Listopadové události roku 1989 očima jejich protagonistů (1994). Režie A. Sedláčková
00:00:19 Dobrý večer! Včera jsme říkali, že přichází zima.
00:00:23 Svědčí o tom i fakta ze dneška.
00:00:26 V Protivínově na jižní Moravě naměřili dnes ráno -20 stupňů.
00:00:48 Moji nejdražší přátelé!
00:00:53 Jsem nesmírně šťasten, že jsem dnes mezi vámi.
00:01:13 Já moc nevěřím na ty neracionální procesy,
00:01:17 ale ono to probíhá jako jakási harmonie v těch sférách
00:01:23 i nad tím náměstím.
00:01:31 Je to jaksi automatické.
00:01:33 Tam nestačíte přemýšlet dopředu, co máte mluvit.
00:01:38 Tam se prostě díváte na ty lidi, aniž rozeznáváte tváře
00:01:48 a říkáte myšlenky, aniž byste o nich přemýšleli.
00:02:01 Mně připadalo, že se tady nemůže nic změnit.
00:02:04 Měl jsem se tu relativně dobře.
00:02:07 Byl jsem překvapený, že se to tady začalo tak rychle měnit.
00:02:12 Najednou se vypustila vedoucí úloha KSČ z ústavy.
00:02:16 To bylo prostě nepředstavitelné.
00:02:19 Proč si myslíte, že jsou teď lidé tak skeptičtí?
00:02:23 Protože mají vysoko do žlabu.
00:02:26 Asi si to lidé takhle nepředstavovali.
00:02:29 Komárek v televizi sliboval,
00:02:32 že se nebude zdražovat, naopak, říkal, že něco bude levnější.
00:02:39 Ten to všechno strašně zidealizoval. Já mu také věřil.
00:02:47 Jaký jste měl pocit během listopadu?
00:02:51 Nepřipadal jste si osamocený? Jak jste se cítil?
00:02:59 Kdybych říkal, že dobře, tak to není pravda.
00:03:02 Dobře jsem se necítil.
00:03:05 Kdybych řekl, že velmi sklesle, tak to také není pravda.
00:03:09 Musím říct, že jsem byl v hlubokém rozpoložení z toho všeho.
00:03:16 Provedl jsem si takovou rychlou konfrontaci mých jistých ideálů.
00:03:22 Každý člověk má nějaký ideál, nějaký model.
00:03:27 A tento model se v listopadu zhroutil.
00:03:31 Já jsem v listopadu nehledal viníky, proč se zhroutil.
00:03:38 Já jsem v listopadu sám v sobě hledal okolnosti a souvislosti
00:03:43 proč se zhroutil
00:03:45 a za druhé jsem hledal to, kde jsem sám já mohl pochybit.
00:03:58 Jak jste prožil listopadové události?
00:04:02 Strašně tragicky, nešťastně.
00:04:10 14 dní před dnem "D" jsem odjel
00:04:16 na odborný zájezd do Vietnamu.
00:04:22 -Co na tom bylo tragického?
-To, že jsem si to neužil.
00:04:28 Myslel jsem si před odjezdem, že to ještě chvilku počká.
00:04:36 Ještě jsem vedl takové vtipné řeči, jako že jsem říkal:
00:04:44 "Ten převrat nedělejte, počkejte s tím, až se vrátím".
00:04:49 A ono se to událo.
00:04:53 Do dneška to beru jako Boží trest za to,
00:04:59 čemu se říká hřích malověrnosti.
00:05:05 Protože já jsem nikdy nevěřil, že se konce toho komunismu dočkám.
00:05:13 Já jsem věděl, že to sice jednou padne,
00:05:17 ale moje generace už se toho nedožije.
00:05:21 Tak jsem byl potrestaný tím,
00:05:23 že když se to stalo, tak já jsem u toho nebyl.
00:05:27 Tady je jenom šachta, vedení máte tam v Mostě.
00:05:32 Chtěli jsme mluvit s horníky. Chceme slyšet jejich názory.
00:05:37 Kdybychom se flákali jako vy,
00:05:40 tak za chvíli chcípnete hlady a zmrznete.
00:05:47 Myslíte, že je to názor všech?
00:05:49 Zajeďte si do Mostu na vedení a neotravujte tady!
00:05:54 Je tady někdo ze zástupců odboru nebo ze stranické organizace?
00:06:01 Chceme vědět, zda budete ve stávce s námi solidární.
00:06:05 My nechceme stávkou narušit hospodářství.
00:06:09 Já musím udělat uzávěrku. Bez ní nemůžeme existovat.
00:06:13 Nám stačí, když třeba zapnete jen sirénu.
00:06:17 Já žádnou sirénu v práci nemám.
00:06:20 Zastavte na chvilku!
00:06:23 Po vzniku charty 77 mě často navštěvovali západní novináři,
00:06:28 kteří se mě ptali, proč my tady to všechno děláme.
00:06:32 Vždyť charta je pár intelektuálů, jakýchsi bláznů,
00:06:36 kteří jdou hlavou proti zdi.
00:06:39 Vždyť vy za sebou nemáte dělnictvo, rolnictvo a pracující masy.
00:06:44 Tudíž na těch poměrech stejně nemůžete nic změnit.
00:06:48 Ta "moc" má poslušné obyvatelstvo, má všechny mocenské nástroje,
00:06:54 armádu, policii. Já jsem na to vždycky odpovídal,
00:06:58 že oni vůbec nerozumí poměrům v totalitním systému.
00:07:05 Kdy ten povrch vůbec neodráží, to co se děje kdesi vespod a uvnitř
00:07:14 té společnosti a ty pohyby, které se dějí v tom jejím vědomí.
