Třídílná televizní komedie o emancipačních snahách dívek a paní koncem 19. století. ### Režie: Anna Procházková. Scénář: Hermína Franková. Hrají: Klára Issová, Daniela Kolářová, Oldřich Navrátil, Simona Postlerová a další.
00:00:39 Nic si z toho nedělej, že tu zůstáváš.
00:00:43 U nás bude famózní nuda. Čekáme návštěvu. Přijdou samí dědci.
00:00:53 Jestli si chceš přes neděli číst, mám v nočním stolku milostný román.
00:01:01 - Na shledanou.
- Spánembohem.
00:01:27 Fuj, to jsem se tě lekla! Co tady děláš? Co to máš?
00:01:38 Organické sloučeniny! Tak tebe tohleto zajímá?
00:01:46 Tak hele, holčičko, já jsem tě neviděla a ty jsi mě neviděla.
00:01:53 Jasné? A teď syp!
00:02:00 V Praze se teď hodně staví. Mnoho se investuje.
00:02:09 Investice? No nevím, já důvěřuji bankám.
00:02:13 Je 7 let po konsolidaci, tak čeho se bát?
00:02:18 Já bych ukládala do všech bank, kromě té tvé Jihobanky.
00:02:22 Jihobanka je solidní. Pánové, představím vás dceři.
00:02:27 Fanynko, to jsou profesoři zdejšího gymnázia.
00:02:32 Jsem kolosálně potěšená, pane profesore.
00:02:38 Dovolíš, maminko, ráda bych se na něco zeptala.
00:02:46 Já bych se tak ráda vzdělávala ve hvězdoznalství, ale jsem hloupá.
00:02:53 Neukázal byste mi na noční obloze souhvězdí Velkého medvěda?
00:02:59 - Jmenuje se tak, že?
- Ano, správně.
00:03:03 A také bych chtěla vidět tu noční hvězdu - nočnici.
00:03:14 - Večernici, slečno.
- Bože, vy jste tak chytrý!
00:03:22 Ale pojďte, ze zimní zahrady hvězdy lépe uvidíme.
00:03:30 Fanynko, pomůžeš mi? Co tě to napadá? Více chladu, dítě.
00:03:47 Krasavice! A peníze jsou vidět na každém kroku.
00:03:56 - Co je tohle?
- To je kaviár.
00:04:06 - Nic moc.
- Já nevím, co na tom mají?
00:04:14 Ale, to je milé překvapení, slečno Matyldo.
00:04:18 Já vím, dlouho jsem tu nebyla, ale trochu jsme jezdily po světě.
00:04:24 - Promluvily miliony.
- Kdo to je?
00:04:27 Dědička cukrovaru. Nejbohatší žena v kraji.
00:04:33 - A ta hezká?
- Chudá příbuzná.
00:04:38 A tohle jsou profesoři zdejšího gymnázia.
00:04:44 Teprve včera jsme se vrátily z Londýna.
00:04:48 Ano, jistě. Četl jsem, že Londýn už má přes 5 milionů obyvatel.
00:04:54 Londýnem protéká řeka Temže a...
00:04:58 A celý Londýn tančí nové valčíkové kroky. Není to vůbec těžké, prosím.
00:05:20 Pojďte, zkusíme to spolu, pane profesore.
00:05:31 Pozor, pozor!
00:05:33 Božský tanec, že? Kdyby mě tak viděla ta modrá punčocha.
00:05:38 Ty jsou pouze pro pobavení, jinak jsou zcela neškodné.
00:05:51 - Je libo šálek čokolády, slečno?
- Je libo.
00:05:55 Ale ne! Napržed se jedna trochu upípat - nechtít.
00:06:02 A nikdy nepít víno. Víno zapůsobí a dívka je pak moc chichichi.
00:06:17 U nás to bylo kolosální! Přišel mladý muž a zamiloval se do mě.
00:06:24 V neděli byl Pavlata v klášterní zahradě.
00:06:27 - To je hrůza, jak se tam dostal?
