně jste mě imitoval.
00:33:47 -Iritoval jste chtěl říct.
-Jo, to jsem chtěl říct.
00:33:52 -Prosím vás, nezlobte se na taťuldu, že si to plete,
00:33:56 ale on nás totiž teď pořád každou chvíli někdo imituje.
00:34:02 -A ono je to dobře.
00:34:04 Aspoň je to znamení, že jsme známí, že ano.
00:34:07 -A jsme dokonce o to známější, o co slavnější jsou naši imitátoři.
00:34:12 -Jo jo, to je pravda.
00:34:16 Tak kterejpak půjde první? SMÍCH
00:34:22 -Šteindler, baf! No, moc se nekrč a pojď nahoru, milánku. Pojď.
00:34:26 To jsou pořád srandičky po šatnách, víte.
00:34:30 POTLESK
00:34:32 -Jé, pane režisére, já vás úplně přehlíd. Pojďte pobejt.
00:34:45 -Nastává hodina pravdy.
00:34:48 -Já-a-a-a... Ehm...
00:34:51 "Hurvajz, jak to, že jsi do tý domácí úlohy napsal,
00:34:55 že jsem cholerik?" "Jé, tati, ty víš, co to je?"
00:34:59 "No tedy... nevím, ale pro jistotu ti jednu takovou plácnu."
00:35:04 "Chachá!"
00:35:15 -Já jsem trochu hendikepovanej, protože já to znám z desky.
00:35:19 Naučil jsem se to jako malej kluk.
00:35:22 Takovou desku jsme měli a tam byla Hurvínkova básnička.
00:35:25 A mně tenkrát ta fistulka šla, protože mi bylo šest let.
00:35:28 SMÍCH
00:35:30 -A já od tý doby jsem to fistulkou moc neříkal.
00:35:33 Já to zkusím, ale kdyby mi to nešlo, tak mi to odpusťte.
00:35:38 "Tak, člobrdíčkové, já vám teď řeknu jednu básničku.
00:35:42 Je to OPTICKÁ POHÁDKA.
00:35:47 Byl jednou jeden skřipec, jenž časem zestaral,
00:35:53 však přesto, že byl starý, si mladou žínku vzal.
00:36:01 Ta paní slula Lorňon a byla hezká dost,
00:36:07 však nepotrpěla si prý tuze na věrnost.
00:36:12 Monokl za ní chodil, dal si s ní rendez-vous,
00:36:18 a často v době noční do pouzdérka k ní vklouz.
00:36:26 A paní Lorňon lkala, že hřích ten spáchala,
00:36:32 že by se u optika hned spravit nechala.
00:36:36 A pozdě skřipec seznal,
00:36:40 že ta, kterou má rád,
00:36:44 teď místo zmenšování začíná zvětšovat.
00:36:50 POTLESK
00:36:56 Hned hrozně počal zuřit, dál k žití neměl sil,
00:37:02 a proto na vlastní šňůrce se chudák oběsil.
00:37:09 Monokl nechal lorňon sedět zakrátko,
00:37:15 a jí přinesla vrána malinké kukátko.
00:37:22 Rukulíbám!
00:37:26 -No jo, nestává se často, že by dable zastínil originál.
00:37:31 Tak pěkně děkuju.
00:37:33 -Tati, neber si to tak.
00:37:36 -Víte o tom, že jestliže jsou napodobeniny
00:37:40 lepší než sám originál, tak, že ten originál
00:37:44 přestává být originálem?
-Teda!
00:37:48 -Nech ji bejt, Hurvajz, dyť žárlí.
-Jasně.
00:37:53 Máni, jsou dva druhy herců:
00:37:55 jedni by měli být oslavováni za to, že dobře hrajou.
00:37:59 A ti druzí zase za to, že na jeviště nevylezou.
00:38:04 -Jestli narážíte na mě, tak já to, kdybych chtěla,
00:38:08 nemám ani zapotřebí.
00:38:13 Mám na to lidi.
00:38:15 Já bych prosila na scénu... mistra Munzara.
00:38:28 Děkuji. Děkuji. Teda co?
00:38:32 Ježiši. No... Jé...
00:38:39 Jé, děkuji. Hurvajz, co?
00:38:46 -Taky básnička. SMÍCH
00:38:51 Když byl pašík malé sele, neměl v světě nepřítele,
00:38:55 ze dvora mu snesli všecko, chovali ho jako děcko.
00:38:59 A když vzrostl na dva centy, dělali mu komplimenty.
00:39:05 A když vzrostl ještě více, dělali z něj jitrnice. Chachá!
00:39:14 SMÍCH MÁNIČKY
-Děkuji.
00:39:19 Jé...
00:39:22 Já jsem ani netušila, jak jsem rozkošná.
00:39:26 SMÍCH
00:39:28 Díky, mistře, moc jste mě potěšil.
00:39:31 Tak co vy na to, pánové?
-No...-No...
00:39:36 -Ztratili jste řeč, co?
00:39:39 No, mimochodem, už jste někdy slyšeli,
00:39:43 že umět odejít včas je velké umění? A odchod čeká jednou na každého.
00:39:48 -Jenomže my nejsme každý, Máničko.
00:39:51 -Bodejť, my jsme slavná dvojice!
00:39:55 -Chm, takových už bylo. Laurel a Hardy...
00:39:58 -Čuk a Gek.
-No. A rozpadli se.
00:40:02 -A co s tím máme společnýho my dva?
00:40:04 -No, jen to, že byste měli uvažovat aspoň o změně názvu firmy dřív,
00:40:09 než se vám stane totéž.
