Cyklus komedií o trampotách partnerského soužití. Tentokrát o tom, že hysterie je choroba a ne pouze kolísavá nálada. ### Hrají: V. Cibulková, S. Skopal, M. Štěpánek, P. Trávníček, S. Nováková a další. Scénář O. Zelenka a M. Plzák. Kamera J. Kadaňka. Režie D. Klein
00:01:02 Hysterická žena je kořením a prokletím manželství a milenectví
00:01:14 Hrají roli ženy a muž se domnívá, že je to ta pravá žena pro život.
00:01:25 Nakonec jsou nepochopitelné, nesrozumitelné a nesnesitelné.
00:01:32 Každý vztah jim selže, ale ony hledají stále nové a nové.
00:01:39 Když si nějakého muže vyberou, tak jim neuteče ani na rozhlednu.
00:01:48 Mají dobrou vlastnost: když muž onemocní, jsou nejlepší pečovatelky
00:01:55 Povíme vám příběh, který se stal. Příběh je pravdivý, jména vymyšlena
00:02:18 Přišla jsem kvůli telefonu z Kanady. Je to tady?
00:02:26 Ano, já tu taky čekám.
00:02:37 Jiří Rohlena. Pracuji u firmy teprve 3 měsíce.
00:02:44 Lýdie Prokešová. Pracuji u firmy 3 století.
00:03:06 Ženatý? Rozvedený? Zamilovaný?
00:03:15 Homosexuální, nebo to druhé? Heterosexuální!
00:03:23 Rozvedený, nezamilovaný. To druhé: heterosexuální.
00:03:29 -Odhaduji dvě děti.
-Jedno.
00:03:33 -Věk a pohlaví?
-Dcera, dvanáct let.
00:03:39 -Jméno?
-Jana.
00:03:43 -Kde je vaše bývalá žena?
-V Austrálii. Stačí paní?
00:03:55 -Můžu se taky zeptat?
-Ne.
00:04:01 Nemám co tajit. Bude pro nás zajímavé, když nebudete vědět.
00:04:10 Pan ředitel Bartoš je pro mě nesnesitelné hovado.
00:04:17 Nařídil mně, abych tu čekala. Nechápu, proč jste tady vy.
00:04:25 Ředitel Bartoš mi řekl, že se může stát, že nepřijdete.
00:04:33 Chcípák. Mně nepřipadá, ale obraťme list.
00:04:43 Pokud si budete přát, můžete jít domů.
00:04:54 -Jana je u babičky, takže...
-Takže?
00:05:01 Nic nebrání tomu, paní...paní...
00:05:10 Pane "Takže" - vy jste zapomněl moje jméno. To je vychování!
00:05:18 Vím, jste Lydie. Já si vzpomenu. Asi Bartošová?
00:05:25 -Bude lepší, když si nevzpomenete.
-Jsem ekonom. Vím co dokáže náhoda.
00:05:37 -Taková slova nemám ráda.
-Proč, proboha?
00:05:43 Muž a žena mají spolu mluvit nepřesně. Přesněji řečeno...
00:06:03 Kávu?
00:06:11 Ano. Jak je to s tou náhodou? Teď prosím vysvětlit tu náhodu.
00:06:24 Lidský život není určen pro úvahu, ale pro náhodu.
00:06:36 Když se vám doma něco rozbije, dítě má spalničky a nemáte práci.
00:06:46 Milenka je v jiném stavu, zvýší vám plat a vy se zamilujete...
00:06:54 Na ženu jste zbytečně inteligentní. Hovoříte anglicky a francouzsky.
00:07:01 Možná proto si mě impotent Bartoš drží.
00:07:08 Hovořím plyně i jinou řečí... zajímavější a přitažlivější.
00:07:18 Když mluvíme nepřesně, tedy prosím pomaleji.
00:07:23 Prosíte? Ještě proste! Něco si vymyslete a proste.
00:07:31 Pane inženýre, zkuste mě o něco poprosit, aby mi stoupl tlak.
00:07:38 -Už jste mě slyšela volat o pomoc?
-Nedovoláte se, nikdo tu není.
00:07:48 Prosím vás, posaďte se a vyslechněte mě.
00:07:56 O té náhodě bych prosila.
00:08:02 Náhoda je žena. Krásná, smyslná i duchaplná.
00:08:10 Jednoho dne prolétne vaším životem a oznámí vám konec polární tmy.
00:08:19 Hrome! Vy jste psal básničky!
00:08:24 Je nutné zachytit vzácnou minutu, kdy letí nad námi.
00:08:34 Kdo to dokáže, prožil jednu krásnou náhodu. Kolik sladíte?
00:08:42 Je to dobré. Ale já znám náhody, které se neopakují.
00:08:53 -Jste zbytečně inteligentní.
-Já mám ráda lichocení.
00:08:59 To je skoro tak pěkné jako prošení. Ještě něco o náhodě?
00:09:06 Víte, když si koupíte železnou matku - a ona pasuje k šroubu...
00:09:15 Tohle přirovnání vás usvědčuje z podvědomého pocitu.
00:09:24 Možná náhodou se někdo k sobě hodí.
00:09:36 Vy ten pocit nemáte?
00:09:50 Prosím? Yes, I do.
00:09:57 Dobrý večer, pane prezidente, vy smíte volat kdykoliv.
00:10:09 Na dálku se s mužem dobře žertuje, horší je, když stojí vedle vás.
00:10:19 Ani u nás není telefon zadarmo. Je škoda, že nemůžete přiletět vy!