- Přes zeď.
00:06:30 A kdybys věděla, co se dělo pak!
00:06:35 Neposlouchej, to není pro modré punčochy!
00:06:39 Slečna Gréta!
00:06:44 To máš z toho čtení. Tobě by se nelíbilo, kdyby tě někdo obletoval?
00:06:50 - Mohla by ses líbit třeba vdovci.
- Co mi nabízíš vdovce?
00:06:56 - Abys věděla, k nám chodí...
- Ticho, Emílie!
00:07:04 - Jela bych do Prahy moc ráda.
- Tak jeď, proboha, jeď!
00:07:08 Ale napřed mi Bozděch vyplatí podíl na lékárně. Nepojedu bez krejcaru!
00:07:13 Vyplatí ti ho, i kdyby se měl zadlužit až po uši. Ale pojedeš!
00:07:18 - Nech toho. Je tady?
- Každou chvíli mu ponesu svačinu.
00:07:23 Omyl, svačinu mu ponesu já. Jdu se připravit.
00:07:36 To vás v klášteře učí pěkné věci.
00:07:51 Počkejte, vezměte si jinou lžičku!
00:07:56 Síra není sírum, ale... sulfur! Pamatuj si to.
00:08:18 Punčem uctíváme zvláště milého hosta.
00:08:25 Mnohokráte děkuji, jemnostslečno.
00:08:29 Au, to je to rozžhavené!
00:08:35 Panenko Maria, to jsem nechtěla!
00:08:40 To strašně pálí!
00:08:48 Silencium, slečny!
00:08:54 Chtěla bych vám něco sdělit.
00:08:59 Vzhledem k vynikající pověsti ústavu, budeme mít školní slavnost.
00:09:08 Budou pozváni také muži, ctihodná matko?
00:09:12 Jistě, ovšem jen studenti, které doporučil pan ředitel gymnázia.
00:09:18 Tedy pánové naprosto úctyhodní, seriózní a mravní.
00:09:24 Polonézu povede pan profesor Moučka.
00:09:28 - A kdo bude tančit s ním?
- Ještě jsem se nerozhodla. Prosím.
00:09:36 - Co se děje?
- Já čekám dítě s Pavlatou.
00:09:54 Tak co mi chcete, holky? Nezdržujte, co se tady děje?
00:10:00 Ty jsi modrá punčocha. Takže víš věci, o kterých my nemáme ponětí.
00:10:08 Proto bys mohla Grétě pomoci, ale nikomu o tom nemukneš!
00:10:14 Najednou jsem vám dobrá. Dejte mi pokoj, jdu domů.
00:10:18 - Pak se ale Gréta musí zabít.
- Musím.
00:10:25 To znamená, že je to vážné? Dobře, budu přísahat.
00:10:34 Panenko Maria, chraň mou duši od ďábelské moci a od hříchu.
00:10:41 Abych nebyla odsouzena k mukám pekelným na věky věků.
00:10:49 - Tak, co se tady děje?
- Gréta čeká dítě s Pavlatou.
00:10:56 Vážně čekáš? A ty jsi s ním měla...
00:11:04 - No právě.
- Jaké to bylo?
00:11:09 - Hříšné.
- A jinak?
00:11:14 - Krásné.
- A nemohla bys mi říci víc?
00:11:21 - Svítily hvězdičky...
- Řekni mi, co dělal Pavlata?
00:11:28 Pavlata stál u klášterní zdi, pak se ke mně naklonil a líbal mě.
00:11:39 - A dál?
- Co dál? Dál mě líbal.
00:11:47 - A víc se nic nedělo?
- To ti nestačí? Smilnila jsem.
00:11:56 Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království nebeské.
00:12:02 Raději jí poraď, co má dělat.
00:12:08 Žádné dítě mít nebude. Neměla přece pohlavní styk.
00:12:23 Ty jsi ale zkažená, Emílie, co ty všechno nevíš?
00:12:27 Ale muži žádají nevinnost, takže já to tajím. Chci se brzy vdát.