00:07:20 A že se může stát, že je to docela nahodilá sněhové koule,
00:07:26 ze které se během krátké doby stane lavina, která všechno změní.
00:07:33 Nesmí se té povrchové tváři té společnosti až tolik věřit.
00:07:39 Pak jsem se sám ocitl v té situaci, že jsem se divil,
00:07:44 jak nečekaně a náhle se ta sněhová koule objevila
00:07:48 a ta lavina se utvořila.
00:07:50 A najednou to odkrylo tu hlubokou vnitřní prohnilost toho systému,
00:07:56 tu míru té obecné společenské nespokojenosti, která nebyla vidět.
00:08:22 Pro mě to byla taková smršť událostí,
00:08:26 že jsem nejen neměl čas přemýšlet o jejich nezvyklosti,
00:08:35 ale že jsem dokonce neměl čas si je zapamatovávat.
00:08:41 Takže mám veliké okno a nevím, co bylo dřív a co bylo později.
00:08:46 Prostě spoustu těch věcí si nepamatuji.
00:08:59 Člověk se mohl jen podívat na zpravodajství v tamní televizi.
00:09:05 Na německém programu toho dávali poměrně dost,
00:09:11 protože ty věci byly aktuální.
00:09:14 Přestože to bylo v Československu, v mé rodné zemi,
00:09:19 tak to bylo po těch 10 letech toho exilu trochu vzdálené.
00:09:27 Nebylo to takové bezprostřední.
00:09:30 Bylo to, jako bych se díval na zprávy
00:09:34 a něco podobného by probíhalo v Německu nebo Polsku.
00:09:40 Prostě se mě to moc nedotýkalo.
00:10:04 Konečně vítězí rozum.
00:10:09 Je hrozné, co se stalo v Praze 17.11.
00:10:14 Známe vyprávění našich rodičů,
00:10:18 kteří prožili hrůzy koncentračních táborů.
00:10:29 Vzpomeňme si na 6 milionů nevinných obětí nacistické zvůle.
00:10:35 Přidejte se i vy k "Veřejnosti proti násilí".
00:10:41 Vítězství jsem si uvědomil,
00:10:43 když jsme se poprvé dostali do televize. To bylo 24. 11.
00:10:48 A tehdy jsem poprvé v televizi řekl, že chceme zrušit článek 4.
00:10:53 Tehdy jsem měl pocit vítězství.
00:10:56 Bylo to po půlnoci, kdy se to vysílalo.
00:10:59 Venku čekaly davy lidí, kteří tu televizi sledovali.
00:11:04 Já jsem si potom sedl do auta a začal jsem se strašně smát.
00:11:09 Celou cestu domů jsem se smál jako blázen
00:11:12 a vůbec jsem si neuvědomil, že mi tečou slzy.
00:11:16 Nevím, zda byly od smíchu nebo od pocitu toho vítězství.
00:11:21 Když jsem přijel domů,
00:11:23 kamarádi čekali před domem, smáli se a měli slzy v očích.
00:11:27 To byl asi ten pocit vítězství. Ale to už je historie.
00:11:32 Když na to dnes vzpomínáme,
00:11:34 tak pro ty, kteří to neprožili je to skoro neuvěřitelné.
00:11:39 Málokdo tohle asi prožije.
00:11:41 Aby to člověk mohl prožít, tak musí existovat těch 40 let předtím.
00:11:47 A ty už nikomu nepřeji.
00:12:05 Jak jste prožíval listopadové události roku 1989?
00:12:09 Většinou prací.
00:12:12 -To jste nechodil na demonstrace na Václavák? -Ne. -A proč?
00:12:17 Protože jsem bydlel v Bohnicích,
00:12:20 měl jsem to daleko a měli jsme tehdy noční.
00:12:24 Neměl jste pocit, že přicházíte o historickou událost?
00:12:28 Ne, my to měli tady na dvoře.
00:12:31 Máš pravdu! To je pravda!
00:12:33 V žádné zemi, ani v rozvojové, ani v socialistické,
00:12:38 ani v kapitalistické neexistuje,
00:12:42 aby patnáctileté děti určovaly to,
00:12:45 kdy má odejít prezident
00:12:47 nebo kdo má být zvolen za nového prezidenta.
00:12:51 A to se bohužel stalo.
00:13:07 KŘIČÍ. Nejsme děti!
00:13:09 Nejsme děti!
00:13:24 Vy jste mi rozuměli, že jsem mluvil o vás.
00:13:27 Já jsem nemluvil o vás.
00:13:36 KŘIČÍ. Demisi!
00:13:39 Demisi!
00:13:48 Chtěl jsem, soudruzi, říct jedinou věc.
00:14:05 Chceme-li jít kupředu, nemůžeme tam jít bez KSČ.
00:14:18 Na tom balkóně ČKD Sokolovo mi prošlo hlavou,
00:14:26 když jsem se podíval na to zaplněné nádvoří,
00:14:33 že je to tak a respektoval jsem to jako fakt.
00:14:37 A tam jsem pocítil,
00:14:40 že jsme před zásadní změnou na zásadní osudové křižovatce.
00:14:58 Co jste dělali v listopadu 89?
00:15:01 Rozhodně jsme neseděli za pecí jako někdo a vyjeli jsme do světa.
00:15:07 -A kdo seděl za pecí?
-To se jen tak říká.
00:15:11 Aby člověk na sebe upoutal pozornost, tak řekne "jako někdo".
00:15:19 -Takže si nemyslíte, že národ byl za pecí? -Ne! Co myslíš, Davide?
00:15:25 Národ dlouho byl za pecí. V r. 88 nás bylo na Václaváku málo.
00:15:33 Proč si myslíte, že vylezl zpoza pece?