00:10:29 V sobotu přiletí linkou Alitalia ve 3 hodiny odpoledne pan Collins.
00:10:36 Ubytování na 3 dny, auto se šoférem. Mám to napsané.
00:10:50 Doufám, že se někdy uvidíme. Neviděli jsme se a už se milujeme.
00:11:04 -Je to Čech.
-To jsem pochopil.
00:11:09 Vy jste s ním mluvila, jako byste si ho měla brát.
00:11:14 -To mám v náplni práce.
-Se mnou skoro taky tak!
00:11:21 Nebuďte tak konkrétní. Krásné věci jsou věci nevyslovené.
00:11:30 Neztratil jste hlavu. Myslíte. že se jmenuje Muknšnáblová
00:11:39 Nenávidím chlapy, co ztrácí hlavu. Těm říkám, aby strašili v poli.
00:11:48 Poroučím se, Mata Hari!
00:12:10 Ne!
00:12:17 Pane docente. Vím všechno, co nesmím.
00:12:23 On byl ke mně tak krásně drzý. Zapomněl, jak se jmenuju!
00:12:28 -To bych taky rád zapomněl.
-Nesedneme si k tomu?
00:12:35 35 let dělám psychiatrii. Tady jsou podepsané kapacity.
00:12:42 Kdykoliv vidím vás, mám chuť utéct. Zapomínám na svoji profesi.
00:12:51 Představuji si něco, něco těžkého, co po vás hodím!
00:12:57 Jen mi pořádně vynadejte, pane docente. Já to nikomu neřeknu.
00:13:04 Proč se neodstěhujete do Singapuru? Tam jsou lepší psychiatři než já!
00:13:12 To přede mnou neříkejte. Nejlepší jste vy, vás neopustím.
00:13:22 I když mi říkáte, že jsem největší kráva, vím že to tak nemyslíte.
00:13:26 Ale myslím. Lýdie, mějte slitování!
00:13:32 Já bych ráda, ale když se mi to zase stalo...
00:13:41 Vy jste se zamilovala! To mi neříkejte! Odejděte!
00:13:51 Vlastně... Proč se mám tak amatérsky rozčilovat?
00:14:01 Ty vaše metody. Prosila bych jemně.
00:14:10 To záleží na vás. Vaše diagnóza...?
00:14:18 -Jsem hysterka.
-Hysterka je nadávka, ne diagnóza!
00:14:25 Jsem hysterická žena na hranici hysterické psychopatie...
00:14:31 -Ve vztahu k mužům?
-Chovám se nemožně.
00:14:36 -Přesněji!
-Selžu v každém vztahu k muži.
00:14:42 -Co z toho vyplývá...?
-Nechci. Řekněte to vy.
00:14:52 -Nesmím se...přesněji...
-Přesněji řečeno co?
00:15:01 -Mám zakázáno se zamilovat.
-Mám přísně zakázáno se zamilovat.
00:15:16 Trpím chorobným pocitem neuspokojení.
00:15:23 Trápím každého muže a vynucuji si falešný pocit lásky.
00:15:31 -Protože skutečné lásky...
-Nejsem schopna.
00:15:37 -Co nemáte ráda v milostném vztahu?
-Klid a pohodu.
00:15:45 -Každý váš vztah končí jako...
-Hrůzostrašný skandál.
00:15:56 Paní Lýdie Prokešová, jak je to s hysterickou sexualitou?
00:16:05 -Odmítám!
-Nastavte ruku!
00:16:09 -Vy jste sadista. Zavřou vás.
-Možná, až kvůli vám uteču.
00:16:16 To už vás budou věšet za to, že váš 3 milenec vyskočil z okna!
00:16:22 -Ještě ani jeden!
-Všem jsem to zatím rozmluvil.
00:16:27 Hysterická žena je frigidní, ale já nejsem!
00:16:42 No tak jsem. Za to přece nemůžu. To byste měl vědět, pane docente.
00:16:52 Položte to pravítko. Já nejsem...
00:17:02 Já jsem. To je, jako byste trestal barvoslepou, že nepozná žlutou!
00:17:09 Barvoslepá si musí uvědomit, že nemůže řídit autobus.
00:17:14 Copak chci řídit autobus?
00:17:20 Zamilovaný mužský je jako autobus a vy budete u volantu.
00:17:30 Slíbil jste, že mi to nebudete připomínat. Já za to nemohla!
00:17:38 Co mám ještě říct? Co o tom napsal profesor Vondráček?
00:17:44 Nic nemusíte. Na toho svého pána zapomeňte.
00:17:59 -Dobrý den, paní Lýdie.
-Vy jste si vzpomněl na moje jméno?
00:18:11 Na dveřích kanceláře vás prozradilo jméno Lýdie. Děkuju.
00:18:22 Posaďte se. Mám pro vás špatné zprávy.
00:18:30 Můj psychiatr mi přísně zakázal se do vás zamilovat.
00:18:38 -Zakázané ovoce chutná dvojnásob.
-Člověk si myslí, že je profík.
00:18:48 To máte jako s tím "Je zakázáno dotýkat se drátů na zem spadlých".
00:18:55 Připadám vám jako drát na zemi? Přijďte večer, možná se dotknete.
00:19:07 Bohužel, odjíždím do Brna. Jedině zítra...
00:19:12 Ne, dneska. Buď Brno nebo já.
00:19:20 -Já musím dnes být v Brně, takže...
-Brno vede jedna nula. Brno, ne vy.
00:19:30 -Pardon!
-Ale! Pan Pavlovský!