00:12:33 - Máš dost času, ne?
- Blázínku, víš kolik nás tu je?
00:12:36 A všechny se chceme vdávat. Za pár let už na některé nevybyde.
00:12:42 To je tedy strašné neštěstí.
00:12:45 A co bych jinak dělala? Mám být guvernantkou a starat se o fakany?
00:12:53 Nebo skončit jako jeptiška, nebo jako jedovatá stará panna.
00:13:00 Asi by bylo nejlepší dát se k modrým punčochám.
00:13:03 Ty seslal Bůh na svět pro pobavení, jinak jsou úplně neškodné.
00:13:08 - Kde jsi to zase vzala?
- Říkal to Václav. Krásný Václav.
00:13:18 Madam Viola Junková, první vodoléčebný salon v Praze.
00:13:24 "Když máš vytříbený vkus, vodu, vzduch a slunce zkus".
00:13:29 Tak já tady zůstanu úplně sama.
00:13:33 Co je s tebou? Nejsi zamilovaná?
00:13:38 Nevím. On mě stejně nechce.
00:13:41 Milá zlatá, těch, co mě nechtělo, by byl plný rynek.
00:13:45 Jenomže já jsem mu pro pobavení.
00:13:48 A to jde pořád o toho samého? Nechceš mi o něm říci víc?
00:13:53 Třeba někdy jindy.
00:13:57 Jak myslíš. Zítra jedu do Prahy, na podzim začne škola. Pojeď také.
00:14:08 Jestli já si jen na něco nehraji. Extrakt sice mám, ale co v něm je?
00:14:15 Vždyť to všechno mohla být jenom náhoda.
00:14:20 - Vždyť já nic neumím.
- Právě proto bys začala studovat.
00:14:30 Ale pozor! Víc pilulek neberte, je to jed. Okamžik, něco přinesu.
00:14:51 Emílie!
00:15:17 - Tebe to nebaví?
- Ne.
00:15:22 - Ty nechceš studovat?
- Ne.
00:15:27 - A co tedy chceš dělat?
- Zametat ulice.
00:15:32 To ti schvaluji.
00:15:36 Poslužte si, pane profesore.
00:15:45 Prosím, pane profesore.
00:15:57 Poslyšte, tu kávu jste vařila vy?
00:16:04 Má takovou divnou nahořklou chuť.
00:16:10 Emílie, na slovíčko, prosím.
00:16:15 - Ty jsi brala něco v laboratoři?
- Já? Nic.
00:16:22 Ale vážila jsi něco u venen?
00:16:24 Jestli se nemýlím, venena jsou jedy! Pak mě tedy otrávila!
00:16:34 Ale to je nesmysl. Emílie, zase podnikáš experimenty? A s jedy?
00:16:45 Pane lékárníku, vaše dcera mě pronásleduje jako zimnice.
00:16:50 Nejprve mě popálila a teď jsem přesvědčen, že mě i otrávila.
00:16:57 Pokud žertujete, pane profesore, pak tedy velmi nevkusně.
00:17:05 Já jsem to udělala nerada.
00:17:10 Cože? Tak zavolej doktora!
00:17:16 Tatínku, já jsem ho nerada popálila.
00:17:20 V laboratoři jsem si brala jenom aloe.
00:17:23 Po aloe nastává průjem a ne mdloba! Zavolej doktora!
00:17:35 Jak rád bych tě vystřídal, tatínku.
00:17:38 Tak dost. Ta mdloba byla zřejmě pouze z leknutí. V kávě jed nebyl.
00:17:50 Teď jste čistý, profesůrku, jako slovo boží.
00:17:56 Já nevím, pane profesore, jak bych se měl omluvit.
00:18:01 Snad to nezhorší váš vztah k Rudolfovi.
00:18:06 Ten už nemůže nic zhoršit. Zlepšil by ho jedině odchod z gymnázia.
00:18:14 Pánové, klid! Tyhle prášky vás uklidní. Dva si vezměte hned večer.