00:15:37 Protože to vřelo všude, narůstaly ostruhy a už to viděl reálně.
00:15:45 Za ta léta už si lidé dodali odvahy.
00:15:48 Od nás z ulice už také šli.
00:15:52 Jeden šel a ostatní se k němu postupně přidávali...
00:15:57 Já jsem u toho nebyl, já to znám jen z vyprávění.
00:16:05 Kde jste byli?
00:16:07 -V listopadu? -Jo.
-Byli jsme až za velkou louží.
00:16:12 O tom, že se vůbec něco stalo, že ta revoluce vypadá úspěšně,
00:16:17 to jsme se dozvěděli na dálnici, když jsme cestovali
00:16:23 s Tomášem Hanákem za Davidem Vávrou do Lake Placid.
00:16:29 Protože David na nás čekal v lese,
00:16:32 v chatě kanadského horolezeckého klubu v Lake Placid,
00:16:37 takže vůbec netušil, co se děje.
00:16:40 A my jsme na té dálnici zastavili u jednoho odpočívadla,
00:16:47 kde byl kromě jiného i záchod. A já jsem tam stál u té mušle
00:16:55 a vedle mě stál Američan a zeptal se mě, zda jsem z Československa.
00:17:04 Já jsem odpověděl, že jsem a on mi řekl,
00:17:07 že se u nás děje něco velmi dramatického.
00:17:11 A já jsem se ho zeptal, co se děje a on na to, že u nás padla vláda.
00:17:20 Že padlo všechno.
00:17:22 A já stál na tom perfektním záchodě a koukal jsem jako blázen.
00:17:32 Pak jsem běžel k autu a říkám Hanákovi,
00:17:37 jemu ne, on tam nebyl, že se něco doma děje.
00:17:43 Ten Američan zatím odjížděl a najednou vidím,
00:17:48 že zase couvá zpátky a mává na nás.
00:17:52 Tak jsme k němu běželi,
00:17:54 on měl puštěné rádio, ze kterého se ozýval hlas Jiřího Černého.
00:18:00 Ten na tiskové konferenci řekl, že Československá televize
00:18:05 právě oznámila...
00:18:07 Že všichni členové prezidia ÚV KSČ včetně sekretariátu ÚV KSČ
00:18:14 dávají své funkce k dispozici.
00:18:33 Pamatujete si, jak chutnalo to vítězství?
00:18:37 Tohle byl opravdu radostný okamžik.
00:18:49 Ale to ještě neznamenalo, že je všemu konec.
00:18:53 Oni dali své funkce svým náměstkům nebo méně známým funkcionářům.
00:19:02 Tady šlo potom o důležitější věci.
00:19:06 Velkou roli hrál požadavek zrušení vedoucí role KSČ v ústavě.
00:19:15 O tom jsme s nimi vedli dramatická jednání.
00:19:20 Kdyby tehdejší systém nebyl totalitní,
00:19:25 kdyby měl aspoň trochu prvku parlamentní demokracie,
00:19:30 tak bylo naprosto vyloučeno,
00:19:32 abychom se my s několika strejci domluvili,
00:19:36 že se zruší nějaký paragraf ústavy a druhý den ho parlament zrušil.
00:19:44 Když jsem se probouzel z takové té kocoviny, z té narkózy,
00:19:49 tak jediný můj komunikační kanál bylo malé rádio.
00:19:56 A to ještě nic nebylo.
00:19:58 Druhý den, když jsem se probudil, tak kolega na pokoji říkal,
00:20:03 že tam chodí nějací studenti, kteří mají pásky
00:20:07 a že se tam musí něco dít.
00:20:09 A říkal, že to vypadá na nějakou větší akci.
00:20:13 Tak jsem si pustil rádio a myslel jsem si,
00:20:17 že jsem se snad zbláznil. V rádiu šla Krylova písnička.
00:20:29 Tady v té místnosti, se všechno odehrálo.
00:20:34 Byla to místnost, kde se kouřilo, i když se nesmělo.
00:20:40 Taky tady dnes kouřím. Sem chodili různí lidé,
00:20:44 kteří se tu ani neléčili a nosili nám balíky novin.
00:20:49 A tady se všechno komentovalo, měli jsme na pyžamu trikolory.
00:20:54 Pořád se jen tady diskutovalo.
00:20:56 Takže já jsem to všechno prožil tady na té místnosti.
00:21:01 Na té kuřárně II. chirurgické kliniky.
00:21:04 -Jaké to je minout se s historií?
-Je to hrozné, je to asi můj osud.
00:21:10 Já jsem se s ní ale vlastně neminul.
00:21:13 Byl jsem podruhé v životě v nemocnici.
00:21:16 Když jsem byl poprvé to jsem byl malý kluk.
00:21:20 To bylo v dubnu 1969.
00:21:22 A tehdy zrovna nastupoval Husák po Dubčekovi.
00:21:25 Bojím se jít do nemocnice, aby to zase nebyl ten osud.
00:21:30 Aby třeba nebyla kontrarevoluce. To bych nechtěl.
00:21:42 Vnímal jsi, že tě lidé berou jako nejmladšího studentského vůdce?
00:21:47 -Jo, to jsem vnímal.
-A co to s tebou dělalo?
00:21:54 Bylo to hrozně nepříjemné.
00:21:56 Bylo to nepříjemné, protože žádný vůdce nejsem.
00:22:00 Spojení studentský vůdce zní pro mě hrozně nepříjemně.
00:22:10 Pro mě to neznamenalo nic, možná jen větší zodpovědnost.
00:22:16 A ke konci nepříjemný pocit,
00:22:20 že musím hrát něco, co už hrát ani nechci.
00:22:26 -A co jsi hrál?
-Právě toho studentského vůdce.