00:19:35 -Ředitel vám zakázal klepat?
-Netušil jsem...
00:19:44 Šesté patro. Výtah vpravo nejezdí. Pozdravuji Brno.
00:20:02 -On...Jirka...s tebou něco?
-Moc toho neumíš, ale umíš se ptát
00:20:09 Jirka má dceru. Neříkej, že bys jí chtěla nahrazovat matku.
00:20:16 Od kdy v téhlé zemi známí děvkaři hovoří jako absolventi bohosloví.
00:20:22 -Od doby, kdy se vyznají v ženách.
-Ale! Ty se ve mně vyznáš?
00:20:28 Nejsi v mém seznamu, ale znám tě. Lýdie, prosím tě...
00:20:42 Ano! Pros, Jindříšku, pěkně pros!
00:20:48 -Nech Jirku Rohlenu na pokoji.
-Už jsi druhý, kdo to zakazuje.
00:21:00 Tomu se vážně nedá ubránit.
00:21:41 -Pozdrav z Brna.
-Být vámi, Brno bych nepřipomínala.
00:21:50 -Vaše trofeje?
-Dva z nich už nežijí.
00:21:56 -Jak jste to dokázala?
-Jen jsem jim poničila pověst.
00:22:02 Ostatní udělala příroda. Nemoc a nějací banditi v Maroku.
00:22:09 -A ten třetí?
-Ten zničil mě.
00:22:15 Moje žena mě taky zničila. Utekla a zavolala mi ze Sydney.
00:22:21 Líp, než kdyby zavolala z Benešova. Jsme oba zničeni.
00:22:30 V žádném případě. Nesedím na invalidním vozíku.
00:22:35 -Po dceři se jí nestýská?
-Co to voní? Vy něco smažíte?
00:22:44 -Ano. S odporem.
-Já taky vařím, kvůli dceři.
00:22:50 To má smysl. Mám jednu zásadu, když něco musím, tak to chci.
00:23:01 To není špatná zásada. Vyrovnala jste skóre s Brnem.
00:23:11 Co se doma uvaří, to se snísti nemusí.
00:23:18 -Ale jistě je to skvělé.
-Hlavně, že máte chuť.
00:23:28 Jen abyste věděl, já když prásknu dveřmi, spadne celá chalupa.
00:23:39 Lýdie, zkuste to. Práskněte dveřmi.
00:23:59 -Ty pláčeš?
-Pojď a vezmi si mě.
00:24:08 -Ale proč pláčeš?
-Miluješ mě?
00:24:13 -Zamiloval jsem se do tebe.
-To není totéž. Ještě mě nemiluješ.
00:24:22 -Já s tím slovem šetřím.
-Nešetři. Ani mě nešetři.
00:24:32 -Ptala jsem se, jestli mě miluješ.
-Miluju tě! Opravdu.
00:24:39 Člověk buď miluje nebo ne. Ale nemůže milovat opravdu.
00:24:46 Ve slově opravdu je lež. Říká to člověk, který si chce užít.
00:24:54 -To jenom já si chci užít?
-Dokaž, že si nechceš jen užít!
00:24:59 To je jako rigorózní zkouška. Dokažte platnost Pythagorovy věty!
00:25:04 Á na druhou plus B na druhou...
00:25:19 O tom se mnou ještě nikdo nehovořil. Tedy v podobné situaci.
00:25:30 -Dám důkaz, že si nechci jen užít.
-Jaký?
00:25:34 -Odejít. Teď a okamžitě.
-Nesmíš dát na to, co říkám!
00:25:43 -To jsem netušil.
-A mysli při tom jen na sebe.
00:25:56 Na mě vůbec nemysli, já si tě nezasluhuji.
00:26:04 Lásko, myslíš na sebe?
00:26:11 -Ptám se, myslíš na sebe?
-Já ti ani nevím.
00:26:17 Vždyť ti říkám, na co máš myslet! A na co tedy myslíš?
00:26:26 Nezlob se na mě, Jiří. Já jsem trochu zvláštní.
00:26:32 Já jenom chci, aby sis užil a přitom mě miloval.
00:26:42 Ale proč si o tom povídat při...
00:26:47 -Já si ráda povídám při tom.
-To taky jde, ale jinak.
00:26:52 Jak? Ty jsi můj veliký a silný chlap...Jsi Goliáš!
00:27:04 Ne, ty jsi David! Chceš být David nebo Goliáš?
00:27:12 -To se mi snad jenom zdá!
-Jak se při tom můžeš smát?
00:27:18 -Chce se mi brečet.
-Pro mě bys neplakal?
00:27:27 Mluvíš se mnou jako s jezevčíkem. Drbeš ho a díváš se na televizi.
00:27:34 Ne, prosím tě! Miláčku! Měj se mnou trpělivost.
00:27:40 Chci, abys byl šťastný! Štastný kvůli mně.
00:27:50 -Ty zase pláčeš?
-Já se za pláč nestydím.
00:27:58 Hrozně mi vadí, že ses nezeptal, na co já při tom myslím!
00:28:09 -A na co myslíš?
-Teď už je pozdě!
00:28:16 -Myslím na toho prasáka Pavlovského
-Přísahal, že s tebou nic neměl!
00:28:26 Neměl? To je chcípák! Dokonce dokáže držet slovo!
00:28:34 -Já ti ani nechci rozumět.
-Jak mě můžeš tak ponižovat!
00:28:42 -Já? A čím?
-Já jsem úplně klidná!
00:28:55 -Nechápu, jak můžeš věřit jemu.