00:18:29 Služebník pánové, a sbohem!
00:18:36 Po tom prášku bude spát jako dřevo. Pak bude mluvit jinak.
00:18:53 Václave, prosím tě, vezmi si ten prášek.
00:19:02 Děkujeme. Ty to zapíjíš šampaňským? Co blázníš?
00:19:08 Hned to zajím.
00:19:12 Umíte hrát na fanty? Tak vy si jděte sednout mezi dámy.
00:19:25 A vás, pane profesore, dáme za dveře.
00:19:29 Za dveře, ano.
00:19:33 Za dveře. A nešvindlovat.
00:19:37 Počkejte, Fanynko!
00:19:41 - Musím s vámi mluvit.
- O čem?
00:19:47 O tom, že koncem roku už se vrátí profesor, kterého zastupuji.
00:19:53 Čas mého odjezdu se nezadržitelně blíží. Nerad bych odjížděl sám.
00:20:00 - Co mi odpovíte?
- O tom si promluvte s tatínkem.
00:20:04 Dovolíte mi to?
00:20:08 Já tady počkám, ano? Jsem zvědavý - fanty! Fanty.
00:20:29 Už! Úúúúúž!
00:20:37 - Pane profesore!
- Fanynko! Fanynko!
00:20:52 To se povedlo, co? Pardon.
00:21:04 Začněte u mě, pane profesore.
00:21:08 - Ano. Tak tedy, je to věc?
- Ano.
00:21:13 - A je tady v salónu?
- Ovšem.
00:21:23 - No ano, je to divan.
- Není a dáte fant.
00:21:29 Dobrá, dáme fant. Fantík. Jé hele, díra. Na nové nemám.
00:21:41 Ptejte se znovu. Je to u okna? Nebo ve vlasech?
00:21:46 - Divan je to.
- Ale to už jste říkal. Zase fant.
00:21:51 Dáme další fant, ale za odměnu si potom hezky hajnu.
00:22:01 Já si teď trošku zdřímnu.
00:22:05 Václave! To bude jistě legrace. Václave, vzpamatuj se, proboha!
00:22:14 Johan, pan profesor právě odchází. Vyprovoďte ho, prosím.
00:22:21 Kdyby byl pan profesor tak laskav.
00:22:26 Jistě, jistě.
00:22:32 Počkej, počkej, já ti dám fant, jo?
00:22:41 Promiňte pane velkostatkáři, ale právě snědl prášek na uklidnění.
00:22:51 Johan, pro toho pána už nejsme nikdy doma.
00:22:59 Ale on byl rozčilený, protože chtěl požádat o mou ruku.
00:23:03 Já ho miluji, a jestli mi ho zakážeš, tak umřu!
00:23:08 To já také, až přijde čas.
00:23:11 A nebudu vůbec jíst a schválně dostanu souchotě!
00:23:15 A udělám něco, co tě bude hrozně mrzet. Ááááááá!
00:23:22 Fanynko, uklidni se, no tak, vodu!
00:23:29 (Klepání na dveře)
00:23:33 Dále, no tak dále, vstupte!
00:23:48 To jste vy? Jak si vůbec dovolujete po tom, co jste provedla?
00:23:55 Já jsem utekla z kláštera a musím se hned vrátit.
00:23:59 A nutně s vámi musím mluvit.
00:24:04 Prosím, ale rychle.
00:24:06 Dozvěděla jsem se, co se stalo. Moc mě to mrzí.
00:24:13 Váš útlocit mě blaží a je mi hodně platný.
00:24:18 Napadlo mě, že bych napsala dopis, ve kterém bych vás očistila.
00:24:25 Napsala bych tam všechno podle pravdy, jak to bylo.
00:24:31 A vy byste mohl žádat o Fanynčinu ruku.
00:24:34 Jak mohu věřit, že zase něco neprovedete?
00:24:39 Víc už to nemohu pokazit, ne?
00:24:43 To je pravda, ale prozradíte mi, proč jste mě trávila?