00:40:12 -Jo tak, myslíš místo S+H H+S!
00:40:18 Ne?
-No, já jsem původně myslela...
00:40:23 M+M.
-Marilyn Monroe?
00:40:26 -Ne. Spíš Mánička - Munzar.
00:40:33 No, vidíte to.
00:40:37 No, ale mistr nějak neměl čas či co...
00:40:42 -Tak se neupejpej.
00:40:44 -Tak mě napadly jiné geniální iniciály.
00:40:49 M+K. Divadlo M+K.
00:40:54 MK no. Pořád nic?
-Ne.-Ne.
00:40:57 -No přece Miloš Kirschner.
00:41:01 -Já závidím lidem jedno jedno. Že jsou z masa a kostí.
00:41:05 Že nejsou jenom kus dřeva a nic.
00:41:10 Že nemusej bejt loutkama, když nechtěj.
00:41:13 Že mají něco, co dokáže změnit svět.
00:41:17 Že maj srdce.
00:41:21 -To jsi řek moc krásně, taťuldo.
-A co já, to řekl náš Kirda.
00:41:27 A dokázal toho říct ještě daleko víc.
00:41:30 -No vidíš. A byl přece taky člověk.
00:41:33 -No to byl. A jakej!
-Člověčí.-Lidskej.
00:41:37 A krom toho, že měl srdce na pravým místě, nechyběl mu ani rozum, víš.
00:41:43 A pojď už, nějak mě při tý vzpomínce šimrá v nose
00:41:47 a vlhnou mi nitě... A to se potom moc špatně ovládá.
00:41:59 -Já v mládí často
00:42:03 podobal se vánku
00:42:07 a říkali mi, že mi rozum chybí.
00:42:15 Dnes, dnes už mám
00:42:19 už mám na kahánku.
00:42:24 A vy se ptáte,
00:42:28 proč vám to povídám?
00:42:33 Tak slyšte,
00:42:36 já miloval jsem lidi,
00:42:41 a proto jim
00:42:45 ne Bohu se zpovídám.
00:43:01 Říkalo se o mně,
00:43:04 že prý jsem hrubý,
00:43:09 drzý a hloupý, nic prý mi nevadí.
00:43:18 Vám lidem,
00:43:21 vám se to mluví,
00:43:26 já však byl šašek
00:43:29 a musel jsem se smát.
00:43:35 A bál jsem se,
00:43:38 že pláč můj prozradí,
00:43:43 že chtěl jsem lásku
00:43:46 svou někomu dát.
00:44:02 Teď už mi líčidla
00:44:04 rozežrala tvář
00:44:10 a maska smíchu
00:44:14 navěky mi spadla.
00:44:18 Tam v dálce vidím,
00:44:21 vidím slunce zář,
00:44:26 já za tím sluncem
00:44:30 musím jít.
00:44:42 Dohrála hudba, opona spadla,
00:44:46 alespoň dneska chci lidskou hrdost mít.
00:45:02 Po celý svůj život rozdával jsem smích,
00:45:09 měl jsem rád lidi
00:45:13 a žil jsem pro potlesk.
00:45:18 A snad jsem taky,
00:45:20 snad taky trochu zpych,
00:45:26 přesto bych rozdal
00:45:30 všechno, co jen mám.
00:45:35 Však nemám nic,
00:45:37 mně zbyl jenom stesk,
00:45:43 tak běžte všichni pryč,
00:45:46 já chci umřít sám.
00:46:18 -Taťuldo?
-Hm?
00:46:21 -Proč bývaj andělé většinou mužského rodu?
00:46:25 -No..., aby se nepřemnožili.
-Hm.
00:46:29 Já myslím, že kdyby se andělé podobali Kirschnerovi,
00:46:33 tak jejich přemnožení by nebi ani Pánubohu rozhodně neuškodilo.
00:46:38 -To je pravda. Aspoň by tam bylo víc legrace.
00:46:41 -A protože si ji zasloužíme i my tady dole, tak prostě jedem dál.
00:46:45 A proto!
00:46:47 -Happy Birthday to You, Happy Birthday to You,
00:46:55 Happy Birthday to You, POTLESK
00:46:58 Happy Birthday to You.
00:47:04 -A všichni!
00:47:06 -Happy Birthday to You, Happy Birthday to You,
00:47:14 Happy Birthday to You, Happy Birthday to You...
00:47:25 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská Česká televize, 2014
Miloš Kirschner (*16. 3. 1927 – †2. 7. 1996) byl český loutkář, herec, zpěvák, dlouholetý ředitel a hlavní interpret Divadla Spejbla a Hurvínka. Studoval mezinárodní právo. V roce 1949 musel studia z politických důvodu opustit. Začátkem padesátých let byl zatčen a odsouzen za protistátní činnost. Po uplynutí trestu ho zařadili do Pomocných technických praporů (PTP), které se také nazývaly „černí baroni“. Po absolvování vojenské služby byl v roce 1951 přijat do Divadla Spejbla a Hurvínka. Už od roku 1952 interpretuje hlavní role. V roce 1956 ho prof. Josef Skupa jmenoval svým nástupcem. Teprve v roce 1966 byl jmenován ředitelem divadla.
Pod vedením Miloše Kirschnera se vyvíjel charakter dvojice loutek Spejbla a Hurvínka. Přijal tradici a současně přišel s inovacemi jevištními a tematickými. Na rozdíl od Josefa Skupy interpretoval své role i v cizích jazycích. Za 44 let práce navštívil 30 zemí. Pořad uvádíme jako vzpomínku na Miloše Kirschnera, který nás opustil před 25 lety.