-Proč ne? Přísahal.
00:29:04 Přísahám. Kdyby se mě Pavlovský jen dotknul, zabila bych ho!
00:29:35 Dívky pláčou, muže válka čeká, noci zbývá jen už půl.
00:29:47 -Snad nechceš odejít?
-Radši ano.
00:29:52 -Uklidni se. Jsi úplně vedle.
-Vedle?
00:29:57 Jsi vedle. Pavlovský dokáže každého vykolejit.
00:30:05 Proč bych měl být vykolejený? Nejsem Buštěhradská dráha.
00:30:11 Jsi skvělý! Já si tě vůbec nezasloužím!
00:30:18 Slib mi, že se neloučíme! Jiří, my se neloučíme, přísahej!
00:30:26 -Neloučíme se!
-Napoprvé to nikdy není, víš co?
00:30:37 Musíme se osahat, ohmatat tykadly, jako motýli, rozumíš mi?
00:30:51 -Ano!
-Kdy k tobě mám přijít?
00:30:59 Nebudeme si nic slibovat. Necháme tomu volnost.
00:31:05 To je velice moudré, Lýdie.
00:31:10 Buštěhradská dráha! To nezapomenu!
00:31:20 Běž, máš doma dceru!
00:31:45 Pokud ses do Lýdie zamiloval, patříš do pomocné školy.
00:31:51 Dokážu se zamilovat jen do ženské, ne do křížovky nebo rébusu.
00:31:57 Lýdie není křížovka, ani... Já s ní opravdu nic neměl.
00:32:06 Já nežárlím, co bylo bylo. Mě zajímá, co se může stát.
00:32:14 -Na to nebudu ten pravý věštec.
-Kolik jich máš do roka?
00:32:23 -Deset až dvanáct.
-Ježíšikriste! Co přestupný rok?
00:32:29 Tak zvaně děvkař. To je narkoman.
00:32:37 Každá mě přestane bavit za měsíc. Pak hledám další.
00:32:44 Ne, že bych nenašel fajn holky, co s nimi, když mě to pak nebaví?
00:32:54 -A proč tě nepřijali?
-Kde?
00:32:59 -V blázinci nebo v klášteře.
-Víš, jak jsem se k tomu dostal?
00:33:08 Jak?
00:33:12 Dvakrát jsem se moc zamiloval a prohrál.
00:33:19 To mi stačilo na celý život. Ženskou jako drogu, ne milenku.
00:33:27 -Říkáš to dost spokojeně.
-Ba ne, kamaráde.
00:33:34 Nejméně tři do roka vymyslí těhotenství.
00:33:40 Šest jich je nakaženo, jedna mívá kapavku.
00:33:46 Všechny mohou mít AIDS. Vždyť jsem vlastně hrdina.
00:33:52 Milý hochu, jsem v duchu s tebou, ale volal jsem ti kvůli Lýdii...
00:33:57 Je velmi hezká, zbytečně chytrá.
00:34:01 Jsou chvíle, kdy je k sežrání. Pak bych se nechal sežrat já.
00:34:09 To znám, Lýdie je totiž hysterka.
00:34:14 Léčí se u docenta Krátkého.
00:34:19 Hlavně ji nesmíš zvát domů, mohla by ovlivňovat tvoji Šárku.
00:34:25 -Janu.
-Pardon, tak Janu. Tomu se vyhni.
00:34:32 Lýdie má přijít zítra k nám.
00:34:38 To znamená, Janu pěkně z domu. Může přijít ke mně, jak je stará?
00:34:48 -Dvanáct.
-Škoda, stejně ji přiveď.
00:34:54 -Děkuji ti, jsi hodný.
-Vsadím se, že Jana Lydii odmítne.
00:35:07 -Máš opravdu krásné vlasy.
-Ale doma mám přece krásný vlasy.
00:35:15 -Máš je krásné i krásný.
-Ty nejsi ve svý kůži - své kůži.
00:35:23 -Nejsem, opravdu Jano, nejsem.
-Copak je tak důležitá?
00:35:31 Myslíš...Lýdii?
00:35:36 -Neříkej, že tomu nerozumím.
-Nerozumím, jak bys mohla rozumět.
00:35:53 -Je ti teprve dvanáct.
-Jen aby si nehrála na kamarádku.
00:35:59 -Holky říkají, že je to nejhorší.
-To jsi probírala s holkama?
00:36:04 Jo! Teto jí taky říkat nebudu. Prostě, Lýdie. Budu jí tykat.
00:36:13 To je myslím správné... Tedy správný.
00:36:22 Beru si džíny, žádné debilní šatičky.
00:36:49 To je Jana, seznamte se.
00:36:55 Jano, já jsem Lýdie. Říkej mi Lýdie a tykej mi.
00:37:02 -Ty máš ale krásný vlasy.
-Pojď dál.
00:37:10 -Jirka říkal, že ráda kreslíš.
-To je bezva. Dík!
00:37:17 Já jsem si tě nakreslila. Ale jak nevypadáš.
00:37:26 Totiž jak jsem nechtěla, abys vypadala.
00:37:33 Bystrá po tatínkovi. Líbím se ti?
00:37:45 -Líbíš.
-Teď abych se líbila tatínkovi.
00:37:51 -Já mu říkám, táta.
-Viděla jsi film "Sám doma"?
00:37:58 -Ale jenom první dva díly.
-Dávají třetí. Koupila jsem lístek.
00:38:08 -Na kdy? Na dneska!
-Od tří. To je za půl hodiny.