00:24:55 To bylo projímadlo.
00:24:58 Aha. Jemnostslečna, která podává hostům pilulky pro stolici.
00:25:04 Klobouk dolů, vy skutečně nejste šosák.
00:25:08 Já vím. My modré punčochy jsme spíš pro pobavení.
00:25:13 Ale tohle byla zábava na cizí úkor.
00:25:16 Vám jsem zase skýtala zábavu já. Mám ten dopis napsat?
00:25:24 Koneckonců je to vaše povinnost.
00:25:34 Už se asi neuvidíme, ale mám-li být upřímný: netěšilo mě.
00:25:42 Mě to náhodou těšilo, ještě jsem neviděla mužského ve mdlobách.
00:25:52 - Dobré jitro.
- Člověče, to jsi měl ale štěstí.
00:25:56 Že o tom nevím?
00:25:58 Jihobanka se položila. To je Šloger na mizině.
00:26:02 Cože? Proboha, ten dopis! Vezmi to za mě!
00:26:16 Prosím, pane profesore, ale mohu vám povolit jen pět minut.
00:26:23 - Dobrý den, jemnostslečno.
- Dobrý den.
00:26:31 Máte návštěvu, slečno, prosím.
00:26:42 - Poslala už jste ten dopis?
- Zatím ne.
00:26:47 Chválabohu! Uvážil jsem celou situaci, nepište ho.
00:26:56 Ale proč?
00:26:59 Vlastně mi na tamtom nezáleží, nebylo to to pravé.
00:27:07 - Ale Fanynka říkala...
- Pšt, nejmenovat!
00:27:13 Abychom někoho nekompromitovali.
00:27:18 Ale po našem posledním rozhovoru jsem si uvědomil, jak vám to sluší.
00:27:26 Jste upřímná. Oproti tomu, čemu jsem vystaven, to je vzácnost.
00:27:36 Člověk je najednou bezmocný proti náhlému přívalu...
00:27:42 - Potu.
- Ne, vy mi nerozumíte?
00:27:51 - Nebo nechcete rozumět?
- Ne.
00:27:56 Dívenka - a přece se nebojí říci své mínění. A jak rázně.
00:28:06 A proto žádá od světa vzdělání, které jí upírají.
00:28:11 Práva žen, že? A aby ženy nebyly otrokyně.
00:28:18 Konec návštěvy, pane. Emílie musí jít do hodiny vaření.
00:28:23 Ano, myslel jsem, že s kondicemi přestanu, ale asi jsem svědomitý.
00:28:31 Zkrátka a dobře, rád bych s ním ještě pracoval.
00:28:41 To vás ctí, pane profesore, a já vám budu velice vděčný.
00:28:52 A co se týče té příhody, Emílii se dostalo důkladného poučení.
00:29:00 Ale ne, jemnostslečna mě chtěla jistě jenom poškádlit.
00:29:07 - Poškádlit?
- Ano.
00:29:15 Když poškádlit, tak poškádlit. Checheche.
00:29:22 Tak, a začneme s názvy prvků - kyslík!
00:29:36 - Promiňte.
- Počkejte, slečno Emílie.
00:29:40 Já jsem vám přinesl sbírku veršů. Povědí vám, co já sám nedokázal.
00:29:50 Láska v srdce vchází. Tajný bol a tichý žal ji v duši doprovází.
00:30:02 - Rozumíte mi?
- Já nevím.
00:30:08 Kyslík je cyslík!
00:30:14 Máš pravdu, chlapče, jak chceš.
00:30:25 Emílie, chodí Fanynka ještě do kláštera?
00:30:29 Proč by nechodila?
00:30:31 Klášter není levný. Jsou na mizině. To jsi neslyšela?
00:30:39 To je mi Fanynky líto.
00:30:42 Dobrý den, nebude vám vadit, když se k vám připojím?
00:30:46 - Ale vůbec ne, pane profesore.
- Děkuji.
00:30:54 Jak se vám líbily verše, slečno. Mají mluvit i za mě, Emílie.