00:22:30 Pořád nám dialog jen slibovali. My jsme věděli,
00:22:36 že ta stávka je nejzazší možný prostředek po tom masakru.
00:22:43 Do teďka nemám z té doby dobrý pocit.
00:22:47 Do teďka z těch dvou, tří, čtyř měsíců nemám dobrý pocit.
00:22:56 Snažím si to vynahradit teď.
00:23:02 Já jsem byl tehdy zatažený někam, kde jsem nechtěl být.
00:23:07 Ocitl jsem se ve hře, kterou jsem nechtěl hrát.
00:23:11 Ale musel jsem ji hrát. To byla možná ta historická chvíle.
00:23:16 To byl asi můj osud. Ale těmhle chvílím se bráním.
00:23:26 Co jsme dělali v listopadu?
00:23:31 Myslím, že jsme byli tady ve sklípku.
00:23:37 A co jste dělali v listopadu 89?
00:23:42 Chodili jsme chutnat naše výrobky, sledovat sudy.
00:23:47 Víno, když se nalije do sudu, tak se musí kontrolovat.
00:23:53 -Takže revoluci jste neprožívali?
-Prožívali.
00:23:58 V televizi, ve zprávách, v odpoledních přenosech...
00:24:03 Jak to na vás působilo, nebylo to překvapivé?
00:24:08 Trochu ano. Působilo to v té době dojemně.
00:24:26 Vy jste si myslel, že je to zázrak?
00:24:30 Václav Havel řekl, zda vím, co je to zázrak?
00:24:34 Já se přece jenom snažím mít nějakou definici zázraku.
00:24:40 Bylo to především ohromná věc a myslím si,
00:24:46 že tam byl prvek daru od Boha.
00:24:50 Přes ty všechny přirozené politické věci tam bylo něco,
00:24:55 co jsme všichni pocítili jako nějaký dar.
00:25:00 V této důležité hodině zápasu za pravdu a spravedlnost v naší zemi
00:25:07 jsem já i katolická církev na straně národa.
00:25:16 Co znamenala revoluce pro katolickou církev?
00:25:19 Myslím, že znamenala to,
00:25:22 co vyjádřil kardinál ze srdce nás všech.
00:25:26 Pamatuji si na ta slova, když je tehdy řekl
00:25:30 v katedrále Sv. Víta uprostřed toho dění.
00:25:33 Já měl úžasný pocit.
00:25:35 Jakoby padla ta stará hradba dějin mezi katolickou církví a národem.
00:25:42 A že možná dochází k určitému zhojení těch jizev minulosti.
00:25:53 Demonstrace? To jsem se šel podívat ke koni,
00:25:56 protože takovéto věci se vždy řešily u koně.
00:26:00 Bylo tam tehdy jen pár lidí.
00:26:03 Nějaký študák povídal, že nechceme, aby naše ženy pracovaly,
00:26:09 aby chodily domů udřené a musely do práce.
00:26:15 A aby se nebydlelo v kurníkách. Teď to zní paradoxně,
00:26:23 protože ženy do práce chodit musí a lidé v kurníkách bydlí.
00:26:33 Je 24. listopadu 1989 a já položím jednu otázku panu Havlovi.
00:26:43 Vašku, tak jak jsi prožil dnešní den?
00:26:47 Přiznám se k jedné věci.
00:26:51 Ta revoluční atmosféra posledních dnů je nesmírně vyčerpávající.
00:26:58 Každá revoluce je provázena
00:27:01 nesmírným množstvím improvizací, zmatků a podobně.
00:27:06 A já jsem milovník pořádku a mě to velmi unavuje.
00:27:13 Pořád musím myslet na svého přítele Petra Uhla,
00:27:17 který miluje revoluční atmosféru a který tohle nemůže prožívat,
00:27:23 protože je ve vězení.
00:27:25 Kdyby to šlo, tak bych si to s ním rád dneska vyměnil.
00:27:37 Je to pravda, že byste si to s ním rád vyměnil?
00:27:47 To byste byl asi nerad, kdybyste tohle všechno nezažil.
00:27:53 Vy jste tam použil termín revoluce.
00:27:56 Od které chvíle jste si uvědomil, že je to ten revoluční okamžik?
00:28:03 To se vžilo hned od prvních dnů a zcela spontánně.
00:28:09 Já jsem ten pojem revoluce nezavedl
00:28:12 a užíval jsem ho tak jak ho užívali všichni ostatní.
00:28:16 Teprve politologové s odstupem času musí posoudit,
00:28:20 zda to revoluce byla či nebyla.
00:28:23 Záleží také na tom, jak pojem revoluce definujeme.
00:28:27 Začalo se tomu tak říkat hned druhý den po 17. listopadu.
00:28:38 17. v noci, aniž bych věděl o nějakém průvodu studentů,
00:28:44 se mi zdálo,
00:28:46 že sedím na předsednictvu vlády u oválného stolu.
00:28:56 Seděl tam také pan Adamec, předseda vlády.
00:29:01 Dokonce si pamatuji, že měl na sobě modrý kabát,
00:29:08 a takovou lososovou košili.
00:29:14 A vyjednávali jsme, co bude dál.
00:29:17 Vůbec jsem nevěděl předtím, co se děje.
00:29:21 A najednou 23. se tady na dvoře v Ruzyni rozkřiklo,
00:29:25 že Havel je na Václavském náměstí.
00:29:29 Tak jsem hned telegrafoval nahoru do cely,
00:29:32 aby mi druhý den přinesli do sprch noviny
00:29:38 a že jim za to dám balíček startek.
00:29:42 Takže mi je přinesli v pátek a já je ve své cele 312 začal číst.