00:38:18 -Táta nechce, abych chodila sama.
-Vážně? Ani v sobotu odpoledne?
00:38:29 -A chtěla bys jít?
-Jasně. Chcete být sami, že jo?
00:38:38 -Tak můžu, táto?
-Myslím, že ano.
00:38:44 -Táto, já pak přijdu rovnou domů.
-Tak dobře.
00:38:53 -A děkuju.
-Nemáš za co.
00:38:57 -Já děkuju Lýdii.
-Tak se dobře bav.
00:39:02 Jasně. A vy taky.
00:39:21 -Bylo to hezčí než posledně?
-Otázka na kterou známe odpověď.
00:39:35 A myslel jsi jenom na sebe?
00:39:43 Ano. Ale už vím, že se mám zaptat, na co jsi myslela ty.
00:39:50 Jsi chytrý lump, Jiříčku. Jana má být po kom.
00:39:57 -Jak to souvisí s Janou?
-Studená jako psí čumák!
00:40:10 -Rozumněl jsem dobře?
-Dobře jsi rozumněl.
00:40:19 -Dělala co mohla.
-Dobře jste to nacvičili.
00:40:28 My nic nenacvičovali. Ale vůbec nic!
00:40:35 Vše promyšleno jako tatínek. Když promluví, vlastně nic neřekne.
00:40:47 Tvář si pláčem neparádím. Tvoje slova hřejivá!
00:41:01 Nakreslila si mě předem, jak nevypadám.
00:41:06 Tu pohotovost, ale bez špetky citu, bez vnitřní...
00:41:17 -Nemusíš křičet. To zaprvé!
-Co za druhé? Za třetí, za páté?
00:41:24 Za druhé tu nejsi proto, abys dávala Janě nějaké vysvědčení!
00:41:32 Ne jeden, ale dva studené čumáky na ploše 60 čtverečných metrů.
00:41:43 Ty dovedeš ocenit něco hezkého, jen když něco zároveň pošpiníš.
00:41:54 -Další básnický výkon!
-Chceš-li odejít, nebudu zdržovat.
00:42:19 Já si myslím, že to spolu všechno zvládneme.
00:42:32 Docent Krátký říká, že jsem největší kráva na světě. Má pravdu.
00:42:46 Tys to černý, co je ve mně, skutečně zarazil.
00:42:57 Podívej se, jaká jsem? Pochval mě.
00:43:04 Chválím tě, ale s výhradou, možná se mýlím.
00:43:12 Ty se nemýlíš! Buď na mě tak přísný! Slibuješ?
00:43:19 -Nevím, není to žádná radost.
-Dnes jsem nad sebou zvítězila.
00:43:30 Máš rád hory? Krkonoše, teď na jaře.
00:43:36 Za týden tam bude moje kamarádka otevírat takový malý hotýlek.
00:43:41 Zjistila jsem si, že máš ještě týden dovolené. A já taky.
00:43:46 -Příští týden má Jana ještě školu.
-Nemluvila jsem o Janě, Jirko.
00:43:57 To ti musím opravdu vysvětlovat, že chci být s tebou aspoň týden?
00:44:06 Abychom nemuseli tyhle krásné chvíle krást? Koukat na hodinky...
00:44:15 -Chápeš to? Nebo mě vůbec nemáš rád
-Mám. Nevím jestli můžeme jet.
00:44:22 -A kdy to budeš vědět?
-Až si promluvím s Janou.
00:44:30 Jistě. To se dá pochopit.
00:44:40 Budu na tebe myslet celé tři stanice tramvaje.
00:44:44 -Půjdu tě aspoň vyprovodit.
-Ne. Jana se za chvíli vrátí.
00:44:52 Tak jí koukej udělat dobrou večeři. Je to skvělá holka.
00:44:57 Myslíš?
00:45:00 Má IQ a má charakter. Budu ráda, když budeme kamarádky.
00:45:07 Tak v pondělí.
00:45:26 -Ahoj.
-Ahoj, Jani.
00:45:29 -Hádej, kolik mám jedniček?
-Tři?
00:45:33 A devět bys nechtěl? Dvě jsou taky dobrý.
00:45:39 Blahopřeju. Pak skočím pro orchideje. Jedla jsi?
00:45:47 Jo. Hlad nemám. Dostal jsi taky někde jedničku?
00:45:56 -Myslíš v práci?
-Myslím od Lýdie.
00:46:03 Musím si ji teprve zasloužit. Lýdie mě zve na týden do Krkonoš.
00:46:09 -Na ten velikonoční týden?
-Ne, už od téhle neděle.
00:46:14 -Máme oba ještě týden dovolené.
-A kde budu já?
00:46:21 -Kdes byla, když já byl v Hamburku?
-To jsi musel!
00:46:30 Babička ti uvařila a ustlala. Nebuď jako malá.
00:46:38 Babička tě má strašně ráda. Udělá jí to jenom radost, nebo ne?
00:46:48 Ale jo. Babičce by udělalo radost, kdybych bydlela u ní. Je to nesmysl
00:46:57 To by byl nesmysl. Ale jeden týden to bys mohla pochopit. Nejsi malá.
00:47:06 To asi nejsem. Včera jsem mohla sama do kina, když se vám to hodilo
00:47:13 Tak nic, zapomeneme na to.
00:47:19 -Slíbil jsi, že pojedeme na safari.
-Tak pojedeme, když jsem to slíbil.
00:47:31 -Jasná zpráva.
-Tak fajn.
00:47:47 -Ty ještě nespíš?