00:31:04 Vidíš to, má o ni vážný zájem.
00:31:09 Je mladá.
00:31:10 Mně bylo jen o rok víc, když jsem se vdávala.
00:31:19 Mohu vás pozvat v sobotu na večeři?
00:31:25 Bude mi ctí.
00:31:32 Prosím tě, nedívej se tak na mě. Nepotřebuji soucit.
00:31:37 - Nepřišel mi dopis?
- Ne, nepřišel, slečno.
00:31:40 Budu tam hned, pošlete ho za mnou.
00:31:45 Napsala jsem Václavovi, aby dnes přišel do klášterní zahrady.
00:31:48 - Jak se tam dostane?
- Podplatila jsem vrátnou.
00:32:03 Připravte si všechny věci, které budete potřebovat na večírek.
00:32:09 A žádný rámus, slečny!
00:32:17 Ty, které tu nemají koše, si mohou zopakovat učivo.
00:32:25 Nepřišel. Postav se přede mě, ať mě nevidí. A ty se také nedívej.
00:32:37 Stojím tam jako nějaká služka. Proč mi to dělá? Vždyť mě miluje.
00:32:46 - Třeba to nemyslel vážně.
- To mi nenamluvíš.
00:32:52 Vidíš ten vosí pas? A ňadra a lýtko? Nikde nenajde hezčí.
00:32:58 Půjdeš vůbec na večírek, Fanynko?
00:33:01 - A proč bych nešla?
- Protože chudé bývají na ocet.
00:33:05 Ty si myslíš, že někoho nachytáš na ten svůj nanicovatý ksicht?
00:33:11 Nechte toho, rvete se jako kobyly na jarmarku!
00:33:17 Nestydíte se, slečny!
00:33:22 Dopis! Ne, ne, ne. Tam.
00:33:27 - Pro mě?
- Ano.
00:33:40 Nezlobte se, Emílie, ale já jsem vás musel vidět.
00:33:44 - Vy jste nedostal ten dopis?
- Jaký dopis?
00:33:48 Á, od slečny Fanynky? Ano, dostal.
00:33:54 A proč bych měl někam chodit?
00:34:00 Já k ní nemám pražádné závazky. Ale nebavme se stále o ní.
00:34:10 Emílie, já jsem vám přišel něco říci.
00:34:15 Čas mého odjezdu se nezadržitelně blíží. Nerad bych odjížděl sám.
00:34:30 Teď to přijde, slečinko.
00:34:33 Milostivá paní, směl bych si s vámi pohovořit o něčem důležitém?
00:34:44 Hořím zvědavostí.
00:34:47 Chtěl bych vás poprosit, abych se mohl ucházet o přízeň Emílie.
00:34:58 - Je ještě moc mladá.
- Ale v zásadě nejsme proti, že?
00:35:05 Mám slečnu Emílii rád a chtěl bych vás požádat o její ruku.
00:35:15 Ježiši, to je krásné. Počkejte, já chci poslouchat.
00:35:25 Jsem velmi slušný chemik, a proto bych měl takový nápad.
00:35:35 Zařídit si malou kosmetickou výrobnu.
00:35:43 Ale kosmetika je riziko.
00:35:47 Malá kosmetická výrobna při lékárně je jistota.
00:35:53 V tom zatím není konkurence.
00:35:57 Co to je? Má mluvit o svatbě a on cancá jako agent s pomádami.
00:36:06 Je tu jeden problém. Sám víte, jak to vypadá s Rudolfem.
00:36:14 - Rudýnek se zlepšil, že?
- Teď mlč, Kláro, prosím tě.
00:36:21 Rudolf nemá na studium hlavu, co si budeme nalhávat.
00:36:27 Výrobnu i lékárnu bych mohl vést...
00:36:31 Já! Kdybych měla vzdělání, které mi svět upírá.
00:36:39 Ale to říká pan profesor, maminko.
00:36:47 O tom si promluvíme potom! Maminko, nalej likérek.