00:29:50 Tehdy se mnou seděl Johan ze Šárky, takovej zlodějíček a fajn chlap.
00:29:57 A dočetl jsem se v těch novinách,
00:30:02 že v úterý bylo zasedání předsedy vlády Adamce
00:30:07 se zástupci občanských iniciativ.
00:30:13 Za občanské forum tam seděl Honza, můj syn.
00:30:17 Johan tehdy říkal, "To je nepochopitelné,
00:30:22 on sedí u Adamce a ty sedíš tady se mnou v Ruzyni".
00:30:26 Dnešní setkání je důkazem toho,
00:30:30 že federální vláda se vůbec nevyhýbá dialogu.
00:30:34 Nejsou otázky, o kterých by se nedalo v klidu a rozvážně mluvit.
00:30:39 Řekl soudruh Adamec.
00:30:41 Cituji: Dialog o problémech naší společnosti se nedá vést na ulici.
00:30:47 Vraťte se do škol, začněte hrát v divadlech.
00:30:50 Vyzval předseda všechny přítomné
00:30:53 a jejich prostřednictvím studenty a umělce.
00:30:57 V sobotu jsem byl už dost neklidný, kdy nás vlastně vůbec pustí.
00:31:04 V noci v třičtvrtě na jednu se otevřela cela
00:31:11 a v jednu hodinu v noci jsme tady těmi vrátky vycházeli.
00:31:20 -Řekněte nám něco do Videožurnálu?
-Že jsem rád.
00:31:26 Že jsem vyhrál velkou sázku.
00:31:28 Já jsem se vsadil, že to bude do ledna
00:31:31 a ono je to do prosince. Je to dobré.
00:31:39 Odtud jsme jeli do Laterny, potom na Letnou,
00:31:44 Takže z té cely, která měla 4 x 2 metry jsem najednou měl před sebou
00:31:50 třičtvrtě milionu lidí na Letenské pláni.
00:31:53 A nic jiného je nezajímalo, než co jsme měli minulý den k večeři.
00:31:59 KŘIČÍ. Co jste měli?
00:32:01 Já jsem na tom byl dobře. Měl jsem bublaninu a kafe.
00:32:13 KŘIČÍ. Ať si to jí Štěpán!
00:32:25 Kdy ty jsi emigroval?
00:32:27 25. září 1989.
00:32:30 Jak jsi viděl revoluci takhle z dálky?
00:32:33 Jako strašné divadlo.
00:32:36 Jako zoufalé tváře z Apokalypsy, které mávají takhle prstíky.
00:32:46 Tohle by se mělo těch lidí strašně dotknout, když mě slyší,
00:32:51 protože to je strašně bezohledné ode mne.
00:32:54 Tehdy jsem se díval na televizi s nějakými arabskými studenty.
00:33:02 Oni se dívali na zprávy a já jsem neustále přepínal na kanál,
00:33:08 kde byly ty demonstrace.
00:33:11 Viděl jsem demonstrující na Václaváku, pak ty plynové masky...
00:33:16 A já hledal své známé. Viděl jsem Mejstříka a další známé
00:33:21 a říkal jsem si "To je konec, oni tam jsou všichni".
00:33:25 A přišlo mi to strašné obludné a nebezpečné.
00:33:29 A jako strašně blbej film.
00:33:32 O to víc jsem si říkal, že se tam nemohu vrátit.
00:33:36 Říkal jsem si,
00:33:38 že by mi taky dali mávátko a musel bych jít demonstrovat.
00:33:45 Přišlo mi to jako velké divadlo.
00:33:49 Nemám rád takovéto divadelní scény, které probíhají za tisícových davů.
00:33:56 To mi lidé volali, že je Letná plná lidí.
00:33:59 Já jsem si říkal, že se národ asi celý zbláznil.
00:34:03 Vždyť ještě před dvěma měsíci byli všichni lidé v útlumu
00:34:08 a s nákupními taškami. Co se stalo? Hrůza!
00:34:14 My jsme neseděli za pecí.
00:34:16 Já budu na Milana promítat nějaké diáčky z New Yorku
00:34:22 z tehdejší doby a z míst, kde jsme tehdy byli.
00:34:27 Třeba se to bude k tomu tématu hodit.
00:34:43 My jsme se tehdy zúčastnili demonstrace,
00:34:47 která byla na rohu 82. ulice,
00:34:50 přímo před československým obchodním zastoupením.
00:34:55 A hned jsme se tam nechali 2 x nafilmovat.
00:34:59 Jednou nás natočila americká televize
00:35:02 a podruhé nás natočil estébák, který stál naproti.
00:35:06 -Proč myslíš, že to byl estébák?
-Toho přece pozná každý.
00:35:11 Moc ho nezajímaly ty naše rozhovory.
00:35:15 Vyvolávali jsme stejná hesla, jaká se volala u nás v republice.
00:35:21 U nás se třeba vyvolávalo "Jakeše do koše",
00:35:27 tak tam se vyvolávalo
-"Jakeš out".
00:35:30 Byla to taková podivná demonstrace. Lidé přijeli auty,
00:35:38 stáli pod těmi ohromnými mrakodrapy a vyvolávali hesla.
00:35:43 A kolem nich šel normálně život.
00:35:46 A asi za půl hodiny zase sedli do svých aut a odjeli.
00:35:50 A tam v 80. patře bylo české zastupitelství,
00:35:54 kterému to bylo jedno a 1 fízl, který to točil.
00:35:58 Ta demonstrace byla nesmyslná. Jeden náš kamarád volal:
00:36:02 "We vote for selection místo "We vote for election".
00:36:07 Nebo jsme volali: Dinosauři odstoupit!
00:36:10 A při té absurditě jsme nakonec volali:
00:36:13 "Se sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak".