-Protože nemám čisté svědomí.
00:47:52 To nemá dnes nikdo. U těch jedniček bylo asi napomínání
00:48:01 Nebylo. Ale měla jsem ti odpovědět víc rozumně, ne jako malá.
00:48:12 -Odpovědět na co?
-Na Krkonoše, že bys jel s Lýdii.
00:48:21 -To si myslíš?
-To si myslím.
00:48:25 -Opravdu si to myslíš?
-Ano.
00:48:30 -Ale radost žádná.
-Ty jsi spoustu věcí udělal pro mě.
00:48:38 -Co například?
-Nevzal jsi jiné místo kvůli Praze
00:48:47 -Nenapadlo mě, že to budeš hodnotit
-Nebo, že mi platíš kurzy kreslení.
00:48:54 Že tě vůbec živím, viď? Můžu tě nechat umřít hlady.
00:49:02 Musíš si připomínat tyhle věci, abys mi za to povolila Krkonoše?
00:49:14 Přišla jsem ti říct, abys do těch Krkonoš klidně jel.
00:49:21 -Taky potřebuješ přijít na vzduch.
-Tak mi pojď dát pusu.
00:49:29 -Děkuju. Dobrou noc!
-Dobrou noc!
00:49:37 Přišel jsem vás požádat o jisté informace o jedné vaší pacientce.
00:49:47 -To myslíte vážně?
-V jejím zájmu.
00:49:51 To říká každý. Slyšel jste už o lékařském tajemství?
00:49:59 Samozřejmě. Ale chci vás požádat o radu, jak bych jí mohl pomoci.
00:50:09 Podívejte se, mě i když si zavolá soud, trvám na vyloučení veřejnosti!
00:50:16 -Zákon mi nařizuje chránit pacienta
-Tady jsme taky bez veřejnosti.
00:50:31 Račte být zamilován, jak vidím. To už mně vůbec nedovoluje.
00:50:44 Chtěl jsem se dozvědět, proč jste jí zakázal se zamilovat.
00:50:50 Vy jste přišel kvůli... Pro jistotu řekněte její jméno.
00:51:00 -Lýdie Prokešová.
-Ano. To je jiná věc.
00:51:11 Prokešová. Docela silný materiál. Znám ji už delší dobu.
00:51:18 Dva dramatické rozvody. Z prvního získala krásnou garsonku.
00:51:25 Další čtyři vztahy ukončené dramatickými rozchody.
00:51:31 Jednou za přítomnosti VB, vždycky za spolupráce lékařů první pomoci.
00:51:41 -Proč ti lékaři?
-Dochází u ní k záchvatům hysterie.
00:51:47 Při rozčilení a hádce se začíná dusit. Říkáme "dech uštvaného psa".
00:52:00 To je hezké přirovnání. I mezi lékaři jsou básníci.
00:52:06 Všechno do sebe zapadá. Prokešová si vždy najde chytrého.
00:52:13 Ráda vyvolává hádku s inteligentem. Už jste se pohádali?
00:52:19 -To nestojí za řeč.
-Hádky se budou stupňovat.
00:52:25 Lýdie trpí chorobou zvanou hysterie. Odmítá se léčit.
00:52:35 Proto ji znám už dlouho. Výsledek není. To mě deprimuje.
00:52:44 Proto jste byl ochoten porušit lékařské tajemství?
00:52:49 Lékařská přísaha mě zavazuje, abych jednal v zájmu pacienta.
00:53:06 To děláte velmi svědomitě.
00:53:13 Připouštíte vůbec existenci důvěry, sympatie nebo lásky?
00:53:24 Vaší ironii dovedu pochopit. Samozřejmě, lásku připouštím.
00:53:31 S vámi už začíná cloumat.
00:53:36 Chyba je v tom, že hysterik nehledá v lásce důvěru...
00:53:47 Neustále zvyšuje požadavky, aby druhého úplně ovládl.
00:53:58 -Teprve potom...
-Potom co?
00:54:01 Potom ho s chutí odkopne. S poraženým se nechce hádat.
00:54:09 -Namaloval jste obraz démona.
-Ne, to je chorobopis.
00:54:15 Hysterka má dovoleno se pomilovat, ale nesmí se zamilovat.
00:54:23 -Aspoň jak říkáte...
-Žlučníkář taky nesmí pečenou husu.
00:54:32 Nechápu, proč bych hysterce nesměl zakázat lásku.
00:54:40 -Pardon! Otázka: Máte děti?
-Dcera, dvanáct, rozvedený.
00:54:48 Mě zajímá dcera. Nesmíte ji dát dohromady s Lýdií.
00:54:57 Okamžitě bude jejím terčem. Prosadí nad ní svojí vůli.
00:55:07 Je to přesně naopak. Dcera si s ní báječně rozumí.
00:55:14 Lýdie byla vtipná, tolerantní, hned jí nabídla tykání...
00:55:19 Nejsem tak vzdělaný, abych v tom poznal něco špatného.
00:55:27 Chápu paní Prokešovou, že ji baví nad vámi zvítězit.
00:55:32 -Pane docente, já vám nevěřím.
-Ano, pravda je velice nepříjemná.
00:55:41 Jako psychiatr jste určil případ Lýdie podle svého svědomí.
00:55:49 Položím vám otázku, jste si jist, že tolik rozumíte lidské duši?
00:55:59 Chraň Bože, lidské duši nerozumí nikdo.
00:56:06 Ale hysterii Lýdie do určité míry rozumím.
00:56:13 Diagnóza je jedna věc, druhá věc je nějak pomoci.