00:36:57 Zasnoubení oznámíme na večírku. Emílie povede polonézu. To zařídím.
00:37:04 To je vlastní výroba, pane profesore.
00:37:08 Prosím, poslužte si.
00:37:15 Tak snad na vaše štěstí.
00:37:25 A na tu kosmetickou výrobnu!
00:37:33 Vážně nechceš na ten večírek?
00:37:39 Nepotřebuji, aby si na mě ukazovali prstem.
00:37:43 Blahopřeji, a jak se má nevěstinka?
00:37:46 Emancipovaná. Bude to chtít výchovu, ale to se nedá nic dělat.
00:37:52 Ambiciózní muž bez peněz nemá jiné východisko než bohatý sňatek.
00:37:59 Rukulíbám, dámy.
00:38:03 Co vzdycháš, vždyť jsi ji pustil k vodě, ne?
00:38:28 A tanečníka držet od postavy. Takhle. Raz, dva tři...
00:38:41 A na večírku partnera moc nestržídat.
00:38:49 Anička, smát se delikátně, neukazovala zub.
00:38:57 A teď polonézu -, rozpočítat!
00:39:00 Prvá - druhá...
00:39:19 Slyšela jsem, že k vám chodí Václav.
00:39:22 - Dává Rudolfovi kondice.
- A ty myslíš, že je zamilovaný?
00:39:26 Já to vím.
00:39:42 Také ti říkal, že čas jeho odjezdu se nezadržitelně blíží?
00:39:50 - Ale má mě rád.
- A co když nemá.
00:39:55 Jestli chceš, mohu tě o tom přesvědčit.
00:40:21 Ty máš ale kalup. Pár dní nejsem doma a z tebe je nevěsta.
00:40:27 Emílie, ať jsi šťastná i za mě. Se školou je amen, viď?
00:40:38 Ne, možná ne. On mě v mých úmyslech podporuje.
00:40:44 Je pro ženská práva. Ale teď musíme do laboratoře.
00:41:02 Tatínku, mohla bych si vyrobit pár čokoládových bonbonů?
00:41:06 Je to dárek pro pana profesora.
00:41:09 Ale proč ne, Emílie. Tady k tomu něco máš.
00:41:29 Trochu oříšků, čokolády a vanilky.
00:41:34 Proč tohle všechno děláš? Ty mu nevěříš?
00:41:38 - Chci přesvědčit Fanynku.
- A sebe také, viď?
00:41:43 - Tak proč nám říká stejné věci?
- Tak si s ním o tom promluv.
00:41:47 Když s ním mluvím, věřím mu každé slovo.
00:41:52 - Tomuhle stará panna nerozumí.
- Myslíš? Tak dělej, no.
00:42:14 Silencium, slečny! Řeknu vám něco o vedení polonézy.
00:42:22 Původně měla polonézu vést slečna Fanynka, nebo Anička.
00:42:26 Ale nezachovaly se dobře, když si vybíraly věci z košů.
00:42:31 A jak se zachovala slečna Emílie? Ano, polonézu povede slečna Emílie.
00:42:42 Teď, prosím, pokračujte ve výuce.
00:42:51 Před chvílí se domlouvaly na chodbě s paní lékárníkovou.
00:42:57 Stejně můžeme být klidné. Kdo by zabral na modrou punčochu?
00:43:02 - Je bohatá.
- Závidíš?
00:43:05 No dovol.
00:43:13 Po tomhle má Václav ztratit zábrany? To ti mám věřit?
00:43:17 Nemusíš, když nechceš.
00:43:32 Mohu vám jeden nabídnout, slečno Augusto.
00:43:37 Přece ti nedám košíček, Fanynko.
00:43:41 A teď pravá ruka do vejška, ta bude držet tanečníka.
00:43:48 Vidíš? Nic. Podvodnice!
00:44:04 Marie, hraj po mně!
00:44:12 Hoplá! Slečny do ržady a hoplá!