00:36:17 Protože ti Američané pořád volali: "Ať žije Gorbačov".
00:36:22 Já tehdy volal, že jsem na první legální demonstraci.
00:36:26 V tom ke mně přišel policajt a řekl mi:
00:36:30 Mazej na chodník, starosta vám povolil jen chodník!
00:36:34 Takže jsem šel na chodník, tam jsem směl demonstrovat.
00:36:39 -Byl jste v té době někdy na Letné?
-Tak na Letnou jsem nemohl jít,
00:36:46 protože i ve spořádané společnosti jsou zběsilci.
00:36:53 Na Václavském náměstí jsem také nebyl.
00:36:59 Jistě jste se doslechl, co se tam provolávalo.
00:37:03 To samozřejmě. Těch informací bylo dost.
00:37:10 Jaké to bylo slyšet provolávat své jméno v takových souvislostech?
00:37:19 Slyšet své jméno? Když to budu dnes říkat někomu,
00:37:24 jehož jméno nebylo nikdy provoláváno,
00:37:27 tak mě stejně nikdy nepochopí. Je těžké to komentovat.
00:37:33 To je věc, která vyvolává neopakovatelný pocit.
00:37:38 Ne v tom radostném slova smyslu.
00:37:41 A vyvolává myšlenkové pochody u člověka,
00:37:44 pokud je normální a zdráv a je ochoten přemýšlet.
00:37:48 -To jsou jaké?
-Že přemýšlí předně nad sebou.
00:37:55 Přemýšlí nad okolnostmi, jestli jim jde jen o to jméno
00:38:00 nebo jestli to jméno má pouze koncentrovaně něco vyjadřovat.
00:38:05 Jestli nejde o nějakou širší souvislost.
00:38:10 Přece vyvolávání jména Štěpán nebylo jako nějaký občan Štěpán.
00:38:16 To jméno bylo proto,
00:38:18 že tady Štěpán pár měsíců představoval Komunistickou stranu.
00:38:24 Podzim tehdejší situace,
00:38:26 to nebylo za 5 minut dvanáct, ale už půl jedné.
00:38:30 A tehdy ten Štěpán zinkasoval tu závěrečnou účtenku.
00:38:35 V r. 1970 jsem se pokusil utéci ze země.
00:38:38 Chtěl jsem být filmařem, režisérem a zdálo se mi,
00:38:42 že mě tu nic dobrého nečeká. Asi jsem to přesně vystihl.
00:38:52 Chytili mě na hranicích a zavřeli. Můj život se tím samozřejmě změnil.
00:38:59 Dostal jsem se do pozice občana takzvaného nežádoucího
00:39:04 a zakotvil jsem v kotelně na zbytek svého mládí.
00:39:09 V těch dnech totiž, kdy mě zavřel Husákův režim,
00:39:14 Husák ještě nebyl prezidentem, ale jen tajemníkem ÚVKSČ.
00:39:18 Právě vyměnil Dubčeka.
00:39:20 A i když sliboval, že naše hranice nebudeme zavírat,
00:39:25 že budeme pokračovat v demokratizaci,
00:39:29 tak právě v těch dnech řekl, že naše hranice nebudou žádné korzo.
00:39:34 Já jsem to na své kůži pocítil.
00:39:37 Na hranicích jsem strávil 2 dny a zažil jsem to,
00:39:41 co se vidí ve filmech o Šumavě. Střelba, bažiny, psi.
00:39:46 Byli jsme dva a ten druhý dopadl dost špatně.
00:39:50 Stojíme na místě, odkud začínal pochod do Rakouska.
00:39:55 Ten pochod byl pro mě vyvrcholením, co se v listopadu událo.
00:40:01 Přišlo sem asi 200 tisíc lidí, celnice se otevřely,
00:40:08 a lidé poprvé přešli do sousední země normálním způsobem.
00:40:17 Dnes jsme se tu sešli, abychom navštívili Rakousko.
00:40:22 A současně abychom udělali za všechny Slováky a Čechy
00:40:31 symbolický krok do Evropy.
00:40:37 Právě v ten den podal Gustav Husák demisi.
00:40:44 Co se změnilo ve vašem životě po roce 89?
00:40:48 Co vám to dalo a co vám to vzalo?
00:40:54 Mám to říct slušně nebo sprostě?
00:40:58 Já vám to řeknu slušně. Nic.
00:41:03 Nic vám to nevzalo a ani vám to nic nedalo?
00:41:07 Vzalo mi to...
00:41:09 neumím to tak říct, ale nemohu si všechno teď koupit.
00:41:15 Dřív jsem si nemohl taky všechno koupit, ale teď už vůbec ne.
00:41:20 Já už jsem starší, tak to jde, ale ti mladí, ti jsou na tom bídně.
00:41:29 Co to dalo vám?
00:41:33 -Mně to dalo svobodu.
-Jakou svobodu? To nechápu.
00:41:41 -Svoboda je to, když vás nezavřou?
-Například.
00:41:49 Svobodu! To nepochopím.
00:41:52 Tu máte možná vy, ale my dělníci děláme pořád stejně.
00:41:57 Chodíme pořád do práce a z práce
00:42:00 a pro nás je svoboda stejná jako byla.
00:42:10 My jsme to celé prožili
00:42:12 v těch nejspodnějších prostorách Laterny Magiky.
00:42:17 V těch křivých, uzoučkých chodbičkách, v těch šatnách...
00:42:23 Bylo tam přetopeno.
00:42:26 Já jsem si tam připadal jako v podpalubí zaoceánské lodi.
00:42:32 Co ta zaoceánská loď neměla to byl kapitánský můstek.
00:42:36 My jsme vycházeli nahoru jen na pár hodin se vyspat.