00:56:21 Tak to laskavě nechte na laikovi. Sbohem!
00:56:27 Nashledanou! A k té své dcerce ji nepouštějte, radím vám dobře.
00:56:36 Jani...!
00:56:41 Jano!
00:56:53 Táto, Lýdie mě pozvala na pouť. Do večeře budu doma.
00:57:05 -Haló, je tady někdo?
-Co je to za toulání?
00:57:14 -Byla jsem na kolečkových bruslích.
-Šlo jí to výborně.
00:57:20 Mám jen problém se zastavit. Lýdie mi brusle koupila, hele!
00:57:28 -Nepřeháníš to?
-Já ráda přeháním.
00:57:32 Táto, musíš Lýdii pozvat na večeři. Koupila paellu.
00:57:37 Je to rizoto z mořských potvor. Lýdie mi pomůže se slohem.
00:57:46 -A téma? Jak vykořisťovat návštěvu?
-Téma: Mluvíme správně česky?
00:57:57 Když nevíš, jestli napsat mně nebo mě, co si řekneš?
00:58:02 -Že radši napíšu něco jiného.
-A dostaneš co?
00:58:07 Pohlavek. Tak si řeknu, jako by to bylo: mně nebo tobě.
00:58:13 Tak to laskavě použij v té větě, milá princezno.
00:58:20 -Projela jsem strašidelným zámkem
-Vždyť ty se neumíš bát.
00:58:26 Stálo to 15 korun. Tak jsem se bála. Jinak by to byly vyhozené peníze.
00:58:36 -Hm! Je to výborné!
-Ano, opravdu. Děkujeme.
00:58:42 Příští rok si mám vybrat angličtinu nebo francouzštinu.
00:58:54 Musíš vědět, kam bys chtěla víc jezdit. Do Anglie nebo Francie.
00:58:59 -Do Francie.
-Tak to se přihlaš na angličtinu.
00:59:04 -Proč na angličtinu? Když...
-Dokonale francouzsky se nenaučíš.
00:59:11 Když budeš mluvit anglicky aspoň lámaně, budeš mít Francouze.
00:59:19 Ten bude mluvit anglicky stejně jako ty. To je vždycky nejlepší.
00:59:34 -Lidi, já necítím kotníky!
-To chce víc trénovat na bruslích.
00:59:42 -Na pohádky jsi už velká, princezno
-Pohádky potřebují i dospělí.
00:59:49 Povím ti, co jsem zažila s jednou kamarádkou, když mi bylo sedmnáct.
00:59:56 Jely jsme někam a na dálnici jsme stoply ředitelského šoféra.
01:00:09 -Naložil nás, já seděla vedle něho.
-Sahal ti na kolena.
01:00:15 Sahla jsem do batohu a nabídla mu bonbón. Jenže to bylo projímadlo.
01:00:25 To bylo správný! S tebou tátu do těch Krkonoš pustím.
01:00:39 -Děkuju ti.
-Proč?
01:00:44 -Že máš Janu tak hezky ráda.
-Nebo že Jana má ráda mě?
01:00:53 To taky.
01:01:03 -Máš mě rád kvůli Janě?
-Musíme to definovat?
01:01:10 -Máš rád Janu víc než mě?
-To je jiný druh lásky.
01:01:22 -Výmluva.
-Kdybys měla syna, milovala bys ho.
01:01:29 -Milovala jinak než milence.
-Jsi krutý.
01:01:37 Vím, že nemám svoje dítě! Nemusíš mi to připomínat!
01:01:44 Promiň, to jsem nechtěl! To bylo jen přirovnání...
01:01:54 Děkuju.
01:01:57 Přece víš, že nemůžeš srovnávat vztah táty k dceři. Muže k ženě.
01:02:05 To je přímo jazykozpyt! To je hra o slovíčka.
01:02:13 Abys nemusel přiznat, že mě máš jen do postele.
01:02:20 Ty se hádáš o slovíčka.
01:02:26 Ty přece víš, že tě miluji. Proč chceš vyhrát nad mojí dcerou?
01:02:34 -Ty nad ní musíš zvítězit!
-Proč? Mám rád ji i tebe.
01:02:41 Musíš vědět, že k muži patří žena Žena, jestli to nevíš, tak...
01:02:48 To i ten Pavlovský dobře ví! To víš, že jsem s ním spala!
01:02:55 Čekáš, že budu žárlit?
01:03:02 To je přece minulost. Já tě chci pro budoucnost, Lýdie.
01:03:13 Abys měl každý den v posteli matraci, která vzdychá obdivem?
01:03:26 Ty pláčeš, ale já to nevidím. Já to neberu na vědomí.
01:03:34 Ano. To je skvělé. Na nic nebrat ohled. A na nikoho.
01:03:42 Neberu to na vědomí. Svědčí to proti tobě a to nechci.
01:03:50 To je úžasné! Co svědčí proti mně?
01:03:56 Ty nemáš ráda mír, který láska přináší. Chceš se hádat.
01:04:05 -Hádám se kvůli tobě!
-Nemáš důvod!
01:04:11 Kvůli tobě! Urážíš mě tou svou opičí láskou k té...
01:04:23 Nenadávej!
01:04:32 Jana rozumně pochopila, že chceme být týden sami.
01:04:40 -O čem to mluvíš?
-O těch Krkonoších.
01:04:44 -Pozdě!
-Za dva dny je najednou pozdě?
01:04:49 Pozdě bylo v té chvíli, kdy to tvoje dcera schválila.