00:44:25 Sukně výš, aby nepřekážely. Nohy také výš. Fanynka, do vršku!
00:44:35 Magdaléna, máš hezké nohy, tak se nestydět!
00:44:44 To budeme tančit na večírku?
00:44:48 Vy? K smíchu. Kankán tančí jen hvězdy vídeňského kabaretu.
00:44:54 Tam jsem začínala. Hezký čas mladosti. Škoda, že pryč. Hoplá!
00:45:05 Holky, nechte toho, tohle je hříšný tanec! Bude malér!
00:45:13 Abatyše nám zakáže večírek! Pozor! Matka představená!
00:45:32 Teď na ten večírek půjdu! Václav ztratí zábrany a láska zvítězí.
00:45:40 A co když mu ten bonbon nedám?
00:45:43 Ale dáš. A nakonec bude Václav stejně můj.
00:45:47 Honem si vzít rukavička!
00:45:53 Narovnat se. Všechna tkanička zavázané? Mašle upravit.
00:46:02 Jste jako rozkvetlá růžička, Emílie.
00:46:11 To je ale sprosté, že se tak vymódila, když je modrá punčocha.
00:46:15 Přej jí to. Po dnešku už jí nezbyde nic jiného než ta móda.
00:46:22 Holky, támhle je můj Pavlata, že mu to sluší, co?
00:46:26 - To je ten slavný svůdce?
- Nechte toho, holky.
00:46:33 Můžeme začít, slečno?
00:46:37 Dámy a pánové, hlavně nezkazit nástup.
00:47:10 Podívejte, ta modrá punčocha má vážnou známost.
00:47:19 Ale ta dívenka nevypadá špatně.
00:47:36 Vidíte, paní lékárníková, nakonec z ní bude rozkošná manželka.
00:47:42 Kéž by, doktore.
00:48:15 Mamince vás neodevzdám, nechám si vás ještě chvíli pro sebe, Emílie.
00:48:22 Poslušte si, pane profesore, sama jsem je vyráběla.
00:48:27 To tedy nemohu odmítnout, že?
00:48:43 Smím prosit?
00:49:05 Jistě netušíte, proč toužím právě po vás, slečno Matyldo!
00:49:14 Nechte toho! Uklidněte se!
00:49:20 Jsem velmi slušný chemik, který by našel uplatnění ve vašem cukrovaru.
00:49:25 Já bych si vás vážil.
00:49:28 Pracoval bych dnem i nocí, prosím vás, slečno Matyldo.
00:49:31 Datum mého odjezdu se nezadržitelně blíží a já bych nerad odjížděl sám.
00:49:36 Co to má znamenat?
00:49:39 Okamžitě odejděte, pane profesore!
00:49:42 Kam bych chodil!
00:49:44 Václave, co to vyvádíš?! Promiňte, bral asi opět prášky na uklidnění.
00:49:51 Matyldo, vyslovte se, řekněte ano!
00:49:57 Pojď, ať jsme pryč, než se vzpamatují.
00:50:02 Nevezmu tě s sebou, stejně chceš utéci jenom kvůli té ostudě.
00:50:09 A také z uražené ješitnosti a z nešťastné lásky.
00:50:15 To také, ale vždyť dobře víš, že jsem vždycky chtěla studovat.
00:50:21 Co mám udělat, abys mě vzala s sebou?
00:50:25 Co? Převlékat se a balit. A rychle, než se vrátí vaši.
00:50:34 A než nám ujede vlak.
00:50:39 S tebou mě tedy čeká život, ty minervistko.
Kromě vzdělání a chemie Emilie (K. Issová) touží – jako všechny dívky jejího věku – po velké lásce. Mezi ní a krásným suplentem Moučkou (L. Vaculík) dojde málem k zásnubám. Když ovšem Emilie zjistí, že její idol si ji chce vzít pouze kvůli věnu a lékárně, opouští rodinu i město a se svou povahově blízkou tetou Violou (S. Postlerová) odjíždí studovat do Prahy, na první dívčí gymnázium Minerva.