00:42:42 Ale v podstatě jsme žili jakoby v pasti
00:42:46 a často jsme měli pocit, že jsme v pasti.
00:42:49 Tohle byla místnost, kde odpočíval pan Havel.
00:42:53 Užíval ji k intimním rozhovorům mezi čtyřma očima.
00:42:58 -Vy jste zde byl často?
-Jak bylo potřeba.
00:43:02 Před dveřmi stál John Bok a Standa Milota.
00:43:05 Přes ty se nedostal nikdo, kdo nebyl potřeba.
00:43:09 Nemyslím si,
00:43:11 že by to lidé brali jako revoluci, spíš to byla nutnost.
00:43:16 Jako nějaký dějinný okamžik, který je vtáhl do děje.
00:43:21 Že by koukali na hodinky nebo přemýšleli o dějinách
00:43:26 tak na to nebyl tehdy čas.
00:43:29 Mluvil jsem s Komárkem...
00:43:36 Vašku, nemluv tak hlasitě, potřebujeme tu mít klid.
00:43:41 Je to slyšet v celém divadle.
00:43:48 Aspoň se nedá říct, že děláme kabinetní politiku.
00:43:55 Vycházeli jste hlavním vchodem nebo vedlejším?
00:43:59 Většinou hlavním, ale někdy jsme použili i ten vedlejší.
00:44:03 Proč?
00:44:05 Jednak jsme nevěděli, co nás venku čeká
00:44:09 a někdy jsme potřebovali rychle odejít.
00:44:12 Bylo na ulicích hodně lidu, kteří vás očekávali?
00:44:16 I takové byly chvíle.
00:44:18 -A kde byla kuřárna?
-Myslím, že byla tady.
00:44:22 Tady byla skleněná stěna.
00:44:25 Odehrávaly se tady schůzky různých výborů.
00:44:30 Na této stěně byla televize.
00:44:33 Ta by se našla na nějakých historických záběrech.
00:44:38 Akční skupina.
00:44:58 Jaká atmosféra tady v Laterně Magice tehdy převládala?
00:45:02 Myslím, že převládala atmosféra hlavně zodpovědnosti.
00:45:07 A takové zvláštní sounáležitosti. Je to těžko pojmenovatelné.
00:45:14 Byl ten pocit stejný, když se vešlo pak na ulici?
00:45:19 Bezpochyby.
00:45:21 My jsme národ, který se v krizové chvíli umí semknout.
00:45:25 Všichni jsme spolu.
00:45:28 Máme v tu dobu pocit dějinného okamžiku. Je to ale taková aféra.
00:45:33 Náš pocit je tak krátký jako každá aféra.
00:45:37 Neumíme ho v sobě udržet.
00:45:39 Za 14 dní, za měsíc se hned rozhádáme.
00:45:48 -Vidíš nějaký problém v pondělí ve 12 hodin, 5 minut? -Jo.
00:45:57 Lidé nebudou vědět, jakým způsobem dát najevo, že stávkují.
00:46:02 Protože v tomhle státě se nikdy v pondělí nedělalo,
00:46:07 takže jakým způsobem mají lidé dokázat,
00:46:11 že to není nedělání, ale stávka.
00:46:14 Spíš by měli začít pracovat ty 2 hodiny.
00:46:18 Tak by mohli dokázat, že stávkují. Protože nikdy nedělali.
00:46:24 SIRÉNA.
00:46:38 V době té stávky jsme náklad dovezli do Veselí,
00:46:42 tam jsme se bavili s těmi lidmi.
00:46:44 Zdálo se mi, že se tam nic neděje.
00:46:47 Když jsem se zeptal, říkali, že je to těžké.
00:46:51 Že někdo vylepí plakáty, druhý je strhne.
00:46:54 Pak se mi jeden šéf z depa zeptal, proč mám polepená skla plakáty.
00:47:00 Že nemohu dobře vidět. Tak jsem mu řekl, že na 1. máje
00:47:06 jsme měli povinně vylepená skla a viděl jsem dobře.
00:47:10 Listopad na Moravě jako vinaři jsme prožívali klidně.
00:47:18 Nás vinaře to určitým způsobem překvapilo.
00:47:22 Už předtím jsme očekávali, že dojde k určité změně režimu.
00:47:27 Ale nepředpokládali jsme,
00:47:30 že k té změně dojde na Václavském náměstí v Praze.
00:47:34 Mysleli jsme, že dojde ke změně režimu celkově.
00:47:39 I na té Moravě někteří lidé demonstrovali.
00:47:43 Demonstrovalo se ale hlavně v Brně.
00:47:49 Ale u nás ve Strážnici jsme prožili listopad klidně.
00:47:53 Pane Tomáš, vy jste říkal, že jste to vůbec nečekal.
00:47:58 Vůbec jsem to nečekal.
00:48:00 Kdyby mi někdo řekl 16.11. že 17.11. bude něžná revoluce,
00:48:05 tak mu řeknu, že je blázen. Říkal jsem si, že není možné,
00:48:10 aby strana a vláda, která měla takovou moc
00:48:14 armádu, policii, milice, tajnou policii,
00:48:19 že to tak klidně odevzdá.
00:48:22 Ta první jednání byla provázena takovým až šokem z toho,
00:48:31 jací ti naši partneři byli skutečně strejcové.
00:48:38 Oni neměli žádnou koncepci.
00:48:41 Ale věděli, že se něco musí změnit, že už to takhle dál nejde.
00:48:46 Vládnout jak vládli.
00:48:48 Ale neměli představu co a jak. Mluvili páté přes deváté.
00:48:55 Chvíli byli zdvořilí, chvíli zase chtěli něco uhrát pro sebe.