01:04:56 Tvoje malá imperátorka, která neumí ani skloňovat zájmena!
01:05:01 Nebudu se s tebou hádat. Buď přestaneš nebo odejdi!
01:05:08 To ti jde nejlíp!
01:05:11 Já ti řeknu, kde jsi vzal tu drzost! Tys byl za Krátkým.
01:05:16 Nekřič! Byl jsem za Krátkým. Zeptat se, jak ti můžu pomoct.
01:05:23 Ty jsi drzý, co si to dovoluješ?
01:05:32 Ty mě chceš léčit a přitom hupky spolu do postele, jo?
01:05:42 To je ušlechtilé! Jak to, že před tebou z vděčnosti neklečím?
01:05:48 Neřvi!
01:05:50 O to ti jde nejvíc! Ať neprobudím tu milostslečnu s krásnýma vlasama!
01:06:01 Jestli něco nesnáším, tak rozmazlené a chytré holčičky!
01:06:08 -Co ti udělala? Má právo na spánek!
-Ano, ať spinká a hajinká!
01:06:16 Aby se nemohla dozvědět, že její táta je cynický surovec!
01:06:25 To není pravda! Táta je hodný! Proč mu nadáváš?
01:06:34 -Co udělal táta surového?
-Ptej se, co neudělal surového.
01:06:41 -Lýdie, ty jsi nemocná?
-Taky mi chceš pomáhat?
01:06:48 Tak mě pojď zaškrtit, hajzlíku! Pomoz tátovi! Pojď mě zabít!!
01:07:11 Máme tady hysterický záchvat. Ulice U průhledu 98. Odemknu.
01:07:24 Tati, nenechávej mě tu s ní samotnou.
01:07:33 -Stejně bych se na něj vykašlala
-To je u vás vždycky jisté.
01:07:45 -Dnes jsem se vyspala dobře.
-To rád slyším, že někdo dobře spal
01:07:54 Snad vás kvůli mě nevzbudili? Nebo Jiří? Zapomeňme na něj.
01:08:05 -Já za vámi zase brzy přijdu.
-Proč? Stejně mě neposlechnete.
01:08:13 Ale je to...vzrušující, neposlechnout takovou kapacitu!
01:08:22 Všechny testy negativní. Paní je oběhově úplně v pořádku.
01:08:30 Jak jinak. Tak že se zase můžeme vrátit do oběhu, že?
01:08:37 Obávám se, že se jí líbíte, kolego. Takový hezký internista.
01:08:46 -Za tohle už k vám nikdy nepřijdu.
-Jisté ženy svému lékaři vyhrožují
01:08:57 -Jaké ženy?
-Neříkat. Moc prosím, neříkat!
01:09:07 Ale, že jí to sluší, co. Nashledanou, paní Lýdie.
01:09:20 -Dobrý den, pane docente.
-Dobrý den. Tam nesmíte, příteli.
01:09:27 -Takže...infarkt?
-Infarkt můžete dostat vy.
01:09:34 Lýdie má srdíčko jako zvon. Překazil byste jí námluvy.
01:09:41 -Bojím se, že je to taky moje vina
-Chápu. Ten pocit probouzí ráda.
01:09:48 Pravděpodobně vás zase osloví, až jí tenhle vztah...skončí.
01:09:55 -Taky jsem na ni křičel.
-To si nevyčítejte.
01:10:01 I tichý šepot rozumných argumentů přivádí hysterika k řádění.
01:10:10 -Na logiku u hysterky zapomeňte.
-Ještě jsem si nezvykl.
01:10:16 Tak si nezvykejte! Lýdie mluvila s nadšením o vaší dceři.
01:10:27 -Opravdu?
-Takže se k ní zachovala zle.
01:10:34 Ano. Jana celou noc křičela ze spaní. Měl jsem vás poslechnout.
01:10:54 Hysterka vždycky po záchvatu je mírná jako ovečka.
01:11:01 Jestli se k ní vrátíte, i za tuhle pokoru se vám pomstí.
01:11:07 Další výbuch bude bezohlednější. Vy byste mohl dělat, že nic nebylo?
01:11:18 Lýdie vykládá, že jste impotent, sexuální maniak nebo obojí.
01:11:44 Nevím, proč mi zakazuje mít někoho ráda. Tajně asi na mě myslí.
01:11:54 Určitě je impotentní, nebo bude trochu nechutný.
01:12:02 Tak už na to nemyslete, paní Prokešová. Zítra půjdete domů.
01:12:07 Mě vždycky pouští druhý den. Jsem úplně zdravá a normální.
01:12:15 A co vy? Ženatý, rozvedený, zamilovaný, homosexuální?
01:12:29 Heterosexuální. Hádám tak dvě děti.
Jako vzpomínku na českého publicistu, renomovaného psychiatra a propagátora nových metod v psychoterapii a poradenství MUDr. Miroslava Plzáka, od jehož narození zanedlouho uplyne 95 let, uvádíme cyklus příběhů, které pojednávají o tom, jak křehkou záležitostí jsou partnerské vztahy.
Další příběh tentokrát bude o vážném problému: ženské hysterii. Sympaticky sebevědomá a krásná Lydie (V. Cibulková) se seznámí s Jiřím (S. Skopal). Mohl by vzniknout hezký citový vztah, jenomže Lydie má od psychiatra zakázáno se zamilovat, neboť všechny její vztahy končily pohromou. Jiří ale věří, že Lydii může pomoci. Netuší, že hysterie je choroba a ne pouze kolísavá nálada…