00:49:02 Nejabsurdnější byl asi můj rozhovor s tehdejším generálním tajemníkem
00:49:08 Komunistické strany panem Urbánkem. Měli jsme na rozhovor 20 minut času
00:49:15 a on z toho většinu času zaplnil vyprávěním o tom, jak má velký byt.
00:49:21 A že ministroval jako chlapec v kostele.
00:49:25 Také říkal, že někteří estébáci by se mohli věnovat tomu,
00:49:30 že by bojovali proti narkomanii. Prostě takhle plácal.
00:49:40 Když jsem se vrátil, tak jsem začal pracovat v jakémsi spolku
00:49:45 něco jako "Filmaři revoluci". Bylo to takové centrum,
00:49:50 kde se filmaři sešli a revolučně pracovali.
00:49:54 Natáčeli reportáže a různé dokumenty.
00:49:57 Bylo zajímavé,
00:49:59 že jsem se tam sešel téměř s celou stranickou organizací z Barrandova.
00:50:05 To mě tehdy docela překvapilo.
00:50:08 Ale musím říct, že náš kolektiv byl velice zapálený.
00:50:12 -A že tu revoluci dobře utvořil.
-Nám šla práce od ruky.
00:50:18 Já když jsem tehdy přijel, tak jsem jel něco vyřizovat autem.
00:50:23 Na křižovatce vedle mě zastavilo auto.
00:50:27 A uviděl jsem našeho soudruha náměstka, který mi řekl:
00:50:33 Kde jste byl, když jsme dělali revoluci?
00:50:36 A já nevěděl, jestli myslí tu jejich revoluci.
00:50:41 Česká společnost má důvody být svobodná, ale není.
00:50:46 Protože s sebou přinesla i to všechno, čeho se chtěla zbavit.
00:50:51 A z čeho se otřásla v listopadu.
00:50:54 A chtěla zacinkat klíči na znamení, že s tím končí.
00:50:58 Bylo to tak nějak, ne?
00:51:00 Svoboda? Dá se říct, že je tady.
00:51:03 Každý si může vycestovat kam chce, pokud na to má peníze.
00:51:09 Když nemá, tak my třeba cestujeme jen tady, z domova do sklepa.
00:51:17 Co vám revoluce dala a vzala?
00:51:23 Vzala? Nechci hovořit v dokonavém čase...
00:51:33 Přibrzdila mi mé snění,
00:51:36 ale moji vizi a představu o jisté společnosti,
00:51:40 která tu teď tedy není.
00:51:43 To je objektivní fakt, s tím se smiřuji.
00:51:47 Co mi dala? Dala mi možnost nejen znovu o této vizi nejenom snít,
00:51:55 ale dokonce o ni usilovat.
00:51:58 Když na to vzpomínám, tak se mi to zdá strašně vzdálené.
00:52:03 Jako úplně jiný věk.
00:52:05 A když stojím před těmi vraty, tak mám zas pocit,
00:52:09 že to bylo včera. To je asi ta relativita času.
00:52:15 Pokud jste se ptala na tu ruku s tím "V"...
00:52:23 Kdyby si to měli dneska lidé zkusit znovu,
00:52:26 a nebo zazvonit, myslím, že by cítili určité rozpaky.
00:52:32 Protože by si nemohli nevybavit
00:52:35 co v té chvíli, kterou vnímali jako vítězství,
00:52:40 co v té chvíli prožívali
00:52:42 a nemohli by si nepřipustit, že se mýlili.
00:52:46 Že jsme se všichni více nebo méně mýlili v tom,
00:52:51 jací jsme, jaká je tato společnost
00:52:54 a jak snadná a radostná bude cesta z toho marasmu.
00:53:09 Co vám revoluce dala a vzala?
00:53:14 Trochu se mi příčí ji neustále spojovat s moji osobou.
00:53:23 Mne zajímá, co dala či vzala naší společnosti.
00:53:29 Myslím, že to co jí dala,
00:53:31 je mnohonásobně hodnotnější než to, co jí vzala.
00:53:36 Víte, co je to Viktorka?
00:53:42 Tohle!
00:53:44 Pamatujete si, kolikrát jste ji za tu revoluci udělal?
00:53:49 To jsem dělal mnohokrát.
00:53:55 -Ale i teď to občas dělám.
-Kdy naposledy?
00:54:01 Jsem třeba v nějaké zemi na státní cestě,
00:54:05 stojí tam lidé a dělají to na mě, tak to udělám taky.
00:54:10 Tak to radši děkuji.
00:54:23 Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.
V titulní otázce se pochopitelně rozumí listopad 1989. Většina respondentů by odpověděla: „Samozřejmě, že revoluci“. Jak, kde a jakou? Tato dokumentární esej, natočená 5 let po pádu minulého režimu, nehovoří pouze o těch, kteří „dělali dějiny“, ale i o iluzích a jejich ztrátách, nálezech a snad i trochu o českém charakteru. Uvidíte, jaké vzpomínky evokují záběry z listopadu 1989 u prezidenta Václava Havla, jak hodnotí „překotnou změnu“ bývalý předseda MV KSČ v Praze Miroslav Štěpán, co si myslí o převratu někdejší studentský vůdce Martin Mejstřík. Dozvíte se, co cítil na balkonu Melantrichu Valtr Komárek, jestli se Petr Pithart styděl zpívat hymnu a jak Ivan Medek odvysílal na Hlasu Ameriky svou první a poslední neověřenou zprávu. A také, jak „šly dějiny“ na Slovensku z perspektivy Milana Kňažka a Jána Budaje, v Americe ve zkušenosti Milana Šteindlera a Davida Vávry, či v ruzyňském vězení, kde trávil začátek revoluce Jiří Ruml.